Národní shromáždění republiky Československé 1957.
II. volební období.
180.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Konsulární smlouva mezi Československou republikou
a Německou demokratickou republikou,
podepsaná v Berlíně dne 24. května 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí s Konsulární smlouvou mezi
Československou republikou a Německou de-
mokratickou republikou, podepsanou v Ber-
líně dne 24. května 1957.
Důvodová zpráva.
Stále intensi vnější vztahy mezi českoslo-
venskou republikou a Německou demokra-
tickou republikou, projevující se v neposlední
řadě těž značným narůstáním konsulární
agendy, vyvolaly nutnost zřídit kromě stáva-
jících konsulárních oddělení zastupitelských
úřadů těž samostatně konsulární úřady. Aby
pak byla této nově organisaci práce dána těž
jednoznačná náplň, odpovídající potřebám a
zájmům obou států a aby se tomuto opatřeni
dostalo též žádoucí vnější formy, bylo při pří-
ležitosti návštěvy vládni delegace Německé
demokratické republiky v Československu
v záři 1956 rozhodnuto zřídit generální kon-
suláty Československé republiky v Drážďa-
nech a Německé demokratické republiky
v Bratislavě, a oprávnění konsulů upravit me-
zinárodní smlouvou.
Konsulární smlouva mezi Československou
republikou a Německou demokratickou re-
publikou byla projednána delegacemi ve dnech
14. až 17. května 1957 v Praze, posledního dne
tohoto jednání parafována a dne 24. května
1957 u příležitosti návštěvy Československé
vládni delegace v Německé demokratické re-
publice podepsána ministry zahraničních věci
obou států. Vláda ji schválila dne 26. červen-
ce 1957.
2
Tato Smlouva je první konsulární smlou-
vou uzavřenou Československou republikou
po druhé světově válce.
Část I. Smlouvy obsahuje obvyklá základní
ustanovení o vysílání konsulů a zřizování kon-
sulátů.
část II. rovněž obvyklým způsobem stanoví
práva konsulů a jim nebo jejich rodinám po-
skytované výsady a výhody. Ustanovení čl. 7
bývá u obdobných smluv mezi kapitalistic-
kými státy rozšířeno o vynětí konsulů z trest-
ní pravomoci přijímajícího státu s výjimkou
určitých vypočtených, nejtěžších trestných
činů. Toto obvyklé ustanovení nebylo z po-
pudu německé strany ve smlouvě zakotveno,
neboť by bylo nevhodným takovouto trestnou
činnost, a to jak takovou, pro kterou by
ostatně vynětí z trestní pravomoci stejně ne-
platilo, tak trestnou činnost spočivající v mě-
ně těžkých deliktech, u konsulů spřátelených
států výslovně předpokládat.
Část III. upravuje podrobně úřední opráv-
nění konsulů a jejich konsulárních spolupra-
covniků v oblasti práva správního, rodinného
a občanského. Pokud jde o dědické věci, od-
kazuje Smlouva na ustanovení Smlouvy mezi
Československou republikou a Německou de-
mokratickou republikou o právních stycích
v občanských, rodinných a trestních věcech
ze dne 11. září 1956.
Část IV. obsahuje ustanovení o přiměřené
platnosti úředních oprávnění konsulů podle
této Smlouvy též pro pracovníky diplomatic-
kých misí, kteří byli pověřeni výkonem kon-
sulární činnosti a dále závěrečná ustanovení
o platnosti Smlouvy.
Smlouva bude po svém schválení Národním
shromážděním a po ratifikaci presidentem
republiky registrována u sekretariátu Orga-
nisace spojených národů.
V Praze dne 14. září 1957.
Předseda vlády:
v z. Dr. Dolanský v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
8
KONSULÁRNÍ SMLOUVA
mezi československou republikou a Německou demokratickou republikou
President Československé republiky a pre-
sident Německé demokratické republiky, pře-
jíce si prohloubit vztahy mezi oběma
státy
také v oblasti konsulárních styků, se rozhodli
uzavřít tuto smlouvu.
K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky:
ministra zahraničních věcí Václava Davida,
president Německé demokratické republiky:
náměstka předsedy ministerské rady a minis-
tra zahraničních věcí Dr. Lothara B o l z e,
kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše
je v dobré a náležité formě, dohodli se takto:
I. Vysílání konsulů
Článek 1
Smluvní strany se zavazují, že budou na
svém státním území vzájemně povolovat zři-
zování generálních konsulátů, konsulátů, vice-
konsulátů a konsulárních jednatelství (dále
jen "konsuláty") a vysílání generálních kon-
sulů, konsulů, vicekonsulů a konsulárních
jednatelů (dále jen "konsulové"). Před jme-
nováním konsulů požádá vysílající stát stát
přijímající o souhlas s jejich osobou a jejich
konsulárním obvodem.
Článek 2
(1) Konsulové se ujmou své činnosti po jme-
nování vysílajícím státem a po udělení exe-
quatur přijímajícím státem. V konsulském
patentu musí být vyznačen jejich konsulární
obvod.
(2) Orgány přijímajícího státu budou kon-
sulům a jejich konsulárním spolupracovníkům
poskytovat při jejich činnosti veškerou po-
třebnou pomoc.
Článek 3
(1) Činnost konsulů končí jejich odvoláním,
odnětím exeguatur nebo úmrtím.
(2) Při úmrtí, odvolání, přechodné nepří-
tomnosti nebo při jinaké překážce bránící
konsulovi v činnosti, smí vykonávat konsulo-
va úřední oprávnění jeho zástupce, byla-li
předtím jeho úřední vlastnost oznámena pří-
slušnému orgánu přijímajícího státu. Zástup-
ce, který byl pověřen přechodným vedením
konsulátů, poživa všech práv, výsad a výhod,
poskytnutých touto smlouvou konsulovi.
Článek 4
Sídla konsulátů, počty jejich zaměstnanců
a konsulární obvody budou stanoveny doho-
dou smluvních stran.
II. Práva, výsady a výhody konsulů
Článek 5
(1) Přijímající stát zaručuje konsulům a je-
jich konsulárním spolupracovníkům nerušený
výkon jejich služební činnosti.
(2) Úřední místnosti konsulátů jsou nedo-
tknutelné. V úředních místnostech, jakož
i v bytech konsulů nebudou provádět orgány
přijímajícího státu bez souhlasu konsula žád-
ná donucovací opatření.
(3) Konsulární archivy jsou v každém pří-
padě nedotknutelně. Soukromě listiny nesměji
být uschovány v konsulárním archivu.
(4) Úřední korespondence je nedotknutelná
a nepodléhá žádné censuře. Totéž platí pro
telegramy, telefonní hovory a dálnopisy.
(5) Konsulové mají při písemném styku
s orgány vysílajícího státu právo šifry a mo-
hou používat diplomatických kurýrů.
Článek 6
Konsulům je dovoleno opatřit úřední bu-
dovu znakem vysílajícího státu a nápisem
s označením jejich úřadu. Na úřední budově
a na svém obytném domě smějí vyvěšovat
vlajku vysílajícího státu a připevňovat ji na
služebních vozidlech.
Článek 7
Konsulové a jejich konsulární spolupracov-
níci nepodléhají, pokud jde o jejich služební
činnost, pravomoci přijímajícího státu.
Článek 8
Konsulové a jejich konsulární spolupracov-
níci jsou povinni o všech záležitostech, které
nejsou předmětem jejich služební činnosti,
vydávat svědectví před orgány přijímajícího
státu. Nebudou-li se moci dostavit, budou
vyslechnuti ve svém bytě nebo vydají svou
výpověď písemně.
Článek 9
(1) Konsulové a všichni spolupracovníci,
kteří jsou občany vysílajícího státu, jsou na
4
základě vzájemnosti osvobozeni od všech slu-
žebních plnění osobních a věcných, vyplýva-
jících ze správních předpisů, jakož i od pří-
mých daní.
(2) Pozemky a budovy jsou osvobozeny od
všech věcných služebních plnění, vyplývají-
cích ze správních předpisů, na základě vzá-
jemnosti jen tehdy, používají - li jich konsu-
lové a jejich konsulární spolupracovníci jako
úředních nebo obytných místností.
(3) Konsulům a jejich konsulárním spolu-
pracovníkům se poskytuje při dovozu před-
mětů osobní a služební potřeby osvobození od
cla do výše dohodnutého ročního limitu.
Článek 10
Ustanovení článků 5 až 9 platí přiměřeně
pro manželky konsulů a jejich nezletilé děti,
žijící s nimi ve společné domácnosti.
III. Úřední oprávnění konsulů.
Článek 11
(1) Konsulové hájí v souladu s mezinárod-
ním právem a mezinárodními zvyklostmi prá-
va a zájmy vysílacího státu, jakož i jeho
občanů a právnických osob.
(2) Konsulové se mohou při výkonu svých
úředních oprávnění obracet na státní orgány
ve svém konsulárním obvodu; mohou se u nich
ohrazovat proti porušení práv a zájmů vy-
sílajícího státu, jeho občanů a právnických
osob.
Článek 12
Konsulové mají právo registrovat občany
vysílajícího státu, kteří se trvale nebo do-
časně zdržují v jejich konsulárním obvodu.
Předpisy smluvních stran o ohlašovací povin-
nosti zůstávají nedotčeny.
Článek 13
(1) Konsulové mají právo vydávat občanům
vysílajícího státu pasy.
(2) Konsulové udělují občanům vysílajícího
státu, cizím státním příslušníkům, jakož
i osobám bez státní příslušnosti visa, potřeb-
ná pro vstup do vysílajícího státu nebo výjezd
z něho.
Článek 14
Konsulové přijímají žádosti o udělení stát-
ního občanství vysílajícího státu.
Článek 15
Konsulové mají právo provádět na konsu-
látech, ve svých bytech, v bytech občanů vy-
sílajícího státu, jakož i na lodích plujících pod
jeho vlajkou nebo letadlech nesoucích jeho
výsostné označení, tyto úkony:
1. sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů
vysílajícího státu;
2. sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti
nebo jednostranná prohlášení občanů vysí-
lajícího státu, jakož i přijímat do úschovy
jejich písemnosti;
3. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu,
pokud tyto právní úkony neodporuji záko-
nům přijímajícího státu. Konsul nesmí se-
pisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech o zřízení nebo zcizení práv k bu-
dovám a pozemkům, které jsou na území
přijímacího státu;
4. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu a
občany přijímajícího státu, jestliže se tyto
právní úkony týkají výlučně zájmů na úze-
mí vysílajícího státu nebo záležitostí, které
na území tohoto státu mají být provedeny,
a jestliže tyto právní úkony neodporují zá-
konům vysílajícího státu a přijímajícího
státu;
5. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu
na písemnostech všeho druhu; legaliso-
vat písemnosti, které pocházejí od or-
gánů nebo úředních osob vysílajícího státu
nebo přijímajícího státu, jakož i od soukro-
mých osob, a opisy těchto písemností ově-
řovat;
6. ověřovat překlady písemnosti, které pochá-
zejí od orgánů nebo úředních osob vysíla-
jícího státu nebo přijímajícího státu, jakož
i od soukromých osob;
7. přijímat do úschovy peníze a cenné před-
měty občanů vysílajícího státu; příslušné
právní předpisy přijímajícího státu zůstá-
vají nedotčeny;
8. jiné úkony, kterými je pověří vysílající
stát, pokud nejsou v rozporu se zákony
přijímajícího státu.
Článek 16
Konsulové mohou ustanovovat poručníky a
opatrovníky pro občany vysílajícího státu
a vykonávat nad nimi v těchto případech do-
hled. Dovědí - li se konsulové, že majetek ob-
čana vysílajícího státu je beze správy, mohou
pro něj ustanovit opatrovníka.
5
Článek 17
Pro činnost konsulů v dědických věcech
občanů vysílajícího státu platí ustanovení
Smlouvy mezi Československou republikou a
Německou demokratickou republikou o práv-
ních stycích v občanských, rodinných a trest-
ních věcech ze dne 11. září 1956.
Článek 18
(1) Před konsuly a k tomu zmocněnými kon-
sulárními spolupracovníky lze uzavírat podle
práva vysílajícího státu manželství, jsou-li
oba snoubenci občany vysílajícího státu.
(2) O uzavření manželství uvědomí konsul
příslušný orgán přijímajícího státu.
Článek 19
(1) Konsulové mají právo osvědčovat podle
předpisů vysílajícího státu narození a úmrtí
občanů vysílajícího státu.
(2) O narozeních a úmrtích uvědomí konsul
příslušný orgán. přijímajícího státu.
Článek 20
(1) Konsulové jsou oprávněni poskytovat
lodím vysílajícího státu jakoukoli možnou
pomoc. Mohou zejména vstupovat ve styk
s posádkou a cestujícími, přezkoumávat lodní
listiny a pořizovat protokoly o nákladu a
o účelu cesty nebo o zvláštních událostech.
(2) Hodlají-li orgány přijímajícího státu
provést na obchodních lodích vysílajícího
státu donucovací opatření, musí o tom být
konsul předem zpraven. Při provedení těchto
opatření může být přítomen. To neplatí pro
celní, pasově a zdravotní kontroly lodi, členů
posádky nebo cestujících.
(3) Při katastrofách nebo haváriích lodí vy-
sílajícího státu jsou konsulové oprávněni činit
opatření k poskytnutí pomoci postiženým čle-
nům posádky a cestujícím lodi, k zajištění
nákladů a k opravě lodi, nebo se jich doža-
dovat.
(4) Ustanovení jiných dohod o poskytnutí
pomoci při lodních katastrofách nebo havá-
riích zůstávají tímto článkem nedotčena.
Článek 21
(1) Konsulové jsou oprávněni poskytovat
letadlům vysílajícího státu jakoukoli možnou
pomoc. Zejména mohou v případě nouzového
přistání podporovat členy posádky a cestující
při styku s příslušnými orgány a činit vhodná
opatření pro pokračování v cestě.
(2) Při katastrofách nebo nehodách letadel
vysílajícího státu jsou konsulové oprávněni
činit opatření k poskytnutí pomoci postiženým
členům posádky a cestujícím letadla, k zajiš-
tění nákladů a k opravě letadla, nebo se jich
dožadovat.
(3) Ustanovení jiných dohod o poskytování
pomoci při leteckých katastrofách nebo neho-
dách zůstávají tímto článkem nedotčena.
IV. Závěrečná ustanovení
Článek 22
Ustanovení této smlouvy o úředních opráv-
něních konsulů platí přiměřeně také pro pra-
covníky diplomatických misí, kteří byli po-
věřeni výkonem konsulární činnosti. Přímý
styk s orgány přijímajícího státu bude upra-
ven vzájemnou dohodou ministerstev zahra-
ničních věcí smluvních stran.
Článek 23
Tato smlouva se uzavírá na dobu pěti let.
Smlouva zůstane platnou vždy dalších pět let,
neprojeví-li jedna ze smluvních stran 6 mě-
síců před uplynutím takové lhůty své přání
smlouvu vypovědět.
Článek 24
Tato smlouva vyžaduje ratifikace. Nabude
účinnosti dnem výměny ratifikačních listin,
která bude provedena v Praze.
Vyhotoveno v Berlíně dne 24. května 1957
ve dvou prvopisech, vždy v české a německé
řeči, při čemž obě znění jsou stejně platná.
Za presidenta
Československé republiky
V. David v. r.
Za presidenta
Německé demokratické republiky
Dr L. Bolz v. r.
KNT 01 - 4540-57