v
Národní shromáždění republiky Československé 1957.
II. volební období.
179.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou
lidovou republikou o spolupráci v sociálních otázkách se Závěrečným
protokolem, podepsaná v Praze dne 2. května 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí s Úmluvou mezi Českosloven-
skou republikou a Rumunskou lidovou repu-
blikou o spolupráci v sociálních otázkách se
Závěrečným protokolem, podepsanou v Praze
dne 2. května 1957.
Důvodová zpráva.
I. Vzájemné vztahy na poli sociálního za-
bezpečení mezi Československou republikou
a Rumunskou lidovou republikou nebyly až
posud smluvně upraveny.
V prosinci minulého roku se uskutečnila na
základě pozvání rumunského ministra sociální
péče cesta československé delegace pracov-
níků sociálního zabezpečení, vedené předse-
dou Státního úřadu sociálního zabezpečení
Evženem Erbanem, do Rumunska. Při této
příležitosti došlo též k informativnímu roz-
hovoru o možnostech smluvní úpravy vzájem-
ných vztahů jakož i spolupráce na úseku so-
ciálního zabezpečení. Při příležitosti vzájem-
ně návštěvy rumunské delegace pracovníků
sociálního zabezpečení, v jejímž čele byl ná-
městek ministra zdravotnictví a sociální péče
Dr. Octavian Berlogea, koncem dubna a za-
čátkem května 1957 byla Úmluva (se Závě-
rečným protokolem) na základě usnesení vlá-
dy ze dne 29. dubna 1957 č. 423 sjednána a
podepsána.
II. V podrobnostech se k Úmluvě uvádí:
Hlavní část Úmluvy je úprava nároků ze
sociálního zabezpečení občanů, kteří přesídlí
z jednoho státu do druhého. V tom směru
vychází Úmluva - stejně jako naše nové ob-
dobné Úmluvy s Bulharskem a s Německou
demokratickou republikou - ze zásady teri-
toriality, jež znamená, že dávky ze sociálního
zabezpečení poskytne těmto osobám stát, ve
kterém tyto osoby bydlí, a to podle svých před-
pisů, avšak s přihlédnutím k době zaměstnání
v obou státech (čl. 4 Úmluvy). Práce, konaná
ve druhém státě, je tedy hodnocena stejně
jako práce, konaná ve vlastním státě. Pracu-
jícím se tímto způsobem zabezpečují i při
přesídlení z jednoho státu do druhého maxi-
málně spravedlivé nároky, při čemž tato úpra-
va znamená proti dřívějším systémům i pod-
statně zjednodušení administrativy. Ze zá-
sady teritoriality plyne, že stát, který poskyt-
ne dávky podle Úmluvy s přihlédnutím k do-
bám zaměstnání ve druhém státě, nemůže za
ně požadovat náhradu od tohoto státu.
2
Zásada teritoriality se vztahuje na dávky
důchodového zabezpečení i nemocenského po-
jištění, na poskytování preventivní a léčebné
péče, jakož i na rodinně přídavky, při čemž
v obou posléze uvedených případech zůstává
úprava podrobností vyhrazena dohodě mezi
příslušnými ústředními úřady, resp. orgány
obou stran (čl. 5 Úmluvy). V důchodovém za-
bezpečení jsou vyňaty výslovně pouze čestné
pense (bod VI. Závěrečného protokolu), jinak
se Úmluva vztahuje zásadně na celé důcho-
dově zabezpečení, zejména na důchody vá-
lečných a vojenských poškozenců a přísluš-
níků ozbrojených sil i na důchody obětí války
a fašistické persekuce, jakož i na pensijní
nadlepšení.
Zásada teritoriality se vztahuje na případy
trvalého přesídlení, k němuž může dojít jen
se souhlasem obou smluvních stran (bod III
Závěrečného protokolu). Pro zaměstnance
vysílaně jejich podnikem přechodně na práci
do druhého státu, pro zaměstnance diploma-
tických zastupitelství a pod. platí předpisy
státu, kde má sídlo zaměstnavatel (čl. 6 Úmlu-
vy).
Úmluva se neomezuje jen na úpravu vzá-
jemných vztahů v sociálním zabezpečení,
nýbrž upravuje spolupráci v sociálních otáz-
kách v plné šíři. V tom směru vytyčuje pře-
devším všeobecně zásadu celkové spolupráce
obou zemí na tomto úseku a uvádí prostředky
jejího uskutečnění, jimiž jsou zejména výmě-
na zkušeností a vzájemné návštěvy (čl. 1
(odst. 1 až 3 Úmluvy). Stanoví se zásada stej-
ného posuzování občanů druhého státu pro
celý obor sociálního zabezpečení i pracovního
práva (čl. 2 Úmluvy). V duchu této zásady se
zabezpečuje občanům druhého státu i posky-
tování potřebné sociální péče (čl. 9 Úmluvy).
Prakticky zvláště významné je ustanovení
o provádění vzájemné zotavné péče o pracu-
jící, o mládež i o děti, které podle přání ru-
munské strany bylo rozšířeno i na akce lé-
čebné péče (čl. 1 odst. 4 Úmluvy).
Účelem dalších ustanovení (čl. 10 až 13) je
zabezpečit pro provádění Úmluvy širokou
vzájemnou pomoc mezi příslušnými orgány
obou smluvních stran, jakož i nutně úlevy pro
styk mezi příslušnými orgány i mezi občany
a těmito orgány. Orgánům provádějícím
Úmluvu se dává právo vzájemného přímého
styku, stanoví se povinnost přijímat písem-
nosti i v úřední řeči druhého státu, úlevy pro
zachování lhůt v řízení a přípustnost konsu-
lárního zastupování.
Omluvu budou provádět v obou státech
ústřední úřady a orgány příslušně podle vni-
trostátních předpisů, t. j. v Československé
republice především Státní úřad sociálního
zabezpečení, ministerstvo zdravotnictví a
Ústřední rada odborů (čl. 14 Úmluvy). S ohle-
dem na význam, který Úmluva bude mít pro
pracující obou států, se stanoví, že obě strany
ji musí provádět v těsné spolupráci s odbo-
rovými organisacemi (čl. 15 Úmluvy).
Ustanovení o zpětné účinnosti (čl. 17 Úmlu-
vy) rozšiřuje zásadu teritoriality i na případy
vzniklé před účinností Úmluvy.
Úmluva podléhá ratifikaci (čl. 18 Úmluvy).
Protože ustanovení čl. 12 o zachování lhůt se
odchyluje od ustanovení § 396 zákona č. 142/
1950 Sb. (občanského soudního řádu), vyža-
duje Úmluva ve smyslu § 74 odst. 1 č. 1 věty
třetí Ústavy 9. května před ratifikací souhlas
Národního shromáždění.
Finanční dosah Úmluvy - ve srovnání
s dnešní stavem - je nepatrný, ježto důcho-
dy se již dnes s obou stran poukazuji do
druhého státu jen výjimečně. S naši strany
se poukazuje do Rumunska 12 důchodů v cel-
kové měsíční částce 1286, 70 Kčs, z Rumun-
ska k nám 1 důchod v měsíční částce 600 Kčs.
Poukazování těchto důchodů do druhého státu
za účinnosti Úmluvy odpadne. Pokud se ostat-
ní ustanovení Úmluvy finančně projeví (na př.
ustanovení o nemocenském pojištění a o po-
skytování nutně sociální pomoci občanům dru-
hého státu), bude finanční dosah nepatrný a
lze předpokládat, že počet takových případů
bude pro obě strany přibližně vyrovnán.
III. Úmluva posílí sociální zabezpečení ob-
čanů obou spřátelených států a bude mít
praktický význam na československé straně
zejména pro naše reemigranty z Rumunska a
na rumunské straně pro zemědělské dělníky,
kteří v letech 1947 a 1948 pracovali v Česko-
slovensku.
Jakožto doplnění sítě mezinárodních smluv
mezi oběma lidově demokratickými zeměmi.
Úmluva přispěje k dalšímu prohloubení a roz-
víjení jejich všestranně vzájemně spolupráce.
V Praze dne 7. srpna 1957.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
Předseda vlády:
v z. Dr. Dolanský v. r.
s
Opis.
ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o spolupráci v sociálních
otázkách.
Československá republika a Rumunská li-
dová republika, vedeny přáním upravit vzá-
jemné styky v sociálních otázkách v duchu
přátelství a spolupráce mezi oběma státy,
rozhodly se uzavřít Omluvu o spolupráci na
tomto poli.
K tomuto účelu byli určeni zmocněnci:
za Československou republiku předseda
Státního úřadu sociálního zabezpečení Evžen
E r b a n,
za Rumunskou lidovou republiku náměstek
ministra zdravotnictví a sociální péče Dr
Octavian B e r l o g e a,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je
v dobré a náležitě formě dohodli se na těchto
ustanoveních:
I. Všeobecná ustanoveni
Článek 1
Rozsah působnosti Úmluvy
1. Smluvní strany spolupracují ve všech
sociálních otázkách a na všech úsecích so-
ciálního zabezpečení. Tato spolupráce slouží
sociálnímu pokroku.
2. K tomuto cíli smluvní strany budou pod-
porovat výměnu zkušeností na poli sociálního
zabezpečení, jakož i spolupráci mezi úřady,
institucemi, odborovými organisacemi a jiný-
mi příslušnými organisacemi.
3. Smluvní strany budou podporovat vzá-
jemné návštěvy, organisováno úřady, institu-
cemi, odborovými organisacemi a jinými or-
ganisacemi, a to bude-li toho třeba, také po-
skytováním hmotných prostředků k tomuto
účelu.
4. Smluvní strany budou vzájemně podpo-
rovat zajišťování zotavně a léčebné péče vše-
ho druhu o děti, o mladistvé a o pracující
z jedné země do druhé, prováděné státem,
odborovými organisacemi nebo jinými orga-
nisacemi, jakož i výměnu zkušeností o těchto
otázkách.
5. Podrobnosti budou stanoveny dohodou
mezi příslušnými ústředními orgány obou
států.
6. Tato Úmluva upravuje zároveň vzájemné
vztahy mezi smluvními stranami na poli so-
ciálního pojištění (zabezpečení).
Článek 2
Zásada stejného posuzování
1. Občané jednoho ze států, pracující na
území druhého státu, jakož i členové jejich
rodin se posuzují s hlediska předpisů pra-
covního práva i sociálního pojištění (zabez-
pečení), zvláště při přiznávání práva na práci,
jako vlastní občané, pokud se touto Úmluvou
nestanoví jinak. Mají též práva a povinnosti,
jako vlastni občané.
2. Stejná úprava platí obdobně pro občany
jednoho státu, kteří se přechodně zdržují na
území druhého státu nebo bydlí v druhém
státu a nemají vlastních hmotných životních
prostředků.
II. Sociální pojištění (zabezpečení)
Článek 3
Provádění sociálního pojiš-
tění (zabezpečení)
1. Pojistná a příspěvková povinnost v so-
ciálním pojištění (zabezpečení) se řídí, pokud
v této Úmluvě není stanoveno jinak, právními
předpisy státu, na jehož území se vykonává
zaměstnání (činnost) rozhodně pro pojištění
(dále jen "stát místa zaměstnání").
2. Pro stanovení a poskytování sociálního
pojištění (zabezpečení) jsou příslušné orgány
státu místa zaměstnání.
Článek 4
Poskytování důchodů.
1. Důchody poskytuje orgán pojištění stá-
tu, na jehož území má pojištěnec nebo člen
jeho rodiny, který má nárok na důchod, byd-
liště v době vzniku nároku podle právních
předpisů tohoto státu (dále jen "stát bydliš-
tě"). Při tom orgány pojištění přihlížejí k do-
bě pojištění (zaměstnání) jak ve vlastním, tak
i ve druhém státě.
2. Důchodci, který přesídlí do druhého stá-
tu, orgán pojištění, jenž důchod vyplácel, za-
staví výplatu prvním dnem měsíce následu-
jícího po přesídlení.
3. Orgány pojištění státu, do něhož důchod-
ce přesídlil, poskytují tomuto důchodci dů-
chod podle právních předpisů státu bydliště;
při tom se. použije obdobně ustanovení od-
4
stávce 1 poslední věty tohoto článku. Nárok
na důchod se v těchto případech považuje
vždy za zachovaný.
4. Vrátí-li se důchodce, obnoví orgán po-
jištění státu bydliště od prvého dne následu-
jícího měsíce výplatu důchodu, která byla
zastavena podle odstavce 2 tohoto článku.
5. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku platí
obdobně, přesídlí-li pojištěnec nebo oprávně-
ný člen rodiny do druhého státu po vzniku
nároku na důchod, ale před stanovením výše
důchodu.
Článek 5
Poskytování krátkodobých
peněžitých a věcných dávek
1. Orgán pojištění státu bydliště poskytuje
krátkodobé peněžité dávky ze sociálního po-
jištění podle svých právních předpisů. Při
tom přihlédne i k době pojištění (zaměstnání)
získané na území druhého státu.
2. Jestliže přesídlí do druhého státu pojiš-
těnec, který má nárok na krátkodobé peně-
žité dávky ze sociálního pojištění, zastaví se
vyplácení krátkodobých peněžitých dávek
dnem přesídlení. Orgán pojištění státu byd-
liště poskytuje v tomto případě krátkodobé
peněžitě dávky podle právních předpisů státu
bydliště s přihlédnutím k době pojištění (za-
městnání) získané v obou státech.
3. Věcné dávky ze sociálního pojištění (pre-
ventivní a léčebnou péči) poskytují orgány
státu, na jehož území se zdržuje pojištěnec
nebo oprávněný člen rodiny. Podrobnosti, ze-
jména o rozsahu poskytovaných dávek budou
stanoveny dohodou příslušných ústředních
orgánů obou smluvních stran.
4. Věcné dávky ze sociálního pojištění (pre-
ventivní a léčebnou péči) osobám, které podle
této Úmluvy dostávají důchod, poskytuje po-
dle právních předpisů státu bydliště orgán
státu, ve kterém se důchod vyplácí. Zdržují-li
se důchodci nebo členové jejich rodin pře-
chodně ve druhém státě, platí obdobně usta-
novení odstavce 3 tohoto článku.
5. Rodinné přídavky se vyplácejí týmž způ-
sobem, jako krátkodobě peněžité dávky ze
sociálního pojištění. Podrobnosti budou sta-
noveny dohodou příslušných ústředních or-
gánů obou smluvních stran.
Článek 6
Zvláštní ustanovení pro ně-
které skupiny zaměstnanců
1. Pro sociální pojištění zaměstnanců dip-
lomatických a konsulárních zastupitelských
úřadů a jiných úřadů a orgánů jedné ze
smluvních stran, které mají sídlo ve druhém
státě, platí právní předpisy vysílajícího státu,
jsou-li tyto osoby občany tohoto státu. Stejné
předpisy platí pro pojištění osob zaměstna-
ných ve službách zaměstnanců jmenovaných
úřadů, pokud jsou občany vysílajícího státu.
2. Orgány pojištění vysílajícího státu jsou
rovněž příslušné pro stanovení a vyplácení
dávek ze sociálního pojištění podle právních
předpisů svého státu:
a) zaměstnancům veřejné dopravy všeho
druhu jednoho státu, vysílaným k pře-
chodnému nebo trvalému výkonu zaměst-
nání do druhého státu;
b) zaměstnancům vysílaným podnikem, který
jest na území jednoho státu a který ne-
spadá pod písmeno a), k přechodnému vý-
konu zaměstnání na území druhého státu.
3. Pro poskytování dávek ze sociálního po-
jištění osobám uvedeným v odstavci 2 tohoto
článku platí ustanovení článku 5 odstavce 3
této Úmluvy.
Článek 7
Vyloučení vzájemných úhrad
1. Orgán pojištění, který poskytuje dávky
podle této Úmluvy, neobdrží od orgánu po-
jištění druhého státu žádnou úhradu za po-
skytnuté dávky.
2. Totéž platí i v případech, kdy orgán po-
jištění poskytuje zálohy podle svých právních
předpisů.
Článek 8
Prováděcí předpisy
1. V obou státech mohou být vydány před-
pisy pro provádění II. části této Úmluvy, ze-
jména pro výpočet dávek. Takové předpisy
budou vždy sděleny příslušným ústředním
orgánům druhého státu.
2. Ústřední orgány obou států si budou ne-
prodleně navzájem sdělovat změny, ke kte-
rým dojde v jejich právním řádu v oboru so-
ciálního pojištění (zabezpečení).
III. Sociální péče
Článek 9
Pomoc a sociální péče pro ne-
pojištěné osoby
1. Občanům jednoho z obou států, kteří
bydlí na území druhého státu a nemají nárok
z vlastního pojištění nebo jako členové rodiny
pojištěnce, poskytuje stát, ve kterém bydlí,
pomoc a péči, budou-li jich potřebovat, a to ve
stejném rozsahu a za stejných podmínek, jako
svým vlastním občanům. Výlohy se navzájem
neuhrazují.
5
2. Ustanovení odstavce 1 poslední věty to-
hoto článku nevylučuje, aby byla požadována
náhrada od osoby, které se poskytla pomoc
nebo péče, nebo od členů rodiny této osoby,
kteří ji mají vyživovat.
3. Péče a pomoc se v případě potřeby po-
skytuje občanům druhého státu, i když po-
bírají důchod.
4. Ústřední orgány obou států si budou na-
vzájem neprodleně sdělovat změny, ke kte-
rým dojde v jejich právních řádech v oboru
sociální péče.
IV. Společná ustanoveni
Článek 10
Právní spolupráce
1. Orgány pojištění, úřady, jakož i jiné or-
gány obou států, zúčastněné na provádění
činnosti v sociálních otázkách, budou spolu-
pracovat při opatřování potřebně dokumen-
tace ve stejném rozsahu, jako ve vlastním
státě.
2. Orgán sociálního pojištění (zabezpečení)
jednoho státu je povinen poskytovat orgánu
sociálního pojištění (zabezpečení) druhého
státu potřebně informace o okolnostech roz-
hodných pro poskytování dávek. Je povinen
učinit opatření potřebná k zjištění těchto
okolností.
3. Styk mezi orgány sociálního pojištěni
(zabezpečení), úřady a jinými orgány obou
států za účelem provádění této Úmluvy se
provádí přímo.
Článek 11
Používání úředního jazyka
druhého státu
Skutečnost, že žádosti, podání a jiné právní
prostředky občanů jednoho státu ve věcech
sociálního pojištění (zabezpečení) a sociální
péče, které jsou podávány nebo předkládány
orgánu sociálního pojištění (zabezpečeni), ja-
kož i úřadům nebo jiným orgánům druhého
státu, jsou sepsány v úředním jazyku vlast-
ního státu, není důvodem pro jejich za-
mítnutí.
Článek 12
Zachování lhůt při řízení
Žádosti, podání a jiné právní prostředky,
které musí být předloženy nebo podány
v určeně lhůtě úřadům, orgánům sociálního
pojištění (zabezpečení) nebo jiným orgánům
jednoho z obou států, se pokládají za podané
nebo předložené včas, jestliže došly ve sta-
novené lhůtě orgánu sociálního pojištění (za-
bezpečení), úřadům nebo jiným orgánům dru-
hého státu. V takových případech dlužno po-
dání neprodleně odeslat příslušným orgánům.
Článek 13
Zastupování občanů druhého
státu
Konsulové smluvních stran mají právo po-
máhat osobně nebo prostřednictvím osoby
k tomu zmocněně občanům svého státu. ve
všech otázkách, které vyplývají z této Úmlu-
vy, u orgánů sociálního pojištění (zabezpe-
čení), úřadů nebo jiných orgánů druhého
státu.
Článek 14
Ústřední orgány provádějící
tuto Úmluvu
1. Tuto Úmluvu provádějí v obou státech
příslušné ústřední orgány. Tyto ústřední or-
gány jsou v trvalém a přímém styku. V pří-
padě potřeby se uskutečňují setkání předsta-
vitelů těchto orgánů za účelem projednáni
provádění Úmluvy a vzájemně výměny zku-
šeností v sociálních otázkách.
2. Smluvní strany si navzájem sdělí, jak-
mile tato Úmluva nabude účinnosti, které or-
gány jsou příslušné k provádění Úmluvy. Bu-
dou si neprodleně sdělovat všechny změny,
které v budoucnosti nastanou.
Článek 15
Spolupráce s odborovými
organisacemi
Smluvní strany provádějí Úmluvu v těsné
spolupráci s odborovými organisacemi.
Článek 16
Dodatková ujednání
Vzniknou-li při provádění této Úmluvy po-
chybnosti v důsledku nepředvídaných okol-
nosti nebo změn právních předpisů nebo do-
jde-li při provádění k rozporu ve výkladu,
příslušně ústřední orgány smluvních stran se
dohodnou o způsobu použití ustanovení této
Úmluvy.
6
V. Ustanovení přechodná a závěrečná
Článek 17
Zpětná účinnost
1. Při poskytování dávek ze sociálního po-
jištění (zabezpečení) podle této Úmluvy or-
gány pojištění přihlížejí k době pojištění (za-
městnání), která byla získána před nabytím
účinnosti teto Úmluvy jak ve vlastním státě,
tak i ve státě druhém.
2. Ustanovení této Úmluvy platí i pro pří-
pady, kdy nárok na důchod vznikl před na-
bytím účinnosti této Úmluvy.
Článek 18
Závěrečná ustanoveni
1. Tato Úmluva bude ratifikována a nabude
účinnosti výměnou ratifikačních listin, která
bude provedena v Bukurešti.
2. Tato Úmluva se sjednává na dobu pěti
let. Její platnost se prodlužuje vždy o pět let,
nevypoví-li jedna ze smluvních stran tuto
Úmluvu nejméně šest měsíců před uplynutím
doby platnosti.
3. V případě vypovězení Úmluvy budou pří-
slušné orgány dále poskytovat důchody, které
přiznaly na základě této Úmluvy až do skon-
čení její platnosti.
_ 4. Nároky, které podle ustanovení této
Úmluvy byly zachovány, vypovězením Úmluvy
nezanikají. Další zachování těchto nároků po
zániku platnosti této Úmluvy se řídí podle
právních předpisů příslušně smluvní strany.
Tato Úmluva byla sepsána v Praze dne
2. května 1957 ve dvou vyhotoveních, každé
v jazyku českém a rumunském, při čemž obě
znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho zmocněnci tuto Úmluvu po-
depsali a opatřili pečetěmi.
Za Československou republiku:
E. Erban v. r.
Za Rumunskou lidovou republiku:
Dr Berlogea v. r.
7
Opis.
ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL
K Úmluvě mezi Československou republi-
kou a Rumunskou lidovou republikou o spo-
lupráci v sociálních otázkách bylo dohodnuto
toto:
I.
K článku 1 odstavcům 3 a 4.
Výměna zkušeností v sociálních otázkách
se provádí zejména:
a) organisováním výměny odborných knih,
časopisů a jiných publikací mezi přísluš-
nými úřady, odborovými organisacemi a
jinými organisacemi obou států;
b) výměnou právních předpisů a statistické-
ho materiálu;
č) vzájemnými návštěvami odborníků, kteří
se zabývají sociálními otázkami.
II.
K článku 2 odstavci 1.
Za předpisy pracovního práva se považují
zejména předpisy o pracovní smlouvě, o pra-
covní době a o době dovolené, o mzdách,
o ochraně práce, o péči o mládež, o péči o mat-
ku a dítě, o právech ženy a o péči o invalidy.
III.
K článkům 4 a 5.
Přesídlením nebo návratem oprávněné oso-
by do druhého státu se rozumí případ, kdy
oprávněná osoba změní bydliště se souhlasem
obou smluvních stran. To platí obdobně i pro
případy přesídlení před nabytím účinnosti
Úmluvy.
IV.
K článku 10.
Doklady potřebně pro poskytování dávek
budou na požádání zasílány příslušným orgá-
nům druhého státu.
V.
K článku 17 odstavci 2.
Důchody se poskytuji na žádost. Důchody
stanovené a vyplacené před nabytím účin-
nosti Úmluvy zůstávají správně vyplaceny;
napříště se na tyto případy vztahuji ustano-
vení Úmluvy. Ustanovení článku 7 Úmluvy,
podle něhož nedochází k vzájemně úhradě dá-
vek, platí i pro tyto případy.
VI.
Úmluva se nevztahuje na čestně pense.
Tento Závěrečný protokol je nedílnou sou-
částí Úmluvy mezi Československou republi-
kou a Rumunskou lidovou republikou o spolu-
práci v sociálních otázkách.
Sepsáno v Praze dne 2. května 1957 ve dvou
vyhotoveních, každé v jazyku českém a ru-
munském, při čemž obě znění mají stejnou
platnost.
Za Československou republiku:
E. Erban v. r.
Za Rumunskou lidovou republiku:
Dr. Berlogea v. r.
KNT 01 - 4539-57