Národní shromáždění republiky Československé 1957.
II. volební období.
169.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Federativní
lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění, podepsaná v Bělehradě
dne 22. května 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí s Úmluvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Federativní lidovou re-
publikou Jugoslávií o sociálním pojištění,
podepsanou v Bělehradě dne 22. května 1957.
Důvodová zpráva.
I. v souvislosti s normalisaci vztahů mezi
Československou republikou a Federativní li-
dovou republikou Jugoslávií se stala aktuální
i otázka smluvní úpravy vzájemných vztahů
v oblasti sociálního pojištění. Na tomto úseku
byla již před válkou mezi Československem a
Jugoslávií uzavřena úmluva, která však ne-
nabyla účinnosti, ježto nedošlo k výměně ra-
tifikačních listin. Kromě toho Československo
i Jugoslávie přistoupily jako členské státy
Mezinárodní organisace práce k Úmluvě č. 48
této organisace, t. j. k Úmluvě ze dne 22.
června 1935 o zřízení mezinárodní právní
úpravy o zachovávání nároků z pojištění inva-
lidního, z pojištění starobního a z pojištění
pozůstalých, podle níž se vytváří mezi smluv-
ními státy režim vzájemnosti záležející ve
vzájemné výplatě důchodů do druhého státu
a v poskytování dílčích důchodů, byl-li pojiš-
těnec pojištěn ve více státech, a připouštějí
se odchylky jen za předpokladu, že pojištěn-
cům budou zajištěny nároky za podmínek
alespoň rovnocenných nárokům podle Omlu-
vy; k praktickému provádění této Úmluvy se
však mezi oběma státy nepřikročilo.
V průběhu jednání vládních delegací obou
států v únoru 1956 v Praze bylo konstatová-
no, že by bylo účelně, aby obě strany uvážily
možnost uzavření vzájemnostní úmluvy o so-
ciálním pojištění.
2
K zahájení rozhovorů mezi příslušnými de-
legacemi došlo v Praze v době od 5. ledna do
5. února 1957.
Pokud jde o zásadní pojetí Úmluvy o so-
ciálním pojištění, nebyla jugoslávské straně
v důchodovém pojištění přijatelná zásada te-
ritoriality, navrhovaná s Československé stra-
ny, a to s ohledem na závažné jugoslávské
zájmy ve vztahu k jiným státům. S českoslo-
venské strany nebylo naproti tomu dobře
možné zásadně odmítat úpravu navrhovanou
jugoslávskou stranou a spočívající na zásadě
dílčích důchodů, a to zejména proto, že ta-
kováto úprava odpovídá úpravě podle Úmluvy
č. 48 Mezinárodní organisace práce, podle
které by Československo bylo povinno postu-
povat, i kdyby nedošlo ke sjednání zvláštní
dvoustranné smlouvy. V pojištění pro případ
nemoci a mateřství, zejména pokud jde o věc-
né dávky (preventivní a léčebnou péči), a
v oboru rodinných přídavků jugoslávská stra-
na projevila naopak ochotu přijmout v širo-
kém rozsahu zásadu teritoriality, což zna-
mená značné administrativní ulehčení.
Tímto způsobem došlo ke shodě o celém
textu Úmluvy o sociálním pojištění, která pak
byla dne 5. února 1957 v Praze parafována,
usnesením Československé vlády ze dne 19.
dubna 1957 č. 424 schválena a dne 22. května
1957 v Bělehradě podepsána.
II. V podrobnostech se k Úmluvě, jejíž čes-
ké znění je připojeno, uvádí toto:
Úmluva vychází v podstatě z týchž zásad,
na kterých spočívala i výše uvedená předvá-
lečná úmluva s Jugoslávií, jakož i dosavadní
naše Úmluva s Polskem a Francií.
Úmluva se vztahuje na všechna odvětví so-
ciálního pojištění (zabezpečení), v Českoslo-
vensku zavedená, čítajíc v to rodinné přídav-
ky. Zejména se vztahuje i na pojištění členů
zemědělských a výrobních družstev a osob
samostatně hospodařících, i když pojištění
těchto skupin osob není prozatím v Jugoslávii
zavedeno (čl. 2 ve spojení s čl. 1 písm. d),
jakož i na státní a jiné veřejné zaměstnance,
jejichž zabezpečení je jak podle českosloven-
ských, tak i podle jugoslávských předpisů za-
hrnuto do systému sociálního pojištění (za-
bezpečení). Úmluva se však nevztahuje na
zabezpečení příslušníků ozbrojených sil ani
vojenských a válečných invalidů a obětí fa-
šistické persekuce (čl. 35), protože zaopatření
příslušníků ozbrojených sil není součástí čes-
koslovenského sociálního zabezpečení a na-
opak zaopatření vojenských a válečných inva-
lidů a obětí fašistické persekuce není součástí
sociálního pojištění jugoslávského.
Úmluva vychází z obvyklých zásad tako-
výchto smluv. Tak se především stanoví zá-
sada stejného posuzování občanů obou států
(čl. 3), a to bez výjimky (zejména se má tato
zásada vztahovat i na případy započítávání
dob získaných ve třetích státech podle usta-
novení zákona č. 17/1947 Sb. ve znění zákona
č. 29/1949 Sb., a to s ohledem na to, že i Ju-
goslávie má podobné předpisy).
Další zásadou Úmluvy je zásada započítá-
vání dob zaměstnání ve druhém státě stejně,
jako dob zaměstnání ve státě vlastním (čl. 4).
Základní zásadou jest i ustanovení, že při
provádění Úmluvy se bude používat předpisů
platných podle místa činnosti osob, od nichž
jsou odvozovány nároky ze sociálního pojiš-
tění (zabezpečení). Z této zásady se stanoví
obvyklé výjimky pro zaměstnance vysílané
přechodně na práci do druhého státu, dále
všeobecně pro zaměstnance podniků doprav-
ních, podniků zahraničního obchodu, zastupi-
telských úřadů a jiných státních úřadů a or-
gánů (čl. 5 až 7).
V pojištění pro případ nemoci a mateřství
a pro rodinné přídavky byla z podnětu česko-
slovenské strany v širokém rozsahu přijata
zásada teritoriality. V plném rozsahu platí
tato zásada pro věcné dávky (preventivní a
léčebnou péči), které bude poskytovat pří-
slušný orgán té smluvní strany, na jejímž
území se zdržuje oprávněná osoba (zaměst-
nanec, rodinný příslušník nebo důchodce).
Podobně přídavky na děti je povinen posky-
tovat stát, na jehož území dítě bydlí; toto
ustanovení je třeba vztahovat i na přídavky na
děti poskytované k důchodům (čl. 10 a 11).
V oboru peněžitých dávek z pojištění pro pří-
pad nemoci a mateřství platí zásada terito-
riality jen pro jednorázové dávky, jejichž
výše je stanovena nezávisle na výši výdělku,
na př. pro pohřebné (čl. 8).
Pro stanovení dávek v důchodovém zabez-
pečení je stěžejní uvedená již zásada dílčích
důchodů, což znamená, že každý stát poskyt-
ne jen dílčí dávku odpovídající době zaměst-
nání na jeho území. S ohledem na konstrukci
dávek v právních předpisech obou států byl
však volen jiný technický způsob stanovení
dílčích důchodů, než byl způsob, kterého se
používalo v našich posavadních smlouvách.
Rozdíl spočívá v tom, že se v nich podle po-
měru doby získané v dotyčném státu krátila
pouze t. zv. základní částka, t. j. část dávky,
jejíž výše se stanoví nezávisle na délce za-
městnání a k takto krácené základní částce
se pak poskytly nekrácené zvyšovací částky
náležející za dobu zaměstnání v dotyčném
státu. Podle navrhovaně úpravy se však má
3
krátit podle poměru doby získané v dotyč-
ném státu celý důchod stanovený na základě
celkové doby zaměstnání v obou státech (čl.
13). S ohledem na úpravu odškodňování pra-
covních úrazů a nemocí z povolání v obou stá-
tech se ustanovení o důchodovém zabezpe-
čení vztahují i na tyto případy; zvýšení dávek
plynoucí z pracovního úrazu nebo nemoci
z povolání poskytne však vždy stát, ve kte-
rém došlo k pracovnímu úrazu nebo vznikla
invalidita následkem nemoci z povolání (čl.
17).
Přestěhuje-li se do druhého státu občan,
který již požíval důchod nebo jinou dávku,
nemají se podle Úmluvy (čl. 19) na něj vzta-
hovat eventuální vnitrostátní předpisy vážící
požívání dávky na pobyt ve státu, který dáv-
ku vyplácí. Toto ustanovení zabezpečuje, aby
požívání dávky zůstalo přestěhováním ne-
dotčeno, což znamená, aby dávka byla do dru-
hého státu dále v dosavadní výši vyplácena.
V těchto případech neplatí tedy eventuální
vnitrostátní ustanovení o krácení důchodů vy-
plácených do ciziny. Z citovaných ustanovení
však neplyne povinnost přiznávat k důchodům
vypláceným do druhého státu též zvýšení,
která byla zaveden po přestěhování důchodce
do druhého státu. Stejný stav platí i podle vý-
še uvedené mezinárodní Úmluvy č. 48.
Účelem dalších ustanovení (čl. 23 až 27)
je zabezpečit pro provádění Úmluvy širokou
vzájemnou pomoc mezi příslušnými orgány
obou smluvních stran, jakož i nutné úlevy pro
styk mezi příslušnými orgány i mezi občany
a těmito orgány. V tom směru se stanoví po-
vinnost orgánů obou smluvních stran posky-
tovat si vzájemně bezplatně potřebnou pomoc
při provádění Úmluvy, dává se jim právo
vzájemného přímého styku, stanoví se ob-
vyklá osvobození písemností od poplatků a od
úředního ověřování, povinnost přijímat tyto
písemnosti i v úřední řeči druhého státu, úlevy
pro zachování lhůt v řízení a přípustnost kon-
sulárního zastupování. Z podnětu jugoslávské
strany bylo do Úmluvy pojato také ustanovení
o vzájemné pomoci příslušných orgánů při
vymáhání pojistného, jehož plátce je na území
druhé smluvní strany (čl. 29).
Řešení potíží, které by se vyskytly při pro-
vádění Úmluvy, je vyhrazeno dohodě orgánů
obou smluvních stran, které budou příslušné
k jejímu provádění a které mají sjednat
správní dohody k jejímu provádění potřebné
(čl. 30 a 22). Při tom se počítá s tím, že pro-
vádění Úmluvy bude usměrněno též činnosti
smíšené komise, jež má být zřízena podle
současně podepsané Úmluvy o spolupráci na
poli sociální politiky.
V přechodných ustanoveních se účinnost
Úmluvy rozšiřuje i na případy nastalé před
její účinností; k přezkoumání těchto případů
má dojít na žádost oprávněné osoby (51. 32).
Rovněž zde jde o obvyklé ustanovení, za-
kotvené též v mezinárodní Úmluvě č. 48.
V závěrečných ustanoveních (čl. 36) se
předpokládá, že Úmluva bude ratifikována,
protože ustanovení čl. 27 Úmluvy o zachováni
lhůt v řízení se týká i opravných prostředků
podávaných podle § 78 zákona č. 55/1956 Sb.
k soudům a odchyluje se od ustanovení § 396
zákona č. 142/1950 Sb. (občanský soudní řád)
a protože se ustanovení čl. 23 o zastupování
orgány zastupitelských úřadů bez zvláštní
plné moci odchyluje od § 34 občanského soud-
ního řádu, takže Úmluva vyžaduje ve smyslu
§ 74 odst. 1 č. 1 věty třetí Ústavy 9. května
ratifikaci a před ratifikací projev souhlasu
Národního shromáždění.
Při formulaci jednotlivých ustanovení bylo
nutno přihlédnout k nové československé ter-
minologii podle zákona č. 55/1956 Sb. o sociál-
ním zabezpečení, která se podstatně liší od
terminologie podle jugoslávských předpisů.
Bylo proto nutno stanovit pro některé zá-
kladní pojmy nové výrazy, které by vyhovo-
valy předpisům obou smluvních stran (čl. 1).
III. K posouzení finančního dosahu Úmluvy
se uvádí, že se v přítomné době do Jugoslávie
vyplácí československým i jugoslávským ob-
čanům celkem 97 důchodů (kromě důchodů
válečných poškozenců, na něž se Úmluva ne-
vztahuje) v roční částce okrouhle 119. 000 Kčs.
Důchody byly dosud kráceny o jednu třetinu
podle § 93 odst. 2 zákona o národním pojiš-
tění a nejsou k nim poskytována zvýšení podle
vládních nařízení č. 42/1953 Sb. a č. 53/1956
Sb. Podle Úmluvy bude třeba tyto důchody
vyplácet nekráceny, zatím co zvýšení podle
citovaných nařízení nebude třeba dodatečně
přiznávat. To znamená, že roční částka vý-
platy by se zvýšila asi na 180. 000 Kčs. Týmž
způsobem by však bylo třeba tyto důchody
upravit - a to na základě mezinárodní Omlu-
vy č. 48 - i v případě, kdyby nedošlo k sjed-
nání zvláštní dvoustranné smlouvy s Jugo-
slávií, a stejným způsobem byly upraveny již
dříve důchody vyplácené do jiných států, s ni-
miž jsme rovněž vázáni podle uvedené mezi-
národní Úmluvy č. 48 (Holandsko, Itálie);
úprava důchodů v poměru k Jugoslávii nebyla
prozatím provedena, poněvadž se vyčkávalo
sjednání dvoustranné smlouvy. Ve srovnání
se stavem, k němuž jsme již dnes podle svých
mezinárodních závazků zavázáni, nepřináší
tedy nová úprava žádné nové finanční nebo
devisové zatížení. Totéž platí, i pokud jde
o dílčí důchody.
4
Z Jugoslávie se k nám podle zjištění vyplácí
49 důchodců v roční částce 77. 600 Kčs. Podle
informace jugoslávské strany nejsou tyto dů-
chody kráceny. To znamená roční saldo ve
prospěch jugoslávské strany okrouhle 100. 000
Kčs.
Rovněž v oboru nemocenského pojištění a
rodinných přídavků bude se úprava vztahovat
patrně jen na nepatrný počet osob, při čemž
lze předpokládat, že počet případů z obou
stran bude asi vyrovnán; se zvláštním fi-
nančním dosahem není zde třeba počítat.
IV. Pro úplnost je nutno uvést, že současně
s Úmluvou o sociálním pojištění byla pode-
psána také úmluva o spolupráci na poli so-
ciální politiky mezi oběma státy, která však
podle § 74 odst. 1 č. 1 věty třetí Ústavy
9. května nevyžaduje souhlas Národního
shromáždění.
V. Československo-jugoslávská Úmluva
o sociálním pojištění účelně upravuje otázky
týkající se sociálního zabezpečení občanů
obou států a je v souladu s našimi zájmy na
vývoji vztahů s Jugoslávií.
V Praze dne 27. června 1957.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
5
ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávii
o sociálním pojištění.
Československá republika a Federativní li-
dová republika Jugoslávie přejíce si upravit
ve vzájemné spolupráci otázky sociálního po-
jištění a přesvědčeny, že takováto spolupráce
bude sloužit posilovaní přátelských vztahů
mezi oběma státy, rozhodly se sjednat Omlu-
vu o sociálním pojištění a za tím účelem se
dohodly na těchto ustanoveních:
ČÁST PRVÁ.
Základní ustanovení.
Článek 1.
Pro účely této Úmluvy znamenají výrazy:
a) "sociální pojištění" - sociální pojištění,
po případě sociální zabezpečení podle
právních předpisů příslušné smluvní stra-
ny;
b) "právní předpisy" - zákony a ostatní
právní předpisy, které jsou uvedeny pro
každou ze smluvních stran v článku 2 této
Úmluvy;
c) "zaměstnanci" - osoby v pracovním po-
měru a osoby jim na roven postavené po-
dle právních předpisů příslušně smluvní
strany;
d) "oprávněné osoby" - osoby, kterým jsou
zabezpečeny nároky ze sociálního pojiš-
tění podle právních předpisů příslušné
smluvní strany, na příklad zaměstnanci a
osoby jim na roven postavené, členové ze-
mědělských a výrobních družstev, osoby
samostatně hospodařící, poživatelé důcho-
dů, jakož i rodinní příslušníci uvedených
osob;
e) "přímo oprávněné osoby" - osoby, které
re neodvozují svoje nároky ze sociálního
pojištění jiné oprávněné osoby;
f) "doby pojištění (zaměstnání)" - doby po-
jištění (zaměstnání) započitatelně podle
právních předpisů příslušné smluvní stra-
ny pro nárok na dávku a její výměru, čí-
tajíc v to doby dobrovolného pojištění, ja-
kož i doby postavené na roven dobám po-
jištění (zaměstnání);
g) "věcné dávky z pojištění pro případ ne-
moci a mateřství" - veškeré věcné dávky
z tohoto pojištění, včetně preventivní a
léčebné péče.
Článek 2.
(1) Při provádění této Úmluvy se bude po-
užívat právních předpisů, které upravují tato
odvětví sociálního pojištění:
a) pojištění pro případ nemoci a mateřství;
b) pojištění (zabezpečení) pro případ invali-
dity, stáří a smrti, včetně pracovních úra-
zů a nemocí z povolání (dále jen "důcho-
dové pojištění");
c) přídavky na děti.
(2) Tato úmluva se také vztahuje na použí-
vání právních předpisů, jimiž se budou měnit
nebo doplňovat právní předpisy uvedené
v předchozím odstavci.
Článek 3.
Českoslovenští a jugoslávští občané jsou si
postaveni na roven v právech i povinnostech,
které vyplývají z právních předpisů uvede-
ných v článku 2 této Úmluvy.
Článek 4.
Jestliže je při rozhodování o nárocích ze
sociálního pojištění třeba přihlížet k době
trvání pojištění, zaměstnání nebo jiné čin-
nosti, bude orgán sociálního pojištění každé
smluvní strany započítávat i příslušně doby,
ke kterým se přihlíží podle právních předpi-
sů druhé smluvní strany.
Článek 5.
(1) Při provádění této Úmluvy se bude po-
užívat právních předpisů platných v místě
činnosti přímo oprávněné osoby, pokud
zvláštními ustanoveními této Úmluvy není
stanoveno jinak.
(2) Ze zásady stanovené v předchozím od-
stavci platí tyto výjimky:
a) zaměstnanci vyslaní podnikem, jenž má
sídlo na území jedné smluvní strany,
k přechodnému výkonu zaměstnání na
území druhé smluvní strany, podléhají
právním předpisům té smluvní strany, na
jejímž území má podnik sídlo;
b) zaměstnanci podniku zahraničního obcho-
du a dopravních podniků včetně podniků
vzdušné dopravy jedné ze smluvních
stran, kteří jsou přechodně nebo trvale
zaměstnáni na území druhé smluvní stra-
ny, podléhají právním předpisům té smluv-
6
ní strany, kde má podnik své sídlo. Jsou-li
však tyto osoby občany smluvní strany,
na jejímž území jsou zaměstnány, podlé-
hají právním předpisům svého státu;
c) posádka plavidla podléhá právním předpi-
sům té smluvní strany, pod jejíž vlajkou
pluje.
Článek 6.
Osoby zaměstnané na diplomatických a
konsulárních zastupitelských úřadech smluv-
ních stran, jakož i osoby u nich zaměstnané
podléhají právním předpisům té smluvní stra-
ny, na jejímž území mají stálé bydliště. To
platí i pro osoby zaměstnané u státních a ji-
ných veřejných zařízení, úřadů a- organisací.
Článek 7.
Příslušné orgány smluvních stran mohou
zvláštní dohodou stanovit výjimky z ustano-
vení článků 5 a 6 této Úmluvy.
ČÁST DRUHA.
Základní ustanovení.
HLAVA I.
Pojištění pro případ nemoci a mateřství.
Článek 8.
(1) Jednorázové peněžité dávky z pojištění
pro případ nemoci a mateřství, které se sta-
noví nezávisle na výši výdělku přímo opráv-
něné osoby, poskytuje podle svých právních
předpisů a na svůj účet orgán sociálního po-
jištění té smluvní strany, na jejímž území
bydlela v době vzniku nároku osoba, na kte-
rou se tyto dávky vyplácejí.
(2) Opakující se peněžité dávky z pojištění
pro případ nemoci a mateřství, jakož i jedno-
rázové peněžité dávky z tohoto pojištění, je-
jichž výše závisí na výši výdělku přímo opráv-
něné osoby, poskytuje podle svých právních
předpisů a na svůj účet orgán sociálního po-
jištění, u kterého je přímo oprávněná osoba
pojištěna v době vzniku nároku na tyto dáv-
ky. Jestliže oprávněná osoba získá nárok na
tyto dávky ze sociálního pojištění obou
smluvních stran, může týž nárok uplatnit jen
u orgánů sociálního pojištění jedné smluvní
strany; k poskytování dávek je povinen or-
gán, u něhož je přímo oprávněná osoba aktiv-
ně pojištěna.
(3) Jestliže se oprávněná osoba v době po-
bírání dávky podle předchozího odstavce
zdržuje na území druhé smluvní strany, mů-
že orgán sociálního pojištění, který je povi-
nen poskytovat dávku, pověřit výplatou dáv-
ky orgán sociálního pojištění této druhé
smluvní strany. Takto provedené výplaty na-
hradí orgán sociálního pojištění, který je po-
vinen poskytovat dávku, orgánu, který výpla-
ty provedl.
Článek 9.
Při stanovení peněžitých dávek z pojištění
pro případ nemoci a mateřství se přihlíží jen
k výdělkům dosaženým na území té smluvní
strany, jejíž orgán sociálního pojištění je po-
vinen poskytovat dávky.
Článek 10.
(1) Věcné dávky z pojištění pro případ ne-
moci a mateřství poskytuje na svůj účet pří-
slušný orgán smluvní strany, na jejímž území
se zdržuje oprávněná osoba. To platí i pro
osoby uvedené v článku 5 odstavci 2 a v člán-
ku. 6 s výjimkou diplomatických a konsulár-
ních pracovníků z povolání. Podrobnosti, ze-
jména rozsah dávek, určí dohodou příslušné
orgány obou smluvních stran.
(2) Příslušné orgány smluvních stran se
mohou zvlášť dohodnout, že se ustanovení
předchozího odstavce vztahují i na diploma-
tické a konsulární pracovníky z povolání.
HLAVA II.
Přídavky na děti.
Článek 11.
(1) Přídavky na děti poskytuje podle svých
právních předpisů a na svůj účet orgán so-
ciálního pojištění té smluvní strany, na je-
jímž území bydlí dítě přímo oprávněné osoby.
(2) Jestliže dítě, jemuž náleží přídavky na
děti, přesídlí na území druhé smluvní strany,
zastaví se dnem přesídlení výplata tohoto pří-
davku a orgán sociálního pojištění této druhé
smluvní strany bude poskytovat přídavky na
děti podle svých právních předpisů a na svůj
účet.
Článek 12.
Přídavky na děti, které bydlí na území tře-
tího státu, poskytuje podle svých právních
předpisů a na svůj účet orgán sociálního po-
jištění té smluvní strany, jejímž právním
předpisům podléhá přímo oprávněná osoba.
HLAVA III.
Důchodové pojištění.
Článek 13.
Při stanovení dávek z důchodového pojiš-
tění podle ustanovení této Úmluvy budou or-
gány sociálního pojištění obou smluvních
stran postupovat tímto způsobem:
7
a) orgán sociálního pojištění každé ze smluv-
ních stran rozhodne podle svých právních
předpisů a s použitím článku 4 této Omlu-
vy, zda oprávněná osoba splňuje podmín-
ky pro získání nároku na dávku;
b) jsou-li splněny podmínky pro získání ná-
roku na dávku, stanoví orgán sociálního
pojištění každé ze smluvních stran nej-
dříve dávku tak, jako by celková doba po-
jištění (zaměstnání), započtená podle
článku 4 této Úmluvy, byla získána vý-
lučně podle jeho právních předpisů;
č) nato orgán sociálního pojištění každé ze
smluvních stran stanoví částku dávky,
kterou je povinen poskytnout, podle po-
měru doby pojištění (zaměstnání), získané
podle jeho právních předpisů, a celkové
doby pojištění (zaměstnání), získané podle
právních předpisů obou smluvních stran.
Článek 14.
Jestliže doba pojištění (zaměstnání), získa-
ná podle právních předpisů jedné smluvní
strany, nedosahuje šesti měsíců, není nároku
na dávku vůči orgánu sociálního pojištění této
smluvní strany. Orgán sociálního pojištění
druhé smluvní strany, který v tomto případě
dávku poskytne, neprovede krácení dávky
podle písmene c) předchozího článku.
Článek 15.
Jestliže u oprávněné osoby nejsou součas-
ně splněny podmínky pro získání nároku na
dávku podle právních předpisů obou smluv-
ních stran, poskytne této osobě svůj díl dáv-
ky, stanovený podle článku 13 této Úmluvy,
orgán sociálního pojištění té smluvní strany,
podle jejíchž právních předpisů jsou tyto
podmínky splněny. Budou-li podmínky pro
získání nároku na dávku splněny dodatečně
i podle právních předpisů druhé smluvní stra-
ny, rozhodnou orgány sociálního pojištění
obou smluvních stran o dávce znovu.
Článek 16.
Je-li celková částka dávky, stanovená po-
dle článku 13, po případě částka dávky, sta-
novená podle článku 15 této Úmluvy, nižší
než zástka, která by náležela oprávněně oso-
bě podle právních předpisů jedné smluvní
strany jen na základě doby získané v po-
jištění (zaměstnání) na území této smluvní
strany, zvýší orgán sociálního pojištění této
smluvní strany dávku, kterou má poskytnout,
o částku rovnající se rozdílu mezi těmito dáv-
kami.
Článek 17.
(1) Ustanovení o důchodovém pojištění pla-
tí i v případech, kdy invalidita nastane ná-
sledkem pracovního úrazu nebo nemoci z po-
volání. Avšak zvýšení dávky, po případě dáv-
ka, jež se v těchto případech poskytuje nad
rámec dávky při invaliditě, která nastala ná-
sledkem obecného onemocnění, poskytuje
výlučně orgán sociálního pojištění té smluvní
strany, jejíž právní předpisy se vztahují na
příjemce dávky v době pracovního úrazu, po
' případě v době vzniku invalidity následkem
nemoci z povolání.
(2) Jestliže oprávněná osoba, která pobírá
důchod z'důvodu pracovního úrazu nebo ne-
moci z povolání od orgánu sociálního pojiště-
ní jedné smluvní strany, utrpí na území druhé
smluvní strany nový pracovní úraz nebo zno-
vu onemocní nemocí z povolání, rozhodne
o jejích nárocích orgán sociálního pojištění
této druhé smluvní strany podle svých práv-
ních předpisů s přihlédnutím k dřívějšímu
pracovnímu úrazu, po případě k dřívější ne-
moci z povolání. Totéž platí i v případě zhor-
šení zdravotního stavu oprávněné osoby, kte-
ré nastane následkem výkonu práce v zaměst-
nány na území druhé smluvní strany.
HLAVA IV.
Společná ustanoveni.
Článek 18.
(1) Jestliže se doba povinného pojištění,
získaná podle právních předpisů jedné smluv-
ní strany, kryje s dobou dobrovolného pojiš-
tění podle právních předpisů druhé smluvní
strany, přihlíží se pouze k době povinného
pojištění.
(2) Jestliže se doba pojištění (zaměstnání),
získaná podle právních předpisů jedné smluv-
ní strany, kryje s dobou na roven jí postave-
nou podle právních předpisů druhé smluvní
strany, přihlíží se pouze k době pojištění (za-
městnání).
(3) Jestliže se doba postavená na roven
době pojištění (zaměstnání) podle právních
předpisů jedné smluvní strany kryje s dobou
postavenou na roven podle právních předpisů
druhé smluvní strany, přihlíží se k této době
jen podle právních předpisů té smluvní stra-
ny, na jejímž území zaměstnanec byl zaměst-
nán naposledy před dobou, o kterou jde.
Jestliže zaměstnanec nebyl zaměstnán před
dobou postavenou na roven době pojištění
(zaměstnání), přihlíží se k době na roven po-
stavené podle právních předpisů té smluvní
strany, na jejímž území byl zaměstnanec po
této době po prvé zaměstnán.
8
Článek 19.
(1) Jestliže právní předpisy jedné ze smluv-
ních stran váží získání, zachování a obnovení
nároků nebo požívání dávky na podmínku
bydliště na jejím území, nebude se tato pod-
mínka vztahovat na československé ani na
jugoslávské občany, pokud se zdržují na úze-
mí druhé smluvní strany.
(2) Dávky ze sociálního pojištění jedné
smluvní strany se poskytují občanům druhé
smluvní strany, kteří se zdržují na území.
třetího státu, za týchž podmínek a ve stej-
ném rozsahu, jako vlastním občanům zdržu-
jícím se v tomto třetím státě.
Článek 20.
(1) Jestliže jsou podle právních předpisů
jedné ze smluvních stran nárok na dávku ne-
bo výše dávky podmíněny tím, že oprávněná
osoba nemá výdělek, po případě jiný příjem,
bude se přihlížet k výdělku, po případě k ji-
nému příjmu na území obou smluvních stran.
(2) Jestliže podle právních předpisů jedné
ze smluvních stran nárok na dávku nebo výše
dávky závisí na výši výdělku, po případě ji-
ného příjmu, každá smluvní strana bude při-
hlížet k výdělku, po případě k jinému příjmu
jen na svém území.
Článek 21.
Opakující se peněžité dávky ze sociálního
pojištění, které je povinen poskytovat orgán
sociálního pojištění jedné smluvní strany na
území druhé smluvní strany, budou se pouka-
zovat ve lhůtách, které budou stanoveny do-
hodou příslušných orgánů smluvních stran.
ČÁST TŘETÍ.
Všeobecná, přechodná a závě-
rečná ustanovení.
Článek 22.
(1) Příslušné orgány obou smluvních stran:
a) uzavírají dohody potřebné k provádění té-
to Úmluvy;
b) sdělují si navzájem všechny změny práv-
ních předpisů uvedených v článku 2 této
Úmluvy.
(2) Smluvní strany si navzájem ihned po
nabytí účinnosti této Úmluvy sdělí, které or-
gány jsou příslušné ve smyslu jednotlivých
ustanovení této Úmluvy.
Článek 23.
(1) Při provádění této Úmluvy si příslušné
orgány smluvních stran budou bezplatně po-
skytovat potřebnou vzájemnou pomoc.
(2) Tyto orgány mohou za týmž účelem po-
užívat zprostředkování diplomatických a
konsulárních zastupitelských úřadů.
(3) Při provádění této Úmluvy mohou orgá-
ny diplomatických a konsulárních zastupitel-
ských úřadů jedné smluvní strany přímo a
bez zvláštní plné moci zastupovat občany,
jakož i právnické osoby a orgány svého stá-
tu u orgánů sociálního pojištění a u ostatních
orgánů druhé smluvní strany a činit opatření
potřebná pro zabezpečení a zachování jejich
práv.
Článek 24.
V souvislosti s prováděním této Úmluvy se
mohou příslušné orgány jedné smluvní stra-
ny stýkat přímo s příslušnými orgány druhé
smluvní strany.
Článek 25.
Při provádění této Úmluvy dokumentace
včetně lékařských nálezů, vydaná příslušný-
mi orgány jedné smluvní strany, platí pro or-
gány druhé smluvní strany. Dodohou přísluš-
ných orgánů smluvních stran bude stanoveno,
kterým způsobem se dokumentace předepsa-
ná právními předpisy jedné smluvní strany
může nahradit potvrzením příslušného orgá-
nu druhé smluvní strany.
Článek 26.
Písemnosti, listiny, podání a dopisy, které
se předkládají v souvislosti s prováděním
této Úmluvy, mohou být sepsány v kterém-
koli z úředních jazyků jedné nebo druhé
smluvní strany a jsou osvobozeny ode všech
poplatků, jakož i od úředního ověření diplo-
matickými nebo konsulárními orgány.
Článek 27.
Žádosti, prohlášení, žaloby, stížnosti a jiná
podání ve věcech sociálního pojištění, které
je nutno předložit ve stanovené lhůtě orgánu
jedné smluvní strany, budou se považovat za
včas podané, jsou-li v této lhůtě předloženy
orgánu druhé smluvní strany. V takovém pří-
padě orgán této druhé smluvní strany ihned
postoupí uvedená podání příslušnému orgánu
prvé smluvní strany.
Článek 28.
Poukazy peněz na území druhé smluvní
strany se budou provádět v souhlasu s usta-
noveními o neobchodním platech, která bu-
dou v platnosti mezi oběma smluvními stra-
nami v době poukazu.
9
Článek 29.
Vymáhání pojistného, které orgánu sociál-
ního pojištění jedné smluvní strany dluhuje
plátce pojistného, jenž má sídlo nebo bydliště
na území druhé smluvní strany, provede pří-
slušný orgán této druhé smluvní strany podle
svých právních předpisů.
Článek 30.
Veškeré potíže, které by se vyskytly při
provádění této Úmluvy, budou řešit dohodou
příslušně orgány smluvních stran bud' písem-
ně nebo v paritní komisi odborníků, která bu-
de za tím účelem zřízena.
Článek 31.
(1) Jestliže nárok oprávněné osoby není
sporný, ale je sporné, kterých právních před-
pisů se má použít, obdrží tato osoba zálohu
na dávku, pokud se spor nevyřeší ve smyslu
předchozího článku.
(2) K výplatě zálohy je povinen orgán so-
ciálního pojištění smluvní strany, na jejímž
území oprávněná osoba bydlí. Tento orgán
poskytne zálohu ve výši dávky, ke které by
byl povinen podle svých právních předpisů.
(3) Orgán sociálního pojištění, který bude
s konečnou platností povinen poskytovat dáv-
ky, uhradí orgánu, který poskytl zálohu, část-
ku úhrnem vyplacenou.
Článek 32.
(1) Důchody, stanovené před nabytím účin-
nosti této Úmluvy, se přezkoumají na žádost
poživatele nebo příslušného orgánu. Na pod-
kladě přezkoumání se poživateli přiznají
stejné nároky, které by měl, kdyby tato
Úmluva byla v účinnosti v době stanovení ná-
roku.
(2) Jestliže byly nároky před nabytím účin-
nosti této Úmluvy vypořádány odbytným pro
nedostatek potřebné doby, avšak při použití
ustanovení této Úmluvy o sečítání dob jsou
splněny podmínky potřebné doby pro důchod,
poživatel může žádat o přezkoumání. Odbyt-
né vyúčtuje každá ze smluvních stran podle
svých právních předpisů.
(3) Ustanovení předchozího odstavce se bu-
dou na žádost oprávněně osoby vztahovat i na
případy, které nastaly před nabytím účin-
nosti této Úmluvy, ve kterých však nebyl při-
znán důchod nebo odbytné pro nedostatek po-
třebné doby.
(4) Žádost o přezkoumání ve smyslu před-
chozích odstavců se musí podat ve lhůtě tří
let ode dne nabytí účinnosti této Úmluvy. Ná-
roky přiznané na základě přezkoumání ply-
nou nejdříve od prvého dne toho měsíce, kte-
rý následuje po nabytí účinnosti této Úmluvy.
Článek 33.
Touto Úmluvou nejsou dotčena ustanovení
Dohody mezi Československou republikou a
Federativní lidovou republikou Jugoslávií ze
dne 11. února 1956 o vypořádání otevřených
majetkových otázek, která se vztahují na ne-
vyrovnaná plnění ze sociálního pojištění, do-
spělá před 19. únorem 1955.
Článek' 34.
Poskytování sociální pomoci, po případě so-
ciálního důchodu občanům jedné smluvní
strany, kteří se zdržují na území druhé
smluvní strany, bude upraveno zvláštní
smlouvou
Článek 35.
Tato Úmluva se nevztahuje na příslušníky
ozbrojených sil ani na vojenské invalidy a
oběti války nebo fašistického teroru. Ochra-
na těchto osob bude upravena zvláštní
smlouvou.
Článek 36.
(1) Tato Úmluva bude ratifikována a rati-
fikační listiny budou vyměněny co nejdříve
v Praze.
(2) Úmluva nabude účinnosti prvního dne
toho měsíce, který bude následovat po výmě-
ně ratifikačních listin.
(3) Každá smluvní strana může vypovědět
tuto Omluvu nejméně šest měsíců před uply-
nutím kalendářního roku, v němž bude dána
výpověď. Výpověď bude účinná od 1. ledna
příštího roku.
(4) Jestliže dojde k výpovědi této Úmluvy,
budou se její ustanovení, jakož i ustanovení
jejích prováděcích dohod i nadále vztahovat
na nároky již získané bez ohledu na ustano-
vení o omezeních, která by smluvní strany
stanovily ve svých právních předpisech pro
případ, že se oprávněná osoba zdržuje v ci-
zině.
(5) V případech, ve kterých byly získány
doby pojištění (zaměstnání) podle právních
10
předpisů obou smluvních stran, avšak ne-
vznikl nárok na dávky přede dnem zániku
platnosti této Úmluvy, bude možno použít
ustanovení Úmluvy za podmínek, které budou
stanoveny dohodou příslušných orgánů
smluvních stran.
Tato Úmluva byla sepsána ve dvou původ-
ních vyhotoveních, každé v jazyce českém a
srbocharvatském, při čemž obě znění mají
stejnou platnost.
Dáno v Bělehradě dne 22. května 1957.
Za
Československou republiku:
Evžen Erban v. r.
Za
Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
Zdenko Has v. r.
KNT 01 - 4247-57