Národní shromáždění republiky Československé 1957,
II. volební období.
128.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou
lidovou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a Závěrečný protokol
podepsané v Praze dne 25. ledna 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českosloven-
ské souhlasí s Úmluvou mezi Československou
republikou a Bulharskou lidovou republikou
o spolupráci na poli sociální politiky a Závě-
rečným protokolem, podepsanými v Praze dne
25. ledna 1957.
Důvodová zpráva.
I. Vzájemný vztah mezi Československou
republikou a Bulharskou lidovou republikou
v oboru sociální politiky byl až dosud upraven
úmluvou o spolupráci na poli sociální politiky
a správy ze dne 11. září 1948 č. 177/1949 Sb.,
a úmluvou o sociálním pojištění ze dne 1. dub-
na 1949 č. 5/1950 Sb.
Úmluva o sociálním pojištění byla sjedná-
na podle vzoru mezinárodní konvence č. 48,
usnesené na 19. zasedání valného shromáždění
Mezinárodní organisace práce v roce 1935.
Tato úmluva respektuje doby pojištění zís-
kané na území obou států a ukládá nositelům
pojištění obou států, aby v případě invalidity
nebo stáří poskytovali t. zv. dílčí důchody.
Dílčí důchody se vypočítávaly tím způsobem,
že z částek nezávislých na době pojištění se
poskytoval díl, který byl vypočítán podle po-
měru dob pojištění získaných na území jed-
noho státu k součtu dob pojištění získaných
v obou státech. Tato koncepce - i když za-
jišťovala respektování dob pojištění v obou
státech - byla při praktickém provádění
složitá a po zavedení odlišného systému dů-
chodového zabezpečení v Bulharsku i značně
obtížná. Na II. zasedání čs. -bulharské Smíšené
komise, jejíž usnesení byla schválena vládou
dne 6. 9. 1954 č. 1730, bylo proto dohodnuto,
2
že obě strany prozkoumají možnost úpravy
poskytování důchodového zabezpečení podle
principu teritoriality, kterým by mohl být na-
hrazen dosavadní systém poskytování dílčích
důchodů. Zároveň bylo uloženo, aby do příš-
tího zasedání Smíšeně komise připravily obě
strany v tom směru podrobné návrhy.
Na základě uvedeného usnesení byl vypra-
cován návrh nové úmluvy, který zahrnuje ce-
lou úpravu vztahů na poli sociální politiky a
nahrazuje obě dosavadní úmluvy. Pro otázky
zdravotnické by však do sjednání zvláštní
úmluvy o zdravotnické spolupráci zůstala za-
tím v platnosti úprava, vyplývající z dosa-
vadní úmluvy o sociálním pojištění.
II. Do nové Úmluvy byla převzata podstat-
ná ustanovení dosavadní úmluvy o spolupráci
na poli sociální politiky a správy. Především
byla do navrhované Úmluvy převzata vše-
obecná ustanovení o cílech a prostředcích
spolupráce na všech úsecích sociální politiky,
v to zahrnujíc zejména výměnu zkušeností a
vzájemné poznávání (viz čl. 1 odst. 1 až 3
Úmluvy a čl, I Závěrečného protokolu). Stej-
ně jako v předchozí úmluvě se dále zvláště
uvádí spolupráce v oboru vzájemné zotavné
péče, mezinárodní sociální služby a všeobecné
sociální péče (viz čl. 1 odst. 4 a 5, jakož
i čl. 8 Úmluvy). Vytyčuje se zásada stejného
posuzování občanů druhého státu jako vlast-
ních občanů v oboru pracovně-právních před-
pisů, jakož i na všech ostatních úsecích so-
ciální politiky - stejně jako i v oboru sociál-
ního pojištění (čl. 2 Úmluvy). Do nové úpravy
nebyla z dosavadní úmluvy o spolupráci na
poli sociální politiky a správy převzata usta-
novení o zřízení Smíšeně komise, neboť dosa-
vadní zkušenosti ukázaly, že tato instituce
není třeba při provádění úmluvy s Bulharskou
lidovou republikou; její úkoly budou podle
potřeby plnit příslušně ústřední orgány pří-
mým stykem.
III. Nová úprava vzájemných vztahů v so-
ciálním pojištění vychází z principu teritoria-
lity, jenž znamená, že každý stát bude posky-
tovat dávky sociálního pojištění na svém úze-
mí podle svých předpisů i občanům druhého
státu s přihlédnutím k době pojištění získané
na území obou států. Nová úprava opustí tedy
princip dílčích důchodů, přijatý v dřívější
úmluvě s Bulharskem, v úmluvách s Polskem
a s Francií a v mezinárodní úmluvě č. 48,
kterou jsme ratifikovali, která však ve svém
článku 19 připouští, aby se smluvní státy
uzavřením vlastni dohody odchýlily od usta-
novení úmluvy za předpokladu, že pojištěn-
cům budou zajištěny nároky za podmínek
vcelku alespoň rovnocenných jako podle
úmluvy. Tato koncepce vyjadřuje v podstatě
myšlenku, že práce konaná v jednom lidově
demokratickém státě je ve druhém státě
v oboru sociálního zabezpečení hodnocena
zásadně stejně jako práce konaná ve vlastním
státě. Zásada teritoriality rozvedená v usta-
noveních či. 4 a 5 znamená podstatné zjedno-
dušení administrativy a zajišťuje oprávněným
osobám, že dostanou dávky ve výši odpoví-
dající poměrům, ve kterých žijí, včas a v pra-
videlných splátkách, nezávisle na okamžitých
platebních možnostech státních bank. Při
provádění úmluvy mají zásadně platit před-
pisy státu, na jehož území pojištěnec v pří-
padě oprávněný rodinný příslušník, bydli
v době vzniku nároku. Pro posouzení délky
pojištění a náhradních dob jsou směrodatné
předpisy státu, kde tyto doby byly získány
(čl. 3 Úmluvy). Novou úpravou budou tak po-
jištěncům při přesídlení do druhého státu
zajištěny nároky zásadně ve stejně výši a za
stejných podmínek, jako by šlo o nároky
získané v pojištění tohoto státu. Takové ná-
roky jsou nepochybně nejméně rovnocen-
né nárokům, které jsou zajištěny úmluvou
č. 48 a je tak vyhověno i výše zmíněně pod-
mínce článku 19 této úmluvy.
Ze zásady teritoriality plyne důsledně, že
nositel pojištění, který poskytne dávky podle
úmluvy s přihlédnutím k dobám získaným na
území druhého státu, nemůže za ně požado-
vat náhradu. To platí i v případech, kdy byla
poskytnuta podle vnitrostátních předpisů zá-
loha na dávku, kterou bude vyplácet nositel
pojištění druhého státu (čl. 7 návrhu). Pro
zaměstnance, vysílaně podnikem jednoho
státu na krátkodobě práce do druhého státu,
platí s výjimkou věcných dávek nemocen-
ského pojištění předpisy pojištění státu, kde
má sídlo jejich zaměstnavatel (čl. 6 návrhu).
Uvedená úprava se vztahuje zásadně na celé
důchodové zabezpečení, v tom zejména i na
důchody válečných a vojenských poškozenců
(důchody příslušníků ozbrojených sil), dů-
chody obětí války a fašistické persekuce,
jakož i na pensijní nadlepšení, spočívající na
zvláštních předpisech nebo i jen zaručeně
smluvně (čl. 1 odst. 6 Úmluvy).
Nároky z pensijního nadlepšení zanikají při
přesídlení do druhého státu, pro který se ne-
stanoví povinnost jejich zvláštního hodnocení.
Ze zahrnutí zaopatření válečných poškozenců
do systému Úmluvy vyplývá především pro
každý z obou smluvních států povinnost po-
skytnout zaopatření podle svých příslušných
vnitrostátních předpisů i příslušníkům dru-
hého státu stejně jako vlastním příslušníkům,
jestliže při vzniku nároku bydlí na jeho úze-
3
mí. Při přesídlení poživatele zaopatřovacích
požitků do druhého státu plyne pak pro tento
stát povinnost poskytnout oprávněnému za-
opatření v rámci jeho vlastních předpisů.
Z ustanovení Úmluvy jsou vyňaty pouze dů-
chody za mimořádně zásluhy v obou státech.
(Čl. V. Závěrečného protokolu. )
Zásada teritoriality se vztahuje i na peně-
žité a věcné dávky nemocenského pojištění,
jakož i na poskytování rodinných přídavků.
Jde tu v podstatě o potvrzení stavu, na kte-
rém se obě smluvní strany dohodly již na
II. zasedání Smíšené komise v roce 1954, kdy
bylo usneseno, že se vzájemně opouští od
účtování věcných a peněžitých dávek nemo-
cenského pojištění.
Navrhovaná úprava zajišťuje v čl. 9 vzá-
jemnou pomoc mezi nositeli pojištění, úřady,
soudy i jinými orgány obou států při prová-
dění úmluvy a usnadňuje mezi nimi přímý
styk. V rámci vzájemné pomoci by si nositelé
pojištění byli povinni sdělovat též průběhy
pojištění, které jsou rozhodné pro přiznání
dávky ve druhém státě.
V článcích 10 až 12 řeší navrhovaná Úmluva
používání jazyka druhého státu, zachování
lhůt v řízení a přípustnost konsulárního za-
stupování.
Úmluvu budou provádět v obou
státech ústřední úřady a orgány příslušné
podle vnitrostátních předpisů, t. j. v Česko-
slovenské republice především Státní úřad
sociálního zabezpečení a Ústřední rada od-
borů. Na rozdíl od dřívější úmluvy je v no-
vém návrhu výslovně stanovena povinnost
provádět Úmluvu na obou stranách v úzké
spolupráci s odborovými organisacemi. Do
působnosti těchto ústředních orgánů patří
i vydání vnitrostátních prováděcích předpisů,
vzájemná dohoda o použití
Úmluvy, po případě
sjednání potřebných dodatkových dohod (čl.
13 až 15).
Pokud jde o ustanovení o zpětné účinnosti
(čl. 16), rozšiřuje se zásada teritoriality i na
případy vzniklé před účinností
Úmluvy. Dů-
chody, které byly před účinností Úmluvy vy-
pláceny do druhého státu, budou podle
Úmlu-
vy převzaty tímto druhým státem, budou však
i nadále vypláceny v dosavadní výši, je-li to
pro důchodce příznivější (čl. IV. Závěrečného
protokolu).
IV. Finanční a devisový dosah nové Úmlu-
vy - proti dnešnímu stavu - nebude z po-
čátku značný. S naší strany je poukazováno
do Bulharska 32 důchodů v celkové částce
85. 000 Kčs ročně. Bulharsko vyplácí do Čes-
koslovenska 17 důchodů v částce 24. 000 Kčs
ročně. Vzájemná výplata těchto důchodů by
napříště odpadla. Finanční význam nové
Úmluvy by se projevil postupem doby a při-
býváním důchodů bulharských občanů, kteří
pracovali v Československu jako zemědělští
dělníci podle zvláštní dohody o náboru bul-
harských zemědělských pracovníků. Tito pra-
covníci byli během posledních let odvoláni
(až na jednotlivé případy) do Bulharska.
V. Úmluva byla parafována v Sofii v říjnu
1956 a byla spolu se Závěrečným protokolem
podepsána v Praze dne 25. ledna 1957.
Vláda schválila Úmluvu o spolupráci na poli
sociální politiky s Bulharskou lidovou repu-
blikou a její Závěrečný protokol svým usne-
sením ze dne 12. prosince 1956 (č. 2748).
V Praze dne 26. února 1957.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
4
Úmluva
mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou o spolupráci na poli
sociální politiky.
President Československé republiky a pre-
sidium Lidového shromáždění Bulharské li-
dové republiky, vedeni přáním dále prohlou-
biti a rozšířiti vzájemný styk na poli sociální
politiky v duchu přátelství a spolupráce mezi
Československou republikou a Bulharskou
lidovou republikou, rozhodli se uzavříti k to-
mu cíli novou Úmluvu.
K tomu účelu jmenovali své zmocněnce:
president Československé republiky
předsedu Státního úřadu sociálního
zabezpečení
Evžena E r b a n a,
presidium Lidového shromáždění Bulharské
lidové republiky
vedoucího Správy důchodů a sociální péče
ministerstva lidového zdraví a sociální péče
Marina Dimitrova Geškova a
vedoucího správy státního sociálního pojištění
Ústřední rady odborů
Ivana Cvetkova L a l e v a,
kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše
je v dobré a náležitě formě, dohodli se na
těchto ustanoveních:
I. Základní ustanovení.
Článek 1.
Rozsah platnosti Úmluvy.
(1) Obě Smluvní strany budou spolupraco-
vati ve všech otázkách a na všech úsecích so-
ciální politiky, zejména k rozšíření a prohlou-
bení sociálního pokroku jak ve svých vlastních
zemích, tak i na poli mezinárodním.
(2) K tomu cíli obě Smluvní strany budou
podporovati na poli sociální politiky výměnu
zkušeností, všestranně vzájemně poznávání,
jakož i spolupráci mezi příslušnými úřady,
institucemi, odborovými a jinými organisa-
cemi.
(3) Obě Smluvní strany budou podporovati
vzájemné návštěvy organisované úřady, insti-
tucemi, odborovými a jinými organisacemi na
poli sociální politiky.
(4) Obě Smluvní strany budou podporovati
vzájemnou zotavnou péči o děti, o mladistvě a
o pracující, prováděnou státem, odborovými
nebo jinými organisacemi. Podrobnosti budou
určeny dohodou příslušných ústředních úřadů
a orgánů obou Smluvních stran.
(5) Obě Smluvní strany se zavazují, že bu-
dou navzájem spolupracovati na úkolech me-
zinárodní sociální služby, týkající se občanů
obou států, na př. při pátrání po nezvěstných,
při opatřování dokladů a podávání zpráv, při
řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních
a rodinných poměrů atd.
(6) Tato Úmluva upravuje rovněž vzájemné
vztahy mezi oběma Smluvními stranami ve
všech odvětvích sociálního pojištění, která
jsou nebo budou zavedena v některém z obou
států. Pokud z této Úmluvy neplyne jinak,
platí její ustanovení i pro pensijní nadlepšení,
upravené zvláštními předpisy nebo zaručeně
smluvně v souvislosti s pracovním poměrem.
Ustanovení této Úmluvy platí též pro důchody
poskytované v Československé republice vá-
lečným a vojenským invalidům a obětem vál-
ky a fašistické persekuce, jakož i pro národní
důchody a vojenské invalidní a občanské in-
validní důchody poskytované v Bulharské
lidové republice.
Článek 2.
Zásada stejného posuzování.
(1) Občané jednoho státu, zaměstnaní na
území státu druhého, i jejich rodiny budou
se posuzovati s hlediska pracovně - právních
předpisů, jakož i na všech ostatních úsecích
sociální politiky, čítajíc v to sociální pojištění,
stejně jako vlastní občané, pokud se touto
Úmluvou nestanoví jinak. Mají stejná práva
a povinnosti jako vlastní občané.
(2) Zásada stejného posuzováni, uvedená
v odstavci 1, neplatí pro nároky občanů dru-
hého státu, které získali z pojištění na zá-
kladě dob zaměstnání a dob jim na roven po-
stavených, strávených na území třetího státu,
nebo na základě pracovního úrazu (nemoci
z povolání) utrpěného na území třetího státu,
pokud dohodou příslušných ústředních úřadů
nebo orgánů obou Smluvních stran nebude
stanoveno jinak.
5
II. Sociální pojištěni.
Článek 3.
Provádění pojištěni.
(1) Při provádění sociálního pojištění se
použije právních předpisů státu, na jehož
území se vykonává zaměstnání, pokud nejde
o poskytování důchodů a ostatních dávek, pro
něž platí ustanovení článku 4 a 5.
(2) Podle právních předpisů státu, kde se
vykonává zaměstnání, se posuzuje zejména
pojistná povinnost, počátek a zánik pojištění,
vynětí z pojištění, získání náhradních dob, za
něž se neplatí pojistně a které se kladou na
roven dobám pojištění.
(3) Pro provádění pojištění podle předcho-
zích odstavců jsou příslušný orgány státu,
kde se vykonává zaměstnání.
Článek 4.
Poskytování dávek
důchodového pojištěni.
(1) Důchody i ostatní dávky důchodového
pojištění poskytne podle svých vlastních
právních předpisů nositel pojištění státu, na
jehož území pojištěnec, po případě oprávněný
rodinný příslušník bydlí v době vzniku ná-
roku. Při tom tento nositel pojištění přihlédne
i k započitatelná době zaměstnání (pojištění),
získané ve druhém státě, stejně jako k době
získané podle právních předpisů státu byd-
liště. Ustanovení prvé věty platí přiměřeně
i pro případy uvedené v článku 1 odstavec 6
věta druhá.
(2) Přesídlí-li důchodce do druhého státu,
zastaví se výplata důchodu prvým dnem mě-
síce následujícího po přesídlení. To platí i pro
případy uvedené v článku 1 odstavec 6 věta
druhá.
(3) Nositel pojištění státu, do kterého dů-
chodce přesídlil, poskytne přesídlivšímu dů-
chodci důchod (dávku) podle svých vlastních
právních předpisů; přitom použije obdobně
ustanovení odstavce 1 věty druhé. Vrátí-li se
přesídlivší osoba, obnoví jí nositel pojištěni
původního státu ode dne jejího návratu vý-
platu důchodu. Ustanovení předchozí věty
platí i pro případy uvedené v článku 1 od-
stavec 6 věta druhá.
(4) Ustanovení odstavce 3 věty prvé platí
obdobně, přesidlí-li pojištěnec nebo oprávně-
ný rodinný příslušník po vzniku nároku na
dávku dříve, než mu bude důchod (dávka) ve
státě původního bydliště přiznán.
(5) Pro rozhodování o nároku na důchod
(dávku) podle předchozích odstavců jsou pří-
slušný orgány státu bydliště.
(8) Přesídlí-li důchodce po případě pojiš-
těnec nebo oprávněný rodinný příslušník do
třetího státu, poskytne mu důchod v rámci
svých vnitrostátních právních předpisů no-
sitel pojištění státu, jehož je příslušníkem,
pokud nárok nemá být posuzován jinak podle
jiné mezistátní úmluvy; ustanovení odstavce 1
věty druhé platí přitom obdobně.
Článek 5.
Poskytování dávek v případě
nemoci a mateřství.
(1) Peněžité dávky v případě dočasně pra-
covní neschopnosti v důsledku nemoci, úrazu,
mateřství, jakož i rodinné přídavky a pohřeb-
né poskytne podle vlastních právních před-
pisů nositel pojištění státu, na jehož území
bydlí pojištěnec nebo oprávněný rodinný pří-
slušník. Přitom přihlédne k době zaměstnání
ve druhém státě.
(2) Přesídlí-li pojištěnec nebo rodinný
příslušník do druhého státu, zastaví se dnem
přesídlení výplata dávek. Nositel pojištění
druhého státu poskytne v těchto případech
peněžitě dávky podle vlastních právních před-
pisů s přihlédnutím k době, po kterou pojiš-
těnec dostával tyto dávky v prvním státě.
(3) Věcné dávky v případě nemoci, úrazu a
mateřství poskytne podle vlastních právních
předpisů nositel pojištění státu, na jehož úze-
mí se zdržuje pojištěnec, po případě opráv-
něný rodinný příslušník.
Článek 6.
Zvláštní ustanovení
pro některé skupiny osob.
(1) Na pojištění zaměstnanců diplomatic-
kých a konsulárních zastupitelstev a jiných
úřadů a orgánů státní správy (úřadu celních,
pasových atd. ) jednoho státu, které mají své
sídlo ve druhém státě, se použije právních
předpisů vysílajícího státu, jsou-li tito za-
městnanci občany tohoto státu. Totéž platí
pro pojištění osob zaměstnaných u zaměst-
nanců jmenovaných úřadů nebo orgánů.
(2) Na pojištění zaměstnanců
a) podniků veřejné dopravy pozemní, říční a
letecké jednoho státu, kteří jsou vysíláni
k přechodnému nebo trvalému výkonu za-
městnání na území druhého státu,
6
b) vysílaných jiným podnikem (zaměstnava-
telem), než je uvedeno pod písm. a), jenž
má sídlo v jednom státě, k přechodnému
výkonu zaměstnání na území druhého
státu,
se použije právních předpisů toho státu,
v němž má'sídlo správa podniku (zaměstna-
vatel), které tito zaměstnanci podléhají ve
svých osobních věcech, s výjimkou poskyto-
vání věcných dávek nemocenského pojištění,
pro něž platí ustanovení článku 5 odstavec 3.
(3) V případech uvedených v předchozích
odstavcích jsou jak pro provádění pojištění,
tak i pro poskytování dávek příslušný orgány
státu vysílajícího.
(4) Příslušné ústřední úřady a orgány obou
Smluvních stran mohou vzájemnou dohodou
sjednati jiné výjimky nebo též smluviti, že
výjimky uvedené v předchozích odstavcích
nebudou zachovávány buď vůbec nebo v urči-
tých případech.
Článek 7.
Vyloučení vzájemných úhrad.
Nositeli pojištění, který poskytne dávky
podle této Úmluvy, nenáleží náhrada za po-
skytnuté dávky od nositele pojištění druhého
státu. Totéž platí, poskytne-li některý nositel
pojištění podle svých právních předpisů zá-
lohy na dávky.
III. Pomoc a péče nepojištěným osobám.
Článek 8.
(1) Občanům jednoho státu, zdržujícím se
na území druhého státu, kteří nemají nároků
z pojištění vlastního nebo jako rodinní pří-
slušníci pojištěnce, zaručí stát místa pobytu
nezbytnou pomoc a péči, budou-li ji potřebo-
vat, a to v takovém rozsahu a za takových
podmínek jako svým vlastním občanům.
(2) Pomoc a péče budou záležeti buď v po-
moci hmotné, nebo v pomoci a péči léčebné,
v umístění ve veřejných ústavech, v domo-
vech důchodců a pod. Podle okolností a sku-
tečné
potřeby může býti poskytováno více
druhů pomoci a péče současně.
(3) Poskytnutá pomoc a péče podle před-
chozích odstavců nebude důvodem, aby byla
požadována náhrada výloh od druhého státu.
Tím není dotčena možnost požadovati náhra-
du od- osoby, které pomoc nebo péče byla
poskytována, nebo od osob povinných k ali-
mentaci.
(4) Péče a pomoc podle ustanovení před-
chozích odstavců bude v případě potřeby po-
skytnuta těž občanům druhého státu, kteří
požívají důchod podle této
Úmluvy.
IV. Společně ustanovení.
Článek 9.
Vzájemná právní pomoc.
(1) Nositelé pojištění, úřady, soudy a jiné
orgány zúčastněné na provádění sociální po-
litiky obou Smluvních stran poskytnou si vzá-
jemnou právní pomoc v témže rozsahu, jako
by šlo o provádění sociální politiky ve vlast-
ním státě. Nositel pojištění jednoho státu
zejména poskytne nositeli pojištění druhého
státu potřebné informace o okolnostech roz-
hodných pro přiznání dávky. Za tím účelem
je povinen provést'
potřebná opatření ke zjiš-
tění těchto okolností.
(2) Styk nositelů pojištění, úřadů, soudů
i jiných orgánů obou států při provádění této
Úmluvy děje se přímo.
(3) Doklady, potvrzení i jiné spisy, vydá-
vané podle této Úmluvy, není třeba ověřovati
úřady diplomatickými nebo konsulárními.
Článek 10.
Používání řeči druhého státu.
Návrhy, žádosti, žaloby a jiná podání ve
věcech sociálního pojištění občanů jednoho
státu, podané u nositelů pojištění, úřadů,
soudů a jiných orgánů druhého státu, nebu-
dou odmítány z důvodu, že jsou napsány
v úředním jazyku prvého státu.
Článek 11.
Zachování lhůt.
Návrhy, žádosti, žaloby a jiná podáni, které
musí být podány v určité lhůtě nositelům
pojištění, úřadům, soudům nebo jiným orgá-
nům jednoho z obou států, budou pokládány
za včas podané, jestliže byly podány v přede-
psané lhůtě nositeli pojištění, úřadu, soudu
nebo jinému orgánu druhého státu. V těchto
případech dlužno podání neprodleně zaslati
buď příslušnému ústřednímu úřadu nebo or-
gánu, nebo přímo příslušnému nositeli pojiš-
tění, úřadu, soudu nebo jinému příslušnému
orgánu druhého státu.
7
Článek 12.
Zastupování občanů druhého
státu.
Konsulům obou Smluvních stran přísluší
právo zastupovat (osobně nebo osobou k to-
mu zmocněnou) občany svého státu ve všech
záležitostech vyplývajících z této
Úmluvy
před nositeli pojištění, úřady, soudy, i ostat-
ními orgány druhého státu.
Článek 13.
Ústřední úřady a orgány
provádějící Úmluvu.
(1) Tuto Úmluvu budou provádět v obou
státech ústřední úřady a orgány příslušně
podle vnitrostátních právních předpisů. Tyto
úřady a orgány budou v trvalém přímém sty-
ku a podle potřeby budou uskutečňovány
schůzky jejich představitelů za účelem pro-
jednání jednotlivých otázek souvisících s pro-
váděním
Úmluvy a za účelem organisování
vzájemně výměny zkušeností na poli sociální
politiky.
(2) Obě Smluvní strany si ihned po nabytí
účinnosti této Úmluvy sdělí, které ústřední
úřady a orgány jsou příslušně k provádění
této
Úmluvy, a budou si neprodleně sdělovati
všechny změny, které v budoucnosti v tom
směru nastanou.
Článek 14.
Spolupráce s odborovými
organisacemi.
Tato Úmluva se bude provádět v úzké
spolupráci s odborovými organisacemi v obou
státech.
Článek 15.
Prováděcí předpisy.
(1) V obou státech mohou být vydány sa-
mostatně právní předpisy k provedení této
Úmluvy, kterými bude upraven zejména způ-
sob výpočtu důchodů, dávek při dočasně pra-
covní neschopnosti, způsob stanovení započi-
tatelné doby zaměstnání a j. Takové předpisy
budou vždy sděleny příslušnému ústřednímu
úřadu nebo orgánu druhé Smluvní strany.
(2) Ústřední úřady a orgány obou Smluvních
stran budou si vzájemně neprodleně sdělovati
změny nastalé ve vnitrostátním zákonodár-
ství v oboru sociální politiky.
(3) Nastanou-li při provádění této Úmluvy
nejasnosti v důsledku nepředvídaných okol-
ností nebo změn právních předpisů anebo do-
jde-li při jejím provádění k rozdílným názo-
rům na její výklad, dohodnou se ústřední
úřady a orgány obou Smluvních stran o způ-
sobu použití ustanovení této
Úmluvy.
V. Ustanovení přechodná a závěrečná.
Článek 16.
(1) Při poskytování důchodů a ostatních
dávek ze sociálního pojištění se přihlíží k do-
bám zaměstnání, získaným před účinností
této
Úmluvy v jednom i druhém státě.
(2) Ustanovení článku 4 této Úmluvy platí
ode dne počátku její účinnosti i pro případy,
v nichž vznikl nárok na dávku před tímto
dnem.
Článek 17.
(1) Úmluva bude ratifikována v době co
nejkratší. Po provedení ratifikace budou bez
odkladu v Sofii vyměněny ratifikační listiny.
Úmluva nabude účinnosti prvním dnem mě-
síce, následujícího po výměně ratifikačních
listin.
(2) Dnem počátku účinnosti této Úmluvy se
zrušuje platnost dosavadní Úmluvy mezi Čes-
koslovenskou republikou a Bulharskou lidovou
republikou o spolupráci na poli sociální poli-
tiky a správy ze dne 11. září 1948 a
Úmluvy
o sociálním pojištění ze dne 1. dubna 1949
s výjimkou uvedenou v článku III. Závěreč-
ného protokolu k této Úmluvě.
(3) Každá z obou Smluvních stran může vy-
pověděti tuto Úmluvu ke konci kalendářního
roku aspoň 6 měsíců předem. Nároky, získané
podle této
Úmluvy nezanikají její výpovědi;
jejich další trvání se řídí vnitrostátními práv-
ními předpisy.
Tato úmluva byla uzavřena v Praze dne
25. ledna 1957 a sepsána ve dvou vyhotove-
ních, každé v jazyce českém a bulharském.
Obě znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci k tomu
určení tuto Úmluvu a opatřili ji svou pečetí.
Za
Československou republiku:
Erban v. r.
Za
Bulharskou lidovou republiku:
Geškov v. r.
Lalev v. r.
8
Závěrečný protokol.
Při podpisu Úmluvy o spolupráci na poli so-
ciální politiky mezi Československou republi-
kou a Bulharskou lidovou republikou shodly
se obě Smluvní strany na tomto:
I.
K článku 1 odst. 2.
Výměna zkušeností a všestranně vzájemně
poznávání na poli sociální politiky budou
uskutečňovány zejména:
a) organisováním výměny odborných knih,
časopisů a jiných publikací mezi přísluš-
nými úřady, ústavy, organisacemi a jinými
institucemi obou Smluvních stran;
b) uskutečňováním výměny legislativního,
statistického a jiného materiálu;
c) vhodným informováním veřejnosti o vý-
voji a výsledcích sociální politiky druhé
Smluvní strany;
d) výměnou odborníků v oboru sociálního po-
jištění, důchodového zabezpečení, sociální
péče a j.
II.
K článku 2 odst. 1.
Pracovně právními předpisy se rozumějí
předpisy o pracovní smlouvě, o pracovní době
a dovoleně, předpisy o mzdách a platech,
o ochraně života a zdraví, včetně ochrany
mladistvých a žen.
III.
K článku 5 odst. 3.
Pokud jde o podrobnosti a zejména rozsah
poskytovaných věcných dávek v případě ne-
moci, úrazu a mateřství občanům jednoho
státu, zdržujícím se na území druhého státu,
zůstává až do sjednání Úmluvy mezi oběma
státy o zdravotnické spolupráci v platnosti
úprava vyplývající z dosavadní Úmluvy o so-
ciálním pojištění ze dne 1. dubna 1949, po pří-
pádě z Úmluvy o spolupráci na poli sociální
politiky a správy ze dne 11. září 1948, jakož
i z opatření dohodnutých mezi oběma Smluv-
ními stranami na podkladě těchto úmluv.
IV.
K článku 16 odst. 2.
Do jednoho měsíce od ratifikace Úmluvy
předají si obě Smluvní strany navzájem se-
znamy důchodů, přiznaných podle vlastních
předpisů nebo podle dosavadní Úmluvy o so-
ciálním pojištění ze dne 1. dubna 1949 a vy-
plácených před účinností Úmluvy do druhého
státu vlastním občanům a občanům druhého
státu. Takto převzaté důchody bude přejímací
stát vyplácet i nadále v dosavadní výši, byl-li
dosavadní důchod vyšší, než by byl důchod
stanovený podle článku 4 Úmluvy.
V.
Ustanovení Úmluvy neplatí pro důchody
poskytované za mimořádně zásluhy.
Tento závěrečný protokol tvoří nedílnou
součást Úmluvy mezi Československou repu-
blikou a Bulharskou lidovou republikou o spo-
lupráci na poli sociální politiky a byl sepsán
ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém
a bulharském. Obě znění mají stejnou plat-
nost.
V Praze dne 25. ledna 1957.
Za
Československou republiku:
Erban v. r.
Za
Bulharskou lidovou republiku:
Geškov v. r.
Lalev v. r.
KNT 01 - 3722-57