Národní shromáždění republiky Československé 1956.
II. volební období.
91.
Společná zpráva
výborů rozpočtového a hospodářského, ústavně-právního
a zdravotního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 87)
o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče
a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečeni
Výbor rozpočtový a hospodářský a výbor
ústavně-právní ve svých schůzích konaných
dne 14. listopadu 1956 a výbor zdravotní ve
své schůzi konané dne 16. listopadu 1956 pro-
jednaly vládní návrh zákona o náhradě škody
za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné
péče a dávek nemocenského pojištění a dů-
chodového zabezpečení (tisk 87). Po podrob-
ném projednání návrhu zákona usnesly se
výbory doporučit jej Národnímu shromáždění
ke schválení s těmito změnami:
V § 5 v druhém řádku se škrtá slovo "za-
městnanci".
V § 9 odst. 1 věta druhá doplněna za slovem
"provozovateli" dodatkem: "v souladu s před-
pisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci",
takže tato druhá věta zní: "Tento orgán je
též oprávněn dávat provozovateli v souladu
s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci závazně pokyny k odstranění příčin,
které způsobily úraz nebo nemoc z povolání. "
Doplněk proveden za účelem zpřesnění
ustanovení této věty.
V Praze dne 16. listopadu 1956.
Za výbor rozpočtový a hospodářský:
Štětka v. r.,
předseda.
Ing. Goppoldová v. r.,
zpravodajka.
Za výbor ústavně-právní:
Mráz v. r.,
předsedající.
Chalánek v. r.,
zpravodaj.
Dr. Kácl v. r.,
předseda.
Za výbor zdravotní:
Holička v. r.,
zpravodaj.
2
Zákon
ze dne 1956
o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče
a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečeni.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Náhrada škody za pracovní úrazy.
§1.
Byla-li zaměstnanci způsobena škoda na
zdraví nebo smrt úrazem, který se přihodil
v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměst-
nání, nebo nemocí z povoláni, odpovídají za
tuto škodu ty podniky, ústavy, družstva nebo
ostatní socialistické organisace anebo ty jiné
podniky a osoby, v jejichž provozu (závodu)
k ní došlo (dále jen "provozovatel").
§2.
(1) Provozovatel se zprostí odpovědnosti
toliko tehdy, prokáže-li
a) při škodě způsobené úrazem,
že škoda byla způsobena výhradně
1. neodvratitelnou událostí, která neměla pů-
vod v provozu, nebo
2. porušením předpisů o bezpečnosti a ochra-
ně zdraví při práci se strany poškozeného
zaměstnance, ač s nimi byl řádně sezná-
men, nebo tím, že tento zaměstnanec za-
nedbal důležitou povinnost svého povolání,
anebo
3. neodvratitelným jednáním osoby třetí;
b) při škodě způsobené nemocí z povolání,
že s jeho strany i se strany osob, kterých
užil v provozu, byly dodrženy povinnosti ply-
noucí z předpisů o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci.
(2) Neodvratitelnost události nebo jednání
osoby třetí záleží v tom, že událost nebo jed-
nání nemohly být zamezeny péčí podle po-
měrů potřebnou.
(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba
užitá v provozu.
§ 3.
Byla-li škoda způsobena také zaviněním
poškozeného, nese poškozený škodu poměr-
ně, jen porušil-li předpisy o bezpečnosti a
ochraně zdraví při práci, ač s nimi byl řádně
seznámen, nebo zanedbal-li důležitou povin-
nost svého povolání.
§ 4.
Odpovědnost podle ustanovení této části
zákona nemůže být vyloučena ani omezena.
§ 5.
Výše náhrady škody se snižuje o to, čeho
se poškozenému dostane z důvodu úrazu nebo
nemoci z povolání podle předpisů o preven-
tivní a léčebně péči nebo podle předpisů
o nemocenském pojištění zaměstnanců a
o důchodovém zabezpečení (zaopatření).
§ 6.
V zájmu trvalého zabezpečení poškozené-
ho lze jako náhradu budoucně ucházejícího
výdělku poskytovat jen peněžitý důchod;
ujednání, která tomu odporují, jsou neplatná.
§ 7.
Nárok na náhradu škody se promlčí v šesti
měsících ode dne, kdy se poškozený doví, jaká
je škoda a kdo za ni odpovídá, nejpozději však
ve třech letech ode dne, kdy byla škoda způ-
sobena.
§ 8.
Změní-li se podstatně poměry, které byly
rozhodující pro určení důchodu, lze se domá-
hat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen,
anebo aby jeho další vyplácení bylo zastave-
no nebo aby vyplácení zastaveného důchodu
bylo obnoveno.
§ 9.
(1) Příslušný orgán odborově organisace
projednává všechny případy úrazů a nemocí
z povolání (§ 1), a to zejména pokud jde o pří-
činy a okolnosti, za kterých k úrazu nebo ne-
moci z povolání došlo. Tento orgán je těž
oprávněn dávat provozovateli v souladu
s předpisy o bezpečnosti a- ochraně zdraví
při práci závazné pokyny k odstranění příčin,
které způsobily úraz nebo nemoc z povolání.
(2) Týž orgán projedná také s poškozeným
a s provozovatelem nárok na náhradu škody,
který poškozený uplatňuje vůči provozova-
8
teli. Bez tohoto projednání nemůže poškoze-
ný uplatnit nárok žalobou u soudu. Doba, po
kterou toto projednání trvalo, se nepočítá do
doby promlčecí (§ 7).
(3) Podrobnosti upraví Ústřední rada od-
borů; přitom těž stanoví, které orgány odbo-
rově organisace plní úkoly podle předcháze-
jících odstavců.
§ 10.
Žalobu podle této části zákona může po-
škozený podat také u soudu, v jehož obvodu
byla škoda způsobena.
§ 11.
Ustanoveními této části zákona nevylučuje
se odpovědnost podle občanského zákoníka.
I v takovém případě však platí ustanovení
§ 6 a §§ 8 až 10 a provozovatel odpovědný po-
dle této části zákona odpovídá vždy za zavi-
nění osoby v provozu užitě.
ČÁST II.
Náhrada nákladů léčebně peče a dávek ne-
mocenského pojištění a důchodového
zabezpečeni.
§ 12.
(1) Jestliže se strany provozovatele nebyly
dodrženy povinnosti plynoucí z předpisů
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a
někomu tak byla způsobena škoda na zdraví
nebo smrt, je provozovatel povinen nahradit
státu náklady léčebné péče, jakož i dávky
nemocenského pojištění a důchodového za-
bezpečení (zaopatření) poskytnuté z toho dů-
vodu.
(2) Jestliže škoda na zdraví nebo smrt byly
způsobeny vadou stroje nebo jiného provoz-
ního zařízení, postihuje povinnost stanovená
v odstavci 1 také podnik, který dodal vadný
stroj nebo jiné provozní zařízení anebo je
vadně opravil.
§ 13.
Nejde-li o případ uvedený v § 12 a je-li
dán důvod k náhradě škody poškozenému
z těže události, z níž vznikly náklady léčebně
péče, anebo byly poskytnuty dávky nemo-
cenského pojištění nebo důchodového zabez-
pečení (zaopatření), je ten, kdo za škodu od-
povídá, povinen nahradit státu tyto náklady
a dávky v rozsahu odpovídajícím míře jeho
odpovědnosti vůči poškozenému.
§ 14.
Náhrada dávek důchodového zabezpečení
(zaopatření) podle §§ 12 a 13 musí být zapla-
cena v kapitálové hodnotě, vypočtené podle
pojistně matematických zásad, Žádá-li to
státní úřad sociálního zabezpečení.
§ 15.
(1) Nároky na náhradu nákladů a dávek po-
dle §§ 12 a 13 se promlčují ve třech letech;
promlčecí doba počíná,
a) jde-li o náklady léčebně péče, ode dne
skončení léčení,
b) jde-li o dávky nemocenského pojištění,
ode dne poslední výplaty těchto dávek, a
c) jde-li o dávky důchodového zabezpečení
(zaopatření), ode dne, kdy orgán sociál-
ního zabezpečení poskytl dávku poprvé.
(2) Při společném uplatnění nároků na ná-
hradu nákladů a dávek podle §§ 12 a 13 z těže
události nepovažuje se žádný z uplatněných
nároků za promlčený, pokud běží promlčecí
doba aspoň pro jeden z nich.
(3) Ustanovení § 34 vládního nařízení č. 33/
1955 Sb., o hospodářských smlouvách, se ne-
vztahuje na nároky na náhradu nákladů a
dávek podle §§ 12 a 13.
§ 16.
Spory o náhradu nákladů a dávek podle
§§ 12 a 13 rozhodují soudy.
§ 17.
(1) Ministerstvo zdravotnictví, státní úřad
sociálního zabezpečení a Ústřední rada od-
borů mohou v dohodě s ministerstvem financí
společnou vyhláškou v úředním listě stanovit,
které orgány uplatňují nároky na náhradu
nákladů a dávek podle §§ 12 a 13.
(2) Uplatňuje-li nárok na náhradu dávek
nemocenského pojištění podle §§ 12 a 13
ústřední výbor příslušného odborového svazu,
vystupuje před soudem vlastním jménem.
(3) od vymáhání náhrad nákladů a dávek
podle §§ 12 a 13 lze v dohodě s ministerstvem
financí zčásti nebo zcela upustit, jestliže je
to odůvodněno mimořádnými okolnostmi pří-
padu.
ČÁST III.
Ustanovení společná a. závěrečná.
§ 18.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí
o náhradě škod, na které se vztahuje, jakož
i o náhradě nákladů a dávek podle §§ 12 a
13 ustanovení občanského zákoníka.
4
§ 19.
Za zaměstnance se pro účely tohoto zákona
považují osoby, které jsou účastný důchodo-
vého zabezpečení (pojištění) podle zákona
č...../1956 Sb., o sociálním zabezpečení, nebo
předpisů vydaných podle něho, jakož i pří-
slušníci ozbrojených sil, kteří jsou účastni
důchodového zaopatření podle zvláštních
předpisů.
§ 20.
Nemocemi z povolání se rozumějí nemoci
uvedené v příloze k zákonu č...../1956 Sb.,
o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za
podmínek tam uvedených.
§ 21.
(1) Zrušují se ustanovení dosavadních
předpisů, která odporují tomuto zákonu; ze-
jména se zrušují:
a) §§ 110 až 112 zákona č. 99/1948 Sb., o ná-
rodním pojištění, ve znění předpisů jej
měnících a doplňujících,
b) §§ 35 a 36 a § 37 odst. 1 a 2 opatření
Ústřední rady odborů ze dne 18. prosince
1953 o organisaci a provádění nemocen-
ského pojištění zaměstnanců, uveřejněné-
ho vyhláškou předsedy vlády 5. 100/1953
Sb., ve znění vyhlášky č. 65/1955 Sb.
(2) Dále se zrušuje § 8 odst. 2 zákona č. 63/
1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené
dopravními prostředky.
(3) Ministr národní obrany může učinit
vhodná opatření k odstranění tvrdostí, k nimž
došlo za platnosti § 8 odst. 2 zákona č. 63/
1951 Sb.
§ 22.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. led-
na 1957; provedou jej všichni členové vlády.
KNT 01 - 5689-56