15
ního a sociálního. Výchovné nenáleží na dítě,
jež má nárok na sirotčí důchod.
(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě
70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 310
Kčs, na čtyři děti 490 Kčs a zvyšuje se na
každé další dítě o 220 Kčs měsíčně.
(3) Výchovné k invalidnímu důchodu činí
měsíčně na jedno dítě 120 Kčs, na dvě děti
260 Kčs, na tři děti 420 Kčs, na čtyři děti
600 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě
0 220 Kčs měsíčně.
(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž
dítě několik osob, náleží výchovné té, která
má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši
výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno.
Vzniknou-li někomu nároky na výchovné na
totéž dítě podle různých předpisů, přizná se
jen vyšší výchovné.
(5) Výchovné náleží až do skončení povin-
ně školní docházky dítěte a potě za stejných
podmínek jako sirotčí důchod.
(5) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než
důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.
(7) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží
i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte
uhrazovány výchovným, které se na ně po-
skytuje; do určeného výživného se výchovné
nezapočítává.
§ 31.
Zvýšení důchodů (výchovného)
pro bezmocnost.
Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu,
je-li důchodce trvale tak bezmocný, že po-
třebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Si-
rotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od
7. roku věku dítěte. Také výchovné na dítě
starší 7 let může být zvýšeno až o polovinu,
je-li dítě trvale bezmocné.
Prováděcí předpisy.
§ 32.
Státní úřad sociálního zabezpečení může
v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány
stanovit vyhláškou v úředním listě podrob-
nosti, zejména která zaměstnání se považují
za zaměstnání pod zemí v dolech, jakož
i stanovit odchylky od ustanovení tohoto dílu
zákona, Vyžaduje-li toho zvláštní povaha čin-
nosti některých skupin zaměstnanců nebo
způsob jejich odměňování.
Důchodově nadlepšení.
§ 33.
(1) Zaměstnanci si mohou své nároky zvy-
šovat důchodovým nadlepšením za pojistné,
které sami platí.
(2) Vláda stanoví nařízením podrobnosti.
16
Díl II.
Důchodově zabezpečení pří-
slušníků ozbrojených sil, kteří
nejsou účastni důchodového
zaopatření podle zvláštních
předpisů.
§ 34.
(1) Příslušníkům ozbrojených sil, kteří ne-
jsou účastni důchodového zaopatření podle
zvláštních předpisů a stali se invalidními nebo
částečně invalidními (§ 12 odst. 2) následkem
úrazu nebo onemocnění vzniklých při obraně
Československé republiky, při výkonu jiných
povinností v ozbrojených silách nebo v sou-
vislosti s pobytem na frontě, náleží
a) invalidní nebo částečný invalidní důchod
jako při pracovním úrazu (§§ 16 a 17),
jestliže byli bezprostředně před vstupem
do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni
jako zaměstnanci; částečný invalidní dů-
chod činí nejméně 42 % průměrného roč-
ního výdělku;
b) invalidní důchod ve výši 65% nebo čás-
tečný invalidní důchod ve výši 42%
z částky 12. 000 Kčs ročně, jestliže nebyli
bezprostředně před vstupem do ozbroje-
ných sil důchodově zabezpečeni jako za-
městnanci.
(2) Důchod náležející podle odstavce 1
písm. a) se vyměří z průměrného ročního vý-
dělku, nejméně však z částky 12. 000 Kčs
ročně.
§ 35.
Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou
účastni důchodového zaopatření podle zvlášt-
ních předpisů a stali se v době, kdy vykoná-
vali službu v ozbrojených silách, invalidními
nebo částečně invalidními následkem úrazu
neb onemocnění vzniklých za jiných okolností,
než jak je uvedeno v § 34 odst. 1, náleží
a) invalidní nebo částečný invalidní důchod
podle § 14, jestliže byli bezprostředně
před vstupem do ozbrojených sil důcho-
dově zabezpečeni jako zaměstnanci; usta-
novení § 34 odst. 2 platí i tu; částečný
invalidní důchod činí nejméně 32 % prů-
měrného ročního výdělku;
b) invalidní důchod ve výši 50% nebo čás-
tečný invalidní důchod ve výši 32%
z částky 12. 000 Kčs ročně, jestliže nebyli
bezprostředně před vstupem do ozbroje-
ných sil důchodově zabezpečeni jako za-
městnanci.
17
§ 36.
(1) Dávky podle § 34 náležejí též osobám,
které se staly invalidními nebo částečně inva-
lidními v příčinné souvislosti s poškozením
zdraví, jež utrpěly následkem věznění z dů-
vodu fašistické persekuce v době nesvobody.
(2) Dávky podle §§ 34 a 35 náležejí též
účastníkům branně výchovy, jestliže se stali
invalidními nebo částečně invalidními ná-
sledkem úrazu vzniklého při jejím provádění.
(3) Dávky podle § 35 náležejí též osobám,
které nejsou příslušníky ozbrojených sil,
jestliže se staly invalidními nebo částečně
invalidními následkem úrazu, jenž byl bez
jejich zavinění způsoben bojovým prostřed-
kem. Mladistvým osobám náleží však až do
skončení povinné školní docházky jen polo-
vina důchodu, na který by měly nárok podle
předchozí věty.
§ 37.
O důchodech pozůstalých po osobách, které
zemřely následkem poškození zdraví uvede-
ného v §§ 34 až 36 nebo byly poživateli dů-
chodů podle těchto ustanovení, platí ustano-
vení §§ 20 až 25.
§ 38.
O výchovném a o zvýšení důchodů platí
ustanovení §§ 30 a 31.
Díl III.
Společná ustanovení o dáv-
kách důchodového zabezpečení.
§ 39.
Vznik a zánik nároku na dávku.
(1) Nárok na dávku vzniká splněním ča-
sově poslední podmínky nároku. Nelze-li
zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku
splněna, vzniká nárok dnem, kdy byl uplatněn.
(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla
některá z jeho podmínek, pokud tento zákon
nebo předpisy podle něho vydané nestanoví
jinak.
§ 40.
Povinnosti důchodce.
(1) Důchodce (příjemce důchodu) je povi-
nen ohlásit do 15 dnů všechny změny ve sku-
tečnostech rozhodných pro trvání nároku na
dávku, její výši a výplatu. Nehlásí-li poživatel
starobního důchodu vstup do zaměstnání, ne-
má nárok na zvýšení důchodu (§ 11) za dobu,
po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím
není dotčena jeho povinnost vrátit dávky při-
jaté neprávem (§ 41 odst. 2).
(2) Důchodce (příjemce důchodu) je povi-
nen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skuteč-
nosti rozhodné pro další poskytování dávky
18
nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být
výplata dávky zastavena.
(3) Výplata dávky podmíněně nepříznivým
zdravotním stavem může být zastavena,
zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je
třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyše-
tření přesto, že byla upozorněna na možné za-
stavení výplaty dávky.
§ 41.
Změna dávky a její vrácení.
(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li
se dodatečně, že dávka byla přiznána na pod-
kladě omylu ve skutkových okolnostech,
nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro
výši dávky nebo její výplatu, dávka se ode-
jme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví.
Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se
provede ode dne následujícího po dni, jímž
uplynulo období, za které byla již vyplacena.
Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené
se provede ode dne, od něhož náleží.
(2) Nebyla-li splněna povinnost' uložená
v § 40 odst. 1 nebo jestliže přiznání či vý-
plata dávky byly přivedeny tvrzením neprav-
divých nebo zatajením rozhodných skuteč-
ností anebo bylo-li soudně zjištěno, že po-
skytnutí dávky bylo vyloučeno trestným či-
nem, dávka se odejme nebo sníží ode dne, od
něhož nenáležela buď vůbec nebo v poskyto-
vané výši; zároveň může být požadováno vrá-
cení neprávem poskytnutých částek. O po-
vinnosti vrátit tyto částky rozhoduje státní
úřad sociálního zabezpečení. Částky neprávem
přijaté mohou být sráženy též z běžně vy-
plácené nebo později přiznané dávky téhož
oprávněného; přitom platí obdobně předpisy
o částkách, které nelze zabavit při exekuci
na plat.
§ 42.
Omezení výplaty dávek.
(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod
v době, po kterou se vyplácí nemocenské, ná-
leží zaměstnanci II. nebo III. pracovní kate-
gorie mladšímu 65 let a ženě mladší 60 let
po dobu výplaty nemocenského starobní dů-
chod ve výši jedné třetiny; zaměstnanci
I. pracovní kategorie náleží však starobní
důchod v plné výši.
(2) Bylo-li v době, kdy bylo vydáno roz-
hodnutí o přiznání invalidního nebo částečné-
ho invalidního důchodu, poskytováno nemo-
censké, vyplácí se důchod ode dne následují-
cího po vydání tohoto rozhodnutí. Invalidní
nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34
a 35 se vyplácí nejdříve po skončení služby
v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání
došlo k poškození zdraví.
19
(3) Je-li důchodce, který nemá povinnost
vyživovat jiné osoby, umístěn v psychiatric-
ké léčebně po dobu delší šesti měsíců, dů-
chod se počínajíc sedmým měsícem nevy-
plácí. Důchodci nebo jeho opatrovníku může
však být vyplácena část důchodu na úhradu
osobních potřeb a závazků důchodcových.
Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci dů-
chod zpětně za poslední tři měsíce.
§ 43.
Výplata dávek jiné osobě.
(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému
zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má
sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány
zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí
lidový soud jeho bydliště na návrh manžela,
opatrovníka dětí nebo výkonného orgánu
místního národního výboru osobu, které má
být dávka vyplácena místo oprávněnému.
O návrhu rozhodne soudce usnesením. Vyho-
ví-li soud návrhu, je příjemce dávky povinen
použít jí toliko ve prospěch oprávněného a
osob, které je povinen vyživovat.
(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává
trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod
nenáleží; manželce nebo dětem (§ 24) dů-
chodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.
§ 44.
Souběh nároků na důchody.
(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na
důchod starobní, důchod za výsluhu let, in-
validní (částečný invalidní) důchod nebo pod-
mínky pro nárok na dva důchody téhož dru-
hu, náleží jen jeden, a to vyšší.
(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na
některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a
pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí,
náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních
důchodů po jedné polovině; k výchovnému a
ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se ne-
hledí.
§ 45.
Způsob výplaty dávek.
(1) Důchody se vyplácejí dopředu v měsíč-
ních splátkách zaokrouhlených na celé ko-
runy nahoru.
(2) Pro výplatu dávek do ciziny platí před-
pisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do
cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena,
řídí se směrnicemi, které vydá státní úřad
sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastně-
nými ministerstvy.
2
20
§ 46.
Neplatná právní jednání.
Nároky na dávky nemohou být dány v zá-
stavu; postoupeny mohou být jen pro pohle-
dávky na úhradu osobních potřeb (výživné),
a to až do poloviny dávky. Zabavení nároku
na dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.
§ 47.
Promlčení.
(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.
(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se
promlčuje v jednom roce ode dne její splat-
nosti.
(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých
splátek dávek neprávem poskytnutých se
promlčuje v 10 letech od jejich výplaty.
§ 48.
Vynětí z daňové povinnosti.
Dávky se nezdaňují.
ČÁST TŘETÍ.
ZABEZPEČENÍ DŮCHODCŮ V NEMOCI.
§ 49.
(1) Důchodci a jejich rodinní příslušníci
mají nárok na preventivní a léčebnou péči.
Náležejí jim též dávky obdobné věcným dáv-
kám poskytovaným podle předpisů o nemo-
cenském pojištění zaměstnanců. Z peněžitých
dávek jim náleží podpora při narození dítěte
a pohřebné.
(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují
orgány zdravotní správy. Lázeňskou péči po-
skytuje zdravotní správa na vrub sociálního
zabezpečení. Ostatní věcné jakož i peněžité
dávky poskytují orgány sociálního zabezpe-
čení.
(3) Státní úřad sociálního zabezpečení sta-
noví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví
podrobnosti.
(4) Ustanovení této části zákona se nevzta-
hují
a) na důchodce, kteří jsou z důvodu své pra-
covní činnosti pojištěni pro případ nemoci
a mateřství, ani na jejich rodinné pří-
slušníky,
b) na osoby, které jsou účastný vojenské
nemocenské péče.
21
ČÁST ČTVRTÁ.
SOCIÁLNÍ PÉČE.
§ 50.
Všeobecné ustanovení.
Stát pomáhá osobám, jež potřebují jeho
pomoci, zejména osobám se změněnou pra-
covní schopností, dětem a občanům starým
nebo těžce poškozeným na zdraví ke zlepšení
jejich hmotných poměrů a k rozvoji jejich
kulturního života poskytováním služeb nebo
dávek, a to radou, pracovním umisťováním,
ústavním zaopatřením a doplňkovou péčí.
Díl I.
Péče o osoby se změněnou
pracovní schopností.
§ 51.
Úvodní ustanovení.
(1) Výkonné orgány okresních národních
výborů umisťují do zaměstnání v pracovním
poměru osoby se změněnou pracovní schop-
ností na místa vhodná pro tyto osoby se zře-
telem na jejich pracovní kvalifikaci, po pří-
padě doporučují jich přijetí za členy výrob-
ních družstev a jednotných zemědělských
družstev; za tím účelem jim umožňují výcvik
a školení pro získání odborné kvalifikace, aby
se mohly pracovně vhodně uplatnit.
(2) Výkonné orgány okresních národních
výborů jsou oprávněny provádět v rozpočto-
vých, hospodářských a jiných organisacích
(dále jen "závody") výběr pracovních míst
pro osoby se změněnou pracovní schopností.
§ 52.
Osoby se změněnou pracovní
schopností.
(1) Osobami se změněnou pracovní schop-
ností jsou osoby, které pro trvalé poškození
zdraví mají podstatně omezený výběr za-
městnání.
(2) Za osoby se změněnou pracovní schop-
nosti se považují též osoby, které pro trvalé
poškození zdraví, jež nastalo před započetím
pravidelné pracovní činnosti, nebo pro vro-
zené vady mají podstatně omezený výběr za-
městnání, zejména mládež s těžkými zdra-
votními vadami po dosažení věku, v němž
končí povinná školní docházka.
(3) Ustanovení tohoto zákona, pokud jed-
nají o osobách se změněnou pracovní schop-
ností, se vztahují též na poživatele důchodů,
na něž nárok je podmíněn nepříznivým zdra-
22
votním stavem, čítajíc v to i sociální důcho-
dy; to platí též pro poživatele obdobných dů-
chodů poskytovaných podle jiných předpisů.
§ 53.
Výcvik a školení.
Výcvik a školení osob se změněnou pra-
covní schopností se provádí:
a) na pracovištích v závodech,
b) ve výcvikových kursech,
c) ve výcvikových střediscích.
§ 54.
Hmotně zabezpečení před
umístěním a po dobu výcviku
a školení.
Osobám se změněnou pracovní schopností
se v odůvodněných případech poskytuje před
umístěním do zaměstnání a po dobu, po kte-
rou se podrobují výcviku nebo školení,
hmotné zabezpečení a náhrada nutných vý-
loh spojených s výcvikem nebo školením.
Hmotné zabezpečení může se za týchž pod-
mínek poskytovat též příslušníkům jejich ro-
din odkázaným na ně výživou.
§ 55.
Plán pracovních míst.
(1) Pracovní místa pro osoby se změněnou
pracovní schopností zajišťují se každoročně
plánem pracovních míst pro tyto osoby; plán
sestavují výkonné orgány krajských národ-
ních výborů podle směrnic vydaných státním
úřadem sociálního zabezpečení v dohodě se
státním úřadem plánovacím a zúčastněnými
ústředními úřady.
(2) Neplnění plánu pracovních míst pro
osoby se změněnou pracovní schopností se
považuje za neplnění státního hospodářského
plánu.
§ 56.
Rozmisťování mládeže s těž-
kými zdravotními vadami.
(1) Rozmisťování mládeže s těžkými zdra-
votními vadami do učebních a pracovních po-
měrů řídí státní úřad sociálního zabezpečení
v dohodě s ministerstvy pracovních sil, zdra-
votnictví, školství a kultury a za součinnosti
ostatních zúčastněných ústředních úřadů.
(2) v plánech rozmístění dorostu se podle
požadavků orgánů sociálního zabezpečení
vyhradí počet učebních a pracovních míst
potřebný pro mládež s těžkými zdravotními
vadami.
23
Pracovní uplatnění a jeho ochrana.
§ 57.
Závody, v nichž jsou pracovní místa vhod-
ná pro osoby se změněnou pracovní schop-
ností, nemohou uzavření pracovního (učeb-
ního) poměru s osobou se změněnou pra-
covní schopností odmítnout s poukazem na
její zdravotní stav, jestliže druh práce a
ostatní pracovní podmínky na tomto místě
jsou podle rozhodnutí výkonného orgánu
okresního národního výboru pro uchazeče
vhodné vzhledem k jeho schopnostem. O při-
jetí osob se změněnou pracovní schopností
doporučených za členy družstev (§ 51) roz-
hodne příslušný orgán družstva.
§ 58.
(1) Závody mohou rozvázat pracovní (učeb-
ní) poměr se zaměstnanci, kteří byli do zá-
vodu umístěni jako osoby se změněnou pra-
covní schopností, jakož i se zaměstnanci, kteří
v závodě dosáhli věku rozhodného pro přizná-
ní starobního důchodu (§ 9), jen po předcho-
zím souhlasu příslušného výkonného orgánu
okresního národního výboru. Toto ustanovení
se nevztahuje na rozvazování pracovních po-
měrů se zaměstnanci provozu ve veřejné do-
pravě.
(2) Pozbude-li zaměstnanec následkem úra-
zu nebo nemoci schopnosti k práci požadova-
né na pracovním místě, které dosud zastával,
je závod povinen přeřadit jej na takové pra-
covní místo, kde druh požadované práce a
pracovní podmínky jsou pro něj vhodné
vzhledem k jeho schopnostem. Rozvázat pra-
covní poměr s takovým zaměstnancem může
závod jen po předchozím souhlasu příslušné-
ho výkonného orgánu okresního národního
výboru.
§ 59.
Povinnost závodů.
Závody jsou pro splnění účelu tohoto zá-
kona zejména povinny:
a) zřizovat ke splnění plánu pracovních míst
pro osoby se změněnou pracovní schop-
ností (§ 55) pracovní místa vhodná pro
tyto osoby a obsazovat je osobami, jež do
závodu doporučí výkonný orgán okresního
národního výboru;
b) provádět výcvik svých zaměstnanců, je-
jichž pracovní schopnost se následkem
úrazu nebo nemoci trvale změnila, jakož
i osob se změněnou pracovní schopností,
jež byly do závodu umístěny, a zajistit jim
místa odpovídající jejich kvalifikaci;
c) dbát toho, aby pracovní podmínky a zaří-
zení na pracovišti vyhovovaly potřebám
osob se změněnou pracovní schopností;
náklady spojené s nezbytnou úpravou pra-
24
coviště pro osoby se změněnou pracovní
schopností jdou na vrub závodu.
§ 60.
Dozor.
Výkonné orgány národních výborů dozírají,
zda závody plní povinnosti uložené jim při
umisťování osob se změněnou pracovní schop-
ností, a sledují, zda osoby se změněnou pra-
covní schopností umístěné v závodě nepotře-
bují další pomoci. Za součinnosti posudko-
vých komisí sociálního zabezpečení (§ 70)
dozírají, zda zaměstnání těchto osob a pod-
mínky, za nichž je vykonávají, nemají ne-
příznivý vliv na jejich zdravotní stav.
Díl II.
Ústavní zaopatření.
§ 61.
Ústavy sociální péče.
(1) Ústavní zaopatření se poskytuje v ústa-
vech sociální péče, a to
a) v ústavech pro staré osoby;
b) v ústavech pro osoby s trvalými tělesný-
mi nebo smyslovými vadami, jichž ošetřo-
vání ve zdravotnickém zařízení není nutné;
c) v ústavech pro osoby, jež pro trvale upra-
vené chorobné stavy nepotřebují léčebné
péče ve zdravotnickém zařízení, avšak po-
třebují ústavního zaopatření.
(2) Vláda může stanovit, že ještě jiné
ústavy, zejména některé ústavy pro děti a
mládež s trvalými tělesnými, smyslovými nebo
duševními vadami se považují za ústavy so-
ciální péče.
(3) V ústavech se poskytuje osobám v nich
umístěným potřebné zaopatření, příležitost
k vhodné pracovní činnosti a kulturní péče.
§ 62.
Zřizování a správa ústavů so-
ciální péče a dozor na ně.
(1) Ústavy sociální péče zřizují, provozují a
udržují výkonné orgány národních výborů,
dobrovolné organisace, církve a náboženské
společnosti; zřizovat je mohou též podniky a
jednotná zemědělská družstva. Zásady pro
zřizování, organisaci a správu těchto ústavů
stanoví státní úřad sociálního zabezpečení.
(2) Dozor na ústavy sociální péče náleží
státnímu úřadu sociálního zabezpečení; vy-
konává jej prostřednictvím výkonných orgá-
nů národních výborů.
§ 63.
Úhrada nákladů ústavního
zaopatření.
Na úhradu nákladů ústavního zaopatření
přispívají osoby umístěné v ústavech sociál-
ní péče podle svých hospodářských poměrů.
25
Díl III.
Doplňková péče.
§ 64.
(1) Výkonné orgány národních výborů vy-
hledávají osoby, jež potřebují zvláštní péče.
Podle potřeby mohou jim zejména zajistit
stravování za výhodnějších podmínek, po-
skytnout přiměřenou věcnou nebo peněžitou
výpomoc a po případě i jinak pečovat o zlep-
šení jejich životních podmínek a uspokojo-
vání kulturních potřeb; k těmto účelům mo-
hou být zřizovány jídelny, kluby a jiná za-
řízení.
(2) Osobám trvale těžce poškozeným na
zdraví se poskytují výhody, zejména při
osobní dopravě, a to za podmínek a v roz-
sahu, jež státní úřad sociálního zabezpečení
po projednání s příslušnými ministerstvy sta-
noví vyhláškou v úředním listě.
Díl IV.
Péče o rodinně příslušníky
osob povolaných ke službě
v branně moci.
§ 65.
(1) O věcech zaopatřovacího příspěvku ro-
dinným příslušníkům osob povolaných ke
službě v branné moci rozhodují jako o vě-
cech sociální péče orgány sociálního zabez-
pečení.
(2) Podmínky a rozsah nároku na tento
příspěvek upravuje vláda nařízením.
Díl V.
Prováděcí předpisy.
§ 66.
Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví
v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady
a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úřed-
ním listě podrobnosti k provedení této části
zákona.
ČÁST PÁTÁ.
ORGANISACE A ŘÍZENÍ.
Díl I.
Organisace.
§ 67.
Orgány sociálního
zabezpečení.
Orgány sociálního zabezpečení jsou státní
úřad sociálního zabezpečení, slovenský úřad
sociálního zabezpečení a výkonné orgány ná-
rodních výborů.
26
§ 68.
Státní úřad sociálního zabez-
pečení a slovenský úřad so-
ciálního zabezpečení.
(1) Státní úřad sociálního zabezpečení je
ústředním úřadem se sídlem v Praze. V jeho
čele je předseda jmenovaný vládou. Předseda
je odpovědný vládě.
(2) Slovenský úřad sociálního zabezpečení
je slovenským orgánem se sídlem v Bratisla-
vě. V jeho čele je předseda jmenovaný sbo-
rem pověřenců; je odpovědný sboru pově-
řenců a je povinen dbát zásadních směrnic
předsedy státního úřadu sociálního zabezpe-
čení.
(3) Státní úřad sociálního zabezpečení a
slovenský úřad sociálního zabezpečení mají
způsobilost být účastníky řízení před soudy.
§ 69.
Působnost orgánů sociálního
zabezpečení.
Sociální zabezpečení podle tohoto zákona
provádějí výkonné orgány národních výborů.
Státní úřad sociálního zabezpečení vykonává
působnost, která je mu vyhrazena tímto zá-
konem, a rozhoduje o dávkách důchodového
zabezpečení, pokud předseda úřadu v dohodě
se zúčastněnými členy vlády a s Ústřední
radou odborů nepřenese vyhláškou v úředním
listě rozhodování o těchto dávkách na vý-
konné orgány národních výborů.
§ 70.
Posudkově komise sociálního
zabezpečení.
(1) Posudkové komise sociálního zabezpe-
čení zřízené jako znalecké orgány při výkon-
ných orgánech okresních a krajských národ-
ních výborů provádějících sociální zabezpe-
čení (dále jen "posudkově komise") podávají
posudky nebo návrhy ve všech případech, kde
rozhodnutí o dávce (službě) závisí na zdra-
votním stavu nebo pracovní schopnosti, ze-
jména
a) v řízení o dávkách důchodového zabezpe-
čení,
b) pro pracovní uplatnění osob se změněnou
pracovní schopností,
c) pro obnovení a udržení pracovní schop-
nosti léčením nebo opatřením vhodných
pomůcek.
(2) Podrobnosti o organisaci a činnosti po-
sudkových komisí stanoví státní úřad sociál-
27
ního zabezpečení v dohodě s ministerstvy
zdravotnictví a spravedlnosti a s Ústřední ra-
dou odborů.
Díl II.
Řízení.
§ 71.
Žádost o dávku (službu).
(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozho-
duje zpravidla na žádost, která se podává
u výkonného orgánu okresního národního
výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.
(2) Orgány sociálního zabezpečení sdělují
zaměstnanci na požádání podklady potřebně
pro výpočet důchodu, zejména údaje o době
zaměstnání, o náhradních dobách a údaje pro
výpočet průměrného ročního výdělku.
§ 72.
Součinnost žadatele.
(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na
vyzvání prokázat skutečnosti rozhodně pro
poskytnutí dávky (služby), pro její výši a vý-
platu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze
výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.
(2) Je-li přiznání dávky podmíněno ne-
příznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž
zdravotní stav má být zjištěn, povinna podro-
bit se lékařskému vyšetření.
§ 73.
Součinnost zdravotnických
zařízení.
Výkonná zdravotnická zařízení jsou povin-
na na požádání orgánů sociálního zabezpečeni
provést vyšetření zdravotního stavu v řízení
0 dávkách (službách), podávat lékařské ná-
lezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a
vydávat opisy chorobopisů, jichž je třeba
k rozhodnutí o dávce (službě).
§ 74.
Náklady.
(1) Věcně a osobní náklady na vyšetření
zdravotního stavu pro účely tohoto zákona
včetně nákladů na posudkové komise, jakož
1 náklady na zřízení a udržování výcvikových
středisek [§ 53 písm.
c)], na provádění výcvi-
ku (školení) v nich a ve výcvikových kursech
[§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.
(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a
nocležné, po případě i jiné nutné výlohy oso-
bám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření
28
zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání
posudkové komise. Státní úřad sociálního za-
bezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem
financí a s Ústřední radou odborů podrob-
nosti; přitom též stanoví, za jakých podmínek
se nahrazuje ušlý výdělek.
§ 75.
Přechod nároků při úmrtí
oprávněného.
(1) Zemřela - li osoba po uplatnění nároku na
dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají
nároku na částky splatné do dne smrti opráv-
něného postupně manžel (manželka), děti,
otec, matka, druh (družka) a sourozenci,
jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti
ve společné domácnosti. Podmínka společné
domácnosti nemusí být splněna u dětí, které
mají nárok na sirotčí důchod.
(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí
oprávněného, lze splatné částky, které nebyly
vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho
rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1;
budou-li takto vyplaceny, nemohou být před-
mětem řízení o projednání dědictví.
§ 76.
Ohlašovací povinnost
zaměstnavatele.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést zázna-
my o okolnostech rozhodných pro nárok na
dávku, zejména o době a druhu zaměstnání,
o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož
i o uzavření pracovního poměru s důchodcem,
a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení;
podrobnosti stanoví státní úřad sociálního
zabezpečení vyhláškou v úředním listě. Na
vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou
zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlá-
šení o okolnostech rozhodných pro přiznání
dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají
právo správnost a úplnost hlášení přezkou-
mat.
(2) Zavinil - li zaměstnavatel nesprávným
hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce
do zaměstnání, že byla poskytnuta dávka ne-
právem nebo ve vyšší výměře, než náležela,
je povinen nahradit neprávem vyplacené dáv-
ky. O povinnosti nahradit neprávem vypla-
cené dávky rozhoduje státní úřad sociálního
zabezpečení; od požadování náhrady může
zcela nebo zčásti upustit.
(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jed-
noho roku ode dne, kdy orgán sociálního za-
bezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta
neprávem.