Národní shromáždění republiky Československé 1956.
II. volební období.
11.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1956
o zkrácení pracovní doby.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozvoj výrobních sil a zvýšení produkti-
vity práce, jichž bylo dosaženo při budování
socialismu v naší vlasti, umožňují přistoupit
ke zkrácení pracovní doby jako k jedné z fo-
rem zvyšování životní úrovně pracujících.
Proto se stanoví:
§ 1.
Pravidelná pracovní doba.
(1) Pravidelná pracovní doba zaměstnanců,
pokud byla dosud stanovena nejvyšší výmě-
rou 48 hodin týdně, se stanoví na 46 hodin
týdně.
(2) Zkrácení pravidelně pracovní doby se
provede bez zkrácení mzdy zaměstnanců, a to
spolu s opatřeními k dalšímu růstu produk-
tivity práce.
(3) Podrobnosti stanoví vláda, po případě
orgán, který k tomu zmocní.
Rozdělení pravidelné pracovní doby.
§ 2.
(1) Týdenní pracovní doba se rozděluje, po-
kud tento zákon dále nestanoví jinak, na šest
pracovních dnů, při čemž pracovní doba v so-
botu je zpravidla kratší; na ostatních pět dnů
je zásadně rozvržena rovnoměrně.
2
(2) Pracovní doba v sobotu nesmí být kratší
než pět hodin.
§ 3.
(1) Ve stavebních a montážních podnicích
(závodech), které pracují výlučně nebo pře-
vážně na investiční výstavbě, může být celá
týdenní pracovní doba rovnoměrně roz-
dělena na pět pracovních dnů, neutrpí-li tím
plynulý chod stavebních a montážních prací.
Stavby a pracoviště, na nichž se použije to-
hoto rozdělení pracovní doby, určí příslušný
ministr (vedoucí ústředního úřadu nebo orgá-
nu) v dohodě s ústředním výborem přísluš-
ného odborového svazu.
(2) Ustanovení o pětidenním pracovním tý-
dňu (odstavec 1) se nevztahuje na podniky
(závody) provádějící stavební nebo montážní
práce v dolech. Pro jejich zaměstnance platí
stejně rozvržení týdenní pracovní doby jako
pro zaměstnance v dolech (§ 4).
§ 4.
(1) Zaměstnancům hornických podniků (zá-
vodů) sloužících přímo k těžbě uhlí, tuhy a
rud a zaměstnancům pracujícím v osmihodi-
nové směně na pracích v nepřetržitém pro-
vozu poskytne se za 23 odpracovaných osmi-
hodinových směn den náhradního volna. Za
odpracovanou dobu se považuje těž nezavi-
něná nepřítomnost v práci.
(2) Vyžadují-li to zvláštní podmínky pro-
vozu, anebo z jiných závažných důvodů, jest-
liže to podmínky provozu dovolují, může pří-
slušný ministr (vedoucí ústředního úřadu nebo
orgánu) v dohodě s ústředním výborem pří-
slušného odborového svazu výjimečně upravit
i v jiných podnicích (závodech) nebo pro
určité druhy prací v těchto podnicích (závo-
dech) pracovní dobu obdobně podle od-
stavce 1.
§ 5.
Nedovoluje-li povaha práce, aby pracovní
doba byla rozvržena na všechny pracovní dny
v týdnu podle § 2 nebo rovnoměrně na vše-
chny týdny v určitém časovém období, může
příslušný ministr (vedoucí ústředního úřadu
nebo orgánu) v dohodě s ústředním výborem
příslušného odborového svazu rozvrhnout
pracovní dobu odchylně; pravidelná pracovní
doba nesmi při tom v časovém období zpra-
vidla čtyřtýdenním přesahovat průměrně 46
hodin týdně.
§ 6.
(1) Začátek a konec pracovních směn sta-
noví ředitel podniku (závodu) nebo vedoucí
jiné organisace v dohodě se závodním výbo-
3
rem odborové organisace na základě pokynů
vydaných radou krajského národního výboru
podle zvláštních předpisů k zabezpečení ply-
nulé dopravy pracujících a zásobování elek-
třinou, plynem a topnou parou.
(2) Začátek a konec pracovních směn v pro-
dejnách obchodu a v závodech veřejného
stravování stanoví vedoucí prodejny (závodu)
v dohodě se závodním výborem odborové or-
ganisace s přihlédnutím k určené prodejní
době.
(3) Začátek a konec pracovní doby v ústřed-
ních úřadech a v jiných státních orgánech
stanoví vláda po projednání s Ústřední radou
odborů.
Pravidelná pracovní doba mladistvých
zaměstnanců a kratší než pravidelná
pracovní doba.
§ 7.
(1) K zajištění zdravého vývoje mládeže se
pravidelná pracovní doba mladistvých za-
městnanců do 16 let stanoví na 36 hodin
týdně.
(2) Rozdělení této pracovní doby určí ře-
ditel podniku (závodu) v dohodě se závodním
výborem odborové organisace, při šetření zá-
sad §§ 2 až 5, s přihlédnutím k provozním
potřebám.
(3) Celkový rozsah teoretického školení a
výrobního výcviku učňů do 16 let upraví pří-
slušní ministři (Vedoucí ústředních úřadů a
orgánů) přiměřeně k pravidelné pracovní
době mladistvých zaměstnanců.
§ 8.
(1) Zaměstnanci může být na jeho žádost
stanovena kratší než pravidelná pracovní doba
(§§ 1 a 7), dovoluje - li to provoz a má-li pro
to zaměstnanec zdravotní nebo jiné závažné
důvody. Kratší než pravidelná pracovní doba
se stanoví také pro pracovní místa, kde po-
vaha práce nevyžaduje, aby zaměstnanec
pracoval po celou pravidelnou pracovní dobu.
Zkrácená pracovní doba se rozvrhne přimě-
řeně podle ustanovení §§ 2 až 5.
(2) O stanovení kratší než pravidelné pra-
covní doby rozhodují po projednání se zá-
vodním výborem odborové organisace ředitel
podniku (závodu) nebo vedoucí jiné organi-
sace, anebo podle jejich zmocnění vedoucí
jim podřízených organisačních útvarů.
§ 9.
Při pracovní době mladistvých zaměstnanců
(§ 7) a při stanovené kratší než pravidelně
4
pracovní době (§ 8) přísluší zaměstnancům
zásadně poměrná část mzdy, kterou by měli
při pravidelné pracovní době stanovené podle
§ 1. Podrobnosti stanoví vláda, po případě
orgán, který k tomu zmocní.
§10.
Pracovní přestávky.
Do pracovní doby se započítávají pouze
pracovní přestávky určené na svačinu, a to
v rozsahu 15 minut na směnu.
§11.
Zmocnění k přesunuti pracovního klidu.
Aby pracující mohli lépe využít dnů pra-
covního klidu k oddechu, může vláda stanovit,
je-li to v souladu s potřebami národního hos-
podářství, že se dny pracovního klidu stano-
vené zákonem č. 93/1951 Sb., o státním svát-
ku, o dnech pracovního klidu a o památných
a významných dnech, přesunují na jiné dny
tak, aby dva nebo více dnů pracovního klidu
na sebe navazovalo, po případě provést z těch-
to důvodů i jiné přesuny pracovní doby.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 12.
Vytvoří-li se tím příznivější podmínky pro
splnění úkolů stanovených státním plánem
rozvoje národního hospodářství, může vláda
v rámci pravidelně pracovní doby stanovené
tímto zákonem upravit rozdělení pracovní
doby odchylně od ustanovení §§ 2 až 5.
§ 13.
Ministři (vedoucí ústředních úřadů a orgá-
nů), vedoucí jim podřízených řídících orgánů,
ředitelé podniků (závodů) a vedoucí jiných
organisací jsou povinni učinit opatření, aby
i při zkrácení pracovní doby podle tohoto zá-
kona byly splněny plánovaně úkoly bez pře-
kročení plánovaných mzdových fondů a plá-
novaného počtu pracovníků.
§ 14.
Nedotčeny zůstávají dosavadní předpisy,
pokud upravují délku pracovní doby pro za-
městnance výhodněji než tento zákon.
§ 15.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. říj-
na 1956; provedou jej všichni členové vlády.
5
Důvodová zpráva.
Všeobecně:
Vývoj národního hospodářství naší lidově
demokratické republiky se vyznačuje trvale
vzestupnou tendencí růstu průmyslové výro-
by a soustavným růstem produktivity práce.
Index průmyslové výroby stoupl v r. 1955
v poměru k r. 1937 na 243 %, produktivita
práce vzrostla během první pětiletky o 60 %.
V roce 1955 v souvislosti se zvýšením objemu
průmyslové výroby o 10 % bylo dosaženo
zvýšení produktivity práce o 8 %. Tyto hos-
podářské výsledky umožňují, abychom při-
stoupili k řadě opatření, která podstatně
zlepší životní úroveň našeho pracujícího lidu.
Celostátní konference KSČ se proto v červnu
1956 usnesla na tom, že se má v letošním ro-
ce od 1. října 1956 zkrátit pracovní doba zá-
sadně na 46 hodin týdně, u mladistvých do
16 let na 36 hodin týdně.
Předložená osnova zákona o zkrácení pra-
covní doby toto usnesení provádí.
Zkrácení pracovní doby umožní pracujícím,
aby se věnovali více než dosud politické, ve-
řejné a kulturní činnosti a svému dalšímu
vzdělání a rozšiřuje dobu na odpočinek po
práci. V souvislosti s tím osnova zmocňuje
v § 11 vládu k tomu, aby prováděla přesun dnů
pracovního klidu stanovených zákonem č. 93/
1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracov-
ního klidu a o památných a významných
dnech, na jiné dny v širším rozsahu, než to
dosud umožňovalo ustanovení § 23 odstavec 4
cit. zákona. Tím bude umožněno přesouvat
dny pracovního klidu na jiné dny tak, aby dva
nebo více dnů pracovního klidu na sebe na-
vazovalo, což přispěje k lepšímu využití pra-
covního klidu k oddechu pracujících.
K § 1:
V § 1 odst. 1 zákon stanoví pravidelnou
pracovní dobu všech zaměstnanců, pro které
dosud platila nejvyšší výměra pravidelné pra-
covní doby 48 hodin týdně, na 46 hodin týdně.
Pravidelná pracovní doba se tu stanoví, na
rozdíl od dřívější úpravy, pevnou délkou, ni-
koliv jen stanovením horní hranice, jak tomu
bylo v zákoně č. 91/1918 Sb., o osmihodinové
době pracovní. Tato úprava odpovídá ústavní
zásadě, že každý občan je povinen podle svých
schopností pracovat a svou prací přispívat
k prospěchu celku. Navrhovaný zákon upra-
vuje pracovní dobu všech zaměstnanců, děl-
níků, úředníků a jiných zaměstnanců, ve všech
odvětvích národního hospodářství, pokud pro
ně dosud platila nejvyšší výměra pravidelné
pracovní doby 48 hodin týdně, a to ať již pro
ně byla zavedena přímo zákonem č. 91/1918
Sb. o osmihodinové době pracovní, anebo
zvláštními předpisy (na př. pro zaměstnance
státního aparátu vládním usnesením z 3. led-
na 1947, o zavedení 48 hodinové pracovní doby
v nepodnikové veřejné správě). Pravidelná
pracovní doba 46 hodin týdně platí i pro ty
zaměstnance, pro které dosud zákon č. 91/
1918 Sb. v § 12 připouštěl delší než 48 hodi-
novou pracovní dobu (zaměstnanci v domác-
nosti, vrátní, hlídači a pod. ). Pro některé ka-
tegorie těchto zaměstnanců byla 48 hodinová
pracovní doba již zavedena zvláštními před-
pisy (na př. vyhláška č. 637/1954 Ú. l. stanoví
48 hodinovou pracovní dobu i pro vrátné a
hlídače). Počet zbývajících zaměstnanců je
tak malý, že není účelné, aby se zákon o nich
výslovně zmiňoval, neboť zkracuje - li se pra-
videlná pracovní doba s nejvyšší výměrou 48
hodin týdně, je jen důsledně, že se zkrácení
vztahuje i na případy, kde byla dosavadní
úprava nepříznivější.
Navrhovaný zákon se nevztahuje na pří-
slušníky ozbrojených sil z povolání; trvání je-
jich služby je a bude i nadále upravováno pří-
slušnými služebními řády a předpisy.
Ustanovení § 1 odst. 2 osnovy vytyčuje zá-
kladní zásadu, že zkrácení pravidelné pra-
covní doby na 46 hodin se uskuteční bez
zkrácení mzdy (výdělku) zaměstnanců, což
bude umožněno opatřeními k dalšímu růstu
produktivity práce. K provedení této zásady
vydá podrobnější směrnice vláda, po případě
orgán, který k tomu vláda zmocní. Vzhledem
k složitosti mzdového systému nemohou totiž
být podrobnosti řešeny přímo v zákoně a zá-
kon se zde proto musí omezit jen na stanovení
základní zásady. Zvlášť je nutno zdůraznit,
že základním prostředkem k zachování dosa-
vadních mezd zaměstnanců i při zkrácené
pravidelné pracovní době 46 hodin týdně jsou
opatření k dalšímu růstu produktivity práce.
Vedoucí podniků, závodů nebo vedoucí jiných
organisací budou proto povinni vhodnými
organisačními opatřeními (lepší organisací
práce, plynulým přísunem materiálu, odstra-
ňováním ztrátových časů, plánovaným prová-
děním mechanisačních opatření a pod. ) za-
jistit potřebné předpoklady, aby zaměstnanci
pracující ať již v úkolové mzdě nebo v časové
mzdě mohli podávat stejný nebo vyšší pra-
covní výkon jako při dosavadní 48 hodinové
pracovní době. Tím bude umožněno,
a) aby zaměstnanci pracující v úkolové mzdě
i bez změny úkolových tarifů a norem do-
sahovali dosavadního výdělku,
6
b) aby zaměstnancům, kteří pracují v časové
mzdě měsíční nebo týdenní, byl ponechán
dosavadní výdělek (dosavadní tarify) i pro
zkrácenou pracovní dobu.
Ohledně zaměstnanců pracujících v časové
hodinové mzdě bude nutno učinit opatření
(až do úpravy příslušných tarifů), aby jejich
výdělek, kterého dosáhnou ve snížené pravi-
delné pracovní době 46 hodin týdně, byl zvý-
šen o poměrnou část připadající na zkrácení
pracovní doby o 2 hodiny, t. j. o 1/23 sku-
tečně dosaženého výdělku.
Je samozřejmé, že dosavadní předpisy, po-
kud se podle nich posuzovala jako přesčaso-
vá práce práce konaná nad 48 hodin týdně
(t. j. počínaje 49. hodinou), jsou novou úpra-
vou pracovní doby dotčeny v tom směru, že
za přesčasovou práci je nutno považovat práci
konanou nad 46 hodin týdně (t. j. počínaje 47.
hodinou).
K § 2:
Osnova zde stanoví základní zásadu pro
rozvržení týdenní pravidelné pracovní doby.
Zkrácení pracovní doby se má především pro-
jevit v úpravě sobotních směn. Pokud ovšem
sobotní směny byly již dnes zkráceny (na-
pracováním části pracovní doby v ostatních
dnech), musí se rozvrhnout zkrácení pracovní
doby i na ostatní dny tak, aby byla zachována
zásada, že sobotní směna nesmí být kratší
než 5 hodin. Toto ustanovení má značný hos-
podářský význam, neboť kratší směny nejsou
hospodárné, a to jak pokud jde o výrobu sa-
mu, tak i pokud jde o dopravu pracujících.
K §§ 3 až 5:
V těchto ustanoveních zavádí osnova pro
některá odvětví, resp. některé podniky a zá-
vody rozvržení pracovní doby odchylné od zá-
sadní úpravy stanovené v § 2.
Především je to pětidenní pracovní týden,
který se připouští v § 3 pro stavební a mon-
tážní podniky pracující výlučně nebo převážně
na investiční výstavbě. Tato výjimka je odů-
vodněna tím, že pracující v těchto podnicích
pracují z velké části mimo obvod svého by-
dliště, odloučeni od rodiny. U investiční vý-
stavby jde převážně o veliké stavby, kde se
na rozdíl od stavební údržby nebo generálních
oprav může mnohem pronikavěji uplatnit me-
chanisace těžkých a namáhavých prací, takže
i při rozvržení týdenní pracovní doby na pou-
hých 5 dnů nebudou delší pracovní směny
pracující nadměrně unavovat. Dalším důvo-
dem je preference investiční výstavby, ze-
jména velkých staveb socialismu, které sou-
střeďují na dlouhou dobu pracující z míst
velmi vzdálených od staveniště, na rozdíl od
generálních oprav nebo údržby, pro které lze
snadněji opatřit pracovníky z bližšího okolí,
po případě kde odloučenost pracovníků od ro-
diny netrvá tak dlouho. Zavedení pětidenního
pracovního týdne je možno uskutečnit jen
v těch případech, kdy nebude ohrožen ply-
nulý chod prací. Zásadně neznamená omezení
provozu na pět dnů v týdnu. Je proto nutno
zachovat v případě potřeby i šestidenní nebo
celotýdenní provoz zavedením cyklického
střídání zaměstnanců. Je dále nutno důtklivě
zdůraznit, že pracovní doba musí být při pěti-
denním pracovním týdnu rozvržena rovno-
měrně na pět pracovních dnů a že nesmí být
zejména v pátek zkracována pod 9 hodin.
Ustanovení § 4 upravuje odchylným způ-
sobem rozvržení pracovní doby zaměstnanců
hornických podniků (závodů) sloužících pří-
mo těžbě uhlí, tuhy a rud. Pracovní doba
těchto zaměstnanců byla zkrácena na 46 ho-
din týdně již zákonem č. 45/1947 Sb., o úpra-
vě pracovní doby v hornictví. Pokud jde
o trvání pravidelné pracovní doby, nepřináší
tedy navrhovaný zákon těmto zaměstnancům
další zkrácení pracovní doby. Osnova se ome-
zuje na to, že v § 4 stanoví pro zaměstnance
hornických podniků rozvržení pravidelné pra-
covní doby, které se osvědčilo již při pro-
vádění shora citovaného zákona č. 45/1947
Sb. Místo zkrácení pracovní doby v sobotu
zavádí se pro tyto zaměstnance den náhrad-
ního volna za odpracovaných 23 osmihodino-
vých směn. Stejná úprava jako pro horníky
se zavádí i pro zaměstnance, kteří pracují
v nepřetržitých provozech v osmihodinových
směnách.
Obdobná úprava pracovní doby jako u hor-
níků nebo jako u zaměstnanců v nepřetržitých
provozech s osmihodinovými směnami může
být povolena i v jiných podnicích nebo pro
určité druhy prací, vyžadují-li to provozní
poměry. K tomuto výjimečnému opatření
může dojít v závodech, kde zvláštní podmínky
provozu (na př. dlouhý výrobní cyklus) mají
za následek, že by se kratší než osmihodinová
sobotní směna hospodářsky nevyplatila a kde
je tedy třeba obdobné úpravy jako v § 4
odst. 1, i když nejde o nepřetržitý provoz.
Dále bude možno tuto úpravu zavést i v ji-
ných podnicích (závodech), pokud jsou pro to
jiné než provozní důvody. V úvahu budou při-
cházet zejména podniky (závody) zaměstná-
vající převážně ženy. Předpokladem takové
úpravy je však vždy, že tím neutrpí plynu-
lost a hospodárnost provozu.
V určitých pracovních odvětvích a na urči-
tých pracovištích nelze pracovní dobu roz-
vrhnout na všechny dny v týdnu nebo rovno-
měrně na všechny týdny v určitém časovém
7
období (zejména u prací sezónní povahy nebo
vzhledem k zvláštním technickým podmínkám
prací, jako na př. v zemědělství a lesním hos-
podářství, veřejné dopravě, cukrovarech,
v některých barvírnách s technologickým
cyklem delším než 8 hodin a pod. ) Osnova
proto připouští v § 5 odchylkou od ustanovení
§ 2 jiné rozvržení pracovní doby. Přitom se
uplatňuje zásada, že pravidelná pracovní doba
činí 46 hodin týdně v průměru určitého časo-
vého období, které zpravidla nemá přesahovat
dobu 4 týdnů. Je ovšem možno podle povahy
příslušných prací zavést buď kratší nebo
i delší časově období než 4 týdny.
Je nutno zdůraznit, že odchylné rozvržení
pracovní doby podle § 5 nesmí být zavedeno,
nevyžaduje-li to nezbytně povaha práce. Ze-
jména by bylo naprosto nepřípustně zavádět
tímto způsobem pětidenní pracovní týden
i v jiných závodech, než pro které byl zaveden
v § 3. Výjimku tvoří ty provozy, které jsou
svojí povahou vázány na jiný provoz, ve kte-
rém bude zaveden pětidenní pracovní týden
(na př. závodní jídelny, které obstarávají vý-
lučně stravování zaměstnanců na stavbách,
kde bude zaveden pětidenní pracovní provoz,
za stejných podmínek provozovny osobní do-
pravy ČSAD, které slouží výlučně pro dopra-
vu zaměstnanců na stavbách, kde bude za-
veden pětidenní provoz a pod. ). Jako jiný pří-
klad, kdy povaha provozu vyžaduje, aby
úprava pracovní doby podle § 5 po případě
zavedla i pětidenní pracovní týden, je možno
uvést výrobní provoz hraného i krátkého fil-
mu, pokud vzhledem k sobotním odpoledním
představením divadel nebude možno pro so-
botu dosáhnout uvolnění divadelních herců
pro filmování.
K § 6:
Zvláštními předpisy k zabezpečení plynulé
dopravy pracujících a zásobování elektřinou,
plynem a topnou parou, na které odkazuje
§ 6
odst. 1, jsou vládní nařízení č. 19/1951 Sb.,
o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé
dopravy pracujících a zásobování elektřinou,
plynem a topnou parou a prováděcí předpisy
k tomuto vládnímu nařízení (vyhláška č. 254/
1955 Ú. l). Tyto předpisy zůstávají navrhova-
nou úpravou nedotčeny a radám KNV pone-
chává se zde tedy jejich dosavadní působnost.
K §§ 7 až 9:
Pro mladistvě zaměstnance do 16 let sta-
noví osnova v § 7 pravidelnou pracovní dobu
36 hodin týdně, tedy pracovní dobu podstatně
kratší než pro zaměstnance starší 16 let. Jde
tu o mládež ve věku od 14 do 16 let a proje-
vuje se zde péče státu o to, aby pracovní doba
byla upravena přiměřeně k fysickým schop-
nostem těchto mladých lidí. Pracovní doba
učňů se zkracuje přiměřeně této zkrácené
pravidelné pracovní době mladistvých za-
městnanců. Při provedení tohoto zkrácení je
nutno zabezpečit, aby neutrpěla úroveň ško-
lení těchto mladých kádrů. Je samozřejmé,
že ustanovení § 7 odst. 3 se nijak nedotýká
§ 5 vládního nařízení č. 19/1954 Sb., takže pří-
slušní ministři provedou toto ustanovení zá-
kona o pracovní době učňů ve spolupráci
s ministrem pracovních sil. Žáků učilišť stát-
ních pracovních záloh se navrhovaný zákon
přímo nedotýká, poněvadž u nich nejde o pra-
covní poměr (nejsou zaměstnanci); avšak
i ohledně nich připravuje ministerstvo pra-
covních sil obdobné opatření. Rozdělení pra-
videlné pracovní doby mladistvých zaměst-
nanců do 16 let (§ 7 odst. 2) musí odpovídat
obecným zásadám stanoveným v navrhova-
ném zákoně pro ostatní pracující. Tak na
příklad v provozech, kde bude pro zaměst-
nance starší 16 let zavedeno rozdělení pra-
videlné pracovní doby na 6 pracovních dnů
(§ 2), musí být i pracovní doba mladistvých
zaměstnanců rovnoměrně rozdělena na 6 pra-
covních dnů. Je naprosto nepřípustné, aby
tato pravidelná pracovní doba byla odpraco-
vána v méně než šesti pracovních dnech, po-
něvadž takové její rozdělení by nebylo v sou-
ladu se zásadami zdravotními, nehledě k to-
mu, že by mladistvé zaměstnance nevycho-
vávalo k pravidelné a soustavné práci a
k pracovní disciplině. Z těchto důvodů je
nutno pravidelnou pracovní dobu mladistvých
zaměstnanců do 16 let, pokud pracují v pod-
nicích (závodech), pro které bude zaveden
podle zákona pětidenní pracovní týden anebo
jiná úprava pracovní doby odchylná od § 2,
rozdělit zpravidla rovnoměrně na všechny
pracovní dny vyplývající z rozdělení pracovní
doby pro zaměstnance starší 16 let.
§ 8 umožňuje sjednat se zaměstnancem na
jeho žádost, má-li pro to vážné důvody, kratší
než pravidelnou pracovní dobu. To bude při-
cházet v úvahu zejména u žen, které pečují
o děti mladší 14 let, u zaměstnanců se změ-
něnou pracovní způsobilostí a pod. Kratší než
pravidelná pracovní doba může být stanovena
také pro určitá pracovní místa, kde není tře-
ba k obstarávání příslušných úkolů plné pra-
covní doby (na př. matrikáři, uklizečky).
Vzhledem k značnému snížení pravidelně
pracovní doby mladistvých zaměstnanců
oproti pravidelné pracovní době 46 hodin tý-
dně, není možno i zde uplatnit zásadu, že ke
zkrácení pracovní doby má dojít bez snížení
mzdy. Tato zásada se může uplatnit plně jen
při všeobecném zkrácení pracovní doby podle
8
§ 1 odst. 1. Při zkrácení pracovní doby mla-
distvých zaměstnanců podle § 7 nemůže se
plně uplatnit proto, že by tím byla narušena
ústavní zásada o právu na mzdu odpovídající
množství, kvalitě a společenské důležitosti
vykonané práce. To platí obdobně i o přípa-
dech, kdy dojde ke stanovení kratší než pra-
videlné pracovní doby podle § 8. Proto se pro
obě uvedené kategorie pracovníků v § 9 sta-
noví, že jim přísluší zásadně poměrná část
mzdy, kterou by měli při pravidelně pracovní
době stanovené podle § 1.
Zákon úmyslně rozlišuje mezi pravidelnou
pracovní dobou v § 7 a mezi kratší než pra-
videlnou pracovní dobou v § 8. Má to svůj
význam s hlediska přesčasové práce. U mla-
distvých zaměstnanců, pro které platí § 7
navrhovaného zákona, bude prací přes čas
práce přesahující 36 hodin týdně (t. j. 37. a
další hodina). Naproti tomu u zaměstnanců,
jimž bude stanovena kratší než pravidelná
pracovní doba, bude prací přes čas jen práce
přesahující pravidelnou pracovní dobu (u za-
městnanců starších 16 let práce přes 46 ho-
din týdně, u zaměstnanců do 16 let práce
přes 36 hodin týdně); až do této hranice bude
práce konána nad pracovní dobu stanovenou
podle § 8 odměňována jako práce v pravidelné
pracovní době (bez příplatku za práci přes
čas). Pokud jde o přesčasovou práci vůbec,
je třeba, aby byla i nadále co nejvíce omezo-
vána; práci přes čas mladistvých zaměstnanců
do 16 let bude třeba v nejkratší době zcela
vyloučit.
K § 10:
V provozech, kde vzhledem k povaze práce
nemají zaměstnanci možnost nasvačit se za
chodu výroby (bez přerušení provozu), dává
ustanovení § 10, které jinak navazuje na
ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 91/1918 Sb.,
zaměstnancům další výhodu potud, že pře-
stávka na svačinu se započítává do pracovní
doby ve výměře 15 minut za směnu. Ježto
tato přestávka, která s hlediska zdravotního
je plně odůvodněna, - směřuje ke zmenšení
únavy vzniklé během pracovního procesu a
tím i ke zvyšování pracovní výkonnosti za-
městnanců, stanoví navrhovaný zákon, že se
v délce 15 minut započítává do pracovní
doby. Je samozřejmé, že se nenapracovává
ani přestávka na svačinu v provozech, kde si
přestávku mohou zaměstnanci vybrat indivi-
duálně, aniž by musela být zvlášť organiso-
vána, poněvadž za tím účelem není nutno
zastavit provoz závodu (dílny).
Přestávka určená na svačinu nenáleží za-
městnancům v podnicích (závodech), jejichž
provoz v rámci jedné pracovní směny je roz-
dělen na dvě nebo více částí, jako na příklad
ve většině prodejen obchodu polední pře-
stávkou. Z povahy přestávky určené na sva-
činu vyplývá, že v těchto případech je pře-
stávka na svačinu zbytečná.
Zákon nevylučuje organisování jiných hro-
madných přestávek (na př. na oběd); tyto
přestávky se však nezapočítávají do pracovní
doby a bylo by nutno je napracovat. Rovněž
přerušení práce při rozdělení pracovní směny
na dvě nebo více částí se nezapočítává do
pracovní doby ani 15 minutami.
K § 11:
Toto ustanovení bylo již odůvodněno ve
všeobecné části důvodově zprávy.
K § 12:
Zmocnění obsažené v § 12 umožňuje, aby
vláda, při zachování pravidelné pracovní doby
stanovené navrhovaným zákonem, určila od-
chylky od rozvržení pravidelné pracovní doby
stanoveného přímo zákonem, vytvoří-li se tím
lepší podmínky pro splnění úkolů stanovených
státním plánem rozvoje národního hospo-
dářství.
K § 13:
Toto ustanovení je zaměřeno na řádně
splnění plánovaných úkolů i při snížení pra-
videlné pracovní doby. Na rozdíl od zásady
vytýčené pro obor mezd, kterou bylo nutno
vzhledem k odchylné povaze navrhovaného
zkrácení pracovní doby řešit jinak u zaměst-
nanců, na něž se vztahují §§ 7 a 8 a jinak
u ostatních zaměstnanců, pro které platí vše-
obecná úprava pravidelné pracovní doby, platí
zásada stanovená v § 13 pro všechna opa-
tření, jimiž se zkracuje dosavadní pravidelná
pracovní doba. Pokud by zcela výjimečně ne-
bylo možno dodržet plánovaně mzdově fondy
i plánovaný počet pracovníků v rámci resortu,
nezbylo by než požádat vládu o změnu plánu.
K § 14:
Zde se stanoví důležitá zásada, že se nezru-
šují předpisy upravující délku pracovní doby
výhodněji než navrhovaný zákon. Jde zejmé-
na o různé předpisy, upravující výhodněji
pracovní dobu zaměstnanců pracujících v pro-
středí zdraví škodlivém. Jako příklad lze
uvésti:
§ 13 nařízení č. 180/1908 ř. z., o zařízení a
provozování olováren a zinkoven (upravující
pracovní dobu některých zaměstnanců těchto
podniků na 6 hodin denně s dvouhodinovou
přestávkou započítávanou do pracovní doby);
9
§ 24 vládního nařízení č. 181/1940 Sb., jímž
se vydávají předpisy na ochranu života a
zdraví zaměstnanců pracujících ve stlačeném
vzduchu (zkracující pracovní dobu těchto za-
městnanců až na 4 hodiny denně);
vládní usnesení ze 7. října 1952, kterým se
upravuje pracovní doba zaměstnanců pracu-
jících trvale pod vlivem roentgenového nebo
radiového záření nebo vystavených po celou
pracovní dobu nebezpečí nákazy tuberkulosou
(na 36, po případě 42 hodin týdně);
výnos ministerstva hutního průmyslu a
rudných dolů ze dne 9. srpna 1954, kterým se
zkracuje pracovní doba mladistvých horníků
na 40 hodin týdně (bude i nadále platit pro
mladistvé zaměstnance ve věku od 16 do 18
let);
směrnice býv. ministerstva paliv a energe-
tiky ze dne 1. února 1954 o mzdových podmín-
kách horníků a dělníků v báňském uhelném
průmyslu;
§ 21 odst. 2 vyhlášky ministerstva dopravy
5. 254/1955 O. 1. (kterým se pracovní doba
palubní a strojní skupiny zaměstnanců česko-
slovenských lodi snižuje v přístavech a záto-
kách tropického pásma na 6 hodin denně).
K § 15:
Účinnost zákona je stanovena shodně
s usnesením celostátní konference KSČ
z června 1956.
Opatření uvedené v § 13 zajistí, že prová-
dění navrhovaného zákona si v zásadě nevy-
žádá zvýšení počtu pracovníků nebo zvýšení
mzdových fondů. I když výjimečně v někte-
rých odvětvích bude nutno provést změnu
plánu mzdových fondů a počtu pracovníků,
budou úsporou v jiných odvětvích v rámci
resortu tyto změny vyrovnány. Pokud by vý-
jimečně nebylo možno provést takové vyrov-
nání a došlo by ke změně počtu pracovníků
a mzdových fondů, bude nutno vyčíslit zvý-
šeně náklady v návrhu na příslušně opatření.
Zatím nelze tyto náklady vyčíslit.
V Praze dne 6. záři 1956.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Škoda v. r.
KNT 01 - 5147-56