Výbor rozpočtový a hospodářský
ve své schůzi konané dne 18. října
a výbor ústavně-právní ve své
schůzi konané dne 20. října 1955 projednaly
vládní návrh zákona o národních
podnicích a některých jiných hospodářských
organisacích (tisk 34) a usnesly se doporučit jej
plenu Národního shromáždění
ke schválení se změnou provedenou v prvé
větě § 32 odst. 1., kde za slovo "podniku"
vložena slova "do podnikového rejstříku".
Doplnění provedeno za účelem zpřesnění.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
V národních podnicích jsou výrobní
prostředky a vyrobená produkce vlastnictvím
všeho lidu. Je proto vlasteneckou povinností pracovníků
národních podniků svědomitou a tvořivou
prací zajišťovat plnění výrobních
úkolů stanovených podniku státním
plánem rozvoje národního hospodářství.
Národní podniky jsou povinny zaváděním
nejvyšší techniky a pokrokové technologie,
zdokonalováním organisace práce a pracovních
metod neustále zvyšovat produktivitu práce
a snižovat vlastní náklady. Na úspěšné
práci pracovníků v národních
podnicích závisí další rozvoj
našeho socialistického hospodářství
a tím i neustálý růst hmotné
a kulturní úrovně pracujícího
lidu.
Národní podniky zřizuje v souladu s potřebami
státního plánu rozvoje národního
hospodářství věcně příslušný
ministr, po případě vedoucí ústředního
orgánu státní správy (dále
jen "příslušný ministr") v
dohodě s ministrem financí. Před zřízením
národního podniku je povinen si vyžádat
vyjádření rady krajského národního
výboru, v jehož územním obvodě
má být sídlo národního podniku,
jakož i vyjádření ústředního
svazu příslušného odborového
svazu.
(1) Při zřizování národního
podniku příslušný ministr:
a) vydá zřizovací listinu,
b) určí majetek, který se národnímu
podniku svěřuje do správy,
c) jmenuje ředitele.
(2) Ředitel požádá o zápis
národního podniku do podnikového rejstříku
a učiní všechna opatření nutná
k zahájení činnosti národního
podniku. Rovněž zajistí, aby byla provedena
úplná inventarisace majetku, který je národnímu
podniku svěřován do správy, a aby
byla sestavena zahajovací rozvaha národního
podniku.
Zřizovací listina musí obsahovat:
a) název národního podniku a jeho sídlo;
z názvu musí být patrno, že jde o národní
podnik;
b) označení orgánu, který národní
podnik zřídil, a právního předpisu,
na podkladě kterého ke zřízení
došlo;
c) název orgánu, kterému je národní
podnik podřízen;
d) den, ke kterému má být národní
podnik zapsán do podnikového rejstříku;
e) základní výrobní program národního
podniku
(1) Národní podnik je právnickou
osobou; stává se jí zápisem do podnikového
rejstříku.
(2) V žádosti o zápis do podnikového
rejstříku je nutno uvést den, ke kterému
má být národní podnik zapsán;
nelze však žádat o zápis se zpětnou
účinností.
(1) Národní podnik může nabývat
jen takových práv a vstupovat jen v takové
závazky, které jsou v souladu s plněním
jeho úkolů stanovených zejména zřizovací
listinou nebo statutem.
(2) Právní úkony národního
podniku, které nejsou v souladu s plněním
jeho úkolů, jsou jako nezákonné neplatné.
Jestliže bylo kteroukoli stranou započato s plněním
na základě takového právního
úkonu, musí být vše to, co bylo nebo
má být plněno stranou, která v době
právního úkonu o nezákonnosti věděla
nebo vědět musela, odvedeno do státního
rozpočtu. Místo nepeněžitého
plnění odvádí se do rozpočtu
jeho peněžitá hodnota.
(3) K neplatnosti takových úkonů
přihlížejí soudy a arbitrážní
orgány z úřední povinnosti; v rozhodnutí
zjišťujícím neplatnost právního
úkonu určí soud (arbitrážní
orgán) peněžitou částku, kterou
jsou strany povinny odvést podle předchozího
odstavce do státního rozpočtu.
(1) Pro závazky národního podniku
lze se uspokojit toliko z majetku, který má národní
podnik ve správě, s výjimkou jeho základních
fondu. Stát neodpovídá za závazky
národního podniku.
(2) Z majetku, který má národní
podnik ve správě, nelze ani žádat, ani
dosíci uspokojení pohledávek za státem.
Vlastníkem majetku národního podniku je stát.
Národnímu podniku je tento majetek svěřen
do správy. I ve věcech tohoto majetku národní
podnik jedná vlastním jménem.
Národní podnik je vybaven základními
fondy a v nejnutnější míře též
oběžnými prostředky.
(1) Národní podniky jsou oprávněny
a povinny vlastním jménem s péčí
socialistických hospodářů mít
v držbě a ochraňovat svěřené
základní fondy, soustavně zlepšovat
jejich technickou úroveň, plně jich využívat
a nakládat s nimi co nejúčelněji,
jak to vyžaduje plnění úkolů
státního plánu rozvoje národního
hospodářství.
(2) Základní fondy mohou být zcizeny
nebo zatíženy jen v případech stanovených
zvláštními předpisy. Tyto předpisy
také stanoví podrobnosti o správě
základních fondů, zejména o převodech
jejich správy, o nakládání s přebytečnými
základními fondy, jakož i o likvidaci základních
fondů.
(3) Základní fondy, které nejsou
přebytečné, nemohou být zásadně
přenechány k užívání jiné
organisaci. Není-li takových fondů dočasně
využito, mohou být pronajaty jiné organisaci
socialistického sektoru. Příslušný
ministr stanoví v dohodě s ministrem financí
podmínky, za kterých mohou být smlouvy o
pronájmu těchto základních fondů
uzavírány, dále povinnosti a odpovědnost
stran, jakož i majetkové sankce na nesplnění
povinností.
(1) Také ostatní národní
majetek je národní podnik povinen ochraňovat
a co nejúčelněji a nejhospodárněji
ho používat k plánovaným úkolům.
(2) Příslušný ministr nebo
orgán jím pověřený může
vyjmout z národního podniku části
tohoto majetku a učinit o nich opatření ve
vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě
s jiným ministrem převést do jeho pravomoci.
(1) Příslušný ministr nebo
orgán jím pověřený, jenž
svěřuje národní majetek do správy
národního podniku, zároveň stanoví,
které závazky patřící k svěřovanému
majetku přecházejí na národní
podnik. Převádí-li se správa základních
fondů dohodou zúčastněných
organisací, upraví se přechod závazků
v této dohodě.
(2) Příslušný ministr může
v dohodě s ministrem financi převést na národní
podnik i jiné závazky.
(3) Příslušný ministr nebo
orgán jím pověřený může
vyjmout z národního podniku závazky a učinit
o nich opatření ve vlastním oboru působnosti
nebo je v dohodě s jiným ministrem převést
do jeho pravomoci.
(4) Přechodem závazků podle předchozích
odstavců se dřívější dlužník
zprošťuje. K takovému přechodu není
třeba přivolení věřitelů.
(1) Dnem, kdy se majetek stává částí
základních fondů národního
podniku, zanikají zástavní práva váznoucí
na tomto majetku; soud je vymaže na návrh národního
podniku. Pohledávky zajištěné zástavním
právem zůstávají nedotčeny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy,
ve kterých vláda povolí výjimku na
návrh příslušného ministra, učiněný
v dohodě s ministrem financí.
(3) Zvláštní předpisy stanoví,
za kterých podmínek zanikají věcná
břemena váznoucí na majetku, který
patří k základním fondům národního
podniku.
(1) Při veškeré činnosti
národního podniku se důsledně uplatňuje
zásada plánovitosti.
(2) Vedení národního podniku je
povinno plánovitě a iniciativně usilovat
o zdokonalování výroby a o zajištění
potřeb národního hospodářství
i s výhledem na budoucí léta.
(3) Pracující v národním
podniku se aktivně účastní přípravy
a sestavování plánu národního
podniku a musí být seznámeni s úkoly,
které pro ně z plánu vyplývají.
(1) Vedení národního podniku a
jeho organisačních útvarů přísluší
vždy jednomu vedoucímu, který v rámci
své pravomoci samostatně rozhoduje a udílí
příkazy podřízeným pracovníkům.
(2) Každý pracovník v národním
podniku je bezprostředně podřízen
pouze jednomu vedoucímu.
(3) Vedoucím organisačních útvarů
se pravomoc svěřuje v nejširší
míře; přitom se na vyšších
organisačních stupních soustřeďují
pouze věci zásadní důležitosti
a takové věci, které mohou být účelněji
obstarávány společně pro více
podřízených útvarů.
(1) V řízení národního
podniku je třeba se opírat o nejširší
účast pracujících, sdružených
v Revolučním odborovém hnutí a v jiných
společenských organisacích.
(2) Vedoucí jsou povinni spolupracovat s příslušnými
orgány odborového svazu, zejména při
organisování výrobních nebo jiných
provozních porad, rozvíjení zlepšovatelského
hnutí a socialistického soutěžení.
(3) Iniciativa dělníků a techniků
je nevyčerpatelným zdrojem technického pokroku.
Vedoucí jsou proto povinni dbát o to, aby se soustavně
a pohotově využívalo všech podnětů
pracujících, které směřují
ke zlepšení činnosti národního
podniku. Pracující musí být seznámeni
s tím, jak bylo jejich podnětů využito.
Vedení národního podniku je povinno systematicky
pracovat na technickém rozvoji výroby a ustavičně
usilovat o to, aby základní výrobní
program národního podniku byl na světové
technické úrovni.
(1) Národní podnik hospodaří
podle zásad chozrasčotu.
(2) Úkolem všech pracovníků
národního podniku je snižovat potřebu
pracovního času, spotřebu materiálů,
surovin, paliva a energie, plně využívat základních
fondů, především zaváděním
nové techniky a pokrokové technologie a zlepšováním
organisace práce, a zabezpečovat tak neustálý
růst produktivity práce a vysokou hospodárnost.
(1) Každý pracující v národním
podniku odpovídá za splnění svých
povinností, jakož i za škodu, kterou svým
zaviněním způsobil národnímu
podniku.
(2) Vedoucí jsou povinni soustavně kontrolovat,
jak podřízení pracovníci plní
svoje úkoly.
(1) V čele národního podniku je
ředitel, který organisuje a řídí
činnost národního podniku a jedná
jeho jménem.
(2) Povinností ředitele je zejména:
a) zajišťovat splnění plánu národního
podniku ve všech jeho ukazatelích, po případě
i jeho překročení,
b) zajišťovat zaváděním nejvyšší
techniky, pokrokové technologie a zlepšováním
organisace práce neustálý růst produktivity
práce a hospodárnost v činnosti podniku,
c) zajišťovat rychlé využití vynálezů,
zlepšovacích námětů a jiných
poznatků, čerpaných z technických
informací všeho druhu,
d) zajišťovat úzký styk národního
podniku s výzkumnými a vědeckými ústavy,
e) řídit výběr, rozmisťování
a výchovu kádrů a pečovat o stálé
zlepšování pracovních podmínek
zaměstnanců,
f) dbát o zachovávání státní
discipliny, zejména o zachovávání
státního, hospodářského a služebního
tajemství, smluvní, finanční, technologické
a pracovní kázně a mzdových předpisů,
g) dbát o důsledné uplatňování
zásady odměňování podle množství
a jakosti práce,
h) dbát o účelné využití
a ochranu všeho majetku národního podniku,
ch) pečovat o ochranu zdraví a o bezpečnost
při práci.
(3) Ředitel rozhoduje ve věcech národního
podniku samostatně, pokud rozhodnutí některé
věci není vyhrazeno nadřízenému
orgánu.
(4) Ředitel odpovídá za řádnou
činnost národního podniku a za splnění
jeho úkolů. Nárok na náhradu škody,
po případě jiné majetkové nároky
vůči řediteli uplatňuje jménem
národního podniku nadřízený
orgán.
(1) Ředitele jmenuje a z funkce odvolává
příslušný ministr po vyjádření
ústředního výboru příslušného
odborového svazu. Jmenování a odvolání
se děje písemně.
(2) Ředitel slíbí příslušnému
ministrovi, že bude svědomitě plnit své
povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň
potvrdí písemně. Dnem složení
slibu se ředitel ujímá své funkce
a stává se zaměstnancem národního
podniku, pokud jím nebyl již dříve.
(3) Funkce ředitele zaniká odvoláním
nebo vzdáním se funkce. Vzdání se
funkce nabývá účinnosti dnem, kdy
bylo vzato na vědomí příslušným
ministrem.
(4) Na jmenování, odvolání
a propuštění ředitele se nevztahují
předpisy o spolupůsobení závodního
výboru odborového svazu při přijímání
zaměstnanců, jejich zařazování
na pracovní místa a jejich propouštění.
K jmenování a propuštění ředitele
není třeba souhlasu příslušného
odboru rady okresního národního výboru.
(5) O zániku pracovního poměru
ředitele platí jinak obecné předpisy.
(1) Při odvolání ředitele
národního podniku nebo při jeho vzdání
se funkce je nadřízený orgán povinen
zajistit, aby dosavadní ředitel neprodleně
odevzdal za účasti zástupce nadřízeného
orgánu vedení národního podniku novému
řediteli.
(2) Nebylo-li dosud možno jmenovat nového
ředitele, určí nadřízený
orgán, komu má být vedení národního
podniku odevzdáno.
Při odevzdání vedení národního
podniku se zjistí a zhodnotí stav a výsledky
činnosti národního podniku, její nedostatky
a závady. O tom se sepíše zápis, v němž
se uvede zejména přehled:
a) o plnění plánovaných úkolů,
b) o základních fondech a oběžných
prostředcích národního podniku, jakož
i o pohledávkách a závazcích,
c) o finančním hospodaření národního
podniku, o plnění hospodářských
smluv a o stavu evidence v národním podniku,
d) o stavu využití zlepšovacích námětů,
e) u podniků, v nichž je připravována
nebo prováděna výstavba, též
přehled o jejím zajištění projektovou
a rozpočtovou dokumentací,
f) u stavebně montážních podniků
též přehled o tom, jak je jejich výrobní
plán zajištěn projektovou a rozpočtovou
dokumentací.
(1) Zjistí-li se při odevzdání
vedení národního podniku závažné
závady, nařídí nový ředitel
dílčí nebo úplnou inventarisaci hospodářských
prostředků a požádá zástupce
nadřízeného orgánu o provedení
revise národního podniku. Nový ředitel
také bez prodlení učiní opatření
k odstranění závad a k zajištění
splnění plánovaných úkolů;
rovněž je povinen volat k odpovědnosti všechny
osoby, u nichž bylo zjištěno porušení
povinnosti.
(2) Vedoucí nadřízeného
orgánu je povinen přezkoumat provedení těchto
opatření, po případě sám
učinit další nutná opatření.
(1) V době nepřítomnosti nebo
zaneprázdnění ředitele zastupuje jej
v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce. Jmenování
a odvolání zástupce ředitele upravuje
statut (§ 58), který též stanoví,
je-li více zástupců ředitele, jejich
pořadí. Statut může též
určit, že některá funkce v národním
podniku je spojena s funkcí zástupce ředitele.
Na jmenování a odvolání zástupce
ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení
závodního výboru odborového svazu
při zařazování zaměstnanců
na pracovní místa.
(2) Kromě ředitele a jeho zástupce
mohou jménem národního podniku jednat též
osoby, které k tomu ředitel (jeho zástupce)
zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.
Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců
národního podniku se řídí ustanoveními
platnými pro zaměstnance, na které se vztahují
předpisy o státní mzdové politice.
Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho
vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci
národního podniku přijímáni
a na pracovní místo zařazováni po
projednání se závodním výborem
odborového svazu a k jejich propuštění
je třeba předchozího souhlasu závodního
výboru odborového svazu. Není-li stanoveno
jinak, je k přijetí a propuštění
zaměstnanců též třeba předchozího
souhlasu příslušného odboru rady okresního
národního výboru.
(1) Ředitel uzavírá jménem
národního podniku se zaměstnanci zastoupenými
závodním výborem odborového svazu
kolektivní smlouvu, která zejména stanoví
povinnosti zaměstnanců vůči národnímu
podniku, pokud jde o plnění a překračování
plánu, o zvýšení produktivity práce
a zhospodárnění činnosti národního
podniku, jakož i povinnosti národního podniku
vůči zaměstnancům, pokud jde o zavádění
nové techniky a pokrokové technologie, zlepšení
organisace práce, využití podnětů
pracovníků ke zlepšení činnosti
podniku, zvýšení bezpečnosti při
práci a prohloubení péče o pracující
po stránce zdravotní, sociální a kulturní.
(2) Ředitel i závodní výbor
odborového svazu soustavně kontrolují a projednávají
plnění povinností stanovených kolektivní
smlouvou a odpovídají za jejich splnění.
Na plnění kolektivních smluv dozírá
orgán nadřízený národnímu
podniku a vyšší orgán příslušného
odborového svazu.
K zvýšení iniciativy a odpovědnosti
ředitelů národních podniků
a k podnícení hmotného zájmu zaměstnanců
na plnění plánu přispívají
ředitelské fondy, které jsou v národních
podnicích zřizovány podle zvláštních
předpisů.
Vnitřní organisace národního podniku
musí odpovídat zásadám platným
pro řízení a hospodaření národních
podniků (§§ 14 až 19) a musí zajišťovat
úspěšné a hospodárné plnění
plánovaných úkolů. Je-li třeba
provést změny ve vnitřní organisaci
národního podniku, zejména za účelem
dosažení lepších hospodářských
výsledků, musí být prováděny
tak, aby jimi nebyly vyvolávány poruchy v činnosti
národního podniku.
(1) Národní podnik se člení
na organisační útvary, jimž je v rámci
činnosti podniku přesně vymezena působnost
a stanoveny úkoly.
(2) Vnitřní členění
národního podniku musí být úměrné
jeho rozsahu a povaze jeho činnosti a musí zajišťovat
dokonalou vzájemnou spolupráci všech útvarů;
přitom zejména počet a rozsah složek
správního aparátu musí odpovídat
zásadě nejvyšší hospodárnosti.
(1) Ředitel je povinen do tří
měsíců od zápisu národního
podniku do podnikového rejstříku vypracovat
podle zásad stanovených ve statutu (§ 58) organisační
rád (u podniků nově budovaných prozatímní
organisační řád) a předložit
jej ke schválení nadřízenému
orgánu. Do doby, než bude organisační
řád schválen, ředitel učiní
nutná opatření k zajištění
řádného chodu podniku.
(2) Organisační řád stanoví
vnitřní organisaci národního podniku,
zejména určuje jeho organisační útvary,
vymezuje působnost těchto útvarů,
jejich vzájemné vztahy a spolupráci, stanoví,
kdo jmenuje vedoucí jednotlivých útvarů,
a určuje jejich pravomoc a odpovědnost.
(1) Příslušný ministr může,
vyžaduje-li to potřeba hospodářské
samostatnosti některého místně odděleného
útvaru národního podniku, určit, že
se tento útvar zapíše do podnikového
rejstříku jako odštěpný podnik.
(2) Vedoucí odštěpného podniku
je oprávněn činit jménem národního
podniku právní úkony týkající
se odštěpného podniku.
Příslušný ministr může převést
národní podnik do oboru působnosti jiného
ministra v dohodě s ním.
(1) Příslušný ministr může
sloučit národní podnik s jiným národním
podnikem. Slučovaný národní podnik
zaniká dnem, ke kterému bylo sloučení
zapsáno do podnikového rejstříku;
tímto dnem přecházejí jeho majetek
a závazky na přejímající národní
podnik.
(2) Příslušný ministr může
provést splynutí dvou nebo více národních
podniků v nový národní podnik. Splynuvší
národní podniky zanikají a jejich majetek
a závazky přecházejí na nový
národní podnik dnem, ke kterému byl tento
národní podnik zapsán do podnikového
rejstříku.
(3) Národní podnik může být
opatřením příslušného
ministra rozdělen na dva nebo více národních
podniků. Rozdělený národní
podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí
na nové národní podniky dnem, ke kterému
byly tyto národní podniky zapsány do podnikového
rejstříku, a to v rozsahu, který určí
příslušný ministr.
(1) Při sloučení, splynutí
nebo rozdělení národních podniků
musí být ke dni zániku, po případě
vzniku národních podniků provedena úplná
inventarisace hospodářských prostředků
a sestavena rozvaha národních podniků, jichž
se tato opatření týkají. To neplatí
v případě slučování
pro přejímající národní
podnik.
(2) Ustanovení o odevzdání vedení
národního podniku při změně
ředitele platí obdobně i v případě
převedení, sloučení, splynutí
a rozdělení národních podniků.
Sepsání zápisu se též účastní
vedoucí útvarů národních podniků,
jichž se tato opatření týkají.
(3) Ředitel přejímajícího
národního podniku, po případě
nově vzniklého národního podniku je
povinen neprodleně vyrozumět všechny organisace
a orgány státní správy, jež budou
dotčeny sloučením, splynutím nebo
rozdělením národního podniku.
(1) Příslušný ministr může
zrušit národní podnik.
(2) Přitom může celý majetek
a všechny závazky zrušeného národního
podniku převést na jiné právnické
osoby státního socialistického sektoru; k
přechodu závazků není třeba
přivolení věřitelů.
(3) Neučiní-li příslušný
ministr opatření podle odstavce 2, provede se likvidace
zrušeného národního podniku podle předpisů,
které vydá ministr financí. V těchto
předpisech může též být
stanoveno, že pohledávky věřitelů
zrušeného národního podniku zanikají,
nebudou-li přihlášeny ve stanovené lhůtě;
rovněž může být stanoveno, v jakém
pořadí se přihlášené pohledávky
vypořádají.
(4) O výmaz zrušeného národního
podniku z podnikového rejstříku požádá
ředitel, a došlo-li k likvidaci, likvidátor.
(1) Převádění národních
podniků a jejich částí, slučování,
splynutí, jakož i zrušování smí
být prováděno, jen budou-li tím vytvořeny
podmínky pro dosažení podstatně lepších
hospodářských výsledků. Tato
opatření musí být řádně
připravena a zásadně mohou mít účinnost
jen k počátku kalendářního
roku.
(2) Převádění, slučování,
splynutí, rozdělení a zrušování
národních podniků provádí příslušný
ministr v dohodě s ministrem financí, převádění
národních podniků do oboru působnosti
jiného ministra též v dohodě s ministrem
předsedou státního úřadu plánovacího.
Vláda stanoví, v kterých případech
je při uvedených organisačních změnách
a při zrušování národních
podniků třeba jejího souhlasu a v kterých
případech je třeba souhlasu některých
ústředních úřadů, po
případě vyjádření výkonných
orgánů národních výborů
nebo ústředních výborů příslušných
odborových svazů.
(1) Ke změně výrobního
programu nepředpokládané plánem je
třeba schválení příslušného
ministra; změnu lze schválit jen z důvodů
obzvláštní důležitosti.
(2) Návrh na schválení změny
musí být podrobně odůvodněn;
je nutno k němu připojit průkaz technické
připravenosti nového výrobního programu
a jeho materiálového, kádrového a
finančního zajištění, jakož
i rozbor a vyčíslení všech důsledků
změny v hmotném i peněžním vyjádření.
Návrh, který nevyhovuje těmto podmínkám,
nesmí být schválen. Změna nabývá
účinnosti dnem schválení.
(1) Výrobní program je dovoleno přesunout
do jiného národního podniku nebo do jiné
místně odloučené provozovny (závodu),
jen byla-li bezpečně zjištěna účelnost
a hospodárnost přesunu a byl-li přesun schválen.
(2) Přesun výrobního programu
zvláštní hospodářské důležitosti,
jakož i opětovný přesun výrobního
programu během pěti let, schvaluje vláda.
Ostatní přesuny schvalují příslušní
ministři.
(3) O návrhu na schválení přesunu
výrobního programu platí přiměřeně
ustanovení § 39 odst. 2.
(4) Národní podniky, mezi nimiž
se přesun výrobního programu provádí,
jsou povinny se dohodnout o jednotlivých otázkách
tohoto přesunu. V zápisu o dohodě uvedou:
název národních podniků a jejich nadřízených
orgánů, druh a rozsah převáděné
výroby, dobu jejího převzetí, seznam
převáděných zakázek s uvedením
dodacích lhůt, důsledky vyplývající
z převodu pro uzavřené hospodářské
smlouvy, údaje o zajištění výrobní
kapacity přejímajícího podniku pro
přejímaný výrobní program,
rozsah a způsob převzetí výrobních
a jiných podkladů, podrobnosti o zaškolení
zaměstnanců podnikem převádějícím
a způsob jeho pomoci přejímajícímu
podniku, zejména při zajišťování
dalšího technického rozvoje převáděné
výroby, jakož i určení zástupců
stran odpovědných za řádné
převedení výrobního programu. Má-li
být při přesunu výrobního programu
převedena správa majetku, uvede se v dohodě
také seznam tohoto majetku a způsob jeho převedení.
Dohodu o převedení výrobního programu
schvalují, jakož i vzniklé spory řeší
orgány nadřízené zúčastněným
národním podnikům.
(5) Jde-li o přesun výrobního
programu mezi provozovnami (závody) téhož národního
podniku, upraví otázky přesunu uvedené
v předchozím odstavci ředitel národního
podniku.
(6) Ředitelé zúčastněných
národních podniků odpovídají
za to, že všechny organisace a orgány státní
správy, jež budou dotčeny přesunem výrobního
programu, budou o změně neprodleně vyrozuměny.
(1) Převádějí-li se úkoly
obsažené v plánu národního podniku
na jiný národní podnik, platí zásady
uvedené v § 39 odst. 2 a v § 40 odst. 4 a 6 přiměřeně.
(2) Při sloučení, splynutí
nebo rozdělení národních podniků
učiní příslušný ministr
opatření též o jejich plánovaných
úkolech.
Národní podniky řídí příslušný
ministr, který vykonává tuto působnost
podle zásad stanovených vládou, a pokud tak
stanoví zvláštní předpisy, také
v dohodě s jinými ústředními
orgány státní správy.
V rámci řízení národních
podniků příslušný ministr zejména:
a) rozepisuje na podřízené národní
podniky státní plán, řídí
a kontroluje plnění plánu těchto podniků,
b) pečuje o soustavné zvyšování
produktivity práce a snižování vlastních
nákladů především zabezpečováním
neustálého technického rozvoje, zejména
zaváděním mechanisace a automatisace výrobních
procesů a zdokonalováním technologie, zaváděním
pokrokových pracovních method, dále účelnou
organisací práce, usměrňováním
tvůrčích schopností pracujících
a využíváním jejich výsledků,
c) dbá, aby při veškeré činnosti
podřízených národních podniků
byla důsledně uplatňována zásada
nejpřísnější hospodárnosti
a aby bylo správně využíváno
oběžných prostředků a zrychlován
jejich obrat,
d) pečuje, aby podřízené národní
podniky zásobovaly národní hospodářství
výrobky vysoké technické a kulturní
úrovně,
e) dbá o plynulé materiálně-technické
zásobování podřízených
národních podniků,
f) činí opatření ke zvýšení
jakosti výrobků, k soustavnému zpevňování
technologické kázně a ke snížení
zmetkovitosti ve výrobě,
g) řídí mzdovou politiku podřízených
podniků,
h) pečuje o plné a racionální využití
výrobních a jiných zařízení
v podřízených národních podnicích,
ch) řídí investiční výstavbu
podřízených národních podniků,
i) pečuje o vytváření podmínek
pro soustavné zpevňování technicko-hospodářských
norem,
j) dbá o správný výběr a řádné
rozmístění kádrů a o systematické
zvyšování politické a odborné
kvalifikace pracovníků podřízených
podniků,
k) pečuje o organisaci bezpečnosti práce,
l) řídí a kontroluje národohospodářskou
evidenci.
(1) Příslušný ministr řídí
národní podniky zpravidla prostřednictvím
ředitelů hlavních správ, které
jsou součástí ministerstva; může
ředitele hlavních správ pověřit
i výkonem některých jiných oprávnění
příslušejících mu podle tohoto
zákona.
(2) Ředitele hlavní správy jmenuje
a odvolává ministr. Ředitel hlavní
správy odpovídá ministrovi za splnění
svých povinností.
(3) Organisaci a působnost hlavních správ
upravují organisační řády,
které vydá příslušný ministr.
(1) Příslušný ministr může
některé národní podniky podřídit
bezprostředně své pravomoci; rovněž
může se souhlasem vlády pověřit
organisace sdružující národní
podniky (trusty a kombináty), aby ve stanoveném
rozsahu vykonávaly nad národními podniky
v nich sdruženými působnost příslušející
mu podle §§ 42 a 43.
(2) Příslušný ministr může
se souhlasem vlády v případě potřeby
zřídit za účelem usnadnění
řízení některých národních
podniků zvláštní orgány. Jejich
právní postavení a působnost upraví
organisační řád (statut), který
vydá příslušný ministr se souhlasem
vlády.
Podílí-li se na plnění významného
úkolu několik národních podniků,
může příslušný ministr pověřit
ředitele jednoho ze zúčastněných
národních podniků, aby v rozsahu jím
stanovené pravomoci činil za účelem
úspěšného splnění tohoto
úkolu opatření, jichž musí dbát
ostatní zúčastněné národní
podniky, a aby provádění těchto opatření
v nich kontroloval. Jsou-li na plnění takového
úkolu zúčastněny národní
podniky v oboru působnosti několika ministrů,
může být pověření vydáno
jen se souhlasem všech zúčastněných
ministrů.
(1) K účelnější organisaci
a k zhospodárnění provozu národních
podniků, jakož i k usnadnění řízení
národních podniků, může příslušný
ministr se souhlasem vlády zřídit organisaci,
která sdružuje několik národních
podniků s týmž nebo příbuzným
předmětem činnosti a která pro ně
může obstarávat některé hospodářské
činnosti (trust).
(2) Za týchž podmínek může
příslušný ministr zřídit
organisaci sdružující několik národních
podniků, jejichž činnost na sebe navazuje nebo
se doplňuje a jejichž spojením lze vytvořit
potřebný souvislý provoz (kombinát).
Ve výjimečných případech mohou
být v kombinátu sdruženy kromě národních
podniků i trusty.
(1) Trusty a kombináty řídí,
koordinuji a kontrolují činnost sdružených
organisací, zajišťují řádné
plnění jejich plánovaných úkolů,
obstarávají společné záležitosti,
po případě i provozují hospodářskou
činnost sloužící všem těmto
organisacím.
(2) Zdroje příjmů trustů
a kombinátů upravují zvláštní
předpisy (§ 59 odst. 1). Jsou-li těmito zdroji
příspěvky sdružených organisací,
stanoví jejich výši a základ příslušný
ministr v dohodě s ministrem financí.
(1) Trusty a kombináty mohou administrativním
opatřením převádět základní
fondy ze správy sdružené organisace do správy
jiné sdružené organisace. Rovněž
schvalují dohody sdružených organisací
o převodu správy základních fondů,
pokud podle zvláštních předpisů
je takového schválení třeba.
(2) Trusty a kombináty rozdělují
oběžné prostředky mezi sdružené
organisace.
(3) Trusty a kombináty neodpovídají
za závazky sdružených organisací a tyto
organisace neodpovídají za závazky trustů
a kombinátů.
(1) Trusty a kombináty jsou právnickými
osobami a řídí se zásadami chozrasčotu;
zapisují se do podnikového rejstříku.
O jejich právních poměrech, majetku a závazcích
platí obdobně ustanovení oddílu druhého
a třetího tohoto zákona.
(2) Organisaci, činnost a hospodaření
trustů a kombinátů, jakož i jejich vztahy
ke sdruženým organisacím a k nadřízeným
orgánům upraví statuty, které vydá
se souhlasem vlády příslušný
ministr. Pokud tyto statuty nestanoví jinak, platí
pro trusty a kombináty přiměřeně
předpisy o národních podnicích.
(1) Vyžaduje-li to zájem plynulého
a včasného uspokojování potřeb
odběratelů, zásobování trhu
spotřebním zbožím, hospodárnosti
ve skladování, dopravě a administrativě,
může příslušný ministr se
souhlasem vlády zřídit pro určité
odvětví soustavu odbytových základen,
hospodařících podle zásad chozrasčotu.
(2) Odbytové základny provádějí
odbyt výrobků určitého odvětví
nebo druhu. Jsou organisovány nezávisle na výrobních
podnicích.
(1) Nelze-li pro velký počet zásobovaných
útvarů nebo z jiných důvodů
prostřednictvím odbytových základen
hospodárně zásobovat všechny spotřebitele
určitého oboru, může příslušný
ministr zřídit zásobovací základnu
hospodařící podle zásad chozrasčotu,
po případě se souhlasem vlády soustavu
takových zásobovacích základen.
(2) Úkolem zásobovacích základen
je zásobovat určené národní
podniky a jiné organisace určitými druhy
materiálů.
Odbytové (zásobovací) základny jsou
podřízeny hlavním správám odbytu
(zásobování), po případě
jiným útvarům, které určí
příslušný ministr.
(1) Příslušný ministr může
ke zvýšení hmotné zainteresovanosti
a odpovědnosti za zásobovací nebo odbytovou
činnost zřídit se souhlasem vlády
v rámci ministerstva hlavní správu odbytu
nebo hlavní správu zásobování,
hospodařící podle zásad chozrasčotu.
(2) Chozrasčotní hlavní správa
odbytu plánuje, organisuje, řídí,
kontroluje, po případě provádí
odbyt produkce národních podniků a jiných
organisací příslušného ministerstva.
Chozrasčotní hlavní správa zásobování
organisuje, řídí, kontroluje, po případě
provádí materiálně-technické
zásobování v úseku příslušného
ministerstva.
(3) Zdroje příjmů chozrasčotních
hlavních správ odbytu (zásobování)
upravují zvláštní předpisy (§
59 odst. 1). Jsou-li těmito zdroji podíly na obchodních
srážkách a přirážkách,
které hlavní správě odvádějí
odbytové (zásobovací) základny, nebo
příspěvky podniků, stanoví
výši těchto podílů a základ
i výši příspěvků příslušný
ministr v dohodě s ministrem financí.
(1) Odbytové a zásobovací základny
jsou právnickými osobami; zapisují se do
podnikového rejstříku. O jejich právních
poměrech, majetku a závazcích platí
obdobně ustanovení oddílu druhého
a třetího tohoto zákona.
(2) Organisaci, činnost a hospodaření
odbytových a zásobovacích základen
upraví statuty, které vydá se souhlasem vlády
příslušný ministr. Pokud tyto statuty
nestanoví jinak, platí pro odbytové a zásobovací
základny přiměřeně předpisy
o národních podnicích.
(3) Ustanovení předchozích odstavců
platí i pro chozrasčotní hlavní správy
odbytu a zásobování s tím, že
se tyto hlavní správy nezapisují do podnikového
rejstříku.
Příslušný ministr může za
účelem hospodárného soustředění
i jiné nevýrobní činnosti, než
je zásobování a odbyt, zřídit
se souhlasem vlády organisace obstarávající
tuto činnost. Ustanovení § 55 tu platí
obdobně.
(1) Ustanovení §§ 5, 6 a 33 platí
přiměřeně i pro podniky státního
obchodu, podniky místního průmyslu, podniky
komunálního hospodářství a
krajské odbytové a zásobovací základny
místního hospodářství. Ustanovení
§ 6 platí přiměřeně též
pro domovní správy.
(2) Předpisy o likvidaci (§ 37 odst. 3)
může ministr financí vydat i pro organisace
uvedené v předchozím odstavci.
Příslušní ministři vydají
se souhlasem vlády statuty, které podle zásad
tohoto zákona podrobně upraví pro jednotlivá
hospodářská odvětví (obory)
právní poměry, organisaci, činnost
a hospodaření národních podniků,
jakož i řízení těchto podniků
příslušným ministrem.
(1) O financování, úvěrování,
platebním styku a kontrole finančního hospodaření
národních podniků a ostatních hospodářských
organisací, na něž se vztahují ustanovení
tohoto zákona, platí zvláštní
předpisy.
(2) Předpisy o hlavních (vedoucích)
účetních a o organisaci účetní
služby zůstávají nedotčeny.
(1) Národní podniky a odbytové
(zásobovací) organisace zřízené
před účinností tohoto zákona
se řídí napříště
ustanoveními tohoto zákona. Peněžní
ústavy a podniky, i když jsou organisovány
jako národní podniky, řídí
se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.
(2) Ustanovení § 5 odst. 1 o účinku
zápisu do podnikového rejstříku se
nevztahuje na organisace, které vznikly podle dosavadních
předpisů před účinností
tohoto zákona a nebyly dosud zapsány do podnikového
rejstříku.
(1) Zrušují se:
1. zákon č. 103/1950 Sb., o národních
podnicích průmyslových;
2. vládní nařízení č.
105/1950 Sb., kterým se vyhlašuje Statut národních
podniků průmyslových;
3. vládní nařízení č.
60/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona
o národních podnicích průmyslových
na národní podniky v oboru ministerstva stavebního
průmyslu;
4. vládní nařízení č.
99/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona
o národních podnicích průmyslových
na národní podniky v oboru ministerstva národní
obrany;
5. vládní nařízení č.
107/1952 Sb., kterým se rozšiřuje platnost
zákona o národních podnicích průmyslových
na národní podniky v oboru ministerstva školství,
věd a umění;
6. vládní nařízení č.
93/1953 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona
o národních podnicích průmyslových
na národní podniky v oboru státního
úřadu statistického,
a s výhradou uvedenou v § 60 odst. 1 i všechny
předpisy, které se vztahují na věci
upravené tímto zákonem.
(2) Zrušuje se dále ustanovení §
3 odst. 1 vládního nařízení
č. 44/1954 Sb., o organisaci veřejné dopravy
v oboru ministerstva dopravy
(3) Dokud nebudou vydány předpisy k provedení
tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů,
pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1956; provedou jej všichni členové
vlády.