Národní shromáždění republiky Československé 1955.
II. volební období. 3. zasedání.
22.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Úmluva o výsadách a imunitách
Organisace Spojených národů.
Návrh schvalovacího usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou o výsadách a imu-
nitách Organisace Spojených národů s touto výhradou:
Československá republika se nepokládá za
vázánu § 30 Úmluvy, který předvídá obliga-
torní pravomoc Mezinárodního soudního dvora
pro spory vzniklé z výkladu nebo použití
Úmluvy; pokud se týče příslušnosti Meziná-
rodního soudního dvora pro tyto spory, stojí
Československá republika na stanovisku, že
k tomu, aby mohl být určitý spor předložen
k vyřešení Mezinárodnímu soudnímu dvoru,
je v každém jednotlivém případě nezbytný
souhlas všech stran ve sporu. Tato výhrada se
týká rovněž dalšího ustanovení téhož para-
grafu, podle něhož jest přijmout posudek Me-
zinárodního soudního dvora jako rozhodující.
Důvodová zpráva.
Československá republika je vázána ustano-
veními Charty Organisace Spojených národů,
která v čl. 104 poskytla Organisaci právní
způsobilost na území členských států a v čl.
105 obsahuje rámcové předpisy o svobodách
a výsadách, kterých na území členských států
požívá Organisace sama, jakož i zástupci
členských států a úředníci Organisace, při
čemž se Valnému shromáždění Organisace
ukládá, aby doporučilo podrobnou úpravu
věci.
Resolucí ze dne 13. února 1946 Valné shro-
máždění Organisace Spojených národů schvá-
lilo na základě uvedených ustanovení Charty
Omluvu o výsadách a imunitách Organisace
Spojených národů a doporučilo, aby všichni
členové Organisace k ní přistoupili.
Československá vláda schválila tuto Omluvu
v r. 1948 a předložila ji Národnímu shromáž-
dění, jehož zahraniční výbor ji projednával
dne 12. října 1948, avšak požádal o doplnění
materiálu a zejména o zjištění stanoviska
SSSR a v projednávání Úmluvy se pak již ne-
pokračovalo.
SSSR a také Ukrajinská sovětská socialis-
tická republika a Běloruská sovětská socia-
listická republika k Úmluvě později přistou-
pily, a to s výhradou, takže Úmluvou je nyní
vázáno 37 států, z nichž 5 s výhradou a ostatní
bez výhrady. Ze států spojeneckých jsou
Úmluvou vázány Polsko (bez výhrady) a
SSSR, USSR a BSSR (s výhradou).
Je proto vhodné, aby také Československá
republika k Úmluvě přistoupila, a to s podob-
nou výhradou, jako SSSR, která se zřetelem
k československým poměrům - má zníti
takto:
"Československá republika se nepokládá za
vázánu § 30 Úmluvy, který předvídá obliga-
torní pravomoc Mezinárodního soudního
dvora pro spory vzniklé z výkladu nebo po-
užití Úmluvy; pokud se týče příslušnosti
Mezinárodního soudního dvora pro tyto
spory, stojí Československá republika na
stanovisku, že k tomu, aby mohl býti určitý
spor předložen k vyřešení Mezinárodnímu
soudnímu dvoru, je v každém jednotlivém
případě nezbytný souhlas všech stran ve
sporu. Tato výhrada se týká rovněž dal-
šího ustanovení téhož paragrafu, podle ně-
hož jest přijmouti posudek Mezinárodního
soudního dvora jako rozhodující".
Přijetí Úmluvy s touto výhradou by odpoví-
dalo československé politice a představovalo
by další příspěvek Československé republiky
k upevnění Organisace Spojených národů a
tím i upevnění světového míru, za nějž bojuje
Československo bok po boku se svými spo-
jenci se SSSR v čele.
Ustanovení § 18 Úmluvy bude závazné pro
československé vnitrostátní orgány, až se
Úmluva stane vyhlášením ve Sbírce zákonů
součástí československého právního řádu.
V Praze dne 31. března 1955.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Užší předsednictvo Národního shromáždění
upustilo z důvodů úsporných od úplného vy-
tištění textu Úmluvy; do úplného znění jest
možno nahlédnouti ve sněmovní kanceláři.
Předseda Národního shromáždění:
Zdeněk Fierlinger v. r.
Kn 01 - 4480-55.