Pristúpime k prerokovaniu siedmeho bodu denného poriadku, ktorým je

7. Spoločná zpráva výboru ústavnoprávneho a výboru rozpočtového a hospodárskeho k vládnemu návrhu zákona o úlohách podnikov a národných výborov na úseku starostlivosti o pracovné sily

Spoločným zpravodajcom je poslanec Toman, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Toman: Vážené Národní shromáždění!

Rychlé tempo rozvoje výrobních sil v Československé republice si vyžádalo již celou řadu opatření v organizační přestavbě národního hospodářství, která vycházejí ze zásad upevnění jeho řízení, iniciativy pracujících a široké decentralizace a zvýšení pravomoci a odpovědnosti národních výborů. Spolu s těmito opatřeními vyvstala nutnost upravit nově i otázky rozdělování pracovních sil jako nejdůležitější výrobní síly společnosti.

V uplynulé době došlo již k pozoruhodným změnám v sociální skladbě pracujících, které předpokládá výstavba socialismu. Podíl pracujících ve státním a družstevním sektoru dosáhl již zhruba 80%.

Rychlého tempa bylo dosaženo zejména v růstu zaměstnanosti. Zatím co v r. 1948 pracovalo v československém hospodářství 2 527 000 zaměstnanců, činil v r. 1956 tento počet již 4 400 000 zaměstnanců. Toto zvýšení ovlivnila nejen postupující socializace, ale též rozsáhlé zapojování dalšího obyvatelstva do pracovního procesu. V souladu se zákonitostmi socialistické ekonomiky šlo v uplynulém období vždy o plynulý růst zaměstnanosti bez jakýchkoliv výkyvů a poruch.

Naše republika zaujímá v podílu činných osob z celkového počtu obyvatelstva prvé místo mezi hospodářsky vyspělými státy světa. Zatím co v ČSR je přes 60% pracujících z počtu obyvatelstva, činí tento podíl např. ve Francii něco přes 50%, ve Velké Británii a Itálii kolem 45% atp.

Dosažená úroveň zaměstnanosti v Československé republice znamená již dnes velké pracovní využití obyvatelstva. Tato situace vyžaduje, aby v československém hospodářství byla do popředí postavena otázka zdrojů pracovních sil. Rozšířená socialistická reprodukce nutně předpokládá další růst zaměstnanosti. Do konce roku 1960 má být dosaženo počtu 4 454 000 zaměstnanců. Proti dnešnímu stavu má být tedy zaměstnanost zvýšena o 316 000 osob, přičemž zhruba pouze 180 000 osob zabezpečí přirozený přírůstek obyvatelstva v produktivním věku. Zbývající počet je třeba zajistit dalším zvyšováním pracovní aktivity obyvatelstva, kterážto otázka se stává stále obtížnějším a komplikovanějším problémem. Je tomu tak proto, že potřeba nových pracovních sil se soustřeďuje do některých průmyslových oblastí a do pohraničí, zatím co zdroje pracovních sil jsou v jiných oblastech, a jsou to převážně místně vázané pracovní síly, především ženy a důchodci. Vedle toho jde o složitý problém rozdělování pracovních sil do jednotlivých hospodářských odvětví.

V československém hospodářství bylo v uplynulém období s úspěchem vyřešeno nové rozmístění pracovních sil ve prospěch těžkého průmyslu. Koncem roku 1947 bylo v průmyslu báňském, energetickém, hutním, chemickém a strojírenském zaměstnáno zhruba 670 000 zaměstnanců, což představovalo asi 50% průmyslového osazenstva. V roce 1957 bylo v sektorech ministerstev paliv, energetiky, hutního průmyslu a rudných dolů, chemického průmyslu a ve strojírenských ministerstvech zaměstnáno již 1 145 000 pracujících, což představuje 59,2% průmyslového osazenstva.

Přesto však v proporcionálním rozdělení pracovních sil stojíme i do budoucna před vážnými úkoly, přičemž jako celostátní nejdůležitější problém vyvstává otázka zabezpečení dostatečného počtu pracovních sil v Ostravském, Ústeckém a Karlovarském kraji, a to především pro těžký průmysl - zejména těžbu uhlí a stavebnictví.

Státními plány a jejich prováděním byl pro tyto rozhodující oblasti zabezpečen velký počet pracovních sil. Jen v letech 1952 až 1957 bylo tam převedeno z jiných oblastí 153 880 pracovníků. Přitom tato spotřeba každým rokem vzrůstá a vyžaduje v letošním roce přesunu 37 000 pracovníků. Veliká většina pracovníků získaných pro nesoběstačné oblasti po roce zase odchází. Situace svědčí o zcela nedostatečné účinnosti dosavadních opatření k zabezpečování pracovních sil pro rozhodující oblasti státu. Každým rokem je nutno zabezpečovat plánované zvýšení zaměstnanosti nejen za běžný rok, ale i za léta minulá, kdy přesuny pracovních sil nebyly s konečnou platností dořešeny.

Trvalé vyřešení otázky pracovních sil v Ostravském, Ústeckém a Karlovarském kraji je proto nutné do budoucna postavit na prvé místo.

Zásada proporcionálního rozdělování pracovních sil musí být i do budoucna uskutečňována při rozmisťování mládeže. Bude třeba nadále zabezpečovat přednostní příliv mládeže do klíčových odvětví, zejména do uhelného průmyslu, stavebnictví a zemědělství. V zemědělství je tento požadavek o to naléhavější, že se tu stále zhoršuje věkový průměr pracovníků. Například ve srovnání s rokem 1955 se věkový průměr pracovníků v zemědělství v roce 1956 zvýšil ze 40,6 let na 43,6 let. Je třeba počítat s tím, že získávání dorostu do zemědělství bude i nadále obtížné vzhledem k tomu, že potřebu nelze zcela pokrýt dětmi ze zemědělských rodin, které se nadto domáhají zaměstnání v průmyslu.

Neméně významným úkolem naší mládeže je její podíl při výstavbě nově budovaných investičních celků. Naše mládež po vzoru mladých lidí v leninském Komsomolu, kteří odcházejí pracovat na celiny a na nové gigantické stavby v Sibiři, již nastupuje podle usnesení XI. sjezdu Komunistické strany Československa na výstavbu kaučukárny v Kralupech, bude se účastnit stavby elektrárny v Žatci, vodního díla v Jesenici, hornického sídliště Jirkov a vodohospodářských prací ve východoslovenské nížině. Je třeba vytvářet nejlepší podmínky pro zdárný průběh těchto akcí, které budou znamenat velké ulehčení při zabezpečování pracovních sil pro tyto stavby a povedou nadto k upevnění morálně politického profilu mladých lidí.

Zvláštní pozornost bude třeba věnovat problémům souvisícím se zvyšováním zaměstnanosti žen. Jsou to právě ženy, které jsou u nás nejdůležitějším zdrojem nových pracovních sil. Jejich vstup do zaměstnání měl v uplynulé době velký podíl na růstu celkové zaměstnanosti. Zaměstnanost žen dosažená v minulém roce, a to 37% z celkového počtu zaměstnanců, je jedna z největších na světě a předčí ji pouze NDR a SSSR. Růst ženské zaměstnanosti znamená nejen důsledné uplatnění zásady politického a hospodářského zrovnoprávnění žen s muži, ale také umožňuje postupné uvolňování mužů pro práci na nejdůležitějších úsecích socialistické výstavby.

S ohledem na omezenost jiných zdrojů pracovních sil musíme i do budoucna zajišťovat další zvyšování zaměstnanosti žen. Velký rozvoj výroby předpokládaný v příštích letech a na něj navazující rozvoj všech druhů služeb jako prádelen, čistíren a ostatních služeb usnadňujících domácí práce bude jednak vtahovat ženy do této práce, a jednak jim pomůže uvolnit se pro nástup do všech ostatních hospodářských úseků.

Počínaje rokem 1957 bylo, v souladu se zvyšováním pravomoci a odpovědnosti národních výborů na úseku hospodaření s pracovními silami, plánování růstu podílu žen z celkového počtu pracovníků decentralizováno na krajské národní výbory. Tato pravomoc má být decentralizována až na okresní národní výbory.

Okresní národní výbory budou moci v daleko větší míře spojovat zvyšování zaměstnanosti žen s ostatními úkoly v nábor u pracovních sil. Zejména bude jim možno energičtěji prosazovat přijímání žen do práce, důsledněji vyžadovat, aby v podnicích byly vytvářeny podmínky pro setrvání umístěných žen v zaměstnání apod.

Podobně jako zvyšování zaměstnanosti žen mají národní výbory zajišťovat i růst zaměstnanosti důchodců a osob se změněnou pracovní schopností. Také sestavování plánu pracovních míst pro tyto osoby se má přenést až na okresní národní výbory.

Počítá se s dalším zaměstnáváním mužů starších 60 let a žen starších 55 let. U nás se předpokládá, že v příštích letech bude pracovat nejméně 30% z celkového počtu starších osob.

V souvislosti s předloženým vládním návrhem zákona je třeba poukázat zvlášť ještě na dva problémy. Je to otázka krytí potřeby pracovníků na špičkové zemědělské práce a otázka doosídlení našeho pohraničí.

Ke krytí špičkové potřeby pracovních sil při jarních kultivačních a letních a podzimních sklizňových pracích v zemědělství provádějí národní výbory každoročně nábor přechodných pracovníků z podniků, úřadů a škol. Až do roku 1956 dosahoval nábor těchto pracovníků průměrně asi 300 000 pracovních týdnů ročně. Od roku 1957 bylo ústřední plánování a řízení náboru těchto pracovníků decentralizováno na národní výbory a byla prosazována zásada, aby potřeba brigádnické výpomoci byla především kryta z místních zdrojů. Ústředně se nyní plánují pouze mezikrajové přesuny z obvodu hlavního města Prahy, a to v průměrném ročním rozsahu 35 000 pracovních týdnů. Počty skutečně získaných týdenních brigádníků jsou však oproti plánovaným předpokladům každoročně vyšší. Například v letech 1955 a 1956 bylo z Prahy vysláno do krajů České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary a Ústí nad Labem na místo plánovaných 64 000 ve skutečnosti 122 000 týdenních brigádníků.

Mimo rámec těchto běžných plánů potřeby pracovníků na špičkové práce jsou každoročně vysílány ještě značné počty přechodných pracovníků na práce, spojené s jarním ošetřením a sklizní chmele. Na jarní práce ve chmelnicích je každoročně získáváno 8000 až 10 000 pracovníků, sklizně chmele se zúčastňuje na 90 000 česáčů, většinou z řad školní mládeže. Již samotné složení česáčů chmele vyžaduje od národních výborů nemálo úsilí k tomu, aby pro ně zabezpečily nejvhodnější životní podmínky a všestrannou péči.

Pokud jde o podporu rozvoje hospodářství zaostávajících pohraničních oblastí, zejména zvýšení zemědělské výroby v těchto oblastech, organizuje se od roku 1954 dobrovolné přesídlování pracovníků z vnitrozemí. V roce 1956 bylo doosídlování z vnitrozemí rozšířeno i na úsek lesnictví a v letech 1957 a 1958 ve velmi omezeném rozsahu i na úseky dopravy a služeb obyvatelstvu.

Velikost těchto úkolů ukazuje skutečnost, že od roku 1954 do konce roku 1957 přesídlilo z vnitrozemí do zemědělství a lesnictví v pohraničí přes 22 000 pracovníků. Pro tyto přesídlence bylo adaptováno 9492 bytových jednotek nákladem 244 029 000 Kčs.

Ukazuje se, že převážně jednostranná orientace pomoci pohraničí na zemědělskou výrobu bez současného rovnoměrného rozvíjení ostatních hospodářských úseků - průmyslu, stavebnictví, dopravy a služeb - nemůže přinášet žádoucí výsledky. Pro příští léta se proto počítá s postupným komplexním doosídlováním jednotlivých pohraničních okresů podle stupně naléhavosti; přitom zemědělské doosídlování bude v letech 1959 a 1960 pokračovat ještě zhruba ve stejném rozsahu jako letos.

Na zlepšení životních podmínek věnuje proto vláda i v letošním roce zhruba 65 mil. Kčs.

Projednávaný návrh zákona bude znamenat nesporně i snížení finančních nákladů na nábor pracovních sil, i když nelze zatím ani přibližně toto snížení vyčíslit. Úspora vyplyne z toho, že odpovědnost za nábor potřebného počtu pracovníků budou mít především samy podniky, kdežto nábor prováděný národními výbory - při vyplácení finančních příspěvků - bude postupně omezován. Vedle toho bude mít vliv na rozsah náboru a tím i na výši vynakládaných finančních prostředků odpovědnost podniků za udržení pracovníků, která je ve vládním návrhu přímo zakotvena. Do budoucna se počítá také s tím, že zemědělské podniky budou postupně přebírat financování náboru pracovníků na špičkové zemědělské práce.

Nehledě k úsporám na finančních nákladech je však třeba vzít v úvahu prospěch celého národního hospodářství a pracujících, který přinese nová úprava. Je to především zabezpečování zaměstnání všem občanům hlásícím se o práci, nábor pracovních sil pro klíčová odvětví a oblasti a otázky péče o pracovníky.

Rozšíření pravomoci podniků v hospodaření s pracovními silami si vyžádá i důsledné provádění dozoru na zaměstnání pracovníků ze strany národních výborů, jak jej upravuje návrh zákona. Vytvářejí se zde předpoklady pro rychlé a pružné odstraňování nedostatků při zaměstnávání pracovníků v podnicích. Je pamatováno i na pomoc národních výborů při zajišťování tak závažného úkolu, jako je stabilizace pracovních sil v podnicích. Zvlášť důležitá bude činnost národních výborů na tomto úseku v nesoběstačných oblastech, kde bude také úkolem národních výborů vytvářet podmínky pro všestrannou spokojenost pracovníků a jejich setrvání v těchto oblastech. Všechny tyto úkoly odpovídají zásadě zesílené pravomoci a odpovědnosti národních výborů na všech úsecích hospodářské a kulturní výstavby.

V masové politické a přesvědčovací práci, bez které nelze zabezpečit nábor pracovníků ani ostatní úkoly v péči o pracovní síly, musí sehrát významnou úlohu i orgány a organizace Revolučního odborového hnutí. Podobně i Československý svaz mládeže přispěje svou iniciativou při získávání a zaměstnávání mladých lidí pro úkoly budování.

Vážené Národní shromáždění,

konstatuji, že vládní návrh zákona o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly je v souladu s cíli naší hospodářské výstavby, a proto z pověření rozpočtového a hospodářského výboru a ústavně-právního výboru předkládám navrhovanou osnovu zákona ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Do rozpravy sa prihlásil posl. Pavlík, dávam mu slovo.

Posl. Pavlík: Vážené Národné zhromaždenie! Súdružky a súdruhovia!

Uplynulo 13 rokov od oslobodenia našej vlasti, keď pod vedením rodnej Komunistickej strany Československá a po boku veľkého spojenca - Sovietskeho sväzu - sme nastúpili cestu budovania socializmu v našej vlasti.

Na každom úseku národného hospodárstva sa podstatne zvýšila produkcia na hlavu obyvateľa, čo sa odzrkadľuje na zvýšenej životnej i kultúrnej úrovni nášho ľudu. Táto skutočnosť dostatočne potvrdzuje správnosť cesty, na ktorú sme nastúpili po oslobodení a zvlášť po Víťaznom februári 1948, keď bol na hlavu porazený kapitalizmus. Stále trvajúci nedostatok pracovných síl v súčasnej dobe ostro odporuje s ekonomickým prebytkom pracovných síl za kapitalistickej republiky, keď v rokoch 1932 až 1937 stúpla nezamestnanosť v ročnom priemere okolo pol milióna ľudí, úradne hlásených. Taký stav trvá ešte i v súčasnej dobe v kapitalistických štátoch, kde v dôsledku poklesu a obmedzovania výroby dochádza k prepúšťaniu robotníkov.

Tak napr. v Itálii a Dánsku bol v roku 1955 každý 10. robotník nezamestnaný. V Belgii každý 13., v Rakúsku každý 16. a v Nemeckej spolkovej republike každý 20. Zvlášť výrazne sa prejavuje zvyšovanie počtu nezamestnaných v Spojených štátoch amerických, kde z 2,6 milióna plne nezamestnaných - podľa oficiálneho priznania v roku 1956 - vzrástol počet nezamestnaných do tohto roku na 5 miliónov.

Dnes už nestačia slová šírené "Slobodnou Európou" zviesť našich pracujúcich z tejto cesty, pretože sa dostatočne presvedčili na vlastné oči, aká je tzv. mierová politika západných imperialistov.

Dobrou iniciatívou našich pracujúcich došlo v poslednej dobe k zlepšeniu v plnení organizovaného náboru a stabilizácie kádrov, no nenastalo žiadúce zlepšenie na rozhodujúcich úsekoch národného hospodárstva, kde sa i naďalej pociťuje nedostatok pracovných síl, čo je i brzdou pri rýchlejšom budovaní socializmu.

Prečo niektoré okresy a kraje v nábore poklesli, je i špatný spôsob rozdelenia práce na odbore, ktorý nezabezpečuje plné využitie všetkých pracovníkov. Zaráža tu totiž skutočnosť, že hoci počty pracovníkov na odbore sa zvýšili, predsa v porovnaní so stavom, aký bol na odboroch predtým, sa plnenie úloh organizovaného náboru ešte zhoršilo, čo vážne ohrozuje plnenie úloh zvlášť v stavebníctve a v baniach. Bude potrebné, aby na každom odbore úlohy rozpísali na všetkých pracovníkov, lebo len tak bude možno hovoriť, že s úlohami organizovaného náboru žije celý kolektív. Viac než doposiaľ treba využívať prácu a skúsenosti so širokým aktívom, aktivistmi, i pomoc pracovníka vysielaného podnikom, pre ktorý sa nábor prevádza, aby priamo na pracoviskách v závode a dedinách, kde sa nábor prevádza, hovoril s ľuďmi o skúsenostiach z vlastného pracoviska v bani alebo na stavbe.