Místopředseda NS Fiala (zvoní): Zahajuje přerušenou 27. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu schváleného denního pořadu, kterým je

4. Společná zpráva výboru ústavně-právního a výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích (tisk 263).

Společným zpravodajem je poslanec Vávra, dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec Vávra: Vážené Národní shromáždění! Soudružky a soudruzi!

Dobudování socialismu v naší vlasti spolu s bouřlivým rozvojem výrobních sil na podkladě nové techniky stále výrazněji vyžadovalo, aby bylo více využito socialistické ekonomiky a odstraněn rozpor mezi formou organizace a řízením a stavem výrobních sil.

Proto usnesení ÚV KSČ z února 1958 k provedení zásad stanovených celostátní konferencí z června 1956 a ÚV KSČ ze září 1957, prohloubených celonárodní diskusí, uložilo provést reorganizaci našeho průmyslu a stavebnictví k 1. dubnu 1958 podle ustanovení zákona číslo 51/1955 Sb. a vytvořit tak výrobní hospodářské jednotky komplexně vybavené, které by mohly převzít samy odpovědnost za zásobování národního hospodářství výrobky určitého oboru. V takových jednotkách soustředit běžné řízení tak, aby ministerstva po zrušení hlavních správ se mohla omezit na řešení zásadních otázek. Zásady jím schválené stanoví přesné direktivy a konkrétní opatření, aby bylo uvedeno plně v život usnesení celostátní konference a výsledky celonárodní diskuse, která přinesla nové podněty našich pracujících.

Předpokladem a podmínkou je prohloubení zejména perspektivního plánování vytvořením takové soustavy direktivních ukazatelů, které umožní účinné centrální řízení bez složitých administrativních vztahů. Zvýšenou úlohu mají i finance, neboť jedním ze základních prostředků ke zvýšení efektivnosti řízení je vybudování účinné soustavy ekonomických podnětů, které by podněcovaly zájem podniků, jejich složek a všech pracovníků na maximálním zlepšení práce podniků, na využití všech rezerv a na stanovení mobilizačních plánů. S novým způsobem financování vzroste i význam národohospodářské evidence a komplexní ekonomické kontroly. Pro celý soubor těchto opatření musí organizační přestavba dát takový podklad, aby mohl být účinně postupně prosazen.

XI. sjezd naší strany pak plně schválil rozpracovaná opatření a zdůraznil, že předpokladem splnění úkolů rozvoje výrobních sil k dovršení výstavby socialismu v naší vlasti je důsledné uplatnění zásad ke zvýšení ekonomické účinnosti řízení. Uložil proto, aby byla uskutečněna všechna přijatá opatření a změny v plánování, zásobování a odbytu, v soustavě ekonomických podnětů a odměňování a v neustálém rozšiřování účasti pracujících na řízení.

Zákon č. 51/1955 Sb., který se nyní mění a doplňuje, přispěl k organizačnímu upevnění národních podniků a ve svých ustanoveních o národních podnicích, které jsou jeho nejširší a podstatnou částí, zůstává i nadále nedotčen. Jsou to zejména ustanovení o právním postavení národních podniků, jejich zřizování, zrušení, organizačních změnách, majetku a závazcích i výrobních programech. Některá ustanovení tohoto zákona, zejména pak jeho ustanovení o řízení, bylo třeba nahradit novými ustanoveními, neboť by nebyla v souladu s novým způsobem řízení, plánování a financování a nepřispívala by k rozvíjení forem řízení.

Zákon čís. 51/1955 Sb. se především doplňuje základním ustanovením a organizaci průmyslu podle oborů a územních hledisek a o vytváření VHJ. Tato základní ustanovení o organizaci průmyslu podle oborů a územních hledisek platí i pro jiná odvětví, zejména stavebnictví, pokud se v nich hospodářské organizace organizují formou národních podniků. Dosavadní zákon neměl v tomto směru žádných ustanovení. Vytváření malých podniků, které nemohly pak být vybaveny základními formami podnikové činnosti, spojování závodů a úseků, které spolu dostatečně nesouvisely, a tím vyvolaná nutnost rozsáhlých kooperačních vztahů, bylo umožňováno tím, že v právních předpisech nebylo žádné přímé ani nepřímé zábrany. Organizace průmyslových a jiných odvětví podle oborů tak, že se výroba téhož oboru zahrnuje pokud možno do jedné VHJ, přibližuje řízení výrobě, odstraňuje zbytečné kooperační vztahy, umožňuje soustředit v jednotce všechny potřebné souvisící činnosti a zejména přenést na jednotku odpovědnost za řízení výroby jí svěřené.

Tak na příklad došlo ke sloučení dvou velkých pražských národních podniků ČKD Stalingrad a ČKD Sokolovo, které měly mnohé vzájemné kooperační vztahy, spolu s národními podniky Stavoloko Radotín, Hefa Praha a Atmos Žandov v jeden národní podnik ČKD Praha, který byl postaven do čela výrobně hospodářské jednotky zahrnující ve svém organizačním rámci ještě národní podnik ČKD Slaný Švermovy závody. Vytvoření této hospodářské jednotky v čele s vedoucím podnikem ČKD Praha zjedná možnost, aby si složky této jednotky mezi sebou vyřešily převážnou většinou svých věcí, aniž se musely obracet na jiné podniky a organizace.

Podobně je tomu i u Přerovských strojíren, ustanovených za vedoucí národní podnik výrobně hospodářské jednotky, vzniklé z dřívějších sedmi národních podniků a jednoho výzkumného ústavu, nebo u Uničovských strojíren, postavených do čela výrobně hospodářské jednotky vytvořené ze tří národních podniků. Tímto uspořádáním se zjednají podmínky pro zjednodušení správy, odpadnutí časových ztrát vycházejících z projednávání na ústředních místech, pro zrychlení a zlevnění výroby, zejména však pro zlepšení dodávek investičních celků, pro něž jsou výrobně hospodářské jednotky určeny za hlavní nebo generální dodavatele. Tím se současně umožňuje, aby ústřední řídící orgány se soustředily na řešení hlavních a jen těch základních otázek.

Organizování výroby podle oborů tak, že se do jedné výrobní hospodářské jednotky zahrnuje ucelený úsek sortimentu s jednotnou organizací odbytových cest, s jednotnou odbytovou perspektivou a odpovídající jednotností technologického rozvoje umožňuje, aby výrobní hospodářská jednotka odpovídala za zásobování národního hospodářství svými výrobky, a aby výrobní hospodářské jednotky byly komplexně vybaveny všemi potřebnými druhy činnosti. Takové uspořádání umožňuje řešit jednotně technický a hospodářský rozvoj určitého oboru, např. naftových motorů se zřetelem na jeho výhledové plánování, umožňuje zvýšení kvality výrobků, zvýšení produktivity práce a nejúčelnější využívání materiálových i finančních zdrojů.

Typickým příkladem této zvlášť zdůrazněné funkce je organizační uspořádání pro obor práškové metalurgie, kde zájem na prohloubení jeho technického rozvoje organizačně vyústil v soustředění dosavadních národních podniků v Šumperku a v Mokradi a výzkumného ústavu ve Vestci do Závodu první pětiletky v Šumperku.

Těsná spolupráce výzkumné a vývojové činnosti s výrobou vytváří podmínky pro rychlejší technický, technologický a ekonomický rozvoj výroby a zvyšování její úrovně. Vytváření takových výrobních hospodářských jednotek, které odpovídají za svůj výrobek až k jeho odbytu, je i předpokladem uplatnění nové plánovací metodiky a financování podle příslušných předpisů Jestliže organizace odpovídá za zásobování národního hospodářství svými výrobky, pak je možno výrobním hospodářským jednotkám místo podrobných ukazatelů stanovit jen základní ukazatele, při čemž výrobní hospodářské jednotky si stanoví samy jejich konkrétní náplň. Výrobní hospodářské jednotky si pak budou vytvářet tím, že se jim ponechají podíly z přírůstku zisku, vlastní zdroje a budou hradit z nich zásadně všechny své potřeby včetně decentralizované výstavby tak, jak to odpovídá zásadám plného podnikového chozraščotu. Tak se zajistí plně hmotná zainteresovanost jednotky a všech jejích složek a pracovníků na co nejúspěšnějším hospodaření, zvyšování produktivity práce a využívání všech rezerv a zdrojů.

Zásada odborové a územní organizace výrobních hospodářských jednotek je doplněna ustanoveními o doplňkových programech, včetně výroby, která předchází výrobu z vlastního oboru nebo ji následuje jako např. koželužny u podniku s výrobou obuvi a ustanovením o gesci tam, kde nelze určitý obor nebo jeho část zahrnout jen do jedné výrobní hospodářské jednotky, přitom základním článkem každé výrobní hospodářské jednotky je národní podnik, komplexně vybavený, nebo několik národních podniků řízených nejvyspělejším z nich jako vedoucím podnikem, anebo sdružení národních podniků.

V dalších bodech osnova doplňuje v některých směrech navazující ustanovení o zřizování a právních poměrech národních podniků, která se v zásadě osvědčila a zůstávají nadále základním obsahem zákona. Zejména bylo do zákona nově vloženo ustanovení § 14a (bod 6), které vychází z direktivy ÚV KSČ, že úspěšné prosazení nových forem organizace řízení ke zvýšení efektivnosti našeho hospodářství závisí zejména na tom, aby se v řízení všech otázek hospodářského rozvoje plně prosadila zásadní směrnice strany a budou-li vždy a všude místní zájmy v jednotě se zájmy celé společnosti a celého národního hospodářství. Dále vyjadřuje osnova podstatné zvýšení účasti pracujících prostřednictvím odborové organizace v nové organizaci jako stěžejní zásadu demokratického centralismu, co nejlépe spojit uskutečňování politiky naší strany s maximálním využíváním a rozvíjením iniciativy pracujících, a to prostřednictvím odborové organizace.

Jak správné je toto ustanovení, ukáži na příkladu Železáren v Prostějově, kde pracující stáli v minulých letech vždy před jedním problémem. Co budou dělat v příštím roce, jaká bude náplň státního plánu? Teprve nová organizace průmyslu tuto situaci změnila V závodě mají přesný výrobní program na příští rok, zakázkovou náplň znají z více jak 70% u pružin, u ostatních výrobků na 100%. V tom vidím klad nové organizace. Pracující mohou k plánu hovořit, dávat k němu své připomínky, a jaký je výsledek?

V závodě pracuje 12 komplexních brigád a několik odborných komisí pro technicko-organizační opatření, a jim pomáhají pracující v dílnách i provozech.

A výsledek? Podle předběžných výsledků přinesou 1 900 000 Kčs úspor, z toho Kčs 620 000 na úsporách živé práce, přitom splní letošní plán ve výrobě zboží na 102% při předčasném splnění exportních zakázek a hrubou hodnotu výroby na 104% při snížení vlastních nákladů o 1 700 000 Kčs.

Projednání nové metodiky plánovaní a normativů uložených podniku na rok 1959-1960 ukázalo výhody, plynoucí podniku z poctivého úsilí o dosažní maximálních výsledků. Rozpracování dlouhodobých normativů (podíl na zisku 45%, podíl na odpisech 45,9%) předpokládá zvýšit v příštím roce výrobu zboží o 18%, produktivitu práce o 15% v porovnání s letošní skutečností. Vlastní náklady se mají snížit o 1,8%. Protože podnik není zařazen do centralizováno výstavby, musí si investice hradit z vlastních zdrojů. To je další důvod, proč musí podnik udělat všechno pro splnění a překročení úkolů. Podle předběžných výsledků bude možné přijmout vyšší úkol, než stanovilo ministerstvo, a to ve výrobě zboží o 0,8%, v hrubé výrobě o 3,4%, v zisku o 13,4%, vlastní náklady pak v podniku sníží o další téměř dva milióny korun. A to ještě v Železárnách neřekli poslední slovo, protože k návrhu plánu se bude ještě na dílnách dále hovořit.

Dobré výsledky prověrky efektivnosti, přípravy plánu a kolektivní smlouvy spočívají především v tom, že stranická organizace stojí v čele, seznamuje s novými zásadami plánování a financování stále širší okruh pracujících, aby se mohli plnou měrou podílet na opravdu kolektivním řízení podniku tak, jak je má na mysli usnesení XI. sjezdu naší strany.

Dále pak jsou to zejména ustanovení, která ukládají všem vedoucím, tedy zejména řediteli podniku, vytvářet podmínky pro rozvíjení a zvyšování účasti pracujících na řízení, a zdůrazňují účast odborové organizace. S orgány ROH musí být projednány jak hospodářské otázky, zejména otázky plánu, tak otázky tykající se zaměstnanců.

V bodě 9 zakotvuje osnova povinnost ředitele zřizovat poradní orgány. Jde o uplatnění leninské zásady kolektivní přípravy a posuzování připravovaných rozhodnutí při současném posílení osobní odpovědnosti ředitele. Osnova nevyjmenovává formy poradních orgánů, neboť se budou nepochybně vyvíjet a podrobnější úpravu budou obsahovat statuty. Statut technicko-ekonomických rad, o nějž tu zejména půjde, byl také schválen a upraven již zvláštním usnesením vlády.

Tyto statuty jsou podrobnějším prováděcím předpisem k zákonu a v nich budou podrobně vymezeny všechny otázky, které v zákoně mohou být vymezeny jen rámcově. Ve statutech může být přihlédnuto ke konkrétním poměrům a zvláštnostem jednotlivých odvětví a statuty mohou vymezit podrobně i takové otázky, které podléhají rychleji změnám.

Jedním ze základních předpokladů samostatnosti a odpovědnosti podniků a hmotného zainteresování je podnikový chozrasčot. Podnikový chozrasčot se uplatňoval převážně jen z hlediska uhrazování výdajů v běžné činnosti podniků z vlastních příjmů, nebylo však dostatečně přihlíženo ke zlepšování jeho hospodaření zdokonalováním technického rozvoje podniku, po případě investiční výstavbou a k využívání ekonomických podnětů. Proto osnova na rozdíl od dosavadního ustanovení, které se omezovalo na ustanovení, že podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu, zdůrazňuje i tyto stránky chozrasčotu a dává tak podklad pro provedení této zásady v předpisech o financování. I ustanovení o vnitropodnikovém chozrasčotu nebylo v dosavadním znění zákona obsaženo. Dosavadní uplatňování vnitropodnikového chozrasčotu bylo mechanické a nebylo zaměřeno na hlavní jeho smysl, dosáhnout nejvyšší hospodárnosti v práci jednotlivých složek podniku. Význam vnitropodnikového chozrasčotu v nové organizaci, kde byly vytvořeny velké podniky se závody, které měly dříve povahu podniků, tak nesporně značně vzroste.

Je nepochybně nutné, aby závody měly přímý zájem na svém úspěšném hospodaření a tím i podniku jako celku a aby byly vytvořeny předpoklady pro zvyšování samostatnosti a odpovědnosti závodů rozvíjením vnitropodnikového chozrasčotu k jeho prohloubení potom budou závodům určovány dlouhodobé normativy.

Osnova přizpůsobuje nové organizaci i uzavírání kolektivních smluv a zřizování podnikových fondů pracujících. Kolektivní smlouvy budou uzavírány na úrovni podniku a závodu, kdežto v dílnách a provozech budou uzavírány úmluvy. Osnova vymezuje velmi podrobně obsah kolektivní smlouvy, neboť je jednou z nejdůležitějších forem účasti pracujících na řízení a stanoví, jak budou zabezpečeny hlavní úkoly podniku vedením podniku nebo závodu i pracujícími. Pokud jde o ustanovení bodu 13, spočívá hlavní jeho podstata v tom, že dává pro vydávání řádů i pro kárná opatření pevný zákonný podklad. Osnova konečně v bodě 22 odstraňuje dosavadní ustanovení o řízení podniků prostřednictvím hlavních správ, systém odbytových a zásobovacích základen hlavními správami odbytu nebo zásobování, resp. prostřednictvím trustů a kombinátů a přímé řízení ministry v operativních otázkách.

Nová ustanovení, která nahrazují ustanovení oddílu 10-14, upravují především vytváření výrobní hospodářské jednotky v případech, kde odpovědnost za zásobování národního hospodářství výrobky určitého oboru nemůže převzít jediný národní podnik, kde tedy výroba oboru je v několika národních podnicích. V takovém případě řídící koordinační a kontrolní činnost vykonává v národních podnicích vedoucí národní podnik nebo sdružení, aby tak všechny otázky týkající se celé takové jednotky byly řešeny jednotně. Osnova upravuje nejdůležitější případy této činnosti řídící organizace, při čemž zdůrazňuje, že musí být vytvářeny předpoklady, aby všechny organizace i pracující měli co největší zájem na hospodaření celé jednotky. Osnova však vychází z právní samostatnosti organizací, které tvoří tuto jednotku a vytváří předpoklady, aby závazkové vztahy těchto organizací mohly být uspořádány tak, jak to předpokládá nový kodex o závazkových vztazích hospodářských organizací. I v těchto ustanoveních se důsledně prosazuje demokratický centralismus. U vedoucí organizace se soustřeďuje nezbytně nutná řídící funkce, jinak se však podřízeným organizacím ponechává potřebná samostatnost a odpovědnost. V souladu s touto zásadou se ukládá řediteli vedoucí organizace projednávat všechny zásadní otázky s řediteli podřízených organizací.

V nové organizaci byly zrušeny dosavadní samostatné zásobovací, odbytové, kompletační a jiné organizace a tyto úkoly budou vykonávat nadále výrobní hospodářské jednotky. V určitých případech, zejména u výrobních hospodářských jednotek, které mají více národních podniků, nebude účelné vykonávat tyto nevýrobní činnosti pomocí odbytových útvarů. K tomu účelu budou zřízeny účelové organizace, které však budou zpravidla zahrnuty do výrobní hospodářské jednotky. Jestliže obor působnosti účelových organizací se bude vztahovat na více výrobních hospodářských jednotek, mohou být takové organizace podřízeny přímo ministerstvu.