Hlavní příčinou toho je stav bytového fondu, který jsme převzali z kapitalistické republiky a který je charakterizován malým počtem místností na jeden byt a nedostatečným vybavením bytů.

Kromě toho není dobře hospodařeno s byty, které jsme již postavili. Bytů se často zneužívá. Pere se v nich prádlo, a dokonce se v nich chová domácí zvířectvo apod. Tím dochází k značnému znehodnocování bytového fondu a ke zbytečným ztrátám. Občané sami musí dbát o zlepšení údržby bytů a otevřeně kritizovat nájemníky, kteří s byty nesprávně hospodaří. Také národní výbory zde mají veliký úkol, vychovávat a vést občany k správnému poměru k socialistickému vlastnictví.

Další příčina je v nedostatcích bytové výstavby vůbec. To proto, že nebyl uskutečněn celý podíl investičních prostředků, určených v plánech výstavby bytů a technickému a občanskému vybavení sídlišť. Nebylo využito plánovaných prostředků na výstavbu zhruba 60 000 bytů, přičemž asi polovina této ztráty je v místech největších bytových potřeb.

XI. sjezd Komunistické strany Československa uložil, aby do roku 1970 byl v podstatě bytový problém u nás vyřešen. Ke splnění tohoto úkolu má být v příští pětiletce vystavěno zhruba ¹/₂ miliónu bytů, přičemž bude třeba bytovou výstavbu zabezpečit daleko více z finančních zdrojů obyvatelstva, podniků a zejména družstev. Organizátorem využití všech těchto možností se stanou národní výbory.

Krajské národní výbory jako ústřední investoři musí přistupovat k prověřování hospodárnosti bytové výstavby daleko odpovědněji než dosud, počínaje již územními plány. Nelze přehlížet například plošnou velikost obcí s ohledem na hustotu osídlení a vlastní výškovou hladinu zastavění.

Tyto možnosti úspor byly dosud přehlíženy. Důsledkem toho je skutečnost, že naše obce v souhrnu zabírají již dnes takovou plochu a pro takový počet obyvatel, jaký dosáhneme až po roce 2000. Příčinou toho je, že řešení územních plánů jde pohodlnou cestou zabírání nových ploch. Tím vznikají městům nové periférie bez ekonomické vazby na jejich stav a výstavba se podstatně zdražuje novými veřejnými investicemi a zabíráním často velmi úrodných zemědělských ploch.

Naši stavební výrobu čekají mimořádně velké a složité úkoly, neboť musí zajistit vysoké tempo bytové i průmyslové výstavby v příštích letech. Bude proto třeba podstatně zvýšit úroveň řízení a kvalifikaci pracovníků, daleko více než dosud využívat rezerv ve výrobě a materiálových rezerv, které ve stavebnictví dosud jsou. Rozhodující však bude, uplatnit v co největší míře ve stavební výrobě progresivní techniku.

Všechny tyto skutečnosti, o nichž jsem hovořil, by nestačily, abychom správně posoudili celkový rozsah vymožeností socialistického státu, jež zajišťují růst blahobytu jeho obyvatel. Rychlý rozvoj hospodářství a úspěšné plnění plánovaných úkolů je provázeno také stále se zlepšující péčí o člověka. Spotřeba služeb, a zejména těch, které se poskytují u nás obyvatelstvu zdarma - z prostředků státu - rostla ještě rychleji než osobní spotřeba obyvatelstva.

Zvláštní kapitolou u nás zůstávají však stále ještě placené služby. Na tomto úseku je stále mnoho stížností občanů. Mnoho žen, které pomáhají téměř na všech úsecích práce plnit plánované úkoly, má oprávněné výhrady např. ke kvalitě placených služeb a jejich operativnímu provádění. Ženy poukazují na skutečnost, že prádelny a čistírny nedosáhly ještě předválečné úrovně. Často jsou z čistíren dodávány části oděvu nedostatečně vyčištěné, ba i potrhané, je nutno dlouho čekat na příjem zboží i vyčištění. Nejinak je tomu s instalatéry a kvalitou jejich práce. V četných bytech utíká voda zbytečně jen proto, že svoji práci nedělají podle naléhavosti a přijdou, až na žadatele přijde řada. Jde také v této souvislosti o kvalitu malířských prací atd. Bylo by zde možno uvést nespočetné množství příkladů, které by potvrdily tuto skutečnost.

Národním výborům na tomto úseku byla dána široká pravomoc - s ní však také velké povinnosti. Je třeba, aby otázkám placených služeb, které jsou rovněž součástí životní úrovně lidu, věnovaly pozornost, aby je správně, odpovědně a zejména naléhavě zajišťovaly. Je třeba vycházet ze zkušeností, že právě tyto, mnohdy maličkosti, naše občany nejvíce sužují a zlobí.

Vážené Národní shromáždění, do četných jubileí letošního roku se řadí i desetileté výročí zákona o národním pojištění, který jsme v našem Národním shromáždění schválili a který vešel v platnost 1. října 1948.

Deset let trvání národního pojištění znamená díky rozvoji našeho národního hospodářství neustálé prohlubování péče o zdraví člověka, o jeho hmotné zabezpečení v době nemoci, mateřství, úrazu, invalidity, stáří a úmrtí živitele rodiny. Jeho rozsah jasně dokumentují fakta o poskytovaných věcných i peněžitých dávkách nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.

V roce 1948 činily náklady na dávky nemocenského pojištění a rodinných přídavků přes 1,5 miliardy Kčs, v roce 1957 dosáhly již částky 7 miliard Kčs. Ve srovnání s předmnichovskou republikou - s rokem 1937 - byly tyto náklady v roce 1957 15 krát vyšší. Přitom je třeba poznamenat, že v roce 1937 činil počet obyvatel v naší republice 15,5 miliónu a v roce 1958 je o 8 % nižší. Roku 1937 činily tyto náklady přepočteno na jednoho obyvatele asi 32 Kčs, roku 1957 asi 537, tj. téměř 17 krát více.

Velkých úspěchů jsme dosáhli v našem zdravotnictví. V péči o ženu a dítě dosáhlo naše zdravotnictví opravdu světové úrovně. Zatím co v roce 1948 jsme měli jen 475 závodů se zdravotnickým zařízením, máme jich dnes již více než 1700 a postupně se zřizují v dalších závodech.

V počtu obyvatel připadajících na jednoho lékaře a středního zdravotnického pracovníka jsme se dostali na jedno z předních míst ve světě. Zatím co jsme měli v roce 1949 na jednoho lékaře 1100 obyvatel, v roce 1957 se tento stav snížil na 648 obyvatel na jednoho lékaře.

Vážnou otázkou zůstává však profil zdravotnických kádrů a kvalita práce některých lékařů a zdravotnických pracovníků. Ve zdravotním výboru bylo uvedeno několik případů, které potvrzují, že je stále nedostatečná kontrola lékařské činnosti. Je třeba, aby se ministerstvo zdravotnictví daleko více zabývalo kvalitou práce zdravotnických kádrů a ve spolupráci s radami krajských národních výborů vytvářelo předpoklady pro zlepšování těchto služeb.

V naší republice všichni zaměstnanci, důchodci a jejich rodinní příslušníci mají nárok na bezplatnou preventivní a léčebnou péči, včetně všech léků, nemocničního aj. ústavního ošetřování, a to bez časového omezení. Bezplatná pomoc v mateřství se poskytuje všem ženám, bez ohledu, zda jde o manželky zaměstnanců, důchodců, nebo osob samostatně hospodařících.

Naproti tomu téměř ve všech kapitalistických státech se vyžaduje, aby pojištěnec připlácel na lékařské ošetření, ústavní ošetřování nebo poskytování léků a léčebných pomůcek. Tak například musí v Rakousku pojištěnec zaplatit část nákladů na léky a léčebné pomůcky. Při ústavním ošetřování rodinných příslušníků má pojištěnec hradit 10 % nákladu. Ve Francii uhradí pojišťovna pojištěnci pouze 80 % výloh podle sazebníku. Obdobně je tomu ve Švédsku, kde pojišťovna hradí pouze 75 % výloh. V Německé spolkové republice zaplatí pojištěnec za každé potvrzení nemoci a za každý lékařský předpis poplatek. Rovněž v Anglii se platí poplatek za každý recept. Ve většině kapitalistických zemí je pro poskytování léčebné péče a léků určité časové omezení.

Značného zlepšení jsme dosáhli v počtu lůžek v nemocnicích, v odborných a léčebných ústavech. Zatím co v roce 1949 připadalo na jedno lůžko v těchto zařízeních 96 obyvatel, klesl tento počet v roce 1956 na 80 obyvatel.

Proti roku 1948 vzrostl počet lůžek v nemocnicích, léčebných a ošetřovacích ústavech roku 1956 o 48 % a roku 1957 o 50 %.

Zvyšování počtu lůžek v nemocnicích a ústavech však ještě nevyjadřuje skutečný stav úrovně zdravotnictví. Je třeba přestat již například hovořit o preventivitě, ale s urychlením dosáhnout, aby preventivní opatření převažovala kurativu. Předcházení nemocím nám nakonec ušetří mnoho starostí s počtem lůžek v nemocnicích a ústavech. Dále je to problém tzv. chroniků. Budeme-li v našich léčebných zařízeních stále léčit chroniky na úkor nemocných, kteří by v krátké době mohli opět přejít na svá pracoviště, budeme zápasit nejen s nedostatkem lůžek, ale působíme tu nepříznivě i na výši absence.

Nejvýraznějším ukazatelem léčebné péče u nás je trvalý pokles úmrtnosti, zejména u kojenců a dětí vůbec, a dále prodlužování věku. Během let 1951 - 1955 se průměrná délka života prodloužila ze 60,9 roku na 66,2 roku u mužů a z 65,5 roku na 71,7 roku u žen.

Značně škodlivý vliv na zdraví člověka má alkohol. Boj proti alkoholismu se stal proto jedním z hlavních témat zdravotnické osvěty v minulých letech. Potravinářský průmysl podstatně zvýšil výrobu nealkoholických nápojů, sodových vod a limonád. Ve srovnání s předválečným obdobím roku 1937 vzrostla spotřeba nealkoholických nápojů v roce 1957 na 433,7 %.

Podstatné změny nastaly i v lázeňské péči. Dříve byly naše lázně přístupny jen těm, kteří si mohli svůj pobyt zaplatit, aniž jejich zdravotní stav často vyžadoval vůbec nějakého léčení. Dnes jsou veškeré naše lázně zcela k dispozici přednostně našim pracujícím. Jejich provoz je převážně upraven na celoroční, aby lázeňská péče byla umožněna co největšímu počtu pacientů. Jen v minulém roce bylo léčeno v našich lázních více než 255 000 nemocných.

Značný vliv na upevnění zdraví pracujících má i výběrová rekreace ROH. V minulosti byl pobyt na horách a v jiných rekreačních místech pouze pro vládnoucí třídu. Dnes je tato vymoženost zpřístupněna všem pracujícím. Rekreace však je jenom zlomek péče o pracující. Důležité je, že každý pracující může se svojí rodinou libovolně využít své dovolené, jejíž délka dovoluje pobyt i v nejvzdálenějších místech republiky, a dokonce i v zahraničí.

Další desetitisíce pracujících spolu se členy svých rodin prožívají vedle této rekreace svou dovolenou v zotavovnách svých závodů.

Stálá pozornost a péče je věnována naší mládeži. Pracující dorost se plně zúčastňuje výběrové rekreace ROH a školní mládež tráví svoje prázdniny v pionýrských táborech ROH. Jejich počet se postupně každým rokem zvyšuje, takže v roce 1960 bude již více než 250 000 dětí prožívat svoje prázdniny v pionýrských táborech v nejkrásnějších místech naší vlasti.

Sociální zabezpečení zaručuje u nás všem občanům právo na zaopatření ve stáří, při nezpůsobilosti k práci pro případ invalidity nebo smrti živitele. S tím je spojena i péče o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce, individuální sociální péče, umístění v domovech důchodců, péče o osoby se změněnou pracovní schopnosti aj.

Náklady na dávky důchodového zabezpečení činily v roce 1948 3 miliardy 551 miliónů Kčs, v roce 1957 již 8 miliard 908 miliónů Kčs.

Náš stát kromě řádných důchodů a sociálních důchodů dává prostřednictvím rozpočtů národních výborů ročně k dispozici několik desítek miliónů Kčs na dodatkovou sociální péči podle místních potřeb a úvahy místních orgánů. Tak velkorysá péče nemá srovnání s tím, co bylo u nás kdy v minulosti.

Přes to však existují stále ještě značné nedostatky v samotném provádění nemocenského pojištění, na úseku zdravotní péče, v účelném a hospodárném využití finančních prostředků.

Na závodech nejsou dodržovány pracovní úvazky lékařů a lékaři jsou často odvoláváni pro jiné služby. Docházejí stížnosti na časté výměny lékařů bez vědomí závodních výborů a ředitelů závodů.

Orgány ROH by měly i nadále zvyšovat účast pracujících na provádění zdravotní péče, včetně lázeňské péče.

Dále bude třeba zlepšovat zdravotní, hygienické a bezpečnostní podmínky na pracovištích. Stále ještě trpíme, že nám lidé pracují někde v prostředí, které neodpovídá nejnutnějším hygienickým normám. Málo se zabýváme na pracovištích prašností, čistotou vzduchu, pracovním prostředím a odsávacím zařízením. Je třeba najít cesty k odstranění prašnosti již při projektování odsávacího zařízení. Výzkumné ústavy by se daleko více měly zabývat neviditelnými částmi prachu, který je na pracovištích a který je často nebezpečnější, než prach viditelný. Není pro nás, pro naše zdravotníky a výzkumné ústavy, jistě dobrým vysvědčením, jestli například nedovedeme zabránit silikóze a jiným chorobám z povolání.

Je nutné také prohlubovat dosavadní a hledat nové metody hmotné zainteresovanosti závodů na vytváření podmínek pro zdravou a bezpečnou práci a v boji proti neodůvodněné absenci. Vést pracující k tomu, aby odpovědně hospodařili s prostředky nemocenského pojištění, s léky, a aby se dodržovala socialistická zákonnost a finanční kázeň.

Uvedl jsem jen některá fakta, která svědčí o tom, že naše národní pojištění je důležitým článkem péče o všechny pracující a příslušníky jejich rodin a má značný vliv na výši životní úrovně našeho lidu. Výsledky uplynulých 10 let trvání národního pojištění jsou názorným dokladem, že jen ten stát, kde vládne lid, může úspěšně zajistit pracujícím opravdu socialistickou péči jak o jejich zdraví, tak i hmotné zabezpečení.

Dosavadní úspěchy nás zavazují, abychom dali veškeré své schopnosti pro uskutečnění smělých perspektiv, vytyčených XI. sjezdem Komunistické strany Československa - dobudování socialismu v naší vlasti. Tím zajistíme další zlepšení nejen našeho nemocenského pojištění, které již dnes je jedním z nejlepších na světě, ale zabezpečíme zároveň trvalý vzestup životní úrovně všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Polanský: Dávám slovo poslanci Žiakovi.

Podpredseda Žiak: Vážené Národné zhromaždenie!

Rokujeme o zákone druhého päťročného plánu rozvoja národného hospodárstva. Dobre premysleným zákonitým rozvojom národného hospodárstva máme spoločensky a hospodársky zavŕšiť socialistickú výstavbu našej drahej otčiny. Ďalším zvelebením hospodárskych hodnôt, ešte plnším kultúrnym a sociálnym rozmachom máme dobudovať plné socialistické podmienky života.

Ciele, zhrnuté v zákone, ktoré máme dosiahnuť, a úlohy, ktoré treba splniť, požadujú nielen vysokú odbornú úroveň a obetavú prácu všetkých občanov, ale i hlbokú mravnú zodpovednosť za dielo, ktoré máme svedomito a čestne splniť v druhej päťročnici. Najvlastnejším cieľom tohto diela je dôstojný život všetkých, ktorí v svornosti a vzájomnej spolupráci pretvárajú starý svet sebectva a budujú mohutnú socialistickú stavbu šťastnej ľudskej rodiny.

Okolnosť, že o druhom päťročnom pláne rokujeme v jeseni, do ktorej spadá 40. výročie vzniku Československej republiky, bezprostredne núti zamyslieť sa nad štyrmi desaťročiami, naplnenými takým množstvom udalostí a prevratných zmien, aké prežíva máloktorá ľudská generácia.

Utvorenie republiky, v ktorej si Česi a Slováci po urputných národných a sociálnych bojoch bratsky podali ruky k spoločnému šťastnému životu, bola pre naše národy nesmierne významná udalosť.

Pravda je, že v dvadsaťročnom spolunažívaní Čechov a Slovákov v predmníchovskej republike slovenský ľud dosiahol niektoré skutočne pozitívne hodnoty, predovšetkým v záchrane národa pred národnou smrťou a v neslýchanom slovenskom kultúrnom rozvoji. Pravda je, že robotnícka trieda v tvrdých sociálnych bojoch dosiahla 8 hodinový pracovný deň a vyššiu sociálnu zábezpeku, než aká bola v susedných stredoeurópskych štátoch.

Ale pravda je i to, že vykorisťovanie ľudí, ktorí žili z práce rúk a umu, pokračovalo tak, ako v niekdajšom Rakúsku a Uhorsku. Boj pracujúcich o spravodlivú odmenu za prácu, o lepší sociálny život, stretol sa so sebectvom majiteľov fabrík, baní a veľkostatkov a s obuškami i karabínami četníkov. Hospodárska kríza, ako zákonitý zjav kapitalistického zriadenia, postihovala v predmníchovskej republike státisíce robotníkov, roľníkov a ich rodiny.

Moja generácia si vďačne a s láskou spomína na českých učiteľov a profesorov. Dobre nás učili. S akými vďačnými spomienkami a láskou si pripomína slovenský pracujúci ľud lekára - ľudomila Hálka, spisovateľa Jilemnického, Klementa Gottwalda a desaťtisíce iných českých ľudí, najmä vodcov robotníckej triedy, ktorí mu objasňovali nové, skutočne krajšie ľudské obzory života. Koľkokrát len na pôde parlamentu pred rokom 1938 odznela ostrá interpelácia českých a slovenských komunistických poslancov na adresu vtedajšej vlády o povážlivej biednej úrovni celých slovenských oblastí, v ktorých mládež trpela na podvýživu, rachitídu a tuberkulózu.

Na četníkov, ktorí pomáhali exekvovať poslednú kravičku v Habure, Čertižnom a hocikde na Slovensku, alebo strieľali do robotníkov, ktorí si bránili pred demontážou fabriky v Krompachoch, vo Zvolene a na ďalších miestach, ostali smutné spomienky. Smutné preto, lebo slovenský ľud v nich videl vykonávateľov panského násilia českej a slovenskej buržoázie.