Národní shromáždění Republiky
československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Československý stát poskytne v mezích
dalších ustanovení tohoto zákona náhradu
a) za nemovitý majetek, který měly československé
právnické a fysické osoby dne 29. června
1945 na Zakarpatské Ukrajině,
b) za nároky, které měly dne 29. června
1945 československé právnické osoby
proti právnickým a fysickým osobám
Zakarpatské Ukrajiny a československé fysické
osoby proti právnickým osobám Zakarpatské
Ukrajiny,
a pozbyly tohoto majetku podle Smlouvy mezi Československou
republikou a Svazem sovětských socialistických
republik o Zakarpatské Ukrajině a Protokolu k této
Smlouvě, vyhlášených pod č. 186/1946
Sb., nebo podle Dohody mezi Československou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
o konečném vypořádání
majetkových a finančních otázek, souvisících
se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou
sovětskou socialistickou republikou, vyhlášené
vyhláškou ministra zahraničních věcí
č. 1/1958 Sb.
(2) Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v
kterých případech, zejména za které
druhy majetku (nároku) a v jaké výši
se poskytne náhrada osobám pozbyvším
nemovitého majetku (nároku), po případě
jejich právním nástupcům. Dědicům
ze zákona, kteří nepatří k
okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč.
zák. se však náhrada neposkytne; přitom
je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou
měl státní příslušnost.
(1) Nemovitý majetek zanechaný na území
Československé republiky osobami, které optovaly
pro Svaz sovětských socialistických republik
a přesídlily na jeho území, přešel
na československý stát, a to dnem, kterým
tyto osoby přesídlily.
(2) Dnem 8. ledna 1958 přešly na československý
stát nároky, které měly dne 29. června
1945 právnické osoby Zakarpatské Ukrajiny
proti československým právnickým a
fysickým osobám a fysické osoby Zakarpatské
Ukrajiny proti československým právnickým
osobám.
(3) Dlužníci jsou přechodem nároků
podle ustanovení odstavce 2 zproštěni povinnosti
plnit své závazky dosavadním věřitelům
a jsou povinni je plnit československému státu.
Vláda může stanovit, u kterých závazků
nemá být ze závažných důvodů
jejich plnění požadováno.
(4) Ustanovení zákona č. 183/1950 Sb., o
majetku zanechaném na území Československé
republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských
socialistických republik a přesídlily na
jeho území, zůstávají nedotčena.
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují
ustanovení § 1 a § 2 odst. 1 a 2, přísluší
ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému;
o řízení v těchto věcech platí
vládní nařízení č. 20/
1955 Sb., o řízení ve věcech správních
(správní řád).
(1) Ministerstvo financí upraví podrobnosti, zejména
za jakých podmínek se náhrada poskytuje,
jakož i o zániku nároku na náhradu.
(2) Ministerstvo financí se zároveň zmocňuje,
aby v případech zvláštn1ho zřetele
hodných prominulo důsledky stanovené v §
4 odst. 2 vládního nařízení
č. 8/1947 Sb., o soupisu československého
majetku na Zakarpatské Ukrajině, nebyla-li přihláška
nemovitého majetku podrobeného soupisu podle tohoto
nařízení podána buď vůbec
nebo včas.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové
vlády.