Úterý 15. dubna 1958

Státní rozpočet na rok 1958 poskytuje dostatečné prostředky, abychom mohli dále rozvíjet naši investiční politiku, která je význačným rysem našeho hospodářského úsilí, zejména od r. 1948.

Tato důsledná a prozíravá politika KSČ a vlády NF. plně podporovaná Národním shromážděním. přinesla nesmírně významné politické i hospodářské výsledky.

Umožnila nám přestavbu našeho národního hospodářství a podstatné zeslabení závislosti na kapitalistické cizině, přispěla k odstranění hlavních disproporci v našem hospodářství, zděděných po kapitalistické republice, úspěšně pomohla k vyrovnávání rozdílu mezi českými zeměmi a Slovenskem. Vytvořila statisíce nových pracovních příležitostí a přispěla tak k plné zaměstnanosti obyvatelstva i vysokého podílu žen zapojených do pracovního procesu.

Výsledky naší investiční politiky přispěly nemalou měrou k vybudování mohutné materiálně technické základny, že můžeme, 10 let po vítězném únoru 1948, vytyčit si smělý cíl, dovršit v nejbližších 2 až 3 letech vybudování socialismu v naší vlasti a že je zcela reálný náš politický cíl - v historicky nejkratší době dostihnout a předstihnout průmyslově nejvyspělejší kapitalistické státy. Naše investice, tak jako všechno naše snažení, mají mírový charakter. Jejích cílem je rozvoj národního hospodářství a další vzestup hmotné a kulturní úrovně lidu. Posilují mezinárodní postavení republiky, zvyšuji její obranyschopnost.

Výdaje na investice představují vysoký podíl našeho národního důchodu. To je charakteristickým zjevem všech zemí socialistické světové soustavy.

Také v některých kapitalistických státech se investice podílejí vysokým procentem na národním důchodu. Avšak na rozdíl od našich investic, které slouží životu, jsou to převážně investice, zaměřené k dalšímu vzestupu horečného zbrojení, k přípravě nové války, k rozsévání smrti v masovém měřítku, investice v podstatě neproduktivní, které vedou k ožebračováni pracujících a ještě prohlubují hospodářskou krizi, jejíž příznaky jsou stále zřetelnější. Naše investice jsou produktivní a jejich výsledky jsou významným příspěvkem v boji za světový mír. Tím více musíme pečovat o jejích vysokou účinnost. Výsledky některých našich investic nejsou však úměrné nákladům, které jsou na ně ve státních rozpočtech věnovány. V naší investiční politice a zejména v její realisaci se objevují každoročně značné závady a nedostatky, které byly a jsou po řadu let v Národním shromáždění kritizovány.

Velké potíže v investiční výstavbě působí soustavné neplnění piánu stavebně montážních prací a dodávek strojů. I když státní investiční výstavba docílila loňského roku nejlepší plnění plánu za poslední 4 roky, přesto však plán splněn nebyl. Závažným problémem minulého roku byla skutečnost, že investiční výstavba nebyla splněna v rozhodujících krajích, Karlovy Vary, Ústí n. L. a Ostrava, na nejdůležitějších stavbách palivové a energetické základny. Tím řada výrobních kapacit, s nimiž se počítalo již při plnění výrobních úkolů v r. 1957, dokončena nebyla a naše národní hospodářství bylo ochuzeno o značné množství surovin a výrobků.

Jednou z příčin neplnění úkolů investiční výstavby je dlouhá doba výstavby některých. objektů, z toho plynoucí nadměrná rozestavěnost, která rozptyluje naše materiálové a finanční prostředky a po řadu let umrtvuje značnou část našeho národního důchodu.

Elektrárnu Hodonín I. o výkonu 100 MW jsme stavěli téměř 2krát déle, než je v Sovětském svazu norma na výstavbu tepelné elektrárny o výkonu 300 MW.

Úpravnu vody v Jindřichově Hradci za 61/2 mil. Kčs stavíme již osmý rok, ačkoliv podle normy by tato stavba měla trvat maximálně 31/2 roku. Nepochybuji o tom, že se najde mnoho tzv. objektivních příčin a důvodů, které budou dokazovat, proč zrovna v těchto případech se výstavba tak prodloužila. To však na skutečnosti nic nemění a rozestavěnost neodstraní.

V naší zemí jsme dosáhli vynikajících úspěchů ve výstavbě mohutných děl průmyslových i jiných. Naše vodní energetická díla v Čechách i na Slovensku jsou světové úrovně, v oboru vysokotlakých Kaplanových turbin a jejích využití zaujímáme vedoucí místo ve světě. Vzpomínám si na jednu parlamentní delegací z kapitalistického státu zo západní Evropy. Prohlíželi jsme nové výrobní haly Královopolských strojíren v Brně, které byly postaveny v první pětiletce. U jedné z nich se krčila malá a tmavá výrobní hala, kdysi největší v tomto závodu za kapitalistické republiky. Některé výrobky dnešního závodu by se tam ani nevešly. Jeden z delegátů se zájmem pozoroval obě budovy a pak s uznáním pronesl: "Takový rozvoj dokáže jen socialismus." Ano, to je pravda. A proto je třeba všech těchto příznivých podmínek, které nám naše k socialismu spějící zřízení dává, lépe využívat a odstraňovat mnohem rázněji všechny příčiny, které nám naši investiční výstavbu ještě brzdí.

Že to jde, ukazuje mnoho a mnoho příkladů.

Např. výstavba mostu u Střekova. Po tři roky tápal investor v koncepci mostu. Při tom pro rychle rostoucí těžbu uhlí v severočeské a sokolovské pánvi byl starý jednokolejný a silně poškozený most vážnou překážkou. Když však bylo rozhodnuto o koncepci mostu a současně o nádraží v Ústí n. L., došlo k takové koordinované činnosti stavbařů a hutníků, k takové iniciativě pracujících, že provoz po novém mostě byl zahájen dokonce o 1 měsíc dříve než stanovil vládni termín. Ve svých volebních obvodech se často setkáváme s požadavky národních výborů a občanů na nové investice. Někde je to škola, jinde vodovod nebo kanalisace. Myslím, že je správné vysvětlovat našim voličům, že v prvé řadě je třeba dokončit akce rozestavěné a k novým přistupovat jen po přísné prověrce a podle krajského plánu. Při tom však musíme vidět, že i některé z těchto investic jsou nadměrné a předimensované. Např. vodovody a kanalisace se dimensují zpravidla podle údajů plánovacích komisí KNV na výhled růstu obyvatelstva, který je dvojnásobkem a někdy i více násobkem dnešního stavu.

Při dnešním průměrném přirozeném růstu obyvatelstva o 1 % ročně znamenají takto dimensovaná zařízení značnou předinvestovanost. Stále se také používá drahého litinového a ocelového trubního materiálu vzhledem k tomu, že není dostatečně technologicky zajištěna výroba trub z jiného levnějšího materiálu, zejména trub z předpjatého železového betonu.

Bylo by rozumné znovu prověřit i tyto investiční úkoly, odstranit zbytečnosti, používat levnějších materiálů a uspořenými prostředky podpořit velkou iniciativu občanstva v akci Z.

Pro zabezpečení růstu národního důchodu v budoucích letech je třeba hledat maximálně účinné řešení dnešní investiční výstavby. To znamená podřídit koncepci investiční výstavby, ať již jde o část stavební nebo technologickou, přísným zákonům hospodárnosti a současně zvýšit požadavky na vysokou účinnost zejména strojního zařízení. Tyto zásady jsou známy a jsou také obsaženy v základních normách o investiční výstavbě.

Přesto však v dosud prováděné investiční výstavbě se nejen nevyužívá v dostatečné míře nejnovějších poznatků pokrokových metod výstavby, nýbrž v některých případech se běžně porušují i dávno známé zásady hospodárnosti výstavby při jejím plánování, projektování a provádění.

V první etapě prověrky hospodárnosti investiční výstavby, podle vládního usnesení z r. 1957, bylo dosaženo úspor 5 miliard Kčs, kromě 1,7 mld uspořených v sektorových prověrkách.

Z toho asi 42 % činí použití progresivnějších způsobů stavby, levnějších materiálů a vyloučení zbytečností, 36 % omezení objemu výstavby nebo odsunutí předčasných staveb a 22 % lepší využití existujících základních fondů, provádění rekonstrukcí a zavádění nové technologie místo novostaveb.

Výsledky prověrky jsou velmi cenné. Přinesly poučení investorům i projektantům o ekonomické účinnosti a hospodárnosti investiční výstavby.

Jde o to, aby tyto jednorázové zkušenosti byly proměněny v trvalou praxi.

Investiční výstavba prováděná podle dosavadní praxe by nezaručila dosažení cílů, vytyčených usnesením Ústředního výboru KSČ o zásadách zvýšení ekonomické účinnosti našeho národního hospodářství. Za dosavadních podmínek ani jeden z účastníků výstavby, to je investor, projektant a dodavatel, nemá dostatečný hmotný zájem na tom, aby výstavba. byla prováděna hospodárně a byla rentabilní.

Naopak, dosavadní ekonomické podněty působily většinou opačně. Tak např. získání co největších reserv v kapacitách, výstavba nadměrných a luxusních administrativních budov atd. ulehčovalo investorovi plnění úkolů stanovených výrobním plánem. Takový investor přistupoval potom k řešení svých potřeb pomocí investiční výstavby s vědomím, že rozsah prostředků, které požaduje ze státního rozpočtu, není závislý na tom, kolik sám společnosti a státnímu rozpočtu odvede. Ani státní plán ani státní rozpočet nevyvozovaly dosud žádné důsledky z toho, že např. investor nedodržel termín uvedení kapacity do provozu, že překročil rozpočtovou cenu atd.

Při dnešní praxi plánování a financování vlastních nákladů výroby plán i rozpočet prostě vezmou na vědomí, bez jakýchkoliv důsledků, pořizovací cenu investice a vysoké odpisy z ní vyplývající jako nespornou položku vlastních nákladů.

Investiční úkoly jsou také dosud posuzovány převážně z hlediska technického a nejsou dostatečně ekonomicky zdůvodňovány. Vznikaly tak některé známé případy, že produkce z nových provozů vykazuje vyšší vlastní náklady, než ve starých závodech.

V naší investiční politice mají stále ještě rozhodující podíl stavební práce a nikoliv dokonalá technologická zařízení, ačkoliv poměr by měl býti obrácený.

Celonárodní diskuse k dopisu Ústředního výboru KSČ ukázala, že je nezbytně nutné, chceme-li skutečně dosáhnout obratu v otázkách hospodárnosti, uvést hmotný zájem investorů, projektantů a dodavatelů do souladu se zájmem celé společnosti a co nejvyšší efektivnosti výroby.

Ukáži na jednom úseku, jaké máme veliké reservy:

V sektoru ministerstva hutí bylo z investic nadlimitních a podlimitních ušetřeno 438 mil. Kčs.

Po dobré organisační přípravě bylo v NHKG z iniciativy pracujících dosaženo na jedné stavbě úspory 66 mil. Kčs v důsledku zhospodárnění navrhovaného zařízení, zlepšení využití existujícího technologického zařízení. Na stavebních nákladech bylo ušetřeno též značných částek snížením rozsahu stavebních prací, aby se předešlo přeinvestování.

V Třinci bylo ušetřeno celkem 63 mil. Kčs nákladu na stavební a technologické zařízení. Např. navržením jiného způsobu uložení vodovodního potrubí se dosáhlo kromě úspory částky 904 tis. Kčs i úspory materiálu, který je úzkým profilem. Úspěšně byla provedena prověrka v KO Břidličná, kde bylo na rekonstrukci a výstavbě závodu ušetřeno 17 mil. Kčs lepším využitím navrženého technologického zařízení a zmenšením rozsahu stavebních prací; dobře se do prověrky zapojili i zlepšovatelé a pří prověrce byla uplatněna úspora 1,483.000 Kčs ze zlepšovacích návrhů.

Opatření strany a vlády, posílení stability naších dlouhodobých plánů, změny v organizaci řízení, plánování a financování průmyslu a stavebnictví, rozdělení výstavby na státní a decentralisovanou, změny v organizaci projektových prací, zdůraznění ekonomických podnětů hmotné zainteresovanosti pracujících, vytvářejí příznivé předpoklady pro to, abychom úkoly investiční výstavby mohli plnit s větší účinností a hospodárností.

Avšak toho všeho nelze dosáhnout pouze zlepšením metod plánování a financování, ani sebelepší soustavou hmotných pobídek. Tento úkol nemůže být také úspěšně splněn pouze úzkým kruhem odborníků a vedoucích hospodářských pracovníků. Základní podmínkou dosažení celého úspěchu je, aby každý z nás, jako občan našeho státu, jako společenský vlastník celého národního bohatství, přispěli k lepšímu plnění plánovaných úkolů, k lepšímu hospodaření, k vyšší účinnosti naší investiční výstavby, k dovršení výstavby socialismu.

Soudružky a soudruzi, sestry a bratři, vybudovali jsme v naší republice v poměrně krátké době 10 let velkolepá díla, která dala lidem práci, posílila hospodářskou moc a bezpečnost republiky a okrášlila naši zemi. Tato díla neslouží jenom nám. Budou trvalou památkou na budovatele socialismu i pro příští pokolení. Je třeba jen, abychom prostředky, plynoucí z práce našeho lidu, využívali ještě lépe a ještě účinněji pro další výstavbu.

Vždyť nestavíme jenom závody, doly, přehrady stavíme velkolepou budovu socialismu a míru, v níž budou šťastně a spokojeně žít nové a nové generace našich národů.

Státní rozpočet na rok 1958 je dalším krokem vpřed na této cestě, a proto se musíme všichni přičinit o to, aby byl úspěšně splněn. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan poslanec Krejčí. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Krejčí: Soudružky a soudruzi, sešli jsme se, abychom projednali státní rozpočet na rok 1958 a při této příležitosti mi dovolte, abych jako pracovník OKR našeho největšího uhelného revíru řekl několik slov o tom, jak se míní naší pracující vypořádat s úkoly v tomto jubilejním roce.

Každého pracovníka našeho revíru bolela ta skutečnost, že jsme svůj hornický slib daný ÚV KSČ, vytěžit v roce 1957 navíc 300.000 tun uhlí, nesplnili. A nedokázali jsme ani splnit náš státní plán. Byl splněn jen na 98 %. Příčin bylo několik.

Především tu byla ta skutečnost, že jsme podceňovali své vlastní síly, že nám chyběla odvaha se po chlapsku s úkoly vypořádat. ÚV naší strany v prosinci minulého roku po pečlivém rozboru situace v OKR vyjádřil své stanovisko k situaci v revíru. ÚV konstatoval, že plán v OKR je možno splnit, že v revíru je dostatek pracovních sil. V nedostatečné míře je využíváno mechanisace. Naši hospodářští a političtí pracovníci musí se postavit do čela boje za splnění pracovních úkolů. Je nutno říci, že stanovisko ústředního výboru posílilo víru v naše síly a upevnilo odhodlání servat se s úkoly roku 1958.

A výsledek? Nástup do roku 1958 v našem revíru je více než uspokojivý. Úkoly v roce 1958 jsou o více než 1,000.000 tun vyšší. Přesto naši pracující v prvém čtvrtletí tyto úkoly vysoce překročili a dali skoro 100.000 tun uhlí nad plán. Byly také překročeny úkoly v případě porubních front, což nám zaručuje další možnost plynulého plánu těžby. Radostná je zejména skutečnost, že těžba navíc v I. čtvrtletí byla poprvé od osvobození dosažena téměř bez nedělních směn.

Třeba si však připomenout, že také v minulých letech jsme vždy slibně začali, avšak co jsme v prvních měsících nahospodařili, to jsme v létě prohospodařili a na konec roku s hanbou účtovali. A právě v této souvislosti si jistě budeme klást otázku: nebude se opakovat rok 1957 nebo jiná léta?

Ne! I když ani v nejmenším nelze podceňovat úkoly 1958, kdy nám zbývá odstranit ještě hodně překážek a nedostatků, přece se jen situace v našem revíru od základu změnila. Předem je tu skutečnost, že revír překračuje plánované úkoly i v přípravách, což zaručuje dostatek porubních front. Po prvé v historii jsme měli v lednu v provozu 27 kombajnů a plán kombajnové těžby byl splněn na 107 %. Ovšem i když výsledky kombajnové těžby na počátku roku 1958 se zdají býti uspokojivé, přesto bych chtěl poukázat, že právě zde jsou veliké reservy, z nichž musíme při zajišťování letošní těžby vycházet. Předem: 27 nasazených kombajnů je počet naprosto nedostatečný. Těchto strojů máme v revíru více, ozývají se hlasy lidí, kteří chtějí s těmi stroji pracovat, avšak strojů není. Zdá se nám, že lhůty oprav těchto strojů se zdají býti vysoké a je třeba také zkoumat, na kterých šachtách leží stroje ladem, aniž by uhlí těžily. Ani v nejmenším nemůžeme býti také spokojeni s průměrnou měsíční těžbou 7.830 tun na jeden stroj. Vždyť je nám známo, že dobré kombajnové kolektivy těží neustále okolo 20.000 tun měsíčně. Bude proto třeba dosáhnout těžby kombajnem v nízkých slojích okolo 300 tun denně, ve vysokých pak 600 tun, což by znamenalo průměrné těžby 13.000 tun. Jinými slovy to znamená zvednout dosavadní měsíční průměr těžby na jeden nasazený kombajn alespoň o 80 %, jelikož jenom tehdy budou kombajny plně využity.

Uvedeného čísla je možno dosáhnout, jelikož celá řada osádek, pracujících s kombajnem, těží již přes 25.000 tun měsíčně. Těchto výkonů není myslitelné dosáhnout dosavadním způsobem práce. Předpokládá to, aby všechny kombajnové osádky pracovaly novou komplexní organisací práce podle grafu více cykličnosti. Vícecykličnost není nic jiného než dosud vžitou organisací práce v porubech, to je vyuhlit stěny, přeložit těžní zařízení a vyplenit, opakovat více než jedenkrát za 24 hodiny. Naše nejlepší kolektivy dosahují již dvou cyklů denně a s úzkopokosovými stroji pak až 4 cyklů během 24 hodin. Že se práce podle grafu vícecykličnosti vyplácí nejen kolektivu, nýbrž také našemu národnímu hospodářství, chtěl bych dokumentovat na příkladu kolektivu soudr. Adolfa Šubryta z našeho dolu Čs. armády v Karviné.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP