Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Valo, Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Žiak.

První náměstek předsedy vlády dr Dolanský, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády ing. Jankovcová, náměstek předsedy vlády Poláček; ministři Barák, dr Kyselý, dr h. c. Plojhar, dr ing. Šlechta, Bakuľa, Ďuriš, Krajčír, Krosnář, Machačová, posl. Tesla, posl. Uher, posl. Beran, posl. Reitmajer, posl. dr Škoda, ing. Černý, dr Kahuda, gen. pluk. Lomský, dr Neuman, Pospíšil, dr Vlasák, Zatloukal.

331 poslanců podle presenční listiny.

Z Kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Předseda (zvoní): Zahajuji 20. schůzi Národního shromáždění.

Oznamuji vám, že první náměstek předsedy vlády sdělil dopisem ze dne 23. října 1957, že president republiky rozhodnutím ze dne 18. října 1957 prohlásil podle § 42 odst. 2 ústavy jarní zasedání Národního shromáždění za skončené a podle § 49 odst. 1 ústavy svolal Národní shromáždění k podzimnímu zasedání do Prahy na den 30. října 1957.

Soudružky a soudruzi, před tím, než přistoupíme k projednání našeho pracovního programu, je naší radostnou povinností vzpomenout čtyřicátého výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která zasáhla hluboce do osudu tak mnohých národů a ve svých důsledcích znamenala epochální rozhraní ve vývoji celého lidstva. V Evropě, na dvou světových bojištích, stály tehdy proti sobě milionové armády, které již čtvrtý rok v těžkých bojích přinášely krvavé oběti, které byly zájmům evropských národů naprosto cizí. První světová válka, rozpoutaná vzájemnými rozpory kapitalistických velmocí, si vyžádala nesmírné oběti na lidských životech a na hospodářských i kulturních statcích.

Velká část Evropy hladověla. Leč vlády obou válčících táborů byly odhodlány vésti krvavý zápas do úplného vyčerpání. Zato však široké masy lidu toužily po rychlém skončení nesmyslného vraždění. Masy začínaly chápat, že katastrofa, která je postihla, může být pouze důsledkem nespravedlivého společenského řádu, umožňujícího vykořisťování člověka člověkem a vyvolávajícího nové a nové mezinárodní konflikty a války stále většího rozsahu. Tuto pravdu, tehdy již před půl stoletím, vyjádřili velcí myslitelé a zakladatelé vědeckého socialismu Marx a Engels svým pronikavým rozborem kapitalistické společnosti. Nabádali proletariát k akční jednotě v boji proti nespravedlivému společenskému řádu, který musí být svržen, má-li se lidstvo zbavit věčných hospodářských a sociálních krisí a nesmyslných válek. Leč všechno úsilí tehdejšího proletariátu nebylo s to otřásti mocenskými posicemi vládnoucí kasty podnikatelské třídy a zabránit na úsvitu XX. století všeobecnému světovému válečnému požáru, který sám o sobě byl nejpádnějším důkazem správnosti marxistického rozboru kapitalistické společnosti. Proti milionům příslušníků dělnické třídy rozpolcené a vnitřně zeslabené falešnými reformistickými theoriemi, stála tu ve všech zemích neotřesená moc buržoasie, opírající se o policejní aparát, vojsko a o své mocenské hospodářské posice. Buržoasní vlády neštítily se sebebrutálnějších zásahů proti lidu, aby udržely moc ve svých rukou a aby přinutily milionové masy mobilisovaných občanů jíti poslušně na krvavé jatky a v tomto strašném vzájemném boji pokračovat.

Teprve důsledná revoluční akce strany bolševiků pod vedením nesmrtelného Lenina a dělnické a rolnické vlády, která se ve dnech 6. a 7. listopadu pod výstřely křižníku Aurory ustavila, mohla konkrétně vyjádřit to, co cítily milionové masy evropského proletariátu. Již dubnové these, formulované Leninem, daly revolučnímu hnutí, které uzrávalo ve všech zemích zatažených do krvavé války, směr a obsah. V tomto ovzduší všeobecného napětí a zvedajícího se odporu lidu zazněl s neobyčejnou silou a přesvědčivostí dekret o míru, přijatý 8. listopadu druhým sjezdem Sovětů. Dekret žádal bezpodmínečné zastavení válečných akcí, spravedlivý demokratický mír bez aneksí a bez kontribucí, jakož i přiznání práva na sebeurčení všem národům. Hned na to přijatá deklarace o právech národů bývalé ruské říše a rozhodnutí sovětské vlády uznat samostatnost Finské republiky, ukázaly celému světu jak vážně sovětská vláda pojímá právo na sebeurčení národů. K dekretu o míru k tomuto historickému mírovému manifestu budeme se i v budoucnu stále vracet, neboť v něm sovětská vláda nejvýrazněji formulovala své zásady pro vzájemný styk mezi národy. Zahraniční politika Sovětského svazu od té doby až po dnešní den neochvějně a důsledně uplatňovala tyto zásady ve svých vztazích k druhým národům, ať již velkým či malým. Jsou to leninské zásady plné rovnoprávnosti a svobody všech národů a všech ras, zásady zavrhující politiku agrese a války. Tyto velké revoluční ideje Říjnové revoluce měly jíž tehdy značný ohlas nejen v zemích Evropy, ale i v zemích Asie, které se nacházely pod krutým jhem kolonialismu. Daly mocný podnět a mravní posilu hrdinnému boji čínského lidu, posílily i hnutí indického lidu za dosažení plné státní samostatnosti a i dnes jsou světlým majákem ostatním národům bojujícím za svou svobodu a samostatnost.

K mírové výzvě sovětské vlády zůstávaly však vlády válčících zemí hluché. V českých a slovenských zemích přijal pracující lid zprávy o událostech v Petrohradě, zejména dekret o míru, s nadšením. Přes hlavy svých buržoasních pražských i pařížských politiků vynutil si vyhlášení plné samostatnosti Československé republiky. Před všeobecným stávkovým hnutím a spontánní akcí lidu byla Vídeň nucena kapitulovat. Zůstává proto objektivní historickou pravdou myšlenka kterou soudruh Gottwald svého času vyřkl, že "bez Velké říjnové revoluce nebylo by samostatného Československa". (Potlesk.)

Je pochopitelné, že západní velmoci, uzavírajíce v Paříži mezi sebou pochybný mír, použily všech prostředků, aby revoluční hnutí svých pracujících mas a vojáků v zárodku udusily, aby též v Německu podepřely všechny kontrarevoluční pokusy reakce, a aby především za pomoci bělogvardějských ruských generálů svrhly sovětskou vládu a aby urvaly co největší kořist z ruského impéria. Pouze dík pevnosti a jednotě leninské strany bolševiků a její smělé, důsledné a odhodlané akci, pouze dík důvěře kterou sovětská vláda v pracujících masách získala, podařilo se odrazit všechny intervenční pokusy a zmařit zrádné pikle vnitřní reakce.

Mír, který dala světu pařížská konference, obsahoval v zárodku nové imperialistické konflikty. Došlo sice k značným přesunům v mocenském postavení jednotlivých kapitalistických velmocí, nicméně však imperialistické velmocenské snahy byly válečnými zisky a růstem monopolního kapitálu ještě více posíleny. Nelze se proto divit, že nové vzájemné soupeření kapitalistických velmocí udržovalo v průběhu dvaceti let Evropu stále v neklidu a v napětí. Jejich politika připravovala živnou půdu pro fašismus a nacismus a pomáhala k moci fašistickým diktátorům a nakonec vyústila v nový světový požár. Sovětský svaz nemohl tehdy ještě zabránit nové válečné katastrofě, avšak právě dík hrdinnosti a obětavosti sovětského lidu, kterou ukázal, když byl napaden, skončila druhá světová válka plnou porážkou nacistického Německa. (Potlesk.) Slavná Sovětská armáda osvobodila Československo, Polsko, Maďarsko a ostatní země lidové demokracie, které dnes spolu s námi budují socialismus. (Potlesk.)

Dnes, po uplynutí čtyřiceti let od Velké říjnové revoluce, můžeme plně zhodnotit nadlidské budovatelské dílo, kterým se sovětský lid může pochlubit. Můžeme také zhodnotit nesmírný význam, který Velká říjnová revoluce měla pro ostatní svět. Vždyť doba 40 let je dosti dlouhá, aby se ve světle budovatelských úspěchů sovětského lidu rozplynuly všechny pochybnosti každého jen poněkud objektivního historika, který není plně v zajetí buržoasní ideologie.

Třeba vzdát hold sovětskému lidu, který nejen vítězně odrazil všechny ozbrojené intervence a podvratné pokusy kapitalistického světa, nýbrž současně úspěšně překonal nesmírné obtíže přechodu k socialismu v těžkých podmínkách válkou rozvráceného hospodářství a svými pětiletkami položil pevné základy svého dalšího úspěšného rozvoje. (Potlesk.) V době druhé světové války pak podal před celým světem nejpřesvědčivější důkazy své vnitřní pevnosti a jednoty, nezměrné obětavosti a hrdinství. Největším dílem přispěl k porážce Hitlera a jeho spojenců a k osvobození celého lidstva od nacistické světovlády. (Potlesk.) Po skončení kruté války našel v sobě nové síly, které kapitalistický svět netušil, když během poměrně krátké doby dokázal zacelit těžké rány, které na jeho území válka zanechala. Překonávaje tyto nesmírné obtíže, připravil další netušený rozvoj svého hospodářství. Tomuto obdivuhodnému hospodářskému rozmachu odpovídá i rozkvět nové sovětské socialistické kultury - kultury hlásící se k nejlepším kulturním hodnotám lidstva a navazující na nejlepší tradice sovětských národů. Rostou nové, nesčíslné kádry vědeckých i technických odborníků. Doznává netušeného rozmachu sovětská věda a technika, která v duchu leninského učení je postavena plně do služeb lidu a připravuje éru komunismu. O skvělých úspěších sovětské vědy a techniky svědčí výsledky sovětské nukleární fysiky, překvapující úspěchy leteckého průmyslu, zdařilé pokusy s interkontinentální raketou a zejména pak vypuštění umělé družice do vesmíru. (Potlesk.) Vše to jsou výsledky dlouholeté všestranné badatelské práce celé armády vědců, techniků a konstruktérů, jakou může s úspěchem zajistit pouze socialistický stát.

Všechny tyto úspěchy, ať již sovětského hospodářství, či sovětské vědy a techniky, dávají celému našemu socialistickému táboru spolehlivé obranné prostředky vůči politice prováděné "s posice síly" zeměmi Severoatlantického paktu. Sovětský svaz společně s velkou lidovou Čínou a s ostatními lidově demokratickými zeměmi představuje obrannou sílu, která je s to odrazit útok z kterékoliv strany a rozdrtit každého útočníka. (Potlesk.) Nesmírnou zásluhou Sovětského svazu a jeho zahraniční politiky přitom zůstává ta skutečnost, že své obranné prostředky staví cele do služeb míru, že vystupuje za bezpodmínečný zákaz všech zbraní hromadného ničení, za všeobecné odzbrojení, za mírové soužití se všemi zeměmi celého světa. Proti snahám zemí Severoatlantického paktu o remilitarisaci západního Německa vystupuje Sovětský svaz jako důsledný zastánce myšlenky sjednocení Německa na demokratických zásadách, za nové, mírumilovné, demokratické Německo. (Potlesk.) Toto důsledné úsilí Sovětského svazu, kterého se jak známo nevzdal ani v době nejtěžších bojů druhé světové války, musí se vždy v budoucnosti jevit jako jeho nesmírná historická zásluha, kterou nikdo nedovede tak ocenit jako právě náš československý lid. (Potlesk.)

Tak jako v letech před druhou světovou válkou kapitalistické velmoci pomáhaly Hitlerovi, aby se uchopil moci a obrátil své armády proti Sovětskému svazu, stejně tak i dnes velký monopolistický kapitál USA, Anglie a Francie hýčká Adenauera, který jde po stopách Hitlerových. Aby znovu oživil německý šovinismus a militarismus, používá adenauerovský tzv. Křesťanskodemokratický svaz starých goebbelsovských method. Titíž němečtí finančníci, kteří svého času stáli za Hitlerem, financovali i nedávnou volební kampaň kancléře Adenauera.

V celém světě však mezitím došlo k hlubokým změnám a to nejen v mocenském postavení imperialistických velmocí a Sovětského svazu, kolem něhož se seskupil velký socialistický tábor, nýbrž i ve vědomí milionových mas kapitalistických zemí. Dvacátý sjezd KSSS, který znamená novou význačnou etapu na cestě dalšího úspěšného uplatnění leninských zásad, velmi jasně a určitě dokreslil tento obraz pronikavých zásadních změn, k nimž ve světě došlo. Sjezd vytyčil směrnice dalšího obrovského rozmachu sovětského hospodářství, který je dnes dokumentován velkými stavitelskými a technickými činy, jako je vybudování hydrocentrál na Volze a na Ankaře, zúrodnění panenské půdy na Altaji a v Kazachstánu. Současně se XX. sjezd u vědomí velké síly a autority Sovětského svazu obrací ke všem pokrokovým lidem všech zemí, nabízeje jim svou spolupráci k zajištění míru a pokroku v celém světě, k mírovému soužití a mírovému soutěžení všech zemí. (Potlesk.)

A přece tato jednoznačně mírumilovná politika Sovětského svazu je vládnoucími kruhy kapitalistických zemí odmítána a nejzáludnějším způsobem skreslována a to dokonce i představiteli mnohých tzv. socialistických politických stran. Co mohou tito zastánci kapitalistického řádu uvést na jeho obranu? Tvrdí, že prý se kapitalismus od dob Marxových v celé své podstatě změnil; mezi podnikateli a dělnictvem se prý vytvořil vzájemný poměr dvou rovnocenných partnerů; funkce a moc velkého finančního kapitálu je prý účinně vymezena buržoasními demokratickými institucemi; kapitalismu prý tak slouží stálému zvyšování blahobytu pracujících mas, jejichž životní úroveň stále stoupá. Jde, jak víme, o falešnou představu o pokojném vrůstání kapitalismu do socialismu, což prý zaručuje další nerušený vzestupný vývoj v kapitalistických zemích. Pouze revoluční socialismus a komunismus je prý překážkou dalšího zdárného vývoje v tomto směru.

Ovšem proti těmto ničím neodůvodněným tvrzením buržoasních teoretiků mají pracující masy kapitalistických zemí zcela jiné zkušenosti. V průběhu doby, která uplynula od vyhlášení Komunistického manifestu, nic zásadně nezměnilo osud pracující třídy dnešních kapitalistických zemí. Československý lid je dobře pamětliv strašné hospodářské krise, která vyšla z nejprůmyslovější země USA a v letech třicátých těžce postihla naši republiku. Pamatuje si dobře na nezaměstnanost dosahující cifry až 1 milionu lidi, na tisíce hladovějících a žebrajících občanů, které zaplňovaly ulice Prahy, na kruté zásahy četnictva proti stávkujícím, na zradu naší buržoasie, která ve strachu před pracujícím lidem dala přednost kapitulaci před Hitlerem.

Je nesporné, že moderní technika a automatisace pronikající rychle do průmyslu kapitalistických států, zejména v USA, zvyšuje podstatně produktivitu práce. Leč tato zvýšená produktivita neslouží zvýšení blahobytu pracujících, jako je tomu v socialistických zemích, nýbrž naopak udržuje nezaměstnanost a zvyšuje tlak podnikatelů na dělnictvo. Soudobé teorie kapitalistických ekonomů samy cynicky připouštějí, že stoupající produktivita práce v moderní výrobě musí být odčerpávána na neproduktivní výdaje, jako je zbrojení, ba i válku, v níž prý je třeba spatřovat prostředek k udržení rovnováhy kapitalistického hospodářství. Válečné zisky monopolního kapitálu prý slouží k podnícení nové poválečné konjunktury. Takovou konjunkturou je dnešní poválečná hospodářská konjunktura západního Německa, živená dolarovými půjčkami, která musí vyústit v novou krisi, jejíž obětí budou nakonec západoněmečtí pracující. Proti mýthu o tzv. pokojném vrůstání kapitalismu do socialismu stojí tedy nejen skutečnost stále větší závislosti dělnictva kapitalistických států na podnikatelské třídě a stále nových cyklů hospodářských a politických otřesů, ale zejména ta skutečnost, že lidstvo za života naší generace prošlo utrpením dvou světových válek a že za posledních 12 let, která uplynula od vítězství nad Hitlerem a od přijetí Charty OSN, jsme byli svědky nových válek vyvolaných imperialismem kapitalistických velmocí v Koreji, Indočíně a zcela nedávno bezohledné agrese proti Egyptu. V současné době už po řadu měsíců vede francouzská buržoasie beznadějnou válku proti alžírskému lidu. Nyní opět zásah kapitalistických velmocí a jejich naftových společností vyvolává nové nebezpečí války na Blízkém Východě. Pouze síla a autorita Sovětského svazu chrání syrský lid před ztrátou jeho suverénních práv. Technika státních převratů, uplatňovaná cestou dolarové diplomacie a korupce, doznala značných pokroků, jak o tom svědčí státní převrat provedený v Jordánsku nebo převrat uskutečněný americkou monopolní společností v Guatemale proti vůli guatemalského lidu, která se tak zřetelně projevila ve svobodných volbách.

Zbrojení a záměrně udržované mezinárodní napětí nemohou tedy zmírnit osud pracujících mas v kapitalistických zemích, ba naopak, zbrojařská horečka pomáhá sice udržovat určitý a zájmům podnikatelů vyhovující stav zaměstnanosti, zato vsak reálné mzdy pracujících nezadržitelně klesají pod tíží výdajů na vojenské účely, jak o tom svědčí oficiální statistiky kapitalistických zemí. Nakonec by páni z Wallstreetu uvítali i novou všeobecnou válku, aby konečnou katastrofu kapitalismu odvrátili.

Československý lid je šťasten, že může společně s celým velkým socialistickým táborem v čele se Sovětským svazem sloužit velké myšlence světového míru, že může budovat své socialistické hospodářství pevně jsa spojen s ostatními zeměmi socialistického tábora nerozbornými pouty proletářského internacionalismu. (Potlesk.) Jeho budovatelské úspěchy znamenají stálý vzestup životní úrovně všech občanů. Z upřímného přátelství, které ho pojí se Sovětským svazem, čerpá náš lid životodárnou sílu. Pod vedením KSČ a vlády Národní fronty dosáhli jsme značných úspěchů, položili jsme pevné základy socialismu v naší zemi a chceme také do konce druhé pětiletky socialismus v hrubých rysech dobudovat. (Potlesk.) Pro nás je to reálná perspektiva. Na naší vlastní práci, na iniciativě našich lidově demokratických orgánů a na širokých vrstvách všech občanů závisí, jak rychle budeme na této cestě postupovat a jak rychle odstraníme nedostatky a překonáme obtíže, které souvisí i s dnešním mezinárodním vývojem. Při posuzování našich úkolů a problémů je proto dobře se zamyslit nad dnešní situací ve světě a nespustit se zřetele skutečnost, že jde o velký zápas dvou společenských řádů, zápas, který dnes dosahuje kritického stupně. Z nich jeden, kapitalismus, ukazuje cestu zpět k dřívějšímu chaosu a nakonec k novým válkám, v našem případě pak k opětné ztrátě naší samostatnosti a všech našich revolučních vymožeností; druhý pak, řád socialistický, nám zaručuje, že lid zůstane pánem svého osudu, že naše vlast zůstane svobodnou, že již nebudeme hříčkou sobecké politiky kapitalistických velmocí, že naše práce a naše schopnosti budou cele sloužit našemu lidu. (Potlesk.) S tohoto zorného úhlu třeba posuzovat i dopis, s nímž se Ústřední výbor KSČ obrací k pracujícímu lidu Československa s výzvou odstranit všechny nedostatky a obtíže, které nutně doprovázejí zrod nového společenského řádu, a dovršit úspěšně socialistickou výstavbu v naší vlasti. (Potlesk.)

Též naše Národní shromáždění se musí zapojit do tohoto úsilí strany a vlády Národní fronty, abychom co nejvíce přispěli k mobilisaci všech tvůrčích sil našeho lidu pro veliké cíle socialistického budování a účinně podpořili výchovu milionových mas našich voličů k socialistickému uvědomění. (Potlesk.)

Velká říjnová socialistická revoluce vytyčila pro veškeré pokrokové lidstvo vznešené zásady nového leninského humanismu, který má své kořeny ve skutečném životě lidí a národů. Tyto zásady mají stejnou platnost v průmyslovém Československu jako v Číně, kde po více než jedno století bezohledný kolonialismus brzdil a dusil přirozený vývoj a kde dnes lid v čele se svou lidovou vládou spěje mílovými kroky vpřed. (Potlesk.)