Ani v ČSR nemůže být jiné cesty k dosažení žádoucího vzrůstu výroby v chemickém průmyslu než tím, že částky určené pro jeho rozvoj musí rychle vzrůstat i v příštích letech.

Tak na příklad jenom výroba polyvinylchloridu, který jest žádoucí umělou hmotou, musí se podle provedených setření zvýšit přibližně 5krát, aby mohla pokrýt požadavky. Samotná tato investice si vyžádá 400 mil. Kčs. Podstatný vzestup výroby motorových paliv a získání zdrojů pro výrobu umělé hmoty - polyetylénu si vyžádá vybudování závodu se zpracovatelskou kapacitou 2 miliony tun ropy/rok s investičními náklady 2 miliardy Kčs. Aby byla zajištěna surovinová základna pro výrobu polyamidových vláken, jest třeba v příštích letech provést investice v hodnotě asi 250 milionů Kčs. Z těchto příkladů jest zřejmé, že odpověď na volání po plastických hmotách může dát chemický průmysl jedině tehdy, budou-li mu k tomu poskytnuty dostatečné prostředky.

Vedle uvedených již úkolů musí však chemie řešit ještě celou řadu dalších, nemá-li se státi brzdou rozvoje dopravy, energetiky, zemědělství atd. Mezi nejdůležitější patří úkoly související s mírovým využitím atomové energie.

V loňském roce přes to, že byl snížen plán investic na úseku chemie, byl plán investiční výstavby splněn jen na 90,8 %. Závažné jest, že uvádění základních fondů do provozu bylo splněno jen na 60 %, což svědčí o tom, že dále vzrostla rozestavěnost.

Nejhůře byl splněn plán investiční výstavby na těch úsecích, které jsou pro národní hospodářství nejdůležitější. Z vybraných staveb byl plán investiční výstavby nejhůře splněn na výstavbě výrobny čpavku ve Stalinových závodech a výrobně dusíkatých hnojiv v Lovosicích. Vláda se zabývala problémy investiční výstavby ministerstva chemického průmyslu. Přijaté vládní usnesení obrací pozornost hlavních dodavatelských ministerstev na výstavbu chemického průmyslu a na jeho rozhodující stavby. Zvlášť projednala příčiny zaostávání výstavby výrob dusíkatých hnojiv ve Stalinových závodech a v Lovosicích. Prodloužila termín uvedení nových kapacit do provozu. Ani tento prodloužený termín není dosud plně zajištěn. Na kontrolním dnu, který se konal ve druhém týdnu dubna, bylo konstatováno, ze ministerstvo stavebnictví není schopno vyrovnat se se zpožděním z posledního čtvrtletí minulého roku a plnit úkoly, které převzalo v režimu výstavby. Příčinou je zejména to, že ministerstvu stavebnictví se nepodařilo na tyto stavby získat potřebný počet pracovníků, kteří musí přicházet z jiných krajů nebo ze Slovenska, neboť v Ústeckém kraji jest trvalý kritický nedostatek pracovních sil. Domníváme se, že odstraniti jej může jen zvětšená péče věnovaná jeho průmyslovým centrům, která by spočívala jednak ve zvýšené bytové a občanské výstavbě a v celkovém zlepšování životních podmínek v těchto průmyslových centrech, aby tím byly zastřeny některé nevýhody, které s sebou život v průmyslových krajích takového druhu přináší. Jedině tak odstraníme z řady nesplněných úkolů úkol stabilisace pracovních sil.

Další příčinou, pro kterou nebyl plněn plán investiční výstavby jest, že nebylo v plánovaných termínech dodáváno strojní zařízení, čímž docházelo k opožďování montážních prací. Na posledním kontrolním dnu bylo zjištěno, že ministerstvo těžkého strojírenství nesplnilo úkoly, ke kterým se zavázalo na předchozím kontrolním dnu. Jedním z nich je, že provede prověrku dodávek všech strojních zařízení a výsledek oznámí investorovi. Výslednicí uvedených nedostatků při výstavbě výroby čpavku jest, že z celoročního úkolu bylo v prvním čtvrtletí splněno jen 14 %.

V rozpočtové kapitole ministerstva chemického průmyslu se počítá v roce 1957 se vzestupem investiční činnosti o 33 %. To jest nesporně zasloužené přednostní postavení chemie před ostatním průmyslem. Jak ale vidíme z bilance investiční výstavby z roku 1956 a z výsledků prvního čtvrtletí 1957, samotné přidělování vyšších investičních částek nestačí k tomu, aby byla zvýšena výroba chemického průmyslu.

Po schválení státního rozpočtu nesmí všichni ti, na nichž jeho splnění závisí, litovat úsilí v hledání cest a způsobů, aby jeho plnění zajistili. Za pracovníky chemického průmyslu mohu říci, že učiní vše, aby úkoly splnili a přispěli co nejvíce k zachování míru a k rozkvětu naší milované vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Posledním řečníkem před přestávkou je posl. Růzha. Dávám mu slovo.

Posl. Růzha: Vážené Národní shromáždění, sestry a bratři, soudružky a soudruzi poslanci!

Ve zprávě o výsledcích hospodaření podle státního rozpočtu za rok 1955 je uvedeno, že plán investiční výstavby v tomto roce byl splněn na úseku stavebně montážních prací na 89,2 %. Stojí zde dále, že hlavní závadou bylo zaostávání stavební výroby, špatné plnění strojových dodávek a nedostatky v projektové a rozpočtové dokumentaci. Dočteme se zde také, že investiční výdaje národních výborů byly splněny ještě hůře než u ústředně rozpočtových organisací. Myslím, že posuzujeme-li z tohoto hlediska předběžné výsledky z roku minulého, setkáme se s podobnou situací.

Výsledky v roce 1955 nás potěšují proto, že hospodaření skončilo přebytkem. Také nás jistě těší, že tento přebytek je v důsledku dobrého plnění státních příjmů. Naopak nás vůbec nemůže těšit ta skutečnost, že přebytek také vzniká neplněním úkolů a to především v investiční výstavbě.

Investicím se věnuje zejména od roku 1953 v zemích socialistického tábora velká pozornost. Bylo konstatováno, že mnohde byly investiční plány přepjaty, což mělo vliv na nesprávný rozvoj národního hospodářství a zvláště na růst životní úrovně. Také v kapitalistických zemích se zjevně zvyšuje zájem ekonomů o problematiku investic. Lze tedy říci, že zvláště otázky ekonomické efektivnosti investic se staly otázkami mezinárodními.

Je samozřejmé, že čím efektivnější se stávají výrobní investice, tím větší podíl celkového oběhu investic lze věnovat na výstavbu nevýrobního charakteru bez újmy na tempu růstu národního hospodářství. Je však nutno si jasně a otevřeně říci, že efektivnost výrobních investic se zvyšuje jedině stále větším podílem strojů a zařízení na jejich celkovém objemu. A zde bohužel musíme konstatovat, že k nedostatku, o němž jsem hovořil v úvodu, to jest, že neplníme plán investiční výstavby, přistupuje druhý závažný nedostatek. Na našich výrobních investicích totiž se objevuje nadměrný podíl stavebních prací, který činí v průměru asi 60 %. Na mnohých úsecích je tento podíl ještě mnohem vyšší. Napadá nás jistě všechny tato otázka : Kdyby tomu tak bylo obráceně, kolik potíží by nám zmizelo z oblasti stavební výroby, ať už s hlediska pracovních sil anebo stavebních hmot. A nejenom to, jak obrovská kapacita stavební výroby by se mohla obrátit na výstavbu škol a nemocnic, na výstavbu JZD a co hlavně, na bytovou výstavbu.

Již v diskusi přede mnou bylo hovořeno o potížích v bytové výstavbě v Ostravském kraji, která je součástí životní úrovně a která má nemalý vliv na plnění plánu v palivech, energetice a v hutích. Ne nadarmo je třeba zajistit v současné pětiletce 300.000 nových bytů. Nesmíme ovšem jít cestou stavět byty za každou cenu.

Je to především věcí investorů a projektantů, kteří zvláště s definitivní platností musí skoncovat se sobeckým zájmem o vysoké ceny projektovaných investic. Nejenom to, nemalý význam v této záležitosti mají i sami občané a dokonce i mnozí funkcionáři. Mnohdy se začne s celkem úměrnými požadavky. Ale stavba skončí mnohem dráže. Chtěl bych uvést jeden příklad. Ve Varnsdorfu potřebovali zlepšit divadlo. Původní projekt byl na 800.000 Kčs. Adaptace však stála přes 3 miliony. Je potřeba, abychom si uvědomili všichni, že nelze jít do nekonečna v nadměrných požadavcích v bytové výstavbě na obytnou plochu, na nejmodernější vybavení bytu, na mnohdy přemrštěné požadavky na společná zařízení v činžovních domech a podobně.

Ještě do nedávna realisovali jsme byty, které potřebovaly dvakrát tolik práce a materiálu než nyní. Udělali jsme správný krok když jsme snížili náklady, ovšem je stále třeba přemýšlet o dalším úspornějším řešení, zvláště využitím lehčích hmot a konstrukcí. Nejenom to, je nutno také zkracovat čas na výstavbu jednoho bytu u nás v republice. Bude nutno zkoumat objem investic v bytové výstavbě a event. jít cestou větší individuální výstavby než dosud, případně jít cestou družstevní výstavby bytů.

Jsem z kraje, kde se málo nových bytů staví. Ovšem stejně na příklad za poslední 3 roky v období od posledních voleb do národních výborů postavili jsme v Libereckém kraji 1.500 nových bytů a upravením jsme získali dalších 1.800. Mimoto jsme postavili několik desítek rodinných domků v individuální výstavbě. Byli jsme si vědomi, že je nutno stavět byty jinde, tam, kde jde o uhlí a železo. Jsme si vědomi toho, že nyní jde o bytovou výstavbu především v kraji Ostrava, Ústí nad Labem a Karlovy Vary. Přesto je však potřeba se zamyslet nad tím, že poskytované prostředky na tuto výstavbu nejsou ani u nás v kraji náležitě využívány a i zde plán bytové výstavby neplníme. Je pravda, že hlavní roli v těchto nedostatcích zde hrají objektivní příčiny, ovšem i jiné příčiny jsou zde a ty nutno bedlivě zkoumat a nedostatky odstraňovat.

Jak už jsem zdůraznil, bytová otázka je součástí životní úrovně a u nás v Libereckém kraji přibližně připadá na jednoho obyvatele jedna místnost, nepřihlížeje však ke stáří a vybavení bytu. Jest velmi nízké nájemné, zatím co na příklad v roce 1935 činilo 20 % úhrnu životních nákladů. Na 1 Kčs zaplaceného nájemného v komunálních bytech v kraji doplácí stát na údržbu a rozšiřování bytového majetku 2,75 Kčs.

Nechci tím ovšem říci, že nemáme obtíže v bytových záležitostech. Na národních výborech leží tisíce žádostí o byty. A některá místa jsou ve svízelné situaci. Je nutno ovšem pochopit, že tyto obtíže pocházejí také z nedostatků minulosti, z hojnosti sňatků a vysokého přírůstku dětí v kraji a přirozeně, tak jako všude jinde, ze stoupajících nároků obyvatel.

Jsme zemí průmyslově vyspělou, hustě obydlenou, na mnohé suroviny ne příliš bohatou a jde nám o to, abychom předstihli vyspělé kapitalistické státy po všech stránkách a především ekonomicky. Jedním z nejdůležitějších úseků, na kterém se rozhoduje o prvenství, je správně řízená a realisovaná investiční výstavba.

Efektivnost investic musí mít už na zřeteli plánovači, projektanti, konstruktéři a technologové. Nelze vidět jen zájem vlastního podniku a nikoliv celého národního hospodářství tak, jak se mnohdy stává. Málo pozornosti se věnuje při pořizování nových investic jejich ekonomickému zdůvodnění. lnvestice se mnohde požadují i pořizují podle okamžitých potřeb, třeba přechodných, bez výhledu a mnohdy se také neumisťují tam, kde by byly nejprospěšnější. Mnohé nové investice se neprojevují ve zvýšení produktivity práce a ve snížení vlastních nákladů. Uvedu malý, ale charakteristický příklad z Libereckého kraje. Státní statek v Doksech požádal na výstavbu produkční stanice pro 50 prasnic 1,300.000 Kčs. Životnost této stanice lze odhadnout na 15 let. Státní statek dostal na tuto stavbu 900.000 Kčs. Při propočtu však se stejně zjišťuje, že počítáme-li s odstavem 11 selat od prasnice při 50 kusech, bylo by každé sele při svém zrodu už zatíženo jen v nákladech na odpisy 107 Kčs.

Soudruh náměstek předsedy vlády dr. Dolanský říká ve svém referátě ze zasedání ÚV KSČ z 27. února t. r. velmi jasně a srozumitelně: "Smíme stavět nové kapacity jen tehdy, není-li možno získat přírůstek výroby rekonstrukcí, modernizací starých kapacit, a smíme stavět jen takové kapacity, které budou také levněji vyrábět." Při těch slovech nás jistě všechny napadá kolik desítek dobrých příkladů, ale také špatných, a o ty především jde, protože nás pálí.

Velmi často hovoříme o nové technice, stavíme nové továrny a zařizujeme je nejmodernějšími stroji. Napadá nás otázka, zda mnohde nemáme dobré budovy, kde bohužel jsou staré a nemoderní stroje. Anebo dokonce, zda nemáme moderní a nové haly, kde nejsou vůbec stroje. Možná, že bychom umístili nejmodernější zařízení v těchto dobrých a mnohdy přepychových, již hotových objektech a nemuseli bychom vkládat tolik do stavebních investic. Mám na mysli třeba Technolen Jilemnice z mého volebního obvodu. Zde jsou krásné budovy a staré stroje. Hala pro 100 stavů, postavená v roce 1949, slouží jako skladiště pro obilí. Vybavením závodu novými stroji a stavy - oba druhy se vyrábějí v našem kraji - by se uspořily pracovní síly pro druhou směnu a produktivita práce by mohla stoupnout okamžitě o 15-20 %.

Velmi často mluvíme o nedostatečné mechanizaci ve stavebnictví a u nás v kraji ve stavebnictví je mechanizace využita zhruba jen na 50 %. Při tom ale třeba v oblasti krajské správy spojů stavební výroba zajistila investice v roce 1956 pouze z 50 %. V generálních opravách poštovních budov byl splněn plán dokonce pouze z 16 %.

Mluvíme-li o nedostatcích v investiční výstavbě a uvažujeme-li o efektivnosti investic a efektivnosti výroby vůbec, nesmíme vidět jen stavební výrobu a bytovou výstavbu, musíme vidět všechny reservy. V kraji na traktorových stanicích na příklad jsou desítky strojů, z nichž jdou každoročně odpisy, a protože tyto stroje nejsou vhodné pro použití v našem kraji, stojí a vůbec nepomáhají zemědělské výrobě. Jinak se setkáváme na tomto úseku s nedostatkem bran, rozmetačů hnoje, provzdušňovačů luk a tak dále.

O nízké efektivnosti musíme také hovořit i u nevýrobních odvětví. Tak na příklad Restaurace a jídelny v našem kraji měly mít v roce 1956 zisk, zatím co skončily vysokou ztrátou. Naše divadla v kraji z důvodu klesající návštěvnosti také pro klesající uměleckou úroveň zabezpečují soběstačnost čím dál tím hůře. Z 27,3 % v roce 1955 na 24,8 % v roce 1956.

Nyní zvláště po zasedání ÚV KSČ se o efektivnosti na všech úsecích veřejného života hodně mluví. Toto slovo ovšem nelze brát jako propagační heslo, ale musí se stát programem naší práce jako reálný prostředek k odstranění současných obtíží. Řekl jsem, že efektivnost investic musí mít na zřeteli už plánovači a projektanti. Struktura investic, daná koncepčním řešením jednotlivých staveb, je však určována již v projekční přípravě. Státní úřad plánovací by měl ještě podstatněji zvýšit tlak na ekonomické řešení našich investic již v projekční přípravě a pomoci Státnímu výboru pro výstavbu docílit na tomto úseku podstatné zlepšení.

Vcelku však o dosažení maximální efektivnosti našeho hospodářství rozhodují a budou rozhodovat lidé a náš lid, protože si je vědom všech předností, které mu poskytuje lidově demokratický řád, je ochoten učinit vše, aby život v naší republice byl ještě krásnější a bohatší než dosud. Bilance ve starostlivosti o člověka v našem státě je velkolepá.

Růst životní úrovně u nás nelze srovnat s růstem životní úrovně v žádné zemi na světě. Není daleká doba, kdy by mohla být nejvyšší na světě vůbec. Ne tak ovšem jako v některých státech na západě, to znamená za cenu nepředstavitelné bídy a nezaměstnanosti milionů, za cenu vykořisťování člověka člověkem a vysávání kolonií, nebo za cenu zadlužování anebo dokonce za cenu válek. Právě opačně jde naše cesta. O správnosti je lid v naší vlasti přesvědčen a před celým světem jistě prokáže toto své přesvědčení za měsíc ve volbách do národních výborů. (Potlesk.) Zpravodaj Tymeš řekl ve svém referátě, že můžeme hrdě s rozpočtem na rok 1957 předstoupit před náš lid. Je třeba toho využít nyní, v předvolební kampani, v plné míře. Ale nejenom to, lid prokáže v tomto roce i po druhé své přesvědčení, kdy ruku v ruce se sovětskými přáteli oslaví 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tyto oslavy se stanou věcí všech poctivých lidí na světě, všech, kteří to míní s věcí socialismu a míru doopravdy. U nás není třeba čekat až do října. Již nyní vše, co konáme, dělejme s vědomím, že naše práce, která povede ke splnění státního plánu, k hospodaření na rozpočet, k odstranění všech negativních zjevů v našem hospodářském a politickém životě, která povede k vyšší efektivnosti našeho národního hospodářství a která povede k socialistické soutěži a uzavírání závazků, bude největší oslavou 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a naplní tak heslo

"Se Sovětským svazem za socialismus a mír - se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!"

(Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Přerušuji nyní schůzi na 15 min.