Ani v ČSR nemůže být jiné cesty
k dosažení žádoucího vzrůstu
výroby v chemickém průmyslu než tím,
že částky určené pro jeho rozvoj
musí rychle vzrůstat i v příštích
letech.
Tak na příklad jenom výroba polyvinylchloridu,
který jest žádoucí umělou hmotou,
musí se podle provedených setření
zvýšit přibližně 5krát,
aby mohla pokrýt požadavky. Samotná tato investice
si vyžádá 400 mil. Kčs. Podstatný
vzestup výroby motorových paliv a získání
zdrojů pro výrobu umělé hmoty - polyetylénu
si vyžádá vybudování závodu
se zpracovatelskou kapacitou 2 miliony tun ropy/rok s investičními
náklady 2 miliardy Kčs. Aby byla zajištěna
surovinová základna pro výrobu polyamidových
vláken, jest třeba v příštích
letech provést investice v hodnotě asi 250 milionů
Kčs. Z těchto příkladů jest
zřejmé, že odpověď na volání
po plastických hmotách může dát
chemický průmysl jedině tehdy, budou-li mu
k tomu poskytnuty dostatečné prostředky.
Vedle uvedených již úkolů musí
však chemie řešit ještě celou řadu
dalších, nemá-li se státi brzdou rozvoje
dopravy, energetiky, zemědělství atd. Mezi
nejdůležitější patří
úkoly související s mírovým
využitím atomové energie.
V loňském roce přes to, že byl snížen
plán investic na úseku chemie, byl plán investiční
výstavby splněn jen na 90,8 %. Závažné
jest, že uvádění základních
fondů do provozu bylo splněno jen na 60 %, což
svědčí o tom, že dále vzrostla
rozestavěnost.
Nejhůře byl splněn plán investiční
výstavby na těch úsecích, které
jsou pro národní hospodářství
nejdůležitější. Z vybraných
staveb byl plán investiční výstavby
nejhůře splněn na výstavbě
výrobny čpavku ve Stalinových závodech
a výrobně dusíkatých hnojiv v Lovosicích.
Vláda se zabývala problémy investiční
výstavby ministerstva chemického průmyslu.
Přijaté vládní usnesení obrací
pozornost hlavních dodavatelských ministerstev na
výstavbu chemického průmyslu a na jeho rozhodující
stavby. Zvlášť projednala příčiny
zaostávání výstavby výrob dusíkatých
hnojiv ve Stalinových závodech a v Lovosicích.
Prodloužila termín uvedení nových kapacit
do provozu. Ani tento prodloužený termín není
dosud plně zajištěn. Na kontrolním dnu,
který se konal ve druhém týdnu dubna, bylo
konstatováno, ze ministerstvo stavebnictví není
schopno vyrovnat se se zpožděním z posledního
čtvrtletí minulého roku a plnit úkoly,
které převzalo v režimu výstavby. Příčinou
je zejména to, že ministerstvu stavebnictví
se nepodařilo na tyto stavby získat potřebný
počet pracovníků, kteří musí
přicházet z jiných krajů nebo ze Slovenska,
neboť v Ústeckém kraji jest trvalý kritický
nedostatek pracovních sil. Domníváme se,
že odstraniti jej může jen zvětšená
péče věnovaná jeho průmyslovým
centrům, která by spočívala jednak
ve zvýšené bytové a občanské
výstavbě a v celkovém zlepšování
životních podmínek v těchto průmyslových
centrech, aby tím byly zastřeny některé
nevýhody, které s sebou život v průmyslových
krajích takového druhu přináší.
Jedině tak odstraníme z řady nesplněných
úkolů úkol stabilisace pracovních
sil.
Další příčinou, pro kterou nebyl
plněn plán investiční výstavby
jest, že nebylo v plánovaných termínech
dodáváno strojní zařízení,
čímž docházelo k opožďování
montážních prací. Na posledním
kontrolním dnu bylo zjištěno, že ministerstvo
těžkého strojírenství nesplnilo
úkoly, ke kterým se zavázalo na předchozím
kontrolním dnu. Jedním z nich je, že provede
prověrku dodávek všech strojních zařízení
a výsledek oznámí investorovi. Výslednicí
uvedených nedostatků při výstavbě
výroby čpavku jest, že z celoročního
úkolu bylo v prvním čtvrtletí splněno
jen 14 %.
V rozpočtové kapitole ministerstva chemického
průmyslu se počítá v roce 1957 se
vzestupem investiční činnosti o 33 %. To
jest nesporně zasloužené přednostní
postavení chemie před ostatním průmyslem.
Jak ale vidíme z bilance investiční výstavby
z roku 1956 a z výsledků prvního čtvrtletí
1957, samotné přidělování vyšších
investičních částek nestačí
k tomu, aby byla zvýšena výroba chemického
průmyslu.
Po schválení státního rozpočtu
nesmí všichni ti, na nichž jeho splnění
závisí, litovat úsilí v hledání
cest a způsobů, aby jeho plnění zajistili.
Za pracovníky chemického průmyslu mohu říci,
že učiní vše, aby úkoly splnili
a přispěli co nejvíce k zachování
míru a k rozkvětu naší milované
vlasti. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Posledním řečníkem
před přestávkou je posl. Růzha.
Dávám mu slovo.
Posl. Růzha: Vážené Národní
shromáždění, sestry a bratři,
soudružky a soudruzi poslanci!
Ve zprávě o výsledcích hospodaření
podle státního rozpočtu za rok 1955 je uvedeno,
že plán investiční výstavby v
tomto roce byl splněn na úseku stavebně montážních
prací na 89,2 %. Stojí zde dále, že
hlavní závadou bylo zaostávání
stavební výroby, špatné plnění
strojových dodávek a nedostatky v projektové
a rozpočtové dokumentaci. Dočteme se zde
také, že investiční výdaje národních
výborů byly splněny ještě hůře
než u ústředně rozpočtových
organisací. Myslím, že posuzujeme-li z tohoto
hlediska předběžné výsledky z
roku minulého, setkáme se s podobnou situací.
Výsledky v roce 1955 nás potěšují
proto, že hospodaření skončilo přebytkem.
Také nás jistě těší, že
tento přebytek je v důsledku dobrého plnění
státních příjmů. Naopak nás
vůbec nemůže těšit ta skutečnost,
že přebytek také vzniká neplněním
úkolů a to především v investiční
výstavbě.
Investicím se věnuje zejména od roku 1953
v zemích socialistického tábora velká
pozornost. Bylo konstatováno, že mnohde byly investiční
plány přepjaty, což mělo vliv na nesprávný
rozvoj národního hospodářství
a zvláště na růst životní
úrovně. Také v kapitalistických zemích
se zjevně zvyšuje zájem ekonomů o problematiku
investic. Lze tedy říci, že zvláště
otázky ekonomické efektivnosti investic se staly
otázkami mezinárodními.
Je samozřejmé, že čím efektivnější
se stávají výrobní investice, tím
větší podíl celkového oběhu
investic lze věnovat na výstavbu nevýrobního
charakteru bez újmy na tempu růstu národního
hospodářství. Je však nutno si jasně
a otevřeně říci, že efektivnost
výrobních investic se zvyšuje jedině
stále větším podílem strojů
a zařízení na jejich celkovém objemu.
A zde bohužel musíme konstatovat, že k nedostatku,
o němž jsem hovořil v úvodu, to jest,
že neplníme plán investiční výstavby,
přistupuje druhý závažný nedostatek.
Na našich výrobních investicích totiž
se objevuje nadměrný podíl stavebních
prací, který činí v průměru
asi 60 %. Na mnohých úsecích je tento podíl
ještě mnohem vyšší. Napadá
nás jistě všechny tato otázka : Kdyby
tomu tak bylo obráceně, kolik potíží
by nám zmizelo z oblasti stavební výroby,
ať už s hlediska pracovních sil anebo stavebních
hmot. A nejenom to, jak obrovská kapacita stavební
výroby by se mohla obrátit na výstavbu škol
a nemocnic, na výstavbu JZD a co hlavně, na bytovou
výstavbu.
Již v diskusi přede mnou bylo hovořeno o potížích
v bytové výstavbě v Ostravském kraji,
která je součástí životní
úrovně a která má nemalý vliv
na plnění plánu v palivech, energetice a
v hutích. Ne nadarmo je třeba zajistit v současné
pětiletce 300.000 nových bytů. Nesmíme
ovšem jít cestou stavět byty za každou
cenu.
Je to především věcí investorů
a projektantů, kteří zvláště
s definitivní platností musí skoncovat se
sobeckým zájmem o vysoké ceny projektovaných
investic. Nejenom to, nemalý význam v této
záležitosti mají i sami občané
a dokonce i mnozí funkcionáři. Mnohdy se
začne s celkem úměrnými požadavky.
Ale stavba skončí mnohem dráže. Chtěl
bych uvést jeden příklad. Ve Varnsdorfu potřebovali
zlepšit divadlo. Původní projekt byl na 800.000
Kčs. Adaptace však stála přes 3 miliony.
Je potřeba, abychom si uvědomili všichni, že
nelze jít do nekonečna v nadměrných
požadavcích v bytové výstavbě
na obytnou plochu, na nejmodernější vybavení
bytu, na mnohdy přemrštěné požadavky
na společná zařízení v činžovních
domech a podobně.
Ještě do nedávna realisovali jsme byty, které
potřebovaly dvakrát tolik práce a materiálu
než nyní. Udělali jsme správný
krok když jsme snížili náklady, ovšem
je stále třeba přemýšlet o dalším
úspornějším řešení,
zvláště využitím lehčích
hmot a konstrukcí. Nejenom to, je nutno také zkracovat
čas na výstavbu jednoho bytu u nás v republice.
Bude nutno zkoumat objem investic v bytové výstavbě
a event. jít cestou větší individuální
výstavby než dosud, případně
jít cestou družstevní výstavby bytů.
Jsem z kraje, kde se málo nových bytů staví.
Ovšem stejně na příklad za poslední
3 roky v období od posledních voleb do národních
výborů postavili jsme v Libereckém kraji
1.500 nových bytů a upravením jsme získali
dalších 1.800. Mimoto jsme postavili několik
desítek rodinných domků v individuální
výstavbě. Byli jsme si vědomi, že je
nutno stavět byty jinde, tam, kde jde o uhlí a železo.
Jsme si vědomi toho, že nyní jde o bytovou
výstavbu především v kraji Ostrava,
Ústí nad Labem a Karlovy Vary. Přesto je
však potřeba se zamyslet nad tím, že poskytované
prostředky na tuto výstavbu nejsou ani u nás
v kraji náležitě využívány
a i zde plán bytové výstavby neplníme.
Je pravda, že hlavní roli v těchto nedostatcích
zde hrají objektivní příčiny,
ovšem i jiné příčiny jsou zde
a ty nutno bedlivě zkoumat a nedostatky odstraňovat.
Jak už jsem zdůraznil, bytová otázka
je součástí životní úrovně
a u nás v Libereckém kraji přibližně
připadá na jednoho obyvatele jedna místnost,
nepřihlížeje však ke stáří
a vybavení bytu. Jest velmi nízké nájemné,
zatím co na příklad v roce 1935 činilo
20 % úhrnu životních nákladů.
Na 1 Kčs zaplaceného nájemného v komunálních
bytech v kraji doplácí stát na údržbu
a rozšiřování bytového majetku
2,75 Kčs.
Nechci tím ovšem říci, že nemáme
obtíže v bytových záležitostech.
Na národních výborech leží tisíce
žádostí o byty. A některá místa
jsou ve svízelné situaci. Je nutno ovšem pochopit,
že tyto obtíže pocházejí také
z nedostatků minulosti, z hojnosti sňatků
a vysokého přírůstku dětí
v kraji a přirozeně, tak jako všude jinde,
ze stoupajících nároků obyvatel.
Jsme zemí průmyslově vyspělou, hustě
obydlenou, na mnohé suroviny ne příliš
bohatou a jde nám o to, abychom předstihli vyspělé
kapitalistické státy po všech stránkách
a především ekonomicky. Jedním z nejdůležitějších
úseků, na kterém se rozhoduje o prvenství,
je správně řízená a realisovaná
investiční výstavba.
Efektivnost investic musí mít už na zřeteli
plánovači, projektanti, konstruktéři
a technologové. Nelze vidět jen zájem vlastního
podniku a nikoliv celého národního hospodářství
tak, jak se mnohdy stává. Málo pozornosti
se věnuje při pořizování nových
investic jejich ekonomickému zdůvodnění.
lnvestice se mnohde požadují i pořizují
podle okamžitých potřeb, třeba přechodných,
bez výhledu a mnohdy se také neumisťují
tam, kde by byly nejprospěšnější.
Mnohé nové investice se neprojevují ve zvýšení
produktivity práce a ve snížení vlastních
nákladů. Uvedu malý, ale charakteristický
příklad z Libereckého kraje. Státní
statek v Doksech požádal na výstavbu produkční
stanice pro 50 prasnic 1,300.000 Kčs. Životnost této
stanice lze odhadnout na 15 let. Státní statek dostal
na tuto stavbu 900.000 Kčs. Při propočtu
však se stejně zjišťuje, že počítáme-li
s odstavem 11 selat od prasnice při 50 kusech, bylo by
každé sele při svém zrodu už zatíženo
jen v nákladech na odpisy 107 Kčs.
Soudruh náměstek předsedy vlády dr.
Dolanský říká ve svém referátě
ze zasedání ÚV KSČ z 27. února
t. r. velmi jasně a srozumitelně: "Smíme
stavět nové kapacity jen tehdy, není-li možno
získat přírůstek výroby rekonstrukcí,
modernizací starých kapacit, a smíme stavět
jen takové kapacity, které budou také levněji
vyrábět." Při těch slovech nás
jistě všechny napadá kolik desítek dobrých
příkladů, ale také špatných,
a o ty především jde, protože nás
pálí.
Velmi často hovoříme o nové technice,
stavíme nové továrny a zařizujeme
je nejmodernějšími stroji. Napadá nás
otázka, zda mnohde nemáme dobré budovy, kde
bohužel jsou staré a nemoderní stroje. Anebo
dokonce, zda nemáme moderní a nové haly,
kde nejsou vůbec stroje. Možná, že bychom
umístili nejmodernější zařízení
v těchto dobrých a mnohdy přepychových,
již hotových objektech a nemuseli bychom vkládat
tolik do stavebních investic. Mám na mysli třeba
Technolen Jilemnice z mého volebního obvodu. Zde
jsou krásné budovy a staré stroje. Hala pro
100 stavů, postavená v roce 1949, slouží
jako skladiště pro obilí. Vybavením
závodu novými stroji a stavy - oba druhy se vyrábějí
v našem kraji - by se uspořily pracovní síly
pro druhou směnu a produktivita práce by mohla stoupnout
okamžitě o 15-20 %.
Velmi často mluvíme o nedostatečné
mechanizaci ve stavebnictví a u nás v kraji ve stavebnictví
je mechanizace využita zhruba jen na 50 %. Při tom
ale třeba v oblasti krajské správy spojů
stavební výroba zajistila investice v roce 1956
pouze z 50 %. V generálních opravách poštovních
budov byl splněn plán dokonce pouze z 16 %.
Mluvíme-li o nedostatcích v investiční
výstavbě a uvažujeme-li o efektivnosti investic
a efektivnosti výroby vůbec, nesmíme vidět
jen stavební výrobu a bytovou výstavbu, musíme
vidět všechny reservy. V kraji na traktorových
stanicích na příklad jsou desítky
strojů, z nichž jdou každoročně
odpisy, a protože tyto stroje nejsou vhodné pro použití
v našem kraji, stojí a vůbec nepomáhají
zemědělské výrobě. Jinak se
setkáváme na tomto úseku s nedostatkem bran,
rozmetačů hnoje, provzdušňovačů
luk a tak dále.
O nízké efektivnosti musíme také hovořit
i u nevýrobních odvětví. Tak na příklad
Restaurace a jídelny v našem kraji měly mít
v roce 1956 zisk, zatím co skončily vysokou ztrátou.
Naše divadla v kraji z důvodu klesající
návštěvnosti také pro klesající
uměleckou úroveň zabezpečují
soběstačnost čím dál tím
hůře. Z 27,3 % v roce 1955 na 24,8 % v roce 1956.
Nyní zvláště po zasedání
ÚV KSČ se o efektivnosti na všech úsecích
veřejného života hodně mluví.
Toto slovo ovšem nelze brát jako propagační
heslo, ale musí se stát programem naší
práce jako reálný prostředek k odstranění
současných obtíží. Řekl
jsem, že efektivnost investic musí mít na zřeteli
už plánovači a projektanti. Struktura investic,
daná koncepčním řešením
jednotlivých staveb, je však určována
již v projekční přípravě.
Státní úřad plánovací
by měl ještě podstatněji zvýšit
tlak na ekonomické řešení našich
investic již v projekční přípravě
a pomoci Státnímu výboru pro výstavbu
docílit na tomto úseku podstatné zlepšení.
Vcelku však o dosažení maximální
efektivnosti našeho hospodářství rozhodují
a budou rozhodovat lidé a náš lid, protože
si je vědom všech předností, které
mu poskytuje lidově demokratický řád,
je ochoten učinit vše, aby život v naší
republice byl ještě krásnější
a bohatší než dosud. Bilance ve starostlivosti
o člověka v našem státě je velkolepá.
Růst životní úrovně u nás
nelze srovnat s růstem životní úrovně
v žádné zemi na světě. Není
daleká doba, kdy by mohla být nejvyšší
na světě vůbec. Ne tak ovšem jako v
některých státech na západě,
to znamená za cenu nepředstavitelné bídy
a nezaměstnanosti milionů, za cenu vykořisťování
člověka člověkem a vysávání
kolonií, nebo za cenu zadlužování anebo
dokonce za cenu válek. Právě opačně
jde naše cesta. O správnosti je lid v naší
vlasti přesvědčen a před celým
světem jistě prokáže toto své
přesvědčení za měsíc
ve volbách do národních výborů.
(Potlesk.) Zpravodaj Tymeš řekl ve svém
referátě, že můžeme hrdě
s rozpočtem na rok 1957 předstoupit před
náš lid. Je třeba toho využít nyní,
v předvolební kampani, v plné míře.
Ale nejenom to, lid prokáže v tomto roce i po druhé
své přesvědčení, kdy ruku v
ruce se sovětskými přáteli oslaví
40. výročí Velké říjnové
socialistické revoluce. Tyto oslavy se stanou věcí
všech poctivých lidí na světě,
všech, kteří to míní s věcí
socialismu a míru doopravdy. U nás není třeba
čekat až do října. Již nyní
vše, co konáme, dělejme s vědomím,
že naše práce, která povede ke splnění
státního plánu, k hospodaření
na rozpočet, k odstranění všech negativních
zjevů v našem hospodářském a
politickém životě, která povede k vyšší
efektivnosti našeho národního hospodářství
a která povede k socialistické soutěži
a uzavírání závazků, bude největší
oslavou 40. výročí Velké říjnové
socialistické revoluce a naplní tak heslo
"Se Sovětským svazem za socialismus a mír
- se Sovětským svazem na věčné
časy a nikdy jinak!"
(Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Přerušuji
nyní schůzi na 15 min.