Alebo súdruhovia z Tlmač navrhujú, aby sa do ich závodu, ktorý je špeciálne budovaný ako najväčšia kotláreň v ČSR, sústredila výroba kotlov, ktorá je teraz na 4 miestach. Považujú za nehospodárne, že sa do výrobného programu tohto špeciálneho kotlárskeho závodu zavádzajú výrobky, ktoré nezodpovedajú zariadeniu závodu a zo 70 % ich musia vyrobiť v kooperácii. Každý uzná, že výroba 1,5 tonových výrobkov pod 40 tonovým žeriavom je nehospodárna a nezodpovedá ani vedeckým výrobným zásadám, ale ani ekonomickým požiadavkám zvýšenia efektívnosti výroby.

Presunom kotlov do ich závodu usporili by 13 milión Kčs, lebo nová výroba vyžaduje 3 mil. Kčs investícií a nevyužitím zariadenia vzniká 10 milión Kčs neproduktívnych nákladov. Aj pracujúci z iných odvetví nášho priemyslu podávajú podobné návrhy, ktorých uskutočnenie ich iniciatívu znásobí.

Ďalším problémom nášho hospodárstva je kooperácia. Myslím, že kritika, ktorú súdruh Chruščev vo svojich tézach vzniesol na kooperáciu, v plnom rozsahu platí aj pre nás.

Súdruhovia z Tlmač navrhujú, že výrobu by zhospodárnili, keby zlieváreň v Hliníku, ktorá je od ich závodu vzdialená asi 25 km, vyrábala odliatky len pre ich závod, lebo množstvo odliatkov, ktoré táto zlieváreň vyrába, je rovnaké ako spotreba ich závodu. Tlmače však majú určeného dodávateľa v iných krajoch republiky a naproti tomu zlieváreň v Hliníku dodáva svoje výrobky závodom ostatných krajov.

Podobný príklad poskytujú i strojárne v Brezne, kde je blízko zlieváreň v Hronci a valcovňa v Podbrezovej, ale potrebné odliatky dostávajú z Liberca a iných krajov. Uhoľníky, ktoré najviac potrebujú a ktoré valcuje vedľajšia, iba 7 km vzdialená Podbrezová, nedostávajú z Podbrezovej, ale prostredníctvom Ferrometu z Poľska a západného Nemecka a Podbrezová posiela uholníky závodom oveľa vzdialenejším.

Podobne je to so zlievárňami a strojárenskými závodmi vo všetkých krajoch na Slovensku: každý závod má veľa a značne vzdialených dodávateľov. A takýto stav je pravdepodobne aj v ostatných krajoch republiky. Súdruhovia upozorňujú, že v spomenutých prípadoch je prevoz odliatkov celkom zbytočný a jednoduchými presunmi objednávok a dodávateľov bolo by možno výrobu v týchto závodoch podstatne zhospodárniť. Pritom prevážanie výrobkov nielenže zaťažuje našu dopravu, ale predlžuje dodávacie lehoty výrobkov, na ktoré naše národné hospodárstvo netrpezlivo čaká. Podobné príklady by bolo možno uviesť zo stavebníctva, kde sa stavebné materiály preprávajú protismerne, tak isto v spotrebnom priemysle, v ťažbe dreva a jeho konečnom spracovaní, v potravinárskom priemysle aj v poľnohospodárstve. To sú poväčšine zvyšky živelnosti, ktorých sa zvyšovaním úrovne riadenia budeme musieť čím skôr zbaviť.

Rajónovaním výroby, rozdelením výrobných programov v súlade so zariadením a so surovinovou základnou, kooperujúcimi partnermi a spotrebiteľmi tak, aby na zabezpečenie týchto nových výrobných vzťahov bolo treba čo najmenej presunu, odbremenili by sme našu preťaženú dopravu, ušetrili by sme tisíce vagónov, státisíce ton uhlia a desiatky miliónov Kčs viazaných rozpočtových nákladov u všetkých rezortov. Súčasne by sa zoperatívnila výroba a zlepšil by sa stav v materiálno-technickom zásobovaní, na ktoré si zvlášť strojárenské závody najviac sťažujú.

Stranícke a štátne orgány na nižších stupnoch mohli by riešiť a usporadúvať ich každodenné vzťahy a pracujúci pri bezprostrednom styku mohli by spoločnými silami úspesnejšie odstranovať vznikajúce prekážky. A o to nám všetkým ide, aby sme na riadení nášho hospodárstva zainteresovali čo najširšie masy pracujúcich.

A ešte jeden problém, o ktorom chcem hovoriť: Našu výrobu by bolo možno ešte viac zhospodárniť, keby sme dosiahli užšie spojenie vedy s praxou. Je všeobecne známe, že máme milióny zlepšovacích návrhov, desaťtisíce patentov, tisíce vyriešených výskumných problémov a stovky progresívnych metód, ktorých počty sa deň čo deň zvyšujú, a predsa toto vedecko-technické bohatstvo dostatočne nevyužívame.

V zváračskom výskume sme napríklad, myslím, na jednom z prvých miest na svete, no vo využití výsledkov výskumu v praxi nie je to už také. Podobne je to aj v iných oboroch. Bolo by iste správne a prinieslo by to veľký úžitok, veľké zefektívnenie výroby, keby všetky závody uzavreli podľa špecializácie hospodárske zmluvy s vysokými školami, výskumnými ústavmi a vynikajúcimi vedeckými, ekonomickými a technickými pracovníkmi v tom zmysle, že títo pracovníci všetky svoje vedecko-technické a ekonomické poznatky a preskúmané problémy odovzdajú pracujúcim a že vezmú na seba spoluzodpovednosť za plánovité a vedecké využitie kapacity, za zvyšovanie mechanizácie, za zlepšenie organizácie a technológie výroby, aby výroba bola za daných strojových a priestorových možností skutočne na svetovej úrovni.

Vedeckí pracovníci prinášali by vedecko-technické poznatky do závodov, učili by ľudí, mohli by vytvoriť podmienky a získať najschopnejších pracovníkov pre ašpirantúry, aby sme mali aj v závodoch vedecké hodnosti, a vedeckí pracovníci by si odnášali zo závodov problémy, ktoré sú vo výrobe najaktuálnejšie a na ktoré by bolo treba výskum sústrediť. Pevnejšie by sa zviazala výroba s vedou, a to nielen k rýchlejšiemu rastu oboch, ale, a to je hlavné, na prospech všetkého nášho ľudu.

To treba zdôrazniť práve teraz, keď vstupujeme do atómového veku, keď uhlie začne sa pravdepodobne využívať pre chemický úsek a keď ho budeme nahradzovať atómovou energiou, keď začneme vo väčšom rozsahu využívať rádioaktívne izotopy, automatizáciu, chemizáciu a iné moderné výrobné metódy. Hovorím to preto, lebo práve teraz by bolo treba spojenie výroby s vedou utužiť. Tohto roku začíname na Slovensku stavať prvú priemyslovú atómovú elektráreň. Tým otvárame bránu širokému použitiu atómovej energie v našej republike a sme presvedčení, že je to historický medzník, od ktorého zaznamenáme ďalší, ešte rýchlejší a mohutnejší rozvoj nášho hospodárstva. Atómové elektrárne, ktoré pre zdĺhavý prevoz uhlia budeme stavať na Slovensku, a veľký hutnícky závod, o ktorom sa už dlho úspešne a nádejne rokuje, vytvoria ekonomickú základňu, ktorá je podľa též súdruha Chruščeva nevyhnutná pre trvalý a všestranný hospodársky rozvoj každej oblasti, teda aj Slovenska.

Vážení poslanci! To sú možnosti, ktorých realizovanie vyžiada si veľa masovopolitickej a organizačnej práce. No práve na tomto úseku máme my, poslanci, všestranne pomáhať. Ľud nás sem zvolil ako najlepších a najschopnejších. Pracujeme na najrôznejších úsekoch nášho života, kde sa všetky otázky v rozličných formách riešia. Keď každý z nás dá všetky svoje sily a schopnosti do uskutočňovania týchto úloh, keď všetky rezorty, odborové zväzy, masové organizácie a národné výroby budú najlepšie výsledky hneď po ich dosažení tvorivo prenášať na ostatné pracoviská, iste sa rozpočet, ktorý nám bol predložený a za ktorý budeme hlasovať, nielen splní, ale som presvedčený, že sa získajú aj prebytky. Využime všetky prostriedky pre zapojenie pracujúcich do riešenia základných hospodárskych i politických záležitostí na všetkých pracoviskách. Takto pracujúci nielen najlepšie pochopia zmysel svojej činnosti, ale urýchlene dosiahnu politicko-hospodárske ciele, ktoré sme si vytýčili. Stále širšia účasť pracujúcich na riadení hospodárskeho, politického a kultúrneho života je základným rysom socialistickej spoločnosti, ktorú víťazne budujeme.

Tohto roku celý svet oslávi 40. výročie Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie ako najväčší dejinný triumf pracujúceho ľudu.

Plnenie úloh nášho plánu a rozpočtu bude najkrajší dar našej vlasti k 40. výročiu Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie, ktorý môžeme priniesť. Preto všetci v jednom šíku, spoločnými silami do boja za zvýšenie efektívnosti výroby a za splnenie predloženého rozpočtu! (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji posl. Šebestovi. Dávám slovo posl. Závětovi.

Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!

Dnešní zasedání Národního shromáždění projednává důležitý státní dokument - rozpočet na rok 1957. Chtěl bych promluvit o důležitém úseku našeho průmyslu, o hutnické výrobě Je to právě hutnictví, které našemu průmyslu zabezpečuje dostatek železa a oceli. Také hutnictví se pro letošní rok ukládají vyšší výrobní a hospodářské úkoly.

Hospodářskou sílu každé země nám ukazuje především výroba takových produktů, jako jsou uhlí, elektřina, železo a ocel. Můžeme plným právem prohlásit, že jsme na tomto úseku své práce dosáhli velkých úspěchů. A dokazuje to právě pohled na hutnictví. Naše hutní závody loni dodaly 3,282.000 tun surového železa, což je zhruba dvojnásobek výrobní úrovně z roku 1948. Stejně pronikavě vzrostla i výroba oceli. Loni naše hutnictví dodalo 4,882.000 tun oceli. Výroba válcovaného materiálu - nepočítaje v to trubky - činila 3,278.000 tun.

Srovnání se situací v cizích zemích ukazuje, že ve výrobě hutnických materiálů na jednoho obyvatele stojíme na jednom z předních míst ve světovém žebříčku. Tohoto nesporného úspěchu jsme mohli dosáhnout proto, že lidově demokratické zřízení našeho státu vytvořilo příhodné podmínky pro trvalý hospodářský rozvoj celé naší republiky.

Důležitým střediskem hutní výroby je Ostravsko. Nová huť Klementa Gottwalda, Vítkovické železárny a Železárny V. M. Molotova v Třinci představují tři naše největší hutní závody. K nim pak přistupují ještě další menší závody, např. Bohumínské železárny G. Klimenta, Železárny Stalingrad a další závody v českých krajích i na Slovensku.

Jako hutník jsem pracoval v několika hutních závodech. Měl jsem možnost podívat se také do některých hutních závodů na Slovensku. Ze své praxe bych chtěl nyní poukázat na některé příčiny, jež dosud brzdí další mocný rozvoj hutnické výroby a ještě širší uplatňování požadavků hospodárnosti.

Ze svých vlastních zkušeností a z rozhovorů s dělníky vím, že máme řadu vynikajících a obětavých techniků, kteří se všestranně snaží o neustálé zdokonalování výroby na úsecích, které jsou jim svěřeny. Na druhé straně však vidíme, že někteří technici nevěnují dostatečnou pozornost řešení palčivých problémů hutnictví. Je to vidět i z toho, že většinu zlepšovacích návrhů, jez byly podány a realisovány, podali sami dělníci, ačkoliv právě technici by měli mít ty nejlepší předpoklady ke zlepšovatelské činnosti.

V minulých letech byla vybudována rada nových sléváren a některé byly modernizovány. Přesto však jsou slévárny ještě popelkou a nevěnuje se jim tolik péče, kolik by bylo třeba. Proto nemůžeme vždy dodat takové množství slévárenských výrobků, kolik jich je třeba k plnění úkolů stanovených pětiletým plánem.

Vidíme, že musíme získávat chybějící odlitky z šedé litiny dovozem ze zahraničí. Avšak není pochyb, že jsme ještě nevyužili všech rezerv, jež v tomto odvětví máme. K tomu je ovšem potřeba, abychom důsledněji upravili dělbu práce, abychom ještě lépe organisovali výrobu a abychom dbali o přísnou technologickou kázeň a o dodržování správných technologických postupů.

Ale máme i jiné příležitosti k lepšímu využití výrobních kapacit a ke zvýšení efektivnosti v hutní výrobě. Například ve slévárnách se dosud mnohde pracuje jen na jednu směnu, ačkoliv zkušenosti ukazují, že by bylo možno zavést dvojsměnný provoz. Tím by se samozřejmě lépe využilo stávajících zařízení. Také v Sovětském svazu jsem si v mnoha hutních i strojírenských závodech ověřil, že slévárny tam pracují zpravidla na dvě směny a třetí směna se využívá k opravám strojů a zařízení.

Důležitou národohospodářskou otázku představuje mzdová politika, náklady na jednotku výroby, jakož i poměr mezi vývojem produktivity práce a průměrným výdělkem.

I na tomto úseku lze dosáhnout dobrých výsledků. Ukazuje to příklad Bohumínských železáren. Ze statistiky oddělení mezd a práce Bohumínských železáren vyplývá, že podíl mezd na jednu korunu vyrobeného zboží má klesající tendenci. V roce 1955 činil 34 haléřů, v roce 1956 se snížil už na 31 haléřů a plán na letošní rok ukládá, aby se snížil na 28 haléřů. Toto snížení mzdových nákladů na jednu korunu vyrobeného zboží bylo zajištěno snížením mzdových nákladů na hmotné jednotky.

Těchto příznivých výsledků bylo dosaženo, aniž by byla v Bohumínských železárnách porušena relace mezi růstem produktivity práce a průměrnými výdělky. V roce 1955 byla produktivita práce na jednoho dělníka průmyslové činnosti splněna na 110,53 % a průměrná mzda byla překročena na 103,75 %. V roce 1956 byl plán produktivity práce překročen na 110,21 % a plán průměrných výdělků na 109,89 %. To bylo ovlivněno zavedením 46 hodinového pracovního týdne. Vyrábíme nyní více a plánovaná částka na mzdy překročena nebyla.

Na únorovém zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa se první náměstek předsedy vlády dr. Dolanský ve svém referátě o efektivnosti v našem hospodářství dotkl i otázek hutní výroby. Zdůraznil zejména otázky efektivnějšího využívání hutních materiálů. Jejich využití ve strojírenství není dosud plně hospodárné a spotřeba materiálů je proto příliš vysoká. Tento problém musí řešit jak pracující ve strojírenství, tak i v hutnictví.

Hutě, a jmenovitě slévárny, mohou k úsporám materiálu přispět zvláště tím, že budou dodávat přesné odlitky, že budou dodávat válcovaný materiál v požadovaném sortimentu a ovšem i tím, že odstraní nebo maximálně omezí ztráty na materiálu ve vlastním hutnickém provozu.

Státní plán rozvoje národního hospodářství na letošní rok rovněž ukládá, aby se hutní výroba zvyšovala rovněž na základě intenzifikace metalurgických procesů, rozšiřováním automatisace tepelného řádu, zlepšováním technologie výroby a v neposlední řadě ovšem i tím, že do provozu budou uvedena nová zařízení. V Kunčicích se například rozvíjí druhá etapa výstavby Nové hutě Klementa Gottwalda, která značně posílí hutnický průmysl celé naší republiky a tak i její celkovou hospodářskou sílu.

Velký přínos pro rozvoj naší hutní výroby představuje spolupráce se zeměmi socialistického tábora, především ovšem spolupráce se Sovětským svazem. Výměna zkušeností s hutníky ze spřátelených zemí, jakož i dělba programů a specializace v mezinárodním měřítku, znamenají významný přínos pro rozvoj hutnictví i pro jeho nejvyšší hospodárnost.