Ad 2. Hlasování o osnově zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Protože nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech, ve znění zprávy výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech. (Potlesk.)

Tím je vyřízen druhý bod pořadu schůze.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů, poslanci Jindřichu Sommerovi.

Zpravodaj posl. J. Sommer: Vzdávám se slova.

Ad 3. Hlasování o osnově zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Protože nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů, ve znění zprávy výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů. (Potlesk.)

Tím je vyřízen třetí bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, kterým je

4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 (tisk 125).

Zpravodajem je posl. dr Klinger, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Klinger: Vážené Národní shromáždění!

Ústřední výbor Komunistické strany Československa a celostátní konference KSČ vyslovily požadavek o upevňování socialistické zákonnosti a o zvyšování výchovné úlohy státu. Novela trestního zákona z r. 1956 uplatňuje tento požadavek v oboru justice. Zlepšení výchovného působení soudů se projevuje v novele trestního zákona v řadě ustanovení. Mají soudům poskytnout oporu, aby mohly volit při svém rozhodování nejvhodnější opatření, pokud jde o výchovné působení na samotného pachatele trestného činu, ale zároveň i pokud se má výchovně působit na ostatní členy společnosti.

Chtěl bych při této příležitosti zdůraznit jednu zásadu našeho trestního práva. Plyne z ní skutečnost, kterou by si měli uvědomit všichni naši občané, ale zejména my, členové Národního shromáždění. Jde o to, abychom uměli rozlišit mezi trestnými činy nebezpečnými společnosti a mezi těmi, jež náš stát poškozují, nebo dokonce ohrožují existenci státu. Činy nebezpečné pro společnost nemusí vždycky ohrozit stát, ale činy namířené proti existenci našeho socialistického státu ohrožují ve většině případů nutně současně i společnost. To znamená, že ta ustanovení novely trestního zákona z roku 1956, která mají posílit výchovné působení trestního práva, nikterak neoslabují ostří represe namířené proti nepřátelům, kteří se pokoušejí jakýmkoliv způsobem poškodit socialistickou výstavbu našeho státu. Musíme vidět, jak náš zákon správně spojuje výchovné působení trestního práva vůči pracujícím s tvrdými, ale spravedlivými údery proti nebezpečné zločinné činnosti nepřátel, kteří za podpory zahraniční reakce útočí na vymoženosti pracujícího lidu.

Předkládaný vládní návrh novely trestního zákona správního úzce souvisí s novelou trestního zákona ze dne 19. prosince 1956.

Rozdíl mezi trestním zákonem z roku 1956 a zákonem, kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb., který projednává Národní shromáždění v dnešní schůzi, spočívá v tom, že trestní zákon správní postihuje jednání, která nedosahují oné společenské nebezpečnosti jako trestné činy, které stíhá trestní zákon z r. 1956.

V trestním zákoně správním jde převážně o drobné přestupky, Těch se dnes dopouštějí naši občané, kteří jsou ještě ve svém vědomí a jednání pod vlivem přežitků kapitalismu. Je proto plně na místě posílit výchovné prvky trestně právního působení i v trestním zákoně správním. To proto, že zejména užívání trestu veřejného pokárání jakožto výchovného prostředku se osvědčilo v praxi výkonných orgánů národních výborů. Předpokladem proto je, že o přestupcích rozhodují v převážné míře výkonné orgány národních výborů. Jen o nejzávažnějších přestupcích rozhodují soudy. Jedině ty mohou za přestupek uložit trest odnětí svobody. Toho si musí být vědomy národní výbory, aby nezacházely dál, než jim předkládaná novela přiznává, t. j. aby neukládaly trest odnětí svobody.

Základní tendencí novely je posílení výchovné funkce orgánů, které rozhodují o přestupcích v souhrnu ustanovení vztahujících se k trestním zákonu správnímu, t. j. posílení těch orgánů, které umožní splnění výchovného úkolu. Proto také novela trestního zákona správního vychází ze změn provedených v trestním zákoně, jež mají výchovnou tendenci.

V tomto směru je třeba upozornit na úpravy toho druhu, kdy bude možno uložit za kterýkoli přestupek jako hlavní trest veřejné pokárání. To bylo dosud u řady přestupků vyloučeno. Dále pak na zásadu, že za přestupek bude možno nadále uložit jen jeden trest hlavní.

Osnova dále podstatně snižuje horní hranici pokut ukládaných za přestupky. Dosavadní výše pokut stanovená až částkou 100.000 Kčs, ztratila svého opodstatnění vzhledem k ekonomicko-politické situaci, nehledě k tomu, že v trestním zákoně byla snížena hranice peněžitého trestu ukládaného za trestný čin na 50.000 Kčs.

Proto, aby v řízení o přestupcích neplatily odchylné zásady od zásad, jimiž je veden trestní zákon, má novela trestního zákona správního na př. ustanovení, že při souběhu přestupků se uloží jen jeden trest, nebo že se omezuje doba, na kterou lze vyslovit zákaz činnosti a pod.

Podstatnou změnu přináší úprava zvláštní části trestního zákona správního, pokud jde o otázku ochrany socialistického vlastnictví, zavedením nové skutkové podstaty přestupku rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví (§ 35 a).

Podle dosavadního stavu o všech případech rozkrádání a poškozování tohoto majetku rozhodovaly soudy a to i v případech, kdy takovým jednáním byla způsobena škoda jen nepatrná. Položme si otázku, jak může na pachatele a na ostatní členy společnosti výchovně působit rozhodnutí soudu, podle něhož na př. musel být vzhledem k přísným ustanovením trestního zákona odsouzen závozník masného průmyslu pro odcizení věci v ceně 4,80 Kčs k trestu nápravného opatření na 2 měsíce, při čemž se mu sráželo 10 % ze mzdy. Nebo jiný příklad. Jak může v tomto smyslu působit rozhodnutí, podle něhož odcizení věci v ceně 40 Kčs vedlo k trestu nápravného opatření na 3 měsíce s 25% srážkou ze mzdy? Myslím, že není sporu o tom, že v těchto konkretních případech šlo do jisté míry i o pochybení státních orgánů, jež mohly použít ustanovení o zastavení trestního stíhání, kteroužto možnost poskytuje trestní řád. Přece však dokumentují tyto případy nejlépe tu skutečnost, že soudy vzhledem k svému poslání a k výchovné funkci, kterou jim dává socialistický řád, mají rozhodovat jen o případech závažnějšího rázu. Skutečnost totiž ukázala, že jde nejčastěji o případy drobného rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a že se ho dopouštějí lidé, kteří dosud nebyli trestáni a o kterých bylo zjištěno, že jinak vedou řádný a spořádaný život. V příkrém rozporu stojí s těmito případy však činy jdoucí až na kořen existence našeho státu. Proto si přejeme, aby orgány bezpečnosti, prokuratury a soudy u vědomí této dvojí úlohy našeho trestního práva vedly nadále nesmiřitelný boj proti nepřátelům republiky, jak jim to ukládají naše trestní předpisy, a uplatnily výchovné působení ukládaných trestů tam, kde je to účelné vzhledem k našim pracujícím.

Všechny dosud sledované skutečnosti vedou k tomu, aby se v boji proti rozkrádání a poškozování socialistického vlastnictví hledaly nejvhodnější výchovné methody, které by vedly pracující k uvědomělému vztahu k socialistickému vlastnictví.

Osnova navrhovaným ustanovením (§ 35 a) umožní, aby o případech rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, půjde-li o čin malého významu, rozhodovaly výkonné orgány národních výborů. Na úpravu, kterou v tomto směru provádí trestní zákon správní, navázal i další návrh vlády ze dne 1. března t. r., který má umožnit, aby o případech drobného rozkrádání a úmyslného poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, pokud se ho dopustí zaměstnanec podniku, rozhodovaly orgány přímo na pracovišti.

Všechny tyto úpravy znamenají posílení ochrany socialistického vlastnictví, poněvadž umožní zvýšené výchovné působení nejen na pachatele, ale i na ostatní pracující. Dále povedou k tomu, že vzroste společenské vědomí o škodlivosti, nebezpečnosti a zavržitelnosti takového jednání poškozujícího celou společnost.

Rovněž pokud jde o přestupek poškozování osobního a soukromého majetku (§ 137 a) umožní se jeho zařazením do trestního zákona správního pružnější postih než dosud v případech drobných krádeží a jiných méně významných útoků namířených proti tomuto majetku.

Účinnější trestní represe než dosud vyžadují též některé záporné společenské jevy porušující mravnost, které se rozmohly v určitých místech, a dále případy, kdy opilí nebo podnapilí řidiči ohrožují bezpečnost a majetek spoluobčanů. Na tyto případy míří zpřísnění trestních sankcí v §§ 134 a 144.

Předkládaná novela trestního zákona správního jsouc vedena snahou odstranit všechna ustanovení, která stála v cestě náležitému uplatnění a rozvíjení výchovné funkce trestního práva správního, povede k upevnění socialistické zákonnosti, která je jedním z významných předpokladů úspěšného rozvíjení socialismu v naší zemi.

Ústavně právní výbor projednal ve své schůzi dne 1. března vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. a doporučuje tento vládní návrh Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme k hlasování.

Dám hlasovat, nebude-li Národní shromáždění nic namítat, o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Má někdo nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)

Nemá.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb., a to ve znění předložené zprávy výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb.

Tím je vyřízen čtvrtý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o čestném odznaku "Mateřství" (tisk 126).

Zpravodajkou je posl. Marečková. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Marečková: Soudruzi poslanci!

Národní shromáždění přistupuje k projednání návrhu zákona o udělování čestného odznaku "Mateřství".

Návrh co do počtu paragrafů je sice malý, ale zato je obsahově bohatý, neboť přináší ženám-matkám další ocenění jejich zásluh o rozvoj a rozkvět naší vlasti.

Zde je třeba podotknout, že naše lidově demokratické zřízení hodnotí práci žen na všech úsecích našeho života. Vždyť máme ženy vyznamenané za pracovní zásluhy Řádem republiky, Řádem práce a je jich v naší vlasti skutečně již dosti, které nosí ta nejvyšší vyznamenání, což svědčí o tom, že ženy jsou skutečně rovnoprávnými budovatelkami naší republiky. Proto také jejich vyznamenávání a vyhodnocováni jest nedílnou součástí každé akce, ať již ji provádíme v rámci celostátním, krajském, okresním či místním. Nejvýrazněji je práce našich žen oceňována při příležitosti MDŽ, který budeme slavit 8. t. m.

Od 8. března 1958 přibudou k dosud udělovaným poctám další, a to bude udělování vyznamenání odznakem "Mateřství", jímž se dostane veřejného vyznamenání ženám s více dětmi. Tímto krokem opět dokazuje náš stát, jak si ženy-matky cení.

Tato forma vyznamenání ovšem není jediný způsob péče našeho zřízení o rodinu. O tom jsme se mohli všichni přesvědčit v poslední době již několikráte, při projednávání různých zákonů. Je třeba i dnes si některé věci opět připomenout. Tak na př. zákon o nemocenském pojištění zvýhodňuje rodiny s více dětmi zvýšením rodinných přídavků, které se týká 110.000 rodin. Dítěti a matce je věnována všestranná péče se strany našeho zdravotnictví, pro děti jsou zřizovány jesle a školky i jiná zařízení, která pomáhají našim ženám-matkám při výchově dětí.

I zákon o hospodaření s byty pamatuje na vícečlenné rodiny.

A nyní si položme otázku: Bylo tomu vždy tak a je taková situace v celém světě? Přirovnáním k poměrům v předmnichovské republice nejlépe oceníme dnešní péči strany a vlády o rodinu, matky a děti. Jistě každý z nás poslanců by mohl uvádět příklady ze svého okolí, kdy za prvé republiky rodiny s více dětmi nechtěl vzíti žádný do bytu, kdy se desetičlenné rodiny tísnily v jedné místnosti, kdy se říkalo nezaměstnaným dělníkům, kteří hledali práci, aby zajistili výživu pro vícečlennou rodinu a poukazovali na děti, že tolik dětí nemuseli mít. Byly případy, kdy jsme četli v novinách, že dělník spáchal sebevraždu proto, že neměl dát svým dětem co jíst a podobně.

Dnes se nám tyto skutečnosti zdají být skoro neuvěřitelné a připomenout si je je nutné proto, poněvadž si dnešní skutečnosti a dnešních vymožeností v tomto směru budeme a musíme o to více vážit.

A jakou máme po této stránce situaci v kapitalistických státech? Tak na př. v západním Německu nemají zavedeny rodinné přídavky na děti, o zákonném nároku na ně se jedná již několik roků. Zájem o děti matek projevuje stát tehdy, když je potřebuje pro armádu, jež dnes ohrožuje mír v Evropě. Plným právem staví se pokrokové matky této země stále rozhodněji proti takovéto "péči".