Pátek 30. listopadu 1956

V souvislosti s projednávanými zákony nesmíme opomenout, jaká péče je věnována našim ženám, kde veškerá opatření a navrhované zákony se řadí mezi nejlepší na světě. Právem můžeme být hrdi na to, že hlavně pronikavá opatření zaznamenáváme v péči o matku a dítě. Po roku 1948 se péče o matku a dítě zlepšila tak dokonale, že kojenecká úmrtnost ve srovnání s rokem 1937, kdy činila z 1.000 narozených dětí 117,7, klesla na necelá 32 %. Příklad z mého volebního obvodu, který zahrnuje pohraniční území, svědčí o tom, že i v místech, která se těžce obsazují lékaři a zdravotním personálem, jsou úspěchy ve zdravotnictví nemalé. Předně v tom, že počet porodů v ústavech stoupl, zatím co v roce 1949 rodila 1/3 žen v ústavech, v r. 1956 už je to 95 %. A tím, že bude zavedena bezplatná porodní péče i pro nepojištěné ženy od 1. 1. 1957, bude ještě procento porodů v ústavech zvýšeno. Počet úmrtí žen při porodu v r. 1951 z 1 363 porodů byl velmi nízký, zemřely jen 2 ženy. V posledních dvou letech, i když porodnost se zvýšila, nemáme žádných úmrtí žen při porodu.

Naše ženy zvláště ocenily péči v boji proti TBC, kde se úmrtnost snížila v porovnání s r. 1937, kdy ze 100 000 obyvatel zemřelo na TBC 107 osob, v roce 1955 už jen 40, to znamená, že jsme snížili úmrtnost o 60 %. Naše ženy oceňují práci našich lékařů na prevenci v boji proti rakovině, nemoci, která se v současné době stává nejobávanější nemocí u žen. S. Jankovcová ve statistice uvedla, že lidský život se prodlužuje. Je potěšitelné, že se projevuje zvýšení lidského věku u žen v porovnání s muži o 5 let, jsme hrdi na to, že se rozbíjí tak theorie, která hovoří o tom, že ženy při práci předčasně stárnou a vyčerpávají se. Naše ženy nacházejí naopak v práci radost, své plné vyžití, roste jejich politické uvědomění a žádná žena, která jednou začala pracovat, nechce zůstat doma bez práce. Je si vědoma, že svojí prací přispívá k upevnění našeho státního zřízení a přispívá tak i k vyšší životní úrovni své rodiny.

Hovoříme-li o tom, jak náš stát pečuje o matku a dítě, tu si vzpomínám na článek vynikající ženské pracovnice-novinářky Jožky Jabůrkové z roku 1929, ve kterém popisuje život průmyslového proletariátu v Košířích, kde vychází z fakt a cifer o průzkumu sociálních poměrů v té době. Průzkum byl prováděn u 371 dětí měšťanské školy v Košířích. S. Jabůrková píše: "Odpočítáme-li 60 dětí ministerských radů ze čtvrtí Berlín, Šumava a Cibulka a jiných, uvidíme z uvedených číslic celou tu hroznou bídu proletářské čtvrti. Ve 48 rodinách byly živitelkami jenom ženy, a podle doznání chlapců byla v 39 z nich naprostá bída. A jistě jestliže se tolik dětí k bídě přiznalo, znamenalo to, že jich je nejméně třikrát tolik, jež trpí nedostatek. Výdělky matek, na nichž spočívala celá tíže péče o rodinu, byly prabídné. U 11 z nich byl příjem menší než 100 Kčs týdně a u dalších se nepohyboval výše než 150 Kčs. Z těch 323 rodin muselo 119 matek jít za výdělkem, protože mužovy ruce nestačily uživit rodinu. Jenom 21 matek ze 115 odcházelo od jednoho dítěte. Ostatní zanechávaly na pospas náhodě a t. zv. boží prozřetelnosti 2, 3, 4, ba dokonce i 9 dětí. A z těchto výdělečně činných žen bylo jen 35 nemocensky pojištěno, a ostatní ubožačky byly stále v nebezpečí, že když onemocní, ztratí své zaměstnání." Článek dále rozvádí tu velkou bídu, která v té době se vzrůstem drahoty v rodinách se projevovala, kdy podle statistických záznamů se ceny v porovnání s cenami před válkou zvýšily 9 a čtvrtkrát.

Považovala jsem za nutné o některých těchto otázkách hovořit dnes při projednávání tak důležitých zákonů a to proto, abychom veškerou péči do budoucna zaměřili na ty úseky, které nám ještě brzdí další rozvinutí sil pracujících a tím i k využití dalších schopností našich žen při budování socialismu a také proto, abychom si uvědomili, jak rozdílným životem žijí naše ženy a naše rodiny proti dobám první republiky. Proto my, poslankyně, budeme hlasovat pro navrhované zákony a v duchu s námi všechny pracující ženy. Uvedené zákony přinášejí značné výhody pro všechny ženy, ale též nás zavazují k tomu, abychom všemi svými silami přispěly k dalšímu rozkvětu a hospodářské síle našeho státu. Buďme si vědomy, že pracovat znamená přispívat k upevnění míru. Tvořit hodnoty znamená zabezpečovat další růst kulturní a hmotné úrovně našich rodin a vytvářet tak pro naše děti radostnou a šťastnou budoucnost. (Potlesk.)

Předseda: Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy?

Hlásí se posl. Chvilíček. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Chvilíček: Vážené Národní shromáždění!

Dnešní zasedání bylo svoláno ve velmi důležité věci, a to k tomu, aby schválilo opatření, které ukáže našemu lidu, že strana a vláda Národní fronty vede správnou politiku pro zvyšování životní úrovně našeho lidu. Sociální a důchodové zabezpečení a jeho nová úprava, která si vyžádá přes miliardu korun, je pádným argumentem a výsledkem dobré práce všeho našeho lidu, která umožnila, že můžeme toto opatření dnes projednávat proto, že se pro ně připravily před poklady. Věřím pevně, že budeme pro ně jednomyslně hlasovat. Tato nová úprava přináší prospěch dělníkům a důchodcům, ale také družstevníkům i soukromě hospodařícím rolníkům. Ať už je to bezplatné léčení dětí do 15 let v nemocnici nebo nemocniční ošetření při porodu, to vše je finanční posílení a tudíž zvýšení životní úrovně.

Na našich vesnicích nepřátelé dnešního zřízení - a jsou ještě v našem státě - namlouvají našim lidem, že, až budou celé vesnice v družstvech, nebude pro všechny lidi práce. A právě nové opatření v důchodovém zabezpečení jim dává pádnou odpověď, že stále potřebujeme nové pracovníky, a to i důchodce, aniž by se jim důchod krátil, když budou pracovat, ale naopak se jim důchody budou procentně zvyšovat.

Při projednávání bylo k tomu hodně hovořeno na vesnicích a v závodech, avšak musím s tohoto místa vytknout předsednictvu Národního shromáždění, že část poslanců nebyla dopředu informována a dočítala se o navrhovaném opatření až z novin. Předsednictvo si musí uvědomit, že právě poslanci jsou spojkou mezi lidem a vládou a o všech věcech mají a musí být předem informováni.

I nové, již šesté snížení maloobchodních cen, které vejde v platnost 3. XII. 1956, je výsledkem dobré práce našeho lidu a přichází ve velmi vhodnou dobu. Na jedné straně se snaží kapitalisté o to, aby uchvátili moc do svých rukou, aby mohli vykořisťovat práci druhých a na druhé straně v našem státě dochází ke snižování cen a to je zase pádný argument pro pracující i v kapitalistických státech, že jedině naše cesta, kterou jsme nastoupili po vzoru našeho největšího spojence, Sovětského svazu, je správná.

I v této věci musím znovu vytknout předsednictvu Národního shromáždění, že opomenulo o tomto opatření informovat poslance, a to zvláště poslance bezpartijní a jinostraníky, kteří se o tom dočetli zase jen v novinách. Ukáži to na svém případě a mám ověřeno, že o nic lépe na tom nebyla řada poslanců. Byl jsem letos v Sovětském svazu a právě probíhající Měsíc československo-sovětského přátelství dává mně možnost hovořit na besedách na vesnicích. Musím prohlásit, že o tyto besedy je mezi naším lidem velký zájem. Využíváme jich také k projednávání dopisu vlády republiky Československé družstevníkům a rolníkům.

Takovouto besedu jsem měl v úterý večer v mém obvodě v Suché Lozi. Po zahájení, které provedl předseda místního národního výboru, vystoupil předseda místní organisace a vytáhl z kapsy brožurku, ze které sděloval přítomným připravované snížení cen. Všichni jistě pochopíte, v jaké situaci jsem se octl, poněvadž jsem o tomto snížení nic nevěděl. A pak v diskusi, když jsem nedovedl přímo na otázky ve věci snížení odpovědět, plným právem padla od jednoho voliče poznámka: "Tak Jene, na co tam jste, když předseda místní organisace KSČ, která má asi 20 členů, je o věci informován a poslanec, který zastupuje 35.000 občanů, neví o ničem?"

Asi sto poslanců se zúčastnilo na jaře školení v Mariánských Lázních a při závěru školení bylo žádáno, aby poslanci byli o vážných věcech předem informováni. Bylo nám to přislíbeno, avšak na těchto dvou případech jsem ukázal, že se tak nestalo.

Práce v obvodech a zvláště na našem moravském Slovácku je těžká, avšak děláme ji rádi a věřím, že předsednictvo NS nám bude pro příště dobrým rádcem. Podařilo se nám v kraji Gottwaldov přesvědčit rolníky, aby plnili dodávku, a když budeme správně a včas informovat voliče, podaří se nám i další úkoly, které nám strana a vláda NF uloží. (Potlesk.)

Předseda: Kdo se ještě hlásí do rozpravy?

Místopředseda NS posl. Valo. Dávám mu slovo.

Podpredseda Valo: Slávna snemovňa, súdruhovia a súdružky!

Súdruh Chvilíček, ktorý tu vystúpil, nehovoril bezprostredne k zákonu o sociálnom zabezpečení, predsa si však sťažoval. Nie ako zpravodajca, ale ako člen predsedníctva pokladám za povinné, aby som mu na jeho poznámku odpovedal.

Po prvé: pokiaľ sa týka zákonov o národnom poistení a sociálnom zabezpečení, myslím, že si tu súdruhovia poslanci sťažovat nemôžu, že by neboli bývali dostatočne informovaní. Naopak. Sami ste celé týždne vopred viedli rozpravy so svojimi voličmi a informovali ich. Boli teda informovaní dostatočne o obsahu zákonov. Samozrejme nemohli byť informovaní o tom, čo prípadne vo výboroch bolo nakoniec zmenené. To nemohlo ani predsedníctvo predvídať. I keď samozrejme treba povedať, že k nejakým podstatným zmenám vo výboroch nedošlo, predsa došlo k niektorým zmenám, ale tie sme, žiaľbohu, predvídať nemohli. To je jedna vec.

Druhá vec sa týka informácie o znížení cien. Myslím, že tu nebolo to adresované na správnu adresu. Otázka zníženia cien nepodlieha schváleniu Národným zhromaždením, pretože sa robí len ako uznesenie vlády. Vláda, ktorá hospodári s rozpočtovými príjmami, môže kedykoľvek takéto opatrenia, ktoré znamenajú prínos pre naše obyvateľstvo, urobiť zo svojej moci. Preto nedostalo tieto veci ani predsedníctvo ako orgán, ale dostali tieto zprávy ďalekopisom sekretariáty strany a sekretariáty Národného frontu a bolo tam možno, ba bolo povinnosťou, aby strany informovali svojich poslancov, respektíve tých, ktorí nie sú príslušníkmi žiadnej politickej strany, aby informoval Národný front. Že sa to nestalo, nie je našou chybou.

Myslím však, že predsa len predsedníctvo bude brať v úvahu jedno, a to, aby požiadalo vládu, aby združenia poslancov boli informované včas o takýchto príjemných opatreniach, aby sa poslanci nedostali do takej iste nepríjemnej situácie, o akej hovoril súdruh Chvilíček. Myslím, že to bude možné bez akýchkoľvek zvláštnych ťažkostí urobiť.

To je všetko, čo som chcel poznamenať k vystúpeniu súdruha Chvilíčka.

Odporúčam, aby návrh predlohy, ktorej som zpravodajcom, bol schválený tak, ako bol predložený.

Předseda: Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Přistoupíme k hlasování a to tak, že budeme o každém vládním návrhu zákona hlasovat odděleně.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k vládnímu návrhu zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců poslanci Mátlovi.

Zpravodaj posl. Mátl: Vzdávám se slova.

Předseda: Protože nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovat, nebude-li námitek, o celém vládním návrhu zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců najednou podle společné zprávy výborů rozpočtového a hospodářského, ústavně právního a zdravotního.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění společné zprávy výborů rozpočtového a hospodářského, ústavně právního a zdravotního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců.

Tím je vyřízen druhý bod pořadu schůze. (Dlouho trvající potlesk.)

Ad 3. Hlasování o osnově zákona o sociálním zabezpečení.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji ke 3. bodu pořadu poslanci Valovi.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP