Při rychlém zřizování vysokých škol a fakult dopustili jsme se i chyb. Zřídili jsme i školy, kterých nebylo nutně potřebí, v budování nových fakult, odůvodněném růstem oboru, dopustili jsme se někdy i nežádoucí atomisace. Odtrhli jsme od sebe to, co patří nerozlučně k sobě, a zřídili jsme pro nové fakulty i administrativní aparáty, které nám odčerpávají jak pracovní síly, tak peníze i místnosti. Byl již učiněn počátek k nápravě. Jako jsme však zřizovali a štěpili, nesmíme se ani bát rušit a spojovat. Chyba je možná, náprava je nutná.

Některé resorty začaly do vysokého školství zasahovat tak, že si z titulu, že pro ně škola vychovává odborníky, chtěly takovou vysokou školu samy řídit. Částečná náprava se již stala. Některé vysoké školy se vrátily do ministerstva školství a kultury zpět. Nutno zcela jasně a striktně hájit zásadu: co je školské, to patří jedině do školství. Nesporné při tom je, že interesovaná ministerstva mají se však na plánech práce těchto škol zúčastňovat a že má být úzká, loyální a plodná spolupráce.

Budiž mně dovoleno, abych uvedl jeden takový příklad dobré spolupráce dvou resortů. Lékařské fakulty patří do resortu školského, avšak na sdělávání učebních plánů se podílí i resort zdravotnický. Zdravotnický výzkum, který se koná jak v zařízeních ministerstva školství a kultury, tak v zařízeních ministerstva zdravotnictví, je řízen vědeckou radou ministerstva zdravotnictví, v níž zasedají vědečtí pracovníci obou resortů.

Studentské schůze, a byla zde dnes již o nich řeč, probíhající na jaře tohoto roku, odhalily aneb alespoň zveřejnily některé závady ve výchově a výuce na vysokých školách. Odhalily však současně i mnohé pochybené a nesprávné názory našich studentů. Ještě dříve, než studenti manifestovali, bylo diskutováno o změnách v učebních osnovách. Tyto změny od letošního studijního roku vešly v platnost. Bude-li podle nich postupováno, přinesou prospěch. Studenti mají nyní více času k soustavnému studiu a k uplatnění své individuality. Je třeba žádat, aby student na přednášce nebyl přítomen jen z povinnosti, ale především z vědecké zvídavosti. Přednáška nemůže a nemá dát studentovi vše. Má být jen návodem k samostatnému studiu, výkladem obtížnějších partií a doplňkem posledních objevů, o kterých v učebnicích nemůže být ještě psáno. Musíme se také zbavit často zdůrazňovaného a přitom nesprávného názoru, že práce studenta ve škole je totéž, co práce dělníka neb úředníka v podniku. Byl jsem ve svém životě i dělníkem i studentem a znám práci obou. Jsem již po mnohá léta i učitelem studující mládeže. Cítím se plně oprávněn říci zde toto: Práce zaměstnance a práce studenta se od sebe liší diametrálně. Povinnost dělníka a úředníka začíná zpravidla při vstupu do podniku a končí při opuštění pracoviště. Rozhodující práce studenta se však nekoná ani na přednáškách a dokonce ani v laboratořích neb seminářích, nýbrž doma. Soboty a neděle bez přednášek, vánoční a velikonoční přerušení přednášek, ani hlavní prázdniny, nejsou pro většinu studentů žádnou zahálkou, nýbrž naopak dobou nejpilnější práce. Dejme studentům čas a příležitost k soustředěnému studiu a budou nám vycházet z vysokých škol lidé jak s dobrými nervy, tak i s dobrými vědomostmi.

Od projednávaného zákona očekáváme i zjednodušení administrativy a hospodaření vysokých škol. Uvedu příklad: lékařská fakulta Karlovy university, jejíž kapacita je stejná jako kapacita ostatních devíti fakult této university dohromady, není rozpočtovou jednotkou. Ve všech detailech je vázána povolovacím a schvalovacím řízením rektorátu. Každé řízení probíhá zde tedy dvakrát, jednou na děkanství a podruhé na rektorátu. Výsledek je, že fakulta není schopna včas pružně a operativně důsledně zajišťovat materiální a finanční potřeby pracovišť. Ve smyslu celostátně prováděné decentralisace očekáváme decentralisaci i zde.

Československé vysoké školy žijí nesporně silným vědeckým i pedagogickým ruchem. Každý positivní zásah v jejich život tento ruch ještě více podnítí. Věříme, že novelisace zákona č. 58 z roku 1950 se projeví jako katalysátor jejich činnosti. Zvýšená činnost nebude pak znamenat jen rozmach škol samotných, nýbrž i další rozmach naší kultury a ve svých důsledcích i rozmach veškerého našeho národního hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo se nehlásí.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci dr ing. Potužákovi.

Zpravodaj posl. dr ing. Potužák: Vzdávám se slova.

Místopředseda Fiala: Přistoupíme k hlasování.

Protože nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovat, nebude-li námitek, o celém návrhu zákona najednou podle zprávy výboru kulturního.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách, ve znění zprávy výboru kulturního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách. (Potlesk.)

Tím je vyřízen třetí bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu denního pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu nařízení ze dne 27. dubna 1956 čís. 18 Sbírky, o odstranění a vypořádání některých škod vyvolaných provozem báňských podniků (tisk 79).

Zpravodajem je poslanec ing. Šiška, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. ing. Šiška: Vážené soudružky a soudruzi!

Je vám jistě známo, že při provozu důlních závodů nastává v důsledku vyrubání slojí a zavalení vybraných prostor pokles půdy na povrchu. Tento pokles je přímo úměrný mocnosti, hloubce a úklonu vyrubaných slojí a dá se zmenšiti jednak umělým zakládáním vybraných prostor, jednak použitím zvláštního způsobu rubání na 40 - 50 % mocnosti vyrubané sloje. Úplné vyloučení poklesu terénu nad vyrubanými prostorami slojí není prakticky možné. Tyto poklesy půdy, způsobené poddolováním, mají značný vliv zejména na stavby všeho druhu, trpící nejvíce nepravidelnými poklesy, zejména horizontálními pohyby půdy, které nastávají na okraji poklesových kotlin.

Rozsah důlních škod, vznikajících tímto způsobem, má značný národohospodářský vliv, neboť opravy těchto škod, po případě vyrovnání nároků vlastníkům poškozených nemovitostí, si vyžadují milionových nákladů. Ale nejenom to. Důlní škody mohou i narušit provozní poměry podniků na povrchu a tak ohrožovat splnění jejich výrobních plánů.

S důlními škodami jsme se setkávali již v minulosti, jakmile dolování dosáhlo širších, průmyslových rozměrů. Tehdejší právní nauka vytvořila pojem důlních škod, zpřesnila jeho obsahovou náplň a stanovila způsob jejich likvidace. Tento pojem důlních škod i způsob jejich náhrady odpovídal potřebám a zájmům společenského systému, za něhož vznikl.

Změna ekonomické základny našeho průmyslu na socialistickou a s tím souvisící intensivní rozmach výroby i výstavby průmyslu ukázal nutnost přebudovat celý pojem důlních škod tak, aby odpovídal potřebám socialistického průmyslu i společnosti.

Obecná ustanovení o závazcích k náhradě škody obsahuje hlava XVI občanského zákoníka. Speciální ustanovení, týkající se přímo důlních škod, občanský zákoník nemá, to však není na závadu pro řešení problematiky. Vzpomenutá ustanovení hlavy XVI mají na zřeteli jednak ochranu fysických i právnických osob při způsobení škody, směřující k tomu, aby byly odčiněny vzniklé škody poskytnutím příslušné náhrady, jednak také ochranu preventivní, směřující k tomu, aby se vzniku škod podle možnosti předcházelo.

Národohospodářský význam prevence stále více stoupá, poněvadž další růst našeho průmyslu je do značné míry odvislý od neustálého růstu naší těžebné základny. Myšlenku prevence lze aplikovati při plánování přiměřeného využití povrchu (zástavba, demolice, přenesení ohrožených objektů, rekultivace, asanace) ať na územích již poddolovaných, tak zejména na území, které poddolování teprve zasáhne. Aby uvedené plánování bylo úspěšné, je ovšem zapotřebí, aby se plánující místa mohla opírati o spolehlivé výsledky geologického průzkumu a o pevný generel výstavby jednotlivých báňských revírů. Myšlenku prevence lze dále aplikovati při plánování ekonomicky správného řízení těžby a využití těžebních prostor důlního závodu, které nemůže býti živelné. Odtud pak vyplývá oznamovací povinnost důlního závodu, který je povinen včas informovat správy povrchových podniků o zamýšlených důlních pracích a o tom, jak silné poklesy v kterém období se v důsledku důlních prací pravděpodobně projeví a jaké druhy důlních škod asi vzniknou.

Řádnou a účinnou prevencí lze ve většině případů předcházet běžným škodám. Není tomu tak v plné míře u důlních škod, neboť tyto jsou zákonitým průvodním zjevem důlního dobývání. O příslušných předpisech občanského zákoníku, pojednávajících o náhradách škod, možno říci, že normují povinnost nahraditi způsobenou škodu především uvedením v předešlý stav. Není-li tento způsob dobře možný, na př. v případě, kdy objekt je tak poškozen, že je nutno ho demolovat, nebo z důvodů plánovacích, poskytne se náhrada v penězích.

Zbývá pojednat o otázce náhrady důlních škod mezi podniky státního socialistického sektoru navzájem. Je nutno vycházet ze skutečnosti, že důlní podniky nemohou dobývat uhlí jinde, než kde se nalézá, a že zejména koksovatelné uhlí je tak cennou surovinou, že se dobývat musí i za cenu škod, které snad nastanou na objektech jiných průmyslových závodů. Záleží ovšem na jednotlivých konkretních případech, aby doly i povrchové závody učinily více opatření, směřujících k tomu, aby škody na povrchu byly co nejmenší.

Až do vydání vládního nařízení čís. 18, o kterém dnes jednáme, nebyla praxe ve vyřizování důlních škod mezi národními podniky nikterak uspokojivá. Vzájemné poměry byly určovány soukromoprávními předpisy o náhradě důlních škod, vykládanými ve starém podnikatelském duchu. Podle soukromoprávních předpisů občanského zákona by měly báňské podniky hraditi poškozeným socialistickým závodům důlní škody v plném rozsahu. Nebylo dostatek vzájemné spolupráce a koordinace při plánování, která by u zúčastněných národních podniků vytvořila předpoklady k tomu, aby při zachování nutných výrobních zájmů těchto národních podniků byly nezbytné národohospodářské škody, vznikající v důsledku poddolování, omezeny na míru co možná nejmenší. Zejména chyběla tato spolupráce též při plánování a výstavbě nových průmyslových objektů na terénu, který byl resp. bude poddolován. Nebral se dostatečný zřetel ke škodám, které v budoucnosti poddolováním vzniknou a které by mohly být buď vůbec vyloučeny nebo omezeny jiným situováním povrchových objektů, menším přemístěním a podobnými úpravami bez zvláštních nákladů. Důsledkem tohoto stavu bylo vzájemné dohadování zúčastněných národních podniků, které hájily každý svůj zájem. Toto dohadování bylo mnohdy velmi nákladné, neboť vedlo k vleklým arbitrážním i soudním sporům, které často končily, resp. nekončily bez konkretního výsledku. Nebylo pamatováno na to, že všechny národní podniky jsou národním majetkem ve vlastnictví státu a že všechny pracují v rámci jednotného hospodářského plánu.

Je jasné, že otázka náhrady důlních škod mezi národními podniky je v prvé řadě otázkou řádného a správného plánování. Vědecké bádání o účincích dolování na povrchu je dnes značně pokročilé. Míru očekávaných poklesů i dobu, kdy nastanou, lze vypočítati předem s velikou pravděpodobností, zvláště bude-li řešení této otázky se strany MP věnována větší pozornost než dosud.

Aplikace norem občanského zákoníka při likvidaci důlních škod mezi národními podniky vedla tedy k obtížnosti a neúčelnosti. Normy občanského zákoníka, upravující odpovědnost za škody způsobené báňským provozem, se staly vývojem nedostačující. Problematiku likvidace důlních škod bylo nutno vyřešit speciální úpravou s přihlédnutím k platné plánovací metodice i k předpisům o financování podniků státního socialistického sektoru. Právní podklad pro tuto speciální úpravu byl dán publikováním vládního nařízení čís. 18/56 Sb., předloženého dnes k projednání.

U této speciální úpravy jde v podstatě o to, že poškozená organisace zajišťuje generální a běžné opravy důlních škod, způsobených na jejich objektech, sama, a to na základě informace důlního závodu o očekávaných vlivech důlních prací. Tuto informaci musí ohrožený podnik obdržeti proto, aby si mohl naplánovati materiálové a mzdové fondy k odstranění očekávaných důlních škod, resp. aby mohl nárokovat provedení potřebných prací u příslušných dodavatelů stavebních prací.

Opakem uvedené oznamovací povinnosti důlního závodu je povinnost ohroženého závodu oznámiti příslušnému důlnímu závodu náklad, kterého si v určitém plánovacím období vyžádají generální a běžné opravy, prováděné z titulu odstraňování důlních škod. To proto, aby si důlní podnik mohl naplánovat potřebné finanční prostředky za účelem náhrady nákladů na opravy důlních škod. Tyto náklady nezatěžují provozní náklady důlního podniku, poněvadž v takových případech jsou důlní škody financovány účelově.

Uvedený postup je obvykle sankcionován ustanovením, že neohlásí-li důlní závod předpokládané důlní práce a očekávané důlní škody ohroženému povrchovému podniku nebo provádí-li práce, které nebyly naplánovány, nese náhradu vzniklých důlních škod ze svých provozních prostředků, a to jak u generálních a běžných oprav, tak i u investic.

Na druhé straně je však také sankcionována povinnost ohroženého povrchového podniku oznamovat výši nákladu na odstranění oznámených důlních škod báňskému podniku, aby si je tento mohl řádně naplánovat za účelem náhrady škod tím, že neoznámí-li povrchový podnik důlnímu závodu výši náhrady tak, aby si ji mohl tento naplánovat, ztrácí vůči němu nárok na náhradu vzniklých škod.

Odstraňují-li se investicemi škody na zemědělské a lesní půdě, na porostech a kulturách, které jsou základními fondy ve správě hospodářských a rozpočtových organisací, hradí investiční náklad poškozená organisace podle předpisů o plánování a financování investic a nemá nárok vůči báňskému podniku na náhradu vynaložených nákladů. Náklad na úhradu ostatních škod hradí poškozené organisaci báňský podnik ze svých prostředků.

U důlních škod, které se odstraňují novými investicemi, nárok na náhradu škody není. Investicemi totiž vznikají nové základní fondy, které se stávají součástí kmenového jmění organisace. Proto náklady na investice, jejichž potřeba byla vyvolána působením důlního vlivu, nejdou k tíži dolu, nýbrž jsou financovány stejným způsobem jako ostatní investice.

Je pochopitelné, že v případech, kdy poškozený základní fond nemá již býti opraven nebo jinak uveden do předešlého stavu, nebude báňský podnik poskytovat poškozené organisaci žádnou náhradu.

Vládní nařízení tím, že ukládá báňským podnikům, aby hradily náklady na odstranění škod, vyvolaných jejich neplánovanou činností na vrub svých hospodářských výsledků, nutí doly k tomu, aby byly materiálně zainteresovány na dodržování plánu, vymezujícího jejich činnost.