Proč dochází k rozšíření pravomoci SNR a Sboru povereníků právě dnes? Proč nedošlo k tomu již dříve, třeba při vypracování Ústavy 9. května 1948?

Jistě, že se vyskytne celá řada takových otázek a takových diskusí. A tu my, jako budovatelé socialismu musíme vědět, že národnostní otázky je možno řešit jen a jen neoddělitelně od zájmů věci socialismu, s hlediska, zda to cestu k socialismu urychluje či zpomaluje, zda takové řešení věc socialismu upevňuje a lépe zabezpečuje. Někdo snad namítne, že SNR hned v začátku své existence vydala celou řadu zákonů velmi revolučních, ač její složení nebylo jen komunistické, jako konfiskaci velkostatkářské půdy a podobně. Ano, vydala. Ale to bylo v době, kdy všeobecně na osvobozeném území vládl revoluční duch. Kdy pracující lidé byli ozbrojeni, ať jako partyzáni či revoluční vojáci nebo milicionéři. Bylo přirozené, že v této době si reakce nemohla d volit vystoupit proti revolučním zákonům, poněvadž by byla ihned smetena. Vždyť si pamatujeme, jak po osvobození i českých zemí Zenkl, Hála a jiní měli plná ústa revolučních frází, poněvadž se kojili nadějí, že až revoluční vlna opadne, pak že to už nějak zařídí, jako v roce 1918 - aby se reakce dostala k moci a z revolučních opatření aby se nic neuskutečnilo. Tak se tehdy v Slovenské národní radě jistě utěšovali i Kvetko, Lettrich a ostatní reakcionáři. Husák velmi brzy také začal jako povereník vnitra tyto plány reakce uskutečňovat. Zradil tradice Slovenského národního povstání a revoluční tradice SNR. Protizákonně obnovil moc starého státního aparátu tisovského fašistického státu. Obnovil moc žandárů a okresních náčelníků a suspendoval revoluční zákony SNR. Odzbrojil partyzány a odbojové pracovníky a omezil práva národních výborů. Reakcionáři sabotovali znárodňování průmyslu, zásobování obyvatelstva, provádění výkupu, mlčeli k vyvážení hodnot za hranice a vůbec zaváděli desorganisaci. Dělali to proto, aby zmátli lid a pomocí demagogických hesel ho získali na svoji stranu a mohli pak znemožňovat provádění socialismu. Za takové situace nebylo možno rozšířit pravomoc Slovenské národní rady ani Sboru povereníků. Stejně tak ne po volbách v roce 1946, kde pomocí těchto rejdů se podařilo reakcionářům demokratické straně získat 66 % všech mandátů SNR. Rozšíření práv těchto slovenských orgánů v této době by znamenalo rozšíření práv reakci, což by tato využívala proti zájmům socialismu, proti zájmům lidu, to jest proti zájmům samotného slovenského národa. V té době bylo nutné a účelné právě v zájmu věci socialismu, to jest i v zájmu slovenského národa, centrální řízení. Neboť v Národním shromáždění, i ve vládě, bylo politické složení daleko příznivější věci socialismu, nehledě, že zde jak parlament, tak i vláda stály pod stálým tlakem početné a vyspělé dělnické třídy a jejích spojenců rolníků v českých zemích, vedených jednotnou obezřetnou politikou KSČ.

Podstatně se situace změnila vítězstvím dělnické třídy nad reakcí v roce 1948. Mohli jsme směleji vykročit na cestě k socialismu a také směleji a rychleji přikročit i k industrialisaci Slovenska, což se také za vydatné pomoci českých dělníků a techniků dělo. Avšak právě tato okolnost si rovněž vyžadovala centrálního řízení ve všech směrech.

Dík všemu tomu, že zrovnoprávnění Slováků s Čechy se neprovádělo jen slovy, ale skutky - hlavně po únoru 1948 - se dřívější zaostalá agrární země změnila téměř k nepoznání. Vyrostly zde nové továrny, přehrady, obytné domy, školy, jesle a nemocnice. Postavily se nové silnice, dráhy a mosty a celá řada dalších věcí. Průmyslová výroba proti roku 1937 se zvýšila během dvouletky a první pětiletky téměř šestkrát. Rozšířil se počet škol všech typů. Zatím co za prvé republiky mělo Slovensko jen jednu vysokou školu, dnes jich má 12. V zemědělství se podstatně rozšířil socialistický sektor. A tak bychom ve vyjmenovávání mohli dále a konkrétněji pokračovat. Neříkám to proto, že bych chtěl na tom dokazovat, jak to dělali za první republiky agrárníci, jak Češi na Slováky doplácejí, nýbrž proto, že tato fakta jsou důkazem, že tam, kde má dělnická třída moc ve svých rukou, že jedině tam se řeší správně národnostní otázka v celé své šíři, že jen tam dělnická třída hospodářsky a technicky silnějšího národa ráda a ochotně pomáhá hospodářsky slabšímu národu, poněvadž si je vědoma, že to všechno slouží našemu společnému cíli, budování socialismu, posílení našeho jednotného a lidově demokratického státu. (Potlesk.)

Dnes před námi stojí velké, smělé úkoly vytyčené druhým pětiletým plánem. V tomto plánu je stanoveno i další postupné vyrovnávání průmyslové úrovně Slovenska na úroveň českých zemí, neboť Slovensko je nedílnou součástí celého národního hospodářství naší republiky. To všechno bude vyžadovat velké iniciativy všeho pracujícího lidu, to jest i lidu Slovenska.

Vzhledem k socialistickým přeměnám, které se projevily na Slovensku v růstu nové, silné dělnické třídy, dále v tom, že rolníci jdou ve svazku s dělnickou třídou a přestali být oporou reakce, v socialistických přeměnách, které se projevily v získaných zkušenostech vedoucích kádrů z dělnické třídy a v růstu kádrů nové inteligence a vůbec v růstu morálně politické jednoty slovenského pracujícího lidu, usnesla se celostátní konference KSČ rozšířit pravomoc slovenských národních orgánů. Celostátní konference ve svém usnesení říká: "Takové opatření, jako součást postupující socialistické demokratisace našeho státního zřízení, vytváří zároveň předpoklady pro další rozvoj iniciativy pracujícího lidu Slovenska, uvolní nové zdroje a reservy v hospodářství Slovenska a povede k dalšímu zrovnoprávnění bratrských svazků mezi národem českým a slovenským."

V duchu tohoto usnesení předložila skupina poslanců návrh ústavního zákona o slovenských národních orgánech, jimž se tímto podstatně zvýší pravomoc a odpovědnost.

Ve včerejším vládním prohlášení řekl předseda vlády soudruh Viliam Široký, že vláda vítá tento návrh a bude považovat uvedení tohoto zákona v plném rozsahu do života za jeden ze svých hlavních úkolů.

Myslím, že si mohu dovolit říci, že tento návrh vítají i všichni poslanci, celé Národní shromáždění. (Potlesk.) Vítáme ho proto, že v rozšíření pravomoci slovenských národních orgánů vidíme mocné posílení základů a jednoty naší republiky, která je státem dvou rovnoprávných národů. Vítáme ho proto, že v rozšíření pravomoci slovenských orgánů je záruka ještě většího rozmachu hospodářství a kultury Slovenska a tím celé naší republiky.

Jako Češi slibujeme, že budeme i nadále ze všech svých sil Slovensku pomáhat a slovenským národním orgánům přejeme mnoho úspěchů v budování socialismu na Slovensku, k větší síle a k větší slávě naší jednotné Československé republiky! (Potlesk.)

Místopředsedkyně NS Hodinová-Spurná: Dávám slovo poslanci Haško.

Posl. Haško: Vážené Národné zhromaždenie!

Vo svojej reči k ústavnému zákonu o rozšírení právomoci slovenských národných orgánov chcel by som zdôrazniť, že samobytnosť a plnú slobodu slovenský národ dosiahol až v ľudovodemokratickej Československej republike.

Náš národ po stáročia v nepriaznivých podmienkach tvrdo zápasil o svoje žitie - bytie.

Náš národ dnes, keď ústavne rozširujeme právomoc slovenských národných orgánov, nemôže nespomenúť bojovníkov, ktorí všetky svoje sily dali do boja za najzákladnejšie práva slovenského ľudu. Medzi nimi vyniká jasná postava Ľudovíta Štúra, ktorého storočnicu smrti si slovenský národ spomenul v januári tohto roku.

Veľkosť a význam Ľudovíta Štúra v dejinách slovenského ľudu je v tom, že vo svojej dobe najreálnejšie a najvýraznejšie formuloval obsah a náplň politického programu slovenského národa. Ukázal i perspektívy, nádeje, formy a spôsoby práce, ako dosiahnuť veľký cieľ slobodného, hospodársky silného a kultúrne vyspelého slovenského ľudu. Štúr a mnohí z jeho následníkov hlboko zvážili aj otázku pomeru Čechov a Slovákov. Štúr od mladosti najužšie sa vinul k bratskému českému ľudu, lebo v mravnom, kultúrnom a hospodárskom zväzku slovenského národa s českým národom chápal možnosti slobodného, hospodársky a kultúrne napredujúceho slovenského ľudu.

Uzákonenie slovenskej spisovnej reči a tak formovanie samostatného slovenského národa Štúr chápal ako reálnu potrebu a zákonitú nevyhnutnosť. Posledné storočie slovenského vývoja potvrdilo pravdu, že slovenská spisovná reč prispela k silnému prebudeniu a národnému povedomiu Slovákov. Slovenský život dokázal, že Štúr a jeho spolupracovníci konali správne, keď odstránili hate, ktoré boli v ceste slovenského národného vývoja. Dnes bez predsudkov môžeme hodnotiť, že spisovná slovenčina i národné povedomie Slovákov boli výrazom skutočných existenčných potrieb slovenského ľudu. Pravda, storočný vývoj, najmä zápasy o záchranu slovenského národného života, jasne dokazujú, že ani Štúr ani masy slovenského pracujúceho ľudu nikdy nesledovali cieľ odcudziť Čechov a Slovákov ako najbližšie bratské národy. Práve naopak. Išlo a ide o to, aby československé spojenie v jednom štátnom nedeliteľnom celku spočívalo na prirodzenom základe a rozvíjalo sa v duchu jednoty a úprimného bratstva. Slovenský ľud utvorenie Československej republiky roku 1918 privítal najsrdečnejšie ako najpriaznivejší prelom vo svojich dejinách. V utvorení ČSR videl splnené najšľachetnejšie túžby národa.

Politika predmníchovskej Československej republiky opierala sa o myšlienku jednotného československého národa. Neuznávala a popierala jestvovanie samobytného národa slovenského.

Prečo robila takto? Preto, lebo táto ideológia bola krycím plášťom koristníckej nadvlády a panstva reakčných kapitalistov nad Slovenskom, ktoré v iných podmienkach vývoja ako české krajiny značne zaostalo hospodársky i kultúrne. Bohaté kruhy českého kapitálu v slovenskom prostredí a v slovenskom ľude videli jednak agrárny doplnok republiky, jednak zdroj lacných pracovných síl. Vývin slovenských priemyselných výrobných prostriedkov zaostával. Tým zaostával aj hospodársky a kultúrny rozvoj slovenského obyvateľstva. Slovenské vysťahovalectvo za prácou a za chlebom do zahraničia, ktoré za maďarskej feudálnej nadvlády vykazovalo ročný odsun 25.000 zdravých slovenských ľudí do cudziny, po roku 1920 znova nadobúdalo povážlivé rozmery, neúmerne horšie, ako zaznamenali v počte vysťahovalcov z českých krajín. To súviselo s väčšou nezamestnanosťou na Slovensku ako v českých krajinách i s nižšou životnou úrovňou slovenského ľudu. Pozemková reforma vo väčšine nepomohla chudobnému slovenskému roľníctvu, lebo vytvorila stovky zbytkových statkárov. Malé gazdovstvá tvorili 72 % poľnohospodárskych podnikov, pritom však vlastnili len šestinu slovenskej poľnohospodárskej pôdy.

Nespravodlivá cenová a tarifná politika, ktorá dávala slovenským roľníkom nižšie ceny, podlamovala prosperitu slovenského poľnohospodárstva. Osobitnú stať a príčiny tvorila personálna politika na takých úsekoch hospodárskeho a administratívneho života, pre ktoré bolo dosť schopných slovenských ľudí.

Kto využil a zneužil túto nesprávnu politiku ideológie československej národnej jednoty? Zneužili ju, a to až k zrade a k rozvratu Československej republiky, fašistickí rozvratníci z Hlinkovej ľudovej strany a zradcovia nášho národa v osudných časoch pred Mníchovom a po Mníchove.

No, pri všetkých nedostatkoch prvej republiky treba povedať, že slovenský ľud roku 1918 bol zachránený od národného zániku. Národná sloboda v Československej republike, v nemalej miere podmienená Veľkou októbrovou socialistickou revolúciou a jej zásadami o sebaurčení národov, uvoľnila toľko tvorivých slovenských síl, že Slovensko dozrelo k uvedomelému politickému životu. A tu je na mieste spomenúť veľkú kultúrnu pomoc českého ľudu na poli školstva, osvety, súdov i na poli hospodárskom, najmä v remeslách a v poľnohospodárstve, za ktorú pomoc Slováci bratskému českému ľudu ostanú navždy zaviazaní srdečnou vďakou. Masy slovenského pracujúceho ľudu s hlbokým žiaľom a odporom hľadeli na tisovskú ľudácku zradu Československej republiky. ľud Slovenska v hĺbke najúprimnejšej duše ostal v časoch fašistického násilia verný Československej republike.

V časoch prvej republiky aj nekomunistická verejnosť s porozumením a súhlasom sledovala prácu Komunistickej strany Československa, ktorá volala po zrovnoprávnení Slovákov a Čechov, ktorá sa snažila o také podmienky života slovenského ľudu, aby Slovensko aj hospodársky dosiahlo úroveň českých krajín. Lebo len to bola správna cesta proti zradným ľudáckym odstredivým silám, ktoré do svojej politickej koncepcie započítal hitlerovský fašizmus. Plán komunistickej strany na hospodársky rozvoj Slovenska z roku 1937 ostane jasným dokladom o tom, ako uvedomelá robotnícka trieda v Československu správne a pre štátnu jednotu Československa prospešne mienila a chcela riešiť pomer Slovákov a Čechov.

Slovenský ľud nielenže nikdy nesúhlasil s tzv. "slovenským štátom", ktorý vznikol po zrade republiky, ale neprestal bojovať za novú ČSR, v ktorej videl jedinú možnosť svojho šťastného žitia. Prezident Klement Gottwald vyjadril najhlbšie presvedčenie Slovákov a Čechov, keď povedal: Československá republika je tak pre Čechov, ako aj pre Slovákov jedinou prirodzenou základňou ich národného života.

Za Československú republiku, hospodársky i kultúrne vyrovnanú a sociálne spravodlivú, povstal slovenský ľud v slávnom Slovenskom národnom povstaní. Slovenská národná rada ako zákonitá predstaviteľka slovenského národa a jeho revolučných túžob ako jednu z prvých národoprávnych zásad proklamovala Československú republiku ako národný ľudovodemokratický štát Čechov a Slovákov, ktorý si svoju spoločnú vlasť budú spravovať a budovať podľa zásady rovný s rovným.

Keď našu vlasť oslobodila víťazná Sovietska armáda, boli dané skutočné predpoklady, aby sme splnili veľký odkaz Slovenského národného povstania.

Odkaz Slovenského národného povstania našiel svoje čestné miesto v Košickom vládnom programe. Košický vládny program hovorí o dvoch národoch. Pravda, v ľudovodemokratickej republike nositeľmi národnej politiky nie sú buržoázni politici, ktorým politika bola vecou bohatnutia a výhodného postavenia, ako ľud hovorieval: panským huncútstvom. V ľudovodemokratickej vlas ti nositeľom politiky je pracujúci ľud Československa, zjednotený v Národnom fronte. Preto pracujúci ľud nepripustil, aby sa otázka pomeru Čechov a Slovákov stala bojom českej a slovenskej buržoázie a s politikou buržoázie roku 1948 zúčtoval.

O tom, ako vláda ľudovodemokratickej republiky dôsledne plní odkaz Slovenského národného povstania a zásady Košického vládneho programu, svedčí Slovensko nové, spriemyselnené, značne združstevnené, v mohutnom kultúrnom a sociálnom rozvoji, Slovensko bohaté a silné. Slovensko v ľudovodemokratickej Československej republike na ceste hospodárskeho zrovnoprávnenia urobilo nesmiernu cestu vpred. Slovenský ľud je vďačný za pomoc českému národu a zvlášť robotníckej triede pri veľkej socialistickej výstavbe Slovenska. Za vlády robotníckej triedy a roľníctva, pri výsledkoch, aké sme dosiahli, Slovensko už nie je slabým článkom v republike, územím nespokojnosti. Slovensko je silnou súčasťou našej drahej československej vlasti, ktorá pevne zakotvila v tábore socializmu a mieru.