Jednací řád je vybudován na demokratických zásadách, které se projevují v prvé řadě v tom, že způsob činnosti a pracovní methody Národního shromáždění a jeho orgánů mají umožnit, aby vůle lidu došla při jednání v Národním shromáždění plného výrazu. Proto zákon přímo ukládá poslancům povinnost, aby při své práci přihlíželi k návrhům, stížnostem a přáním občanů. Proto se mají výbory opírat při svých jednáních v nejširší míře o zkušenosti a náměty pracujících a spolupracovat s ostatními poslanci i s jinými pracovníky, zejména vědci, odborníky, pracovníky státního a hospodářského aparátu a zástupci organisací našeho lidu.

Zásada účasti pracujících na jednání orgánů Národního shromáždění je převzata z praxe a zkušeností Nejvyššího sovětu SSSR a je zárukou, že projednávání závažných otázek v Národním shromáždění bude vycházet ze života našich továren, úřadů, ze škol, z našich vesnic, ze zkušeností dělníků, rolníků a pracující inteligence.

Stále širší aktivní a přímá účast pracujících na správě státu je nejzákladnější potřebou, nejzákladnějším rysem lidové demokracie. Každý pracující člověk - dělník, rolník, inteligent - učí se spravovat stát, spolurozhoduje a učí se být hospodářem ve své zemi.

Pro jednací řády buržoasních parlamentů je to zásada naprosto neznámá. Jejich jednací řády naopak brání jakékoliv účasti voličů na práci parlamentu. Tak na př. jednací řád Národního shromáždění předmnichovské republiky výslovně přikazoval, aby sněmovna nepřijímala ústní žádosti a deputace. Deputace vyslané k poslancům neměly přístup do budovy sněmovny, bylo-li v nich více než 10 osob. Ve dnech, kdy zasedal parlament nebo některý jeho výbor, nebyly v obvodu 1 km od budovy parlamentu dovoleny průvody a veřejná shromáždění.

Část III. iniciativního návrhu zákona obsahuje ustanovení o orgánech Národního shromáždění. Dosavadní vedoucí orgány Národního shromáždění, to je předsednictvo, užší předsednictvo a předseda, i jejich hlavní úkoly, zůstávají nezměněny.

Pokud jde o užší předsednictvo, bude i nadále orgánem řídícím sněmovní práce. Jeho důležitým novým úkolem bude sledovat a usměrňovat činnost výborů a poslanců a všestranně pomáhat při plnění jejich úkolů. Pokud jde o práci poslanců, bude užší předsednictvo zejména také koordinovat jejich účast na sněmovních pracích a na celostátních akcích s jejich činností ve volebních obvodech.

Touto úpravou se přibližujeme sovětskému vzoru, neboť tam činnost stálých komisí sněmoven Nejvyššího sovětu i poslanců usměrňuje předseda příslušné sněmovny Nejvyššího sovětu se svými náměstky.

Dosud bylo v našem Národním shromáždění 9 stálých výborů, z nichž tři byly zřízeny přímo zákonem o jednacím řádu (rozpočtový výbor, výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu a výbor mandátový).

Návrh zákona doporučuje ustavit 4 stálé výbory, a to ústavně-právní, rozpočtový a hospodářský, zahraniční a mandátový, které jsou výslovně jmenovány v § 12, odst. 1. Národní shromáždění může ovšem zvolit další stálé výbory, jichž je třeba k plnému zvládnutí úkolů Národního shromáždění. Jednací řád dále umožňuje zřizovat dočasné výbory k řešení určitých otázek, jak si to praxe Národního shromáždění bude vyžadovat. Návrh zákona ovšem nestanoví pevný počet členů výborů, určí je Národní shromáždění svým usnesením.

Pravidla pro jednání plenárních schůzí Národního shromáždění platí obdobně pro jednání předsednictva, užšího předsednictva, výborů a komisí, pokud jednací řády neurčují jiný způsob jednání.

Dalším demokratickým rysem navrženého zákona je, že dbá přísně na to, aby každý poslanec měl zaručenou svobodu projevu a svobodu návrhů. V plenu Národního shromáždění a ve výborech má poslanec právo uplatnit svůj názor na projednávanou věc a své návrhy. Každý poslanec má také právo mluvit v jednáních v Národním shromáždění svou mateřštinou.

V dosavadním jednacím řádu nebylo sněmovní projednávání zákonodárných návrhů upraveno samostatně. Nový jednací řád shrnuje nyní pravidla o legislativním procesu v Národním shromáždění a v jeho orgánech do zvláštního oddílu. Tím je zdůrazněno, že v zákonodárné pravomoci spočívá těžiště činnosti Národního shromáždění. Významným novým ustanovením je, že zákonodárná iniciativa poslanců přísluší nejen skupině poslanců, jak to platlio dříve, ale i každému jednotlivému poslanci. A tyto návrhy zákonů, stejně jako i jiné návrhy, vyplývají právě z jeho činnosti jako zástupce lidu. Tím je, mimo jiné, zaručeno využití zkušeností, návrhů a přání pracujících, tvůrčí účasti lidu.

Poslanec má právo vznášet dotazy na vládu, její členy a na předsednictvo Národního shromáždění, jakož i požadovat od orgánů státní správy i jiných orgánů vysvětlení potřebná pro plnění jeho úkolů. Státní orgány, zejména národní výbory, ale též všichni občané a organisace pracujících, jsou povinni podporovat poslance v jeho činnosti a pomáhat mu při plnění jeho úkolů.

Návrh jednacího řádu vymezuje práva a povinnosti poslanců, ať již jde o jejich činnost v Národním shromáždění nebo v jejich volebních obvodech a v krajích. Přitom vychází ze zásady, že poslanec je služebníkem lidu a že poslaneckou funkci může odpovědně vykonávat jen v úzkém spojení se svými voliči, takřka v denním styku s nimi.

Poslanci je tedy uloženo udržovat co nejužší spojení s pracujícími, skládat svým voličům účty ze své činnosti a podávat zprávy o činnosti Národního shromáždění.

Toto těsné spojení poslanců s voliči dává nám možnost nejplněji a nejvěrněji vyjádřit vůli lidu na zasedáních NS a z těchto důvodů pak jsou všechny zákony NS nejen jednomyslně schvalovány a podporovány všemi obyvateli naší republiky, nýbrž jimi vlastně také tvořeny.

K povinnostem poslance patří zejména povinnost účastnit se všech jednání a prací Národního shromáždění a jeho výborů, do nichž byl zvolen. Zvlášť důležitá je povinnost poslance pomáhat národním výborům svého volebního obvodu v jejich organisační práci. V úzké součinnosti s národními výbory a organisacemi pracujících pomáhá provádět zákony a usnesení strany a vlády zvláště tím, že získává občany svého volebního obvodu pro plnění úkolů socialistické výstavby.

Poslanec pak současně ve své každodenní činnosti sleduje, jak se zákony osvědčují v praxi. Tak pomáhá poslanec i k upevnění socialistické zákonnosti a ke zlepšení práce státního aparátu.

Při rozvíjení své organisátorské práce nemá však poslanec právo zasahovat přímo do rozhodování ostatních orgánů státní správy a hospodářských organisací. K zlepšení jejich práce příspívá svou kritikou a svými náměty. Všechny orgány a organisace jsou povinny náměty poslance projednat a sdělit mu výsledek. Je-li toho třeba, obrací se poslanec na orgány nadřízené a u nich se domáhá nápravy nedostatků v práci podřízených orgánů a organisací.

Přední povinností poslance je osobním příkladem a vzorným plněním svých pracovních úkolů mobilisovat pracující k plnění plánu a k jeho překračování, k socialistickému soutěžení a k uskutečňování budovatelských úkolů.

Tak především - touto vzornou prací - upevní se důvěra voličů v poslance, upevní se vzájemná jednota, tak si poslanec získá jejich lásku a úctu.

Tato práva a povinnosti poslance se ostře odlišují od postavení poslance buržoasních parlamentů, kde platí tak zvaná zásada zákazu imperativního mandátu. Jejím smyslem je, že poslanec se nesmí řídit příkazy svých voličů. Tato zásada, která bývá zakotvena v ústavách buržoasních států i v jednacích řádech jejich parlamentů a která prý má zajistit poslanci úplnou nezávislost při výkonu mandátu a jeho úplnou nestrannost při řešení státních záležitostí v parlamentě, ukázala se v praxi jako zásada úplné závislosti buržoasních a reformistických poslanců na kapitálu, na finančních monopolech a bankách. Ne nadarmo napsal prof. Bryce, že "v americkém senátě je velmi mnoho bohatých lidí. Jedni jsou senátory proto, že jsou bohatí, a jiní jsou bohatí proto, že jsou senátory".

Významná práva, která má poslanec, a velké povinnosti, které jsou mu uloženy, vyžadují, aby poslanci zvolení ve volebních obvodech na území téhož krajského (ústředního) národního výboru, se sdružovali v krajských sdruženích poslanců.

Proto návrh jednacího řádu na rozdíl od jednacího řádu z roku 1949 zakotvuje krajská sdružení a ukládá všem poslancům, aby bez ohledu na místo svého bydliště a pracoviště byli členy krajského sdružení.

V krajském sdružení poslanců spolupracují poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost. Na Slovensku budou členy krajských sdružení vedle poslanců Národního shromáždění též poslanci Slovenské národní rady. Užší předsednictvo Národního shromáždění a jeho pomocný orgán, rada poslanců, která se skládá z členů užšího předsednictva a ze zástupců krajských sdružení poslanců, koordinují činnost poslanců a kontrolují jejich práci.

Krajská sdružení poslanců vysílají do rady poslanců svého zástupce, jímž bude zpravidla člen předsednictva krajského sdružení. Je samozřejmé, že krajská sdružení na Slovensku nemohou vysílat do rady poslanců Národního shromáždění poslance Slovenské národní rady, nýbrž pouze poslance Národního shromáždění.

Užší předsednictvo může zvát do schůzí rady poslanců i další členy krajských sdružení, vyžaduje-li to povaha věci, která je předmětem jednání rady poslanců. Rada poslanců je významným pomocným orgánem užšího předsednictva při případě jednání Národního shromáždění. Jejím úkolem je zejména zajistit, aby zkušenosti poslanců v krajích a ve volebních obvodech se mohly plně uplatnit v jednání Národního shromáždění.

Schůze rady poslanců svolává a řídí předseda Národního shromáždění, pořad schůzí i přípravy otázek, které mají být předmětem jednání rady poslanců, určuje užší předsednictvo. Ustanovení VII. části návrhu zákona pojednávají o styku Národního shromáždění s vládou a jsou ve své podstatě určena již Ústavou 9. května a byla též obsažena v dosavadním jednacím řádu. Po stránce rozpočtové nevzniknou navrženým zákonem o jednacím řádu žádné nové výdaje pro stát.

Soudruzi poslanci! Naše zákony jsou nejvyšším výrazem zájmů a vůle našich národů, našeho pracujícího lidu. Naše zákonodárná činnost musí přispívat k upevnění lidově demokratického zřízení, musí být zaměřena k výstavbě socialismu v naší vlasti. Naše činnost musí přispívat k rozvoji našeho hospodářství, ke vzrůstu hmotné i kulturní úrovně našeho lidu, k posílení obranyschopnosti naší republiky, k zajištění míru a k upevnění našich vztahů k SSSR a lidově demokratickým zemím. A toto všechno je také přání našeho lidu a plně odpovídá jeho životním zájmům.

Jediným smyslem politiky KSČ a vlády Národní fronty, a tudíž i naší práce, je blaho a štěstí našeho lidu. Náš lid má dobře na mysli odkaz soudruha Klementa Gottwalda: "Buduj vlast, posílíš mír!" Proto své odhodlání bránit a uhájit mír denně dokládá svou obětavou prací v závodech i na polích. Proto také všechen náš lid projevil jednomyslný souhlas se slovy předsedy vlády s. Viliama Širokého po návratu československé delegace z moskevské konference. Vždyť mluvil ze srdcí nás všech. A proto také za výsledky konference stojí všichni občané republiky. Všichni se postaráme, abychom zvýšeným pracovním úsilím ještě hojněji rozmnožovali úspěchy naší socialistické výstavby, abychom učinili ze své vlasti ještě silnější a pevnější článek mohutného a nepřemožitelného tábora socialismu a míru, abychom co nejvíce přispěli k plnému uskutečnění moskevské deklarace.

V duchu těchto zásad musí být tedy vedena i naše práce a jsem přesvědčen, že přijetí návrhu jednacího řádu, jak jej navrhují soudruzi poslanci a jak jej přijal dočasný výbor, nám pomůže splnit veliké a čestné úkoly a vésti náš lid ke šťastné budoucnosti. Dočasný výbor projednal iniciativní návrh zákona o jednacím řádu Národního shromáždění ve své schůzi dne 13. prosince 1954 a jednomyslně se usnesl navrhnout Národnímu shromáždění přijetí tohoto zákona. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém iniciativním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým iniciativním návrhem zákona o jednacím řádu Národního shromáždění, a to ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo iniciativní návrh zákona o jednacím řádu Národního shromáždění.

Tím je vyřízen druhý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu schůze, kterým je

3. Zpráva dočasného výboru o iniciativním návrhu zákona o náhradách poslanců Národního shromáždění (tisk 5).

Zpravodajkou je posl. Leflerová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Leflerová: Vážené soudružky a soudruzi, bratři a sestry!

Poslanci Národního shromáždění země lidové demokracie budující socialismus, kterou je naše vlast, jsou zástupci lidu v nejvlastnějším slova smyslu. My, poslanci, sloužíme svému lidu a tato skutečnost je vyjádřena tím, že jsme z lidu vzešli, jemu jsme odpovědni, jím kontrolováni a společně s ním povinni pracovat pro neustálý rozkvět blahobytu naší země.

Nový volební zákon přinesl dovršení demokratisace naší volební soustavy. Poslanec je volen bezprostředně voliči svého obvodu. Při výkonu své funkce zůstává na svém dosavadním pracovišti a základem jeho příjmů bude i nadále výdělek z jeho zaměstnání. To znamená, že poslanec jako zaměstnanec toho či onoho závodu bude honorován na svém pracovišti za skutečně odpracovanou pracovní dobu.

V kapitalistických státech poslanec po dobu výkonu svého mandátu opouští své zaměstnání, vzdaluje se tak od pracujících a pobírá nejen plat jako poslanec, ale zdrojem příjmů většiny z nich jsou i zisky koncernů, bank a podobně. Funkce poslance lidově demokratické republiky je čestná jako u členů národních výborů. Na druhé straně je však třeba vidět, že poslanci při výkonu jeho mandátu v práci pro občany a stát vzniknou četné výdaje. Poslanec lidově demokratické země je povinen udržovat soustavný, živý a bezprostřední styk s voliči svého volebního obvodu. Tento styk vyžaduje od poslance cesty k jeho voličům, do jednotných zemědělských družstev, do závodů a podobně, vyžaduje od něho značného i písemného styku s voliči. Každý poslanec je povinen nejen odpovídat na dotazy voličů, nýbrž dělat i různá opatření prostřednictvím místních i ústředních orgánů k vyřešení otázek, které budou kladeny poslancům se strany jejich voličů. Zájmy voličů budou vyžadovat, aby poslanec i v době nejzávažnějších prací svého trvalého zaměstnání mohl dojíždět za svými voliči. Vezměme na příklad poslance - člena JZD nebo soukromě hospodařícího zemědělce, který pracuje na vesnici a v nejnaléhavější době, v době setí nebo sklizně, bude ještě nucen plnit své poslanecké povinnosti a úkoly. Nejinak tomu bude i na závodech. Nebo druhý příklad, kdy poslanec musí naléhavě odjet, aby vyřešil řadu otázek, které před něj postavili jeho voliči.

Proto je třeba vytvořit podmínky, aby poslanci nebyli při výkonu své funkce hospodářsky poškozeni a mohli vykonávat své závažné povinnosti. K zajištění tohoto účelu je vypracován navrhovaný zákon, který ruší ustanovení zákona č. 245/48 Sb., o náhradách poslanců NS a stanoví nové zásady. Iniciativní návrh zákona, který je předkládán, určuje přiměřenou náhradu 1.200 Kčs měsíčně za výdaje spojené s výkonem poslaneckého mandátu.

Zákon dále řeší i náhradu výdělku za dny, kdy se poslanec zúčastňuje zasedání Národního shromáždění nebo jeho orgánů a za čas ztrávený na cestě z místa bydliště a zpět. Podobně jako členům národních výborů je zaměstnavatel povinen podle návrhu zákona hradit poslancům průměrný pracovní výdělek v době zasedání Národního shromáždění nebo jeho orgánů. Členové JZD, soukromě hospodařící rolníci a poslanci, kteří nejsou v pracovním poměru, dostanou přiměřenou náhradu od státu.