Předsednictvo Národního shromáždění Republiky československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

Část první

Vědecké hodnosti

§ 1

Socialistická společnost plně uznává a oceňuje význam tvůrčí činnosti vědeckých pracovníků při budování socialismu. Proto uděluje vědecké hodnosti pracovníkům, kteří prokázali vědeckou kvalifikaci věděcko-výzkumnou činností ve prospěch socialistické výstavby, aby podnítila snahu o zvýšení vědecké kvalifikace a zaručila vysokou úroveň vědecké práce.

§ 2

(1) Vědecké hodnosti se udělují ve dvou stupních, a to

a) hodnost kandidáta věd,

b) hodnost doktora věd

s připojením označení příslušného vědního oboru.

(2) Vědecké hodnosti se uvádějí buď v plném znění nebo zkratkami C Sc (candidatus scientiarum) pro hodnost kandidáta věd a Dr Sc (doctor scientiarum) pro hodnost doktora věd.

§ 3

(1) Vědecké hodnosti udělují:

a) Československá akademie věd, Slovenská akademie věd, Československá akademie zemědělských věd (dále jen "akademie věd"),

b) vysoké školy.

(2) Státní komise pro vědecké hodnosti stanoví, která místa udělují v jednotlivých vědních oborech vědecké hodnosti.

(3) Akademie věd a vysoké školy vydávají diplomy o vědeckých hodnostech, které udělily.

§ 4

(1) Vědecké hodnosti se udělují v těchto skupinách věd:

fysikálně-matematické vědy,

geologicko-mineralogické vědy,

geografické vědy,

chemické vědy,

biologické vědy,

lékařské vědy,

zemědělsko-lesnickě vědy,

veterinární vědy,

technické vědy,

filosofické vědy,

ekonomické vědy,

právní vědy,

historické vědy,

pedagogické vědy,

psychologické vědy,

filologické vědy,

vojenské vědy.

(2) Další skupiny věd, ve kterých se udělují vědecké hodnosti, určí Státní komise pro vědecké hodnosti, která může provést též změny skupin věd uvedených v odstavci 1.

Část druhá

Podmínky udělování vědeckých hodností

§ 5

(1) Vědeckou hodnost lze udělit politicky a ideologicky vyspělým vědeckým pracovníkům, kteří svou vědeckou tvůrčí činností, založenou na vědeckém světovém názoru, svým dosavadním vývojem i odbornou praxí dávají pevnou záruku svého dalšího vývoje jako socialističtí vědci.

(2) Pracovníkům bez vysokoškolského vzdělání lze udělit vědeckou hodnost výjimečně, jestliže jinak splňují podmínky uvedené v odstavci 1 a vědeckými pracemi, objevy nebo vynálezy prokázali žádoucí vědeckou tvůrci úroveň.

§ 6

(1) Uchazeč o vědeckou hodnost kandidáta věd musí kandidátskými zkouškami (zkouškami z kandidátského minima), disertační prací a její veřejnou obhajobou osvědčit hluboké teoretické znalosti.

(2) Uchazeč o vědeckou hodnost doktora věd musí být vyhraněná vědecká osobnost, jejíž celé vědecké dílo je významné pro rozvoj určitého vědního oboru i pro pokrok společnosti, a která platnost výsledků svých vědeckých prací prokáže veřejnou obhajobou doktorské disertační práce.

§ 7

(1) Kandidátská disertační práce musí prokázat způsobilost uchazeče k tvůrčí vědecké práci v příslušném oboru a musí přinášet nové poznatky.

(2) Doktorská disertační práce musí obsahovat vyřešení nebo teoretické zevšeobecnění závažného vědeckého problému, musí znamenat podstatný přínos pro vědu, popřípadě i pro praxi příslušného oboru a musí být výsledkem původního objevného bádání.

(3) K obhajobě doktorské disertační práce mohou být připuštěni kandidáti věd, dále členové akademií věd, profesoři a docenti vysokých škol a pracovníci, kteří zastávají funkce vedoucích vědeckých pracovníků ve vědeckých a výzkumných pracovištích a kteří splňují podmínky § 6 odst. 2.

§ 8

Obhajoby doktorských a kandidátských disertačních prací se konají před plénem vědecké rady, popřípadě před komisí fakulty, vysoké školy nebo ústavu; Státní komise pro vědecké hodnosti stanoví zásady, podle kterých se tvoří komise, a určí, ve kterých případech nelze obhajobu provádět před komisí.

§ 9

Řádným členům akademikům Československé akademie věd přísluší vědecká hodnost doktora věd od jejich jmenování nebo zvolení.

§ 10

K vyjádření vysoké pocty za zvláštní zásluhy o pokrok na poli vědy a kultury nebo společenských vztahů a za významné zásluhy o socialistickou výstavbu lze udělit bez obhajoby disertační práce vynikajícím domácím i zahraničním vědeckým nebo veřejným pracovníkům čestnou vědeckou hodnost doktora věd. K udělení čestné vědecké hodnosti doktora věd cizím státním příslušníkům, je třeba souhlasu vlády, k udělení čestné vědecké hodnosti československým občanům je třeba souhlasu Státní komise pro vědecké hodnosti.

§ 11

Výjimky z podmínek pro udělování vědeckých hodností uvedených v §§ 5 až 7 může stanovit Státní komise pro vědecké hodnosti.

§ 12

(1) Akademie věd a vysoké školy (§ 3) mohou nostrifikovat vědecké hodnosti získané v zahraničí, jestliže tyto hodnosti odpovídají svou úrovní vědeckým hodnostem udělovaným v Republice československé.

(2) K nostrifikaci je třeba souhlasu Státní komise pro vědecké hodnosti.

§ 13

(1) Vědecké hodnosti pozbývají osoby, které se zpronevěří věci míru a socialismu.

(2) Nenastane-li ztráta vědecké hodnosti již výrokem soudu, rozhodne o odnětí vědecké hodnosti místo, které vědeckou hodnost udělilo.

Část třetí

Státní komise pro vědecké hodnosti

§ 14

(1) Orgánem pro řídící a vrcholnou koordinační činnost ve věcech udílení vědeckých hodností je Státní komise pro vědecké hodnosti (dále jen "Státní komise") při ministerstvu školství a kultury.

(2) Předsedou Státní komise je ministr školství a kultury. Jeho náměstky, jimiž jsou zástupce Československé akademie věd a zástupce Slovenské akademie věd, vědeckého sekretáře a ostatní členy Státní komise jmenuje vláda na návrh ministra školství a kultury podaný v dohodě s presidentem Československé akademie věd.

(3) Předseda, jeho náměstkové, vědecký sekretář a další členové ustanovení předsedou tvoří presidium Státní komise.

(4) Členství ve Státní komisi je čestnou funkcí.

(5) Organizační a jednací řád Státní komise schvaluje vláda.

§ 15

(1) Státní komise dbá o jednotné posuzování vědecké kvalifikace uchazečů o vědecké hodnosti v souladu s požadavky, které klade výstavba socialismu na úroveň vědeckých pracovníků, shromažďuje zkušenosti, k nimž se při udělování vědeckých hodností dochází, a na tomto základě postupně zdokonaluje způsob udílení hodností.

(2) Státní komise zejména:

a) v dohodě s Československou akademií věd a po vyjádření Slovenské akademie věd, Československé akademie zemědělských věd a zúčastněných ústředních úřadů vydává podrobné předpisy k provedení tohoto zákonného opatření a kontroluje jejich plnění;

b) v dohodě s Československou akademií věd určuje místa, na kterých lze konat obhajoby kandidátských nebo doktorských disertačních prací, ze kterých skupin věd a vědních oborů; pokud jde o místa, skupiny věd a vědní obory vojenské, činí tak v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(3) Státní komise může na základě odvolání, stížnosti nebo námitek a v odůvodněných případech též z vlastního podnětu změnit nebo zrušit rozhodnutí o udělení vědecké hodnosti a popřípadě též nařídit nové projednání.

Část čtvrtá

Závěrečná ustanovení

§ 16

Akademické tituly a stavovská označení, které byly uděleny přede dnem 1. září 1953, a absolventům lékařských a veterinárních fakult přede dnem 1. ledna 1954, zůstávají nedotčeny.

§ 17

Zrušují se

a) ustanovení § 23 odst. 3 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 46/1956 Sb., kterým se mění, a doplňuje zákon o vysokých školách;

b) vládní nařížení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.

§ 18

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti ode dne .................; provede je ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

 

Důvodová zpráva

Vědečtí pracovníci mají odpovědné poslání v rozvoji lidské společnosti. Výrazem uznání, které společnost vědeckým pracovníkům prokazuje, se stalo již v minulosti udělování vědeckých hodností. V dnešních podmínkách však, kdy se funkce vědy ve společnosti kvalitativně mění, přestávají být vědecké hodnosti pouhým akademickým titulem, jak tomu bylo dříve před vydáním vlád. nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, a stávají se označením kvalifikace požadované pro zastávání funkce vědeckého pracovníka. Tato změna se musela nutně projevit i v podmínkách a ve způsobu, jakým jsou hodnosti udělovány.

Nový způsob posuzování a hodnocení vědecké kvalifikace byl u nás zaveden vládním nařízením č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, kterým bylo zavedeno po sovětském vzoru udělování hodností kandidáta a doktora věd na základě aktivní vědecké činnosti. Udělování akademických titulů a stavovských označení absolventům vysokých škol bylo zastaveno, při čemž tituly a označení udělováné dříve byly ponechány v platnosti.

V letech 1955-56 byla provedena rozsáhlá prověrka kvalifikace pracovníků vědeckých a výzkumných ústavů, při níž bylo zjištěno, kteří z těchto pracovníků mají podle výsledků své činnosti vědeckou úroveň kandidátů věd. V nově zavedených platových a pracovních řádech pro pracovníky vědeckých a výzkumných ústavů pak bylo stanoveno, že do funkcí vědeckých pracovníků mohou být napříště ustanovováni pouze pracovníci s novou vědeckou hodností. Ze starších pracovníků byli převedeni do nových funkcí pouza ti, jimž Československá akademie věd přiznala odpovídající vědeckou kvalifikaci.

Rovněž na vysokých školách byl zdůrazněn význam vědecké kvalifikace tím, že byly zavedeny pro vysokoškolské učitele příplatky za novou vědeckou hodnost.

Zavedení nového způsobu posuzování a hodnocení vědecké kvalifikace úzce souvisí s budováním jednotné organizace vědy a výzkumu u nás. Cílem osnovy je dosáhnout toho, aby organizace udělování vědeckých hodnosti byla uvedena v soulad s opatřeními, která byla učiněna v organizaci vědy na základě dokumentu strany a vlády z 22. února 1956 o úkolech vědy při zabezpečování rozvoje a zvyšování technické úrovně československého průmyslu.

Základní rozdíly osnovy proti dosavadní úpravě jsou tyto:

a) decentralizace při průběhu řízení o udělování vědeckých hodností, zároveň rozšíření pravomoci Státní komise pro vědecké hodnosti i zkvalitnění sborů, před kterými se konají obhajoby kandidátských disertačních prací;

b) zdůraznění potřeby hodnotit i politické kvality uchazečů o vědecké hodnosti;

c) vyřešení otázky nostrifikace vědeckých hodností;

d) zavedení zkratek pro označování vědeckých hodností.

K části první:

V této části je především zdůrazněn společenský význam vědecké práce a z toho vyplývající nutnost podněcovat vědecké pracovníky ke zvyšování jejich kvalifikace udělováním vědeckých hodností.

Protože označování vědeckých hodností v plném znění jak bylo stanoveno ve vládním nařízení č. 60/1953 Sb. se ukázalo málo praktickým, navrhuje se možnost používat též zkratek. Zkratky jsou voleny tak, aby nemohlo dojít k záměně se starými akademickými tituly.

Navrhuje se, aby vědecké hodnosti udělovaly akademie věd a vysoké školy. Tím má být zajištěna přímá odpovědnost řídících orgánů akadenií věd a vysokých škol za udělování hodností, které se dosud dálo v nižších složkách.

V § 4 uváděné rozdělení skupin věd, ve kterých se udělují vědecké hodnosti, bylo vypracováno Československou akademií věd ve spolupráci s vysokými školami a přijato Státní komisí pro vědecké hodnosti. Protože není vyloučeno, že v budoucnosti bude třeba provést v těchto skupinách změny, je Státní komise pro vědecké hodnosti zmocněna takové změny provádět.

K části druhé:

V části druhé jsou stanoveny podmínky udělování vědeckých hodností. Zvláštní důraz se klade na posouzení kvalifikace uchazečů po stránce politické. Zdůrazněn je také požadavek vysoké úrovně obhajovaných disertací. Na rozdíl od vládního nařízení č. 60/1953 Sb. neupravuje návrh podrobně postup při udělování hodností, neboť je účelnější vlastní postup upravit prováděcími předpisy. Zato jsou v návrhu proti dosavadnímu stavu přesněji uvedeny věcné podmínky, kterým musí uchazeč o vědecké hodnosti vyhovovat.

Podle dosavadních předpisů se konaly obhajoby před vědeckými radami vědeckých ústavů a fakult, popřípadě vysokých škol. Při značném množství obhajob kandidátských disertačních prací byly vědecké rady nadmíru zatěžovány těmito úkoly na úkor svých jiných důležitých úkolů. Osnova umožňuje konání obhajob před daleko méně početnými sbory, to jest před komisemi.

Komise se budou skládat pouze z odborníků příslušného vědního oboru. Tím je zároveň zaručeno zkvalitnění průběhu obhajob. O nutnosti řešit zkvalitnění procesu udělování vědeckých hodností v SSSR jednal i XXI. sjezd KSSS. S. Lavrentěv ve svém diskusním příspěvku o tom řekl: "Není nic horšího, než nesmyslná ztráta času vědce. Uvedl jsem jeden příklad, a to příklad samé Nejvyšší atestační komise, která má asi 70 členů. Pro každý obor je tam jenom jeden nebo dva lidé, to znamená, že v podstatě hodnosti neudělují odborníci, ale udělují se podle důvěry. A sedmdesát největších vědců v podstatě zbytečně ztrácí čas. Domnívám se, že tato organizace se již úplně přežila. A udělováním vědeckých hodností je třeba pověřit komise odborníků." (Sborník XXI. sjezdu KSSS, Nová Mysl 1959, zvl. číslo str. 202.)

Navrhuje se dále, aby Státní komise pro vědecké hodnosti měla právo stanovit výjimky z podmínek pro udělování hodností. Tyto výjimky, které budou stanoveny v prováděcích předpisech, se budou vztahovat na případy, kdy z dosavadních, jinak již ověřených vědeckých výsledků uchazeče, je zřejmo, že splňuje stanovené obecné požadavky, a že tedy podmínky je možno zjednodušit (prominutí kandidátských zkoušek, připuštění uchazeče o hodnost kandidáta věd přímo k obhajobě doktorské disertační práce, výjimečné připuštění vynikajících odborníků z praxe k obhajobě doktorské disertační práce bez kandidatury apod.) Výjimky by se vztahovaly i na pracovníky s víceletou výzkumnou prací, zejména na ty, jejichž kvalifikaci prověřila Československá akademie věd při převodu do systemizovaných funkcí.

K části třetí:

V této části je stanovena působnost Státní komise pro vědecké hodnosti jakožto orgánu, který je vrcholně zodpovědný za udělování hodností v celém státě. Proti dosavadnímu stavu se kompetence Státní komise pro vědecké hodnosti podstatně rozšiřuje. Až dosud totiž rozhodovala Státní komise pro vědecké hodnosti ve věcech vědeckých hodností pouze o individuálních otázkách bez pravomoci vydat obecné směrnice. Pravomoc vydávat obecné směrnice měl ministr školství a kultury. Osnova svěřuje tuto kompetenci Státní komisi pro vědecké hodnosti. Činí tak také z toho důvodu, že i dosud byly směrnice ministra školství a kultury v těchto věcech vydávány na základě doporučení Státní komise pro vědecké hodnosti. To se týkalo též určování fakult, vysokých skol a ústavů oprávněných udělovat vědecké hodnosti v jednotlivých vědních oborech. Vzhledem k tomu, že ve většině těchto případů jde o otázky ryze odborné, lze mít za to, že Státní komise pro vědecké hodnosti, která je aktivem nejkvalifikovanějších vědeckých pracovníků - členů Československé akademie věd a učitelů vysokých škol, je způsobilá řešit je samostatně.

Protože působnost Státní komise pro vědecké hodnosti se nyní má soustředit hlavně na řešení zásadních otázek ve věcech vědeckých hodností, je třeba zároveň provést decentralizaci úkolů, které až dosud Státní komise pro vědecké hodnosti měla. Proto budou nyní nižší složky z valné části rozhodovat o kandidátských zkouškách, plně rozhodovat o udělení vědeckých hodností a převezmou veškerou agendu spojenou s udělováním hodností včetně vydávání diplomů. Tím se docílí i zpružnění a administrativního zjednodušení řízení při udělování vědeckých hodností. Decentralizace těchto opatření je podrobně upravena ve vyhlášce Státní komise pro vědecké hodnosti o řízení při udělování vědeckých hodností. Administrativní práce pro Státní komisi pro vědecké hodnosti bude i napříště obstarávat aparát ministerstva školství a kultury.

Osnova zároveň zjednodušuje vztahy mezi Státní komisí pro vědecké hodnosti a akademiemi věd, zejména pokud jde o vyžadování souhlasu v jednotlivých případech - tím, že stanoví, že náměstky předsedy Státní komise pro vědecké hodnosti jsou zástupce Československé akademie věd a Slovenské akademie věd. Je nutno, aby zástupce Slovenské akademie věd byl pověřen funkcí náměstka předsedy Státní komise pro vědecké hodnosti, protože její působnost je celostátní; orgán obdobný Státní komisi pro vědecké hodnosti na Slovensku není. Již za dosavadního stavu je a vždy byl člen Slovenské akademie věd náměstkem předsedy; tento stav se nyní výslovně určuje v právní normě. Zástupce Československé akademie věd zastupuje ve Státní komisi pro vědecké hodnosti i zájmy Československé akademie zemědělských věd, protože Československá akademie věd je vrcholnou celostátní vědeckou institucí. Pokud jde o zástupce skupin věd representovaných v podstatě jediným resortem (tj. ministerstvo zdravotnictví - skupina lékařských věd, ministerstvo národní obrany - skupina vojenských věd), vyžádá si při navrhování členů Státní komise pro vědecké hodnosti ministr školství a kultury jmenovité návrhy ministra národní obrany a ministra zdravotnictví.

Realizace této osnovy si nevyžádá žádných nových finančních nákladů.