Předsednictvo Národního shromáždění republiky Československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

Čl. I.

Zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, se mění takto:

1. § 2 odst. 2 druhá věta zní:

"Vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný také upraví pracovní a platové poměry těchto zaměstnanců; než se tak stane, platí pro ně dosavadní předpisy."

2. § 14 zní:

"Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný."

3. § 32 se škrtá.

Čl. II.

Vládní nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, se mění takto:

1. § 3 zní:

"Systemisace osobních stavů, funkcí a funkčních platů.

Systemisace stanoví osobní stavy zaměstnanců a jejich platy podle obtížnosti, rozsahu a společenského významu úkolů jimi obstarávaných tak, že pro jednotlivé rozpočtové organisace, po případě pro určité skupiny těchto organisací nebo pro jednotlivé skupiny zaměstnanců stanoví

a) nomenklaturu funkcí a funkčních platů s charakteristikou funkční činnosti a předpoklady potřebnými pro zastávání stanovených funkcí (kvalifikační předpoklady),

b) celkový počet funkčních míst a druh funkcí podle nomenklatury funkcí a funkčních platů,

c) celkový náklad na funkční platy."

2. V § 4 odst. 1 se škrtá druhá věta a první věta odstavce 3 zní:

"Zaměstnance na ostatní funkční místa ustanovuje a z nich odvolává, pokud není dále stanoveno jinak, vedoucí rozpočtové organisace, spravující příslušný systemisovaný osobní stav, nebo orgán jím k tomu zmocněný."

3. § 5 zní:

"Zvyšování odborných znalostí zaměstnanců.

Vedoucí jednotlivých rozpočtových organisací a vedoucí jejich organisačních složek jsou povinni všestranně se starat o stálé zvyšování politické a odborné úrovně zaměstnanců, zejména jsou povinni organisovat ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí odborné kursy, semináře a jiné vhodné způsoby školení, které by zaměstnancům umožnily doplnit si potřebné znalosti, a na základě pravidelného hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců soustavně pečovat o jejich správné rozmístění."

4. § 6 zní:

"Funkční platy se stanoví podle zásad uvedených v § 3 pro jednotlivá funkční místa zásadně platovým rozpětím."

5. § 7 zní:

"(1) Výši funkčního platu určí jednotlivému zaměstnanci v rámci stanoveného platového rozpětí orgán příslušný k ustanovení zaměstnance s přihlédnutím k rozsahu a obtížnosti vykonávané funkce, k jeho odborné kvalifikaci a k dosavadním výsledkům jeho činnosti. Pokud je podle platných předpisů příslušná k ustanovení zaměstnance vláda, určuje výši jeho funkčního platu příslušný člen vlády. Zaměstnanci, který nesplňuje stanovené kvalifikační předpoklady, se určí funkční plat zpravidla dolní hranicí platového rozpětí a nad tuto hranici jen úměrně k stupni dosaženého vzdělání a praxe s přihlédnutím k pracovním výsledkům.

(2) Funkční platy musí být určeny tak, aby celkový náklad na funkční platy systemisovaný podle § 3 písm. c) nebyl překročen.

(3) Zaměstnanci, který nesplňuje kvalifikační předpoklady pro nedostatek vzdělání, se určí při ustanovení na funkční místo způsob, jak si má doplnit znalosti potřebné pro výkon příslušné funkce, a přiměřená lhůta k tomu.

(4) Absolventům škol, ustanoveným bez předchozí praxe, se funkční plat stanoví v rámci zvláštních sazeb pro to určených (nástupní plat). Výši nástupního platu a délku doby, po kterou nástupní plat přísluší, stanoví nomenklatura funkcí a funkčních platů."

6. § 8 druhá věta zní:

"Při změně funkčního platu zaměstnance přísluší mu funkční plat v nové výši od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy nastala skutečnost odůvodňující tuto změnu (při změně výše platu v rámci platového rozpětí od prvního dne měsíce následujícího po dni rozhodnutí), a je-li tímto dnem první den v měsíci, již od tohoto dne."

7. § 9 zní:

"Osobní plat.

(1) Zvlášť vynikajícím odborníkům, kteří vykazují mimořádně úspěšné pracovní výsledky, může příslušný ministr (vedoucí ústředního úřadu) a u zaměstnanců národnich výborů rada krajského národního výboru přiznat místo funkčního platu osobní plat.

(2) Nejvyšší hranici, do které lze přiznat osobní plat, a celkovou částku, o kterou lze pro poskytování osobních platů zvýšit celkový náklad na funkční platy, stanoví pro obor jednotlivých ústředních úřadů a pro aparát rad národních výborů všech stupňů v jednotlivých krajích vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný."

8. § 10 zní:

"Příplatek za zastupování.

Zaměstnanec, který na služební příkaz zastupuje zaměstnance na funkčním místě s vyšším funkčním platem po dobu delší 4 týdnů, obdrží za dobu zastupování přesahující 4 týdny příplatek ve výši 15 % svého funkčního platu. Funkční plat s tímto příplatkem nesmí převýšit funkční plat, který by příslušel zastupujícímu zaměstnanci, kdyby byl ustanoven na příslušné funkční místo."

9. § 11 zní:

"Zaměstnancům, kteří trvale pracují v prostředí, v němž je mimořádně ohroženo jejich zdraví, lze přiznat nebezpečnostní příplatek podle míry ohrožení zdraví."

10 § 12 odst. 2 zní:

"(2) Bližší předpisy vydá příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí; jde-li o předpisy platné pro obor více ústředních úřadů, ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů."

11. § 13 zní:

"Prémie.

Za prokazatelné úspory nebo lepší hospodářské výsledky, kterých zaměstnanci dosáhli svou zásluhou, mohou být poskytovány prémie podle zásad schválených vládou nebo orgánem jí k tomu zmocněným."

12. § 16 odst. 4 zní:

"(4) Zaměstnancům ustanoveným na funkčních místech, pro které je vzhledem k povaze funkční činnosti těchto zaměstnanců stanoven funkční plat již s přihlédnutím k práci konané nad stanovenou pracovní dobu, se poskytne náhradní volno toliko za práci přes čas konanou v noci a ve dnech pracovního klidu."

13. Do § 16 se vkládá nový odstavec 5 tohoto znění:

"(5) Za pracovní pohotovost nařízenou nad stanovenou pracovní dobu se poskytne náhrada v rozsahu a za podmínek, které stanoví příslušný ministr v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí."

Čl. III.

Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 59/1955 Sb., o platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (platový řád), se mění takto:

1. § 3 zní:

"Systemisace stanoví osobní stavy soudců a prokurátorů a jejich platy podle společenského významu, obtížnosti a rozsahu úkolů jimi obstarávaných tak, že stanoví

a) nomenklaturu funkcí a funkčních platů s charakteristikou funkční činnosti, jakož i délku justiční praxe, pokud je předpokladem pro zastáváni stanovených funkcí (kvalifikační předpoklady),

b) celkový počet funkčních míst a druh funkcí podle nomenklatury funkcí a funkčních platů,

c) celkový náklad na funkční platy."

2. § 4 odst. 1 zní:

"(1) O zvyšování kvalifikace soudců a prokurátorů a o jejich platových poměrech platí přiměřeně ustanovení §§ 5, 6, § 7 odst. 1 až 3, §§ 8 až 10, 14, 16, 17, 19 až 21 vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu."

Čl. IV.

Vládní nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise, se mění takto:

§ 5 zní:

"Jednotliví ministři jsou v oboru své působnosti odpovědni za provádění mzdové politiky v rámci směrnic vydaných vládou nebo státní mzdovou komisí. Ústřední úřady postupují při provádění mzdové politiky v dohodě s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí. Bližší předpisy o působnosti ústředních úřadů při provádění mzdové politiky vydá vláda."

Čl. V.

Ministr financí se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, jak vyplývá z čl. II tohoto zákonného opatření.

Čl. VI.

Pro zaměstnance v osobních stavech systemisovaných podle dosavadních předpisů zůstávají až do nové systemisace podle čl. II, po případě podle čl. III tohoto zákonného opatření v platnosti dosavadní platové úpravy.

Čl. VII.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.

 

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

Novelisace některých platových a mzdových předpisů, obsažená v předloženém návrhu, je součástí celé řady opatření, která se v poslední době provádějí ke zlepšení a zjednodušení práce státního a hospodářského aparátu. Navrhované změny mají také na úseku platovém a mzdovém přispět k provedení decentralisace, k oproštění vlády od rozhodování v méně závažných věcech a k rozšíření pravomoci a zvýšení odpovědnosti ministrů a vedoucích ostatních rozpočtových i hospodářských organisací.

Některá ustanovení těchto předpisů je nutno změnit také proto, že během doby zastarala a pro své striktní a mechanické uplatňování jsou v poslední dobo předmětem oprávněné kritiky. To platí zejména o vládním nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, které při nesprávném hodnocení formálního splnění kvalifikačních předpokladů (především vzdělání) odtrženě od kvality a skutečných výsledků práce a při mechanickém snižování funkčních platů pro nedostatek těchto předpokladů mnohdy brzdilo zvyšování odborné kvalifikace zaměstnanců a provádění správné kádrové politiky.

Usnesením ÚV KSČ z 20. dubna 1956 bylo mimo jiné uloženo vypracovat návrh o působnosti státní mzdové komise, státní systemisační komise a ostatních státních orgánů při provádění státní mzdové politiky. Provedení tohoto usnesení si s ohledem na nové vymezení kompetence v platových a mzdových otázkách vyžádá též změnu některých ustanovení zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a vládního nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise.

Zjednodušení postupu při provádění platových a mzdových opatření a při vydávání podrobnějších předpisů na tomto úseku přispěje k omezení zbytečné administrativy v duchu zásad usnesení červnové celostátní konference KSČ a směrnic pro sestavení druhého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství ČSR.

K jednotlivým ustanovením.

K článku I:

Zákon č. 66/1950 Sb. zná pro platové roztřídění zaměstnanců jen systém pracovních tříd. Zásada odměňování podle obtížnosti, rozsahu a společenského významu práce může však být někdy lépe uplatněna použitím systému funkčních platů. Aby bylo možno tento systém rozšířit také na některé kategorie zaměstnanců, kteří nepodléhají vládnímu nařízení č. 17/1954 Sb., nutno změnit § 14 cit. zákona. Nové jeho znění umožňuje, aby pracovní příjmy zaměstnanců upravovala napříště nejenom vláda, nýbrž i jiné orgány, které k tomu zmocní, a aby se tak mohlo stát nejenom formou vládního nařízení, nýbrž i pružnějšími formami (na př. vládním usnesením). Změna § 2 citovaného zákona pamatuje na možnost použít této nové úpravy také při úpravě platových poměrů zaměstnanců, na něž se zákon č. 66/1950 Sb. nevztahuje.

Ustanovení § 32 je možno nyní vypustit, protože nové znění § 14 je dostatečným podkladem pro vydávání platových řádů pružnějším způsobem než dosud. Kde se v zákoně č. 66/1950 Sb. a v prováděcích předpisech k němu mluví o platových řádech, rozumějí se tím nyní též předpisy vydané podle § 14.

K článku II,

bodu 1:

Nová formulace § 3 odpovídá sledovanému zjednodušení systemisace a rozšíření práv ministrů a ostatních vedoucích rozpočtových organisací. Proto snižuje počet základních ukazatelů a umožňuje tím zjednodušení systemisačního řízení a jeho decentralisaci na nižší orgány.

Podle nové úpravy bude možno stanovit v systemisaci skutečnosti uvedené pod písmeny a) až c) ve vhodných případech též jen pro jednotlivé skupiny zaměstnanců téže skupiny organisací (na př. pro zaměstnance odborné, administrativní, pomocné, dělníky a pod.). Naproti tomu se nezamýšlí ústředně seshora stanovit počty funkčních míst podle jejich druhu (na př. počty inženýrů, výrobních inspektorů, ekonomů, právníků, spisových manipulantů a pod.).

Posílení pravomoci ministrů a vedoucích ústředních úřadů, jakož i zjednodušení systemisačních prací se projeví v plné míře teprve v prováděcích předpisech, které vydá vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný podle § 25 vl. nař. č. 17/1954 Sb. Tyto prováděcí předpisy budou v nejširší míře decentralisovat provádění systemisačních opatření tak, aby s výjimkou úpravy otázek zásadního významu prováděla systemisaci přímo ministerstva (ústřední úřady), po případě podle jejich zmocnění i vedoucí podřízených složek.

bodu 2:

Ustanovení, že zaměstnance, který nesplňuje předpoklady pro zastávání příslušné funkce, lze ustanovit na funkční místo jen výjimečně z důležitých důvodů, bylo pochopeno a v praxi prováděno často mechanicky. Na jedné straně docházelo k takovým zjevům, že funkční místa byla obsazována zaměstnanci, kteří jen formálně splňovali kvalifikační předpoklady, zejména vzdělání, a nedostatečně bylo přihlíženo k tomu, aby i nadále státní a hospodářský aparát byl posilován schopnými pracovníky z řad dělnické třídy a rolnictva; na druhé straně byli přijímáni a ustanovováni do funkcí zaměstnanci bez kvalifikačních předpokladů a bez ohledu na to, zda mají dostatek zkušeností a jaké mají pracovní výsledky. Vypuštěním tohoto ustanovení se neustupuje od zásady, že na funkční místa mají být ustanovováni zaměstnanci s potřebnou kvalifikací, ale tuto kvalifikaci nelze zaměňovat s pouhými předpoklady, jak k tomu svádělo ustanovení, jež se nyní z § 4 vypouští.

Změna odstavce 3 má umožnit, aby ustanovování a odvolávání zaměstnanců a určování jejich platu (viz § 7) nemusel bezpodmínečně vždy provádět sám vedoucí rozpočtové organisace (u národních výborů rada), zvláště tam, kde je velký počet zaměstnanců.

bodu 3:

Po dosavadních zkušenostech získaných při organisování mimořádných forem studia a kursů je nutno ještě více zdůraznit povinnost vedoucích příslušných organisací a orgánů Revolučního odborového hnutí pečovat o politický a odborný růst zaměstnanců, především těch, kteří nemají požadované vzdělání. Hlavně pro tyto zaměstnance bude nutno zřizovat ve větším rozsahu než dosud odborné kursy podle zásad vládního usnesení ze dne 1. dubna 1955 č. 765, o některých opatřeních ke zlepšení mimořádných způsobů studia. Samozřejmě, že i nadále bude nutno rozvíjet také mimořádné formy studia, které hlavně mladším zaměstnancům pomohou získat chybějící vzdělání v plném rozsahu.

Nabytí předepsaného vzdělání v plném rozsahu mimořádnými formami studia bude pro zaměstnance zvlášť výhodné, protože jim umožní získat kvalifikační předpoklady i na jiných funkčních místech. V omezené míře to platí i o absolvování odborných kursů, které bude možno uznat za postačující i při převodu zaměstnance na jiné pracoviště s druhově stejnou pracovní náplní.

Protože určování platů zaměstnancům podle jejich kvalifikace a pracovních výsledků předpokládá častější jejich hodnocení vedoucími, upouští se od pravidelného ročního hodnocení, které bylo prováděno často jen formálně a stávalo se podnětem ke značnému administrování a nepřineslo v četných případech očekávané výsledky ke zlepšení práce a zvyšování kvalifikace zaměstnanců.

bodu 4:

Dosavadní ustanovení, že funkční platy se systemisují pevnými částkami a jen výjimečně rozpětím s ohledem na obtížnost a rozsah zastávané funkce, znemožňovalo platově ohodnotit také osobní pracovní výsledky zaměstnanců a lepší kvalitu jejich práce.

bodu 5:

Upouští se od systému snižování funkčních platů pro nedostatek kvalifikačních předpokladů (platových srážek), protože byl uplatňován často formálně a vedl v některých případech k platové diskriminaci zaměstnanců s dobrými pracovními výsledky. Na druhé straně znamenal tento systém v četných případech neodůvodněnou preferenci pracovníků, kteří jen formálně splňovali požadované předpoklady.

To platí také o absolventech škol, kteří často bez jakékoliv praxe byli ustanovováni na funkční místa, a přes to, že jim byl snížen funkční plat pro nedostatek praxe, obdrželi daleko vyšší plat než zaměstnanci s dlouholetými zkušenostmi nebo absolventi umístění v hospodářských organisacích, kde jsou již zavedeny nástupní platy. Nástupní plat vyměří v konkrétním případě podle resortní nomenklatury orgán, který je příslušný k ustanovení zaměstnance. Délku doby, po kterou bude vyměřen nástupní plat, stanoví nomenklatura rozdílně podle obtížnosti zapracování v tom kterém oboru (na tři měsíce až dva roky). Nástupní plat bude nižší než dolní hranice platového rozpětí příslušného funkčního platu a bude možno jej stanovit zejména u odborných funkcí také rozpětím.

Ustanovení, že funkční plat pracovníka, který nesplňuje kvalifikační předpoklady, má být určen zpravidla dolní hranicí platového rozpětí, má zabránit nežádoucím výstřelkům, aby pracovníci bez kvalifikačních předpokladů byli platově hodnoceni stejně nebo dokonce výše než pracovníci kvalifikovaní. Formulace tohoto ustanovení (viz slovo "zpravidla") však připouští, aby v odůvodněných případech mohla být učiněna z této zásady výjimka. Funkční plat pracovníka, který nesplňuje kvalifikační předpoklady, bude možno stanovit a zvyšovat úměrně podle stupně dosaženého vzdělání a praxe, ovšem opět s přihlédnutím k pracovním výsledkům.

Právem bylo kritisováno také praktické provádění ustanovení, podle něhož pracovník, který nesplňuje požadované předpoklady, je povinen získat potřebné vzdělání. V praxi byl tento předpis prováděn tak, že zaměstnanec byl nucen doplňovat si vzdělání způsobem předepsaným učebními osnovami pro normální řádné studium a musel zvládnout také látku, která měla pro výkon jím zastávané funkce jen malý praktický význam. Z toho důvodu bude v budoucnu nutno se více zaměřit na zřizování speciálních kursů a jiných způsobů doškolování, které by zaměstnancům v nejkratší době a s nejmenší námahou umožnily získat znalosti, postačující pro zastávání funkce.

bodu 6:

Doplnění § 8 je důsledkem možnosti měnit plat v rámci stanoveného rozpětí i při ponechání na tomtéž funkčním místě.

bodu 7:

Vládě nebo orgánům, které k tomu vláda zmocní, se ponechává jen stanovení nejvyšší hranice osobních platů a celkové částky na tyto platy v jednotlivých resortech (krajích). Ostatní otázky se přenášejí do pravomoci příslušných ministrů (vedoucích ústředních úřadů a rad krajských národních výborů), kteří budou napříště určovat také celkový počet osobních platů ve svých resortech a nebudou napříště vázáni omezením, že mohou přiznat osobní plat jen do výše jeden a půl násobku příslušného funkčního platu, jako tomu bylo dosud.

U národních výborů všech stupňů je oprávnění přiznávat osobní platy vyhrazeno radě krajského národního výboru. Dosavadní způsob, kdy rada krajského národního výboru podávala jen návrhy a o přiznávání osobních platů rozhodovali příslušní ministři (vedoucí ústředních úřadů), byl zdlouhavý, formální a omezoval pravomoc národních výborů.

bodu 8:

Příplatek za zastupování nebude poskytován při zastupování zaměstnance, který je ustanoven ve stejné nebo nižší funkci jako zastupující, třebas má určen v rámci platového rozpětí plat vyšší.

Protože výše funkčního platu zastupovaného zaměstnance bude nyní závislá také na jeho osobních vlastnostech, není možno přenášet toto osobní ohodnocení též na zaměstnance, který ho zastupuje. To platí zejména i v těch případech, kdy zastupovaný zaměstnanec má osobní plat.

bodu 9:

Dosavadní ustanovení nepřipouštělo možnost přiznat nebezpečnostní příplatek zaměstnancům, jimž byla z tohoto důvodu zkrácena pracovní doba. Nová formulace umožňuje přiznat tento příplatek výjimečně v některých zvlášť nebezpečných oborech, i když zaměstnancům byla zkrácena ze zdravotních důvodů pracovní doba (na př. v oborech nukleární fysiky a chemie).

bodu 10:

Návrh sleduje i při úpravě úkolové mzdy zásadu posílení pravomoci ministrů stejně, jako je tomu již v hospodářských odvětvích.

bodu 11:

V rozpočtových organisacích, na něž se vztahuje vládní nařízení č. 17/1954 Sb., bylo dosud možno poskytovat prémie pouze za prokazatelné úspory, a to jen podle podrobnějších předpisů schválených státní systemisační komisí. Nová úprava umožňuje poskytovat prémie též za docílení lepších hospodářských výsledků a pružnějším způsobem podle všeobecně platných předpisů o řízení státní mzdové politiky.

Zachovává se také dosavadní systém jednorázových mimořádných odměn, který však bude nutno v prováděcích předpisech ještě více prohloubit.

bodu 12:

Stejně jako je tomu podle vládního usnesení ze dne 28. července 1955 č. 1988 již u zaměstnanců v peněžnictví a pojišťovnictví, je účelné, abý také všem zaměstnancům ostatních odvětví bylo poskytováno náhradní volno za práci konanou ve dnech pracovního klidu, t. j. o nedělích a svátcích uvedených v § 2 zákona č. 93/1951 Sb.

bodu 13:

Pro kategorie zaměstnanců, na něž se vztahuje vládní nařízení č. 17/1954 Sb., není na rozdíl od ostatních zaměstnanců (viz § 18 vl. nař. č. 68/1950 Sb.) upravena otázka náhrady za pracovní pohotovost. Doplněný § 16 odstraňuje tento nedostatek. Náhrada za pracovní pohotovost bude poskytována především pracovním volnem.

K článku III:

Ježto platové poměry soudců a prokurátorů byly zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 59/1955 Sb. upraveny obdobně podle vládního nařízení č. 17/1954 Sb., nutno i ve zmíněném zákonném opatření provésti analogicky změny podle článku II navrhovaného zákonného opatření.

K článku IV:

Dosavadní znění § 5 vl. nař. č. 27/1951 Sb. předpokládalo, že většinu mzdových opatření bude schvalovat státní mzdová komise na návrh ministerstev. Nové znění statutu státní mzdové komise však posiluje v tomto směru pravomoc ministrů, zejména v otázkách prémiování a schvalování katalogů prací. Navržená formulace § 5 je pružnější a odpovídá novému znění statutu státní mzdové komise.

K článkům VI a VII:

U zaměstnanců v osobních stavech systemisovaných podle dosavadních předpisů (podle vl. nař. č. 17/1954 Sb. a zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 59/1955 Sb.) bude nutno ponechat v platnosti po určitou dobu dosavadní platové úpravy i po tom, kdy vstoupí toto zákonné opatření v platnost, protože provedení nové systemisace podle čl. II a III tohoto zákonného opatření předpokládá vydání celé řady podrobnějších prováděcích předpisů a vypracování vzorových, jakož i resortních nomenklatur funkcí a funkčních platů a nové platové zařazení všech zaměstnanců podle těchto nomenklatur. To je úkol tak obsáhlý, že bude vyžadovat delší doby. Z těchto důvodů budou některá ustanovení čl. II, po příp. čl. III zákonného opatření, zejména ta, jež jsou uvedena v čl. II v bodech č. 1, 5 (s výjimkou § 7 odst. 3) a v bodě 6, uskutečňována postupně. Naproti tomu bude možno většinu ustanovení čl. II a III provádět ihned již ode dne účinnosti tohoto zákonného opatření.

Pro zaměstnance, pro které dosud platí platové řády vydané podle § 32 zákona č. 66/1950 Sb., bude taktéž nutno ponechat v platnosti dosavadní platovou úpravu až do provedení nové úpravy podle § 14 zákona č. 66/1950 Sb. ve znění čl. I bod 1 tohoto zákonného opatření.

Ustanovení čl. VI mají umožnit přechod na novou úpravu.

Finanční dosah osnovy:

Upuštění od systému snižování funkčních platů pro nedostatek kvalifikačních předpokladů, důsledné zavedení platového rozpětí a nástupních platů, změna v úpravě nebezpečnostních příplatků, rozšířené možnosti při poskytování prémií a zavedení náhrad za pracovní pohotovost mohou u jednotlivých organisací způsobit zvýšení finančních nákladů.

Podle usnesení celostátní konference KSČ, konané v červnu 1956, je však třeba současně s prováděním všech decentralisačních opatření přistoupit na jedné straně ke zkvalitnění kádrového složení a ke zvýšení úrovně práce ministerstev, ústředních úřadů i ostatních složek řídícího aparátu, na druhé straně pak k největším možným, zároveň však promyšleným úsporám v jejich organisačním členění a obsazení. Případné vyšší finanční náklady spojené s provedením tohoto zákonného opatření budou proto v plné míře kryty uvedenými úsporami a nové platové zásady budou uváděny v život postupně tak, jak budou realisována opatření ke zkvalitnění a zhospodárnění systemisovaného správního aparátu.