Předsednictvo Národního shromáždění republiky Československé usneslo se podle § 66 ústavy na tomto zákonném opatření:

§ 1.

Základní ustanovení.

(1) Zdravotnictví plní při budování socialismu významné úkoly v rozvoji péče o zdraví lidu. Úspěšný vývoj zdravotnictví na nových socialistických zásadách klade vysoké požadavky na odbornou a politickou úroveň zdravotnických pracovníků. Důležitým předpokladem pro zlepšeni péče o zdraví lidu a pro zlepšení práce zdravotnických pracovníků (dále jen "zaměstnanci") je jejich hmotné zainteresování na výsledcích práce se současným zvyšováním jejich odborné a politické úrovně.

(2) K uskutečnění těchto předpokladů se upravují platové poměry zaměstnanců podle socialistické zásady určování odměny za práci podle její jakosti, množství a společenského významu.

§ 2.

Rozsah platnosti.

(1) Tato úprava se vztahuje na zaměstnance, kteří konají odborné zdravotnické práce u organizací plnících zdravotnické úkoly s výjimkou zaměstnanců výzkumných ústavů, pokud jejich platové poměry upravují zvláštní předpisy, zaměstnanců veterinární péče a vysokoškolských učitelů lékařských fakult.

(2) Teto úprava se nevztahuje na zaměstnance uvedené v odstavci 1, kteří jsou příslušníky ozbrojených sil z povolání v oborech ministerstev národní obrany a vnitra.

§ 3.

Seznam funkcí.

(1) Seznam funkcí stanoví platy zaměstnanců podle obtížnosti, rozsahu a společenského významu jejich pracovních úkolů tak, že stanoví

a) označení (nomenklaturu) jednotlivých funkcí (funkčních míst),

b) charakteristiku funkční činnosti a předpoklady potřebné pro zastáváni jednotlivých funkcí,

c) funkční plat spojený se zastáváním jednotlivých funkcí.

(2) Funkční plat se stanoví platovým rozpětím nebo pevnou částkou.

§ 4.

Ustanovováni zaměstnanců na funkční místa.

(1) Zaměstnance lze ustanovit jen na funkční místo v mezích plánu pracovniků. Zaměstnance, který nesplňuje předpoklady stanovené pro zastávání příslušné funkce, lze ustanovit na takové místo jen výjimečně z důležitých důvodů, týkajících se rozmístění pracovníků. Ministerstvo zdravotnictví stanoví, ve kterých případech nelze na funkční místo ustanovit zaměstnance, který nesplňuje předpoklady pro jeho zastávání.

(2) Zaměstnance na funkční místo ustanovuje a z něho odvolává orgán zmocněný k tomu podle zvláštních předpisů.

Funkční plat.

§ 5.

(1) Zaměstnanci, který byl ustanoven na funkční místo a splňuje předpoklady stanovené pro jeho zastávání, přísluší funkční plat spojený se zastáváním tohoto místa.

(2) Je-li funkční plat stanoven platovým rozpětím, určí se zaměstnanci funkční plat v mezích tohoto rozpětí s přihlédnutím k rozsahu a obtížnosti vykonávané funkce, k pracovním výsledktům a osobním vlastnostem zaměstnance.

(3) Funkční platy se stanoví v měsíčních hrubých částkách za pravidelnou pracovní dobu. Zaměstnanci neplně zaměstnanému náleží poměrná část funkčního platu.

(4) Zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené pro zastávání funkčního místa, na které byl ustanoven, sníží se funkční plat podle rozsahu a významu chybějících předpokladů.

(5) Zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady pro zastávání funkčního místa pro nedostatek potřebné kvalifikace, musí být při ustanovení na takové místo zároveň stanovena přiměřená lhůta, do které je povinen potřebné kvalifikace nabýt.

(6) Od opatření podle odstavce 4 může být vyjimečně upuštěno, je-li nedostatek stanovených předpokladů rovnocenně vyvážen jinými vlastnostmi ustanoveného zaměstnance, zejména jeho odbornou praxí a zkušenostmi v příslušném oboru.

§ 6.

Funkční plat spojený se zastáváním funkčního místa, na které byl zaměstnanec ustanoven, přísluší ode dne nastoupení tohoto místa, jde-li o zaměstnance nově ustanoveného. Při změně výše funkční to platu zaměstnance přísluší mu funkční plat v nové výši od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy nastala skutečnost odůvodňující tuto změnu (při změně výše funkčního platu v platovém rozpětí od prvního dne měsíce následujícího po dni rozhodnutí), a je-li tímto dnem první den v měsíci, již od tohoto dne. Byl-li však zaměstnanec přeřazen na funkční místo s nižším funkčním platem proto, že zanedbal nebo porušil své povinnosti, přísluší mu nižší funkční plat ode dne přeřazení.

§ 7.

Osobní plat.

(1) Zvlášť vynikajícím odborníkům, kteří vykazují mimořádně úspěšné pracovní výsledky, může ministr zdravotnictví přiznat místo funkčního platu osobní plat.

(2) Nejvyšší hranici, do které lze přiznat osobní plat a celkovou částku vyšších nákladů na osobní platy, určí vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.

Příplatky k funkčním platům.

§ 8.

Příplatek za zastupování.

Zaměstnanec, který na služební příkaz zastupuje zaměstnance na funkčním místě s vyšším funkčním platem po dobu delší čtyř týdnů, obdrží za dobu zastupování přesahující čtyři týdny příplatek ve výši 15 % svého funkčního platu. Funkční plat s tímto příplatkem nesmí převýšit funkční plat, který by příslušel zastupujícímu zaměstnanci, kdyby byl na příslušné funkční místo ustanoven.

§ 9.

Nebezpečnostní příplatek.

Zaměstnancům, kteří pracují v prostředí, v němž je mimořádně ohroženo jejich zdraví, lze přiznat nebezpečnostní příplatek podle míry ohrožení zdraví.

§ 10.

Jazykový příplatek.

Zaměstnancům, kteří konají práce vyžadující znalosti a používání cizích řečí, lze přiznat za každou používanou cizí řeč jazykový příplatek.

§ 11.

Práce v úkolové mzdě.

(1) U prací, u kterých jsou pro to technické předpoklady a kde by nebyla ohrožena jakost práce, se zavede práce v úkolové mzdě.

(2) Podrobnosti stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s odborovým svazem zaměstnanců ve zdravotnictví.

§ 12.

Prémie.

(1) Za dosažení lepších než předpokládaných pracovních výsledků, kterých zaměstnanci dosáhli svou zásluhou, mohou být poskytovány prémie.

(2) Prémie mohou být zaváděny jen podle předpisů, které vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s odborovým svatem zaměstnanců ve zdravotnictví.

§ 13.

Zvláštní odměny.

Za významné pracovní zásluhy, zejména za splnění důležitých úkolů, za zlepšení organizace práce nebo pracovních metod nebo za mimořádnou iniciativu v práci mohou být poskytnuty zvláštní odměny.

§ 14.

Věcná plnění.

Věcná plnění lze přiznat jen potud, pokud jsou odůvodněna zvláštními pracovními výkony nebo zvláštními povinnostmi. Jinak lze zaměstnancům poskytovat věcná plnění jen za náhradu odpovídající jejich obecné ceně.

§ 15.

Práce přes čas.

(1) Prací přes čas je práce, kterou koná zaměstnanec na funkčním místě z nařízení vedoucího příslušné organisace nad pracovní dobu stanovenou pro něho příslušnými předpisy pro období týdenní, a jde-li o zaměstnance pracujícího v pravidelných pracovních směnách v nepřetržitém provozu, pro období čtyřtýdenní. Do odpracované doby se při tom započítává i pracovní doba, po kterou zaměstnanec nemohl pracovat, za kterou mu však přísluší plat nebo peněžité dávky národního pojištění nemocenského.

(2) Práci přes čas lze nařídit jen v odůvodněných případech, je-li to nezbytně nutné k včasnému splnění nepředvídaných úkolů nebo k zajištění nerušeného nepřetržitého provozu; nařídit práci přes čas pro splnění plánovaných úkolů lze toliko se souhlasem bezprostředně nadřízeného orgánu,

(3) Za nařízenou práci přes čas se poskytne náhradní volno v rozsahu doby odpracované přes čas. Peněžitou odměnu za tuto práci lze poskytnout toliko v odůvodněných případech a ve výši stanovené příslušnými předpisy.

(4) Zaměstnancům ustanoveným na funkčních místech, pro které je vzhledem k povaze funkční činnosti těchto zaměstnanců stanoven funkční plat jíž s přihlédnutím k práci konané nad stanovenou pracovní dobu, se poskytne náhradní volno toliko za práci přes čas konanou v noci nebo ve dnech pracovního klidu.

§ 16.

Pracovní pohotovost.

(1) K zajištění nerušeného nepřetržitého provozu může vedoucí příslušné organisace nebo jeho odpovědný zástupce uložit zaměstnanci pracovní pohotovost nad pracovní dobu stanovenou pro něho příslušnými předpisy za účelem splnění pracovních úkolů, které lze pravidelně očekávat v době nařízené pracovní pohotovosti; ustanovení §u 15 odst. 1 platí přiměřeně.

(2) Za pracovní pohotovost se poskytne náhradní volno podle míry vykonané práce v době pohotovosti. Nelze-li z vážných provozních důvodů poskytnout za pracovní pohotovost náhradní volno, přizná se peněžitá odměna podle zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí a odborovým svazem zaměstnanců ve zdravotnictví.

§ 17.

Vyšší pracovní úvazky.

V souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství lze lékařům a dentistům rozšířit po nezbytně nutnou dobu jejich pracovní úvazky o další pravidelnou práci na plánovaném lékařském místě. Za tuto práci přísluší zásadně poměrný díl příslušného funkčního platu podle rozsahu vyššího pracovního úvazku.

§ 18.

Odměny za vedlejší činnost.

Za činnost, kterou zaměstnanec vykonává ve vlastním nebo jiném oboru státní správy vedle všech úkolů odpovídajících funkčnímu místu, na které je zařazen, se poskytne zvláštní odměna.

§ 19.

Nárok na funkční (osobní) plat po dobu nepřítomnosti v práci.

O nároku na funkční (osobní) plat po dobu nepřítomnosti v práci platí až do nové všeobecné úpravy obdobně dosavadní předpisy o poskytování základního platu po dobu této nepřítomnosti.

§ 20.

Splatnost pracovních příjmů.

Pracovní příjmy stanovené tímto zákonným opatřením jsou splatné pozadu ve lhůtách, které stanoví ministerstvo financí.

§ 21.

Doplatky a přeplatky na pracovních příjmech.

(1) Nárok na pracovní příjmy se promlčuje ve třech letech ode dne jejich splatnosti.

(2) Vrácení neprávem vyplacených částek pracovních příjmů (přeplatků) lze požadovat, jen věděl-li zaměstnanec nebo musel-li z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně vyměřené nebo omylem vyplacené, a jen za uplynulou dobu tří roků.

§ 22.

Administrativní srážky.

Pohledávky státu vzniklé z pracovního poměru nebo se zřetelem na něj lze uhrazovat administrativními srážkami z pracovních příjmů bez ohledu na předpisy o exekuci. Tyto pohledávky se uhradí přede všemi ostatními i dříve zaznamenanými pohledávkami vyjma nárok na úhradu osobních potřeb ze zákona. Podrobnější předpisy vydá ministerstvo financí.

Prechodná a závěrečná ustanovení.

§ 23.

Převod zaměstnanců do platů stanovených tímto zákonným opatřením upraví vláda.

§ 24.

Pro zaměstnance, kteří konají odborné zdravotnické práce u organisací plnicích zdravotnické úkoly mimo obor státní zdravotní správy, platí toto zákonné opatření s odchylkou, že tam, kde se v něm stanoví příslušnost ministra (ministerstva) zdravotnictví, náleží tato působnost příslušnému ministrovi (vedoucímu ústředního úřadu), po případě ministerstvu (ústřednímu úřadu).

§ 25.

Bližší předpisy k provedení tohoto zákonného opatření, pokud se v něm nestanoví jinak, vydá vláda, po případě orgány, které k tomu zmocní.

§ 26.

(1) Pokud se v tomto zákonném opatření nestanoví jinak, pozbývají dnem počátku jeho účinnosti pro zaměstnance, na něž se vztahuje (§ 2), platnosti dosavadní předpisy o úpravě jejich platových poměrů, zejména ustanovení

1. §§ 14, 16 a 32 zákona č. 66/1950 Sb., o úpravě pracovních a platových poměrů státních zaměstnanců,

2. vládního nařízení č. 70/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro zaměstnance zdravotní péče, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.

(2) Nedotčeny zůstávají § 15 zákona č. 66/1950 Sb. a § 21 vládního nařízení č. 70/1950 Sb.

§ 27.

Toto zákonné opatřeni nabývá účinnosti dnem 1. července 1956; provedou je ministři zdravotnictví, národní obrany, vnitra, dopravy a školství a kultury a předseda státní komise důchodového zabezpečení v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

 

Důvodová zpráva.

A. Část všeobecná.

Úspěšný vývoj zdravotnictví vyžaduje další všestranné zlepšení práce a upevnění pracovní discipliny zdravotnických pracovníků; to je možné zajistit jen nepřetržitým růstem odborné a politické úrovně všech zdravotnických kádrů, jakož i jejich hmotným zainteresováním na výsledcích jejich práce.

Rozbor dosavadního stavu.

Platové poměry středních zdravotnických pracovníků jsou upraveny platovým zákonem č. 66/1950 Sb. a prováděcími předpisy, zejména vládním nařízením č. 70/1950 Sb. Zaměstnanci zdravotní péče jsou podle vykonávaných prací zařaďováni do pracovních tříd na podkladě závazných popisů a seznamu prací. Kvalifikovaní střední zdravotničtí pracovníci jsou převážně zařaděni do IV. pracovní třídy a jejich základní hrubý měsíční plat činí podle délky pracovního poměru 760-1030 Kčs měsíčně. Někteří plně kvalifikovaní střední zdravotničtí pracovníci jsou dokonce zařaděni do III. pracovní třídy (skupina pomocných středních zdravotnických pracovníků). Pokud jsou tito pracovníci zařaděni v III. pracovní třídě, činí jejich základní hrubý měsíční plat 680-916 Kčs. Zaměstnancům, kteří jsou pověřeni vedoucí funkcí(na př. staniční, vrchní nebo hlavní sestra, vedoucí laborant a pod.), přísluší vedle základního platu ještě funkční přídavek. Funkční přídavek činí ve III. pracovní třídě 100-136 Kčs, ve IV. pracovní třídě 112-148 Kčs a v V. pracovní třídě 130-168 Kčs měsíčně. Za vzorné konání práce se poskytují uvedeným pracovníkům též odměny za vyšší výkon, které se zřetelem na možnosti dané mzdovým fondem činí ve skutečnosti v průměru as 5 % nákladu na platy tarifních zaměstnanců zdravotnických zařízení.

Platy středních zdravotnických pracovníků jsou hluboko pod úrovní pracovních příjmů ostatních stejně kvalifikovaných pracovníků v jiných pracovních oborech; tak vznikají neobyčejné potíže při získávání těchto pracovníků a zejména při udržení jich ve službách státní zdravotní správy. U kvalifikovaných středních zdravotnických pracovníků vyniká platová disparita zejména po úpravě platů aparátu okresních národních výborů, kde průtměrné platy obdobně kvalifikovaných administrativních pracovníků se pohybují kolem 1.230-1.420 Kčs měsíčně. Chemici s obdobným vzděláním mají v národních podnicích ministerstva zdravotnictví měsíční plat 1.150-1.400 Kčs. Také v průmyslu a v dopravě se středním zdravotnickým pracovníkům při změně povolání nabízejí pracovní příjmy podstatně vyšší.

Placení odměn za práci přes čas a pracovní pohotovost neodpovídá skutečně odpracovaným hodinám. Paušální odměny za práci přes čas a pracovní pohotovost totiž činí při měsíčním počtu hodin práce přes čas a pracovní pohotovosti 13-57 hodin 40-120 Kčs a přes 57 hodin 140 Kčs.

Nejobtížnější pracovní podmínky mají střední zdravotničtí pracovníci (zdravotní a dětské sestry a porodní asistentky) v lůžkových zařízeních v důsledku nočních a pohotovostních služeb a v důsledku přeplnění některých lůžkových oddělení. Zejména obtížné jsou podmínky na pracovištích, kde zdraví těchto pracovníků je zvýšenou měrou ohroženo, jako na př. v tuberkulosních a psychiatrických léčebnách a na jejich odděleních, na onkologických, rtg. odděleních a podobně. Na tato risiková pracoviště není možno přidělovat mladé absolventy zdravotnických škol, protože by bylo zvýšenou měrou ohroženo jejich zdraví, a starší pracovníci se o tato místa nezajímají vzhledem ke svým rodinným poměrům a též proto, že platové podmínky na těchto risikových pracovištích nejsou o mnoho lepší.

Obtížné pracovní podmínky jsou též ve zdravotních obvodech (zdravotní a dětské sestry a porodní asistentky), obzvláště v obtížných venkovských a horských obvodech.

Také v kategorii nižších zdravotnických pracovníků jsou obdobné platové poměry. Velké obtíže jsou při získávání těchto pracovníků zejména pro ta odvětví, kde se pracuje za obtížných podmínek nebo v ohroženém prostředí, na př. při získávání pitevních sanitářů, řidičů - ošetřovatelů, desinfektorů a podobně.

Uvedené skutečnosti ovlivňují do značné míry fluktuaci středních a nižších zdravotnických pracovníků.

V roce 1954 odešlo ze zdravotnických služeb zdravotnických zařízení spravovaných národními výbory do domácnosti nebo do služeb v jiných oborech 3.513 zdravotních a dětských sester. V téže době se opět vrátilo do zdravotnických služeb 2.725 pracovnic, takže čistá ztráta činila 788 pracovnic. V roce 1955 se situace zhoršila. Do 30. listopadu 1955 pdešlo do domácnosti a do jiných služeb 4.314 sester a vrátilo se 2.575 sester, takže ztráta pro zdravotnictví činí 1.739 pracovnic.

V důsledku vysoké fluktuace zdravotnických pracovníků je nutno na jejich místa přijímat nekvalifikované pracovníky a teprve při práci je doškolovat, čímž trpí odborná úroveň práce středních zdravotnických pracovníků a vznikají i značné národohospodářské škody (vyškolení jednoho zdravotnického pracovníka činí při tříletém studiu asi 26.500 Kčs).

Platové poměry lékařů a ostatních odborných pracovníku s vysokoškolskou kvalifikací ve zdravotnických zařízeních jsou upraveny též vládním nařízením č. 70/1950 Sb. Těmto pracovníkům jsou stanoveny individuelní základní platy v mimotarifní pracovní třídě VII zaměstnanců zdravotní péče v platových pásmech I. - VII.

Podle vládního usnesení ze dne 30. března 1955 č. 669 mělo být provedeno k 1. dubnu 1955 v jednotlivých případech zvýšení platů některých vedoucích lékařů. Tato úprava provedená v individuelních případech týkala se pouze vedoucích lékařu. Dotčeným vládním usnesením byly zvýšeny stanovené průměry pro V. platové pásmo na 2.795 Kčs měsíčně a pro VI. platové pásmo na 3.080 Kčs měsíčně. Po provedených opatřeních bylo dosaženo k 1. listopadu 1955 těchto průměrných platů:

V. platové pásmo 2.673 Kčs; VI. a VII. platové pásmo 2.903 Kčs měsíčně.

Při této platové úpravě nebylo dosaženo stanovených průměrů, a to zejména pro nízké mzdové fondy před touto úpravou a proto, že tyto platové úpravy se dotkly většího počtu lékařů, než se původně předpokládalo.

Uvedená úprava vyplynula se snahy po provedení denivelisace a měla značný význam pro zdravotnický terén, neboť dávala předpoklady obsadit vedoucí funkce kvalifikovanými odborníky. Nyní je třeba uvážit zvýšení nástupních platů subalterním lékařům ve srovnání s platovou úpravou pro střední zdravotnické pracovníky a ve srovnání s dosavadními nástupními platy lékařů - vysokoškolských učitelů (odborných asistentů). Nástupní plat subalterního lékaře v oboru ministerstva zdravotnictví činí 1.090 Kčs měsíčně. Naproti tomu odborným asistentúm lékařům se přiznává v 1. až 3. roce asistentury 1.600 Kčs měsíčně.

Dosavadní platová soustava u lékařů mimo to nevyhovuje proto, že nezajišťuje pobídku ke zvyšování kvalifikace, že nenapomáhá ke správnému rozmisťování (zejména pokud jde o přesun lékařů z nemocnic do venkovských obvodů) a že nezaručuje řádné provádění platové denivelisace.

Způsob odstranění nedostatků.

Návrh platové úpravy vypracované ministerstvem zdravotnictví v dohodě s odborovým svazem zaměstnanců ve zdravotnictví spočívá zejména na těchto zásadách:

1. Střední a nižší zdravotničtí pracovníci.

a) Zavádí se systém funkčních platů s rozpětím v jednotlivých stupních, při tom se počítá s třístupňovým časovým postupem. Funkční plat se určí v rámci rozpětí podle rozsahu práce s přihlédnutím k pracovním výsledkům a osobním vlastnostem zaměstnance. Dosavadní šestistupňový časový postup nevyhovuje pro přílišnou členitost. Bude nutné dát možnost nejvyšší hranice platu již po desátém roce praxe, poněvadž v této době je většinou kvalita práce zdravotnických pracovníků stabilisována. Platové rozpětí bude činit u

aa) nižších zdravotnických pracovníků 70 Kčs,

bb) vedoucích nižších zdravotnických pracovníků 80-100 Kčs,

cc) řadových středních zdravotnických pracovníků 100 a 110 Kčs,

dd) středních zdravotnických pracovníků pro speciální práce 130-160 Kčs,

ee/ vedoucích středních zdravotnických pracovníků 100-230 Kčs.

Platové rozpětí se zavádí za tím účelem, aby bylo lze hodnotit osobní vlastnosti zaměstnance a jeho pracovní výsledky a dále zejména u vedoucích středních zdravotnických pracovníků i rozsah povinností a míru odpovědnosti na pracovištích různých velikostí a typů. Tato pracoviště (oddělení, úseky) se co do rozsahu a členitosti velmi různí a jejich problematiku s hlediska řízení práce těmito pracovníky nelze typisovat. Vyskytují se na př. zdravotnická zařízení s kapacitou do 100 lůžek, ale na druhé straně i ústavy, které mají několik tisíc lůžek. Dále jsou ústavy národního zdraví s nemocnicí, ústavy bez nemocnice, ústavy s členitými venkovskými zařízeními, závodními zařízeními nebo jen se zařízeními městskými a podobně. Této skladbě odpovídají také velké rozdíly v počtu podřízených pracovníků.

Nejvyšší zvýšení platů bude provedeno u hlavních sester několika největších zdravotnických zařízení (1.600-1.900 Kčs), ve kterých tato hlavní sestra řídí a kontroluje práci 1.000-1.700 pracovníků různých oborů.

b) Funkční platy se budou stanovit zvlášť pro jednotlivé druhy prací podle její obtížnosti a splečenské hodnoty (práce na poliklinice, venkovských obvodech, v nemocnicích, práce vrchní sestry a podobně).

c) Zvýšení dosavadních tarifů bude činit u kvalifikovaných středních zdravotnických pracovníků zhruba 20 %; u nekvalifikovaných středních zdravotnických pracovníků a u nižších zdravotnických pracovníků budou ponechány tarify v podstatě bez zvýšení.

d) Ruší se odměny za vyšší výkon; průměrná výše těchto odměn (5-7 %) bude započtena do nových tarifů.

e) Za účelem zvyšování odborné úrovně zaměstnanců se zavádějí kvalifikační požadavky; při jejich nesplnění se uplatňuje systém srážek, po př. se stanoví, že nelze na příslušné místo zaměstnance bez kvalifikace ustanovit. Odborná způsobilost zdravotnických pracovníků je vymezena vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 40/1953 Ú. l.

f) Výkonnostní prémie podle přesných ukazatelů budou ponechány pouze u zubních laborantů, neboť jen zde jsou zatím dány podmínky pro jejich použití.

g) Ostatní složky platů se proti dosavadnímu stavu nemění (nebezpečnostní příplatek, jazykový příplatek, zvláštní odměny, věcná plnění a podobně).

h) Při převodu do nových příjmů se na dobu jednoho roku bude přiznávat při platech do 1.200 Kčs měsíčně vyrovnávací přídavek.

Navrhovaná platová úprava pro střední zdravotnické pracovníky má vytvořit příznivé předpoklady pro odstranění největších dnešních nedostatků, na které již bylo poukázánp (snížení fluktuace, obsažení míst v nemocnicích a v obtížných obvodech kvalifikovanými a zkušenými pracovníky). Za tím účelem budou stanoveny preferenční funkční platy pro příslušné funkce. Tímto způsobem a podstatným zvýhodněním vedoucích pracovníků dochází k podstatné denivelisaci platů kvalifikovaných středních zdravotnických pracovníků.

2. Lékaři a ostatní odborní zaměstnanci s vysokoškolskou kvalifikací.

a) Zavádí se systém funkčních platů s platovým postupem a odlišením podle délky praxe, lékařských oborů a obtížnosti pracovišť u řadových pracovníků; podle počtu plánovaných lékařských míst na příslušném pracovišti, podle velikosti, důležitosti a členitosti správních obvodů u vedoucích lékařů.

b) Platové rozpětí bude ponecháno zpravidla jen u řadových pracovníků, aby bylo lze ohodnotit jejich osobní vlastnosti, obtížnost pracoviště, jeho členitost a charakter, míru odpovědnosti pracovníka spojenou s vykonávanou prací a podobně. Podle míry těchto vlivů bude určen i rozsah platového rozpětí.

c) Budou zvýšeny nástupní platy lékařů, dále pak zejména platy kvalifikovaných lékařů v nemocnicích (zástupců přednostů oddělení), obvodních lékařů, zejména venkovských (obtížnost práce) a vedoucích lékařů (přednostů oddělení) se zřetelem k jejich odborné odpovědnosti za výkon funkce. Dále se zvýší platy lékařů pracujících pod vlivem ionisačního záření a v oboru tbc v případech, kdy tito pracovníci musí pracovat plnou (nesníženou) pracovní dobu, nebo preference těchto pracovníků byla nevýrazná.

d) Za účelem zvýšení odborné úrovně lékařů budou zavedeny kvalifikační požadavky (kvalifikační atestace); při jejich nesplnění zavádí se systém srážek, po případě se stanoví, že nelze na takové funkční místo lékaře bez této kvalifikace ustanovit, nebo se po nabytí této kvalifikace podstatně zvyšují příslušné tarify funkčních platů.

e) Odměňování vyšších úvazků v ambulantní léčebně preventivní péči u lékařů zůstane nezměněno, neboť stále není v souladu plán služeb s plánem pracovníků, takže je nutné výkon a úroveň léčebné péče zajišťovatjři tomto citelném nedostatku lékařů jejich nadúvazky.

f) K odstranění nezamýšlených tvrdostí při převodu lékařů do nových příjmů budou ponechány těmto pracovníkům jejich dosavadní vyšší základní platy, pokud byly podle platných předpisů orgány řádně stanoveny, jestliže nedošlo ke změně funkce a vykazují-li zaměstnanci dobré pracovní výsledky a předepsanou kvalifikaci. K tomuto opatření se přistupuje zejména proto, že u mladších sekundárních lékařů se sníží horní hranice platu z částky 1.960 Kčs na částku 1.800 Kčs měsíčně. Ani u starších sekundárních lékařů nebude zvýšení výrazné, neboť jedním z úkolů platové úpravy bude vytvořit příznivé předpoklady pro to, aby starší kvalifikovaní lékaři z nemocnic mohli být snáze získáni pro práci v ambulantních zařízeních (v obvodech). Opatření sledující ponechání dosavadních příjmů bude prováděno na dobu jednoho roku, aby těmto pracovníkům bylo v této lhůtě umožněno změnit pracoviště.

g) Bude odstraněna srážka z platů lékařů, kteří provozují praksi na vlastní účet. Jde o odstraněni 25 % srážky u lékařů (zejména u přednostů oddělení) pracujících v nemocnicích, jakož i v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, kteří na vlastní účet provozují praxi.Toto opatření se jeví nutným za účelem odstranění disparity mezi lékaři pracujícími v oboru ambulantní léčebně preventivní péče (kde pro uplatnění srážky není právní opory) a lékaři - vysokoškolskými učiteli, kde od 1. dubna 1955 podle vládního usnesení ze dne 30. března 1955 není tato srážka také uplatňována. S hlediska mzdově-politického uplatňování srážky není vhodným, poněvadž se zaměstnanec postihuje snížením platu za práci pro socialistický sektor zdravotní péče. Otázku provozu soukromých ordinací bude nutné řešit zvláštním opatřením. Příjem z této činnosti, která byla s hlediska zdravotně-politického uznána za vhodnou, podléhá mimo to zdanění daní z přijmu obyvatelstva.

Návrh nové úpravy vychází ze základu funkčních míst v rámci plánu pracovníků, tedy bez provedení systemisace míst, avšak z obdoby platových řádů vydaných při zavádění funkčních platů.

Platové úpravy zdravotnických pracovníků (včetně těchto pracovníků v ostatních resortech mimo ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra) budou provedeny podle tohoto zákonného opatření ke dni 1. července 1956 a vyžádají si tohoto zvýšení nákladu na mzdový fond v roce 1956:

nižší a střední zdravotničtí pracovníci..... 45,573.180 Kčs,

lékaři a ostatní pracovníci s vysokoškolskou kvalifikací a dentisté.................13,930.690 Kčs,

celkem 59.503.870 Kčs.

Úhrada se provede z vládní rozpočtové reservy.

B. Část zvláštní.

K § 2.

Navrhované zákonné opatření se bude vztahovat na zdravotnické pracovníky, kteří konají odborné zdravotnické práce u organisací plnících zdravotnické úkoly jak v oboru působnosti ministerstva zdravotnictví, tak i v jiných oborech státní správy, zejména na civilní zaměstnance, konající tyto odborné práce v oboru působnosti ministerstev národní obrany, vnitra, dopravy a školství a kultury a státního úřadu důchodového zabezpečení. Bude nutné, aby zásady nové úpravy byly převzaty též zvláštními opatřeními pro úpravu platových poměrů zdravotnických pracovníků účelových zdravotnických zařízení Ústřední rady odborů.

Tato úprava nebude platit zejména pro zaměstnance, jejichž platové poměry jsou upraveny vládním nařízením č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance, a pro zaměstnance, jejichž platové poměry jsou upraveny vládním nařízením č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu.

K § 3.

Jednotlivé funkce a funkční platy za jejich zastávání se určí v nomenklatuře funkcí zdravotnických pracovníků, kterou schválí vláda.

S ohledem na to, že organisační struktura zdravotnických zařízení není dobudována, lze předvídat, že dojde k různým úpravám, které budou v průběhu doby vyžadovat doplnění, po případě změny nomenklatury funkcí a funkčních platů. Proto bude nomenklaturu funkcí zdravotnických pracovníků s pracovními charakteristikami a funkčními platy podle potřeb organisace zdravotní péče doplňovat, a měnit příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí a jednotnou odborovou organisací.

V nomenklatuře funkcí se funkční platy stanoví zásadně platovým rozpětím, po případě pevnými částkami, jejichž výše se v některých případech určí podle délky praxe zaměstnance, který toto místo zastává.

K § 4.

Počty jednotlivých druhů funkčních míst nelze zatím pevně stanovit (typisovat) podle organisační struktury a druhu jednotlivých zařízení, neboť orgsaisace zdravotní péče není dosud dobudována. Funkční místa budou proto stanovena v mezích plánů pracovniků rozepsaného na jednotlivá zdravotnická zařízení podle místních poměrů (t. zv. ústavní plány).

K § 5.

Funkční plat je základním a hlavním článkem nové platové soustavy jako odměna za zastávání příslušné funkce, t. j. souboru všech úkolů, které má pracovník plnit na funkčním místě.

V nomenklatuře funkcí zdravotnických pracovníku budou stanoveny funkční platy zvlášť pro jednotlivé druhy prací podle jejich obtížnosti a společenské hodnoty.

Jak je uvedeno již ve všeobecné části důvodové zprávy, funkční platy se stanoví platovým rozpětím nebo pevnou částkou a budou odstupňovány podle délky praxe zaměstnanců. V případech, kde pro stanovení funkčního platu jsou rozhodní jiní ukazatelé, na př. počet plánovaných lékařských míst na příslušném pracovišti, velikost, důležitost a členitost správních obvodů, bude stanovena nezbytná doba praxe v předpokladech pro zastávání těchto funkčních míst.

Platová rozpětí ve funkčních platech se zavádějí zejména proto, aby bylo lze přihlédnout při stanovení funkčního platu k pracovním výsledkům a k osobním vlastnostem zaměstnance, jakož i k rozsahu, členitosti a problematice zařízení (oddělení), kde zaměstnanec pracuje.

Za úzké profily pro potřebu této platové soustavy se pcvažují až do další úpravy tyto obory zdravotní péče:

práce pod vlivem ionisačního záření (na př. léčba zářením, radiologie, roentgenologie), tuberkulosa, psychiatrie, pathologická anatomie (prosektura), laboratorní metody vyšetřovací (centrální laboratoř) a transfusní služba. Z těchto oborů budou zvláště preferovány práce pod vlivem ionisačního záření a obor tbc. Zvýhodnění těchto oborů má odstranit dnešní nedostatek pracovníků, způsobený vysokým ohrožením jejich zdraví.

Zaměstnanci, který byl ustanoven na funkční místo a nesplňuje předepsané předpoklady, pokud toto ustanovení bude přípustné podle prováděcích předpisů, sníží se funkční plat podle rozsahu a významu chybějících předpokladů. Půjde zejména o případy, kdy lékař nesplňuje předpoklad kvalifikační atestace, po případě délku předepsané praxe. Snížení funkčního platu při nedostatku kvalifikační atestace bude činit 5 % a při nedostatku předepsané praxe nejvýš 10 %.

Při hodnocení předchozí praxe se vychází z toho, že u lékařských funkcí lze praxi hodnotit zásadně jen po nabytí lékařské kvalifikace (od promoce), po případě od nabytí kvalifikace v příbuzném oboru. Praxe konaná v jiném oboru nebo před nabytím kvalifikace se zásadně nezapočítává. Výjimečně bude lze tuto praxi před nabytím kvalifikace započíst zaměstnancům na př. na funkčních místech, kde je předepsáno vysokoškolské vzdělání jiného směru (na př. vysokoškolské vzdělání přírodovědecké, farmaceutické a pod.), nejvýše však polovinou. U středních zdravotnických pracovníků se započte při hodnocení praxe plně doba strávená ve funkci zdravotnického pracovníka i před nabytím kvalifikace. Praxe strávená v jiných oborech se u těchto pracovníků hodnotí pouze částečně. Blahovolnější postup u nižších zdravotnických pracovníků bude zaveden v případech, kdy jejich předchozí činnost přispívá k úspěšnému výkonu jejich práce (na př. u řidičů - ošetřovatelů).

K § 7.

Osobní plat se zavádí pro odměňování zvlášť vynikajících zaměstnanců, jejichž odborné kvality a pracovní výsledky by nebyly dostatečně zhodnoceny funkčním platem stanoveným v nomenklatuře funkcí.

Půjde zejména o hlavní odborníky ministerstva (pověřenectva) zdravotnictví a jiné vynikající pracovníky ve zdravotnictví.

K § 9.

Nebezpečnostní příplatek se bude zatím poskytovat za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako dosud, t. j. při práci pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo v prostředí, ve kterém jsou zaměstnanci vystaveni nákaze tuberkulosou nebo jinými přenosnými nemocemi.

K § 12.

Odstraňují se odměny za vyšší výkon poskytované některým výkonnějším zaměstnancům ve srovnání s ostatními zaměstanci stejné kategorie, neboť tento způsob odměňování zaměstnanců se neosvědčil pro nedostatek objektivních ukazatelů. V praxi docházelo k častému obcházení zásad, podle kterých měla být odměna za vyšší výkon poskytována. Průměrná odměna za zvýšený výkon se u příslušných druhů funkcí započítá do funkčních platů (5-7 %).

V platnosti budou ponechány hospodárnostní prémie, které byly dosud zavedeny ve státní správě.

Povaha zdravotnických služeb nepřipouští ve všech případech, kde je to jinde možné, práci v úkolové mzdě, poněvadž kontrola jakosti práce je zde velmi obtížná. Pouze v některých případech bude možné zainteresovat zaměstnance na množství jejich práce zavedením výkonnostních prémií spojených s časovou mzdou (na př. práce zubních laborantů v zubních laboratořích).

Dosavadní prémiový řád pro zubní laboranty bude nahrazen novým prémiovým řádem, který odstraní všechny dosavadní nedostatky a přispěje zejména ke zvýšení kvality práce zubních laborantů a ke spravedlivějšímu odměňování laborantů podle množství a jakosti práce.

K § 15.

Odměny za práci přes čas bude lze poskytovat pouze zaměstnancům ustanoveným na funkčních místech středních a nižších zdravotnických pracovníků s výjimkou hlavních sester největších zdravotnických zařízení.

Odměny za výkon vyšších úvazků lékařů a dentistů se nepovažují za odměnu za práci přes čas, nýbrž pouze za další práci na plánovaném lékařském místě.

K § 16.

Pracovní pohotovostí na rozdíl od práce přes čas se rozumí povinnost zaměstnance zdržovat se nad pravidelnou pracovní dobu na určeném pracovišti k zajištění nerušeného nepřetržitého provozu za účelem splnění pracovních úkolů, které lze pravidelně očekávat v době pohotovosti.

Půjde zde zejména o pracovní pohotovost lékařů a jiných zdravotnických pracovníků v nemocnicích a podobných ústavech a ve stanicích pohotovostní lékařské služby, dále řidičů záchranné a dopravní služby, laborantů v laboratořích s nepřetržitou službou a podobně.

Za pracovní pohotovost bude poskytováno zásadně náhradní volno v poloviční výměře doby pracovní pohotovosti. Odměna se poskytne, jen když nebude lze z provozních důvodů přiznat náhradní volno. Výše odměny bude určena podle hodnoty, množství a doby trvání práce, která musela být vykonána v době pohotovosti.

Za účelem usnadnění výpočtu odměny bude lze v odůvodněných případech stanovit paušální odměny.

Do nové úpravy odměňování pracovní pohotovosti zůstanou v platnosti dosavadní paušální odměny (náhrady) za práci přes čas a pracovní pohotovost vydané podle platných předpisů. Vláda zmocní ministra zdravotnictví k úpravě paušálních odměn za práci přes čas a pracovní pohotovost u některých kategorií zdravotnických pracovníků s ohledem na zvýšení funkčních platů.

K § 17.

Odměňování vyšších úvazků u lékařů a dentistů v ambulantní léčebně preventivní péči odpovídá dosavadním úpravám provedeným vládními usneseními ze dne 22. ledna 1952 a ze dne 2. listopadu 1954. Přiznávat vyšší úvazky lékařům a dentistům bude možné na plánovaná lékařská místa zatím jen v oboru ambulantní léčebně preventivní péče. Lékařům na vedoucích funkčních místech, která určí vláda, bude možno uložit vyšší úvazky jen za splnění kvalifikovaných podmínek. Nynější početní stav lékařů neodpovídá potřebám plánu služeb; je proto třeba i nadále zachovat dosavadní způsob odměňování lékařů za práci nad pravidelnou pracovní dobu.

V této souvislosti je nutno vyřešit i případy, kdy zaměstnanec koná odborné práce, pro něž není vhodné přijímat stálé pracovní síly, po případě pro než není odborných pracovníků, které by bylo možno pro určité druhy odborných prací přijmout.Úpravu odměňování těchto činností stanoví vláda.

Pracuje-li zaměstnanec pro několik zdravotnických zařízení, vyplácí jej za práci pro vsechna zdravotnická zařízení (po případě i pro jiný úsek státní zdravotní správy) zásadně jen jeden plátce, a to zpravidla ten, u něhož práce zaměstnance převládá. Ve výjimečných odůvodněných případech bude lze, aby příslušný odbor rady krajského národního výboru povolil odchylku od této zásady.

K § 18.

Všeobecně bude platit při poskytování odměn za vedlejší činnost vládní usnesení ze dne 11. srpna 1953, o odměňování vedlejších činností ve státní správě a předpisy vydané k provedení tohoto umesení.

K §§ 19-22.

Ve všech otázkách řešených v těchto paragrafech se přejímá dosavadní úprava. Také v otázce přídavku na děti zůstává v platnosti § 15 odst. 1 zákona č. 66/1950 Sb.

K § 23.

Při převodu do nové platové soustavy bude třeba vyřešit otázku doplnění kvalifikace u těch zaměstnanců, kteří nebudou splňovat předpoklady pro zastávání funkčního místa, na kterém jsou dosud ustanoveni, a otázku vyrovnání platového rozdílu u zaměstnanců, u kterých dojde v důsledku provedení této platové úpravy k poklesu jejich příjmů.

Pokud jde o první otázku, nutno vyjít ze skutečnosti, že mnozí zaměstnanci nesplňují zejména předpoklady kvalifikační atestace, která se postupně provádí. Zvládnutí výkonu kvalifikačních atestací u velkého počtu zaměstnanců si vyžádá se strany státní zdravotní správy přiměřené doby, takže není ani z technických důvodů možné všechny zájemce o výkon kvalifikační atestace v přítomné době povolat. Proto bude stanovena přiměřená lhůta ke splnění této podmínky, aby nedošlo k neodůvodněnému poškození zaměstnanců na pracovních příjmech.

Mimo to bude nutné vyřešit povolování výjimek zejména pro střední zdravotnické pracovníky od absolvování doškolovacích kursů. Výjimky budou povolovány zásadně jen tehdy, jestliže zaměstnanec dosáhl do konce roku 1954 45. roku věku a s úspěchem pracuje v kategorii středních zdravotnických pracovníků nejméně 10 roků. Zaměstnance, kterým byla povolena výjimka od povinného doškolení, nebude lze nově ustanovit na vedoucí místa středních zdravotnických pracovníků, jako na př. funkční místo hlavní sestry, vrchní sestry, úsekové sestry, vedoucího laboranta a pod. Při převodu do funkcí u příležitosti této úpravy bude možno povolit odchylku, jestliže zaměstnanec vedoucí místo zastává. Obdobné opatření bude lze provést, i pokud jde o nižší zdravotnické pracovníky.

Bude třeba také vyřešit případy, kdy zaměstnanec pro nedostatek kvalifikačních předpokladů by musel být přeřazen i při převodu do funkčních platů na nižší funkční místo (§ 4 odst. 1 poslední věta), ačkoliv má zdravotní správa zájem, aby v tomto případě k tomu nedošlo. Vláda proto stanoví, že při převodu zaměstnanců do funkčních platů v odůvodněných případech, zejména kde pro to svědčí dosavadní dobré pracovní výsledky zaměstnanců a kde nedojde ke změně funkce (povahy vykonávané práce), a mělo-li by dojít k poklesu dosavadních pracovních příjmů, na př. při přeřadění na nižší funkční místo, lze upustit od snížení funkčního platu (po případě od přeřadění na nižší funkční místo) tak, aby funkční plat neklesl pod dosavadní výši pracovních příjmů.

Je nutné počítat i s tím, že u některých zaměstnanců na funkčních místech nižší hodnoty, i když zaměstnanec vykazuje předepsanou kvalifikaci, dojde při provedení této úpravy k poklesu celkových příjem, a to zejména tehdy, jestliže zaměstnancům příslušel některý vyšší stupeň časového postupu a byly jim poskytovány značnější částky na odměnách za vyšší výkon. Je proto třeba, aby zákonné opatření pamatovalo na řešení těchto případů rámcovým ustanovením. Prováděcí směrnice, jež vydá vláda, budou vycházet z těchto zásad:

V případech, o něž jde, budou zaměstnanci ponechány jeho pracovní příjmy v dosavadní výši ve formě vyrovnávacího přídavku do úhrnného měsíčního platu 1.200 Kčs. Do dosavadních pracovních příjmů se bude započítávat základní plat, funkční přídavek, vyrovnávací přídavek a průměr odměn za vyšší výkon poskytnutý za poslední rok. Při přeřadění zaměstance na vyšší funkční místo vyrovnávací přídavek zanikne.

K odstranění nezamýšlených tvrdostí při převodu lékařů do funkčních platů se činí opatření podrobně rozvedená ve všeobecné části důvodové zprávy (viz stať jednající o odstranění nedostatků č. 2 písm. f).