Článek 51.
K návrhu na uznáni rozhodnuti nebo na povolení exekuce je třeba připojit:
a) úplně vyhotovení rozhodnutí; právní moc rozhodnutí je nutné prokázat veřejnou listinou, pokud se nepodává z vyhotovení samého;
b) soudem vydané potvrzení, z něhož se podává, že aspoň jedno předvolání nebo jiné opatření o zahájení řízení bylo včas a náležitým způsobem doručeno účastníku, který nevstoupil do řízení;
c) ověřené (článek 5 odst. 2) překlady listin uvedených pod písm. a) a b) do jazyka Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána.
Článek 52.
Má-li soud při uznávání rozhodnutí nebo při povolováni exekuce pochybnosti, může vyzvat navrhovatele, aby se vyjádřil nebo podle potřeby odstranil vady návrhu. Může též o návrhu vyslechnout účastníky. Kromě toho může požádat soud, který vydal vykonatelné rozhodnutí, aby mu podal vysvětleni.
Článek 53.
O exekuci platí právní řád Strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.
Článek 54.
Uznání rozhodnutí nebo povolení exekuce bude odepřeno:
a) jestliže soud, který vydal rozhodnutí, projednal věc na základě takového důvodu příslušnosti, který není znám podle právního řádu Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána;
b) jestliže navrhovatel nebo odpůrce nevstoupil do řízení a jestliže jemu nebo jeho zmocněnci nebylo včas a náležitým způsobem doručeno předvolání nebo jiné opatření o zahájení řízení, nebo stalo-li se doručení jen vyhláškou nebo způsobem, který není v souhlase s ustanoveními této smlouvy;
c) jestliže je rozhodnuti v rozporu s pravomocným předchozím rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky, o témž nároku a z téhož důvodu soudem Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána; toto ustanoveni se nevztahuje na případ, jestliže se podstatně změnily skutečnosti, na jejichž základě dřívější rozhodnuti určilo obsah nebo čas plnění.
článek 55.
O poplatcích a nákladech spojených s uznáním rozhodnutí nebo exekucí platí předpisy Strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
Článek 56.
Ustanoveni této hlavy o soudních rozhodnutích platí obdobně i o smírech před soudy uzavřených.
Oddíl II. PRÁVNÍ POMOC VE VĚCECH TRESTNÍCH.
Hlava XIII. Vydáváni a průvoz provinilců.
Článek 57.
Extradiční trestně činy. (1) Strany se zavazuji, že si podle této smlouvy na žádost vzájemně budou vydávat provinilce k provedení trestního stihání nebo k výkonu trestu.
(2) Vydání se povolí pro činy, které jsou trestné podle práva obou stran a na něž je v zákonech obou Stran stanoven trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby činí aspoň jeden rok, nebo trest těžší.
(3) Vydání se povolí i pro účast na trestných činech a pro pokus trestného činu.
Článek 58. Výjimky z extradiční
povinnosti. Vydáni se nepovolí:
a) je-li vyžadovaná osoba státním občanem dožádané Strany;
b) pro trestný čin spáchaný na území dožádané Strany;
c) nastalo-li podle práva dožádané Strany promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu, nebo nelze-li osobu, o jejíž vydáni se žádá, stihat nebo trest vykonat z jiného zákonného důvodu;
d) byl-li proti osobě, o jejíž vydání se žádá, na území dožádané Strany vynesen rozsudek pro týž trestný čin, anebo bylo-li trestní stiháni zastaveno.
Článek 59.
Převzetí trestního stíháni.
(1) Každá ze smluvních Stran se zavazuje, že na žádost druhé Strany zavede trestní stíhání podle vlastních právních předpisů proti svému občanu, který spáchal na území druhé Strany trestný čin, který je podle této smlouvy činem extradičním.
(2) K žádosti je nutno připojit všechny důkazy o trestném činu.
(3) Dožádaná Strana sdělí druhé Straně výsledek trestního stíháni a dojde-li k rozsudku, zašle jeho opis.
Článek 60.
Formální náležitosti žádosti o vydání.
(1) K žádosti o vydání k provedeni trestního stíhání nutno připojit příkaz k zatčení v originále nebo v ověřeném opise, a jde-li o vydání k výkonu trestu, též rozsudek s doložkou o pravomocnosti a vykonatelnosti. Tyto doklady musí obsahovat údaje o trestném činu, zejména uvedení místa a doby spáchání činu, právní kvalifikaci a text příslušných zákonných ustanovení o vině a trestů. U majetkových trestných činů je nutno uvést výši škody trestným činem způsobené nebo zamýšlené.
(2) Zároveň je nutno podle možnosti sdělit podrobně osobní údaje o vyžadované osobě, o místu jejího pobytu a jejím státním občanství a zaslat její fotografii a otisk prstů.
Článek 61.
Dodatečná objasnění. (1) Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutně údaje, může dožádaná Strana žádat o jejich doplnění, k čemuž určí lhůtu od jednoho do dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena.
(2) Nepředloží-li dožadující Strana žádané dodatečné údaje ve stanovené lhůtě, může dožádaná Strana zatčenou osobu propustit.
(3) Dožadující Strana není povinna předložit důkazy o vině vyžadované osoby.
Článek 62.
Vydávací vazba. Po dojití žádosti o vydání dožádaná Strana vydá příkaz k zatčení vyžadované osoby, leč by se vydání jevilo podle této smlouvy nepřípustně.
Článek 63. Předběžně zatčení.
(1) Zatčení může být vykonáno i před dojitím žádosti o vydáni, jestliže dožadující Strana o to výslovně požádá a sdělí, že proti provinilci byl vydán přikaž k zatčení nebo rozsudek, na jehož základě zamýšlí žádat o vydání. Žádost o předběžně zatčení může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
(2)Příslušné orgány Stran mohou i bez takové žádosti zatknout osobu, zdržující se na
jejich území, která podle jejich vědomosti spáchala na území druhé Strany trestný čin, pro nějž se povoluje vydání.
(3) Druhá Strana musí být neprodleně o zatčení vyrozuměna.
Článek 64.
Propuštění předběžně zatčené osoby.
(1) Osoba zatčená podle článku 63 odst. 2 může být propuštěna, jestliže dožádání o předběžné zatčení podle článku 63 odst. l nedojde v jednoměsíční lhůtě od vyrozumění o provedeném zatčení.
(2) Osoba zatčená podle článku 63 odst. l může být propuštěna, nedojde-li žádost o vydání ve dvouměsíční lhůtě ode dne zatčení.
Článek 65.
Odklad provedení vydání. Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, stíhána anebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané Strany, může být provedení vydání odloženo až do zastavení trestního stíhání, do vykonání rozsudku, anebo flb prominutí trestu.
článek 66. Dočasné vydání.
(1) Na odůvodněnou žádost lze provést dočasně vydání i v případech článku 65, zejména měl-li by odklad provedení vydání za následek promlčení nebo jinou závažnou újmu pro trestní stiháni.
(2) Dočasně vydaná osoba musí být po provedení úkonů trestního stíháni, pro které byla vydána, vrácena zpět.
Článek 67.
Střet žádostí o vydání. Žádá-li o vydání provinilce více států ať pro stejný trestný čin nebo pro různé trestné činy, rozhodne dožádaná Strana, které žádosti vyhoví.
Článek 68. Meze stihatelnosti vydané
osoby.
(1) Vydaná osoba nemůže být bez souhlasu dožádané Strany stíhána, potrestána, ani vydána třetímu státu pro trestný čin spáchaný' před vydáním, na který se vydání nevztahuje. Souhlas nemůže být odepřen, jde-li o trestný čin, který je podle této smlouvy činem extradičním.
(2) Souhlasu není třeba, neopustili vydaná osoba území Strany, již byla vydána, do jednoho měsíce po ukončení trestního stíhání, a byla-li odsouzena, do jednoho měsíce po odpykání nebo prominutí trestu, jakož i vrátí-li se znovu na toto území. Do měsíční lhůty se nezapočítává doba, během které bylo osobě bez vlastní viny znemožněno odejít.
(3) Není třeba žádat o souhlas, dá — li vydaná osoba sama souhlas před soudem k trestnímu stihání pro trestný čin uvedený v odstavci 1. Ověřený opis protokolu o daném souhlasu musí být zaslán Straně, která tuto osobu vydala.
Článek 69. Prodlení při provedení vydání.
Dožádaná Strana je povinna vyrozumět dožadující Stranu o místě a době vydání. Nepřevezme-li dožadující Strana vydanou osobu v patnáctidenní lhůtě od stanoveného data, je možno tuto osobu propustit.
Článek 70. Opětovně vydání.
Vyhne — li se vydaná osoba trestnímu stihání a vrátí — li se znovu na území dožádané Strany, musí být na novou žádost vydána bez všech formalit.
Článek 71. Průvoz.
(1) Každá ze smluvních Stran povolí na žádost svým územím průvoz osoby, kterou vydal třetí stát druhé smluvní Straně. Strana není povinna povolit průvoz, jestliže by ani nebyla povinna povolit vydání podle této smlouvy.
(2) Žádost o povolení průvozu musí být učiněna stejným způsobem jako žádost o vydání.
(3) Dožádaná Strana povolí průvoz způsobem pro ni nejvýhodnějším.
Článek 72.
Sdělení výsledku trestního řízení.
Dožadující Strana je povinna oznámit dožádané Straně výsledek trestního řízení proti vydané osobě. Byl-li proti této osobě vydán rozsudek, zašle po pravomocnosti jeho opis. Tato povinnost platí i v případech článku 68 této smlouvy.
Článek 73.
Náklady vydání. Náklady spojeně s vydáním nese Strana, na jejímž území vznikly. Náklady průvozu (článek 71) musí nahradit Strana dožadující.
Článek 74.
Meziministerský styk. Věci vydávacího řízení (články 57 až 73) projednávají mezi sebou přímo ministři spravedlnosti obou Stran.
Hlava XIV. Jiná právní pomoc ve věcech trestních.
Článek 75. Všeobecná ustanovení.
(1) Soudy a prokuratury Stran si poskytují vzájemně právní pomoc v přímém styku.
(2) Právní pomoc zahrnuje doručování předvolání, rozsudků a jiných spisů v trestních věcech, provádění jednotlivých procesních úkonů, jako je výslech obviněných, svědků a znalců, ohledání, prohlídky, odnětí věcí a zasílání soudních spisů a věcí doličných.
(3) Dožádání může být učiněno každým soudním nebo prokurátorským orgánem jedné ze smluvních Stran. Dožádání vyřizuje lidový soud nebo okresní prokurátor druhé Strany. Zasílání spisů a vydání opisů ze spisů provádí soud. který rozhodoval ve věci v první stolici nebo prokurátor, který ve věci konal řízení, anebo soud (prokurátor), u něhož se spisy nacházejí.
(4) Není-li dožádaný orgán příslušný poskytnout žádanou právní pomoc, postoupí dožádáni z úřední povinnosti příslušnému orgánu a podá o lom zprávu dožadujícímu orgánu.
(5) Vyřízení dožádání o právní pomoc zašle dožádaný orgán orgánu dožadujícímu nebo mu sdělí překážku vyřízení.
Článek 76. Vyřízení dožádání.
(1) Dožádaný orgán vyřídí dožádaní podle zákonů vlastního státu. Na žádost dožadujícího orgánu může vyřídit dožádáni zvláštním způsobem, pokud se to nepříčí právním předpisům dožádané Strany.
(2) Dožádaný orgán sdělí na žádost orgánu dožadujícímu místo a čas úkonu, jímž se dožádání vyřizuje.
Článek 77.
Odepření právní pomoci. (1) Vyřízení dožádáni o právní pomoc v trestních věcech může být odmítnuto:
a) jde-li o trestní řízení pro trestný čin, pro který se nepovoluje vydání;
b) nepatří-li vyřízení žádaného úkonu na území dožádané Strany do příslušnosti soudů nebo prokuratury.
(2) Dožádaná Strana vykoná prohlídku a odnětí věcí jen tehdy, když tím neporuší práva třetích osob.
Článek 78.
Předvolání svědků a znalců.
(1) Svědek nebo znalec předvolaný z území jedné Strany k výslechu na území druhé Strany, na něž se dobrovolně dostavil, nemůže být stíhán pro trestný čin spáchaný dříve, ani vzat do vazby k výkonu trestu z rozsudku vydaného pro takový trestný čin. Nemůže být stíhán ani pro účastenství na trestném činu, pro který je předvolán k výslechu jako svědek nebo znalec.
(2) Svědek nebo znalec ztratí tuto výsadu, neopusti-li území dožadující Strany do týdne počínaje dnem, kdy mu příslušný soud nebo prokurátor oznámil, že jeho další přítomnost není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během které bylo svědku nebo znalci bez jeho viny znemožněno odejít.
Dočasně dodání osob ve vazbě.
Článek 79.
Je-li předvolaný svědek nebo znalec ve vazbě na území dožádané Strany, může být z příkazu ministra spravedlnosti této Strany dodán dožadující Straně. Po výslechu musí být v nejkratší době vrácen.
článek 80.
Ministr spravedlnosti jedné ze smluvních stran může za podmínek článku 78 povolit průvoz osoby ve vazbě ve třetím státě k dodání k výslechu na území druhé Strany.
Článek 81. Vydání věcí doličných.
(1) Věci, kterých pachatel nabyl trestným činem, pro který se žádá o jeho vydání, nebo věci, kterých nabyl jako protihodnotu za tyto věci, dále věci, které slouží jako důkaz v trestním řízení, budou vydány dožadující Straně, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu.
(2) Dožádaná Strana může prozatímně tyto věci zadržet, je-li to nutné pro jiné trestní řízení.
(3) Práva třetích osob k těmto věcem zůstávají nedotčena. Po ukončení trestního řízen! musí být oprávněnému bezplatně vráceny.
Nemůže-li být oprávněná osoba bezpečné zjištěna, musí být věci vráceny bezplatně dožádané Straně.
Článek 82.
Periodická výměna trestních listů.
(1) Strany si podají navzájem zprávy o rozsudcích v trestních věcech, jež soudy jedné Strany vydaly proti příslušníkům druhé Strany, vyjímaje rozsudky vojenských soudů.
(2) Tyto zprávy si vyměňují ministerstva spravedlnosti Stran každé tři měsíce. Ministři spravedlnosti učiní opatření, aby byly též zasílány otisky prstů odsouzených.
Článek 83.
Výpisy z rejstříku trestů. Orgány trestní evidence Stran podají justičním úřadům a orgánům prokuratury druhé Strany na jejich přímo podanou žádost bezplatně výpisy z rejstříku trestů.
Článek 84. Náklady právní pomoci
ve věcech trestních. Při poskytováni právní pomoci v trestních věcech nesou Strany samy všechny náklady, které vznikly na jejich území, včetně svědečného a znalečného.
Oddíl III.
SPOLEČNÁ USTANOVENI.
Hlava XV. Právní informace.
Článek 85.
Ministerstva spravedlnosti Stran si na žádost navzájem poskytnou v přímém styku informace o právu, které platí nebo platilo na jejich území.
Hlava XVI.
Závěrečná ustanovení.
Článek 86.
Jazyk.
Ve vzájemných stycích používá každá ze Stran svého jazyka nebo jazyka ruského.
Článek 87. Formální náležitosti dožádáni.
0) Spisy vydané soudy a jinými orgány Stran nutno opatřit úřední pečetí soudu nebo orgánu, který je vydal.
(2) Při dožádání o poskytnutí právní pomoci použijí Strany formulářů, jichž znění bude vzájemně dohodnuto.
Článek 88. Ratifikace.
Tato smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v nejkratší době v Sofii.
Účinnost. Článek 89.
(1) Tato smlouva nabude účinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti deset let od nabyti účinnosti.
(2) Neoznámí-li žádná ze Stran do roku před uplynutím této lhůty svůj úmysl vypovědět účinnost smlouvy, prodlužuje se její platnost na neurčitou dobu a smlouva zůstane v platnosti po dobu jednoho dalšího roku ode dne, kdy bud" jednou ze Stran vypovězena.
Článek 90.
Dnem, kdy táto smlouva nabude účinnosti, pozbývají účinnosti:
a) úmluva mezi republikou Československou a Bulharskem o vzájemně právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, podepsaná v Sofii dne 15. května 1926;
b) úmluva mezi republikou Československou a Bulharskem o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních, podepsaná v Sofii dne 15. května 1926.
Článek 91. Autentická vyhotovení.
Tato smlouva byla vyhotovena ve dvou původních stejnopisech v jazyku českém a bulharském. Obě znění jsou autentická.
Dáno v Praze, dne 13. dubna 1954.
Za Československou republiku: Dr. V. Škoda v. r.
Za Lidovou republiku Bulharskou: M. Tarabanov v. r.
Důvodová zpráva.
I. Všeobecná část:
Historické vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce a osvobození národů střední a jihovýchodní Evropy nepřemožitelnou sovětskou armádou z fašistického jha hitlerovského Německa a ze spárů vlastní buržoasie bylo hlavní podmínkou vytvoření států lidové demokracie ve střední a jihovýchodní Evropě. Lidově demokratické státy budují pod vedením komunistických a dělnických stran po vzoru Sovětského svazu a s jeho pomocí socialismus a jsou pevnou součásti tábora míru, demokracie a socialismu. Jsouce vedeny příkladem stalinské národnostní politiky uskutečněné v Sovětském svazu, odstranily lidově demokratické státy střední a jihovýchodní Evropy všechny politické, národnostní a hospodářské rozpory dříve uměle vytvářené v zájmu vládnoucích buržoasních tříd těchto zemí i v zájmu vládnoucích tříd velkých evropských kapitalistických států.
Politickým a právním výrazem nových a lepších vztahů mezi těmito státy je pevný systém smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, zahájený smlouvou mezi SSSR a ČSR o přátelství, vzájemné pomoci a poválečně spolupráci ze dne 12. prosince 1943, k níž se později přidružily smlouvy uzavřeně
jak mezi Sovětským svazem a všemi státy lidově demokracie, tak mezi lidově demokratickými státy navzájem.
Mezi československou republikou a Bulharskou lidovou republikou byla jako výraz trvalého bratrského přátelství obou lidově demokratických států uzavřena smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemně pomoci ze dne 23. dubna 1948, která je základem řady smluv později mezi oběma státy uzavřených, jako zejména dohody o úpravě hospodářských styků, úmluvy o spolupráci na poli sociální politiky a správy a úmluvy o sociálním pojištěni. K těmto smlouvám má nyní přistoupit smlouva mezi Československou republikou a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla slavnostně parafována v Sofii dne 28. listopadu 1953.
Tato nová smlouva se řadí ke smlouvám, jež Československá republika uzavřela v předchozích letech s lidově demokratickými státy o úpravě právní pomoci a právních styků. Jsou to smlouvy mezi ČSR a Lidovou republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních ze dne 21. ledna 1949 (č. 89/1949 Sb. ), a smlouva mezi ČSR a Lidovou republikou Maďarskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne
6. března 1951 (č. 85/1951 Sb. ), které staví vzájemné právní styky mezi bratrskými lidově demokratickými státy na nový základ a které jsou vhodným nástrojem pro spolupráci při těchto stycích, nástrojem, který slouží národům smluvních stran.
Nově parafována smlouva mezi ČSR a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci v občanských a trestních věcech vyvěrá z totožné hospodářské základny obou zemí, které pod vedením svých komunistických stran budují urychleně socialismus po vzoru a s bratrskou pomocí společného osvoboditele, učitele a přítele obou zemí Sovětského svazu, vedeného slavnou KSSS.
II. Zvláštní část.
Československo-bulharská smlouva o právní pomoci v občanských a trestních věcech parafována dne 28. listopadu 1953 v Sofii se dělí systematicky na tři oddíly: první upravuje právní pomoc v občanských právních věcech, druhý právní pomoc ve věcech trestních a třetí obsahuje ustanovení společná a závěrečná. Celá látka smlouvy je podrobně rozdělena do 16 hlav a smlouva obsahuje 91 článků.
K oddílu L Právní pomoc v občanských právních věcech.
a) K hlavě I. — Právní ochrana (či. 1). Základní zásadou celé smlouvy vyjádřenou
v či. l je, že příslušníci jedné smluvní strany požívají na území druhého smluvního státu stejně právní ochrany, pokud jde o jejich osoby a majetek, jako příslušníci tohoto státu a mohou vystupovat svobodně a nerušené před soudy druhé strany za stejných podmínek, jako její vlastní státní občané.
b) K hlavě II. — Doručování a poskytováni jiné právní pomoci (či. 2 až 9).
Při vzájemném poskytování právní pomoci všeho druhu se stýkají soudy obou smluvních států přímo. Jednotlivá ustanovení či. 2 a násl. podrobně upravují náležitosti dožádán! o doručení soudních písemností a dožádáni o poskytnutí jiné právní pomoci. Ověřeného překladu písemností, které mají být doručeny, je zásadně třeba jen tehdy, když se žádá o doručeni ve formě předepsané právním řádem dožádané strany pro doručení písemností stejného druhu (dožádání ve zvláštní formě) (čl. 5). Není-li překlad písemností připojen, odevzdá dožádaný soud adresátovi písemnosti jenom tehdy, jestliže je ochoten převzíti je dobrovolně. Náklady právní pomoci nese každý stát ze svého a za výkon dožádán! o doručení či o jinou právní pomoc se nežádají žádné poplatky ani náklady, což platí
i o svědečném, znalečném a nákladech ohledání. Náklady se vzájemně mezi smluvními stranami nevyúčtují, dožádané soudy pouze oznámí dožadujícím soudům při vrácení dožádání po vyřízeni výši nákladů, aby je pak dožadující soudy mohly vybrat od povinných osob. Kromě obvyklého doručování prostřednictvím soudů druhé strany je možně doručovat vlastním státním příslušníkům nacházejícím se na území druhé smluvní strany též prostřednictvím zastupitelských úřadů v ní akreditovaných (či. 9).
č) K hlavě III. — Osvobození od žalobní jistoty (či. 10—14).
Podle těchto ustanovení není příslušník jednoho smluvního státu, který vystupuje před soudem druhého státu jako žalobce, navrhovatel nebo vedlejší účastník, pokud bydlí na území některého ze smluvních států povinen skládat jistotu pro náklady řízení pod jakýmkoli označením. V důsledku toho je pak soudní rozhodnutí o nákladech řízení, k jejichž zaplacení byl odsouzen účastník osvobozený od. složení žalobní jistoty v druhém smluvním státě, vykonatelně bez dalších formalit (čl. 11 a násl. ).
d) K hlavě IV. — Osvobozeni od soudních poplatků a záloh (či. 15—18).
Příslušníci jedné strany požívají na území druhé strany výhody osvobození od poplatků a záloh za podmínek a ve stejném rozsahu jako příslušníci této strany (či. 15). Návrh na poskytnutí osvobození od soudních poplatků a záloh může byt přednesen do protokolu soudu, v jehož obvodu bydlí navrhovatel (či. 18). Tento soud zašle pak protokol s potvrzením o osobních, rodinných, výdělkových a majetkových poměrech vystaveným příslušným soudem nebo úřadem pro bydliště navrhovatele příslušnému soudu druhé strany (čl. 16, 18). Jestliže navrhovatel nemá ani bydliště ani pobyt na území některé ze smluvních stran, postačí k poskytnutí osvobození od soudních poplatků a záloh potvrzen! o osobních, rodinných, výdělkových a majetkových poměrech, vydané nebo ověřené vyslanectvím nebo konsulárním úřadem domovského státu navrhovatele (či. 17, odst. 2). Spolu s žádostí o přiznáni osvobozen! od soudních poplatků a záloh před soudy druhé' smluvní strany, které se vztahuje též na všechna jednání v řízení, počítaje v to i řízení exekuční, může účastník podat do protokolu u soudu nebo úřadu příslušného pro jeho bydliště těž návrh na zahájení příslušného řízen! (žalobu) a uvést důkazy (či. 18 odst. 3).
e) K hlavě V. — Ověřování listin (čl. 19). Smlouva zde stanoví, že se k použití listin
vystavených úřady, soudy nebo úředními osobami (na př. stálým tlumočníkem, znalcem a pod. nevyžaduje na území druhého smluvního státu žádné další ověření (superlegalisace), které je k působnosti listiny v cizině bez takového ustanovení zpravidla nevyhnutelně nutné.
f) K hlavě VI. — Zasílání matričních listin (listin občanského stavu) — čl. 20, 21.
Obě smluvní strany si budou podle ustanovení čl. 20 navzájem zasílat výpisy z matrik vztahující se na příslušníky druhé strany, pokud byly příslušné zápisy vykonány po účinnosti smlouvy. Výpisy se zasílají bez překladu a zdarma každý třetí měsíc diplomatickou cestou. Kromě toho předvídá smlouva také možnost vyžádat si bez poplatků a dávek zaslání jiných matričních výpisů pro úřední potřebu.
g) K hlavě VII. — Právo osobní (čl. 22 a 23).
Ustanovení čl. 22 určuje jako právní řád rozhodný pro posuzováni otázek způsobilosti příslušníka jedné či druhé smluvní strany k právním úkonům právní řád státu, jehož je tato osoba příslušníkem. Ve věcech prohlášení za mrtvého, nezvěstného a řízení o důkazu smrti je dána pravomoc soudu strany, jejímž příslušníkem byla osoba v době, kdy se stala nezvěstnou, avšak za určitých okolností může prohlásit i soud druhé strany příslušníka jedné strany za mrtvého. Prohlášeni za mrtvého se však spravuje v každém případě domovským právním řádem nezvěstného.
h) K hlavě VIII. — Právo rodinné (čl. 24 až 32).
V této hlavě jsou obsažena ustanovení kolisního práva hmotného i procesního z oboru práva rodinného. Ustanovení čl. 24 upravuje velmi široce uznávání soudních rozhodnutí v manželských věcech (rozvod, neplatnost manželství a zjištění, zda manželství je či není) tak, že pravomocné rozhodnutí soudu jedné strany bude uznáno na území druhé strany bez dalšího řízení, jestliže v době, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, byl aspoň jeden z manželů příslušníkem strany, jejíž soud rozhodnutí vydal a příslušný soud druhé strany nevydal již dříve pravomocné rozhodnutí v téže věci.
V dalších ustanoveních jsou dána pravidla pro výběr rozhodného právního řádu a pro určení soudní příslušnosti ve věcech zjištění a popření otcovství při rozhodování o právních poměrech mezi dítětem neprovdané že-
ny a mužem, považovaným za jeho otce, ve věcech osvojeni a konečně poručenství a opatrovnictví. Cílem těchto ustanoveni je zajistit dítěti co nejširší ochranu, která přísluší podle jeho domovského právního řádu i ostatním dětem jeho státní příslušnosti. Ve věcech poručenských a opatrovnických předvídá smlouva možnost široké spolupráce mezi soudy obou smluvních stran, zejména v případech, kdy je nutně učinit opatření na ochranu osoby nebo majetku chráněnce, který se nachází na území druhé smluvní strany, nebo v případech, kdyby bylo nutno vést nad takovou osobou nebo majetkem poručenství nebo opatrovnictví (čl. 30, 31).
ch) K hlavám IX. až XI. — Dědictví (čl. 33 až 48).
Otázky dědictví jsou zde upraveny podle těchto zásad: Příslušníci jednoho smluvního státu jsou postavení na roven vlastním příslušníkům druhého státu, žijícím na jeho území, pokud jde o způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i nabývat majetku dědickým právem: příslušníci jedné strany, kteří uplatňují na území druhé strany dědictví, musí mít dědickou způsobilost jak podle práva rozhodného pro dědické právní poměry, tak podle svého domovského práva; dědické právní poměry se zásadně spravují právním řádem strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti (čl. 35), jenom co do jmění, o němž podle práva platného v místě, kde se jmění nachází, nemohou volně pořizovat ani tuzemci, je rozhodný právní řád strany, na jejímž území je takové jmění. Movitá odúmrť připadá státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době smrti, nemovitá odúmrť státu, kde je nemovitost. Movitě dědictví projednávají zásadně soudy státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti; nemovité dědictví a dědictví, jež podléhá'určitým omezením, projednávají soudy státu, na jehož území je dědictví. Diplomatickým nebo konsulářním zástupcům obou států přísluší důležitě úkoly v řízení o dědických věcech a v řízení o vydání movitého dědictví podrobně rozvedené v čl. 41 a násl. smlouvy. V čl. 46 a násl. jsou obsažena ustanovení na ochranu dědiců, odkazovníků a věřitelů, kteří jsou příslušníky strany, na jejímž území je dědictví, které se má vydat druhé smluvní straně k projednání. Tito dědicově nebo odkazovnici mohou žádat, aby takové dědictví projednal soud strany, na jejímž 'území se dědictví nachází..
i) K hlavě XII. — Uznání a výkon rozhodnutí v občanských právních věcech (čl. 49 až 56).
Exekuční vzájemnost zajištěná čl. 49
smlouvy se vztahuje na pravomocná soudní rozhodnuti v občanských právních věcech, dále na rozhodnutí trestních soudů o občanskoprávních nárocích poškozeného a konečně na výroky rozhodčích soudů, byla-li aspoň jednou ze stran řízení právnická osoba, jež má státní příslušnost jedné ze smluvních stran. Návrh na uznání rozhodnutí nebo na povoleni exekuce lze podat jak u soudu, který ve věci rozhodl nebo u soudu exekučního. Uznání rozhodnutí nebo povolení exekuce lze odepřít pouze za podmínek zvláště vytčených v čl. 54. Ustanovení o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí se vztahují těž na smíry uzavřené před soudy.
K oddílu II. — Právní pomoc ve věcech trestních.
Tento oddíl pojednává ve dvou hlavách o právní pomoci ve věcech trestních. Hlava XIII upravuje vydávání a průvoz provinilců, hlava XIV jinou právní pomoc ve věcech trestních.
j) K hlavě XIII. — Vydávání a průvoz provinilců (čl. 57-74).
Základní ustanoveni obsahuje čl. 57, který v odst. 2 vymezuje rozsah extradičních trestných činů, pro které se povoluje vydání ať již k provedení trestního stíhání nebo k výkonu trestu. Extradiční trestné činy jsou vymezeny rámcově tak, že jde o trestné činy, na něž je v zákonech obou stran stanoven trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby činí alespoň jeden rok, nebo trest těžší. Rozsah extradičních trestných činů je tudíž vymezen velmi široce, jak odpovídá úzkým a přátelským vztahům k Bulharské lidově republice.
V ustanovení čl. 58 jsou vypočteny případy, ve kterých se vydání nepovolí. Zejména je zde zachována zásada o nevydávání vlastních občanů. Aby však bylo lze takové osoby, které spáchaly trestný čin na území druhé strany, a vrátí se zpět do domovského státu, trestně postihnout, stanoví se v čl. 59 povinnost zavést proti nim na žádost trestní stíhání podle vlastních právních předpisů.
K urychlení extradičního řízení přispívá již zavedený meziministerský styk ve věcech extradičních, jednak lhůty stanovené pro dodatečná objasněni (čl. 61) pro dobu předběžně vazby (čl. 64) a pro povinnost převzít osobu, jejíž vydání bylo povoleno (čl. 69). K zajištění vydání přispívá i možnost předběžného zatčení provinilce ještě před dojitím žádosti o vydáni, a to i v případech, kdy se tuzemské orgány dovědí o trestném činu spáchaném na území druhé smluvní strany (čl. 63). Ustano-
vení čl. 65 a 66 o odkladu provedení vydání a dočasném vydání pamatuji na zájmy tuzemského trestního řízení při vydání provinilců druhé smluvní straně. Čl. 69 zachovává všeobecně uznávanou zásadu speciality spočívající v tom, že vydanou osobu lze stíhat jen pro trestné činy, pro které bylo vydání povoleno. Ustanovení čl. 71 pojednává o podmínkách průvozu osoby, kterou vydal třetí stát druhé smluvní straně.
Náklady vydání hradí ta smluvní strana, na jejímž území vznikly. Výjimka z této zásady platí jen o průvozu provinilců. Takové náklady hradí vždy stát dožadující (čl. 73).
k) K hlavě XIV. — Jiná právní pomoc ve věcech trestních (čl. 75—84).
Úzkým vztahům mezi oběma smluvními stranami odpovídá zásada nejrychlejšího přímého styku mezi soudy a prokuraturami obou stran (čl. 75). Rozsah poskytování právní pomoci je co nejširší a neobsahující ani výjimky z důvodů ohroženi výsostných práv, jež se v jiných podobných smlouvách často objevují. Zvlášť se upravuje předvolání svědků a znalců z území druhé smluvní strany a dočasné dodání osob z vazby, které mají být vyslechnuty na území druhého státu jako svědci nebo znalci (čl. 78 až 80). Vydání věcí doličných je zaručeno i v případech, kde vydání provinilce nelze provést na př. pro jeho smrt, útěk a pod. (čl. 81). V zájmu rychlého výkonu spravedlnosti na území obou států je zvlášť ulehčena právní pomoc poskytováním výpisů z rejstříku trestů (čl. 83) a upravena periodická výměna trestních listů ve čtvrtletních obdobích (čl. 82). Stejně jako ve věcech občanskoprávních se ani ve věcech trestních náklady právní pomoci nenahrazují (čl. 84).
K oddílu III. — Společná ustanovení.
Oddíl III. obsahuje ustanovení společná jak části občanskoprávní, tak i části trestní.
Strany si především zaručují vzájemnou výměnu právních informaci prostřednictvím ministerstev spravedlnosti (čl. 85) ve vzájemném styku používají obě strany buď svého vlastního jazyka nebo jazyka ruského (čl. 86).
Smlouva je uzavřena na dobu 10 let od účinnosti, které nabude měsíc po výměně ratifikačních listin. Neoznámí-li však žádná ze stran do roku před uplynutím této lhůty svůj úmysl vypovědět účinnost smlouvy, prodlužuje se její platnost na neurčitou dobu. V platnosti zůstane ještě vždy po dobu jednoho roku ode dne, kdy bude jednou ze stran vypovězena (čl. 89). Autentické znění je české a bulharské (čl. 91).
Kn 01—4380-54.