ložek věcně příslušného ministerstva (národních podniků) nebo příslušného národního výboru (u podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství a u domovních správ).

Se zrušením Fondu bytového hospodářství přejde na stát též povinnost platit periodický státní příspěvek na bytovou výstavbu a obnovu z období dvouletého hospodářského plánu, po případě poskytnout na obnovu na Slovensku z téhož období jednorázový státní příspěvek. Tato povinnost bude upravena opatřením vlády podle zmocnění osnovy. Prostředky pro tento účel jsou zajištěny v rozpočtech krajských národních výborů.

Naproti tomu přejde s Fondu na stát právo na náhradu z důvodů podpor poskytnutých před r. 1945 a dále nárok na 116 mil. Kčs z titulu vypořádání stavební obnovy na Slovensku. Podrobnosti o těchto náhradách jsou uvedeny v důvodové zprávě k příslušným ustanovením osnovy.

Zvláštní část. K§2:

Bytovým majetkem podle osnovy jsou trvalé stavby, které slouží výhradně nebo převážně bytovým účelům (obytné domy), jakož i stavební pozemky zastavěné těmito stavbami (§ 4 vyhl. č. 709/1950 U. 1. I, ). K bytovému majetku patří vedle toho i součásti a příslušenství těchto nemovitostí.

Na rozdíl od dosavadních předpisů nenáležejí však pod pojem bytového majetku nezastavěné pozemky určené podle zastavovacího plánu k zastavění obytnými domy, ani movité věci určené výhradně k hospodaření s bytovým majetkem (počítací a psací stroje, kancelářský nábytek, zásoby paliva pro ústřední vytápění a pod. ).

K §3:

Národní výbory organisují bytovou výstavbu především tím, že územními plány zjednávají předpoklady pro plánovitou výstavbu obcí, a dále tím, že ve své funkci hlavního investora koordinují jednotlivé dílčí investory bytové výstavby.

Zde se také vymezuje okruh investorů pro bytovou výstavbu; budou jimi podniky socialistického sektoru pro ubytování vlastních zaměstnanců. Tím se má utužit vztah zaměstnanců k podniku a omezovat fluktuace. Byty pro své zaměstnance i pro ostatní pracující budou opatřovat stavbami národní výbory a bytová družstva.

Bytovou výstavbu budou moci provádět i ústřední úřady a jiné orgány státní správy; převaha investic však bude u národních výborů.

Stavebníky budou moci být též jednotlivci,

ovšem jen, pokud jde o stavbu rodinných domků pro jejich vlastní bydlení, t. j. kde nepůjde o získání objektu, který by stavebníkům svým výnosem přinášel bezpracný příjem.

K §4:

Společenské poslání bytového majetku vyžaduje, aby s ním bylo hospodařeno řádně. Uložením povinnosti včas zajišťovat a provádět generální a běžné opravy veškerého bytového majetku se má čelit národohospodářským ztrátám, které v posledních letech vznikají zvlášť na bytovém majetku soukromém tím, že není udržován v řádném stavu.

Dosud platila pro státní orgány a pro socialistické právnické osoby, pro něž vykonával finanční službu Fond bytového hospodářství, ustanovení zák. č. 110/1950 Sb. a podpůrné předpisy pro hospodaření s národním majetkem ostatním. Nyní budou pro státní orgány a socialistické právnické osoby platit o hospodaření s bytovým majetkem tytéž předpisy, jako o hospodaření s jiným majetkem.

K§5:

Z organisace správy bytového majetku podle resortů též vyplývá, že jednotliví ministři a vedoucí ústředních úřadů budou v oboru své působnosti odpovědni za výstavbu a hospodaření s národním bytovým majetkem stejně jako za hospodaření s ostatním národním majetkem. Budou tedy zejména podle zákona č. 106/1951 Sb. odpovídat věcně příslušní ministři za hospodaření s bytovým majetkem národních podniků a ministr místního hospodářství za hospodaření s bytovým majetkem podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství, jakož i s bytovým majetkem národních výborů. Ministr místního hospodářství a národní výbory budou vedle toho odpovědni též za dozor na výstavbu bytového majetku družstevního a osobního a za dozor na hospodaření s ním a s bytovým majetkem soukromým; konečně i za dozor na provádění generálních a běžných oprav veškerého ostatního bytového majetku. Bližší podrobnosti stanoví vláda při úpravě působnosti domovních správ.

K §§ 6 až 13:

Zásadně jde o přenesení správy domovního majetku na národní výbory za účelem zajištění široké účasti lidu při dosažení jednotnosti správy tohoto majetku.

V sovětském bytovém hospodářství byla věc upravena zákonem ze dne 17. října 1937 o udržování bytového fondu a zlepšení bytového hospodářství, který byl vydán za situace odpovídající našim dnešním poměrům, nehledíc ovšem k zásadnímu rozdílu v majetkověprávních vztazích spočívajícím v tom, že v Sovětském svazu od začátku neexistuje soukromé vlastnictví nájemních domů.

V Sovětském svazu náleží totiž správa státního bytového fondu a plná odpovědnost za jeho zachování místním sovětům, státním ústavům a průmyslovým podnikům, pokud jde o domy, jež jsou v jejich správě. Domy místních sovětů lze odevzdat do užívání ústavům, podnikům a veřejným organisacím jen na podkladě dlouhodobých nájemních smluv, které zajišťují řádnou údržbu těchto domů.

Místní sověty (městské a obvodní ve velkých městech, jakož i osadní) provádějí jednak přímou správu bytového fondu, jenž jim patří, jednak technický a zdravotní dozor, jakož i dozor a kontrolu nad udržováním všeho ostatního bytového fondu a nad prováděním jeho oprav, a to bez rozdílu, v čí správě je.

Ke splnění těchto úkolů mají místní sověty v referátech pro komunální hospodářství bytové správy. Větší sověty, které nemají referáty pro komunální hospodářství, mají organisovány bytové správy jako jiné své referáty. V největších obvodech Moskvy a Leningradu lze dokonce zřídit dvě okrskové bytové správy místo jedné obvodní se stejnou kompetencí.

Přímou správu jednotlivých domů nebo jejich skupin vykonává v SSSR správce domu jmenovaný bytovou správou místního sovětu. Týž také vede domovní hospodářství podle zásad chozrasčotu v souladu s hospodářskofinančními plány, které schválila bytová správa.

Domovní správy se zřizují v SSSR pro každý dům s obytnou plochou nad 3000 m2 nebo s počtem obyvatelů nad 500 osob; může být také zřízena pro skupiny 3 až 5 souvisících domů s celkovou obytnou plochou 2000 až 3000 m2 nebo pro skupiny menších 10 až 15 domů s celkovou obytnou plochou 1500 až 2500 m2.

Státní ústavy, podniky a veřejné organisace, které mají ve své správě obytné domy, upravují jejich správu podle stejných zásad, Jen s tím rozdílem, že správce domu jmenuje vedoucí příslušného ústavu, podniku nebo organisace.

Při bytových správách mohou být zřízeny závody a dílny k provádění údržby domů i závody dopravní a zásobovací nebo vedlejší závody pro výrobu a zpracování stavebnin z místních zdrojů a drobného nářadí pro opravy domů, vždy podle zásad chozrasčotu.

Jako dozorčí orgány a orgány řídící existují při referátech pro komunální hospodářství krajských a oblastních výkonných výborů a při lidových komisariátech pro komunální hospodářství autonomních republik správy bytového hospodářství a při lidových komisariátech pro komunální hospodářství svazových republik hlavní správy bytového hospodářství.

Osnova zamýšlí provést tuto organisaci správy bytového majetku:

a) U místních (jednotných) národních výborů budou zřízeny místní bytové správy, jejichž hlavním úkolem je řídit bytové hospodářství národního výboru, k čemuž si zřídí domovní správy, a dále vykonávat stavebně technický dozor a kontrolu nad udržováním a prováděním oprav veškerého bytového majetku v socialistickém sektoru i bytového majetku v soukromém sektoru. Také v tomto úseku činnosti opírá se místní bytová správa o domovní správy ve své funkci dozorčí a koordinační.

Bude tedy mít místní bytová správa přehled bytového hospodářství svého obvodu, pokud jde o udržování a opravy domů, i o plánování a účetní vedení bytového hospodářství.

Zřízení místních bytových správ znamená zrušení dosavadní organisační struktury bytových komunálních podniků. Bytová správa nemá sice práva disponovat s byty, avšak spolupracuje v tomto úseku s příslušným referátem národního výboru. I tato činnost může na ni však býti přenesena.

b) U krajských národních výborů a podle potřeby také u okresních národních výborů zřídí se bytové správy s funkcí dozorčí a koordinační.

Hlavním znakem nové úpravy správy domovního majetku je jeho decentralisace. Proto se zřizují jako základní hospodářské jednotky domovní správy.

U bytového majetku, jehož správa a udržování náleží do působnosti národních výborů, budou domovní správy vytvořeny jako hospodářské orgány místních bytových správ pro skupiny nájemních domů s průměrným počtem 400* až 500 bytů.

Mimo to si budou moci tvořit své domovní správy také podniky socialistického sektoru, po případě úřady a jiné státní orgány, pokud výkonem této správy nepověří ve vzájemné dohodě místní bytovou správu.

Domovní správy představují nejnižší článek bytového hospodářství, který má k obhospodařovaným jednotkám nejblíže a je

jeho hlavním a základním článkem; má obstarávat hospodaření ve svěřených domech podle vlastního rozpočtu a ve shodě s hospodářsko-finančním plánem jako základní plánovací jednotka. V čele domovní správy je domovní správce (hospodář), který má k disposici jednoho nebo dva zaměstnance pro úkoly plánování a účetní evidence, kdežto technický dohled obstarává stavební technik místní bytové správy.

Podrobnosti o organisaci a úkolech bytových správ ponechává zákon rozhodnutí vlády; budou upraveny buď vládním nařízením nebo vyhláškou.

K § 10:

Ustanovení o technických složkách bytového hospodářství se doplňuje s osnovou zákona o místním průmyslu a komunálním hospodářství.

Zákon počítá také se zřizováním pohotovostních údržbářských služeb u větších domovních správ, údržbáři byli by bráni z důchodců a přestárlých zaměstnanců v rozsahu zpravidla nepřevyšujícím 3 pracovníky s universální kvalifikací u jedné pracovní složky, pro které budou k disposici v provozu domovní správy menší dílny.

Řešení odpovídá úpravě této otázky v sovětském bytovém hospodářství a vyžaduje ho naléhavá potřeba praxe. Přiměřené zajištění tohoto opatření v plánu práce na rok 1953 bylo již provedeno.

K § 11:

Zamýšlí se k rozvinutí masově organisační práce zřídit všude, nejen ve velkých městech jako dosud, domovní důvěrníky a organisovat nájemníky v občanské komise při domovních správách.

Domovní správy musí se opírat kromě toho o spolehlivé domovní důvěrníky v každém domě.

Komise budou plnit svoje úkoly tím, že zapojí do práce aktivy nájemníků-specialistů různých oborů a ženy z domácností. Na př. aktiv pro údržbu bude pomáhat domovní správě při vypracování a provádění plánu oprav a údržby, organisovat spolupráci s nájemníky a úpravu bytů vlastními prostředky, zúčastní se kolaudací, opravářských prací, bude organisovat soutěžní hnutí v provádění brigádnické údržby atd. Aktiv hospodářskofinanční bude pomáhat domovní správě kontrolou, zda je včas placeno nájemné, zúčastní se prověrek práce domovních správ a pod. Osvětový aktiv bude organisovat přednášky,

sportovní hry dětí, nástěnné noviny, výzdobu domů atd. Tyto aktivy budou mít čtvrtletní plány práce, z jejichž plnění budou skládat účty příslušné komisi. Komise mají mít 3 až 5 členů v čele s předsedou, volených na shromáždění obyvatel domů určité domovní správy a jemu budou odpovídat ze své činnosti.

K § 13:

Zásadou je, aby zákon se vztahoval na všechny druhy bytového majetku. Se zřetelem k dosavadním poměrům ponechává však zákon vládě možnost povolit výjimku.

Odchylky by byly odůvodněny dosavadní praxí a zkušenostmi, jako na př. u domů památkových, vyžadujících speciální správy i údržby, nebo u domů, které z důležitých důvodů jsou i dnes spravovány ústředními úřady.

Dále je pamatováno na nutná opatření a předpisy, která bude potřebí vydat jako podstatné doplňovací předpisy k tomuto zákonu, poněvadž dosavadní právní předpisy uvedené pod č. 2 dnes již nevyhovují a zákonného podkladu pro předpisy uvedené pod č. 3 dosud není.

V bodech č, 4 a 5 bylo nutno uvést dvě opatření, která souvisí se zrušením Fondu bytového hospodářství a týkají se věcí patřících do příslušnosti ministerstva místního hospodářství v souvislosti s bytovou výstavbou.

Ustanovení odstavce 3 dává zákonný podklad pro vydávání domovních řádů národními výbory, zřizování domovních důvěrníků a p. Ministerstvo místního hospodářství zamýšlí vydat několik vzorných domovních řádů pro potřebu obcí různé velikosti a tím také i tuto praxi sjednotit a postavit na stejný základ. Rovněž úpravu čištění chodníků bude řídit směrnicemi.

K § 14:

O financování národního bytového majetku budou platit pro rozpočtové organisace předpisy o hospodaření podle státního rozpočtu, pro hospodářské organisace zapojené na státní rozpočet ustanovení zákona č. 106/1951 Sb., o úpravě hospodaření národních a komunálních podniků,. a pod. Z účetní evidence musí být zjistitelný stav bytového majetku a výsledky hospodaření s ním. Kontrolu hospodaření umožňuje nová účetní evidence podle sovětského vzoru zavedená od 1. ledna 1953.

K § 15:

Náklady bytové výstavby i generálních oprav bytového majetku mají bytová družstva podle osnovy hradit zásadně z vlastních

prostředků. Za takovéto vlastní prostředky se považují členské vklady (závodní podíly, půjčky poskytnuté družstvu členy pro tento účel a cena vlastních stavebnin nebo stavebních prací provedených ve prospěch družstva jeho členy, po případě jinými osobami (brigádami). Pokud by tyto vlastní prostředky družstva nestačily k úhradě nákladů na stavbu nebo nákladů na generální opravu, může si družstvo opatřit pro tento účel dlouhodobý úvěr. Periodické platy z tohoto úvěru (úrok a úmor) tvoří složku provozních nákladů družstev. Nestačí-li plánovaný výnos veškerého bytového majetku družstva k úhradě plánovaných nákladů vyplývajících z hospodaření s tímto majetkem, poskytne mu stát podporu na tuto plánovanou ztrátu, pokud nevyplývá z toho, že družstvo vybírá nižší nájemné než v místě obvyklé.

K § 16:

' Rodinné domky jsou podle ústavy i podle občanského zákoníka osobním majetkem jednotlivých občanů. Prakticky tu bude přicházet v úvahu převážně závazný typ rodinných domků stanovený vyhláškou č. 321/1951 ú. 1. I. Spolu s rodinnými domky mohou si jednotlivci vystavět též chlévky pro domácí zvířectvo, po případě i jiné hospodářské budovy pro uložení sklizně ze záhumenku.

O úhradě nákladů na stavbu rodinných domků platí obdobně totéž, co o úhradě nákladů na stavbu obytných domů stavěných družstvy. Stavebníci musí uhradit zpravidla celý stavební náklad vlastními prostředky, jimiž se rozumějí především úspory získané prací. Nemají-li sdostatek těchto prostředků, mohou si na úhradu stavebního nákladu opatřit dlouhodobý úvěr. Ve výjimečných případech, zejména tehdy, půjde-li o osoby, jež se zasloužily o budování socialismu, nebo půjde-li o početné rodiny, může stát poskytnout stavebníkům rodinných domků na úhradu jejich stavebního nákladu nenávratnou podporu.

O podpoře stavby rodinných domků pro vlastní potřebu pracujících bylo již obšírněji promluveno ve všeobecné části.

K § 17:

Domovní správy spravují jak národní bytový majetek, tak i soukromý bytový majetek, který jim byl svěřen do národní správy. Budou zapojeny na rozpočty národních výborů tak, že v rozpočtech národních výborů se určí ve shodě se státním plánem rozvoje národního hospodářství částky odvodů části

zisku, odvodu přebytků, vlastních oběžných prostředků a jiných odvodů a dále částky přídělů těmto správám pro financování investic, na zvýšení vlastních oběžných prostředků, na plánovanou úhradu nákladů a na ostatní plánované úkoly.

úplně stejným způsobem však nemůže být financován soukromý bytový majetek, který je v národní správě domovních správ. Musí zde být zajištěna návratnost prostředků vynaložených z přídělů, určených rozpočty národních výborů, podle podrobnějších předpisů, které budou vydány.

Ustanovení odstavce 2 o příspěvku na úhradu oprav a jiných nákladů soukromými vlastníky nevztahuje se na vlastníky rodinných domků.

K § 18:

Veřejným zájmem společnosti u soukromého bytového majetku je zajistit, aby nechátral. Proto již § 12 zákona č. 80/1952 Sb.,

o domovní dani, stanovil, aby nejméně 30% nájemného bylo shromažďováno na úctě oprav u peněžního ústavu.

K § 19:

Ke zmocnění, aby vláda upravila právní poměry mezi národními podniky na straně jedné a vlastníky rodinných domků, jejichž stavba nebo obnova byla financována Fondem bytového hospodářství, na straně druhé, stačí uvést, že tu půjde o novou úpravu poměrů, které dosud řešily §§ 20 až 28 zákona č. 110/1950 Sb., §§ 50 až 56 ví. nař. č. 195/ 1950 Sb., §§ 47 až 83 vyhl. č. 171/1950 ú. 1. I (na Slovensku č. 206/1951 ú. v. I) a §§ 58 až 66 vyhl. č. 219/1951 Ú. 1. I (na Slovensku č. 244/1951 Ú. v. I).

Zmocnění pro vládu, aby zavedla penále pro neplacení nájemného subjektům socialistického sektoru jako pronajimatelům bytového majetku, má zvýšit platební kázeň a zmenšit ztrátovost bytového majetku.

K § 20:

Pokud jde o odůvodnění tohoto ustanovení, stačí odkázat na část důvodové zprávy označenou "Finanční dosah osnovy".

K § 21:

Spolu se zrušením Fondu bytového hospodářství je nutno vypořádat též podpory poskytnuté na bytovou výstavbu a obnovu z období dvouletého hospodářského plánu, jakož

i podpory poskytnuté na stavby obytných domů v dřívějších letech.

Na bytovou výstavbu a obnovu, která byla součástí dvouletého hospodářského plánu, poskytoval stát podporu především ve formě záruky na hypotékami půjčky, které si opatřili stavebníci na úhradu stavebního nákladu. Druhotnou formou podpory byl periodický státní příspěvek, jímž měl být uhrazen rozdíl mezi ročními výdaji spojenými s vlastnictvím a správou domu a mezi dosažitelným výnosem nájemného. Zvláštní druh podpory byl poskytován na obnovu rodinných domků a zemědělských usedlostí v souvislém těžce poškozeném území. Podpora záležela v tom, že 80% nákladu na obnovu hradily obce z komunálních půjček, na jejichž zúročení a úmor jim stát poskytoval příspěvek v plné výši anuit. Na úhradu zbývajících 20% nákladu bylo možno poskytnout podporu ve formě záruky a periodického státního příspěvku jako jiným stavebníkům; rozdíl záležel pouze v tom, že se příspěvek poskytoval toliko na dobu 5 let. Na Slovensku existoval vedle toho ještě jiný druh podpory, který záležel v jednorázovém státním příspěvku, jehož výše se určovala podle majetkových poměrů stavebníkových, podle výše válečné škody a podle důležitosti obnovované stavby s hlediska obecného zájmu.

Práva a závazky z těchto podpor byly zákonem č. 110/1950 Sb. převedeny na Fond bytového hospodářství. Nyní mají podle osnovy přejít opětně na stát. Ve spojitosti s tím přejde z Fondu na stát též právo na náhradu z důvodu podpor poskytnutých na bytovou výstavbu před rokem 1945.

Zmínky zaslouží též podpory poskytované na stavbu obytných domů v letech 1919 až 1924. Hlavním druhem byla tu záruka státu za hypotékami půjčky, spojená se současným závazkem státu, že bude sám na místo hlavního dlužníka platit ze zaručené půjčky jejímu věřiteli úrok a úmor. Při tom zůstávalo státu vyhrazeno právo žádat na vlastnících domů náhradu určité části platů, jež za ně takto učinil na zaručenou půjčku. Tuto náhradu mohl vlastník domu zapravit trojím způsobem: buď hotově do státní pokladny nebo jako mimořádnou splátku věřiteli zaručené půjčky nebo tak, že převzal část této půjčky ve výši náhrady k vlastnímu zúročení a umoření, anebo tak, že částku rovnající se náhradě splácí státu úhrnkovými ročními splátkami. Celková částka náhrad, jež takto splácejí vlastníci domů, činila ke dni 31. prosince 1951 (počítáno v nové měně) v českých krajích 16, 827. 944, 28 Kčs. V roce 1952 bylo na úhrnkových ročních splátkách splatných v tomto roce zaplaceno 433. 689, 24 Kčs; na

dlužných splátkách za předchozí léta 137. 615, 50 Kčs a na úrocích z prodlení 8869, 76 Kčs. Úhrnem bylo tedy z důvodu těchto náhrad zaplaceno v roce 1952 v českých zemích 580. 174, 50 Kčs.

Po roce 1924 záležela přímá podpora staveb obytných domů již jen v prostém rukojemství státu za hypotékami půjčky; stát platil tu za vlastníka domu jen v případě jeho platební neschopnosti. Částky takto zaplacené byl vlastník domu povinen státu plně nahradit. Neumořené zbytky půjček takto zaručených státem činily ke dni 31. prosince 1950 v českých zemích 291, 434. 402, 48 Kčs. Náhrady, jež příslušejí státu, činily ke dni 31. prosince 1952 v českých zemích 1, 174. 117, 60 Kčs.

Po roce 1929 byl k podpoře ve formě státní záruky připojen nový druh podpory, a to periodický státní příspěvek; měl sloužit k částečné úhradě platů z půjček poskytnutých na stavbu a mohl činit až 2, 5% z těchto půjček. Původně byl nový druh podpory poskytován jen na stavby začaté po 31. prosinci 1929, avšak později byla možnost získat jej rozšířena i na stavby začaté v letech 1925 až 1929. Nyní se platí tento příspěvek již jen okresním bytovým družstvům. V roce 1952 bylo jim takto vyplaceno v českých krajích celkem 5, 835. 497, 40 Kčs.

V době nesvobody byla poskytována v českých zemích podpora na stavbu bytů pro zemědělské dělníky. Podpora záležela v jednorázovém státním příspěvku, který mohl činit až 50% stavebního nákladu. Podporu bylo možno poskytnout jednak majitelům zemědělských závodů, jednak zemědělským dělníkům samým. Celkem bylo takto vyplaceno 22, 939. 296, 20 Kčs. Podmínkou bylo, že bytů bude po 25 let používáno k ubytování zemědělských dělníků; při porušení této podmínky je vlastník domu povinen vrátit státu za každý rok 4% poskytnuté podpory.

Na Slovensku vrátil se stát v době nesvobody opět k podpoře ve způsobu záruky spojené se závazkem, že bude sám na místo hlavního dlužníka platit z části zaručené půjčky jejímu věřiteli úrok a úmor; částka, ze které stát platil takto úrok a úmor, činila zprvu 40% a později 65% stavebního nákladu. Na rozdíl od podpory z let 1919 až 1924 nepřísluší zde státu nárok na náhradu učiněných platů.

Některé z těchto podpor, které až dosud mají svůj stálý finanční dosah, byly poskytnuty jednotlivcům na stavbu obytných domů, jež neslouží jen jejich vlastnímu bydlení, nýbrž jsou zdrojem jejich bezpracného důchodu. Osnova zmocňuje proto vládu, aby všechny případy podpor poskytnutých po roce 1924 přezkoumala a stanovila, které z nich se zruší a které a v jakém rozsahu a po případě v jaké formě mají zůstat nadále zachovány. Půjde tu především o podpory poskytnuté na bytovou výstavbu a obnovu z období dvouletého hospodářského plánu, jakož i podpory poskytované v době nesvobody všeobecně na Slovensku a na stavbu bytů pro zemědělské dělníky v českých zemích. Ve shodě s touto úpravou má vláda stanovit, za jakých podmínek lze ještě poskytnout podporu na obnovu rodinných domků na Slovensku, která byla součástí dvouletého hospodářského plánu a s níž bylo začato před počátkem účinnosti zákona č. 110/1950 Sb. Na Slovensku, které bylo válečnými událostmi postiženo daleko více než české země, nebylo totiž dosud možno projednat všechny případy obnovy obytných domů.

K § 22:

Obnova rodinných domků a zemědělských usedlostí byla na Slovensku v prvých letech po osvobození financována -tak, že celý stavební náklad se hradil zálohově z komunálních půjček obcí a jiných veřejných prostředků. Při tom se počítalo, že na úhradu 20% nákladu si opatří stavebníci hypotékami úvěr, jímž se splatí příslušné částky poskytnutých záloh. Za tento úvěr měl stát převzít záruku a na jeho částečné zúročení a umoření poskytnout stavebníkům na dobu 5 let periodický státní příspěvek. Poněvadž uskutečnění této myšlenky narazilo v praxi na značné potíže a poněvadž se v pozdějších letech nezdálo již ani účelným, usnesl se v roce 1952 sbor pověřenců, že vlastníci těchto domků a usedlostí jsou povinni část veřejných prostředků poskytnutých na obnovu nahradit

Fondu bytového hospodářství, a to v takovém rozsahu, aby jejich práva a závazky byly uvedeny v soulad s ustanoveními zákona o obnově. Tuto náhradu splácejí vlastníci domků a usedlostí od 1. ledna 1953 úmorovými splátkami, které se určují podle výše nájemného, jako by odpovídalo užitkové hodnotě toho nebo onoho domku. Těmto opatřením má být osnovou získán právní podklad.

K § 23:

Zrušením Fondu bytového hospodářství a novou úpravou hospodaření s bytovým majetkem a jeho financování a novou úpravou bytové výstavby, udržování a správy bytového majetku se stanou bezpředmětnými všechna ustanovení zákona č. 110/1950 Sb. Zákon se proto zrušuje.

K § 24:

Usnesením vlády ze dne 3. února 1953 byla zastavena dnem 1. ledna 1953 finanční služba Fondu bytového hospodářství až na službu oddlužovací, která potrvá do zrušení Fondu. Na základě" tohoto usnesení vlády byly vydány pokyny k ukončení finanční služby Fondu. Usnesením vlády ze dne 27. ledna 1953 bylo stanoveno, že se u podnikových bytových fondů od 1. ledna 1953 postupuje podle předpisů o plánování, financování a o účetní evidenci,, vydaných státním úřadem plánovacím a ministerstvem financí, i v případech, kdy se tyto předpisy odchylují od dosavadních předpisů o těchto fondech.

Je potřebí proto pamatovat na sankcionování tohoto opatření nebo jiných, která musí být urychleně provedena, nebo již provedena byla, ačkoliv zákon č. 110/1950 Sb. dosud zrušen nebyl a nový zákon "nabude platnosti později.

V Praze dne 7. prosince 1953.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Ministr místního hospodářství: Dr. J. Kyselý v. r.

Ministr financí: J. Ďuriš v. r.

Knihtisk, n. p., z. z. — 4220-53.