Jen pro úřední potřebu"

Národní shromáždění republiky Československé 1953.

I. volební období. 11. zasedání.

719.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne............................................1953,

kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto, zákone:

Čl. I.

Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, se mění a doplňuje takto:

1. V § l odst. l nahrazují se slova "umělce české nebo slovenské národnosti" slovy "československého občana".

2. § 3 zní:

"(1) Vláda může národnímu umělci uděliti doživotní čestný důchod.

(2) Vláda může uděliti pozůstalému manželu po národním umělci nebo jeho nezaopatřeným dětem, po případě za okolností zvláštního zřetele hodných i jiným osobám, které o něho pečovaly a zasloužily se o příznivé podmínky jeho tvůrčí činnosti, zaopatřovací plat.

(3) Doživotní čestný důchod může vláda národnímu umělci vyměřiti tak, 'aby zahrnoval také plat nebo důchod, který mu přísluší z pracovního poměru.

(4) Důchod a zaopatřovací platy podle předchozích odstavců se nepokládají za odpočivné, po případě zaopatřovací platy ve smyslu předpisů o hromadění několika platů. "

čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení', provede jej předseda vlády.

Důvodová zpráva.

Zákon čís. 130/1948 Sb., o národních umělcích, ustanovuje v § 3, že národnímu umělci přísluší doživotní čestný důchod ve výši rov- • nající se ročnímu služebnímu platu řádného profesora vysokých škol v nejvyšším stupni služného bez výchovného, se všemi přidavky, a že vdově po národním umělci po dobu vdovství, a není-li vdovy, jeho nezaopatřeným manželským a jim na roven postaveným dětem přísluší, usnese-li se na tom vláda, zaopatřovací plat ve výši poloviny důchodu národního umělce.

Z těchto ustanovení zákona, pokud se týkají zaopatřovacího platu vdov po národních umělcích, vyplynuly od počátku pochybnosti dvojího dráhu:

Konkrétní případ, ve kterém vdova:, nežila s manželem až do jeho smrti, ale byla tu družka života, kterou zesnulý národní umělec prohlašoval za svou skutečnou a pravou ženu a která byla jeho družkou v jeho poslední nemoci před smrtí, zavdal podnět k různosti názorů, zda znění zákona vylučuje poskytnutí zaopatřovacího platu zmíněné družce, či zda sluší spíše slovu "vdova" v zákoně rozuměti tak, že je tím míněna případně i družka.

Zásadní pochybnosti vznikly také v tom směru, má-li se vláda usnášeti jen o tom, přísluší-li vdově po národním umělci zaopatřovací plat ve výši poloviny důchodu, nebo zda se může vláda v jednotlivých případech také usnésti, že vdovám po národních umělcích přísluší zaopatřovací plat ve výměře nižší s přihlédnutím k jejich vdovskému důchodu nebo jiným příjmům zejména z autorských práv, nebo i k tomu, že mají samy dostatečný důchod.

S téhož hlediska vznikla však také důsledně pochybnost o vhodnosti dosavadní zákonné úpravy, pokud národním umělcům již ze zákona přísluší doživotní čestný důchod ve výši rovnající se ročnímu služebnímu platu řádného profesora vysokých škol v nejvyšším stupni služného bez výchovného, se všemi přídavky, nezávisle na tom, jaké jiné ještě důchody mají.

K tomu přistupuje, že služební plat řádných profesorů vysokých škol není stanoven pevnou částkou a že podle zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních za-

městnanců, a vládního nařízení č. 69/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro učitele, stanoví výměru pevného platu vysokoškolských učitelů vláda nebo orgán jí k tomu (zmocněný. Také podle vládního usnesení ze dne 20. června 1950 zůstalo vyhrazeno vládě, aby stanovila výměru základního platu v případech, spadajících u učitelů do V. pásma, při čemž není vůbec stanovena horní hranice tohoto nejvyššího pásma.

Ze všech těchto důvodů jeví se tedy nezbytným, aby dosavadní zákonná úprava byla změněna a doplněna v těchto směrech:

1. že i národním umělcům přísluší doživotní čestný důchod jen tehdy, usnese-li se na tom vláda a že vláda určí také výměru tohoto důchodu. Ponechává se tedy vládě, aby při určování. výměry důchodu přihlížela k tomu, jakou měrou umělecké působení národního umělce trvale obohatilo národní kulturu a dále také k hmotným poměrům národního umělce. Tomu tedy odpovídá, že vláda i když neudělí národnímu umělci důchod hned od počátku, může tak učiniti později a může také výměru důchodu dodatečně zvýšiti. Bude pak věcí příslušného ústředního úřadu, aby takové změny poměrů vedl v patrnosti a případně podal vládě příslušný návrh;

2. že obdobně také pozůstalému manželu po národním umělci nebo jeho nezaopatřeným dětem může vláda uděliti zaopatřovací plat, aniž by při tom byla vázána dosavadním ustanovením, že zaopatřovací plat přísluší ve výši poloviny důchodu národního umělce. Tím bude vládě dána možnost, aby přihlížela k tomu, zda pozůstalé vdově přísluší po zemřelém národním umělci vdovský důchod, po případě zda má po něm ještě jiné značnější příjmy, zejména z autorských práv, anebo i k tomu, zda sama má dostatečný důchod.

Je pamatováno i na případy, kdy národnímu umělci podle jeho hmotných poměrů nebyl udělen důchod vůbec nebo jen poměrně malý, avšak jeho úmrtím se hmotné poměry pozůstalé rodiny podstatně zhoršily. V takových případech bude mít vláda možnost, aby pozůstalému manželu nebo nezaopatřeným dětem udělila zaopatřovací plat. ačkoli národní umělec sám důchodu nepožíval, nebo aby výměru zaopatřovacího platu výjimečně určila částkou vyšší než polovinou důchodu, který byl zemřelému 'národnímu umělci udělen za podstatně jiných předpokladů;

3. že za okolností zvláštního zřetele hodných může vláda zaopatřovací plat uděliti i jiným osobám. Může se totiž vyskytnouti případ, že není vdovy ani nezaopatřených dětí po národním umělci, po př. že vláda neshledá důvodným, aby vdově byl zaopatřovací plat udělen, ale jsou zde jiné osoby, které o národního umělce pečovaly a zasloužily se o příznivé podmínky jeho tvůrčí činnosti. Kromě družky přicházejí tu v úvahu i zestárlí rodiče, sestra a podobně;

4. pokud zejména jde o národní umělce, kteří pobírají plat nebo důchod z pracovního poměru, jako na př. divadelní umělci, vyměří jim vláda důchod, obdobně jako je tomu v SSSR místo platu nebo důchodu, který jim přísluší, takže se jim vedle čestného důchodu už nevyplácí dosavadní plat nebo důchod z pracovního poměru a nedostávají tedy jako dosud platy (důchody) dva, nýbrž pouze jeden, jehož výměru ovšem vláda upraví také se zřetelem na tuto okolnost.

Při této příležitosti doporučuje se také nově upravit dosavadní ustanovení § l odst. l, ve kterém je prohlášení národním umělcem omezeno na okruh umělců české nebo slovenské národnosti, a které může být vykládáno jako diskriminace ostatních národnostních skupin. , K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:

K čl. I č. 2 odst. l: Nárok na důchod může národnímu umělci vzniknouti teprve po rozhodnutí presidenta republiky o prohlášení československého občana za národního umělce. Jinak záleží na vládě, od kdy národnímu uměl-

ci důchod udělí a když by o tom výslovně neustanovila, přísluší důchod teprve od doby, kdy vláda učinila příslušné usnesení. Dosavadní ustanovení zákona, že důchod vyměřuje a vyplácí navrhující ministerstvo v měsíčních předem splatných splátkách, se ze zákona vypouští.

K čl. I č. 2 odst. 4: Oproti dosavadnímu znění zákona upouští se od osvobození důchodu a zaopatřovacích platů od daní, neboť po vydání zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, nebylo by vhodné rozšiřovati okruh osob, jejichž příjmy jsou osvobozeny od této daně.

K čl. II: Protože zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, nedotýká se doživotních čestných důchodů dosavadních národních umělců. Výměra jejich důchodu se proto ani nesnižuje ani samočinně nezvyšuje. Nevylučuje se vsáli, aby vláda, uzná-li to za vhodné, důchod dosavadních národních umělců nebo některých z nich od počátku účinnosti tohoto zákona zvýšila na tutéž výměru, jakou přizná umělcům, které president republiky na návrh vlády prohlásí za národní umělce za účinnosti tohoto zákona.

Navrhovaná úprava sama o sobě nepřivodí zvýšení nákladu. Naopak tím, že místo dosavadního obligatorního doživotního čestného důchodu nastupuje jen důchod fakultativní, a dále tím, že i fakultativní zaopatřovací platy pozůstalého manžela nebo jeho nezaopatřených dětí, po př. i jiných osob, mohou být nižší než polovina důchodu národního umělce, přináší s sebou aspoň potenciální úspory. Stejně je tomu také, pokud se národním umělcům, kteří jsou v pracovním poměru, napříště nebude již vyplácet vedle doživotního čestného důchodu i dosavadní plat z pracovního poměru.

V Praze dne 3. června 1953.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Státní tiskárna, n. p. 01 — 2441-53.