Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 10. zasedáni.
669.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne........................................1952
o rozpočtech národních výborů.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Účel zákona.
Aby byl zajištěn další rozvoj místního hospodářství a kultury a aby byla zvýšena odpovědnost národních výborů za účelné a hospodárné vydávání finančních prostředků a za vybírání státních příjmů, buduje se soustava samostatných rozpočtů národních výborů, které jsou součástí státního rozpočtu.
§ 2. Základní ustanovení.
(1) Každý národní výbor hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(2) V rozpočtech národních výborů se soustřeďují a jimi se zajišťují prostředky k plnění úkolů národních výborů jako místních orgánů státní moci a k plnění úkolů jejich výkonných a správních složek a stanoví se vzájemné finanční vztahy národních výborů k podnikům místního průmyslu a komunálního hospodářství.
(3) Rozpočty národních výborů jsou součástí státního rozpočtu.
§ 3.
Výdaje.
(1) Národní výbory rozpočtují výdaje potřebné na rozvoj místního průmyslu a komunálního hospodářství, na vzdělání, na zdravotnictví, na plnění jiných úkolů a na vydržování místních orgánů státní moci a jejich výkonných a správních složek. Při tom se řídí státním plánem rozvoje národního hospodářství a programem své ostatní činnosti.
(2) Národní výbory jsou povinny plnit své úkoly co nejúčelněji a nejhospodárněji.
§ 4. Příjmy.
(1) Rozpočtovými příjmy národních výborů jsou:
a) odvody podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství,
b) daně, o nichž tak stanoví zvláštní předpisy, a místní poplatky,
c) výnos národního majetku spravovaného národním výborem, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,
d) podíly na státních příjmech,
e) jiné příjmy.
(2) Vláda stanoví nařízením podmínky pro přijetí darů a jiných věnování a pro pořádání sbírek národními výbory.
(3) Národní výbory jsou povinny dbát, aby plně využily svých příjmových zdrojů a aby si opatřovaly nové vhodné příjmové zdroje ve své hospodářské činnosti.
§ 5.
Vztahy podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství k rozpočtům národních výborů.
(1) V rozpočtech národních výborů se určí ve shodě se státním plánem rozvoje národního hospodářství části zisků, přebytky vlastních •oběžných prostředků a jiné odvody podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství a dále příděly těmto podnikům na financování investic, na zvýšení vlastních oběžných prostředků, na plánovanou úhradu nákladů a na ostatní plánované úkoly. O těchto vztazích platí zvláštní předpisy.
(2) Národní výbory jsou povinny dbát o to, aby rozvíjely a rozšiřovaly svou hospodářskou základnu; pečují, aby podniky místního průmyslu a komunálního hospodářství opatřujíce náležitě potřeby obyvatelstva a poskytujíce všestranně místní služby, vytvořily plánovitým rozvíjením své hospodářské činnosti, snižováním vlastních nákladů a odkrýváním a využíváním skrytých reserv bezpečný a
spolehlivý zdroj rozpočtových příjmů národních výborů.
§ 6. Vyrovnanost rozpočtu.
(1) Rozpočet národního výboru musí být vyrovnán.
(2) Rozpočtový zákon stanoví každoročně podíly na státních příjmech pro rozpočty krajů, krajské národní výbory stanoví podíly pro rozpočty okresů a okresní národní výbory stanoví podíly pro rozpočty místních národních výborů.
(3) Podíly na státních příjmech jsou národním výborům poukazovány v poměru, jak byly tyto příjmy v jejich obvodech vybrány.
§ 7. Sestavování rozpočtu.
(1) Rozpočty národních výborů se sestavují na stejné rozpočtové období jako státní rozpočet.
(2) Skladba rozpočtů národních výborů je v souladu se skladbou státního rozpočtu.
(3) Vláda stanoví zásady pro sestavení rozpočtů národních výborů, pro jejich vyrovnávání a pro jejich zařazení do státního rozpočtu.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak národní výbory projednávají rozpočty a jak se na nich usnášejí.
§ 8.
Plnění rozpočtů národních výborů.
(1) Národní výbory hospodaří podle svých rozpočtů; při tom se řídí ustanoveními rozpočtového zákona, předpisy vydanými k jeho provedení a zvláštními předpisy platnými pro hospodaření v jednotlivých oborech jejich činnosti.
(2) Nový úkol, na nějž není v rozpočtu národního výboru pamatováno, může být národnímu výboru uložen jen vládou nebo z jejího pověření; přitom učiní vláda opatření k zajištěni tohoto úkolu.
(3) Vláda upraví odvod přebytků hospodaření národních výborů.
(4) Vláda určí, ve kterých případech a jak smí národní výbor hospodařit mimorozpočtovými prostředky.
(5) Ministerstvo financi upraví směrnicemi poukazovací právo, pokladní službu, platební styk a kontrolu plnění rozpočtů národních výborů.
§ 9. Doplňkový dílčí rozpočet.
(1) Jestliže národní výbor dosáhl nebo určitě dosáhne vyšších příjmů, než stanovil jeho rozpočet, nebo uspoří-li na rozpočtovaných výdajích, při čemž plnění všech jeho plánovaných úkolů je zajištěno, může sestavit doplňkový dílčí rozpočet. V doplňkovém dílčím rozpočtu mohou být rozpočtovány jen výdaje na kulturu a na sociální a zdravotní opatření.
(2) Doplňkový dílčí rozpočet musí být vyrovnán.
(3) Doplňkový dílčí rozpočet schvaluje národní výbor vyššího stupně, doplňkový dílčí rozpočet krajského národního výboru schvaluje vláda; jinak platí o projednávání a usnášení doplňkových dílčích rozpočtů ustanovení § 7 odst. 4.
(4) Výdaje podle doplňkového dílčího rozpočtu nelze činit dříve než ve druhé polovině rozpočtového období.
(6) Podrobnosti upraví ministr financí.
§ 10. Půjčky a záruky.
(1) Národní výbory nemohou uzavírat půjčky.
(2) Národní výbory se mohou zaručovat jen za závazky podřízených podniků a jen do výše úměrné svým příjmům z hospodářské činnosti; podrobnosti upraví vláda. Za jiné závazky se mohou národní výbory zaručovat jen podle zvláštních předpisů.
§ 11. účetní evidence.
Národní výbory vedou účetní evidenci o vlastním hospodaření a řídí, organisují a kontrolují účetní evidenci podřízených účetních jednotek. Na splnění této povinnosti lze vázat vyplácení podílů na státních příjmech.
§ 12. Dohled.
Dohled na plnění rozpočtů národních výborů vykonávají národní výbory vyššího stupně a ministerstvo financí, ve svém oboru působnosti též věcně příslušné ústřední úřady.
§ 13. Zrušovací ustanovení.
Zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, se zrušuje. Vládní
nařízení č. 90/1950 Sb., o správě národního majetku národními výbory, zůstává v platnosti; vláda je může nařízením zrušit.
§ 14. účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr financi a ostatní členové vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Dnešní právní úprava rozpočtů národních výborů spočívá na předpisech zákona č. 279/ 1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů. Touto úpravou byl zachycen vývoj finančního hospodaření národních výborů, kterého dosáhlo v roce 1949. Hospodaření národních výborů bylo prohlášeno za nedílnou součást jednotné státní finanční soustavy a rozpočty národních výborů se staly součástí jednotného státního rozpočtu. Tak bylo odstraněno dřívější rozlišování mezi hospodařením t. zv. samosprávy a hospodařením státním a vyjádřena tak povaha národních výborů jako místních orgánů státní moci.
Tato úprava nebyla ve všech směrech zcela vyhovující, jak prokázal další vývoj. Tím, že příjmy národních výborů vplývaly do jednotné státní pokladny a jejich výdaje odtud byly hrazeny, a že výdaje národních výborů byly uskutečňovány bez ohledu na vybrání příjmů rozpočtovaných v jejich rozpočtech a bez ohledu na vybrání příjmů státních, neměly národní výbory přímý zájem ani na dosažení příjmů státních, ani na výsledcích svého vlastního hospodaření. Národní výbory nebyly samostatnými hospodáři. Tyto nepříznivé důsledky byly později zvýšeny tím, že hospodaření komunálních podniků, zvaných nyní podniky místního průmyslu a komunálního hospodářství, nevyúsťovalo svými vztahy do rozpočtů národních výborů; národní výbory neměly pak přímý hmotný zájem na výsledcích hospodaření těchto podniků.
Vývoj u nás pokročil od roku 1949 na cestě k socialismu rychlými kroky, únorové usnesení strany z roku 1951 a vládní nařízení č. 83/1951 Sb., o nové úpravě úkolů pětiletého hospodářského plánu, zrychlil tempo naší socialistické výstavby. Zářijové usnesení strany z r. 1951 a reorganisační opatření vlády vydaná v duchu těchto usnesení zvyšují osobní odpovědnost za hospodaření ve všech organisačních a hospodářských složkách. V tomto
duchu zákon č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních, podniků, upevňuje finanční kázeň a zvyšuje odpovědnost každého vedoucího za finanční hospodaření. Dík pomoci a zkušenostem Sovětského svazu byla opuštěna centralisační methoda sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství. Podle nové methody o sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství se plánovací činnost decentralisuje a umožňuje se rozvinutí široké aktivity národních výborů a pracujících.
Shora uvedené nedostatky zákona č. 279/ 1949 Sb., projevovaly se stále ostřeji a stávaly se brzdou vývoje. Proto vláda ve své schůzi dne 29. února 1952 uložila ministru financí a ministru vnitra předložit návrh na nové uspořádání vztahů národních výborů ke státnímu rozpočtu, abychom se co nejvíce přiblížili sovětskému způsobu financování i u národních výborů. Týmž usnesením vlády bylo uloženo ministru financí, aby v dohodě s ministrem vnitra upravil podle § 7 zákona č. 106/1951 Sb. financováni komunálních podniků tak, aby komunální podniky prováděly od 1. ledna 1953 příslušné odvody do rozpočtů národních výborů a z nich dostávaly také potřebné příděly. Těmito akty vlády spolu s usnesením strany a vlády o politickém a organisačním zabezpečení nové methody sestavování plánu rozvoje národního hospodářství ČSR byl dán přímý podnět k vypracování osnovy zákona o rozpočtech národních výborů a určeny její hlavní zásady.
Navrhovaná úprava vychází z těchto hlavních zásad:
1. Utvrzuje právo národních výboru na samostatný rozpočet v rámci jednotného státního rozpočtu.
2. Plní směrnici obsaženou v zákoně č. 106/ 1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podniků, aby podniky místního průmyslu a komunálního hospodářství byly zapojeny svými vztahy na rozpočty národo
ních výborů. Tím se zajišťuje hmotný zájem národních výborů na výsledcích hospodaření těchto podniků a na využití místních zdrojů.
3. V souladu se sovětskými zkušenostmi zavádí se nový způsob zajištění rozpočtů národních výborů, a to jejich vyrovnáváním podíly na státních příjmech. Vedle hmotného zájmu na dosažení příjmů z vlastních zdrojů a ze zdrojů podřízených podniků, budou národní výbory zainteresovány přímo na výši vybraných příjmů státních.
4. Osamostatněním rozpočtů národních výborů utvrzuje se odpovědnost národních výborů za řádné plnění státního rozpočtu v jejich obvodech, což přispěje ke zvýšení finanční kázně a k dodržování zásady úspornosti a hospodárnosti v jejich hospodaření.
5. Navrhovaná úprava vychází ze zásady nedílné jednoty státního rozpočtu. Z toho vyplývá i jednotnost rozpočtového období a jednotnost skladby rozpočtů národních výborů s jednotným státním rozpočtem.
Osnova zákona o rozpočtech národních výborů v souvislosti se zavedením nové methody sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství, s chystanou úpravou organisace národních výborů, se zavedením nových zásad o účetní evidenci, se zřízením hlavních účetních a s přebudováním daňové soustavy, bude významným krokem na naší cestě k socialismu podle sovětských zkušeností. Je tím významnější, že povede k aktivisaci národních výborů.
Zvláštní část. K § 2:
Toto ustanovení zakládá národním výborům právo na vlastní rozpočet. Z povahy národních výborů jako místních orgánů státní moci ovšem plyne, že jejich hospodaření je nedílnou součástí finanční soustavy státu. Proto i rozpočty národních výborů jsou součástí jednotného státního rozpočtu.
K § 3:
Osnova uvádí příkladmo druhy výdajů, které se hradí z rozpočtů národních výborů. Tyto výdaje jsou určovány úkoly, které národní výbory plní podle předpisů o působnosti národních výborů. Na prvé místo jsou kladeny výdaje na rozvoj místního hospodářství; tím se dostává výrazu skutečnosti, že se mění funkce místních orgánů státní moci a rozšiřuje se jejich činnost organisátorsko-hospodářská.
Odstavec 2 vyjadřuje zásady účelnosti a hospodárnosti, kterých jsou povinny národní výbory dbát při plnění svých úkolů.
K § 4:
Místní poplatky (odstavec 1 písm. b) upraví nově zákon.
Uspořádání sbírky národním výborem na rozpočtované výdaje (odstavec 2) dá mu možnost k uplatnění vlastní iniciativy a iniciativy obyvatelstva. Lze to do jisté míry srovnat se sebezdaňováním, které zná sovětské právo.
V odstavci 3 ukládá se národním výborům nejen povinnost dosáhnout co nejvyšších příjmů, nýbrž též povinnost vyhledávat nové zdroje těchto příjmů v hospodářské činnosti. Půjde na příklad o zakládání vhodných podniků, intensivnější využití místních surovinových zdrojů a pod.
K § 5:
Toto ustanovení se nechce dotknout platnosti předpisů o financování národních a komunálních podniků, zejména zákona č. 106/ 1951 Sb. a předpisů vydaných k jeho provedení. Proto je vloženo výslovné ustanovení, že o vztazích podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství k rozpočtům národních výborů platí zvláštní předpisy.
K § 6:
Rozpočty národních výborů budou vyrovnávány zásadně podíly na státních příjmech; tento způsob bude nejen sloužit k vyrovnání rozpočtů národních výborů, nýbrž též zajišťovat jejich zájem na dosažení státních příjmů. V případech, kde by tento způsob nestačil k vyrovnání rozpočtů národních výborů, bude možno výjimečně použít též pevných dotací, zejména v první době prováděni zákona.
K § 8:
Provádění zákona bude vyžadovat přísné socialistické rozpočtové kázně u všech národních výborů. Proto osnova v odstavci 2 zamezuje, aby plnění rozpočtů národních výborů nebylo porušováno ukládáním nových úkolů nebo přenášením výdajů se strany národních výborů vyšších stupňů, ministerstev a vlády bez poukazu doplňujících příjmů, když na tyto výdaje schválený rozpočet nepamatoval. Rozpočet, na kterém se usnese národní výbor v plenárním zasedání, je závazný pro každého. Proto budou-li ministerstva nebo národní výbory vyššího stupně požadovat od národních výborů nové úkoly, na jejichž úhradu nebylo v rozpočtu pamatováno, musí být požádána vláda o to, aby sama takový úkol uložila nebo dala souhlas k jeho uložení, a zároveň učinila opatření k zajištění úkolu.
Hospodaření mimorozpočtovými prostředky, na které pamatuje odstavec 4, může být jen výjimečné. Bude mít účelový charakter a jeho cílem bude, aby se rozvinul co nejvíce účel, pro který se prostředky sbírají. Případy mimorozpočtového hospodaření vymezí vláda.
K§9:
Doplňkový dílčí rozpočet otevírá národním výborům možnost široké iniciativy a podchycuje jejich materiální zájem na dosažení co největších příjmů a na získání co největších úspor socialistickou hospodárností. Aby touto iniciativou nebylo ohroženo plnění plánu, stanoví odstavec 4, že výdaje podle doplňkového dílčího rozpočtu se mohou činit teprve ve druhé polovině rozpočtového období.
K § 11:
Význam účetní evidence v hospodaření národních výborů je zdůrazněn tím, že se stanoví zvláštní druh sankce na porušení předpisů o účetní evidenci, záležející v tom, že
bude možno na splnění těchto povinností vázat vyplácení podílů národních výborů na státních příjmech.
K § 12:
Soustředění dohledu na finanční hospodaření národních výborů v ministerstvu financí odpovídá zásadě soustředční osobní odpovědností, proti dosavadnímu stavu, kde se odpovědnost tříštila mezi ministerstvo vnitra a ministerstvo financí. Toto soustředění dohledu v ministerstvu financí je v souladu se zásadami zákona č. 106/1951 Sb., a vyžaduje též dohled a odpovědnost, která náleží jednotlivým ministerstvům ve finančních věcech v úseku jejich působnosti.
K § 13:
Tímto ustanovením se zatím zachovává v platnosti vládní nařízení č. 90/1950 Sb., přes to, že se zrušuje zákon č. 279/1949 Sb., o nějž se vládní nařízení opírá. Nová jednotná úprava správy národního majetku se připravuje.
V Praze dne 25. listopadu 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.
Ministr financí: J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 4056-52.