Složitost těchto předpisů působí i značné zatížení mzdových účtáren.

Vedle daně ze mzdy, vybírané podle dosavadního zákona a dani ze mzdy, se zvlášť vybírají i příspěvky na národní pojištění ve formě srážky daně ze mzdy u zaměstnanců. Provádějí se tedy ze mzdy dvě srážky: daň a příspěvky na národní pojištění.

Poněvadž je národní pojištění nyní zapojeno na státní rozpočet, jeví se zvláštní vybírání příspěvku na ně překonaným, neboť zbytečně zatěžuje a zdražuje administrativu.

Aby byly tyto nové skutečnosti vyjádřeny a závady odstraněny, přistupuje se k nové úpravě zákona o dani ze mzdy.

Nová úprava, obsažená v osnově, spočívá na těchto zásadách:

Dani podléhá celá hrubá mzda. Osvobození mezd za vyšší výkony a za práci přes čas se zrušuje. Tím se odstraní zmíněné křiklavé rozdíly v daňovém zatížení a dosáhne se toho, že všichni zaměstnanci budou ze stejného výdělku platit stejnou daň. - Vzhledem k přebudování národního pojištění (zákon č. 102/51 Sb. ) a zapojení rozpočtů národního pojištění na státní rozpočet je na místě, aby povinné platby obyvatelstva byly vybírány jedinou formou, t. j. daní. Prostřednictvím státního rozpočtu budou pak přidělovány prostředky na příslušné potřeby. Proto se v daňové sazbě počítá i s příspěvky, sráženými dosud zaměstnancům na národní pojištění, takže odpadne jejich samostatná srážka. Toto opatření znamená další citelné zjednodušení administrativy u všech mzdových účtáren, neboť obě dosavadní srážky budou nahrazeny srážkou jedinou. Zavádí se pro všechny zaměstnance jediná mírně progresivní sazba, která stoupá od 5% do necelých 20%. V této sazbě jsou zahrnuty i příspěvky národního pojištění. Daňové zatížení, vyplývající z navržené sazby, pohybuje se mezi dosavadním daňovým zatížením dělníků a dosavadním daňovým zatížením ostatních zaměstnanců. Dnešní prudce stoupající sazba se raší a při měsíční mzdě od 1. 000 Kčs do 1. 500 Kčs se snižuje dokonce i dosavadní výše příspěvků na národní pojištění. Daňové zatížení dělnických mezd sice poněkud stoupne, ale jen v těch případech, kde dosud odměna za práci přes čas a prémie nebyly zdaňovány a kde zdanění výdělku neodpovídalo jeho výši. Vyskytly se na př. případy, že z výdělku 20. 000 Kčs měsíčně činila daň pouze 77 Kčs.

Ježto progrese navržené sazby je velmi mírná, nebude nová daň ani při plném zdanění mezd za vyšší výkony a za práci přes čas vůbec brzdit snahu po vyšších výdělcích.

Navržená sazba je sazbou základní a platí pro zaměstnance, kteří vyživují dvě osoby (na př. ženatí s jedním dítětem). Základní daň se zvyšuje u zaměstnanců, kteří nevyživují žádnou osobu (na př. svobodní), o 40%, a u zaměstnanců, kteří vyživují jen jednu osobu (na př. ženatý bezdětný), o 20%. Zvýšení o 40% se vybírá u hrubých mezd, přesahujících 2. 000 Kčs a zvýšení o 20% u hrubých mezd, přesahujících 2. 500. — Kčs. Zaměstnancům, kteří vyživují více než dvě osoby (na př. ženatý s dvěma i více dětmi), se daň snižuje o 15%, 30% a 45%. Daň však nesmí u příjemců s měsíční mzdou, přesahující 2. 000 Kčs, činit méně než 8% mzdy. I to však znamená snížení proto, že příspěvky na národní pojištění, které jsou nyní do daně zahrnuty, činily dosud více než 8% mzdy. Větší daňové zatížení se projeví celkově až u vyšších výdělků, ale ani to není neúměrné, jak ukazuje sazebník daně.

U poplatníků, jejichž měsíční mzda nepřesáhne 1. 000 Kčs, se daň nevybere. To znamená pro tyto poplatníky citelnou úlevu, neboť dnes platí i z těchto nejnižších mezd 8. 9% na národní pojištění. Při vyšší mzdě se daň vybere i z prvních 1. 000 Kčs.

Důchodci dnes neplatí příspěvky na národní pojištění. Ježto se v daňové sazbě s těmito příspěvky počítá, byli by novou daní postiženi. Proto se osvobozuje z jejich důchodu měsíčně 2. 500 Kčs.

Bruttoplaty úředníků bude nutno upravit tak, aby jejich nettoplaty, vyplývající po odečtení nové daně se podstatně nelišily od nettoplatů dnešních. Bez této úpravy by vzhledem ke značnému snížení daňových sazeb docházelo u středních a vyšších mezd k hospodářsky neodůvodněnému zvýšení nettopříjmů.

Ježto zákon má nabýt účinnosti od 1. ledna 1953, nebude jím rozpočet roku 1952 dotčen.

Zvláštní část. K § 2.

Proti dosavadní konstrukci, že dani podléhají pouze mzdy plynoucí z tuzemska, stanoví se v osnově subjektivní daňová povinnost podle zásady, že zaměstnanec podléhá naší dani, vykonává — li práci v tuzemsku. Při tom nerozhoduje ani jeho bydliště, ani okolnost, zda mzda je vyplácena z tuzemska či z ciziny. Tím se zabrání úniku daňové povinnosti u osob, které na našem území pracují a pobírají mzdu z ciziny.

K § 3.

Zde se vymezuje pojem "mzda za práci" a "důchod" v podstatě stejným způsobem jako dosud.

Zdůrazňuje se zde, že do daňového základu patří všechny příjmy plynoucí z pracovního poměru, včetně mezd za práci přes čas a za vyšší výkony.

Náhrady služebních výdajů nejsou mzdou. Co se rozumí náhradou služebních výdajů, stanoví podle zmocnění v § 22 ministerstvo financí.

K § 4.

V podstatě jde zde o osvobození stejného druhu, jako v dosavadním zákoně.

Odměny za zlepšovací návrhy byly v původním zákoně osvobozeny jen do částky 20. 000 Kčs ročně. Vládním usnesením ze dne 28. března 1950 byly však tyto odměny od 1. ledna 1950 na základě § 3 odst. 2 původního zákona o dani ze mzdy od daně zcela osvobozeny. Také zákonem č. 6/1952 Sb., o vynálezech a zlepšovacích námětech, byly odměny za zlepšovací náměty od daní osvobozeny. V osnově se navrhuje osvobození do 100. 000 Kčs, neboť tato částka plně postačuje.

Nově se zde od daně ze mzdy osvobozuje z důchodu (§ 3 odst. 3) částka 2. 500 Kčs měsíčně, takže dani bude podléhat jen ta část, o kterou důchod přesahuje tuto hranici. Vzhledem k ustanovení § 11 o daněprostém minimu 1. 000 Kčs budou tedy důchody nepřesahující 3. 500 Kčs měsíčně zcela od daně osvobozeny. Důvodem jest, že z důchodů dosud se nesrážely příspěvky na národní pojištění. Kdyby se z nich srážela daň navrženou sazbou, v níž jsou tyto příspěvky zakalkulovány ve výši 8%, došlo by k snížení čistých důchodů cca o těchto 8%.

Vedle osvobození zde uvedených může ministerstvo financí podle § 22 odst. 3 osvobodit některé druhy nebo části mezd od daně ze mzdy.

Mzdy za vyšší výkony a za práci přes čas nejsou od daně osvobozeny. Veškerá opatření, jimiž byly tyto mzdy osvobozeny, se v § 24 zrušují.

K § 5.

Srážka daně se řídí výši mzdy vyplacené v jednotlivých mzdových obdobích.

K § 6.

V navržené sazbě jsou zahrnuty i zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění (viz všeobecnou část důvodové zprávy).

Srovnává-li se dnešní zatížení daní ze mzdy a zaměstnaneckými příspěvky na národní pojištění s navrženou daní, nutno při výpočtu dnešního zatížení přihlížet k dosavadnímu osvobození mezd za vyšší výkony a za práci

přes čas. Naproti tomu nová daň postihuje celý hrubý výdělek.

Pro praktickou potřebu vydá ministerstvo financí tabulky pro srážku daně v jednotlivých mzdových obdobích.

K §§ 7 a 8.

Sazba uvedená v § 6 je sazbou základní a platí pro příjemce, kteří vyživují dvě osoby (na př. ženatý s 1 dítětem).

V osnově se upouští od dřívějšího rozlišování podle počtu "příslušníků domácnosti", jimiž se vedle manželky rozuměly osoby s příjemcem příbuzné nebo sešvagřené, žily-li s ním ve spotřebním společenství nebo byly-li v jeho zaopatření.

Pro otázku zvýšení a snížení základní daně (§§ 7 a 8) jest podle osnovy rozhodným, kolik osob příjemce vyživuje. V prováděcích pokynech bude stanoveno, že příjemce vyživuje osobu, poskytuje-li nebo hradí-li jí podstatnou část nákladů na byt, stravu a ošacení.

Základní sazba se zvyšuje příjemcům, kteří nevyživují žádnou osobu, nebo vyživují pouze jednu osobu, o 40% resp. 20%, naproti tomu se snižuje příjemcům, kteří vyživují více než 2 osoby, o 15%, 30% resp. 45%.

Poplatníkům, kteří pobírají mzdu zároveň od více plátců, zdaňuje se mzda samostatně u každého plátce. K dodatečnému sečtení těchto mezd a předepsání daně z tohoto součtu nedochází. Tím unikají tyto mzdy daňové progresi, které by podléhaly, kdyby se daň vypočítávala ze součtu mezd. Při mírné progresi nové sazby není tato úleva nadměrná; aby se však ještě nezvyšovala, smí k vyživovaným osobám přihlížet pouze jediný plátce. Ostatní plátci srážejí daň tak, jako by příjemce žádnou osobu nevyživoval (viz též důvodovou zprávu k § 11).

K § 9.

V poskytování této úlevy nenastává proti dnešnímu stavu žádná podstatná změna. Pouze dřívější hranice 20% a 44% se nahrazují hranicemi 30% a 50%. Další rozdíl spočívá ve výpočtu slevy. Dnes se sleva poskytuje tím způsobem, že se od základu daně odčítá měsíčně 500 nebo 1000 Kčs, kdežto podle osnovy se daň sníží tak, jako by příjemce vyživoval o 1 nebo o 2 osoby více, než vyživuje.

Také tato úleva bude povolována pouze u jediného plátce, pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců.

K §10.

Při srážce příspěvků na národní pojištění se dnes nepřihlíží k rodinnému stavu příjemce. Bez omezení navrženého v § 10 by však docházelo k tomu, že by se slevy na vyživované osoby poskytovaly i z té části nové daně, která nahrazuje dnešní zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění.

Jedině pro zaměstnance s měsíční mzdou do 2. 000 Kčs toto omezení neplatí, ježto jde o nejnižší mzdy. Těmto zaměstnancům se tedy daň snižuje podle § 8, i když tím klesne pod 8% základu.

K §11.

U příspěvků na národní pojištění neexistuje žádné minimum. Příspěvky se vybírají i z nejnižších mezd. Není tedy ani v nové dani, v níž jsou obsaženy i zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění, důvodu pro zavedení daněprostého minima. Ježto však daňové minimum je jedním ze základních prvků daní obyvatelstva a má i politický význam, navrhuje se minimum aspoň ve výši 1. 000 Kčs měsíčně.

Pobírá-li příjemce současně mzdu od více plátců, dochází podle § 14 dnešního zákona o dani ze mzdy k doměření daně na částku, jaká připadá na součet mezd. Toto doměření, které je přirozeně proveditelné až po uplynutí každého kalendářního roku, znamená pro příjemce značné zatížení a mnohdy je odrazuje od dalšího vykonávání druhého pracovního poměru. Proto bylo vládním usnesením ze dne 28. března 1950 stanoveno, že u důchodců a pensistů, kteří vstoupili do pracovního poměru, nebude jejich důchod (pense) zdaňován společně s aktivním platem.

Z těchto důvodů nemá ani osnova ustanovení o dodatečném sčítání a společném zdaňování mezd pobíraných současně od více plátců. U každého pracovního poměru bude daň vybírána zvláště. U druhého a dalšího plátce nebude však uznáváno daně prosté minimum, nebude přihlíženo k osobám, jež příjemce vyživuje, a daň se srazí nejméně ve výši 10% daňového základu.

Těmito ustanoveními a tím, že progrese daňové sazby je velmi mírná, odstraní se do značné míry rozdíl mezi zdaněním zaměstnance pobírajícího mzdu současně od více plátců a zaměstnance, který stejně vysokou mzdu pobírá pouze od jediného plátce.

K § 12.

Daň se sráží při výplatě mzdy, tedy v každém mzdovém období, a to ze mzdy vyplacené v něm, bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. V tomto směru nedošlo k žádné změně proti dnešnímu stavu.

K § 13.

Jednorázová mzda (na př. dani podrobená část darů nebo odměn za zlepšovací náměty) se sice zdaní ve mzdovém období, v němž se vyplácí, ale nepřipočte se k normální mzdě tohoto období, neboť pak by byla postižena přílišnou progresí. Způsob zdanění stanovený v odstavci l znamená, že se jednorázová mzda zdaní jako roční příjem a nikoliv jako příjem toho období (měsíce, týdne atd. ), v němž byla vyplacena.

Zvlášť se upravuje zdanění doplatků mzdy za dřívější období. Doplatky za výplatní období běžného roku se rozvrhnou na období, za něž se vyplácejí. Doplatky za dřívější kalendářní léta se zdaní jako jednorázová mzda. Kdyby došlo přitom k tvrdostem, může ministerstvo financí na základě § 22 povolit rozvržení doplatku na dřívější kalendářní léta.

K § 14.

Ježto jde o typickou srážkovou daň, je řádně provedenou srážkou daně poplatníkova daňová povinnost splněna a k vyměření daně již nedojde.

Nebyla-li daň řádně sražena, bude doměřena. Osnova však upouští od dosavadního předepsání daně poplatníkovi (zaměstnanci) a stanoví, že daň, jež nebyla sražena, bude předepsána plátci (zaměstnavateli). Důvodem pro toto opatření jest, že jest věcí plátce, aby se postaral o správnou srážku daně, a že poplatník má být chráněn proti dodatečnému doplácení daně.

S tímto ustanovením souvisí § 16, dle něhož smí plátce vybrat od zaměstnance daň pouze za poslední tři kalendářní měsíce. Jen v případě, že zaměstnanec sám nesprávnou srážku zavinil, na př. tím, že neoznámil zmenšení počtu vyživovaných osob, může plátce na něm požadovat daň do tří let od výplaty mzdy.

Z ustanovení, že daň se předepíše plátci, činí § 14 odst. 3 výjimku pro poplatníky pracující v tuzemsku a pobírající mzdu z ciziny. Plátce, který má sídlo mimo území ČSR, nesrazí daň a proto nutno ji předepsat poplatníkovi.

Vedle doměření daně, kterou plátce nesrazil, vyměřovala se daň ze mzdy podle zákona č. 109/1947 Sb. i tehdy, když příjemce pobíral mzdu od více plátců, a dále lékařům (dentistům a zubním technikům), kteří na základě rámcových smluv léčili ve svých ordinacích pro Národní pojišťovnu.

Oba tyto druhy doměření se nyní vypouštějí.

Od doměření daně v případě současného zaměstnání u více plátců se upouští z důvodů uvedených k § 11. U lékařů pak odpadl důvod k zvláštní úpravě vybírání daně, ježto pobírají pevné platy jako jiní zaměstnanci.

K § 15.

Dosud byl plátce povinen odvést daň sraženou v jednom kalendářním měsíci do konce příštího měsíce. Tato lhůta je zbytečně dlouhá a zkracuje se proto na tři dny.

K § 16. Viz důvodovou zprávu k § 14.

K §§ 17 a 18.

V podstatě jde o stejnou úpravu jako dosud, jen se podrobnější úprava ponechává ministerstvu financí, místo aby byla normována v zákoně.

K §§ 19 a 20.

V těchto otázkách nedochází k žádné podstatné změně proti dnešnímu stavu.

K § 22.

Jak je uvedeno ve všeobecné části, měla by navržená sazba daně i při zrušení osvobození mezd za vyšší výkon a za práci přes čas za následek, že by u úředníků s vyššími platy čistý příjem proti dnešnímu čistému příjmu citelně stoupl, ježto navržená daň je podstatně nižší než dosavadní daň ze mzdy. U veřejných zaměstnanců, kteří dosud

platí příspěvky na národní pojištění pouze ve výši 2%, by naopak docházelo u nižších platů k poklesu čistých příjmů. Proto dává zákon vládě zmocnění k úpravě bruttoplatů.

V zájmu stručnosti a přehlednosti zákona ponechává se podrobnější úprava některých otázek ministerstvu financí.

K § 23.

Tím, že se zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění budou vybírat v sazbě daně ze mzdy, bude část prostředků na úhradu výdajů národního pojištění plynout formou daně ze mzdy do státní pokladny. Jednotlivé složky národního pojištění budou dostávat pouze zaměstnavatelské příspěvky. Bude proto nutno ve státním rozpočtu přikazovat příslušné částky na účely národního pojištění.

K § 24.

Účelem tohoto ustanovení je zrevidovat ustanovení o osvobození některých mezd nebo jejich částí, která jsou dosud uvedena v různých zákonech. Podle § 22 odst. 3 č. 3 zákona je ministerstvo financí zmocněno, aby tyto mzdy — uzná — li to za nutné — znovu osvobodilo.

K § 25.

Veškeré mzdy vyplacené po 31. prosinci 1952 budou zdaňovány podle tohoto zákona, i když budou vypláceny za dobu před 1. lednem 1953. Stejně budou podle tohoto zákona zdaňovány i mzdy na rok 1953, pokud budou vyplaceny před 1. lednem 1953.

V Praze dne 25. listopadu 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna, n p., 01 — 3999-52.