(2) Ministerstvo financí může učinit opatření, kterým se zamezují nesrovnalosti a tvrdosti, jež by mohly vzniknout z tohoto zákona,

(3) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby upravilo řízení ve věcech této daně; vydá též předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.

§ 25.

Počínajíc rokem 1953 se zrušuje zákon č. 49/ 1948 Sb., o zemědělské dani.

§ 26.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, platí pro zemědělskou daň po prvé na rok 1953; provede jej ministr financí v dohodě s ministrem zemědělství a ostatními zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

Provádíme reformu celého daňového systému a v ní reformu daní placených obyvatelstvem. V tomto rámci upravujeme nově i zemědělskou daň.

Smyslem zdaňování příjmů obyvatelstva je, aby obyvatelé přispívali podle svých příjmů na vydání, která stát vynakládá na sociální a kulturní zařízení i na bezpečnost a obranu země. Aby systém daní placených obyvatelstvem plnil správně svou funkci, musí spravedlivě rozdělovat daňové zatížení mezi jednotlivé skupiny obyvatelstva.

Společnost budující socialismus se opírá v prvé řadě o dělníky a drobné a střední zemědělce. Proto mají být odstraněny okolnosti, které neodpovídají tomuto svazku. Takovouto okolnosti je i nerovnoměrnost mezi daňovým zatížením dělníků a rolníků.

Dnešní zdanění zemědělské výroby podle zákona č. 49/1948 Sb. neodpovídá požadavku rovnoměrného daňového zatížení obyvatelstva. Dosud bylo více než 90% ze zemědělců od zemědělské daně osvobozeno, zatím co každý zaměstnanec platil daň ze mzdy, i když některé její části byly od daně osvobozeny. Rovnováhu v daňovém zatížení nesjednalo ani zdanění zemědělců všeobecnou nákupní daní.

V rámci nové úpravy zdanění příjmu obyvatelstva upravujeme též nově zdanění příjmů dělníků a úředníků. V novém zákoně o dani ze mzdy se výrazně projevuje zásada, že dani podléhají všechny výdělky dělníků a úředníků. Proto bude podléhat dani i mzda za práce přes čas a za vyšší výkony dosud od daně osvobo-

zená. Přesto, že sazby daně ze mzdy se proti dosavadnímu stavu podstatně snižují (dosud činila daň až 85%, napříště bude činit daň včetně příspěvků zaměstnanců na národní pojištění nejvýše necelých 20%), trvala by nerovnoměrnost i mezi nově upraveným zdaněním dělníků a úředníků a dosavadním zdaněním zemědělců, které by bylo nepoměrně nižší. Nutnost střežit pevnost svazku mezi dělníky a drobným rolnictvem vyžaduje změnit tento stav. To se děje právě novým zákonem o zemědělské dani.

Proto nová zemědělská daň je upravena tak, že jí bude podléhat daleko větší počet zemědělců než dosud. Sazby daně jsou stanoveny tak, aby úhrn všech příjmů plynoucích ze zemědělství byl u zemědělců daňově zatížen stejně jako jsou zatíženy mzdy a platy dělníků a úředníků daní ze mzdy.

Podle tohoto zákona budou zemědělcům zdaňovány všechny příjmy plynoucí z jejich hospodaření. Členům jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu budou zdaňovány jen příjmy ze záhumenku a z půdy vnesené do III. typu jednotného zemědělského družstva. Odměna družstevníků za pracovní jednotky zdaňována nebude. Poněvadž rozvoj družstevního hospodářství, jakožto vyšší a produktivnější formy hospodaření, jest ze základních úkolů našeho boje o socialismus, zdaňují se jednotná zemědělská družstva podstatně nižší sazbou, než samostatně hospodařící zemědělci.

Dani nebudou podléhat zemědělská hospodářství státního socialistického sektoru, protože odvádějí svůj čistý výnos do státního rozpočtu přímo.

Nová zemědělská daň je upravena jako jediné zdanění všech příjmů ze zemědělského hospodářství a proto se zrušuje všeobecná daň podle sazebníku C.

U samostatně hospodařících zemědělců je zdanění upraveno tak, aby vstup do družstva pro ně znamenal výhodu i po daňové stránce. Přitom zdanění drobných a středních zemědělců bude přibližně odpovídat zdanění dělníků daní ze mzdy. Poněvadž téměř 90% všech zemědělců hospodaří na výměře menší než 10 ha, nebude zdaleka největší část zemědělců daňově zatížena více než činí daňové zatížení dělníků daní ze mzdy.

Od daně budou osvobozeni nejmenší zemědělci, kteří jsou svou výživou a výživou své rodiny výhradně odkázáni na příjem ze zemědělského hospodářství. Proto i při této dani bude asi 10% zemědělců od placení daně osvobozeno.

Daňová povinnost může být zvýšena těm, jejichž majetek a výnosy to odůvodňují, t. j. vesnickým boháčům. Jejich zdanění může být zvýšeno až o 30%. Kromě toho jim může být zvýšen základ daně, jestliže mají vedle příjmů z hospodářství i příjmy další, na př. z povoznictví a pod. Při provádění těchto opatření připadne významná úloha místním a okresním národním výborům, které nejlépe znají poměry ve svých obvodech. Proto se musí starat, aby těchto opatření bylo správně používáno v praxi.

Zvláštní část. K § 2.

Zásadou nové úpravy zemědělské daně je, aby veškerá zemědělská výroba byla podrobena jediné dani. Výjimku činí pouze zemědělská výroba provozována zemědělskými závody státního socialistického sektoru, zejména zemědělská výroba provozovaná národními a komunálními podniky. Tyto podniky odvádějí celou svou akumulaci do rozpočtu a není proto důvodu, aby stát odčerpával část jejich akumulace ve formě daně. Podrobení národních a komunálních podniků (zemědělských závodů) zemědělské dani bylo by také porušením zásady zákona č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podniků, podle něhož byly všechny národní a komunální podniky vyňaty z povinnosti zvláštní daně výdělkové co do výtěžků dosažených počínajíc dnem 1. ledna 1952 (§ 14 odst. 4 cit. zákona).

S touto výhradou podléhají zemědělské dani příjmy z provozování každého zemědělského hospodářství bez ohledu, je-li provozováno fysickými nebo právnickými osobami (jednotnými zemědělskými družstvy, členy jednotných zemědělských družstev, samostatně hospoda-

řícími zemědělci a pod. ). Daní jsou povinny osoby, na jejichž účet se zemědělské hospodářství provozuje. Pro posouzení daňové povinnosti (kdo podléhá dani) je proto nerozhodné, kolik osob provozuje na vlastní nebo společný účet zemědělské hospodářství. Všechny osoby provozující zemědělské hospodářství na společný účet tvoří jeden daňový podmět. Toto ustanovení má za účel zabránit umělému rozdělování zemědělského hospodářství s úmyslem, aby byla snížena progresivita daně.

Zemědělské dani má být podrobena — s výjimkami shora uvedenými — veškerá zemědělská výroba, v prvé řadě příjem plynoucí z práce zemědělcovy. Osnova proto vůbec nesleduje právní poměr provozovatele k provozovanému zemědělskému hospodářství. Je tedy nerozhodné, je-li provozovatel vlastníkem nebo nájemcem zemědělského hospodářství nebo, je-li provozovatelem družstvo, zda obhospodařuje pozemky vnesené jeho členy nebo pozemky dané mu do obhospodařování na podkladě nuceného pachtu nebo pozemky svěřené mu státem do obhospodařování (půdní reservy), nebo konečně, je-li zemědělské hospodářství provozováno (ovšem na vlastní nebo společný účet) na základě jiného právního poměru.

K § 3.

Podle tohoto ustanovení je zemědělským hospodářstvím jen takový souhrn majetkových předmětů a práv, sloužících zemědělství, lesnictví nebo hospodářství rybničnímu jako hlavnímu účelu, které dohromady tvoří hospodářský celek. Tento znak byl vytýčen z těchto důvodů:

1. Především bylo úmyslem zabránit daňovému úniku, k němuž by jinak mohlo dojít tím, že by každá z osob provozujících zemědělské hospodářství v části zemědělského podniku mohla tvrdit, že podléhá zemědělské dani pouze co do výměry pozemků, které sama obhospodařuje.

2. Zemědělské dani mají být podrobeny výnosy všech majetkových předmětů a práv, pokud je jich třeba k provozu zemědělského hospodářství. Za takovéto předměty a práva však nepokládá osnova cenné papíry a úsporné vklady, takže výnosy z těchto majetkových předmětů nejsou postiženy zemědělskou daní.

K § 4.

Zemědělskou daní se zdaňují příjmy ze zemědělské výroby. Při provozu zemědělského hospodářství vykonává zemědělec velmi často činnost nebo zaměstnání, které sice nelze přímo zahrnovat pod pojem zemědělské výroby, ale k jejichž vykonávání se pravidelně používá prostředků, které trvale slouží provozu zemědělského hospodářství. Jde pouze o takové činnosti, které jsou buď pokračováním zemědělské výroby (zpracování nebo prodej výrobků vlastního hospodářství) nebo při nichž se využívá prostředků, sloužících zemědělství jako hlavnímu účelu v době, kdy nejsou využity při provozu zemědělského hospodářství (povoznictví, orání za mzdu a pod. ). Tyto činnosti musí mít vždy charakter vedlejší činnosti vedle hlavního zaměstnání, kterým je provozování zemědělského hospodářství. Za těchto podmínek lze pak příjmy z takovýchto vedlejších činností zdanit spolu s příjmy z provozu zemědělského hospodářství jednou daní.

Poněvadž základ daně stanovený podle průměrných norem výnosnosti (§6 osnovy) zahrnuje pouze příjmy z vlastní zemědělské výroby, může v těchto případech, kdy se zemědělec zabývá ještě vedlejší činností, jejíž výtěžek je též podroben zemědělské dani, místní národní výbor podle § 7 vládního návrhu navrhnout zvýšení dani podrobených příjmů vypočtených na podkladě průměrných norem výnosnosti až o 30% nebo toto zvýšení může provést okresní národní výbor sám bez návrhu tak, aby i tyto příjmy z vedlejší činnosti byly daňově zachyceny.

U jednotných zemědělských družstev považuje se za činnost patřící k provozu zemědělského hospodářství veškerá činnost, kterou družstvo oprávněně vykonává a proto u družstev jsou daňově odbyty všechny příjmy družstva vyměřením zemědělské daně.

K § 6.

Specielní povaha zemědělské výroby a skutečnost, že téměř polovina všech zemědělských závodů má výměru menší než 2 ha, nese s sebou, že téměř v žádném zemědělském závodě provozovaném samostatně hospodařícími zemědělci se nevedou účetní záznamy o výsledcích hospodaření a vedení takovýchto záznamů nelze prakticky uložit. Nelze proto zjišťovat dani podrobený příjem individuelně u každého zemědělského závodu podle skutečně docílených výtěžků. Proto vládní návrh stanoví, že dani podrobený příjem se vypočte podle průměrných norem výnosnosti připadajících na l ha zemědělské půdy. V těchto normách jsou zahrnuty příjmy z rostlinné i živočišné výroby.

Při stanovení průměrné normy výnosnosti lze vzít v úvahu v oboru rostlinné výroby pouze plodiny pravidelně pěstované ve všech zemědělských hospodářstvích (obiloviny, okopani-

ny, pícniny) a v oboru živočišné výroby pravidelný její rozsah. S tohoto hlediska je nutné stanovit zvlášť průměrné normy výnosností u plodin, které se pěstují jen v některých zemědělských závodech nebo pouze v některých krajích (na př. chmel, vinná réva, tabák, paprika, zelenina a pod. ) a které pravidelně poskytují značnější výnosy než pěstování obilovin, okopanin nebo pícnin. Pokud v oboru živočišné výroby dochází v některých zemědělských závodech ke specialisované výrobě (drůbeží farmy, chovatelské stanice, intensivní včelařství a pod. ), lze vystihnout vyšší příjmy v těchto případech docilované tím, že podle § 7 vládního návrhu také z tohoto důvodu může být zvýšen dani podrobený příjem až o 30%.

Zemědělská daň má být také opatřením, které zvyšuje produktivitu zemědělské výroby a účinně podporuje plnění a překračování plánů v zemědělské výrobě. Navrhuje se proto ve vládním návrhu, aby průměrné normy výnosnosti byly stanoveny každoročně s přihlédnutím k výrobním úkolům v rostlinné a v živočišné výrobě. Průměrné normy výnosnosti pak stanoví vláda, která schvaluje a rozhoduje o celkovém národohospodářském plánu, tedy i o výrobních plánech v zemědělské výrobě.

K §7.

Jak již bylo uvedeno k §§ 4 až 6, lze při stanovení průměrných norem výnosnosti přihlédnout pouze k všeobecně běžným a pravidelným poměrům v zemědělské výrobě. V těchto normách nelze zachytit takové mimořádné poměry, které se vyskytují buď jen v některých krajích nebo dokonce jen v některých zemědělských závodech. Vyšší příjmy dosahované v těchto mimořádných případech nelze však nechat daňově nezachyceny. Proto vládní návrh připouští možnost zvýšit dani podrobené příjmy vypočtené podle průměrných norem výnosnosti až o 30%.

O tom, v kterých případech má být dani podrobený příjem zvýšen, rozhoduje okresní národní výbor k návrhu místního národního výboru, který nejlépe zná poměry v místě a nejlépe proto může posoudit, provozuje-li v konkrétním případě zemědělec nějakou specialisovanou výrobu, která mu dává vyšší příjmy než příjmy z normálně provozovaného zemědělského hospodářství, nebo zabývá-li se zemědělec nějakou vedlejší činností, jejíž výtěžek má být podroben zemědělské dani. Dani podrobený příjem může zvýšit okresní národní výbor i bez návrhu místního národního výboru, uzná-li to podle výsledků vlastního šetření za odůvodněné.

K § 8.

Poněvadž přiznání k zemědělské dani se podává každoročně do konce ledna a zemědělská daň se vyměřuje již počátkem roku na tento rok, zjišťují se všechny skutečnosti rozhodné pro vyměření zemědělské daně (celková výměra všech pozemků patřících k zemědělskému hospodářství, počet dětí, na které lze snížit daň, pěstování specielních kultur a pod. ) podle stavu k 1. lednu roku, na který se daň vyměřuje.

K § 10.

Smysl daní placených z příjmů obyvatelstva spočívá v tom, aby obyvatelé státu přispívali podle svých příjmů na společná vydání státu vynakládaná v jejich prospěch. S tohoto hlediska je nutno stanovit příspěvek na tato společná vydání nejen podle absolutní výše příjmů toho kterého občana, ale při určení výše příspěvků nutno též přihlédnout k okolnosti, kolik lidí je svou výživou na tento příjem odkázáno. Pak je nutno stanovit větší daň poplatníkům svobodným nebo ženatým bezdětným, než poplatníkům, kteří pečují o výživu a výchovu dětí. Proto vládní návrh vychází ze zásady, že sazba daně stanovená v § 9 platí zásadně pro ženaté poplatníky, kteří mají l dítě. Poplatníkům, kteří nemají děti, se tato daň zvyšuje a poplatníkům, kteří pečují o více než jedno dítě, se poskytuje sleva z vyměřené daně.

U velkých zemědělců nutno pak přihlédnout k tomu, že příjem ze zemědělského hospodářství jimi provozovaného není jen příjmem z jejich vlastní práce, ale také příjmem z investovaného kapitálu (živý inventář, stroje a zařízení) a z části též příjmem z práce zaměstnávaných cizích osob. Proto vládní návrh připouští, aby mohl okresní národní výbor zvýšit v těchto případech vyměřenou daň až o 30%.

K §11.

Úvahy, které vedly k různému odstupňování daně u poplatníků, kteří pečují o děti, proti poplatníkům, kteří děti nemají, odůvodňují také zavedení instituce daněprostého minima. Ustanovení, že se daň nevybírá, nedosáhne-li poplatník určitého minimálního příjmu, pak v tomto smyslu znamená, že stát nepožaduje příspěvek na společná vydání od osob, jejichž příjmy nedosahují za rok určité minimální hranice.

Za tohoto stavu by však odporovalo shora uvedeným zásadám, kdyby se daněprosté minimum poskytovalo témuž poplatníku několikrát u různých daní. Dostane-li se zemědělci, který vedle provozování zemědělského hospo-

dářství vykonává ještě další činnost podléhající některé jiné dani (na př. dani ze mzdy), výhody daněprostého minima u některé jiné daně, odporovalo by shora uvedeným úvahám, aby stejná výhoda byla mu poskytnuta ještě také u zemědělské daně. Proto má vládní návrh ustanovení, že zemědělec má nárok na výhodu daněprostého minima pouze tehdy, je-li svou výživou a výživou své rodiny výhradně odkázán na příjmy ze zemědělského hospodářství.

K § 12.

Příjmy členů jednotných zemědělských družstev III. typu, po případě IV. typu, ze zemědělské výroby jsou trojího druhu. Předně je to podíl těchto členů na výsledku společného hospodaření v družstvu, který se jim vyplácí v penězích nebo naturáliích podle odpracovaných jednotek, členové jednotných zemědělských družstev III. typu mají pak ještě od družstva další příjem, který se jim vyplácí podle výměry pozemků, s nimiž tito členové vstoupili do družstva (redukovaná pozemková renta). A konečně mají tito členové ještě příjmy z hospodářství provozovaného na záhumenku a z vlastní živočišné výroby.

Příjem, který dostávají členové těchto družstev podle odpracovaných jednotek, lze 'posuzovat jako čistý pracovní příjem. Z tohoto důvodu a proto, aby členové jednotných zemědělských družstev vyšších typů byli jasně preferováni proti samostatně hospodařícím zemědělcům i proti členům jednotných zemědělských družstev I. a II. typu, osvobozuje se tento příjem od daně.

U členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu podléhají tedy dani pouze příjmy ze zemědělského hospodářství provozovaného na záhumenku včetně příjmů z vlastní živočišné výroby a u členů jednotných zemědělských družstev III. typu též příjmy, které jsou jim vypláceny v penězích nebo naturáliích jako náhrada za užívání půdy, s níž členové vstoupili do družstva.

K § 13.

Poněvadž příjmy, které dostávají členové jednotných zemědělských družstev vyšších typů od družstva podle pracovních jednotek, jsou osvobozeny od daně a tyto příjmy tvoří hlavní příjem členů těchto družstev, lze zbývající jejich příjmy podrobit pravidelné sazbě daně.

Pokud ide o výši daněprostého minima, nelze přihlížet pouze k dani podrobeným příjmům (příjmům ze záhumenku a ze živočišné

výroby a po případě k příjmům podle výměry vnesených pozemků). To by odporovalo zásadám, které odůvodňují vůbec zavedení daněprostého minima, jak byly podány k § 11. Proto pro rozhodnutí otázky, kdy u členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu dosáhnou příjmy hranice daněprostého minima, nutno přihlédnout nejen k dani podrobeným příjmům, ale též k příjmům podle pracovních jednotek, které jsou od daně osvobozeny. Teprve v tom případě, že všechny tyto příjmy dohromady nepřevýší částku stanovenou jako daněprosté minimum, lze upustit od předpisu daně.

K § 14.

Pokud jde o příjmy členů jednotných zemědělských družstev I. a II. typu ze zemědělské výroby, nelze provést tak jasné dělení jejich příjmů jako u členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu. Hlavně z toho důvodu, že hospodaření v jednotných zemědělských družstvech I. a II. typu zdaleka nelze považovat za družstevní socialistické hospodaření, poněvadž v družstvech těchto typů jde pravidelně pouze o organisovat společné práce, převážně v oboru rostlinné výroby. Výsledky práce zpeněžuje každý člen družstva sám a pokud někde dochází ke společnému zpeněžování výrobků, rozděluje se podíl na výsledku hospodaření družstva výlučně podle výměry hospodářství vnesených členy do družstva. Ekonomicky se proto neliší příliš (aspoň ve svých výsledcích) od způsobu hospodaření samostatně hospodařících zemědělců.

Proto se u členů jednotných zemědělských družstev I. a II. typu podrobuje dani celý příjem ze zemědělské výroby. Základ daně se stanoví u každého člena podle výměry jeho zemědělského hospodářství, včetně pozemků, které odevzdal družstvu do společného obdělávání, a daň se vyměří sazbami platnými pro samostatně hospodařící zemědělce. V zájmu urychleného přechodu jednotných zemědělských družstev k provozním řádům vyšších typů poskytne se členům jednotných zemědělských družstev II. typu sleva ve výši 10 % vyměřené daně.

K § 15.

Za skutečně zemědělskou velkovýrobu s vyšší produktivitou práce lze považovat teprve způsob hospodaření v jednotných zemědělských družstvech III. a IV. typu. Teprve takovýto způsob hospodaření lze plně i daňově preferovat. Aby byl všemožně podporován a usnadněn přechod družstev k provozním řádům III. a IV. typu, poskytují se slevy a výhody, které mají při vyměření daně členové družstev

těchto typů, ihned, jakmile družstva přijmou provozní řády III. nebo IV. typu. Proto ještě v tom roce, v némž družstva přijmou tyto provozní řády, upraví se vyměření daně i členům družstva, pokud jde o splátky daně, které jsou splatné po přijetí těchto provozních řádů, tak jako by šlo o vyměření daně členům jednotných zemědělských družstev těchto vyšších typů.

K §§ 16 až 18.

Stejné úvahy a zásady, které odůvodňují odlišné zdanění příjmů členů jednotných zemědělských družstev I. a II. typu a příjmu členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu, odůvodňují též odlišné daňové posuzování příjmů jednotných zemědělských družstev I. a II. typu a příjmů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu.

U jednotných zemědělských družstev I. a II. typu tvoří příjmy družstva pouze příjmy z pozemků, které získalo družstvo do společného obhospodařování jinak než od svých členů. Jsou to pravidelně obecní nebo farní pozemky, konfiskovaná nebo propadlá půda (půdní reservy) nebo půda daná družstvu do povinného pachtu. Jenom příjmy z obhospodařování takovýchto pozemků se zdaňují zemědělskou daní u družstva, nikoliv příjmy z pozemků, které dali družstvu do společného obhospodařování jeho členové. Příjmy z těchto pozemků plynou totiž členům a jsou proto podrobeny zemědělské dani u členů samých.

U jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu jsou příjmy družstva příjmy z veškeré půdy v družstvu obhospodařované, tedy jak příjmy z pozemků svěřených družstvu do obhospodařování, tak i z pozemků, s nimiž členové vstoupili do družstva. Proto se u jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu zdaňují příjmy ze všech pozemků společně obhospodařovaných.

K §19.

Poněvadž poplatník je povinen platit daň již před jejím vyměřením, má přiznání dvojí účel. Především slouží k tomu, aby na podkladě údajů v přiznání mohla být vyměřena daň. Dále slouží poplatníkovi k výpočtu jeho •povinnosti na dani, aby mohl správně odvádět splátky. To platí však pouze v případech, kdy poplatník nebyl vyrozuměn o vyměření daně. Proto povinnost podávat přiznání se všeobecně ukládá pouze těm poplatníkům, kteří jsou povinni platit daň, nikoliv všem poplatníkům, kteří zásadně podléhají zemědělské dani. Z kontrolních a evidenčních důvodů normuje se však zákonná povinnost podat v každém případě přiznání na vyzvání příslušného okresního národního výboru.

K § 20.

Vyrozumění poplatníků o výši předepsané daně vyložením hromadného předpisného seznamu k veřejnému nahlédnutí má dvojí význam. Takovýto způsob znamená především veřejnou kontrolu všech občanů bydlících v obvodu místního národního výboru. Všechny nesprávnosti, k nimž by snad při vyměření daně mohlo dojít, mohou být veřejně diskutovány, a snáze může být zjednána náprava. Konečně poměry v zemědělství zůstávají zpravidla po delší dobu nezměněny a nedochází proto také pravidelně ke změně výše daňové povinnosti a je proto vhodné z důvodu administrativního zjednodušení vyrozumívat poplatníky o předpisu daně tímto jednoduchým a postačujícím způsobem.

K §21.

Jednotlivé splátky na zemědělskou daň byly rozvrženy tak, aby odpovídaly příjmům, které zemědělec inkasuje při realisaci zemědělských výrobků během roku. Proto také největší splátka daně (50%) je splatná až koncem listopadu, kdy zemědělec již zpeněžil všechny produkty rostlinné výroby, a to jak obiloviny, tak okopaniny, které v převážné většině představují hlavní zdroj příjmů v zemědělském hospodář-

ství. Ke krytí prvých dvou splátek bude pak zemědělci sloužit v prvé řadě příjem za výrobky ze živočišné produkce.,

K § 23.

Předpisný seznam bude vyložen k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů. Uplynutí této lhůty bude mít stejný význam jako doručení platebního výměru. Tímto dnem by počala běžet pravidelná patnáctidenní lhůta k podání odvolání. Ve shodě s těmito obecné platnými lhůtami v oboru daňového práva je stanovena 45 denní lhůta k podání odvolání, která se však počítá od prvého dne vyložení predpisného seznamu u místního národního výboru.

K § 24.

Poněvadž hospodářské a společenské poměry v oboru zemědělské výroby se stále vyvíjejí, zmocňuje se vláda k některým úpravám v oboru zemědělské daně, aby zákon byl dostatečně pružný a mohl se přizpůsobovat vyvíjející se situaci. Zejména pokud jde o jednotná zemědělská družstva, bude lze lépe vystihnout některé zvláštní skutečnosti, které pro ně mohou mít hospodářský význam jen po určitou dobu, jako na př. skutečnost, že nově obdělala půdu dosud ležící ladem, a pod.

V Praze dne 25. listopadu 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financi: J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna, n. p.. 01 — 3886-52.