§ 54.
Kdo zachránil lidský život, má nárok na slušný podíl z celkové odměny příslušející zachráncům lodi a majetku na ní.
§ 55.
(1) Odměna za poskytnutí pomoci zahrnuje odměnu za služby zachránců včetně provozovatele lodi, která poskytla pomoc, a všechny náklady vzniklé poskytnutím. pomoci, jakož i náhradu za uschování zachráněného majetku.
(2) Odměna nesmí přesahovat hodnotu zachráněného majetku.
§ 56.
(1) Výši odměny určí úmluva stran, a nedojde-li k dohodě, soud.
(2) Soud na návrh některé ze stran zruší nebo změní úmluvu o odměně za poskytnutí pomoci, uzavřenou v době a pod vlivem nebezpečí, které hrozilo lodi, jestliže zjistí, že ustanovení této úmluvy nejsou spravedlivá.
(3) Soud určí odměnu s přihlédnutím k okolnostem případu, zejména k výsledku záchrany a poskytnutí •pomoci, k práci a zásluhám zachránců, k nebezpečí, jemuž byli vydáni zachráněná loď a její cestující, posádka a náklad, jakož i zachránci a zachraňující loď, k vynaloženému času, vzniklým výdajům a škodám, 'k případné odpovědnosti zachránce vůči osobám třetím, k jiným risikům, k ceně majetku, který byl v nebezpečí, jakož i ke zvláštnímu určení lodi poskytnuvší pomoc. Kromě toho soud přihlédne k ceně zachráněných věcí.
(4) Soud může odměnu snížit nebo odepřít, zjistí-li, že zachránci svou vinou přivodili nutnost poskytnout pomoc nebo se dopustili krádeže, zatajení nebo jiné nepoctivosti.
(5) Ustanovení odstavců l a 3 platí přiměřeně i pro rozdělení odměny mezi zachránce.
§ 57.
(1) úhrada odměny se rozvrhne na zachráněné hodnoty podle předpisů o rozvrhu společné havárie.
(2) Zachráněné osoby nejsou povinny vyplatit odměnu za svou záchranu.
HLAVA VIII.
Omezeni odpovědnosti provozovatele lodi
§ 58.
(1) Provozovatel lodi odpovídá omezeně: a) u nároků na náhradu všech škod způsobených zaviněním velitele lodi, ostatních
členů lodní posádky, lodivoda nebo jiné osoby sloužící na lodi při plnění jejich povinností, zejména škod vzniklých nesplněním smlouvy o přepravě nákladu v době mezi naložením a vyložením zboží;
b) u nároku na náhradu za poskytnutou pomoc;
c) u nároků na náhradu ze společné havárie;
d) u nároků z právních ukanu, jež velitel lodi učinil v mezích svých zákonných oprávnění (§§38 až 41). (2) Omezení neplatí:
a) v případech, kdy provozovatel lodi vykonával na lodi funkci velitele;
b) u nároků uvedených v odstavci 1 písm. d), jestliže právní úkony velitele lodi byly vyvolány nedostatečným nebo nesprávným vystrojením nebo zásobením lodi anebo doplněním posádky při zahájení plavby.
§ 59.
(1) Pro případy uvedené v § 58 odst. 1 písm. a) stanoví meze odpovědnosti provozovatele nařízením ministr dopravy v dohodě s ministrem financí.
(2) V ostatních případech omezené odpovědnosti odpovídá provozovatel do částky, kterou tvoří cena lodi, přepravné, jízdné, náhrady příslušející této lodi ze společné havárie, jakož i jiné náhrady za škody způsobené na lodi po započetí cesty a ještě neopravené a náhrada za poskytnutí pomoci. Na místo zaplacení ceny lodi může provozovatel přenechat loď věřitelům. Jde-li o loď, která je ve vlastnictví státu nebo socialistické právnické osoby, je k přenechání lodi věřitelům třeba souhlasu ministerstva dopravy.
§ 60. Ocenění lodi se provede:
a) u nároků ze srážky lodí, ze společné havárie anebo z jiných nehod podle stavu lodi v době připlutí do nejbližšího přístavu; při tom se nepřihlíží ke snížení ceny lodi vzniklému další nehodou, která nesouvisí s nehodou, z níž je nárok odvozován;
b) u nároků týkajících se nákladu, s výjimkou případu uvedených pod písm. a), podle stavu lodi v přístavu určení nákladu nebo v přístavu, kde byla cesta přerušena; byl-li náklad určen pro několik přístavů, provede se ocenění podle stavu lodi v prvním z těchto přístavů;
c) ve všech ostatních případech podle stavu lodi v době připlutí do přístavu určení.
§ 61.
Ujednání stran o dalším omezení odpovědnosti provozovatele lodi nemají právních následků.
HLAVA IX.
Přednostní nároky.
§ 62.
Z ceny lodi, z přepravného a jízdného za cestu, při níž nárok vznikl, a z náhrady příslušející provozovateli lodi z důvodu společné havárie nebo za poskytnutou pomoc musí být přednostně uspokojeny tyto nároky v následujícím pořadí:
1. nároky lodních zaměstnanců z pracovního poměru, nároky z národního pojištění a nároky na náhradu škody způsobené zraněním nebo usmrcením osob, pokud všechny tyto nároky vznikly při provozu této lodi,
2. přístavní poplatky z lodi a platy za služby poskytnuté v přístavu,
3. nároky za poskytnutou pomoc a příspěvky připadající na loď při společné havárii,
4. nároky na náhradu škody způsobené provozem lodi,
5. nároky vzniklé z právních úkonů velitele lodi v mezích jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41).
§ 63.
Z ceny nákladu neodevzdaného příjemci, náhrady za poškození nákladu a náhrady ze společné havárie připadající na náklad musí být přednostně uspokojeny tyto nároky v následujícím pořadí:
1. přístavní poplatky týkající se nákladu a platy za služby poskytnuté v přístavu,
2. nároky za poskytnutou pomoc a příspěvky připadající na náklad při společné havárii,
3. nároky vzniklé z právních úkonů velitele lodi v mezích jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41),
4. nároky na přepravné.
§ 64.
Náklady soudního řízení včetně nákladů exekučních a výdaje vynaložené ve společném zájmu věřitelů k zachování lodi nebo jejího nákladu uspokojují se před nároky uvedenými v §§ 62 a 63.
§ 65.
(1) Nároky se uspokojují podle pořadí postupně.
(2) Nestačí-li rozdělovaná podstata, uspokojí se nároky, které mají stejné pořadí, poměrně.
(3) Z nároků uvedených v § 62 č. 3 a 5 a v § 63 č. 2 a 3 uspokojí se nárok později vzniklý před nárokem vzniklým dříve.
§ 66.
Nároky uvedené v §§ 62 a 63, týkající se poslední cesty, se uspokojují přednostně před stejnými nároky z předchozích cest; nároky uvedené v § 62 č. l, týkající se několika cest, mají stejné pořadí jako tyto nároky z poslední cesty.
§ 67.
Nárok na přednostní uspokojení z přepravného a jízdného a z náhrady příslušející provozovateli lodi za pomoc poskytnutou před ukončením cesty, zůstává zachován do doby, dokud příslušné částky nebyly ještě zaplaceny nebo 'odevzdány velitelem lodi provozovateli lodi nebo jiným osobám zmocněným provozovatelem lodi k převzetí zmíněných částek.
§ 68.
Nárok na přednostní uspokojení z ceny lodi nebo nákladu zaniká exekučním prodejem lodi nebo nákladu, jakož i uplynutím jednoho roku u nároků uvedených v § 62 č. l až 4 a § 63 č. l, 2 a 4 a po uplynutí šesti měsíců u nároků uvedených v § 62 č. 5 a v § 63 č. 3. Lhůty se počítají ode dne vzniku příslušného nároku.
HLAVA X.
Promlčecí doba.
§ 69. (1) Promlčecí doba trvá jeden rok:
a) u nároků vyplývajících ze smluv uzavřených velitelem lodi na základě jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41);
b) u nároků z postihu podle § 48 odst. 2; promlčení počíná dnem zaplacení příslušné částky;
c) u nároků vyplývajících z přepravních smluv; jde-li o přepravu cestujících a cestovních zavazadel, počíná promlčení dnem příjezdu lodi do místa sjednaného smlouvou a jestliže loď nedojede, dnem stanoveným pro příjezd lodi; u přepravy zboží počíná dnem dodání zboží, a nebylo-li zboží dodáno, dnem, kdy mělo být dodáno. (2) Promlčecí doba trvá dva roky:
a) u nároků na náhradu škody způsobené srážkou lodí;
b) u nároků vzniklých z poskytnutí pomoci;
c) u nároků vyplývajících ze společné havárie; promlčecí doba neběží po dobu sestavování rozvrhu (dispaše).
HLAVA XI.
Ustanovení závěrečná.
§ 70.
Ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými ministry vydá podrobné předpisy k provedení tohoto zákona a předpisy nutné k provedení mezinárodních smluv.
§ 71.
(1) Zrušují se všechny předpisy o věcech upravených tímto zákonem.
(2) Do vydání předpisů podle tohoto zákona se postupuje přiměřeně podle předpisů dosavadních, pokud neodporují tomuto zákonu.
§ 72.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zprava.
část všeobecná.
Zájmy našeho národního hospodářství kladou nám dnes za dané světové politické situace velmi odpovědný úkol — zajistit i v mezinárodním měřítku dopravu československého zboží co nejbezpečněji a nejhospodárněji jak s hlediska vlastních nákladů, tak i s hlediska devisového obsahu těchto nákladů.
Důležitým hlediskem ovšem zde musí být co nejdříve docílit největšího odklonu od závislosti na kapitalistických dopravních cestách a prostředcích.
Jedním z prostředků, které k tomu vedou, je v oboru námořní plavby právě zřízení vlastního obchodního loďstva. Tím zmenšujeme tuto závislost a posilujeme obchodní loďstvo států s plánovaným hospodářstvím, které zatím nestačí plně krýt vlastní potřebu lodního prostoru.
Zřízením obchodního loďstva můžeme omezit chartrování kapitalistického lodního prostoru, zbavit se závislosti na konjunkturním vývoji sazeb na kapitalistických lodních trzích a zajistit bezpečnost přepravovaného zboží. Konečně lze takto podstatně přispět
k zhospodárnění dálné (plavby soustředěním dopravy přes lidově demokratické přístavy a tím též přispět k vybudování těchto přístavů.
Všechny tyto okolnosti odůvodňují obnovení československé námořní plavby, která byla zahájena začátkem letošního roku nákladním parníkem "Republika" (6465 br. r. t. ), který je největší lodí, jež kdy plula pod československou vlajkou.
Obnovením československé námořní plavby vzniká naléhavý úkol nahradit dosavadní zastaralou zákonnou úpravu námořní plavby novými předpisy vyhovujícími požadavkům našeho lidově demokratického řádu.
Dosavadní zákonná úprava námořní plavby spočívá na zákoně o vlajce a rejstříku lodí námořních ze dne 15. dubna 1920 č. 316 Sb., k jehož provedení bylo vydáno vládní nařízení ze dne 4. května 1920 č. 345 Sb., vládní nařízení ze dne 21. dubna 1922 č. 137 Sb. (druhé prováděcí nařízení) a vládní nařízení ze dne 15. května 1924 č. 102 Sb. (třetí prováděcí nařízení).
Zákon o vlajce a rejstříku lodí námořních je vybudován na kapitalistických názorech
doby, kdy vznikl. V mnohých směrech převzal již tehdy zastaralé pojmy říšskoněmeckého obchodního zákona z roku 1897, na př. definici rejdaře (loďaře) a j.
Hlavním jeho nedostatkem bylo, že omezoval se na poměrně malý úsek otázek námořní plavby jako jsou otázky vlajky, námořní rejstřík, některé věci posádek a j. Ostatních problémů námořní plavby tento zákon se vůbec nedotkl a ponechal v platnosti "normy námořního práva bývalého Rakouska". Takto zůstaly v platnosti staré rakouské námořní předpisy: námořní plavební edikt z 25. dubna 1774, obchodní zákon námořní ze dne 17. července 1808, nařízení námořního úřadu ze dne 20. listopadu 1834 o zajištění důkazů při nehodách, nařízení ministerstva námořnictví z 19. října 1863 č. 88 ř. z., o zavedení nového seznamu posádky k použití rakouských obchodních lodí pro dálné plavby a plavby pobřežní, nařízení ministerstva námořnictví ze dne 3. května 1864 č. 42 ř. z., o zavedení námořnických knížek pro lodní mužstvo na rakouských obchodních lodích a j.
Tyto předpisy nemohly pochopitelně vyhovovat ani omezeným potřebám československé námořní plavby za předmnichovské republiky. Tím méně mohou vyhovovat potřebám dnešní plavby námořní a zásadám lidově demokratického zřízení. Je proto nezbytně nutné položit nový zákonný podklad pro úpravu otázek námořní plavby československé a vydat nové československé námořní předpisy, v nichž dojdou výrazu základní zásady našeho lidově demokratického řádu.
Pro tuto novou úpravu jsou nám cenným vodítkem zkušenosti Sovětského svazu a zemí lidově demokratických v oboru námořní plavby.
V SSSR zákonná úprava námořní plavby spočívá na zákoníku obchodní plavby námořní SSSR ze dne 14. července 1929 s pozměňovacími a doplňovacími předpisy.
V zemích lidově demokratických je v poslední době zřejmá tendence uvést námořní předpisy v soulad s hospodářským a politickým vývojem. Tak v Rumunsku byl vydán dekret z r. 1950 o námořním obchodním loďstvu, v Bulharsku platí zákon o pobřežní a přístavní policii z roku 1944 a v roce 1950 byl vydán řád o službě na námořních lodích. Lidová republika Maďarská vydala v roce 1951 dekret o vlajce námořních lodí. V Polsku, kde dosavadní úprava navazuje na býv. říšskoněmecké právo námořní, se připravuje nová kodifikace námořního práva. Prozatím byl vydán zákon ze dne 28. dubna 1952 o práci
na polských námořních lodích obchodních v mezinárodní plavbě.
Poněvadž námořní plavba má převážně mezinárodní povahu, třeba se zmínit též o mezinárodních úpravách námořní plavby. Od roku 1921 byla totiž sjednána celá řada mezinárodních úmluv, které upravují různé obory námořní plavby: o omezení odpovědnosti provozovatelů námořních lodí, o hypotékách a přednostních nárocích k námořním lodím, úmluva o bezpečnosti života na moři, dále úmluvy přijaté na mezinárodních konferencích práce k ochraně námořníků (úmluva o pracovní smlouvě námořníků, úmluva o nejnižším věku dětí pro práci na moři, a j. ).
Z těchto mezinárodních ujednání zvlášť třeba uvést t. zv. Barcelonské prohlášení z 21. dubna 1921 o uznáni práva na vlajku států, jež nemají mořského pobřeží. V tomto pro* hlášení signatární státy uznávají vlajku lodi kteréhokoliv státu, který nemá mořského pobřeží, jsou-li tyto lodi zapsány v jediném určitém místě, jež leží na jeho území a jež je pro ně přístavem zápisným (rejstříkovým). Tímto prohlášením — je mezinárodně uznáno právo Československa, aby námořní lodi pluly pod československou vlajkou.
Při vypracování osnovy nového zákona o námořní plavbě, který vytvoří podklad pro další právní úpravu, bylo přihlédnuto k právě zmíněným předpisům SSSR a států lidově demokratických a k mezinárodním úmluvám.
Při práci na osnově zákona byly směrnicí tyto zásady:
1. zásadně byl převzat systém sovětského námořního práva, jak je kodifikováno v zákoníku (námořní plavby obchodní SSSR, ovšem s přihlédnutím ke zvláštním poměrům vyplývajícím zejména ze skutečnosti, že náš stát nemá mořské pobřeží;
2. osnova upravuje nejen provoz námořní plavby a souvisící s tím otázky, ale též majetko-právní otázky souvisící s námořní plavbou, jež dosud byly upravovány v námořním obchodním zákoně, takže zákon bude obsahovat vyčerpávající úpravu právních otázek námořní plavby;
3. při tom zákon bude rámcovým zákonem, který vytyčí hlavní zásady navrhované úpravy a podrobnosti přenechá prováděcím předpisům, čímž bude zajištěna žádoucí pružnost celkové úpravy.
Jako prováděcí předpisy bude zapotřebí vydat zejména předpisy o vedení československého námořního rejstříku, předpisy o způsobilosti lodí k plavbě a o cejchování lodí, řád o službě na námořních lodích, předpisy o způsobilosti členů lodních posádek, předpisy
o podmínkách pro námořní přepravu (přepravní právo námořní), předpisy o společné havárii a j.
Forma prováděcích předpisů nebude jednotná. s ohledem na různý obsah norem přicházejících v úvahu. Některé předpisy budou vydány ve formě nařízení ministra, u jiných se vystačí s formou vyhlášky nebo. směrnic ministerstva.
Provedení zákona nevyžádá si nových finančních výdajů pro státní správu.
Část zvláštní.
K hlavě I (úvodní ustanovení).
K §§ 2—3:
Osnova zde vychází z platného stavu, podle něhož ministerstvu dopravy přísluší věci námořní plavby a dozor nad námořní plavbou. Toto řešení je účelné a odpovídá úpravě ve všech lidově demokratických státech s výjimkou SSSR a Polska, kde jsou pro plavbu zřízena zvláštní ministerstva.
Poněvadž v přítomné době provozuje námořní plavbu Čechofracht, akciová společnost pro námořní dopravu, která náleží do působnosti ministerstva zahraničního obchodu, je třeba, aby se ministr dopravy při vydávání prováděcích předpisů, jakož i při vydávání příkazů a zákazů, které by zasahovaly do provozu námořní plavby po stránce obchodní, dohodl s ministrem zahraničního obchodu.
Pro podnikání v oboru (námořní plavby ponechává se možnost úpravě podle zvláštních předpisů, které budou obsahovat zmocnění pro podniky k provozování námořní dopravy. Dosud takové zmocnění mají národní dopravní podniky plavební ČSPLO a ČSPD a čechofracht. Pro případ, že by se v budoucnosti ukázala potřeba zřídit nový podnik v oboru námořní plavby, poskytuje osnova možnost zřídit jej ve formě, která by s ohledem na převážně zahraniční provoz takového podniku co nejlépe vyhovovala.
K § 4:
Osnova nahrazuje zastaralý pojem rejdaře (loďaře) pojmem provozovatele lodi. Provozovatel lodi musí mít podle definice právní
i faktickou možnost lodí jako takovou disponovat. Není proto provozovatelem lodi charterer, není-li zároveň zaměstnavatelem velitele lodi a posádky.
K § 5:
Toto ustanovení obsahuje nejnutnější kolisní normy, při čemž jako zásada se přijímá právo vlajky.
K hlavě II (Námořní loď).
K oddílu l (Právo plout pod československou vlajkou).
Právo plout pod československou vlajkou může být zásadně přiznáno jen lodím, jež náleží československým občanům či právnickým osobám. Samotná okolnost, že námořní loď je ve vlastnictví československých občanů nebo právnických osob, ještě nestačí, aby loď směla plout pod československou vlajkou. Toto právo musí být lodi uděleno vydáním lodního certifikátu a loď musí být zapsána do námořního rejstříku. Při vydání lodního certifikátu bude vždy dbáno toho, aby československé lodi námořní se dostaly do rukou jen takových vlastníků a provozovatelů, kteří skýtají záruku, že námořní plavba pod československou vlajkou bude provozována v souhlasu se zásadami našeho lidově demokratického zřízení. Netřeba, aby loď byla ve výhradném vlastnictví československých občanů, ale vždy bude zapotřebí, aby československý vlastník lodi měl takový vlastnický podíl, aby umožňoval volnou disposici lodí.
V § 6 odst. 2 řeší se též případ, kdy loď je v provozu československého provozovatele, který však není jejím vlastníkem. I v tomto případě může ministerstvo dopravy udělit lodi právo plout pod československou vlajkou, ovšem jen za předpokladu, že provozovatel splnil podmínky československé státní příslušnosti.
V % 9 jsou uvedeny důvody zániku a odnětí práva plout pod československou vlajkou. Ministerstvo dopravy odejme toto právo zejména tehdy, jestliže provozovatel lodi provozuje plavbu způsobem odporujícím našemu lidově demokratickému řádu.
K oddílu 2 (Zápis lodí do námořního rejstříku).
Podle § 10 osnovy nevede námořní rejstřík soud, jak tomu bylo dosud, ale ministerstvo dopravy. To odpovídá stavu platnému v SSSR a zemích lidově demokratických, kde námořní rejstříky vedou přístavní nebo námořní úřady. Takto se zjednoduší i řízení, poněvadž současně s udělením práva plout pod československou vlajkou bude loď zapsána do rejstříku. Bude tedy možno vydat současně lodní certifikát i rejstříkový list. Rejstříkový list osvědčuje jako dosud skutečnost zápisu lodi do rejstříku.
V § 10 je pamatováno na možnost, aby lodi menší prostornosti do 20 r. t. byly osvobozeny od povinnosti zápisu do rejstříku.
Domovským (rejstříkovým) přístavem všech československých námořních lodí je
Praha (§ 12 osnovy). Tímto je splněna podmínka zmíněného již Barcelonského prohlášení o uznání práva na vlajku států, jež nemají mořského pobřeží.
Protože do rejstříku mohou být zapisovány jen lodi způsobilé k plavbě a musí být také v tomto stavu udržovány, je zapotřebí, aby před zápisem do rejstříku byla prokázána způsobilost lodi k plavbě. Osvědčení o způsobilosti (dosavadní připouštěcí list) vydává ministerstvo dopravy (§ 13 osnovy).
Před zápisem do rejstříku musí býti dále loď cejchována. Osvědčení o tom (výměrný list) vydává rovněž ministerstvo dopravy, které může případně uznat výměrný list vydaný úřadem jiného státu.
§§ 15 až 20 upravují zásady pro zápisy lodí do rejstříku a řízení v rejstříkových věcech.
K oddílu 3 (Lodní listiny).
úprava navržená pro lodní listiny odpovídá všeobecně platnému stavu a nahrazuje dosud velmi roztříštěné předpisy.
Pokud jde o osvědčení o nejmenší výšce volného okraje, jež podle § 21 odst. 1 písm. i) osnovy má vydávat ministerstvo dopravy, třeba poznamenat, že podle mezinárodní úmluvy o nejmenší výšce volného okraje námořních lodí, podepsané dne 5. července 1930 v Londýně, toto osvědčení vydávají jen státy, které ke zmíněné úmluvě přistoupily. Bude proto zapotřebí, aby československo přistoupilo k této úmluvě, k níž přistoupil již Sovětský svaz.
K oddílu 4 (Právo vlastnické a zástavní k lodi).
Ustanovením § 23 osnovy o schvalování smluv o převodech vlastnictví a zřízení práva zástavního k lodi ministerstvem dopravy, má být zajištěna náležitá, kontrola převodů a zatěžování (námořních lodí, aby jich nemohlo být zneužito k účelům, jež by byly v rozporu s tímto zákonem.
K hlavě III (Lodní posádka).
K části l (Ustanovení společná).
Členy lodní posádky mohou být zásadně na československých lodích námořních jen českoslovenští občané. Výjimky může povolit ministerstvo dopravy (§ 26).
Jinak osnova nezamýšlí měnit dosavadní stav příslušnosti ministerstva spojů ve věcech radiotelegrafistů.
K částem 2 a 3 (Velitel lodi a ostatní členové lodní posádky).
úprava postavení velitele lodi (kapitána) se přidržuje sovětského vzoru s potřebnými změnami vyplývajícími ze situace našeho státu, který nemá mořské pobřeží, a kde tedy styk velitele lodi s orgány a úřady domovského státu je podstatně ztížen.
K hlavě IV (Námořní přeprava):
Rámcové ustanovení osnovy umožňuje podrobnou úpravu námořního práva přepravního v prováděcích předpisech. Nebylo by zajisté účelným, aby celý komplex norem o námořních přepravních smlouvách nákladních, o chartrování lodí, o konosamentech atd. byl zařazen přímo do zákona. Jde přece jen o materii, která podléhá vývoji a která v našich poměrech si nevyžaduje formy zákona vzhledem na poměrně malý okruh účastníků.
V prováděcích předpisech bude zapotřebí vzít zřetel též na mezinárodní úpravu konosamentů podle bruselské úmluvy ze dne 25. srpna 1925 o sjednocení některých pravidel pro konosamenty (t. zv. haagská pravidla).
K hlavě V (O společné havárii).
Podobné řešení je zvoleno i pro úpravu společné havárie a otázek s ní souvisících. Také zde se osnova omezuje na ohraničení základních pojmů a vlastní úpravu přenechává prováděcím předpisům. Mezinárodně spočívá úprava společné havárie na t. zv. York-antverpských pravidlech, jež jsou čas od času přepracovávána a k nimž bude zapotřebí vzít zřetel.
K hlavě VI (Odpovědnost při srážce lodí).
Odpovědnost při srážce lodí je upravena dosud platným zákonem ze dne 29. července 1912 č. 151 ř. z., o ručení za srážku lodí a o nárocích za pomoc a záchranu v námořním nebezpečí. Tento zákon provedl vnitrostátně bruselskou úmluvu o sjednocení některých pravidel o srážce lodí ze dne 23. září 1910.
Osnova přejímá tuto úpravu v plném rozsahu a provádí jen stylistickou úpravu. Věcných změn proti dosavadnímu stavu není.
Poznamenává se, že ustanovení zákona č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky, neplatí pro námořní lodi.
K hlavě VII (Odměna za poskytnutí pomoci).
Odměnu za poskytnutí pomoci a záchranu v námořním nebezpečí upravuje rovněž zrníněný zákon ze dne 29. července 1912, který převzal ustanovení bruselské úmluvy o sjednocení některých pravidel o poskytnutí pomoci a záchraně v námořském nebezpečí ze dne 23. září 1910.
I zde osnova přejímá dosavadní ustanovení v plném rozsahu s některými stylistickými změnami bez věcných změn.
K hlavě VIII (Omezení odpovědnosti provozovatele lodi).
V nesnadné otázce omezení odpovědnosti provozovatele lodi přiklonila se osnova v hlavních zásadách k sovětskému systému omezení odpovědnosti provozovatele lodi, jak je vytyčen v čl. 175 až 181 zákoníku námořní obchodní plavby SSSR.
K hlavě IX (Přednostní nároky).
Osnova přejímá zásadně ustanovení sovětského zákoníka námořní plavby obchodní, jež navazují na bruselskou úmluvu o sjednocení některých pravidel o hypotékách a přednostních nárocích na lodích námořních.
K hlavě X (Promlčecí doba).
Protože některé promlčecí lhůty v mezinárodních úmluvách a pravidlech jsou stanoveny kratší dobou, než je tříletá lhůta promlčecí § 90 občanského zákoníka, bylo zapotřebí tyto případy s kratší lhůtou uvést výslovně v zákoně.
K hlavě XI (Ustanovení závěrečná).
Tu se odkazuje na výklad ve všeobecné části této zprávy a k němu se dodává:
Ustanovení § 70 upravuje kromě zmocnění k vydání prováděcích předpisů též včleňování mezinárodních smluv, dotýká jících se námořní plavby, do vnitrostátního právního řádu.
V § 71 odst. l je obsažena všeobecná Zrušovací klausule vztahující se na předpisy, jež upravují otázky námořní plavby. Všechny tyto předpisy nebude však možno nahradit najednou. Tomuto nedostatku odpomáhá ustanovení § 71 odst. 2, podle něhož je možno po dobu, než budou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupovat i nadále přiměřeně podle dosavadních předpisů.
V Praze dne 30. září 1952.
Úřadující náměstek předsedy vlády:
Dr Dolanský v. r.
Ministr dopravy: A. Pospíšil v. r.
Státni tiskárna, n. p., 01 — 3273-52.