Národní shromáždění republiky Československé 1952.

I. volební období. 9. zasedání.

637.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1952

o Československém Červeném kříži a o užívání znaku a názvu

Červeného kříže.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

československý červený kříž získává a vychovává pracující lid k účasti na plnění zdravotních úkolů a k mezinárodní solidaritě pracujících v duchu socialistického humanismu, bojuje proti nebezpečí válek a přispívá tak k upevnění světového míru.

§ 2.

Československý červený kříž je jedinou státem uznanou organisací červeného kříže na území československé republiky; je dobrovolnou organisací podle zákona ze dne 12. června 1951, č. 68 Sb., o dobrovolných organisacích a shromážděních, a řídí se ve své činnosti vlastním organisačním řádem.

§ 3.

Československý červený kříž plní zejména tyto úkoly:

l. organisuje školení dobrovolných pracovníku v první pomoci, organisuje a provádí všestrannou zdravotnickou přípravu obyvatelstva, pomáhá orgánům státní správy v národní transfusní službě, v organisování a provádění hygienických a protiepidemických opatření, zdravotnické výchovy lidu a pomoci obyvatelstvu při živelních pohromách, vydává publikace a časopisy a plní další zdravotní a sociální úkoly, které mu svěřuje stát;

2. působí jako výlučné uznaná národní pomocná organisace vojenské zdravotnické služby podle ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949, o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, o zacházení s válečnými zajatci a o ochraně civilních osob za války.

§ 4.

(1) Prostředky k plnění svých úkolů získává Československý Červený kříž z členských příspěvků, z výnosů vlastních akcí, z darů a dědictví; stát poskytuje československému červenému kříži na jeho činnost každoroční příspěvek.

(2) Osvobození československého červeného kříže od daní, poplatků a dávek včetně cla upravují zvláštní předpisy.

§ 5.

(1) Ministerstvo zdravotnictví vykonává dozor na činnost československého červeného kříže a na jeho hospodaření; působnost ministerstva vnitra podle zákona č. 68/1951 Sb. zůstává nedotčena.

(2) Podrobnosti upraví ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 6.

(1) Užívání znaku a odznaku červeného kříže (červeného kříže V bílém poli), jakož i názvu "červený kříž" se v době míru i v době ozbrojeného konfliktu řídí ustanoveními ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949. Totéž platí o užívání ostatních znaků a názvů chráněných uvedenými úmluvami.

(2) V době míru smějí v rámci těchto úmluv užívat znaku a názvu červeného kříže pouze:

a) československý červený kříž a jeho organisační složky v mezích svého organisačního řádu,

b) zdravotnická služba branné moci a jiných ozbrojených sborů,

c) mezinárodní organisace červeného kříže a její personál, pokud vykonávají svou činnost na území československé republiky s povolením vlády.

d) jiné orgány a osoby s výslovným souhlasem československého červeného kříže pro vozidla, užívaná jako ambulance a pro stanice první pomoci určené výhradně k ošetřování raněných a nemocných.

§ 7.

Zrušuje se zákon č. 479/1929 Sb., o ochraně znaku a názvu červeného kříže.

§ 8.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

A. část všeobecná.

Úkoly, před nimiž stojí v údobí výstavby socialismu naše zdravotnictví, jsou takové povahy a takového rozsahu, že je třeba mobilisovat k účasti na jejich plnění široké vrstvy lidu. Po sovětském vzoru má jednu z nejdůležitějších organisačních základen této účasti tvořit červený kříž.

Dřívější Československý červený kříž nedával svým vedením, složením ani celkovou linií práce záruky úspěšného plnění takovéto funkce. Nebyl organisací lidovou. V jeho vedení se uplatňovaly především buržoasní a maloburžoasní kruhy. V celku se Československý Červený kříž projevoval jako instituce charitativní, která spolu s jinými podobnými institucemi pomáhala zastírat skutečné příčiny toho, proti čemu podle svého programu měla bojovat. Odtud pramenil i celkový chladný poměr dělnické třídy k čs. červenému kříži.

Teprve porážka kapitalismu a budování socialismu v našem státě dává čs. červenému kříži nové perspektivy jeho vývoje, nové možnosti a úkoly. Dnes může čs. červený kříž opravdu účinně pomáhat státu v plnění těch jeho úkolů, které bezprostředně souvisí s prohlubováním péče o člověka.

Tyto možnosti červeného kříže, jeho význam pro organisační podchycení iniciativy širokých vrstev lidu především na poli zdravotní péče, byly správně pochopený hned po říjnové revoluci v Sovětském svazu. Rozhodnutím Rady lidových komisařů ze dne 7. srpna 1918 byl ruskému červenému kříži uložen úkol pomáhat orgánům státu při péči o obyvatelstvo zejména v době války a různých pohrom a při jiných opatřeních organisovaných lidovým komisariátem zdravotnictví. Bylo zároveň stanoveno, že Sovětský červený kříž požívá ochrany Všech vládních orgánů. Správnost této linie byla prokázána zejména úspěšnou prací Sovětského Červeného kříže za Velké vlastenecké války.

Aby tyto funkce a zejména též svoje poslání na poli mezinárodním mohl s úspěchem plnit i náš čs. červený kříž, musí se stát organisací opravdu lidovou, musí se mu se strany státu dostat náležité autority a hospodářského zajištění. Navržený zákon má proto splnit tyto úkoly:

a) Zákon má především splnit funkci mobilisační; tím, že závažnou formou zákona bude zdůrazněno nové poslání čs. červeného kříže, budou nepochybně spoluvytvářeny i předpoklady úspěšného masového náboru a proniknutí Čs. červeného kříže do závodů a na vesnici a tím i jeho důsledné demokratisace.

b) čs. červený kříž má dále být vybaven se strany státu náležitou autoritou. K tomu má právě přispět tento zákon tím, že prohlašuje Čs. červený kříž za organisaci, jež pomáhá orgánům veřejné správy, a které může stát ukládat úkoly zdravotní a sociální, jež jsou jinak povinny plnit jeho orgány, a za jedinou organisaci, která na území našeho státu může vykonávat v případě války určité funkce vyplývající ze ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949. S tím souvisí i ustanovení o užívání znaku a názvu Červeného kříže, které je v době míru vyhrazeno především čs. červenému kříži.

c) Třetím předpokladem úspěšného plnění závažných úkolů ukládaných čs. červenému kříži státem je hospodářské zajištění čs. červeného kříže. Hlavním finančním zdrojem této organisace, vybudované na podkladě dobrovolnosti, budou ovšem jeho členské příspěvky. Je však nutné a správné, aby stát pravidelně dotoval čs. červený kříž ze svého rozpočtu a usnadňoval mu jeho činnost osvobozením od daní, dávek a poplatků v rámci příslušných předpisů. Rozhodně je nutno pro budoucnost zúčtovat s tím, aby čs. červený kříž byl nucen si opatřovat své prostředky veřejnými sbírkami.

Čs. červený křiž byl vždy subvencován státem, ale státní příspěvky na jednotlivé druhy jeho činnosti byly zařazeny v různých kapitolách státního rozpočtu. Z podnětu ústředního akčního výboru Národní fronty a na přání ministerstva financí byl v r. 1951 státní příspěvek čs. Červenému kříži zařazen do kapitoly Všeobecná pokladní správa, kterou obhospodařuje ministerstvo financí; na rok 1952 byl zařazen přímo do kapitoly ministerstva financí. Výše tohoto příspěvku letos i v budoucích letech bude záviset zejména na 'množství a nákladnosti úkolů, které bude státní správa čs. červenému kříži svěřovat.

B. část zvláštní.

§ l určuje čs. Červenému kříži všeobecnou linii jeho činnosti, kterou se bude řídit náplň jeho organisačního řádu a která je podrobněji rozvedena ve všeobecné části důvodové zprávy; zvláště je vyzdvihnuta skutečnost, že humanistickému poslání červeného kříže se v novém uspořádání společnosti dostává nové náplně, aby se tak zdůraznil rozdíl od charitativní koncepce práce této organisace ve společnosti kapitalistické.

§ 2 konstatuje, že navržený zákon nemění nic na dosavadní organisační struktuře Čs. Červeného kříže, jež je v souladu s jeho členstvím v mezinárodní organisaci Červených křížů. čs. červený kříž dále zůstává jedinou státem uznanou organisací červeného kříže na území ČSR; nový zákon o dobrovolných organisacích a shromážděních (zákon č. 68/1951 Sb. ), kterým byl nahrazen býv. spolkový zákon, uznává v § 5 čs. červený kříž za dobrovolnou organisaci a dává mu možnost upravit vlastním organisačním řádem jeho úkoly tak, aby odpovídaly jeho poslání, jak je uvedeno v § 1.

§ 3 vyjmenovává pod bodem l příkladmo hlavní vnitrostátní úkoly Čs. Červeného kříže, zejména ty, v jejichž plnění pomáhá Čs. červený kříž orgánům státní správy. Všestrannou zdravotnickou přípravu obyvatelstva provádí Čs. červený kříž tak, jak mu to uloží stát, nebo jak to vyplývá z jeho kolektivního členství v jiných státem uznaných organisacích.

Obsahem druhého bodu se splňuje povinnost ČSR stanovit organisaci, která bude v našem státě vykonávat ustanovení nových ženevských úmluv z 12. srpna 1949, jejichž účastníkem je ČSR (příslušné ratifikační listiny byly složeny dne 19. prosince 1950, takže tyto úmluvy jsou pro ČSR závazné již od 19. června 1951). Na rozdíl od úkolů uvedených v bodu prvém jsou tyto úkoly svěřeny Čs. Červenému kříži výlučně.

§ 4 odstavec l určuje, které prostředky mají nadále sloužit k plnění úkolů Čs. červeného kříže. Výše státního příspěvku se bude řídit v rámci předpisů platných pro státní rozpočet

zásadou, že Čs. Červenému kříži musí být vzhledem k obsahu § 3 státem poskytnuta dostatečná subvence, aby nebyl odkázán na výnos veřejných sbírek. Důsledkem sjednocení dozoru na činnost Čs. Červeného kříže bude i soustředění státního příspěvku na činnost Čs. červeného kříže do jedné rozpočtové kapitoly.

Odstavec 2 vyslovuje zásadu, že Čs. červený kříž má pro svou všestranně lidu prospěšnou činnost být osvobozen od daní, poplatků a dávek včetně cla. Čs. červenému kříži již podle platných předpisů některá takováto osvobození příslušejí, někdy pak se řeší jeho úlevy v tomto směru podle individuálních okolností. Není možno shrnout do stručného ustanovení tohoto zákona všechny tyto případy a nebylo by to ani účelné; proto se zákon omezuje na konstatování, že takováto osvobození jsou upravena zvláštními předpisy. I když tedy nemá tento odstavec normativní význam, je důležitý potud, že upozorňuje na jednu z výhod, které stát Čs. Červenému kříži poskytuje.

§ 5: Dozor na odbornou i hospodářskou činnost Čs. Červeného kříže se soustřeďuje v ministerstvu zdravotnictví. Až dosud ukládaly Čs. Červenému kříži jednotlivé resorty různé úkoly isolovaně; je třeba, aby v zájmu koordinace úkolů i úspornosti jejich provádění podléhal Čs. červený kříž ve shora uvedených věcech přímo jen jednomu resortu, jehož zájem na náplni činnosti Čs. Červeného kříže převládá, totiž ministerstvu zdravotnictví. Proto i vydávání směrnic pro provádění úkolů státem uložených i pro hospodaření Čs. Červeného kříže se soustřeďuje v ministerstvu zdravotnictví. Směrnice pro hospodaření budou samozřejmě vydány v dohodě s ministerstvem financí.

§ 6 upravuje nově užívání znaku a názvu červeného kříže. Proti ustanovením bývalého zákona č. 479/1921 Sb., o ochraně znaku a názvu červeného kříže, který se současně zrušuje, jsou zde změny plynoucí z textu nových ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Trestní ustanovení o ochraně červeného kříže jsou obsažena v trestním zákoně správním (§ 113).

V Praze dne 23. září 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr zdravotnictví: J. Plojhar v. r.

Státni tiskárna, n p, 01 — 3257-52.