Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 9. zasedání.
636.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1952
o rybářství.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I. úvodní a všeobecná ustanovení.
§ 1. Účel zákona.
účelem tohoto zákona je upravit podle zásad socialistického hospodaření chov ryb a jiných vodních zvířat v tekoucích vodách i rybnících tak, aby přispíval k dalšímu zlepšení výživy pracujících.
§ 2.
Rybářské právo v tekoucích vodách a hospodaření v rybnících.
(1) Rybářství se provozuje:
a) výkonem rybářského práva v tekoucích vodách,
b) hospodařením v rybnících.
(2) Rybářské právo opravňuje chovat, hájit, lovit a přivlastňovat si v tekoucích vodách ryby, raky a perlorodku říční a ostatní škeble.
(3) Ustanovení tohoto zákona o rybářském právu v tekoucích vodách platí též o rybářském právu v přehradách, jezerech, propadlinách vzniklých těžbami, odstavených ramenech vzniklých regulací a tůních. V pochybnostech, zda jde o tekoucí vody nebo rybník, rozhoduje okresní národní výbor.
Oddíl II.
Rybářské právo v tekoucích vodách. § 3.
Zestátnění rybářských práv.
(1) Rybářské právo v tekoucích vodách patří státu. Rybářská práva, která dosud patřila jiným osobám, zanikají bez náhrady.
(2) Dosavadní nájemní smlouvy o rybářských právech se zrušují; z důvodu tohoto zrušení mají nájemci nárok jen na vrácení poměrné části nájemného, pokud bylo zaplaceno předem.
§ 4. Výkon rybářského práva.
Stát umožní výkon rybářského práva v širokém rozsahu pracujícím, a to prostřednictvím orgánů, jež stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu. V tekoucích vodách na pozemcích vojenské správy vykonává stát rybářské právo prostřednictvím odborných orgánů vojenské správy.
§ 5. Rybářské revíry.
Ministerstvo zemědělství rozdělí v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu tekoucí vody na rybářské revíry tak, aby se umožnil řádný a plánovitý výkon rybářského práva. Při tom provede v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu též územní rozdělení výkonu rybářského práva mezi orgány stanovené podle § 4.
§ 6. Rybářský hospodář.
Pro každý rybářský revír musí být ustanoven rybářský hospodář a jeho zástupce; ustanovuje je se souhlasem krajského národního výboru ten, kdo sám vykonává v revíru rybářské právo. Rybářský hospodář (zástupce) je povinen hospodařit podle hospodářského plánu a odpovídá za řádné hospodaření v revíru.
§ 7.
Rybářský lístek a povolenka k rybolovu.
(1) Kdo loví ryby v tekoucích vodách, musí mít při sobě rybářský lístek vydaný okresním národním výborem a povolenku k rybolovu vydanou rybářským hospodářem a je povinen se řídit rybářským řádem vydaným ministerstvem zemědělství.
(2) Ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu může ve výjimečných případech vydat povolenku, která opravňuje k lovu ryb na celém území státu. Tato povolenka nahrazuje jak rybářský lístek vydaný okresním národním výborem, tak i povolenku k rybolovu vydanou rybářským hospodářem.
§ 8. Chráněné oblasti.
Pokud toho vyžaduje zájem chovu ryb (tření ryb, odchov rybího plůdku, přezimování a pod. ), po případě chovu jiných vodních zvířat, může krajský národní výbor, a podle jeho zmocnění i okresní národní výbor, prohlásit části rybářských revírů za chráněné oblasti.
§ 9.
Přístup na cizí pozemky za účelem výkonu rybářského práva.
K výkonu rybářského práva mohou opravně né osoby vstupovat na pobřežní pozemky, na něž není vstup zakázán v obecném zájmu. Jsou však povinny nahradit škodu způsobenou výkonem rybářského práva.
§ 10.
Výkon rybářského práva na pozemcích zaplavených při povodni.
Držitelé pozemků zaplavených při povodni nejsou oprávněni lovit ryby na těchto pozemcích a nesmějí činit opatření, jimiž by zabránili rybám vrátit se do tekoucí vody; mohou si přivlastnit jen ty ryby, které zůstaly na jejich pozemcích po opadnutí vody, jestliže rybářský hospodář do 3 dnů po opadnutí vody neučinil opatření k záchraně ryb.
§ 11. Ochrana rybářství.
Při projektování, budování, provozu a udržování vodních děl a zařízení a při jiném užívání tekoucích vod je nutno přihlížet k potřebám rybářství; platí o tom předpisy o hospodaření s vodami.
Oddíl III. Hospodaření v rybnících.
§ 12.
Držitelé rybníků, pokud jsou způsobilé pro chov ryb, jsou povinni udržovat rybníky v řádném hospodářském stavu a řádně v nich hospodařit.
Oddíl IV.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná, §13.
Zavádění chovu nových druhů ryb a jiných vodních zvířat.
Zavádět chov ryb a jiných vodních zvířat, které nebyly dosud chovány ve vodách československé republiky, lze jen se souhlasem ministerstva zemědělství, které jej udělí v dohodě s ministerstvy školství, véd a umění, lesů a dřevařského průmyslu a zdravotnictví.
§ 14.
Výkon rybářského práva v pohraničních územích.
Pokud mezinárodní smlouvy mají o výkonu rybářského práva v pohraničních územích a ve vodních tocích prohlášených za mezinárodní toky zvláštní ustanovení, platí tato ustanovení.
§ 15. Přechodná opatření.
(1) Rybářské lístky, průkazy a oprávnění k výkonu rybářských práv a povolenky k rybolovu, vydané podle dosavadních předpisů, pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1952.
(2) Dosavadní uživatelé rybářských práv jsou oprávněni a povinni rybářská práva řádně vykonávat do doby, kdy se ujmou výkonu rybářského práva orgány stanovené podle § 4.
(3) Opatření učiněná podle tohoto zákona
před jeho účinností pokládají se za učiněná p8-
dle tohoto zákona.
§16. Prováděcí předpisy.
Ministerstva zemědělství vydá v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení ústřední rady odborů podrobné předpisy k provedení tohoto zákona. Při tom může zejména stanovit, která jiná vodní zvířata, než zvířata uvedená v § 2 odst. 2, jsou předmětem rybářského práva, dobu hájení jednotlivých druhů ryb a jiných vodních zvířat, způsoby a podmínky jejich lovu a zákonnou míru ryb, způsob hubení, po případě chovu zvířat ohrožujících chov ryb a jiných vodních zvířat, podrobnosti o hospodaření v rybnících, o umělém chovu ryb a o způsobilosti odborných pracovních sil v rybničním hospodářství a v umělém chovu ryb, dále upravit podrobnosti o tvoření rybářských revírů, o vyznačení a změnách Jejich hranic a jejich pronajímání a hospodaření v nich, způsobilost rybářského hospodáře, vydávání rybářských lístků (zejména komu nesmí být rybářský lístek vydán, komu může být jeho vydání odepřeno), vydávání povolenek k rybolovu, zřizování chráněných oblastí a jejich vyznačení v přírodě a uložit povinnost ustanovit přísežného hajného k ochraně rybářství.
§ 17. Zrušovací ustanovení.
Zrušují se předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména
1. zákon č. 22/1885 čes. z. z., o některých opatřeních ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
2. zákon č. 58/1885 ř. z., o úpravě rybářství ve vodách vnitrozemských,
3. rybářský zákon č. 62/1896 mor. z. z., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
4. zákon č. 79/1882 mor. z. z., o některých opa-
třeních ke zvelebení rybářství ve vnitrozem ských vodách,
5. zák. čl. XIX /1888, o rybářství,
6. vládní nařízení č. 306/1936 Sb., o úpravě rybářství v zemích Slovenské a Podkarpatoruské,
7. vládní nařízení č. 5/1942 Sb., o částečné úpravě rybářství,
8. vládní nařízení č. 167/1943 Sb., kterým se částečně upravuje obhospodařování rybníků.
§ 18. Účinnost.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Rybářství v tekoucích vodách.
Dosavadní úprava rybářství v tekoucích vodách (v tekoucích vodách mluvíme o rybářském právu) nevyhovuje, neboť je nejednotná, neúplná a zastaralá.
Nejednotnost úpravy rybářského práva záleží především v tom, že jinak je upraveno rybářské právo na území býv. české země, jinak na území býv. Moravskoslezské země a, jinak na Slovensku.
Na území býv. České země nenabyl účinnosti říšský zákon rybářský č. 58/1885 ř. z. Rybářské právo je tu upraveno zemským zákonem č. 22/1885 čes. z. z., o některých opatřeních ke zvelebení rybářství, ve znění zákona č. 30/1891 čes. z. z. (t. zv. rybářským zákonem policejním), vyhláškou býv. místodržitele v cechách č. 23/1897 čes. z. z., vládním nařízením z doby nesvobody č. 5/1942 Sb., o částečné úpravě rybářství, a prováděcími předpisy k tomuto nařízení.
Na území býv. Moravskoslezské země platí dosud říšský zákon rybářský č. 58 1883 ř. z., prováděcí zákon zemský č. 62/1896 mor. z. z. (t. zv. rybářský zákon produkční), pozměněný §§ 4 a 10 vl. nař. č. 5/1942 Sb., zemský rybářský zákon policejní č. 79/ 1882 mor. z. z. a pro váděcí předpisy k vládnímu nařízení č. 3/1942 Sb. Před vydáním vl. nař. Č. 5 1942 Sb., které rozšířilo platnost rybářského práva, které platilo jen na území býv. Moravské země, na úze mí Slezska, platil ve Slezsku zemský rybářský zákon č. 28/1883 slez. z. z.
Na Slovensku platí dosud rybářský produkční zák. čl. XIX/1888 s doplňky.
Nejednotnost rybářského práva záleží dále v tom, že otázka, komu přísluší rybářské právu v tekoucích vodách, je jinak řešena v českých krajích a jinak na Slovensku. V českých krajích rybářské právo v tekoucí vodě patří obyčejně osobě zcela jiné než vlastníku koryta a je tudíž právem samostatným. Naproti tomu na Slovensku je rybářské právo zásadně příslušenstvím pozemkového vlastnictví a patří zpravidla vlastníku řečiště (§ 1 zák. čl. XIX 1888), jímž jest podle § 4 vodního zákona (zák. čl. XXIII 1885) vlastník pobřežního pozemku až k čáře, která vede středem řečiště.
Tato nejednotnost se vystupňovala po provedení nové organisace veřejné správy v českých krajích, kde nově vytvořené správní celky (kraje, okresy) přesahují leckde hranice býv. zem ských samospráv české a moravskoslezské, tak že v některých nových krajích, po případě okresech (na př. Jihlava) platí dvojí rybářské právo, t. j. jednak zemské zákony české, jednak zemské zákony moravské.
Neúplnost dosavadní úpravy nutno spatřovat v tom, že v našem státě nebyl dosud vydán celostátní produkční zákon rybářský, t. j. zákon, který by dostatečné upravoval výrobu (chov) ryb. Tato neúplnost byla zejména pociťována v býv. české zemi, kde až do roku 1942 platil t. zv. rybářský zákon policejní, který jen upravoval zakázané způsoby lovu ryb, dobu hájení ryb a předepisoval průkazy (rybářské lístky), jichž je třeba k lovu ryb.
V r. 1942 bylo vydáno vl. nař. č. 5 /1942 Sb., o částečné úpravě rybářství. Toto nařízení má sice již ustanovení o chovu ryb a ukládá majitelům a nájemcům rybářských práv povinnost zarybňovací a pamatuje též na zřizování chráněných rybích trdlišť a chráněných rybích oblastí, nynějším potřebám však nevyhovuje.
Ani v býv. Moravskoslezské zemi (tam dosud platí t. zv. rybářský zákon produkční) a na Slovensku, kde dosud platí býv. uherský zákon, není chov ryb dostatečně upraven.
Hlavní vadou dosavadní úpravy však je kapitalistické nazírání, že se v rybářských předpisech nepřihlíží k významu, který má rybářství pro výživu lidu, že není postaráno o zarybňování a o řádné hospodaření v tekoucích vodách, že výkon rybářského práva je ponechán na vůli nahodilému zájmu kapitálově silných jednotlivců. Dosavadní zákonodárství je výrazem nazírání kapitalistické doby, kdy rybářské právo bylo předmětem spekulace, takže neumožňuje plánovaný chov ryb a jiných vodních zvířat, ba naopak dovoluje bezohledné drancování tekoucích vod ke škodě celku.
Rybářské právo se velmi často vztahuje na malé úseky tekoucích vod, mnohdy patří rybářské právo jiné osobě při břehu pravém a jiné osobě při břehu levém, takže je rybářské právo roztříštěno na nepatrné úseky, v nichž nelze řádně hospodařit. To platí zejména o Slovensku. Za dosavadní roztříštěnosti rybářského práva není možno stupňovat výrobu ryb a nelze přispět ke splnění úkolů, které zemědělství ukládá pětiletý hospodářský plán. Má-li být zvýšena rybí produkce, nutno nejrychleji odstranit dosavadní roztříštěnost rybářského práva v tekoucích vodách a rozdělit tekoucí vody na hospodářské celky (rybářské revíry) o takové rozloze, aby se v každém jednotlivém rybářském revíru mohlo samostatně a při tom úspěšně hospodařit. Nejjednodušeji a nejrychleji se dosáhne rozdělení tekoucích vod na účelné hospodářské celky a zvýšení rybí produkce jen tak, že veškeré rybářské právo v tekoucích vodách bude vyhrazeno státu.
Po provedené konfiskaci nepřátelského majetku a po provedené revisi první pozemkové reformy je sice stát vlastníkem značné části rybářských práv v tekoucích vodách, než zvýšení produkce ryb vyžaduje, aby státu příslušela veškerá rybářská práva. Stát bude nejlepší zárukou toho, že se v tekoucích vodách bude řádně a účelně hospodařit a že se rybí produkce podstatně zvýší k prospěchu všech vrstev pracujícího lidu měst i venkova.
R y b á ř s t v í v rybnících.
Rybářství v rybnících (zde se nemluví o rybářském právu, neboť v rybnících je rybářství součástí vlastnického práva k rybníku) je rovněž upraveno nevyhovujícím způsobem bez ohledu na zájmy celku, a to vl. nař. č. 167/1943 Sb., kterým se částečné upravuje obhospodařování rybníků. Toto nařízení bylo vydáno pro t. z v. protektorát a je použivatelné jen v češkých krajích.
Vzhledem k tomu, co bylo shora řečeno, je nutno rybářství upravit jednotně v celém státě, a to podle těchto zásad:
1. rybářské právo v tekoucích vodách přísluší státu,
2. tekoucí vody se rozdělí v hospodářsko celky (rybářské revíry) a bude se v nich hospodářiť podle plánu,
3. rybářské právo bude vykonávat jen socialistický sektor,
4. držitelé rybníků jsou povinni řádně hospodařit.
Věci rybářské spadají u krajských národních výboru do zemědělského referátu, a to do od dělení pro živočišnou výrobu. V této době obstarávají rybářskou agendu odborní rybářstí zaměstnanci jen u 3 krajských národních výboru. U ostatních 16 krajských národních vy boru obstarávají rybářskou agendu zaměstnán či, jejichž hlavním úkolem je pečovat o jiné odvětví zemědělské výroby a kteří nemají pro rybářské věci plnou kvalifikaci. Pro obstarávání rybářské agendy u 16 krajských národních vy borů bude třeba převést ke krajským národním výborům 16 zeměstnancú z jiných resortu, po případě je postupně nově přijmout.
Úhradu na zvýšený počet rybářských odbor niku v IX. referátech krajských národních výborů bude třeba v r. 1953 zajistit ve státním rozpočtu. Náklad bude činit ročně 1, 300. 000 Kčs a v příštích letech bude třeba zajistit ve státních rozpočtech stejné částky. Tyto náklady budou vyvažovány příjmy, které bude mít státní pokladna z poplatku, vybíraných za rybářské lístky podle zákona o správních poplatcích, které dříve plynuly do fondu pro zvelebení rybářství a které budou činit průměrně 10 mil. Kčs ročně.
Vyšší náklady prováděním zákona státní pokladně nevzniknou.
část zvláštní. K § 2:
Rozdělení vod, ve kterých se provozuje ry bářství, jednak na vody tekoucí, jednak na rybníky (viz odstavec 1), je nutné proto, že rybářství v tekoucích vodách vyžaduje jiné a po drobnější úpravy než rybářství v rybnících. Tekoucích vod se používá k nejrozmanitějším uče lům, na př. jako vodní síly, k plavbě, tudíž k účelům, jimiž jest rybářské právo omezováno nebo ohrožováno. Naproti tomu voda v rybnících podléhá disposici držitelů rybníku, jimž zpravidla patří též pozemky sousedící s rybníky, takže hospodaření v rybnících nepřichází
tak často do rozporu s jinými zájmy, jak je tomu u tekoucích vod.
Rybářské právo, jeho/ pojem se vymezuje v odstavci 2 osnovy, bylo dosud definováno jen v § l moravského rybářského zákona produkčního č. 62/1896 mor. z. z. Jinak nebylo v našich předpisech rybářské právo dosud definováno. Pojem rybářského práva, jak jej stanoví osnova, je proti dosavadnímu pojmu širší potud, že se zahrnuje do pojmu rybářského pra va též oprávnění hájit ryby a oprávnění přivlastnit si ulovené ryby, po případě jiná vodní zvířata. Naproti tomu je definice rybářského práva podle osnovy proti dosavadní definici užší potud, že se v osnově uvádějí z třídy korýšů jen raci, poněvadž jen chov raků má hospodářský význam. Chov škeblí, vyjma perlorodku říční, nemá pro rybářství význum, definice rybářského práva byla však rozšířena o škeble proto, poněvadž osoby neoprávněné k lovu ryb by mohly při rybolovu předstírat, že chytají škeble. Vztáhne-li ministerstvo zemědělství účinnost zákona i na jiná vodní zvířata, učiní tak v do hodě s ministerstvem lesu a dřevařského průmyslu.
Pojem tekoucích vod a pojem rybníka mohou být blíže vymezeny v prováděcím předpise. Za rybníky budou považována i rýžoviště, pokud se v nich budou chovat ryby.
V odstavci 3 byly přehrady, jezera, propadliny vzniklé tržbami, odstavená ramena, vzniklá regulací toků a tuně podrobeny režimu tekoucích vod proto, aby i těchto vod, které lze snadno začlenit do nejbližších rybářských revírů, bylo využito pro účely rybářské.
K §§ 3 až 5:
Zestátnění veškerých rybářských práv a výhradní výkon rybářského práva socialistickým sektorem, znamená rozšíření sektoru socialistického v hospodaření a zároveň vytlačení kapitalistického živlu z tohoto úseku zemědělské výroby.
Zestátnění se vztahuje nejen na t. zv. rybářská práva neomezená, která opravňují k lovu ryb všemi dovolenými způsoby, nýbrž i na rybářská práva omezená, která opravňují jen k určitému způsobu lovu ryb, jako jsou práva slupi, samočinná lapadla na lovení úhořů a pod.
Zestátněním rybářských práv, pokud dosud příslušela drobným a středním rolníkům (zejména na Slovensku), nebudou tito rolníci poškozeni, neboť rybářská práva, která jim dosud příslušela, se vztahují na nepatrnou výměru tekoucích vod, cena rybářského práva je proto rovněž malá, takže drobní a střední rolníci neg
budou ztrátu rybářského práva pociťovat, i když se jim za zestátněná rybářská práva neposkytne náhrada.
Rozdělení tekoucích vod na rybářské revíry provede ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu. Stejně tak stanoví i hospodářský plán v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu. Ve vojenských Újezdech učiní tak ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany.
Pracujícím se umožní prostřednictvím národních výborů levná a vydatná rekreace, kterou je rybářství v tekoucích vodách. Při dikci § 4 není vyloučeno, aby pověřilo ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu orgány stanovené podle § 4 pronajímáním revírů, na př. národním výborům, anebo naproti tomu aby pověřilo výkonem rybářského práva v revíru přímo národní výbory nebo jiné orgány. Tato dikce pružná neprejudikuje případným organisačním změnám veřejné správy a organisačního života ve státě vůbec. Při tom nutno dbát vždy zásady stanovené v § 4, aby byl pracujícím v širokém rozsahu umožněn lov ryb. To je zajištěno i tím, že podle § 16 bude ministerstvo zemědělství vydávat předpisy k zákonu po slyšení ústřední rady odborů. Bude pamatováno i na to, aby revíry dostaly i výzkumné ústavy rybářské a ústavy nebo podniky pro umělý chov ryb.
K § 6:
Instituce rybářského hospodáře vyplývá ze zásady osobní odpovědnosti za řádné hospoda ření v rybářském revíru a je obdobou instituce mysliveckého hospodáře podle zákona o myslivosti. Ve vodoprávním řízení bude interesentem a tudíž účastníkem řízení.
K § 7:
Instituce rybářských lístků není nová. Rybářské lístky znaly zemské zákony rybářské platné na území býv. země České a Moravskoslezské i rybářský zákon platný na Slovensku.
V prováděcím předpise (§ 16) budou rybářské lístky podrobně upraveny. Rybářský lístek bude platit po celém území státu, bude stanoveno, komu nesmí být rybářský lístek vydán (na př. osobám zbaveným svéprávnosti, těm, kdož se dopustily trestných činů), komu může být vydání rybářského lístku odepřeno (na př. osobám mladším než 18 let, osobám, kterým je odňato právo volební). Aby se zabránilo padělání povolenek k rybolovu, bude v prováděcím předpise stanoveno, že je lze vystavovat jenom
na tiskopisech, vydaných okresními národními výbory a že tyto tiskopisy jsou zúčtovatelné. Pro členy diplomatického sboru a podobné osoby může ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem lesů a dřevařkého průmylu vydat povolenku k rybolovu, která platí na celém území státu a nahrazuje jak rybářský lístek, tak i povolenku k rybolovu vydané podle § 7 odst. 1.
K§8:
Chráněné rybí oblasti jsou trati vodní, které slouží k tření ryb, k odchovu rybího plůdku (rybí násady) a k přezimování ryb. Tekoucí vody, které se hodí k chovu perlorodky říční, budou moci krajské národní výbory prohlásit za perlorodnou oblast. V prováděcím předpise (viz § 16) bude zakázáno v těchto oblastech v určité době lovit jakýmkoliv způsobem ryby a jiná vodní zvířata a rušit jakýmkoliv způsobem tření ryb, odchov rybí násady a přezimování ryb.
Právo zřizovat rybí oblasti je vyhrazeno především krajským národním výborům z toho důvodu, že chráněné rybí oblasti budou většinou přesahovat obvod okresních národních výborů a že krajské národní výbory, u nichž budou rybářští odborníci, budou pro zřizování chráněných oblastí lépe kvalifikovány než okresní národní výbory.
K § 9:
Upravením vstupu na cizí pozemky, který se přiznává osobám, oprávněným k výkonu rybářského práva, se zabrání četným sporům, k nimž docházelo mezi držiteli pobřežních pozemků a osobami oprávněnými k lovení ryb. V právu vstupu na cizí pozemky je přirozeně obsažena i právo klást na ně i rybářské nářadí potřebné k výkonu rybářského práva.
K §10:
Zásada, obsažená v tomto ustanovení, že se při povodních mají všechny ryby dostat pokud možno zpět do tekoucí vody, je v souladu s řádným výkonem rybářského práva a byla obsažena již v dosavadním rybářském právu.
K § 11:
Předpisy vodních zákonů, o nichž je tu řeč, se rozumějí §§ 21 a 40 českého vodního zákona a §§ 24 a 26 vodního zákona platného na Slovensku, které se týkají péče o čistotu vod, zařízení a opatření na ochranu rybářství a oprávnění rybářských zájemců podávat v tomto smyslu námitky ve vodoprávním řízení. Podle připravovaného zákona o hospodaření vodami bude poskytnuta rybářství ochrana ve shodě se zásadami státního vodohospodářského plánu a při zřizování provozu a udržování vodních děl a zařízení bude pamatováno na provedení potřebných zařízení a opatření na ochranu rybářství.
K oddílu III.
Účelem tohoto ustanovení je zvýšit produkci ryb v rybnících, a to i v rybnících ojedinělých.
K oddílu IV.
K § 13:
Toto ustanovení je odůvodněno tím, že zavedením nevhodných druhů ryb do našich vod, na př. ryb dravých, by mohl být ohrožen chov ryb.
K § 16:
Hájení ryb v určitých dobách je odůvodněno tím, že v době tření musí být rybám zabezpečen potřebný klid a že je nutno zabránit tomu, aby se v této době ryby, které ztrácejí obvyklou ostražitost, nestaly snadnou kořisti rybářů, kteří by je mohli chytat ve velkých množstvích.
Doby hájení budou stanoveny podle doby tření jednotlivých druhů ryb, při tom budou vody rozděleny na vody pstruhové a na vody mimopstruhové, bude vydán zákaz lovu, prodeje a podávání ryb a raků, které nedosahují určité nejmenší délky, určité způsoby lovu ryb (na př. s použitím prostředků výbušných, otravných, omamných) budou prohlášeny za zakázané.
Při úpravě způsobu hubení zvířat ohrožujících chov ryb nebo jiných Módních zvířat bude dbáno toho, aby nevznikalo nebezpečí pro lidi nebo užitková zvířata, bude zakázáno používat střelné zbraně a bude dovoleno použít jen takových lapacích zařízení, která jsou dovolena podle předpisů o myslivosti. Ze zvířat, jejichž stav bude nutno upravit, třeba uvést především ondatru.
Jako podmínka způsobilosti pro odborné zaměstnance v rybničním hospodářství a v umělém chovu ryb bude předepsán odborný výcvik nebo absolvování odborné rybářské školy, předpisy o hospodaření v rybnících budou obsahovat především povinnost udržovat rybníky ve stavu vyhovujícím potřebám rybničního hospodářství, zarybňovat je, hnojit, provádět jejich melioraci a bojovat proti rybím nemocem. Pro udržování rybníka jako vodního díla v řádném stavu a pro jeho provoz platí předpisy o hospodaření s vodami.
Při tvoření rybářských revírů bude se dbát toho, aby každý revír měl přiměřenou rozlohu. Jednotlivé revíry budou utvořeny z hlavních toků, budou v přírodě vyznačeny, aby nedocházelo k nedorozuměním při výkonu rybářského práva, bude stanovena povinnost zarybňovací a předepsána nejkratší doba nájemní (nejméně 10 let), budou-li revíry pronajímány.
Způsobilost rybářského hospodáře bude upravena obdobně jako způsobilost odborných zaměstnanců v rybničním hospodářství.
Směrnice o zřizování chráněných rybích oblastí budou vypracovány v dohodě se zúčastněnými resorty, zejména s ministerstvem stavebního průmyslu. Chráněné rybí oblasti budou zřizovány v souladu s vodohospodářským plánem.
Bližší předpisy o vydávání rybářských lístků budou vydány ministerstvem zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a revolučním odborovým hnutím.
K § 17:
Zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a zákon č. 206/1948 Sb., o zalesňování, zřizování ochranných lesních pásů a zakládání (obnově) rybníků, zůstávají nedotčeny.
K ostatním ustanovením osnovy není třeba bližšího vysvětlení.
V Praze dne 16. září 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r
Ministr zemědělství: J. Nepomucký v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 3158-52.