Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 9. zasedání.
630.
Vládní návrh.
Ústavní zákon
ze dne.............................................1952
o soudech a prokuratuře.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
§ 1.
(1) Soudnictví vykonávají obecné soudy
a zvláštní soudy.
(2) Obecnými soudy jsou nejvyšší soud, krajské soudy a lidové soudy.
(3) Zvláštními soudy jsou vojenské soudy a rozhodčí soudy; jiné zvláštní soudy mohou být zřízeny jen zákonem.
(4) Organisaci soudů, jejich věcnou a místní příslušnost a řízení před nimi upravují zvláštní zákony.
§ 2.
Pravomoc vojenských soudů může být podle zákona rozšířena na civilní obyvatelstvo pro trestné činy, které ohrožují důležité zájmy obrany vlasti, pro jiné trestné činy však jen za zvýšeného ohrožení vlasti, a jen pokud byly spáchány v teto době.
§ 3.
Nejvyšší soud jako jediný nejvyšší soudní orgán dozírá na rozhodovací činnost všech soudů ostatních.
§ 4.
(1) Jednání před soudy se koná za účasti soudců z lidu; výjimky stanoví zákon.
(2) Soudci a soudci z lidu rozhodují nezávisle a jsou vázáni jen právním řádem; při rozhodování jsou si rovni.
§ 5.
(1) Soudci a soudci z lidu u obecných soudů a vojenských soudů jsou voleni.
(2) Podrobnosti stanoví zákon.
§ 6.
Nejvyšší dozor na přesné provádění a zachovávání zákonů a jiných právních předpisů všemi ministerstvy a jinými úřady, soudy, národními výbory, orgány, institucemi a úředními osobami, jakož i jednotlivými občany přísluší generálnímu prokurátoru.
§ 7.
(1) Generálního prokurátora jmenuje a odvolává na návrh vlády president republiky.
(2) Generální prokurátor je odpovědný vládě.
§ 8.
Orgány generálního prokurátora vykonávají své funkce nezávisle; podřízeny jsou jedině generálnímu prokurátoru.
§ 9.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
I. Navrhovaná reorganisace soudnictví a přestavba dosavadní prokuratury na prokuraturu nového typu je v přímé souvislosti s povahou a třídní podstatou našeho lidově demokratického státu, zejména s jeho hlavními úkoly, které má náš stát ve své nynější vývojové etapě. Úloha celého našeho státního aparátu, a tedy i úloha našich soudů a naší prokuratury, vyplývá totiž z hlavních funkcí státu diktatury proletariátu, t. j. z těch společenských, politických a ekonomických přeměn, k nimž v naší zemi došlo a stále dochází. Tyto přeměny způsobují, že se nyní v našem lidově demokratickém státě vedle ostatních
funkcí dostává do popředí zejména jeho funkce hospodářskoorganisátorská a kulturně výchovná.
Na zasedání ÚV KSČ v září 1951 byly proto nastíněny nové způsoby a metody práce státního aparátu, nové způsoby a metody řízení našeho hospodářství. V důsledku toho se na všech úsecích našeho státního — a zejména hospodářského — aparátu přivádí zásadní a pronikavá reorganisace, která se řídí podle osvědčených sovětských vzorů. V prvé řadě došlo a stále ještě dochází k pronikavé reorganisací některých našich ministerstev a ke zřizování ministerstev nových. Již při zřízení ministerstva státní kontroly, jako orgánu,
který nezávisle na ostatních resortech kontroluje hospodaření se státními, družstevními a jinými prostředky a dbá o zachovávání zákonů, nařízení a rozhodnutí vlády, byla zdůrazněna důležitost'zpevnění státního a hospodářského aparátu.
Je přirozené, že tyto přeměny nutně musí zasáhnout i organisační strukturu našich soudů a naší prokuratury.
Účelem navrhovaného ústavního zákona je proto dovršit přeměnu naší prokuratury v prokuraturu socialistickou a našeho soudnictví v soudnictví vskutku lidové, v soudnictví socialistické; to bude znamenat další významné posílení a upevnění našeho lidově demokratického právního řádu.
1. V prvé řadě se musí naše prokuratura a soudy stát mocnou zbraní proti všem útokům třídního nepřítele vnitřního i vnějšího. Velké úspěchy, jichž bylo dosaženo na všech úsecích budování socialismu, přinášejí s sebou zákonitě i zesílený odpor třídního nepřítele. Třídní nepřítel se snaží stůj co stůj znemožnit nebo aspoň zpomalit naši pokojnou výstavbu a tím i zvyšování moci, bezpečnosti a obranyschopnosti naší země. Důsledný a neúprosný boj proti třídnímu nepříteli a všem jeho pomahačům vyžaduje proto nezbytně takové organisační úpravy našeho justičního aparátu, která by — při zachování jednotnosti postupu — zajistila operativnost a rychlost zákroku, opírající se zároveň o znalost politických potřeb a místních poměrů.
2. úkoly spojené s výstavbou socialismu v naší zemi a s přestavbou naší společnosti nezbytně vyžadují, aby k jejich uvědomělému plnění byly zmobilisovány milionové masy pracujících. S tím úzce souvisí nutnost stále intensivnějšího rozvíjení výchovy a převýchovy, pracujících v duchu socialismu, v duchu proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví.
Důležitou složkou této výchovy a převýchovy se musí stát i výchovně politická činnost, soudnictví, která se musí stále intensivněji rozvíjet, rozšiřovat a prohlubovat.
Kapitalistická společnost a její výchova zanechala v lidech hluboké stopy. Přežitky kapitalismu ve vědomí lidí jsou právě jednou ze základních příčin mnoha našich potíží při budování socialismu. Z nich právě vyvěrá nesprávný postoj mnohých lidí k socialistickému vlastnictví, neuvědomělý poměr k práci, projevující se zejména v porušování pracovní kázně, absentismu a fluktuaci pracovních sil, jakož i nesprávný vztah k pravidlům socialistického soužití. Kapitalistické přežitky jsou také pramenem mnohých trestných činů naru-
šujících rozvoj našeho hospodářství. Třídní nepřítel jich proto také využívá pro své rozvratné zločinné cíle.
Proti těmto zjevům je třeba bojovat. V přední linii tohoto boje, jehož úspěšné vedení musí být organisačně náležitě zajištěno, musí stát též prokuratura a soudy.
3. S otázkou pracovní kázně souvisí i otázka státní discipliny a otázka uvědomělé dobrovolné ukázněnosti, bez níž, jak nás učí soudruh Lenin, by byly úspěchy socialismu nemyslitelné. Velký význam uvědomělé kázně v boji za socialismus je pak nerozlučně spjat s uvědomělým zachováváním zákonů. Lidově demokratický stát potřebuje pevný řád, a proto i přísnou zákonnost. V dnešní době, kdy nám jde o to, abychom stále rychleji a lépe než dosud budovali své hospodářství, a tím stále více posilovali moc a bezpečnost i obranyschopnost našeho státu, je otázka socialistické zákonnosti zvláště významná a aktuální.
Rychlý rozvoj našeho hospodářství a celého našeho života směrem k socialismu a důležité' změny, které jsou s tím spojeny a které revolučně přetvářejí naše poměry, vyžádaly si a vyžadují celé řady zákonů, nařízení, usnesení strany a vlády a jiných předpisů, jimiž se tyto změny vyjadřují a upevňují nebo jimiž se jim napomáhá.
Nové zákonné předpisy jsou důležitými směrnicemi pro milionové masy pracujících při budování socialismu. Každé jejich porušení nebo i jejich nedbání ohrožuje naše budování a tvoří, jak zdůraznil soudruh Lenin, průlom, kterého ihned využijí nepřátelé pracujícího lidu. Proto je přísné zachovávání zákonů a předpisů, přísné zachovávání socialistické zákonnosti nevyhnutelnou podmínkou úspěšného budování socialismu.
Socialistická zákonnost je tak jedním z nejúčinnějších prostředků posílení a upevnění našeho lidově demokratického státu, státu dělnické třídy, a nejlepší zárukou našich dalších úspěchů na cestě k socialismu.
Proto také president republiky soudruh Klement Gottwald při každé příležitosti zdůrazňuje její velký význam a potřebu jejího neúprosného hájení.
4. Orgánem střežícím socialistickou zákonnost je generální prokurátor. Až dosud však plní generální prokurátor tuto funkci jen v oblasti výkonu soudnictví. Potřeba střežit, prosazovat a upevňovat socialistickou zákonnost na všech úsecích našeho života, vyžaduje proto, aby naše dosavadní prokuratura byla přebudována na prokuraturu nového typu a aby její působnost byla podstatně rozšířena.
Dnešní organisace a obsah činnosti prokuratury nestačí již k tomu, aby prokuratura mohla úspěšně plnit všechny důležité a naléhavé úkoly, které jí ukládá nynější doba. úspěšný boj proti třídnímu nepříteli, boj za upevnění pracovní kázně, státní discipliny a socialistické zákonnosti, rozvíjení široké výchovně politické činnosti prokuratury v úsilí o výchovu nového socialistického člověka si nezbytně žádají provedení podstatných organisačních i funkčních změn v dosavadní struktuře prokuratury a rozšíření jejích úkolů.
Přitom je třeba vycházet ze slavné tradice sovětské prokuratury, která prošla velkou cestou v průběhu vítězného budování socialismu v Sovětském svazu.
5. Každodenním hájením a prosazováním socialistické zákonnosti, dohledem na přesné a neúchylné zachovávání zákonů, energickou ochranou práv a zájmů občanů a nemilosrdným bojem proti nepřátelům lidu a ostatním zločinným živlům přispěla sovětská prokuratura významnou měrou k posílení proletářské diktatury a k vítězství sovětské socialistické demokracie. Vyrostla v tomto zápase v centralisovaný, na místních orgánech státní moci a státní správy nezávislý orgán, požívající obecné důvěry a autority.
Takto vybudovaná organisace sovětské prokuratury umožnila, že sovětská justice se účinně vypořádala s vnějšími i vnitřními zločinnými vlivy, které usilovaly o zničení prvé socialistické země světa. Dovedla se vypořádat zejména se škůdci průmyslové výstavby Sovětského svazu a v předvečer Velké vlastenecké války po zásluze přísně potrestat zrádce a škůdce, kteří od samého vzniku sovětského státu ve spojení s mezinárodním kapitalismem a imperialismem usilovali o zničení sovětské moci.
Činnost sovětské prokuratury se však neomezuje jenom na soud. Zastupování žaloby u soudu je jen částí mnohostranné činnosti sovětské prokuratury. Velká část její činnosti záleží v dohledu nad zákonností postupu všech orgánů státní moci a státní správy a nad zachováváním zákonů všemi občany. Proto sovětská prokuratura není a nemůže být organisačně podřízena ministerstvu spravedlnosti. Vyvinula se v samostatný orgán, stojící mimo ministerstva a provádějící dohled nad dodržováním zákonnosti všemi ministerstvy a úřady jim podřízenými a všemi občany.
6. Proto se i naše prokuratura — podle sovětského vzoru — buduje jako monokratický, přísně centrálně řízený orgán, nezávislý na ostatních orgánech státní správy.
V čele nové prokuratury bude generální prokurátor, jemuž je — způsobem jeho jmenování i úpravou jeho odpovědnosti — zajištěna naprostá nezávislost na ostatních orgánech státní správy.
Orgány generálního prokurátora (okresní a krajští prokurátoři a nižší a vyšší vojenští prokurátoři) budou podřízeny a odpovědny pouze generálnímu prokurátoru. Tím bude i jim zaručena úplná nezávislost na ostatních orgánech státní správy.
Generální prokurátor i jeho orgány budou Úplně s po všech stránkách odděleni od soudnictví; prokuratura bude samostatným ústředním úřadem.
Jednotné vedení prokuratury zajistí i jednotné chápání a uplatňování socialistické zákonnosti v celé zemi.
Ochrana, prosazování a upevňování socialistické zákonnosti se stane nejdůležitějším, úkolem generálního prokurátora. Generální prokurátor bude bdít nad zachováváním socialistické zákonnosti, a to nejen pokud půjde o činnost soudů, nýbrž i pokud půjde o činnost všech orgánů státní správy, zejména o. činnost ministerstev a úřadů jim podřízených, a bude bdít i nad zachováváním zákonností všemi občany. Tím bude generální prokurátor uskutečňovat všeobecný dozor nad zachováváním socialistické zákonnosti.
Důsledným a soustavným uskutečňováním všeobecného dozoru bude prokuratura vštěpovat všem občanům úctu k lidově demokratickým zákonům, které ztělesňují vůli a zájmy dělnické třídy a pracujícího lidu, tedy naprosté většiny obyvatelstva a bude občany vychovávat k přesnému, Čestnému a uvědomělému plnění zákonů a jiných právních předpisů.
7. Tak jako nelze vystačit na nové úkoly s dosavadní organisací prokuratury, nelze nové úkoly zvládnout ani s dosavadní organisací soudů.
I při nové úpravě našeho soudnictví je třeba vycházet ze stěžejních zásad sovětské soudní organisace.
Především je zde třeba uplatnit zásadu jednotné soustavy socialistického soudnictví a tuto soustavu vybudovat na principu demokratického centralismu.
Proto se odstraňuje dosavadní dvojí soustava soudnictví, a to soudnictví občanského v čele s nejvyšším soudem a soudnictví vojenského v čele s nejvyšším vojenským soudem a zavádí se jednotná soudní soustava v čele s jediným nejvyšším soudem jako nejvyšším soudním orgánem v československé republice.
Vytvořením jediného nejvyššího soudu, který nastoupí na místo dosavadního nejvyššího soudu a dosavadního nejvyššího vojenského soudu, bude vybudován jediný nejvyšší soudní orgán, kterému budou podléhat všechny soudy, jak obecné, tak zvláštní, tedy i soudy vojenské. Takto vybudovaná organisace soudnictví, obsahující centralistické prvky, bude zárukou toho, že u všech našich soudů zavládne jednotné rozhodování a že tak bude zaručen i jednotný výklad právních předpisů. Jednotný výklad právních předpisů je příkazem socialistické zákonnosti, která vyžaduje, aby zákony a jiné právní předpisy byly na celém státním území vykládány stejně.
Zavedením volitelnosti soudců a soudců z lidu bude nová soudní organisace znamenat i další širokou demokratisaci našeho soudnictví. V Sovětském svazu je soud vskutku lidový. Všichni soudci jsou voleni; tím se zaručuje jak úzké spojení soudců s občany, tak i plná důvěra občanů v soudce. Soudci dokonale znají místní poměry, mohou proto spravedlivě řešit všechny otázky, při čemž ovšem přísně dbají na dodržování socialistické zákonnosti.
II. Navrhovanou reorganisací soudnictví jsou dotčena některá ustanovení ústavy 9. května (ústavního zákona ze dne 9. května 1948, č. 150 Sb. ); lze ji proto provést jen ústavním zákonem.
1. V prvé řadě jsou navrhovanou úpravou dotčena ta ustanovení Ústavy, která upravují organisaci soudů.
Podle § 135 a § 136 odst. l ústavy přísluší soudní moc v právních věcech civilních soudům občanským, a to buď soudům řádným nebo zvláštním anebo soudům rozhodčím. Soudní moc ve věcech trestních přísluší trestním soudům obecným nebo trestním soudům vojenským, po případě soudům výjimečným.
Podle § 137 ústavy jsou pro celé území československé republiky zřízeny tři nejvyšší soudní tribunály, a to 1. nejvyšší soud, 2. nejvyšší vojenský soud a 3. správní soud.
Navrhované odstranění dosavadní dvojí soustavy soudnictví a provedení zásady jednotné soudní soustavy v čele s jediným nejvyšším soudem jako nejvyšším soudním orgánem v československé republice umožňuje, ba vyžaduje, aby dosavadní poměrně složitá soudní soustava byla podstatně zjednodušena.
Proto se v ustanovení § 1 projednávaného návrhu ústavního zákona upouští od dosavadního rozdělení soudů na soudy občanské a na trestní soudy obecné a vojenské (včetně soudy výjimečné ) a soudy se tu dělí jen na soudy
obecné a zvláštní. Obecnými soudy budou nejvyšší soud, krajské soudy a lidové soudy, zvláštními soudy budou vojenské soudy a rozhodčí soudy. Jejich organisaci, věcnou a místní příslušnost, jakož i řízení před nimi upraví zvláštní zákony.
Tím se současně umožňuje, aby nejvyšší vojenský soud a správní soud byly zrušeny.
úkoly nejvyššího vojenského soudu převezme nově reorganisovaný nejvyšší soud; správní soud, který sloužil téměř převážně zájmům majetných vrstev a je jen přežitkem buržoasního státního aparátu, se ruší; jeho činnost po r. 1948 stejně prakticky ustala.
Ustanovením § l projednávaného návrhu ústavního zákona jsou tedy dosavadní ustanovení § 135, § 136 odst. l a §§ 137 a 139 ústavy jasně derogována.
2. Dnes může být podle § 136 odst. 2 Ústavy pravomoc vojenských soudů rozšířena na civilní obyvatelstvo jen v době války nebo vůbec v době zvýšeného ohrožení státu, a to jen pro trestné činy spáchané v této době; mimo tuto dobu nemohou vojenské soudy konat řízení a rozhodovat o trestných činech civilních osob, a to ani tenkráte, jde-li o činy, které se bezprostředně dotýkají zájmů obrany vlasti, jako je tomu na př. při vyzvědačství, které se vztahuje na státní tajemství vojenské povahy.
Dosud nebyl tento nedostatek pociťován proto, poněvadž řízení o takových trestných činech (jde převážně o trestné činy, uvedené v I. hlavě zvláštní části trestního zákona) koná nebo alespoň může konat (§13 tr. ř. ) státní prokurátor a státní soud. Složení státního soudu, v němž zasedají i vojenští soudci, umožňuje, aby se rozhodování o těchto činech účastnili též soudci vojenští.
Po zrušení státní prokuratury a státního soudu (srov. dále zvláštní část důvodové, zprávy k § 1) budou o trestných činech náležejících k jejich příslušnosti konat řízení zásadně jednak obecné soudy, jednak — pokud půjde o trestné činy osob podléhajících vojenské trestní pravomoci — vojenské soudy.
Ustanovením § 2 projednávaného návrhu ústavního zákona se změnou dosavadního stavu umožňuje, aby—stejně jako v SSSR— mohl o trestných činech, jimiž by byly ohroženy důležité zájmy obrany vlasti, konat řízení vojenský soud, a to i tehdy, jestliže takový čin byl spáchán civilní osobou mimo dobu zvýšeného ohrožení vlasti.
Ustanovením § 2 projednávaného návrhu ústavního zákona je jasně derogováno dosavadní ustanovení § 136 odst. 2 Ústavy.
3. Podle základního článku XI. odst. 2 a 3 ve spojení s § 140 odst. 3 ústavy vykonávají dnes soudcovský úřad jednak soudci z povolání, jednak soudci z lidu; obojí vykonávají svůj úřad nezávisle, jsouce vázáni jen právním řádem lidové demokracie; v soudních senátech jsou si při rozhodování řevni.
Zavedením volitelnosti soudců a soudců z lidu (§5 projednávaného návrhu ústavního zákona) budou soudci z povolání nahrazeni soudci volenými, kteří budou označováni jako soudci.
Ustanovení § 4 projednávaného návrhu ústavního zákona aplikuje proto zásady zákl. článku XI. odst. 2 a 3 a § 140 odst. 3 ústavy i na tyto soudce; tím toto ustanovení jasně deroguje dosavadní čl. XI. odst. 2 a 3 ústavy a § 140 odst. 3 Ústavy.
4. Podle § 141 odst. l a 2 ústavy jsou soudci z povolání na svá místa ustanovováni vždy trvale; proti své vůli mohou být přeloženi, sesazeni nebo dáni do výslužby jen při nové soudní organisaci po dobu stanovenou zákonem nebo na základě pravoplatného kárného nálezu; do výslužby mohou být dáni také tehdy, dosáhnou-li stanoveného věku nebo služebního stáří. Podrobnosti obsahuje zákon; ten též určuje, za jakých podmínek mohou být soudcové z povolání zproštěni výkonu služby.
Soudci z lidu jsou podle § 142 ústavy povoláváni příslušnými národními výbory, není-li ve zvláštních případech zákonem stanoveno jinak.
Po zavedení volitelnosti soudců a soudců z lidu a po zrušení instituce soudců z povolání stanou se obě tato ustanovení, provedená dnes jednak soudcovským zákonem č. 67/1950 Sb., jednak některými ustanoveními zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, v celém svém rozsahu bezpředmětná. Ustanovení § 5 projednávaného návrhu ústavního zákona •proto obě tato ustanovení ruší.
5. Novou úpravou zůstávají nedotčena ustanovení zákl. čl. XI. odst. l, §§ 134, 138, 140 odst. l a 2, § 141 odst. 3 a §§ 143 až 145 Ústavy.
B. Zvláštní část. K jednotlivým ustanovením:
K § 1:
Pro dosavadní okresní soudy se — po sovětskému vzoru — volí přiléhavější označení "lidový soud".
Lidové soudy budou — stejně jako dosavadní okresní soudy — základním článkem nové soudní organisace, poněvadž budou, jako soudy výlučně první stolice, účastníkům a vůbec pra-
cujícím nejbližší a budou před nimi rozsuzovány v prvé stolici zásadně všechny věci občansko-právní a převážná většina věcí trestních.
Se státním soudem se v nové organisaci soudů již nepočítá.
Státní soud byl spolu se státní prokuraturou zřízen v r. 1948 pro celé území republiky, a
to jednak proto, aby bylo zajištěno jednotné
posuzování nejzávažnějších trestných činů po- -
dle zákona na ochranu lidově demokratické republiky, jednak proto, že pro řádné vyšetření a
posouzení těchto trestných činů bylo třeba vytvořit nezbytné předpoklady, které nebyly ještě
dány u soudů ostatních.
Dnes je situace jiná. U krajských prokuratur a u krajských soudů vyrostly nové schopné kádry, kterým lze dnes svěřit rozhodování i o těchto nejtěžších trestných činech.
Ukázalo se také, že soustředění agendy, týkající se nejtěžších protistátních činů u jednoho soudu bylo mnohdy na škodu věci. Operativní možnost rychlého zákroku, přesná informovanost krajských funkcionářů a jejich znalost místních poměrů, každodenní a neustálý styk s celým krajem a důvěra lidu k nim, dávají všechny předpoklady k tomu, aby decentralisací této agendy do krajů byl do rozhodování o těchto věcech zapojen široký okruh soudců a soudců z lidu.
V ostatním srov. všeobecnou část důvodové zprávy, oddíl II., č. 1.
K § 2:
Srov. všeobecnou část důvodové zprávy, oddíl II., č. 2.
K §3:
V jakém rozsahu a jakým způsobem bude nejvyšší soud vykonávat dozor na rozhodovací činnost všech ostatních soudů, stanoví současně projednávaný návrh zákona o organisaci soudů.
K § 4:
Srov. všeobecnou část důvodové zprávy, oddíl II., č. 3.
Pojmem "soudci", uvedeným v druhém odstavci, se rozumějí i soudci vojenští.
K § 5:
Zavedením volitelnosti soudců a soudců z lidu zakotvuje se v československém soudnictví jedna z nejdůležitějších zásad sovětské soudní organisace, která býk po prvé deklarována v dekretu o soudu č. l z 24. listopadu 1917 (srov. ČL 106 až 108 ústavy SSSR).
V ostatním srov. všeobecnou část důvodové zprávy, oddíl II., č. 4.
K §§6 až 8:
Protože zákonnost v celém státě může být jen jedna, je předpokladem úspěšného dohledu na její zachovávání, že tento dohled bude řízen z jediného centra. Je proto nejvyšší dohled na zachovávání socialistické zákonnosti a dodržování státní discipliny — stejně jako v SSSR — soustředěn v osobě generálního prokurátora; ostatní prokurátoři podléhají generálnímu prokurátorovi a jednají výhradně podle jeho pokynů a zmocnění.
Generální prokurátor jako jeden z nejvyšších funkcionářů státu bude jmenován presidentem republiky (§74 Ústavy 9. května) a bude odpovědný vládě; tím je zdůrazněno zvláštní postavení generálního prokurátora vzhledem k významu jeho funkce.
Na rozdíl od volených soudů, jednajících a rozhodujících v kolegiích, bude prokuratura vybudována na principu přísně monokratickém a její orgány budou jmenovány. Tím je zdůrazněna nezávislost prokuratury zejména na místních orgánech státní moci a státní správy a podtržena jednotnost zákonnosti na celém území ČSR.
Z provedení ústavního zákona o soudech a prokuratuře nevzejdou pro státní správu zásadně nové nebo vyšší výdaje.
Určitý nový výdaj bude ovšem znamenat provádění voleb soudců. Náklad s tím spojený bude se však opakovat jen v delších časových obdobích. Jeho výši nelze dnes odhadnout.
V Praze dne 16. září 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr Rais v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 3129-52.