veškerou svoji režií i režii ústředí advokátních poraden z vlastních příjmů.

Hospodářská i administrativní samostatnost jednotlivých poraden povede k zhospodárnění jejich provozu. Na hospodárnosti provozu bude přímo závislá výše pohyblivých složek platu advokátů i ostatních členů pracovního kolektivu poradny. Tím bude také zajištěno, že počet poraden i počet pracovníků v jednotlivých poradnách nebude vyšší, než skutečně vyžaduje potřeba řádného poskytování právní pomoci.

V některých místech bude v zájmu obyvatelstva nutno zřídit poradnu, nebo aspoň její pobočku i když druh a rozsah agendy neumožní ani při řádném hospodaření dosáhnout příjmů, potřebných k plnému krytí jejich režie. Na krytí režie takových poraden bude přispívat ústředí advokátních poraden, ústředí bude totiž podle směrnic daných organisačním řádem regulovat nakládání s finančními přebytky jednotlivých poraden, prostředky u poraden postradatelné bude odčerpávat a z nich zas bude vypomáhat poradnám, které přesto, že hospodaří řádně, nestačí krýt režii svou nebo režii spojenou s udržováním potřebné pobočky. Která poradna dostane takový příspěvek a v jaké výši jej obdrží, rozhodne v rámci směrnic Ústředí samo.

Regulace příjmů poraden bude prováděna úpravou Sazeb advokátního tarifu. Budou-li vcelku přebytky — a poradny nesmějí být jako celek pasivní, budou napříště sníženy i sazby tarifu. Zásadou je, že občané nemají na odměnách za úkony právní pomoci vcelku platit více, než je třeba, aby byly uhrazeny nezbytné náklady advokacie.

K § 9:

Hospodářská jednotnost pobočky s poradnou zajistí, že nebudou zřizovány zbytečné a nerentabilní pobočky, neboť pasivní hospodaření pobočky se projeví zvýšením výdajů mateřské poradny. Tam, kde bude další trvání nerentabilní pobočky nutné z důvodu obecného zájmu a příjmy mateřské poradny nebudou stačit na krytí režie pobočky, má Ústředí advokátních poraden možnost poskytnout mateřské poradně příspěvek na krytí režie, spojené s udržováním pobočky (srov. odůvodnění k. § 8 osnovy).

K §§ 10 až 12:

Centrální autonomní organisací advokacie bude ústředí advokátních poraden v Praze. Konstituuje se přímo zákonem jako samostatná právnická osoba. Působnost Ústředí bude organisační, řídicí a kontrolní. Jeho

hlavní úkoly vypočítává příkladmo § 11 osnovy. Aby je mohlo plnit řádně a účinně, zejména aby dostálo také obecné povinnosti uložené advokacii jako celku — přispívat k upevňování socialistické zákonnosti (§ l osnovy) — bude ústředí musit věnovat všemožnou péči zejména kádrům. Přitom mu budou nejspolehlivějším vodítkem známé pokyny, které pro správný výběr a správné rozmisťování kádrů dal sám soudruh Stalin v březnu 1937 na plenárním zasedání ústředního výboru VKS(b) a ve zprávě o činnosti na XVIII. sjezdu VKS(b). Bude je třeba mít na paměti zejména při rozhodování Ústředí o členství advokátů v poradně, při ustanovování vedoucích advokátních poraden a při volbě předsedy, jeho náměstků a členů výborů ústředí.

Viz také §§ 25 a 27 osnovy. Organisační řád upraví zejména také způsob volby delegátů pro plenární schůzi a jejich počet.

•

K § 13:

Osnovou stanovená podmínka, že advokátem může být jen ten, "kdo je Členem advokátní poradny", je zdůrazněním zásady vyjádřené již v § 2 odst l osnovy.

Dosažení doktorátu práv se k výkonu advokacie nevyžaduje. Právnické vzdělání lze dnes nabýt buď na universitě nebo na právnické škole pracujících. Dobré zkušenosti učiněné s absolventy právnických Škol pracujících, kteří vykonávají funkce prokurátorů a soudců, odůvodňují, aby také úspěšné absolvování této školy bylo považováno za odbornou průpravu i pro budoucí advokáty, a aby tak i advokacie byla doplňována politicky vyspělými kádry z řad dělnické třídy.

Až do event. další úpravy rozumí se odbornou zkouškou jednotná odborná zkouška justiční, případně vojenská soudcovská zkouška.

Podle platných předpisů se vyžadovala právní praxe nejméně pětiletá. Lze nepochybné — jak ukazují zkušenosti v lidových republikách Rumunské a Bulharské — vystačit s praxí dvouletou. Také zkrácení praxe usnadní omlazení advokacie. Právní praxe může být konána v advokátní poradně nebo u prokuratury anebo u soudu (§ 2 zák. č. 323/ 1948 Sb. ).

K § 14:

Vykonání slibu je slavnostní formou přijetí všech povinností advokáta, které na sebe bére nový člen advokátní poradny.

K § 15:

O zrušení členství v poradně rozhoduje Ústředí advokátních poraden [§ 11 písm. b)].

Se zřetelem k závažností úkolů, které osnova advokátům ukládá, zejména vzhledem k tomu, že advokáti musí napomáhat k uskutečňování socialistické zákonnosti, je samozřejmé, že jejich členství v poradně nesmí být nikdy v rozporu s důležitým obecným zájmem.

K ztrátě členství kárným nálezem srov. § 23 odst l písm, d) a § 24 osnovy.

K § 16:

Každý se může ucházet o právní pomoc v kterékoliv advokátní poradně; také u poradny, kterou si zvolil, může žádat, aby byl zastoupen určitým advokátem. Svobodná volba advokáta je nejúčinnější zárukou důvěry občanů v advokacii. Výkon advokacie není proto místně omezen (rayonován). Advokát si může pro úkony v místě mimo oblast své poradny ustanovit substituta, může však také zastupovat osobně kdekoli na území republiky.

Zvláštní ustanovení, omezující výběr zástupce nebo obhájce (na př. § 43 odst. l tr. ř. a § 27 odst. 2 tr. ř. správ. ) zůstávají ovšem nedotčena.

Kolektivní organisace advokacie činí zbytečným dříve obvyklé ustanovení o tom, kdo určí účastníku advokáta, když účastníkem zvolený advokát oprávněně odmítne převzít jeho zastoupení. Určí jej vedoucí poradny; to plyne z jeho pravomoci. Také ustanovení o dočasné povinnosti advokáta zastupovat zmocnitele po zániku plné moci výpovědí advokátovou je vedle ustanovení § 38 odst. 2 o. s. ř. a § 70 obč. zák. nadbytečné.

K § 17:

Toto opatření je nutné, aby byla zachována důvěra v advokacii. Advokátům svěřuje účastník i ryze soukromé a často intimní skutečnosti, o nichž se pak, zejména při manipulaci se spisy, dovědí i někteří jiní členové pracovního kolektivu poradny. Omezení povinnosti mlčenlivosti, pokud jde o některé protistátní trestné činy, je odůvodněno převahou důležitých obecných zájmů nad zájmy jednotlivců, zejména zřetelem na bezpečnost státu. Zvláštní ustanovení vládního nařízení č. 73/1951 Sb., omezující povinnost mlčenlivosti vůči orgánům ministerstva státní kontroly, nebude dotčeno.

K § 18:

Zásada, že advokát nesmí od účastníků přijmout žádné platy ani jiné majetkové výhody, je jen důsledkem toho, že odměna za poskytování právní pomoci náleží poradně.

Aby od objektivnosti v hájení zájmů zastoupených nebyl advokát odváděn jinými ko-

lidujícími zájmy, zejména majetkovými, stanoví osnova výslovný zákaz jakékoli jiné placené Činnosti, kromě činnosti vědecké, umělecké nebo publicistické.

K §§ 19 až 21:

Na rozdíl od advokátů budou advokátní koncipienti zaměstnanci advokátních poraden. Vedoucí advokátní poradny je ze své funkce povinen starat se o jejich řádnou výchovu politickou i odbornou. Ustanovení o substitučním oprávnění koncipientů má dnes, kdy obligatorní zastoupení advokátem není předepsáno, také především účel výchovný. Umožní zapracovaným koncipientům účastnit se samostatné práce a vystupování před soudy a orgány státní správy.

Požadavek právnického vzdělání nebude zásadně promíjen; výjimky budou připuštěny, jen když uchazeč bude mít dostatečné znalosti práva, třebas neabsolvoval právnickou fakultu nebo právnickou školu pracujících.

K §§ 22 až 24:

Kárná pravomoc vedoucího poradny je rubem jeho odpovědnosti. Opravný prostředek proti kárnému nálezu ústředí je postradatelný; lze vystačit s dozorčí stížností k ministru spravedlnosti a s jeho pravomocí danou mu ustanovením § 26 osnovy.

Po formální stránce bude kárné řízení podrobně upraveno v organisačním řádu (§ 27).

K §§ 25 a 26:

Advokátní poradny i ústředí mají širokou autonomii. Aby bylo zajištěno, že výkon advokacie i činnost všech jejích složek bude v souladu s obecným zájmem, vyhradila osnova ministru odpovědnému za výkon justice potřebné právo dohledu.

K § 27:

Podrobná organisační ustanovení se ponechávají Organisačnímu řádu, který vydá ministr spravedlnosti. Vypracován bude v úzké spolupráci se zástupci advokátů.

K § 28:

Institut krajských organisací advokacie se opouští; praxe ukázala, že je postrádátelným organisačním mezičlánkem, který nadto ztěžuje a činí zdlouhavým styk poraden s centrální organisací.

K § 29:

Obsahuje přechodná ustanovení kárného práva a řízení.

K § 30:

účelem § 30 osnovy je zjednodušit vymáhání odměny, kterou je odsouzený povinen uhradit advokátní poradně za obhajobu obhájcem ustanoveným podle § 45 odst. l tr. ř. Po novelisaci § 86 j. ř. nebude totiž odměna obhájce ustanoveného prokurátorem nebo soudem součástí nákladů trestního řízení.

Srov. také § 6 osnovy a jeho odůvodnění.

K § 31;

Porušení tohoto zákazu (t. zv. pokoutnictví) je trestné podle § 46 odst. 2 tr. zák. správ.

K § 32:

Úpravy podrobnosti, potřebné k hladkému provádění zákona, ponechávají se ministru

spravedlnosti. Bude totiž leckdy třeba pružně a bez odkladu reagovat na dočasné potřeby, které se budou nepochybné čas od času měnit.

K § 34:

Bude vhodné, aby nová organisace advokacie vešla v život už dnem 1. ledna 1952. Aby tomu tak mohlo být, je třeba organisační opatření potřebná k provedení zákona učinit včas, t. j. ještě před tím, než zákon nabude účinnosti. Leckdy bude vhodné, aby je v dohodě s ministerstvem spravedlnosti učinily dosavadní advokátní organisace — ústřední sdružení advokátů v Praze a krajská sdruženi advokátů. Na to vše je pamatováno ustanovením § 34

V Praze dne 4. prosince 1951.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Rais v. r.

Státní tiskárna n. p.. 01 — 3539-51