Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 8. zasedáni.
594.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..............................................1951
o úpravě financování národních a komunálních podniků.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Aby byly mobilisovány prostředky pro další rozvoj národního hospodářství, aby byla upevněna finanční kázeň a aby byla zvýšena odpovědnost ministrů za finanční hospodaření jimi spravovaných ministerstev, jejich hlavních správ a podniků, zavádí se nový způsob financování národních a komunálních podniků.
§ 2.
Státní rozpočet je základním finančním plánem státu; v něm se soustřeďují všechny hlavní finanční zdroje, jím se provádí financování národního hospodářství a bezprostředně se stanoví vzájemné vztahy státu ke všem hospodářským odvětvím.
§ 3.
Finanční hospodaření ministerstev a jejich hlavních správ, jakož i podniků se řídí ročními a čtvrtletními finančními plány ministerstev, sestavenými na podkladě přímých vztahů ke státnímu rozpočtu.
§ 4.
(1) Ve státním rozpočtu se ve shodě se státním národohospodářským plánem určí ministerstvům částky odvodu všeobecné daně, odvodu částí zisků, odvodu přebytků vlastních oběžných prostředků a jiných odvodů do státního rozpočtu. Zároveň se ministerstvům ve státním rozpočtu stanoví částky přídělů ze státního rozpočtu, určených na financování investic, zvýšení vlastních oběžných prostředků, na plánovanou úhradu nákladů a na ostatní plánované úkoly.
(2) Ve shodě se stanovenou výší odvodů a přídělů se určí ve státním rozpočtu ministerstvu část plánovaného zisku, kterého ministerstvo použije k financování investic a ke zvýšení vlastních oběžných prostředků v souhlase se státním národohospodářským plánem. Odvody zisků, stanovené ve státním rozpočtu, nesmějí být menší než 10% plánovaného zisku. Odpisy investic a příjmy za vyřazené investice jsou určeny k financování plánovaných investic a oprav investiční povahy; přebytek se odvádí do státního rozpočtu.
(3) Vláda stanoví, jak se použije zisků, kterých dosáhnou podniky nad plán.
§ 5.
Příděly, stanovené ve státním rozpočtu jednotlivým ministerstvům, a část plánovaného zisku, která zůstává ministerstvu k použití, rozdělí příslušný ministr mezi své hlavní správy a podniky, které jsou mu přímo podřízeny, a určí jim také výši odvodů do státního rozpočtu podle stanoveného finančního plánu ministerstva. Hlavní správy rozdělí příděly ze státního rozpočtu a odvody do státního rozpočtu mezi podniky jim podřízené.
§ 6.
Ministr financí vydá směrnice o použití zisků, o odvodech částí zisků a přebytků vlastních oběžných prostředků do státního rozpočtu, o použití odpisů investic a příjmů za vyřazené investice a o způsobu a podmínkách přídělů ze státního rozpočtu na investice, na zvýšení oběžných prostředků a pro ostatní účely.
§ 7.
Ministr financí může v dohodě s ministrem vnitra stanovit, že komunální podniky budou provádět příslušné odvody do rozpočtů národních výborů a že od nich také obdrží potřebné příděly; ministr financí v dohodě s ministrem vnitra může také stanovit pro tyto podniky i jiné odchylky od tohoto zákona.
s
§ 8.
(1) Podniky jsou vybaveny základními prostředky a vlastníma oběžnými prostředky. Zvýšení nebo snížení vlastních oběžných prostředků podniků se provede v souhlase se státním rozpočtem a finančním plánem ministerstva.
(2) Podniky odvádějí do státního rozpočtu ze základních prostředků a z vlastních oběžných prostředků úroky, jejichž sazbu a základ výpočtu stanoví vláda. Toto ustanovení pozbude platnosti dnem, který stanoví vláda.
§ 9.
(1) Ministr může nově rozdělovat oběžné prostředky mezi hlavními správami a podniky jemu přímo podřízenými; hlavní správy mohou nové rozdělovat oběžné prostředky mezi podniky jim podřízenými. Podrobné směrnice o způsobu nového rozdělování oběžných prostředků vydá ministr financí v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.
(2) Předpisy o základních prostředcích, jejich používání a o novém rozdělování stanoví vláda nařízením.
l 10.
(1) Podnikům může být poskytován krátkodobý úvěr v případech předvídaných hospodářským plánem na sezónní zásoby materiálu, rozpracovaných výrobků, hotových výrobků, na pohledávky za odeslané zboží a za poskytnuté služby a podle rozhodnutí vlády též na ostatní dočasné potřeby.
(2) Investiční banka, národní podnik, a ústavy lidového peněžnictví nesmějí podnikům poskytovat úvěr na financování investic.
(3) Ministr financí stanoví směrnicemi způsob a podmínky poskytování krátkodobých úvěrů podnikům, dále způsob placení a fakturování, kontrolu prováděnou peněžními ústavy a důsledky porušení finanční kázně; zároveň stanoví, na koho se tyto předpisy vztahují.
§ 11.
(1) Ministři odpovídají — bez újmy své ústavní odpovědnosti — vládě za finanční hospodaření jimi vedených ministerstev, hlavních správ a podniků, za splnění finančních plánů a povinností uložených státním rozpočtem a za zachování základních i oběžných prostředků, které byly podnikům svěřeny.
(2) Ministr financí kontroluje finanční hospodaření ministerstev a splnění finančních plánů a povinností ministerstev uložených jim ve státním rozpočtu.
§ 12.
(1) Neplánované ztráty podniků i za dobu před účinností tohoto zákona mohou být uhrazeny ministerstvy nebo ministerstvem financí jen podle zvláštního rozhodnutí vlády.
(2) Způsob, lhůty a zdroje úhrady neplánovaných ztrát stanoví vláda.
§ 13.
(1) Vláda upraví nařízením zásady rozpočtování a finančního plánování, pokud je toho třeba k provedení tohoto zákona.
(2) Ministr financí může v dohodě s příslušným ministrem stanovit, že se ustanovení tohoto zákona použije v rozsahu, který zároveň určí, na další hospodářské organisace.
§ 14.
(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, vyjma § 6. Předpisy zákona č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství, zůstávají nedotčeny.
(2) Od 1. ledna 1952 nevykonává Fond znárodněného hospodářství finanční službu, pokud se vztahovala na soustřeďování prostředků z podniků a ze státního rozpočtu a na financování podniků. Potřebnou úpravu organisace, správy a hospodaření Fondu znárodněného hospodářství provede a vyhlásí ministr financí. Dnem, kdy tato úprava nabude účinnosti, se zrušuje vládní nařízení č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství.
(3) Závazky Fondu znárodněného hospodářství a podniků vůči Investiční bance, národnímu podniku, k 1. lednu 1952 z poskytnutých dlouhodobých úvěrů se uhradí z prostředků státního rozpočtu.
(4) Národní a komunální podniky nepodléhají zvláštní dani výdělkové z výtěžků dosažených počínajíc dnem 1. ledna 1952.
§ 15.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provedou jej všichni členové vlády.
•
Důvodová zpráva.
A. Část všeobecná.
Financování národních a komunálních podniků se nyní provádí prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství. Ve Fondu se soustřeďují prostředky od podniků, zejména odpisy investic, zisky a úroky z kmenového jmění. Fond financuje investice, zvýšení vlastních oběžných prostředků podniků a uhrazuje jednotlivým podnikům ztráty.
Chybějící prostředky pro financování podniků dostává Fond jednak ze státního rozpočtu formou dotace, jednak formou dlouhodobého úvěru. V roce 1950 obdržel Fond ze státního rozpočtu více než polovinu všech potřebných prostředků. Stejná situace je v roce 1951.
Existence Fondu znárodněného hospodářství vedle schvalovaného státního rozpočtu nezajišťuje provádění jednotné finanční politiky a způsobuje obtíže ministerstvu financí při provádění kontroly, mobilisaci a vydávání finančních prostředků.
Financování investic a přírůstky oběžných prostředků v podnicích nezávisí na splnění plánu akumulace u těchto podniků a na včasných odvodech této akumulace do Fondu. Při tom soustava dlouhodobého úvěru Investiční banky zatěžuje státní rozpočet a může případně vést ke zvýšení množství peněz v oběhu.
Existence Fondu znárodněného hospodářství zbavuje ve skutečnosti ministerstva a hlavní správy odpovědnosti za finanční hospodaření jim podřízených podniků, nevzbuzuje zájem ministerstev na splnění plánu akumulace, na včasných odvodech prostředků do Fondu a na dosažitelně největší mobilisaci všech finančních prostředků.
Za dnešního stavu nejsou ministerstvům ve státním rozpočtu přímo ukládány odvody všeobecné daně, zisku a jiné odvody do státního rozpočtu; ministři nemají proto povinnosti vůči rozpočtu, i když disponují všemi prostředky pro splnění plánované všeobecné daně, zisku a pod. Ministerstvo financí, které je odpovědno vládě za splnění plánovaných odvodů všeobecné daně do rozpočtu a zisků do Fondu znárodněného hospodářství, nemá však nezbytných ekonomických pák ke splnění těchto plánů.
Vzhledem k tomu, že existence Fondu znárodněného hospodářství nenapomáhá dalšímu upevnění finanční kázně, zvýšení odpovědnosti ministerstev za finanční hospodaření jejich podniků a mobilisaci prostředků pro socialistickou výstavbu, je nezbytné zavést již
od 1. ledna 1952 nový způsob financování národních a komunálních podniků.
Tento úkol řeší předkládaná osnova; vychází ze zásadní myšlenky, že všechny hlavní finanční zdroje musí být soustředěny ve státním rozpočtu a že se státní rozpočet musí stát základním finančním státním plánem, který by bezprostředně určoval vzájemné finanční vztahy státu se všemi odvětvími národního hospodářství.
Zároveň vychází osnova z nezbytnosti zvýšit úkoly ministerstev při organisování finančního hospodaření jejich hlavních správ a podniků a z nutnosti zvýšit odpovědnost ministrů za splnění finančních plánů ministerstev a za splnění jejich závazků vyplývajících ze státního rozpočtu.
Základní zásady osnovy jsou:
1. Finanční služba Fondu znárodněného hospodářství, pokud se týká získávání prostředků z podniků a ze státního rozpočtu i pokud se týká financování investic a doplňování vlastních oběžných prostředků podniků, se od 1. ledna 1952 zrušuje.
Závazky Fondu znárodněného hospodářství z dlouhodobých úvěrů podle stavu k 1. lednu 1952 se uhradí z přebytků státního rozpočtu z minulých let.
Působnost Fondu znárodněného hospodářství se omezuje na službu náhradovou; z finanční služby mu zbývá likvidace pohledávek a závazků převedených z podniků na Fond, jakož i přejímání dalších pohledávek a závazků, které mohou být na Fond ještě později převedeny.
Schodky Fondu z této působnosti budou hrazeny ze státního rozpočtu, přebytky Fondu pak budou odváděny do státního rozpočtu.
2. Finanční hospodaření každého ministerstva a všech jeho hlavních správ a podniků se řídí finančním plánem ministerstva, který je přímo napojen na státní rozpočet. Finanční hospodaření hlavních správ a podniků se obdobně řídí jejich finančními plány sestavenými na základě finančního plánu ministerstva.
3. Ve státním rozpočtu se určují ve shodě s hospodářským plánem ministerstvům odvody všeobecné daně, odvody částí zisků, přebytků vlastních oběžných prostředků a jiné odvody do státního rozpočtu, jakož i příděly ze státního rozpočtu na financování investic, na zvýšení vlastních oběžných prostředků, na úhradu plánovaných ztrát a na ostatní plánované úkoly.
Podle stanovené výše odvodů do státního rozpočtu a výše přídělů ze státního rozpočtu bude stanovena pro každé ministerstvo výše zisků, jež zůstane k disposici ministerstvu pro financování investic a pro zvýšení vlastních oběžných prostředků ve shodě s hospodářským plánem. Vždy však mají být ve státním rozpočtu preliminovány odvody alespoň 10% plánovaného zisku. Odpisy investic a příjmy z vyřazených investic jsou určeny na financování plánovaných investic a oprav investiční povahy, přebytek se odvádí do státního rozpočtu.
4. Organisování veškerých finančních prací v hlavních správách a podnicích se ukládá příslušným ministerstvům.
Ministři mají odpovídat za finanční hospodaření svých hlavních správ a podniků, za splnění finančních plánů a závazků uložených jim ve státním rozpočtu, i za zachování základních a oběžných prostředků, svěřených podnikům. Při tom se ministrům vyhrazuje právo, aby nově rozdělovali oběžné prostředky odpisy investic a jiné finanční prostředky mezi hlavními správami a hlavním správám právo nového rozdělování mezi podniky.
5. Ministru financí se ukládá odpovědnost za splnění státního rozpočtu vcelku, kontrola finančního hospodaření ministerstev, kontrola plnění finančních plánů a závazků ministerstev, které vyplývají ze státního rozpočtu.
6. Zdůrazňuje se nepřípustnost úvěru na financování investic národních a komunálních podniků.
B. část zvláštní. K § 1:
Účel nového způsobu financování národních a komunálních podniků, zachycený v hlavních rysech v § l osnovy, vyplývá detailně ze všeobecné částí, důvodové zprávy.
K § 2:
Nejde o vyčerpávající výpočet funkcí státního rozpočtu, nýbrž pouze o zdůraznění převažujícího významu národního hospodářství pro státní rozpočet; teprve rozpočtovým stanovením vzájemných vztahů státu ke všem hospodářským odvětvím stává se státní rozpočet základním finančním plánem státu. Tyto vztahy se stávají bezprostředními na rozdíl od dosavadního stavu vztahů národního hospodářství ke státnímu rozpočtu prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství.
K § 3:
Ministerstva a ostatní ústřední úřady, jimž nejsou podřízeny podniky, nesestavují pro své hospodaření finanční plán; bližší ustanovení o nich bude dáno ve vládním nařízení podle § 14 osnovy.
K § 4:
Osnova tu upravuje vztahy mezi hospodařením jednotlivých hospodářských úseků, vymezených podle ministerstev a mezi státním rozpočtem; její pohled tu není přímo zaměřen na hospodářství jednotlivých podniků a z toho hlediska je nutno ustanovení § 4 vykládat. Proto se přebytkem vlastních oběžných prostředků rozumí výsledný přebytek vyplývající v rámci celého ministerstva z vyrovnání úhrnu jednotlivých přebytků s úhrnem jednotlivých plánovaných zvýšení vlastních oběžných prostředků. Stanoví — li osnova, že ministerstvo použije části zisků, ponechané mu s účelovým určením k disposici, rozumí se tím použití v rámci ministerstva, a není tedy překážek, aby v druhotných předpisech, vydaných podle § 6 osnovy, se volilo buď řešení, že ministerstvo bude se zmíněnou částí zisků disponovat samo nebo prostřednictvím hlavních správ, anebo že přímo podniky budou svého zisku (po splnění odvodu povinné části do státního rozpočtu) používat k vlastním investicím nebo ke zvýšení svých vlastních oběžných prostředků samy.
Jakou částku ze zisků má odvést do státního rozpočtu to které ministerstvo (nejméně však 10% zisků), určuje státní rozpočet. Čím je stanovená částka odvodu zisků do státního rozpočtu nižší, tím je vyšší částka zisků, ponechaná ministerstvu na financování investic a ke zvýšení vlastních oběžných prostředků; tím však zároveň stoupá závislost splnění plánů investic a plánovaného doplnění vlastních oběžných prostředků na vytvoření potřebné akumulace, neboť rozpočtové příděly na tyto účely se stanoví se zřetelem na částku zisků, ministerstvu ponechanou.
Se ziskem dosaženým nad plán se ve finančních plánech a ve státním rozpočtu nepočítá; proto má o jeho použití rozhodnout obecně vláda.
K § 5:
Ustanovení § 5 osnovy je jedním z prostředků, jimiž ministerstva organisují finanční hospodaření svých hlavních správ a jejich prostřednictvím i finanční hospodaření podniků. Jde tu jednak o rozdělení finančních prostředků, kterých se dostává ministerstvu ze státního rozpočtu a z akumulace, vytvořené
podniky ministerstva, jednak také o rozdělení odvodových povinností, které ministerstvu ukládá státní rozpočet.
K §6:
Ve směrnicích podle tohoto zmocnění bude třeba vyjasnit vedle otázek technické povahy také povinnosti a práva podniků, vyplývající ze zapojení na státní rozpočet; tyto povinnosti a práva se z osnovy podávají jen nepřímo.
K §7:
Místní význam komunálních podniků a jejich úzký vztah k národním výborům je důvodem, aby finanční hospodaření komunálních podniků bylo na rozpočty národních výborů napojeno. Tím se má také podnítit jejich vyšší zájem na hospodaření komunálních podniků a vystupňovat i odpovědnost národních výborů za ně.
K normativnímu opatření, potřebnému k provedení této decentralisované úpravy, se zmocňuje ministr financí v dohodě s ministrem vnitra. Rozdílná povaha národních a komunálních podniků odůvodňuje stanovení odchylek od zákona, které je možno podle zmocnění pro komunální podniky připustit.
K decentralisaci dojde, jakmile budou pro ni dány předpoklady ustálením organisace komunálních podniků a konsolidací jejich finančního hospodaření.
K § 8:
Úrok ze základních a vlastních oběžných prostředků (dosavadní úrok z kmenového jmění) se jako pevný příjem státu ještě na přechodnou dobu zachovává.
Použití tohoto ustanovení, jakož i jiných předpisů osnovy na Investiční banku, národní podnik, a československou pojišťovnu, národní podnik, bude v prováděcích předpisech upraveno přiměřeně k povaze jejich hospodaření.
K § 9:
Rovněž ustanovení § 9 osnovy, stejně jako § 5 osnovy, je prostředkem, jímž ministři organisují finanční hospodaření hlavních správ a jejich prostřednictvím i finanční hospodaření podniků. Na rozdíl od § 5 osnovy jde tu však o vnitřní sféru ministerstva, o přesuny oběžných prostředků v rámci ministerstva, které se nedotýkají vztahů ke státnímu rozpočtu.
Podrobnosti o způsobu nového rozdělování oběžných prostředků má stanovit ministr financí v dohodě s ministrem-předsedou stát-
ního úřadu plánovacího. Hospodaření se základními prostředky přisuzuje osnova zvýšený význam a proto zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila předpisy o základních prostředcích a o disposicích s nimi.
K § 10:
V odstavci l se vypočítávají pravidelné typy krátkodobých účelových úvěrů, které mohou být podnikům poskytovány; ve čtvrtletním plánu krátkodobového úvěru, který se předkládá ke schválení vládě, budou obsaženy jmenovitě podle druhů veškeré úvěry, které se budou v příslušném čtvrtletí povolovat. Rozhodnutím vlády podle odstavce l se tedy míní také schválení zmíněného čtvrtletního plánu vládou.
Zásada, že podnikům se může dostat jen krátkodobých účelových provozních úvěrů, jest zdůrazněna výslovným zákazem úvěrů na financování investic podniků.
Zmocnění, daná ministru financí ustanovením odstavce 3, jsou v podstatě shodná se zmocněními oddílu III zákona č. 104/1950 Sb., avšak ve stručnější formulaci; nové je zmocnění ke stanovení důsledků porušení finanční kázně, které má právně podepřít ukládání sankcí.
K § 11:
Osnova dává ministrům řadu prostředků, jak působit aktivně na finanční hospodaření ministerstev, hlavních správ i podniků. Důsledkem toho je odpovědnost ministrů, která sama opět zavazuje ministry, aby finančnímu hospodaření ve svém hospodářském odvětví věnovali veškerou péči.
Ustanovením odstavce 2 nejsou dotčena oprávnění ministra financí a oprávnění jiných ministrů k provádění kontroly podle jiných předpisů.
K § 12:
Neplánované ztráty podniků znamenají zřejmá porušení finančního plánu; ježto ministři jsou odpovědni vládě za splnění finančních plánů, je jen důsledné, že o úhradě neplánovaných ztrát rozhoduje vláda.
K § 13:
Podle zmocnění odstavce l budou upraveny bližší podrobnosti finančních plánů ministerstev, hlavních správ i podniků, rozpočtové otázky, dále s tím souvisící proces předkládání a projednám těchto plánů, výkazová povinnost co do jejich plnění a předkládání a projednání čtvrtletních plánů krátkodobého úvěru a čtvrtletních plánů pokladních.
g
K § 14:
Fondu znárodněného hospodářství zůstává z finanční služby působnost podle § 6 zákona č. 104/1950 Sb., t. j. přejímání majetkových částí a závazků podniků k očištění jejich bilancí; jde zejména o likvidaci práv a závazků již převzatých.
Zúžená působnost Fondu i odpadnutí příjmů vyžádá si změny v dosavadní úpravě organisace, správy i hospodaření Fondu; k provedení těchto změn se zmocňuje ministr financí. Protože Fond od 1. ledna 1952 nebude již míti příjmů z finanční služby podle § 7 zákona č. 104/1950 Sb., nutno jej zbavit závazků z této služby vůči Investiční bance; úhradu těchto závazků přejímá stát.
V Praze dne 20. listopadu 1951.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí: J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna, n p., závod 01. — 5439-51