aby jasností a úplností úkonů byly vyloučeny jakékoli pochybnosti, vyplývá právě z povahy notářství, jehož předním úkolem je zřizovat veřejné listiny.

K §13:

Odstavec l navazuje svou stylisací na ustanovení § 21 o s. ř., o vyloučení soudců (pokud by notář byl činný z pověření soudu, dopadá ustanovení §§ 21 až 23 o. s. ř. přímo). Ze slov "musí se vyvarovat" plyne, že je povinností notáře všímat si důvodu vyloučení a že jeho nedbalost v tomto směru mohla by být pokládána za porušení služebních povinností. Na druhé straně z nich plyne, že účast vyloučeného notáře na právním úkonu nezakládá ještě sama o sobě neplatnost úkonu samého; ustanovení podobného rázu mohlo by vést mnohdy — zejména při pružné formulaci důvodů vyloučení — k nenapravitelným škodám.

Tyto vývody platí, i pokud jde o odstavec 2. Případy neplatnosti úkonů, které má zde osnova na mysli, jsou uvedeny v § 36 obě. zák.

Ustanovení odstavce l použije notář na př., bude-li mít důvodně za to, že jde o právní úkon, jímž má být někdo protiprávně poškozen, třebas i výkonem orává (§ 338 odst. 2 obč. zák. ), že jde o jiné případy neplatnosti právního úkonu (§§ 32, 33, 35, 37 obč. zák. ), že ide o právní úkon učiněný na oko (§ 34 obč. zák. ) nebo o právní úkon odporovatelný (§§ 46 a násl. obč. zák. ). Půjde-li o úkony, učiněné osobami k právnímu úkonu nezpůsobilými (§32 obč. zák. ), notář uváží, zda v takových případech musí právní úkon učinit zákonný zástupce nebo zdali úkon musí být učiněn s jeho přivolením.

K §§ 14 až 16:

Z ustanovení § 14 osnovy plyne, že notář musí o každém právním úkonu, před ním učiněném v písemné formě, sepsat vždy notářský zápis a že tedy nestačí sepsání jiné listiny, jež by neměla povahu veřejné listiny (§ 24 osnovy).

Přitom nezáleží na tom, zda forma notářského zápisu je předepsána zákonem, ať již obligatorně (§§ 39, 51, 545 odst. 2 obč. zák. ) nebo fakultativně (§ 545 odst. l obč. zák. ).

Slova "právní úkon" je užito ve stejném smyslu, v jakém ho užívá občanský zákoník, a zahrnuje tu jak právní úkony dvoustranné (smlouvy), tak jednostranné (zejména závěť).

Osvědčovací činnost podle § 15 je v osnově uvedena taxativně. Proti dosavadnímu stavu se rozšiřuje o písm. b) se zřetelem k ustanovení § 41 odst. l obč. zák. a o ustanovení písm.

h), které odpovídá požadavku našich mezistátních vztahů (t. zv. affidavity). Formu přísahy podle písm. h) upraví nařízení ministra spravedlnosti (§33 osnovy) podle obdoby přísahy, stanovené pro tyto účely v jednacím řádu pro soudy.

V § 16 osnovy jsou uzákoněny základní formální náležitosti, které musí notářský zápis obsahovat, aby byl veřejnou listinou.

K §17:

Vykonatelnost notářských zápisů v soudní exekuci při zachování předepsaných náležitostí zjednává, stejně jako soudní smír, lepší a rychlejší ochranu právních nároků účastníka. Uspokojení nároku je usnadněno tím, že není třeba domáhat se exekučního titulu cestou soudního řízení. Ustanoveními § 13 odst. 2 osnovy a § 36 odst. l obč. zák. je znemožněno, aby někdo vyvolal zřízení notářského zápisu za tím účelem, aby obešel nutnost schválení smíru soudem (§§40, 75 o. s. ř. ).

Vykonatelné notářské zápisy jsou také důležitým prostředkem k zabezpečení právních a hospodářských styků mezistátních, neboť i mezinárodní úmluvy uznávají notářské zápisy jako exekuční titul na území smluvních států (srv. ostatně i § 646 o. s. ř. ).

K §§ 18 až 20:

V § 18 osnovy se stanoví postup v případech, kdy nejde o zřízení samostatné listiny, nýbrž toliko o doložku na listině jiné.

Protestace směnek a indosovatelných cenných papírů je upravena zvláštními předpisy (srv. čl. I. §§ 79 až 88, čl. II. §§ 57 až 66 směnečného a šekového zákona č. 191/1950 Sb. ). Ustanovení § 19 bylo proto do osnovy zařazeno pro evidenci.

K § 51:

Osnova dává možnost, aby notář prováděl z pověření soudu celé úseky řízení a činil v nich všechna rozhodnutí (nařízení podle § 33 bude pamatovat zejména na řízení o projednání dědictví a o soudní umoření listin) nebo aby prováděl jednotlivé úkony (na př. soupis majetku poručence a pod. ). Je přirozené, že ustanovením o činnosti notáře činného z pověření soudu nemůže být porušeno ustanovení o řízení a rozhodování v senátech (srv. § 4 odst. l o. s. ř. ).

K § 22:

Skutečnost, že notář může určité úkony nebo celé řízení provádět z pověření soudu, vede k ustanovení, že se při této činnosti řídi procesními předpisy, platnými pro soud. To platí nyní zejména pro ty případy, kdy notář bude i rozhodovat.

Z ustanovení, že rozhodnutí notáře má účinky soudního rozhodnutí, plyne, že proti těmto rozhodnutím jsou přípustný opravné prostředky, a to jak řádné, tak — pokud vůbec nejsou vyloučeny (§§ 199 a 218 o. s. ř. ) — i mimořádné. Jelikož pak notáře může pověřit jen okresní soud, bude o řádných opravných prostředcích rozhodovat samozřejmě soud krajský. Možnost, aby pověřující soud sám vyhověl opravnému prostředku, je dána nutnou kontrolou okresního soudu nad výkonem notářství a nutností jednotného postupu soudu a notáře.

K §§ 23 a 24:

Zákon dává notářům oprávnění, aby přijímali do úschovy listiny a cenné hodnoty. Toto oprávnění je zcela ve shodě s důvěrou k notářskému úřadu. Úschovu ve smyslu tohoto ustanovení nutno však lišit od řízení ve věcech soudní úschovy podle §§ 359 až 368 o. s. ř., jež patří jedině soudu.

Prováděním dobrovolného uspořádání majetkových poměrů se rozumí na př. činnost notářů při vypořádání závazků a vůbec finančně právních poměrů v rámci splynutí nebo přetvoření místních družstev s JZD (§ 6 zák. č. 69/ 1949 Sb. a §§ 9 a 10 nař. č. 75/1949 Sb. ) nebo při likvidaci družstev.

Notáři podobné úkony skutečně již dnes provádějí (na př. v pohraničí byli nápomocni při provádění agendy konfiskací a přídělové). Nejde tu však o nějakou činnost rozhodovací, nýbrž o činnost na žádost účastníků (občanů, JZD a pod. ). Prakticky je tato činnost souhrnem právních porad a sepsáním různých podání a listin. Ustanovení, kterými se notář při takové činnosti řídí, jsou ustanovení čistě hmotněprávní, nikoliv procesní. Vystupuje tu proto notář vždy na žádost, mnohdy přímo jako zmocněnec žadatele.

Činnost uvedenou v §§ 23 a 24 osnovy mohou vyvíjet v podstatě i advokátní poradny. Aby došlo k přesnému vymezení vzájemných vztahů mezi poradnami a notáři, ustanovuje osnova, že o sepsání podání a jiných listin lze notáře požádat, jen je-li to v souvislosti s činností notáře ve vlastním oboru působnosti nebo z pověření soudu anebo s dobrovolným majetkovým uspořádáním. Takovým "podáním" bude na př. žádost na okresní národní výbor, aby přivolil podle zák. č. 65/1951 Sb. k převodu nemovitostí, o němž byl sepsán notářský zápis podle § 14 osnovy; bude jím dále na př. knihovní žádost o zápis přechodu vlastnictví

k nemovitosti dědictvím, které notář z pověření soudu projednal (§ 21 osnovy); takovou "listinou" bude na př. osnova potvrzení o splnění (kvitance), osnova propustného prohlášení a podobné listiny, vyhotovené notářstvím na žádost účastníků v rámci dobrovolného majetkového uspořádání. V žádném z těchto případů nejde totiž o právní úkon učiněný před notářem v písemné formě (§14 osnovy).

Pokud ovšem v rámci dobrovolného majetkového uspořádání dojde před notářem k právnímu úkonu v písemné formě, musí i zde být sepsán notářský zápis (§14 osnovy).

K §25:

Tohoto ustanovení je třeba zejména se zřetelem k § 16 odst. l a 2 o. s. ř.

K §26:

Notáři a ostatní zaměstnanci notářství jsou státními zaměstnanci, kteří budou za svoji činnost odměňováni podle platového řádu pro správní zaměstnance. Nebudou je proto odměňovat již účastníci právního úkonu (žadatelé); tím je zřetelně zdůrazněn zásadní rozdíl mezi bývalými notáři a notáři novými, osobami v pracovním poměru. Zatím co si všechny osobní a věcné náklady dosud hradili notáři sami, ponese je napříště stát, a to z výnosu poplatků, které nahradí nejen dosavadní notářské poplatky (§ 18 zák. č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích), ale i dosavadní odměnu za činnost notáře (nařízení min. sprav. č. 194/ 1950 Sb., vyhl. min. sprav. č. 6/1951 Ú. 1. I, resp. č. 53/1951 Ú" v. I).

Dosavadní notářské poplatky, jež se vybíraly z notářských úkonů, pokud jsou obdobné s úkony prováděnými soudy (ověřování podpisů, opisů, sepsání protestů), budou upraveny shodně jako příslušné soudní poplatky, neboť stejný úkon nemůže být zpoplatněn jinak u soudu, jinak u notáře. Zvláštní odměna za tyto úkony odpadne. Dosavadní odměny za činnost notářů změní se pak v notářské poplatky, při čemž bude provedena důkladná revise jak poplatkových předmětů, tak i dosavadní sazby. Tyto otázky budou vyřešeny nařízením ministra financí, předvídaným v odstavci 3.

K §§ 27 až 30:

Jde o samozřejmý důsledek nové organisace notářství.

K § 29 odst. l osnovy se poznamenává, že samozřejmým předpokladem tohoto ustanovení je, aby noví notáři byli včas ustanoveni ke dni, kdy se osnova stane zákonem.

K § 30 odst. 2 se poznamenává, že pod pojem zaměstnanců krajských notářských sborů spadají podle dosavadního stavu (§ 18 odst. 2 zákona č. 201/1949 Sb. ) i notářští koncipienti.

K § 31:

Notáři, správcové notářství, jakož i notářské sbory mají nutná kancelářská zařízení (zejména i psací stroje), která — ať již patří jim nebo jiným osobám — slouží dosud výhradně provozu notářství. Jelikož těchto zařízení bude po případě třeba k plynulému fungování nových notářství, je třeba se postarat o to, aby svému dosavadnímu účelu byla zachována.

K §§ 32 až 34:

Jde o běžná závěrečná ustanovení. Je samozřejmé, že současně nabudou účinnosti nařízení ministrů vydaná podle § 26 odst. 3 a § 33 osnovy.

Provedení tohoto zákona si nevyžádá zvláštního zatížení státního rozpočtu. Podle dnešního stavu je v československé republice celkem

368 notářství; tato notářství jsou obsazena 310 notáři (po případě správci podle § 9 zák. č. 201/1949 Sb. ), mimoto je tu činno 100 notářských koncipientů a 644 ostatních zaměstnanců. Osobní náklad na tyto osoby, jejichž počet odpovídá přibližně skutečné potřebě, a věcné náklady výkonu notářství — včetně nákladů krajských sborů a ústředního notářského sboru — jsou dnes plně hrazeny z výtěžku za činnost notářů. I když notářské poplatky, odpovídající dosavadním odměnám, budou v jednotlivých případech poněkud sníženy, lze přesto mít za to, že nové notářské poplatky (t. j. dosavadní odměny a dosavadní poplatky) zaručí krytí těchto výdajů.

Pro informaci se uvádí, že od září 1949 do konce roku 1950 vykazují všechna notářství v ČSR podle přiznání k zvláštní dani výdělkové čistý výnos o celkové výši 12, 580. 336. 70 Kčs; tato doba však není typickou, nýbrž podprůměrnou. Za tři čtvrtletí roku 1951 po zavedení nového tarifu notářských poplatků je na šekových účtech krajských sborů notářských a ústředního notářského sboru u Státní banky vykázána částka 66, 882. 098. 60 Kčs.

V Praze dne 20. listopadu 1951.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Rais v. r.

Statní tiskárna, n. p., 01 —5348-51.