Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 7. zasedání.
576.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................1951
o dobrovolných organisacích a shromážděních.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Dobrovolné organisace.
§ 1.
K uplatnění svých demokratických práv a tím k upevnění lidově demokratického zřízení a k podpoře úsilí o výstavbu socialismu sdružuje se lid v dobrovolných organisacích, zejména v jednotné odborové organisaci, v organisaci žen, v organisaci mládeže, v jednotné lidové tělovýchovné a sportovní organisaci, v kulturních, technických a vědeckých sdruženích.
§ 2.
(1) Úkoly dobrovolné organisace (dále jen "organisace") a způsob, jak je plnění těchto úkolů zajištěno, určuje její organisační řád, který obsahuje dále zejména údaje o názvu organisace a jejím sídle, obvodu činnosti a vnitřním uspořádání.
(2) Ke vzniku organisace je třeba schválení organisačního řádu. Organisační řád schvaluje krajský národní výbor sídla organisace; přesahuje-li vytčený obvod činnosti organisace území kraje, schvaluje organisační řád ministerstvo vnitra.
§ 3
(1) členství v organisacích je dobrovolné; členem organisace se může v mezích organisačního řádu stát každý, kdo svou účastí může přispět k splnění jejích úkolů.
(2) Zásadou výstavby organisací je demokratický centralismus. K usnesení stačí většina hlasů, menšina se podrobuje většině; přijatá usnesení jsou závazná pro všechny, členové volí demokraticky funkcionáře organisace.
(3) Složky organisace řeší své zvláštní úkoly samostatně v souladu s usneseními vyššího orgánu; sdružené organisace řeší v souladu s usneseními vrcholného orgánu úkoly, k jejichž plnění se sdružily.
§ 4.
(1) Stát pečuje o rozvoj organisací, vytváří příznivé podmínky pro jejich činnost a růst a dbá, aby život v nich se vyvíjel v souladu s ústavou a se zásadami lidově demokratického zřízení.
(2) Tuto péci provádějí národní výbory; řídí ji, pokud jde o obecné otázky činnosti organisací, ministerstvo vnitra, jinak ústřední úřady příslušné podle úkolů organisací.
§ 5.
Za organisace podle tohoto zákona se prohlašují Revoluční odborové hnutí, Jednotné svazy zemědělců, československý svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství, československý svaz žen, československá obec sokolská a československý červený kříž. Ministerstvo vnitra může prohlásit další organisace (spolky) vzniklé před 1. říjnem 1951 za organisace podle tohoto zákona.
Shromáždění. § 6.
Ve shodě se zájmy pracujícího lidu je občanům zaručen výkon shromažďovacího práva, pokud se jím neohrožuje lidově demokratické zřízení nebo veřejný pokoj a řád.
§ 7.
Svolavatelé shromáždění a členové jeho předsednictva se starají o udržení pořádku ve shromáždění; každý jeho účastník je povinen dbát jejich pořádkových pokynů.
§ 8.
Společné ustanovení. Ministr vnitra se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal podrobné předpisy k provedení tohoto zákona.
l
Přechodná ustanovení. § 9.
(1) Spolky vzniklé před 1. říjnem 1951 '(dále jen "spolky"), které vyvíjejí svou činnost ve shodě se zájmy pracujícího lidu, se mohou přeměnit v organisace nebo do nich včlenit; spolek se může přeměnit též v jiný vhodný útvar nebo do něho včlenit. Způsob přeměny nebo včlenění spolků, jakož i zánik zbylých spolků a způsob, jak bude naloženo s jejich majetkem, upraví ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady obecným právním předpisem.
(2) K rozchodu spolku stačí usnesení představenstva (výboru).
§ 10.
(1) Až do své přeměny, včlenění nebo zániku vykonávají spolky nadále svou činnost podle dosavadních stanov; finanční opatření, přesahující rámec běžné správy, mohou činit jen po předchozím souhlasu krajského národního výboru nebo orgánu, který krajský národní výbor k tomu zmocní.
(2) Krajské národní výbory ukládají spolkům povinnost, aby předkládaly informace potřebné k posouzení jejich činnosti.
Závěrečná ustanovení.
§ 11.
Opatřeni učiněná před 1. říjnem 1951 ve shodě s tímto zákonem se považují za učiněná podle zákona.
§ 12.
Zrušují se:
1. zákon č. 134/1867 ř. z., o spolčovacím právu, a zákon č. 135/1867 ř. z., o shromažďovacím právu, ve znění pozdějších předpisů;
2. nařízení uherského ministra vnitra ve věcech práva spolčovacího a shromažďovavacího, zejména nařízení č. 216/1848 B. M., č. 128/1868 B. M., č. 1394/1873 pres. B. M., č. 773/1874 B. M., č. 1508/1875 B. M., č. 766/1898 B. M. a č. 7430/1913 B. M., ve znění pozdějších předpisů a
3. ustanovení zákona č. 145/1947 Sb., o organisaci zemědělců republiky československé, pokud odporují tomuto zákonu.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1951; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými Členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Základem úpravy spolkového práva v českých zemích je dosud zákon č. 134/1867 ř. z. a na Slovensku nařízení uherského ministra vnitra č. 1394/1873 pres B. M.; základem shromažďovacího práva je v českých zemích zákon č. 135/1867 ř. z. a na Slovensku nařízení uherského ministra vnitra č. 216/1848 B. M. a č. 128/1868 B. M. Tyto předpisy byly změněny po Mnichově zejména vládními nařízeními č. 12 a č. 13/1939 Sb. II., jakož i nařízením č. 140/1939 Sl. z. Byly likvidovány pokrokové spolky a zkonfiskováno jejich jmění. Po osvobození byl obnoven celkem právní stav, který byl za první republiky.
Právo spolčovací:
Tak spočívá dnešní právní úprava našich spolkových poměrů na těchto starých předpisech a i nové zákony, jako na př. zákon č. 144/1946 Sb., o jednotné odborové organisaci, se dovolávají této právní úpravy spolků.
Tento stav nevyhovuje. Jde o předpisy vydané v době, kdy buržoasie se drala proti absolutistickému státu k moci; předpisy mají všechny znaky režimu z té doby a svým formalismem a svou bezobsažností jsou brzdou správného rozvoje spolkového života.
Buržoasie si v boji s absolutismem vybojovala spolčovací svobodu, která však pro široké vrstvy pracujících byla jen svobodou formální. Spolčovací svoboda pro pracující byla jen rouškou, za kterou se skrývala pravá podstata a funkce vykořisťovatelského státu. Pokrokové a zejména dělnické spolky byly potlačovány tak, že dějiny našeho dělnického hnutí jsou přímo kronikou policejní persekuce.
Buržoasie měla spolky, jejichž třídní povaha byla zcela jasná, jako různé lóže, kosmopolitické kluby a pod., a udržovala též různé besedy, dobročinné spolky a pod., ve kterých se vyžívali maloměšťáci. Mimoto podporovala záměrně vznik navenek bezbarvých a bezobsažných spolků, jako spolků rodáků, absolventů a pod., jimiž měli být zejména příslušníci dělnické třídy odváděni od svých nejvlastnějších politických zájmů. Plané spolkaření bylo typické pro náš společenský život a stalo se do jisté míry nebezpečným pro věc uvědomování proletariátu a jeho osvobození od kapitalistického vykořisťování. Takto vedl buržoasní liberalismus k naprosté roztříštěnosti spolkového života.
Po osvobození r. 1945 byly obnovovány podle dekretu č. 81/1945 Sb. předmnichovské spolky. Tak se stalo, že po únoru 1948 bylo v Praze ve spolkovém katastru ÚNV zapsáno celkem 4. 359 spolků, v českých zemích dalších 45. 113 spolků, na Slovensku 12. 202 spolky. Jen v Praze bylo ještě po únoru 1948 140 vědeckých spolků, mezí nimi 8 historických. Při revisi spolkové činnosti, kterou provádí ministerstvo vnitra, došlo mimo jiné k likvidaci takových spolků jako: Klub ředitelů moravských cukrovarů v Brně, Všesvětové sdružení Nováků se sídlem v Praze, Spolek absolventů zimní školy v Místku a pod.
Z toho je vidět, že spolkový život není ještě dotčen politickým přerodem tak, jak by se dalo očekávat. Přes všechny dobrovolné Sjednocovací snahy existuje dosud značný počet spolků a společků, které se do naší doby nehodí, spolků s úkoly, které dávno plní národní výbory, existují spolky vybudované na měšťácké ideologii a jsou dokonce i spolky, které jsou vlastně zastřeným soukromým výdělečným podnikem tajemníků nebo funkcionářů.
Ústava 9. května položila základy k tomu, aby lid vytvářel organisace, které jsou nástrojem, jímž nejširší masy pracujících se účastní budování socialismu. Základní 61. IV. odst. 3 ústavy stanoví, že k obstarávání věcí veřejných a k uplatňování svých demokratických práv vytváří lid dobrovolné organisace, zejména politické, odborové, družstevní a kulturní, organisace žen a mládeže a organisace tělovýchovné.
Nová právní úprava spolčovacího práva dá popud k přeměně spolků, jejichž poslání a struktura se k tomu hodí, v organisace nového typu nebo k jejich včlenění do některé organisace a pomůže při likvidaci spolků, které neodpovídají společenským potřebám současné etapy budování socialismu.
Tento úkol se ovšem nevyřeší právní úpravou samotnou, nýbrž vyžádá si značnou a usilovnou práci. Jde o úkol, do kterého bude nutno zapojit masové organisace, zejména Revoluční odborové hnutí. Půjde zejména o to, získat indiferentní členstvo spolků, které bude nutno stále přesvědčovat o nutnosti nových organisací, a bojovat proti snahám, které by tento vývoj brzdily.
Těžisko spolčování v lidové demokracii přechází na jednotné masové organisace. Lidově demokratické zřízení rozšiřuje spolčovací svobodu a dává jí novou a bohatší obsahovou náplň. Měšťácké bezobsažné a samoúčelné formy spolkaření odumírají. Pracující lid se sdružuje v dobrovolných organisacích k činné účasti na všestranném rozvoji svých společenských, kulturních a jiných převážně ideových zájmů, aby tím pomáhal uskutečnit přechod od kapitalismu k socialismu, jakož i nerozbornou jednotu dělníků, rolníků a pracující inteligence. Je úkolem dobrovolných organisací, aby přesvědčováním nejširších vrstev obyvatelstva a jejich mobilisováním k spolupráci upevňovaly moc pracujícího lidu, soustavně zvyšovaly jeho budovatelské úsilí a svou kulturně výchovnou prací posilovaly světové síly demokracie, pokroku a míru.
Organisace se liší zásadně od dosavadních spolků, neboť mají a budou sloužit budování socialismu v naší vlasti; v pojmu organisace, jehož užívá již ústava a občanský zákoník, je vyjádřen pevnější řád, jímž se organisace budou řídit.
Je nutno si uvědomit nesmírný význam organisací pracujících. Vyzdvihl jej opětně J. V. Stalin, na př. v Přednáškách o základech leninismu, kde říká: "Proletariát má řadu organisací, bez kterých nemůže vést úspěšný boj proti kapitálu: odborové organisace, družstva, tovární a závodní organisace, parlamentní frakce, mimostranická sdružení žen, tisk, kulturně osvětové organisace, svazy mládeže, revoluční bojové organisace, sověty zástupců jako státní formu organisace atd. Všechny tyto organisace jsou za jistých okolností pro dělnickou třídu naprosto nezbytné, neboť bez nich není možno upevnit třídní posice proletariátu na různých úsecích boje, neboť bez nich není možno zocelit proletariát v sílu povolanou nahradit buržoasní řád řádem socialistickým. " (Stalin — Otázky leninismu, vydání z r. 1948, str. 73. )
Na IX. sjezdu KSČ poukázal president republiky Klement Gottwald na nutnost spolupráce všech na tom, aby významné složky obrozené Národní fronty zůstaly organisacemi jednotnými, živými, aktivními a rostoucími, aby tak představovaly skutečnou většinu pracujícího lidu.
Právo shromažďovati.
Pokud jde o shromáždění, rozeznáváme podle dosavadního práva a) shromáždění pod širým nebem a průvody, pro které platí systém povolovací, b) veřejně přístupná shromáždění v místnostech, které nutno nejméně tři dny předem úřadu oznámit, a c) shromáždění vyňatá ze zákona, která lze konat bez oznámení, jako t. zv. důvěrné schůze omezené na zvané hosty, obvyklé slavnosti, veřejné
radovánky, svatební průvody a pohřby, schůze voličů a pod. Stará úprava nerozeznává, kdo shromáždění pořádá.
Schůze pořádané jednotlivci ustupují dnes naprosto do pozadí; konají se téměř výlučně schůze a shromáždění, pořádané veřejnými činiteli a organisacemi.
O důležitosti schůzí platí tato slova Leninova: "Schůzování, toť právě opravdový demokratismus pracujících mas, jejich vzpřímení, jejich procitnutí k novému životu a jejich první kroky na poli, které samy očistily od neřádu '(vykořisťovatelů, imperialistů, statkářů a kapitalistů) a které se samy chtějí naučit spravovat po svém, pro sebe, podle zásad své, »sovětské«, a nikoli cizí, panské, buržoasní moci. Bylo třeba právě Říjnového vítězství pracujícího lidu nad vykořisťovateli, bylo třeba celého historického období předběžného projednávání nových podmínek života a nových úkolů pracujícím lidem samým, aby se stal možným bezpečný přechod k vyšším formám pracovní kázně, k uvědomělému osvojení myšlenky nutnosti diktatury proletariátu a k bezpodmínečnému podřizování se individuálním příkazům představitelů vlády sovětů při práci. " (Lenin, Nejbližší úkoly sovětské moci, Vybrané spisy sv. II., str. 319. )
Osnova upravuje shromažďovací právo na základě zásady shromažďovací svobody, jak o ní jedná § 24 ústavy.
Úprava je pružná a podrobnosti shromažďovacího práva budou upraveny v prováděcích předpisech.
Zvláštní část.
K jednotlivým ustanovením osnovy.
K § 1:
Základní formou, kterou pracující lid vykonává spolčovací právo, jsou dobrovolné organisace. Svým jasným zaměřením a svými konkrétními úkoly v lidově demokratickém zřízení přispívají dobrovolné organisace k budování socialismu. Organisace jsou nástrojem k mobilisaci nejširších složek pracujících za účelem rozvíjení jejich kulturních, vědeckých, sociálních, vzdělávacích a jiných převážně ideových zájmů. V převážné většině organisací se sdružují pracující podle zásady proletářského internacionalismu bez rozdílu národnosti. Se strany druhé budou právě organisace vhodnou základnou, ve které pracující určité národnosti se sdruží, aby pěstovali příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím jsou vnitřně spjati, a
aby za pomoci této organisace upevnili přátelství a jednotu všech pracujících bez ohledu na jejich národnost.
K § 2:
Nová organisace vzniká schválením organisačního řádu, navrhovaného jejími zakladateli. Organisační řád upravuje zejména konkrétní úkoly organisace a prostředky, jimiž se mají plnit název a sídlo organisace, územní rozsah její činnosti, základní ustanovení o členství, o složení, pravomoci a způsobu usnášení vrcholného orgánu (výroční schůze, sjezd delegátů), o složení, pravomoci a způsobu usnášení řídícího orgánu (výboru), jakým způsobem se usnáší změna organisačního řádu, kdo jedná jménem organisace,
o řešení sporů uvnitř organisace, o zániku organisace a o tom, jak bude naloženo s jejích majetkem. U celostátních organisací se složkami upraví organisační řád vznik a ustavení místní, závodní nebo jiné složky a jejich zařízení. I když zákon užívá právního pojmu dobrovolné organisace, lze ovšem při budování konkrétních organisací (sdružení) užíti celého bohatství jazyka a jeho obecných názvů, jako spolky, svazy, sdružení, jednoty, organisace, kluby a pod.
Příslušnost při schvalování organisačního řádu je rozdělena mezi ministerstvo vnitra, které bude po slyšení zúčastněných ústředních úřadů schvalovat organisační řád celostátních organisací (má-li organisace vykonávat svou činnost v obvodu, který přesahuje území kraje), a krajské národní výbory. Orgán, který schválil organisační řád, schvaluje
i změny organisačního řádu a po případě zánik organisace.
Schválením organisačního řádu nabývají dobrovolné organisace právní subjektivity; stejně tak i jejich složky, jestliže jejich vznik schválil orgán podle § 2 zákona k tomu příslušný (§ 18 obč. zák. ). Finanční prostředky získávají organisace z členských příspěvků, výnosů podniků, z darů, dědictví a pod.
K § 3:
Každá organisace tvoří jednotný celek, kde se menšina podřizuje většině, kde platně přijatá usnesení jsou závazná pro všechny členy. Všechny orgány jsou voleny demokratickou volbou, každý člen organisace má právo provádět kritiku k dosažení nápravy. Demokracie uvnitř organisace zaručuje využití schopností a zaktivisování nejširších mas členstva. Zásada centralismu zaručuje jednotné vedení a jednotné zaměření všech členů organisace.
Spojením demokracie a centralismu se stanou dobrovolné organisace schopnými najít správnou orientaci a zajistit si plnění přijatých usnesení.
Zásada demokratického centralismu platí také pro složky jednotné organisace a pro sdružené organisace, které se sdruží k plnění společného úkolu; usnesení vyššího orgánu jsou pro ně závazná. Vrcholný orgán sdružených organisací může být utvořen jako samostatná dobrovolná organisace; k jeho vzniku v takovém případě je třeba schválení podle § 2 zákona.
K § 4:
V rámci péče o organisace dohlížejí na ně národní výbory, v nejvyšší stolici pak s hlediska odborného ústřední úřady příslušné podle úkolů organisací a obecně ministerstvo vnitra. Při výkonu dohledu lze organisacím buď obecně nebo v jednotlivých případech ukládat ohlašovací povinnost o všech skutečnostech týkajících se jejich činnosti (na př. hlášení jmen volených funkcionářů), činit vhodné opatření k odstranění závad, vydávat příkazy a zákazy. Národní výbory a ústřední úřady mohou též dozírat na hospodaření organisací.
K § 5:
Lid vytvořil již k obstarávání věcí veřejných a k uplatňování svých demokratických práv jednotné masové organisace, které však podle dosavadních předpisů byly založeny ve formě spolků (ve smyslu právním).
Některé z nich, které jsou přímo podstatnými složkami obrozené Národní fronty, stávají se i se svými složkami dobrovolnými organisacemi přímo ze zákona. Zákon také umožňuje prohlásit další organisace vytvořené dosud ve formě spolků za dobrovolné organisace podle zákona. Může tak učinit ministerstvo vnitra, které bude přitom postupovat ve spolupráci se zúčastněnými ústředními úřady.
Tyto organisace budou pomáhat při přestavbě dosavadních spolků a budou hlavní masovou základnou, do které se budou včleňovat spolky, které se s nimi spojí (§ 9).
K §§ 6 a 7:
ústavou zaručené demokratické shromažďovací svobodě odpovídá zvýšená odpovědnost a kázeň účastníků shromáždění a osnova stanoví jejich základní povinnosti. Podrobnosti upraví předpis vydaný podle § 8 zákona.
Existují nejrůznější druhy shromáždění (tábory lidu, průvody, schůze), obvyklé lidové slavnosti (pouti, svatební průvody atd. ), a proto musí národní výbory mít možnost pružné úpravy přizpůsobitelné místům a okolnostem.
K ochraně a posílení lidově demokratického zřízení budou moci krajské národní výbory pro svůj obvod ukládat svolavatelům shromáždění nebo určitých jejich druhů, aby hlásili v určené lhůtě předem, s jakým programem, kdy a kde se shromáždění koná, nebo aby žádali o jeho povolení. Bude též možno zavést hlášení shromáždění z důvodů koordinačních. Ovšem pokud to uloženo nebude, nebude v zásadě konání tábora lidu, shromáždění, schůze a pod. národnímu výboru nutno hlásit nebo žádat o jejich povolení. Tak se odstraní mnohdy zbytečné povolování nebo braní na vědomí zpráv o pořádání schůzí se strany činitelů, u nichž je naprosto bezpečně zajištěna nezávadnost shromáždění.
Národní výbory mohou na shromáždění vyslat své zástupce s právem zákroku, kdyby to vyžadovala ochrana lidově demokratického zřízení nebo veřejný pokoj a řád (§24 ústavy).
O udržování pořádku při táborech lidu, shromážděních, schůzích a průvodech mají pečovat jejich svolavatelé a ti, kdož je řídí; mají zabránit protizákonným výrokům nebo činům a jsou povinni, neuposlechne-li se jejich pokynů, tábor lidu, shromáždění, schůzi nebo průvod rozpustit.
Ochranu před zneužitím svobody shromažďovací nebo spolčovací a ochranu před porušením pořádkových předpisů v tomto oboru, jímž by byl ohrožen výkon této svobody, poskytuje § 128 trestního zákona správního.
K § 8:
Neobyčejný rozmach organisací umožněný příznivými podmínkami, které pro ně vytváří lidově demokratické zřízení, a jejich úkoly, které rostou se zvyšováním životní úrovně lidu, zejména na poli kulturním, vyžadují, aby nová zákonná úprava výkonu spolčovacího práva byla co nejpružnější a usnadňovala tak budoucí vývoj. Proto osnova zmocňuje ministra vnitra, aby podrobnosti upravil prováděcími předpisy, které bude možno rychle přizpůsobovat měnícím se podmínkám a potřebám.
Z týchž důvodů bude ministrem vnitra upraven v podrobnostech i výkon práva shromažďovacího. Prováděcí předpisy zabezpečí, aby svobody shromažďovací, která v takové
míře nebyla za kapitalismu nikdy možná, nemohlo být zneužito třídním nepřítelem.
K § 9:
Dosavadním spolkům dává zákon možnost k přechodu v organisace nového typu. Zásadou bude zachytit všechno budovatelské úsilí pracujících mas vykonávané ve spolcích a získat členstvo k činné spolupráci na budování socialismu v organisacích. Metodou při tom bude přesvědčování, základem spolupráce mas bude dobrovolnost.
Nutno si uvědomit, že půjde o dosti rozličné případy:
a) U spolků, jejichž poslání a struktura se hodí k tomu, aby byly přetvořeny v organisaci, bude nutno provést strukturální změny v organisačním řádu, osobní změny ve sboru funkcionářů nebo jiné úpravy. Zde má osnova hlavně na mysli různé spolky, jejichž úkoly jsou místně, časově nebo jinak omezeny.
b) U spolků, jejichž účel již některá organisace plní, bude úsilí při přestavbě namířeno k tomu, aby se dobrovolně v tuto organisaci včlenily.
c) V některých případech bude dosavadním spolkům doporučeno, aby se začlenily do lidového družstva nebo do jiného útvaru (na př. spolky náboženské, které se mohou začlenit přímo do organisační složky náboženské společnosti). Spolky, které se svým posláním a účelem blíží podpůrným zařízením uvedeným v předpisech o národním pojištění, bude možno přeměnit v tato zařízení nebo v jiná podpůrná zařízení, která lze v rámci národního pojištění utvořit.
d) Spolky, které při výstavbě socialismu nepomáhají nebo ji dokonce brzdí, nepotřebujeme. Takovým spolkům se doporučí, aby se dobrovolně rozešly. Zákon to usnadňuje a umožňuje i rozpouštění nežádoucích spolků. Bez vydání nového zákona bylo by jen stěží možno rychle likvidovat nynější spolky, jejichž činnost je zbytečná. Majetek likvidovaných spolků se zpravidla předá organisacím. U spolků, k jejichž majetku přispěl zaměstnavatel, bude přitom dbáno předpisů o státní mzdové politice.
Zákon přenechává stanovení podrobností prováděcím předpisům, které pružně zabezpečí, aby se dosáhlo zamýšleného cíle.
K § 10:
Zde zákon zabraňuje zašantročení majetku spolků a umožňuje orgánům, které budou rozhodovat o přetvoření, resp. zániku spolku, aby si získaly nutný skutkový podklad pro své rozhodování. Od spolků bude možno si vyžádat přesné informace, zejména pokud jde o posouzení dosavadní činnosti, funkcionáře a, pod. Při schvalování finančních opatření spolků, k jejichž majetku přispěl zaměstnavatel, bude dbáno zejména předpisů o státní mzdové politice.
K § 11:
Rychlá přeměna naší společnosti a zejména vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 způsobily samy pronikavé změny v našem starém spolkovém životě. V druhé polovině roku 1950 došlo v rámci akce ministerstva vnitra a národních výborů k revisi činnosti všech spolků a k likvidaci spolků buržoasních, výchovně vadných a těch, které nemají opodstatnění. I když tuto akci lze označit za úspěšnou, přece dosavadní spolkové předpisy ztěžují, případně znesnadňují její rychlé a úspěšné provádění. Platí to zejména v otázce majetku spolků. Tyto změny našly svůj výraz i v osnově, podle níž všechna opatření učiněná ve shodě s ustanoveními navrhovaného zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se sanují.
K § 12:
Zákon prohlašuje Jednotný svaz českých zemědělců a Jednotný svaz slovenských zemědělců za dobrovolné organisace. Jako Revoluční odborové hnutí sdružuje naše dělníky, tak Svazy budou sdružovat naše rolníky. Členství ve Svazech se stává dobrovolným; z toho též vyplývá, že člen, který neplní své povinnosti, zejména při budování socialismu na vesnici, může být ze Svazu vyloučen. V důsledku těchto změn je ovšem nutno zrušit ta ustanovení zákona č. 145/1947 Sb., která této úpravě odporují, zejména ustanovení, která
prohlašují Svazy a jejich okresní a místní sdružení za samosprávné korporace veřejného práva. Bude také nutno změnit stanovy obou Svazů.
Nedotčeny zůstávají zákon č. 144/1946 Sb., o jednotné odborové organisaci, § 76 zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školského zákona), a vládní nařízení č. 129/1949 Sb., o zřizování, organisaci a činnosti sdružení rodičů a přátel školy, zákon č. 187/1949 Sb., o státní péči o tělesnou výchovu a sport, § 7 zákona č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví, jakož i předpisy, které upravují práva nebo povinnosti konkrétních organisací nebo spolků, zejména §§ 6 a 13 zákona č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami, a § 21 vládního nařízení č. 135/ 1950 Sb., o organisaci ochrany před požáry a jinými živelními pohromami, zákon č. 2/ 1924 Sb., o poštovních holubech, a prováděcí nařízení č. 44/1924 Sb. a pod. Nedotčeny zůstávají dále dopravní předpisy o zvláštním užívání veřejných silnic, podle nichž je třeba povolení k pořádání průvodů a shromáždění na veřejném prostranství, jimiž by mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.
Finanční rozsah chystané úpravy.
Podle navržené úpravy zůstávají organisace samostatně hospodařícími subjekty, které vystačí se svými příjmy od členů a s ostatními příjmy, takže nová úprava organisací nemůže mít žádných důsledků pro státní rozpočet.
Provedení úpravy si vyžádá značného pracovního vypětí všech zúčastněných úřadů a orgánů, nevyžádá si však zvýšení osobních a věcných nákladů u těchto orgánů.
V Praze dne 29. června 1951.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra: V. Nosek v. r.
Státní tiskárna. n. p., závod 02. — 3054-51