Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 7. zasedání
570.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................1951,
jimž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ l.
Oprávnění civilních inženýrů, civilních geometrů a úředně autorisovaných horních inženýrů (dále jen "civilní technikové") se zrušují dnem 31. prosince 1951. Po 31. říjnu 1951 nesmějí civilní technikové přijímat nové práce.
§ 2.
Jakým způsobem a za jakých podmínek budou dokončeny práce, které převzali civilní technikové ke splnění jednotného hospodářského plánu, a za jakých podmínek mohou přijímat takové práce po 31. říjnu 1951, určí vyhláškou v úředním listu ministerstvo stavebního průmyslu v dohodě se státním úřadem plánovacím a ústředním úřadem, do jehož působnosti náleží úkoly, k jejichž plnění tyto práce slouží.
§ 3.
Ministerstvo, do jehož oboru působnosti spadají podle své věcné povahy úkony, které dosud civilní technikové vykonávali s účinkem úkonů provedených orgány veřejné správy.
může v dohodě s ministerstvem stavebního průmyslu, a pokud jde o výzkum a technický rozvoj, též v dohodě s ústředím výzkumu a technického rozvoje pověřit těmito úkony orgány veřejné správy, národní nebo komunální podniky anebo lidová družstva (dále jen "orgány, podniky nebo družstva"); přitom určí, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je budou tyto orgány, podniky nebo družstva vykonávat. Příslušné opatření vyhlásí v úředním listu.
§ 4.
(1) Civilní technikové jsou povinni do 31. ledna 1952 odevzdat svou úřední pečeť a své archivy věcně roztříděné na svůj náklad okresnímu národnímu výboru svého bydliště.
(2) Civilní technikové jsou povinni stroje, přístroje a pomůcky, které sloužily výkonu jejich povolání, odevzdat orgánům, podnikům nebo družstvům, vyzve-li je k tomu do 29. února 1952 ústřední úřad nadřízený těmto orgánům, podnikům nebo družstvům. Této povinnosti není, byly-li tyto stroje, přístroje a pomůcky již převzaty orgány, podniky nebo družstvy.
(3) Okresní národní výbory sepíší ve lhůtě stanovené ministerstvem stavebního průmyslu a podle jeho pokynů archivy, stroje, přístroje a pomůcky, které sloužily výkonu povolání civilních techniků sídlících v jejich obvodech. Civilní technikové jsou povinni spolupůsobit při tomto soupisu.
(4) Za stroje, přístroje a pomůcky, které budou civilní technikové povinni odevzdat podle odstavce 2, se poskytne náhrada stanovená ke dni odevzdám podle cenových předpisů, a není-li jich, náhrada zjištěná na základě úředního odhadu. O náhradě a způsobu jejího poskytnutí rozhodne příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.
(5) Právní úkony o převodech archivů, které jsou civilní technikové povinni odevzdat podle odstavce l, a strojů, přístrojů a pomůcek, které budou povinni odevzdat na vyzvání podle odstavce 2, pokud byly učiněny v rozporu s těmito ustanoveními v době po 1. lednu 1951, jsou neplatné.
(6) O věcech, o nichž se dověděli při výkonu svého povolání nebo v souvislosti s ním a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby byly zachovány v tajnosti, jsou civilní technikové povinni zachovávat mlčenlivost i po zrušení svého oprávnění.
§ 5.
Inženýrská komora v Praze a inženýrská komora v Bratislavě se zrušují dnem 31. prosince 1951; jejich práva a závazky přecházejí na stát. Zápisy v pozemkových knihách se provedou na návrh ministerstva stavebního průmyslu.
§ 6.
Působnost ministra (ministerstva) spravedlnosti ve věcech oprávnění úřadů (podniků) vyhotovovat geometrické (polohopisné) plány, příslušející mu podle katastrálního zákona a předpisů na jeho základě vydaných, se přenáší na ministerstvo stavebního průmyslu.
§ 7.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr stavebního průmyslu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Instituce civilních techniků vznikla v souvislosti s reorganisací státní služby stavební, která byla provedena nařízením státního ministerstva č. 268/1860 ř. z. a při níž byli k obstarávaní technických věcí u t. zv. politické správy přikázáni politickým úřadům techničtí odborníci. Cit. nařízení stanovilo, že k obstarávání ostatních technických věcí (t. j. technických věci "obcí, korporací, obecenstva atd. ") mají být zřízeni nezávisle na státní správě civilní inženýři, kteří mohou býti podle potřeby přibráni za odměnu i k výkonu státní agendy technické. Podle tohoto zmocnění byly pak téměř současně vydány nařízením státního ministerstva z 11. prosince 1860 č. 36413 "zásady k zavedení úředně autorisovaných soukromých techniků", podle nichž se tito technikové dělili na tři kategorie, a to na soukromé techniky pro všechny obory stavební, na architekty a na zeměměřiče.
Rozvoj technických věd a potřeby praktického života vyžádaly si nového uspořádání a tak v r. 1886 byla nařízením ministerstva vnitra z 8. listopadu 1886 č. 8152 zavedena nová úprava, podle níž počet oprávněni civilně-technických byl rozšířen na čtyři třídy. V r. 1913 (nařízením ministerstva veřejných prací č. 77/1913 ř. z. ) došlo pak k další úpravě, kterou byli t. zv. "vládou oprávnění soukromí technikové" označeni jako civilní tech-
nikové (civilní inženýři a civilní geometři) a byli rozděleni na 9 kategorií.
Instituce civilních techniků, upravená takto v českých zemích, nebyla, s výjimkou t. zv. oprávněných zeměměřičů, zavedena na území Slovenska.
V důsledku státoprávních změn nastalých v roce 1918 a také vzhledem k postupujícímu rozvoji techniky projevila se snaha nově upravit poměry civilních techniků, a to již celostátně. K prozatímnímu řešení, avšak opět jen pro země české, došlo vládním nařízením č. 38/1934 Sb., kterým byly zřízeny další tři kategorie, takže od té doby je v českých zemích dvanáct kategorií civilních techniků. Kromě toho existuje ještě kategorie úředně oprávněných báňských inženýrů, která byla zřízena a dosud je upravena nařízením ministerstva orby č. 70/1872 ř. z.
V roce 1937 připravilo býv. ministerstvo veřejných prací osnovu celostátního zákona o civilních technicích, která sice byla vládou schválena, avšak k jejímuž uzákonění nedošlo pro události v roce 1938.
Za okupace byla tato osnova po některých opravách vydána na Slovensku jako zákon č. 49/1941 Sl z., o civilních inženýrech, který tam se změnou provedenou nařízením č. 24/ 1945 Sl. z. platí dosud.
V roce 1947 připravilo býv. ministerstvo techniky nový návrh celostátního zákona
o autorisovaných inženýrech, který se zčásti přidržel vládního návrhu z r. 1937. Tento návrh nebyl však rozeslán ani do meziministerského připomínkového řízení.
Právní úprava civilních techniků spočívá tedy v českých zemích dosud na ustanovení § 27 min. nař. č. 268/1860 ř. z., provedeném zejména min. nařízením č. 77/1913 ř. z. a vládním nařízením č. 88/1934 Sb., a na Slovensku na zákoně č. 49/1941 Sl. z. se změnou provedenou nařízením č. 24/1945 Sl. z.
Podle této úpravy jsou civilní technikové v českých zemích rozděleni na 12 kategorií. Jsou to civilní inženýři
stavební (pro stavby silniční, vodní, mostní, železniční a příbuzné stavby),
pro architekturu a pozemní stavby, pro stavbu strojů, pro elektrotechniku,
pro stavbu lodí a lodních strojů (ve skutečnosti již neexistují),
pro kulturní techniku (meliorace půdy, vodní a silniční stavby),
pro lesnictví,
pro technickou chemii,
konstruktivní a dopravní,
vodohospodářství a kulturní,
zemědělští a
civilní geometři.
Vedle toho je tu samostatná kategorie inženýrů báňských.
Na Slovensku je, pokud jde o počet kategorií, proti českým zemím podstatný rozdíl v tom, že proti pěti kategoriím stavebního směru v zemích českých jsou tam jen dvě kategorie tohoto směru, takže je tam celkem 9 kategorií, z nichž jednu tvoří civilní inženýři báňští.
Pokud jde o právní postavení civilních techniků v poměru k jiným povoláním a zejména v poměru k živnostenskému řádu, jsou civilní technici podle čl. V písm. f) uvozovacího zákona k živnostenskému řádu vyjmuti z působnosti živnostenského řádu. Podobně je tomu na Slovensku podle § 251 živnostenského zákona č. 259/1924 Sb.
Civilní technici s počátku nebyli veřejně organisováni. Své zájmy chránili si od r. 1866 spolkovou organisací, která byla v Čechách od 90. let minulého století nazývána inženýrskou komorou. Teprve v roce 1913 byl vydán rámcový zákon č. 3/1913 ř. z., kterým se zřizují inženýrské komory. Podle tohoto zákona si jednotlivé země zřídily inženýrské komory s povinným členstvím civilních inženýrů všech
kategorií. Státoprávní změny v roce 1918 si i, zde vynutily, aby zákon o civilně-inženýrské organisaci byl novelisován. Stalo se tak zákonem č. 185/1920 Sb., jímž se zřizuje inženýrská komora pro československou republiku, a prováděcím vládním nařízením č. 654/1920 Sb. Zákon zřídil jedinou inženýrskou komoru se sídlem v Praze pro celou republiku. Organisačně se dělila na tři pracovní sekce se sídlem v Praze, Brně a Bratislavě.
V době okupace byla na Slovensku dřívejší. pracovní sekce přeměněna na samostatnou inženýrskou komoru v Bratislavě. Po osvobození republiky v r. 1945 nebyla již bratislavská inženýrská komora připojena ke komoře pražské.
Instituce civilních techniků vznikla v době hospodářského liberalismu, což se také projevilo ve způsobu výkonu jejich činnosti.
Jedním z hlavních úkolů civilních techniků mělo být jejich spolupůsobení se státní správou. Tento úkol nebyl však splněn tak, jak se při zřízení této instituce zamýšlelo. Stalo se tak jednak tím, že stát si postupně vybudoval vlastní technickou službu, jednak tím, že tato činnost byla opomíjena se strany civilních techniků samotných. Civilní technici nezajímali se tak o činnost notářsko-technickou, spočívající v tom, že některé úkony prováděné civilními techniky mají povahu úkonů prováděných orgány veřejné správy, nýbrž věnovali se převážnou měrou výnosnější činnosti podnikatelské. To platí zvláště o inženýrech stavebních kategorií.
Na tomto stavu neměla být provedena žádná podstatná změna ani vládním návrhem zákona z r. 1937, ani osnovou z r. 1947, které i nadále počítaly především s neplánovanou podnikatelskou činností civilních techniků, směřující jen k docílení zisku a založenou na vykořisťování zaměstnávaných pracovních sil.
činnost civilních techniků, jak se vyvinula během doby, možno v podstatě vymezit tak, že zahrnovala v sobě
1. projektování,
2. provádění technických děl a
3. činnost notářsko-technickou. Hospodářské a politické změny zejména po
vítězném únoru 1948 pronikavě zasáhly do činnosti civilních techniků.
Z uvedených tří druhů činnosti byla dotčena nejprve a nejvíce činnost podnikatelská, a to provedeným znárodněním a vybudováním podniků socialistického hospodářského sektoru. To se projevilo nejvýrazněji ve stavebnictví, kde podnikatelská složka činnosti civilních techniků byla prakticky téměř úplně zlis
kvidována a civilní technici jakožto byv. podnikatelé přešli většinou do pracovního poměru v socialistickém hospodářském sektoru. Totéž platí i o projekční činnosti civilních techniku, a to především zase ve stavebnictví, kde bylo různými administrativními opatřeními byv. ministerstva techniky přikročeno k likvidaci této činnosti jako samostatné činnosti civilních techniků.
Pokud jde o činnost notářsko-technickou, může být vykonávána orgány veřejné správy a podniky socialistického hospodářského sektoru. Není proto ani na zachování této činnosti civilních techniků zvláštního zájmu.
Tyto změny projevily se nutné i v počtu civilních techniků. V českých zemích bylo celkem 2170 civilních techniků všech kategorií, na Slovensku asi 180 (z toho asi 60 zeměměřičů). Byv. ministerstvo techniky se již delší dobu snažilo zapojit civilní techniky do zaměstnaneckého poměru především v socialistickém hospodářském sektoru. Tato akce byv. ministerstva techniky našla náležitou odezvu, takže počet samostatně činných civilních techniků klesl asi na 260. V tomto počtu je zahrnuto asi 35 pensistů a značná část těch, kdož jednají o zapojení do zaměstnaneckého poměru.
Pokud se týče stáří dosud samostatně činných civilních techniků, je z nich přibližně 50 starších 65 let, 50 ve věku 60—65 let, 40 ve věku 50—60 let a zbytek ve věku pod 50 let.
Na Slovensku není již kromě asi 20 zeměměřičů samostatně činných civilních techniků vůbec.
Z vylíčeného přehledu vysvítá, že z původního počtu civilních techniků zbývá již samostatně činných zcela nepatrná část (asi 10%), při čemž zapojování jest i nadále v běhu, takže nutno počítat ještě s dalším zmenšením tohoto počtu.
Z toho všeho je patrno, že oprávnění civilních techniků pozbylo svého významu. V důsledku toho pozbývají opodstatnění i jejich stavovské organisace — inženýrské komory v Praze a v Bratislavě.
Vyplývají tudíž pro navrhovanou úpravu tyto zásady:
1. Zruší se oprávnění všech civilních techniků; přitom budou moci orgány veřejné správy a podniky socialistického hospodářského sektoru nadále používat odborných znalostí a zkušeností dosavadních civilních techniků jejich zapojením do pracovního poměru.
2. Bude pamatováno na to, aby byly dokončeny úkoly, které dosavadní civilní technici převzali ke splnění jednotného hospodářského plánu.
3. Zajistí se, aby notářsko-technické úkony civilních techniků, které bude nutno nadále vykonávat, mohly být kromě orgánu veřejné správy vykonávány též podniky socialistického hospodářského sektoru.
4. Stavovská organisace civilních techniků se zruší jako bezúčelná.
Provedení zákona si nevyžádá nových vydání ze státní pokladny ani zvýšených nákladů u těch orgánů veřejné správy, na něž: budou přeneseny některé z dosavadních úkonů civilních techniků, poněvadž je budou moci obstarat v rámci svých nynějších úkolů.
Zvláštní část. K§§ 1 a 2:
Civilními techniky se rozumějí
a) civilní technikové (civilní inženýři a civilní geometři) podle nařízení ministerstva veřejných prací č. 77/1913 ř. z., o civilních technicích (civilních inženýrech a civilních geometrech), ve znění vládního nařízení č. 38/ 1934 Sb., po případě podle předpisů starších,
b) civilní inženýři podle zákona č. 49/1941 Sl. z., o civilních inženýrech, ve znění nařízení č. 24/1945 Sl. z., a
c) báňští inženýři podle nařízení ministerstva orby č. 70/1872 ř. z., o ustanovování úředně autorisovaných horních inženýrů.
Ke zrušení oprávnění civilních techniků dochází dnem 31. prosince 1951, ježto této doby je třeba k tomu, aby byla uskutečněna opatření, jimiž bude podle § 2 osnovy zajištěno dokončení prací, které civilní technikové převzali ke splněni jednotného hospodářského plánu.
Zrušením oprávnění civilních techniků zanikne i jejich oprávnění k zastupování stran v patentových věcech, které jim přísluší podle § 43 patentního zákona. Naproti tomu zrušení oprávnění civilních techniků nebude bránit tomu, aby civilních techniků vzhledem k jejich odborným znalostem a zkušenostem používaly orgány veřejné správy a socialistický hospodářský sektor jako odborných technických pracovníků v pracovním poměru.
Dosavadní civilní technikové provádějí pro orgány veřejné správy a podniky socialistického hospodářského sektoru různé a namnoze dlouhodobé práce (na př. měření, revise zařízení, zkoušky, návrhy), které se týkají plnění úkolů jednotného hospodářského plánu. Je proto třeba učinit ještě před zrušením oprávnění civilních techniků opatření, aby zrušením těchto oprávnění nedošlo k poruchám při plnění jednotného hospodářského plánu. Toto opatření se stane vyhláškou ministerstva stavebního průmyslu, vydanou
v dohodě se státním úřadem plánovacím a příslušným ústředním úřadem.
V tomto směru se zamýšlí stanovit, že další provádění těchto prací převezmou orgány veřejné správy nebo národní a komunální podniky anebo lidová družstva, které se zabývají pracemi téhož nebo podobného druhu. Těmto subjektům budou dosavadní civilní technikové povinni uvedené práce předat, při čemž tyto subjekty budou moci použít v rámci plánu svých pracovních sil i dosavadních civilních techniku, ovšem v pracovním poměru. Přitom budou upraveny i otázky s převzetím těchto prací souvisící, zejména otázka honorování těchto prací.
Forma vyhlášky v úředním listě volí se vzhledem k tomu, že s jejím obsahem bude třeba obeznámit široký okruh osob (civilní techniky, subjekty, které převezmou dokončení prací, a osoby, pro které jsou tyto práce konány).
Aby zbytečně nenarůstal objem těchto prací, stanoví se, že po 31. říjnu 1951 nesmějí civilní technikové přijímat nové práce. Pokud plnění jednotného hospodářského plánu bude vyžadovat výjimky z tohoto zákazu, bude možno je stanovit ve shora uvedené vyhlášce.
Příslušným ústředním úřadem se tu rozumí ústřední úřad, do jehož působnosti náleží úkoly, k jejichž plnění slouží prováděné práce.
Po zrušení oprávnění civilních techniků bude jakékoli používání jejich označení nebo činnost, která by byla v rozporu s ustanovením tohoto zákona, trestná podle § 107 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb., po případě podle § 178 trestního zákona č. 86/1950 Sb.
K § 3:
Toto ustanovení zajišťuje, aby úkony prováděné dosud civilními techniky v rámci jejich notářsko-technické činnosti (na př. vyhotovování geometrických plánů, přezkušování plánů a výpočtů a vydávání osvědčení o tom, vidimace kopií plánů a výkresů) byly napříště vykonávány kvalifikovanými odborníky u orgánů veřejné správy, národních a komunálních podniků nebo lidových družstev.
Stanovení podmínek při pověření uvedených, subjektů těmito úkony bude se týkat též podmínek pro odbornou kvalifikaci osob pověřených vykonáváním těchto úkonů. Při stanovení rozsahu tohoto pověření bude zejména určeno, zda pověřené subjekty budou tyto úkony vykonávat jen pro vlastní potřebu nebo též pro jiné osoby.
Pro příslušnost ministerstva k udělení tohoto pověření bude rozhodující věcná povaha
úkonů, takže při úkonech prováděných dosud báňskými inženýry bude příslušným ministerstvo těžkého průmyslu, při úkonech prováděných dosud civilními geometry ministerstvo stavebního průmyslu a pod.
K § 4:
Civilní technikové budou povinni odevzdat do 31. ledna 1952 své pečeti okresnímu národnímu výboru svého bydliště, který je zničí. Opatření toto je potřebné z toho důvodu, aby nemohlo být pečetí nadále používáno, po případě zneužito.
Stejně budou povinni odevzdat i archivy obsahující písemnosti, protokoly o provedených pracích, záznamy o provedeném měření, výpočetní protokoly, náčrtky, snímky, matrice plánů, návrhy, plány a pod.
Ministerstvo stavebního průmyslu vydá v dohodě se zúčastněnými ministerstvy okresním národním výborům instrukce o uložení těchto archivů, o nahlédání do nich a pořizování opisů nebo výpisů z nich a o jejich přenechání subjektům, které jich mohou využít.
Někteří civilní technikové mají různá zařízení, která sloužila výkonu jejich povolání a jichž může být použito v jiném pracovním úseku, zejména orgány veřejné správy nebo podniky socialistického hospodářského sektoru, které se zabývají stejnou nebo podobnou činností jako tito civilní technikové. Jsou to různé stroje, přístroje, pomůcky, zařízení laboratoří a pod. Je proto třeba ustanovení, aby tato zařízení mohla být pro tento účel odevzdána.
Aby odevzdání těchto zařízení a archivů bylo usnadněno a zajištěno, ukládá, se v odstavci 3 okresním národním výborům, aby provedly jejich soupis, a civilním technikům, aby přitom spolupůsobili.
Za stroje, přístroje a pomůcky poskytne se civilním technikům náhrada. Za archivy však náhrada nebude příslušet z toho důvodu, že práce na jejich součástech byly již civilním technikům honorovány při splnění příslušného úkolu. Tyto věci nemají také nadále pro býv. civilní techniky praktickou cenu.
Stanovení lhůty pro vydání archivů a pro vyzvání k odevzdání strojů, přístrojů a pomůcek je odůvodněno tím, aby civilní technikové je nemusiti po dlouhou dobu uschovávat a mohli uvolnit místnosti k tomu potřebné.
Aby nebylo zmařeno nebo ztíženo odevzdání archivů nebo strojů, přístrojů a pomůcek civilních techniků, je třeba výslovného ustanovení o tom, že právní úkony o nich jsou neplatné, pokud byly předsevzaty v rozporu s tímto ustanovením po 1. lednu 1951. Datum 1. ledna 1951 bylo zvoleno vzhledem k tomu,
že v té době bylo civilním technikům známo, že se připravuje úprava směřující ke zrušení jejich oprávnění.
Nesplnění odevzdací povinnosti bude trestné podle § 38 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb., po případě podle § 133 trestního zákona č. 86/1950 Sb.
K § 5:
Toto ustanovení je důsledkem zrušení oprávnění civilních techniků.
K § 6:
Podle § 3 osnovy bude ministerstvo stavebního průmyslu pověřovat orgány veřejné správy, podniky nebo družstva, aby vyhotovovaly i pro jiné osoby geometrické (polohopisné) plány, které mohou být podkladem zápisu ve veřejných knihách. Ministr (ministerstvo) spravedlnosti je dosud příslušný mít v evidenci a vyhlašovat státní úřady (podniky), které jsou podle § 51 katastrálního zákona oprávněny vyhotovovat takové plány pro účely vlastního služebního oboru (§ 42 vládního nařízení č. 64/1930 Sb. ), a přezkoumávat způsobilost osob, které mohou tyto plány podpisovat. Z důvodu účelnosti se tato působnost přenáší na ministerstvo stavebního průmyslu.
K § 7:
Vzhledem k tomu, že oprávnění civilních techniků a obě inženýrské komory se zrušují dnem 31. prosince 1951, budou dosavadní předpisy o nich v rozporu s ustanovením navrhovaného zákona teprve od tohoto dne a proto také jejich zrušení nastane teprve tímto dnem.
Jde zejména o tyto předpisy:
1. nařízení ze dne 11. prosince 1860 č. 36413, o zásadách pro zavedení úředně autorisovaných soukromých techniků,
2. vyhlášky č. 1/1861 čes. z. z. a č. 12/1861 mor. z. z., kterými se vyhlašují zásady pro zavedení úředně autorisovaných soukromých techniků,
3. nařízení č. 70/1872 ř. z., o ustanovováni úředně autorisovaných horních inženýrů,
4. nařízení č. 77/1913 ř. z., o civilních technicích (civilních inženýrech a civilních geometrech), ve znění vládního nařízeni č. 38/ 1934 Sb.,
5. vyhláška ministerstva veřejných prací č. 127/1914 ř. z., o zkouškách pro uchazeče o oprávnění civilního technika (civilního inženýra nebo civilního geometra), ve znění vládního nařízení č. 149/1934 Sb.,
6. zákon č. 185/1920 Sb., jímž se zřizuje inženýrská komora pro Československou republiku,
7. vládní nařízení č. 654/1920 Sb., k provedení zákona č. 185/1920 Sb.,
8. vládní nařízení č. 409/1921 Sb., o zvýšení tax za zkoušky pro uchazeče o autorisaci civilního technika (civilního inženýra nebo civilního geometra),
9. vládní nařízení č. 6/1926 Sb. o zastupování stran v patentových věcech patentními zástupci a úředně autorisovanými civilními techniky, provozovaném po živnostensku, pokud se toto vládní nařízení týká civilních techniků,
10. ustanovení oddílu III, IV a V vládního nařízení č. 65/1930 Sb., o oprávněných zeměměřičích v zemi Slovenské,
11. zákon č. 49/1941 Sl. z., o civilních inženýrech, ve znění nařízení č. 24/1945 Sl. z.,
12. vládní nařízení č. 37/1942 Sl. z., o zkouškách uchazečů o oprávnění civilního inženýra a o zkušebních komisích, ve znění nařízení č. 47/1947 Sb. n. SNR,
13. vyhláška ministra dopravy a veřejných prací č. 193/1942 Ú. n. o evidenční knize a záznamu zkoušek uchazečů o oprávnění civilního inženýra.
Nařízení ze dne 11. prosince 1860, č. 36413, uvedené pod č. l, se zrušuje, jen pokud ještě platí, t. j. pouze ustanovení jeho §§ 5 až 9 a 12 až 20, poněvadž ustanovení §§ l až 4 a 8 až 11 byla již zrušena nařízením č. 77/1913 ř. z., o civilních technicích (civilních inženýrech a civilních geometrech).
V Praze dne 5. června 1951.
Předseda vlády: Zápotocký v. r.
Ministr stavebního průmyslu:
Ing. dr. Šlechta v. r.
Státní tiskárna, n. p., závod 02. — 2964-51.