Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 6. zasedání.

530.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ........1950,

o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Vydávání časopisů.

§ 1.

(1) Úkolem novin, časopisů a jiných periodických publikací (dále jen "časopisy") jest napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a spolupracovat na jeho výchově k socialismu.

(2) Vydávání časopisů nemůže být předmětem soukromého podnikání.

§ 2.

Vydávání a rozšiřování časopisů řídí ministerstvo informací a osvěty; jde-li o časopisy odborné, v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

§ 3.

(1) Oprávnění k vydávání časopisů lze uděliti:

1. politickým stranám Národní Fronty,

2. státním orgánům,

3. jednotné odborové organisaci,

4. vrcholným organisacím kulturním, hospodářským, zájmovým, sociálním a tělovýchovným.

(2) Dále lze uděliti oprávnění k vydávání časopisů národním a komunálním podnikům,

podnikům oprávněným k provozování zahraničního obchodu, lidovým družstvům a jiným právnickým osobám a to jen tehdy, prokáží-li, že vydáváni časopisů je nutné k plnění jejich úkolů důležitého obecného zájmu.

(3) Oprávnění podle odstavců l a 2 uděluje ministerstvo informací a osvěty; jde-li o odborné časopisy, v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

§4.

Poruší-li vydavatel podmínky, za nichž mu bylo uděleno oprávnění k vydávání časopisů, nebo neřídí-li se předpisy o vydávání časopisů, může mu ministerstvo informací a osvěty toto oprávnění odejmout.

•

§5.

(1) Ke zřízení vydavatelského časopiseckého podniku potřebuje vydavatel ještě zvláštní povolení ministerstva informací a osvěty.

(2) Toto povolení mohou obdržeti jen vydavatelé časopisů, u nichž jsou pro zřízení vydavatelského podniku předpoklady, zaručující řádný výkon tohoto povolení.

(3) O způsobu vydávání, řízení a poslání časopisu rozhoduje vždy vydavatel.

§6.

Orgány, organisace a právnické osoby, uvedené v § 3 odst. l a 2, které vydávají v den počátku účinnosti tohoto zákona časopisy nebo provozují vydavatelský podnik, mohou do 3 měsíců od uvedeného dne požádati o udělení potřebných oprávnění, jinak jejich právo vydávat časopis nebo provozovat vydavatelský podnik zaniká. Do vyřízení žádosti mohou časopis dále vydávat po případě vydavatelský podnik provozovat podle ustanovení tohoto zákona.

§7.

Odpovědnost za obsah časopisu, kterou má dosud odpovědný zástupce listu, přechází v den, který stanoví ministerstvo informací a osvěty vyhláškou v úředním listu na šéfredaktora, nebo osobu pověřenou vedením redakce. V této vyhlášce stanoví ministerstvo informací a osvěty též podmínky, které osoba pověřená vedením redakce musí splňovati.

§8.

Svaz československých novinářů.

(1) Zajišťovat řádné plnění povinností novinářů podle § l se ukládá Svazu československých novinářů, který sdružuje všechny novináře z povolání. Jako novinář z povolání může být činný pouze ten, kdo byl přijat za člena Svazu československých novinářů.

(2) Předpisy o organisaci Svazu československých novinářů a jeho činnosti, stanoví organisační statut, který vydá ministr informací a osvěty nařízením.

(3) Svazu československých novinářů přísluší disciplinární pravomoc nad jeho členy.

Závěrečná ustanovení.

§9.

(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 6/1863 ř. z., o tisku, zák. čl. XIV/1914 o tisku, jakož i předpisy je měnící a doplňující a zákon č. 101/1947 Sb., o postavení redaktorů a o Svazech novinářů.

(2) Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž jiné úřady nebo orgány vykonávají působnost ve věcech periodického tisku.

§10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr informací a osvěty v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

1. Všeobecná část.

Dosavadní zákonná úprava otázky vydávání periodických tiskopisů, jak je provedena v tiskových zákonech rakouském a uherském, vyplynula z tehdejšího měšťáckého liberalistického nazírání na úkoly tisku a tiskovou svobodu. Průběhem kapitalistického vývoje se stala převážná část tisku poslušným nástrojem třídních zájmů buržoasie a posléze i nástrojem reakčních snah kapitalistické třídy.

Na tomto stavu se nezměnilo nic ani v době prvé republiky, kdy za vlády agrární a bankovní buržoasie bylo úkolem tisku, kromě tisku dělnického, hájit kapitalistický řád, sloužit vykořisťovatelským zájmům vládnoucí buržoasie a to i vědomým klamáním a demoralisováním širokých vrstev lidu. Přitom vládnoucí buržoasie pokrytecky poukazovala na tehdejší ústavu, která jako všechny buržoasní ústavy se spokojovala tím, že stanovila tiskovou svobodu jako formální právo, aniž se starala o podmínky uskutečnění tohoto práva. Kapitalistická třída ovládala monopolně všechny prostředky tisku a dělnické

hnutí a organisace pracujícího lidu mohly vydávat časopisy jen dík největší obětavosti svých příslušníků. Přitom buržoasii vždy zůstávala možnost, aby censurou, konfiskacemi a zastavováním listů znemožnila dělnictvu a pracujícímu lidu využití tisku jako bojového prostředku.

Po květnu 1945 bylo úsilí dělnické třídy o uskutečnění lidové demokracie provázeno též snahou o nahrazení starého tiskového pořádku. Ministerstvo informací a osvěty zavedlo přes zuřivý odpor reakčních sil nový princip ve vydávání časopisů a uskutečnilo plánovanou regulaci a organisaci tisku. Tato úprava zůstala však bez zákonné sankce, neboť odpor reakčních sil se obracel právě proti tomuto novému tiskovému režimu. Byla to součást snah reakce, které směřovaly k podvracení lidově demokratického režimu a vyvrcholily v únorovém spiknutí.

Vítězný únor znamenal rozhodující porážku reakce i v oblasti tisku a v ústavě 9. května byla tato skutečnost vyjádřena v ustanovení § 21, které zaručuje tiskovou

svobodu a ponechává zvláštnímu zákonu stanovit, kdo má právo vydávat noviny a časopisy a za jakých podmínek. Pojem tiskové svobody ústavou vytyčený nelze ovšem chápat ve starém liberalistickém smyslu, kdy tisková svoboda byla v buržoasních státech pro dělnickou třídu jen planou frází, neboť neměla možnosti disponovat dobrými tiskárnami, dostatečným množstvím tiskařského papíru a pod. Po znárodnění průmyslu papírenského a polygrafického se dostalo dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu v naší lidově demokratické republice těch materiálních předpokladů, které zaručují, že tisková svoboda nezůstane jen formálním právem bez možnosti a prostředků k jejímu uskutečnění. V tomto smyslu splňuje předmětný zákon požadavek naší ústavy a legalisuje zároveň opatření, jimiž ministerstvo informací a osvěty zabránilo nejhorším výstřelkům tiskové svobody v měšťáckém pojetí. Tím se také dokonává plně změna v třídním smyslu, pokud jde o funkci tisku a činnost novinářskou. Všechen tisk a veškerá novinářská činnost dostává nové určení, totiž sloužit plně a bezvýhradně potřebám pracujícího lidu.

Novináři předmnichovské republiky byli převážně organisováni v Syndikátu československých novinářů, který byl organisací úzce stavovskou, vykonávající také podpůrnou činnost odborovou (gentský systém) a vytvářející z novinářů zvláštní kastu. Záměrně pěstoval t. zv. nepolitičnost, která však vyhovovala zájmům kapitalistických držitelů moci. Po květnové revoluci pokroková část novinářů usilovala o nový zákon, který by zaručoval organisaci novinářů vliv na vytváření nového tiskového pořádku a právo bdít nad úrovní časopisů.

Zákon č. 101/1947 Sb. nesplnil však tyto požadavky pokrokových československých novinářů a neposkytl možnosti pro splnění velikých úkolů, které vyplývají pro novináře po únoru 1948. K zajištění řádného plnění povinností novinářů, jak vyplývají z nové úpravy vydávání časopisů, ustavil se proto na manifestačním sjezdu v září 1948 Svaz československých novinářů, který sdružil všechny novináře z povolání. Pouze členové tohoto Svazu mohou být činní jako novináři z povolání. Svaz je organisací ideovou, která pečuje, aby činnost každého člena odpovídala po stránce mravní, politické a odborné potřebám budování naší výstavby nového společenského řádu. Předpisy o organisaci a činnosti se vyhrazují organisačnímu statutu, který vydá ministr informací a osvěty a který poskytne

Svazu všechny možnosti k plnění významných úkolů československých novinářů a periodického tisku vůbec.

Osnova ruší ustanovení tiskových zákonů. Pořádková ustanovení těchto zákonů budou nahrazena obecnými předpisy, které vydá ministerstvo informací a osvěty jako úřad řídící vydávání časopisů. Příslušná trestní ustanovení zaručující plnění těchto předpisů obsahuje již nový trestní zákon správní.

2. Zvláštní část.

K § 1:

Toto ustanovení stanoví zásadu, že vydávání časopisů nemůže být předmětem soukromého podnikání.

K §2:

Vydavatelská činnost časopisecká vyžaduje vzhledem ke své důležitosti, aby byla plánovitě řízena. Řízení této činnosti svěřuje zákon ministerstvu informací a osvěty, které bude postupovat v dohodě s příslušnými ústředními úřady, půjde-li o časopisy odborné. Odbornost časopisů třeba ovšem posuzovat v prvé řadě s hlediska politického. Otázky dotýkající se odborových časopisů projedná ministerstvo informací a osvěty s jednotnou odborovou organisací a pokud půjde o tisk ostatních masových organisací, budou příslušné ústřední úřady při projednávání těchto otázek s ministerstvem informací a osvěty postupovat v součinnosti s těmito organisacemi.

Pojem časopisu není v zákoně nijak definován a umožní proto toto ustanovení ministerstvu informací a osvěty, aby stanovilo podle daných potřeb, co se rozumí časopisem, vznikly-li by v tomto směru pochybnosti. Stejně se svěřuje ministerstvu informací a osvěty vydávání předpisů, podle nichž bude řízeno rozšiřování časopisů. Tyto předpisy nahradí ustanovení zrušovaných tiskových ustanovení (§ 9).

K §3:

Osnova v souladu se zásadami vytčenými ve všeobecné části zmocňuje ministerstvo informací a osvěty, aby udělovalo oprávnění k vydávání časopisů. Pokud jde o státní orgány, rozumí se jimi nejen národní výbory a úřady, ale též státní ústavy, fondy, podniky a zařízení. Mezi vrcholné organisace uvedené v bodě 4, jímž může být uděleno oprávnění k vydávání časopisů, třeba počítat též ostatní masové organisace, jako Jednotný svaz československých zemědělců, československý svaz žen, československý červený kříž. Ústanovení o národních a komunálních podnicích, oprávněných k provozování zahraničního obchodu, jakož i o družstvech a spolcích má za účel, aby počet časopisů nebyl zvyšován o časopisy, jejichž vydávání není s hlediska celostátního žádoucí.

Také při udělování jednotlivých vydavatelských oprávnění bude ministerstvo informací a osvěty postupovat v dohodě se zúčastněnými úřady.

K§5:

Vydavatelské oprávnění neopravňuje ještě samo o sobě ke zřízení časopiseckého vydavatelského podniku. K tomu potřebuje vydavatel ještě zvláštní povolení ministerstva informací a osvěty, jež může být uděleno jen vydavateli časopisů, u něhož budou shledány dostatečné záruky o náležitém vedení podniku po stránce kulturní i politické. Vydavateli se zaručuje rozhodující vliv na způsob vydávání a řízení, jakož i poslání časopisu i v tom případě, že bude vydávat svůj časopis v jiném vydavatelském podniku.

K§6:

Toto ustanovení zajišťuje plynulost a odvrací poruchy ve vydávání časopisu. Stará oprávnění sice zanikají, avšak kolektivní vydavatelé, uvedení v § 3 odst. l a 2 mohou, pokud ovšem při počátku účinnosti zákona časopisy vydávají, tyto vydávati nadále. Vydavatelská práva jiných osob, zejména jednotlivců, pokud by tu ještě byla, zanikají však v den počátku účinnosti zákona bezpodmínečně.

K § 7:

Toto ustanovení provádí zásadu, že za obsah časopisu zodpovídá ten, kdo rozhoduje o jeho obsahu, tedy šéfredaktor, nebo u menších časopisů osoba, pověřená vedením redakce.

K § 8:

Svaz československých novinářů vznikl na I. slučovacím sjezdu českých a slovenských

novinářů, konaném 7. září 1948 a nahradil dosavadní ústřední svaz československých novinářů a jeho složky Svaz českých novinářů a Svaz slovenských novinářů. Svazu československých novinářů se ukládá řádné plnění nových úkolů periodického tisku, jak jsou vymezeny v § 1. Svaz československých novinářů sdružuje přibližně asi 1000 novinářů. Vytyčuje se zásada, že v tisku může být činný jako novinář z povolání jen ten, kdo bude přijat za člena Svazu. Ministr informací a osvěty se pak zmocňuje k vydání organisačního statutu, který upraví organisaci a činnost Svazu.

K §9:

Jde o zrušení předpisů policejního charakteru, které kapitalistický řád si vytvořil jako nástroj k potlačování tiskové svobody.

Předpisy odpovídající požadavkům dnešní doby budou vydány podle § 2 osnovy a § 4 zákona č. 94/1949 Sb. Na nových předpisech se již pracuje v součinnosti s ministerstvem národní bezpečnosti a počítá se s jejich vyhlášením současně s tímto zákonem, aby kontinuita právních předpisů nebyla přerušena.

3. Finanční dosah osnovy.

Nová úprava vydavatelské činnosti v oboru časopisů nevyžádá si zvláštního finančního nákladu.

Pokud jde o Svaz, který bude plnit řadu důležitých úkolu veřejné správy, počítá se s tím, že splnění těchto úkolů si vyžádá nákladu ročně přibližně 5 milionů Kčs. Pro rok 1950 je pamatováno na tyto účely částkou 1, 500. 000 Kčs a to v kap. 14, část 3, pod účet 4481, výd. z. č. — společné. Pro příští léta bude příslušná částka zahrnuta do odpovídající účelové položky rozpočtu ministerstva informací a osvěty. Pokud by v roce 1950 nepostačila rozpočtená částka 1, 500. 000 Kčs, bude postupováno podle zásad rozpočtového zákona.

V Praze dne 28. listopadu 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr informací a osvěty; V. Kopecký v. r.

Státní tiskárna v Praze — 5408-50.