Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 5. zasedání.

516.

Společná zpráva

výborů hospodářského a ústavně-právního

k vládnímu návrhu zákona (tisk 508) o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby.

Výbor hospodářský a výbor ústavně-právní projednaly ve svých schůzích, konaných dne 11. a 12. října 1950 vládní návrh zákona o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby (tisk 508) a doporučují jej Národnímu shromáždění ke schválení s těmito změnami:

V g 5 v první a druhé větě změnit slovosled: "příkazů, pokynů nebo výzvy" na "pokynů, výzvy nebo příkazů";

v § 9 odst. 4 řádku 2. nahradit znění "v plavbě" zněním "k plavbě";

v § 11 odst. 3 v pátém řádku se vkládá za slovo "plavidel" čárka; odstavec 4 téhož paragrafu se škrtá.

Odůvodnění:

Odstavec 4 se škrtá, poněvadž v převážné většině případů jsou provozovatelem plavby národní a komunami podniky a postup podle tohoto ustanovení by odporoval zásadě všeobecně platné pro národní a komunami podniky, že jejich majetek určený k trvalému užívání je nezcizitelný a nesmí být zabaven nebo jinak zatížen.

Účel sledovaný navrhovaným odstavcem je dostatečně zajištěn ustanovením odstavce 1.

V § 13 odst. 3 se citace "§ 11 odst. 2 až 4" mění na citaci "§ 11 odst. 2 a 3".

Odůvodnění: Oprava provedena v důsledku úpravy § 11.

V Praze dne 12. října 1950.

Za výbor hospodářský:

Dr. Mouralová-Úlehlová v. r., předsedkyně,

Daubner v. r.,

zpravodaj.

Za výbor ústavně-právní:

Dr. Haim v. r.,

místopředseda.

Dr. Kučera v. r., zpravodaj.

Zákon

ze dne................................................ 1950

o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl 1. Plavební bezpečnost a plavební orgány.

§ 1.

Aby vnitrozemní plavba přispívala k úspěšné výstavbě a k rozvoji národního hospodářství, je třeba zajistit její řádný a bezpečný provoz. Plnění tohoto úkolu přísluší především ministerstvu dopravy a národním výborům.

§ 2.

(1) Provozovatelé plavby jsou povinni dbát toho, aby nikoho neohrožovali nebo nepoškozovali a aby nerušili řádný a bezpečný provoz vnitrozemní plavby.

(2) Provoz a zajištění bezpečnosti plavby (dále jen "plavební bezpečnost") upravuje ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými ministry nařízeními, v nichž může vedle plavebního pořádku a povinností provozovatelů plavby upraviti zejména též povinnosti držitelů břehů a majitelů vodních děl, jakož i otázky provozu a používání přístavů a překladišť.

(3) Nařízení vydaná podle odstavce 2 mohou bližší úpravu svěřit obecným právním předpisům ministerstva dopravy nebo národních výborů.

§ 3.

(1) Péče o plavební bezpečnost přísluší národním výborům a ministerstvu dopravy.

(2) Přímý dozor na dodržování předpisů o plavební bezpečnosti vykonávají orgány pověřené národními výbory (dále jen "plavební orgány").

(3) Je-li nebezpečí v prodlení, mohou plavební orgány učinit předběžná opatření nutná k zajištění plavební bezpečnosti, k nimž je jinak oprávněn národní výbor.

§ 4.

Ministr dopravy v dohodě s příslušnými ministry vydá pro plavební orgány předpisy

a) o jejich služební pravomoci,

b) o služebních znacích a vlajkách,

c) o úpravě stejnokroje a výstroje a o způsobu vyzbrojení.

§ 5.

Plavební orgán může pří výkonu služby požadovat od každého, aby poslechl jeho pokynů, výzvy nebo příkazů. Ministerstvo dopravy stanoví způsob, jakým se tyto pokyny, výzvy nebo příkazy dávají.

§ 6.

Zbraně smí plavební orgán při výkonu služby použíti, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen

a) v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něj byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby,

b) nelze-li jinak překonati odpor směřující ke zmaření jeho služebního výkonu,

c) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku. *

§ 7.

Plavební orgán má právo při výkonu služby žádat o vhodnou součinnost každý orgán veřejné správy; tyto orgány jsou povinny poskytnout podle možnosti potřebnou pomoc.

§ 8.

Plavební orgány budou vzaty do přísahy; předpisy o přísaze vydá ministr dopravy.

Oddíl 2.

Plavební znaky a světla. § 9.

(1) K zajištění bezpečnosti plavby slouží též plavební znaky a světla.

(2) Vlastníci (uživatelé) pozemků a objektů, na kterých mají býti umístěny plavební znaky a světla, předepsané zvláštními předpisy, jsou povinni trpěti za přiměřenou náhradu zřízení, umístění, udržování a obsluhu těchto znaků a světel na svém majetku.

(3) Na pozemcích a objektech, které jsou ve vlastnictví státu a slouží veřejným účelům, lze zřizovati plavební znaky a světla pouze

v dohodě s příslušným orgánem veřejné správy.

(4) Osoby, které provádějí na vodách, jichž se používá k plavbě, úpravy plavební dráhy nebo jakékoliv stavby či zařízení, jsou povinny vlastním nákladem označiti staveniště a pracoviště znaky a světly podle rozhodnutí příslušného národního výboru; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, je národní výbor oprávněn označiti staveniště a pracoviště na jejich náklad.

Oddíl 3.

Povinností provozovatelů plavby. § 10.

Provozovatelé plavby odpovídají za škodu způsobenou při provozu plavby osobami, kterých používají při provozování plavby tak, jako by ji způsobili sami.

§ 11.

(1) V případech havárie plavidel jest provozovatel plavby povinen bez průtahu a včas na svůj náklad zařídit vše, čeho je třeba, aby plavba nebyla touto událostí ztěžována, rušena nebo ohrožena, a říditi se při tom pokyny národního výboru (plavebních orgánů). Je-li plavidlo poškozeno tak, že jeho odvlečení po vodě není možné, je provozovatel plavby povinen odstraniti je na bezpečné místo na břehu.

(2) Neučiní-li provozovatel plavby potřebná opatření sám ve lhůtě stanovené národním výborem, je národní výbor oprávněn zaříditi sám na účet a nebezpečí povinného, co uzná za nutné.

(3) Národní výbor může bez prodlení učiniti na účet a nebezpečí povinného potřebná opatření i bez jeho předchozího vyrozumění, je-li bezprostředně ohrožena bezpečnost vodních staveb, vodních zařízení nebo plavidel, nebo je-li tu jiný naléhavý veřejný zájem.

§ 12.

(1) Provozovatelé plavby jsou povinni bezplatně přepravovati plavební orgány při výkonu jejich služby, jakož i zavěšovati a vléci jejich služební plavidla.

(2) Provozovatelé plavby jsou povinni za náhradu provozních nákladů a skutečné škody dáti k použití národnímu výboru svá plavidla i s osazenstvem při povodních nebo při jiné

živelní pohromě k záchraně lidských životů a majetku nebo vůbec za výjimečných poměrů.

Oddíl 4.

Zvláštní ustanovení o vojenské správě. § 13.

(1) Ministerstvo dopravy stanoví v dohodě s ministerstvem národní obrany pro plavidla a zařízení vojenské správy výjimky z ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2) O cvičení nebo opatřeních, jimiž by mohl býti dočasně rušen nebo ohrožen provoz plavby, dohodne se vojenská správa s příslušným národním výborem, který učiní další potřebná opatření.

(3) Ustanovení § 11 odst. 2 a 3 a § 12 se nevztahují na vojenskou správu.

(4) Vojenská správa odpovídá za škodu způsobenou osobami, kterých používá při provozování plavby.

Oddíl 5. Závěrečná ustanovení.

§ 14.

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě vydalo, měnilo, doplňovalo a rušilo předpisy o poplatcích plavebních, přístavních a pobřežních.

§ 15.

Působnost ministerstva národní bezpečnosti, jakož i působnost orgánů národní bezpečnosti zůstává nedotčena.

§ 16.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu; zejména se zrušuje vládní nařízení č. 198/1940 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu.

(2) Pokud nebudou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních předpisů.

§ 17.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Statní tiskárna v Praze. — 4566-50.