K oddílu 2:

Tento oddíl a nařízení, které k němu bude vydáno podle § 2, řeší věci, které dosud nebyly v plavbě systematicky upraveny. Scházel pro to řádný podklad; ani v ustanoveních vodních zákonu není pro to dostatečné opory, což je pochopitelné vzhledem k době jejich původního vydání, kdy celkem nebylo podobných problémů při tehdejším stavu plavby. Bezpečnost plavby není ovšem myslitelná bez řádné úpravy souboru otázek týkajících se znaků a světel.

Při úpravě nutno přihlížeti k obdobným opatřením na tratích řek v cizině a vzíti také v úvahu konkrétní případy sporů a nejasností, s nimiž se plavební správa setkala. Při úpravě je přihlíženo k tomu, aby zatížení vzniklé zřízením znaku resp. světel bylo co nejmenší, jak té to slučitelné s nezbytně nutnou bezpečností plavby.

Jde o výlučnou příslušnost plavební správy stanoviti, kde a jak mají býti zřízeny plavební znaky a světla pro zajištění bezpečnosti plavby.

K § 9:

K zásahu podle odstavce 2 dojde v těch případech, kdy plavební správa zjistí, že je nezbytně nutno zříditi plavební znak nebo světlo na soukromém majetku, poněvadž zřízení, udržování nebo provoz znaku nebo světla by byly jinak buďto technicky nemožné nebo spojeny s nepoměrným nákladem.

Oprávnění uvedené v odstavci 4 se dává plavební správě v zájmu veřejném, když zavázaný nespím svoji povinnost. Jde tu o t. zv. náhradní úkon.

Nařízením podle § 2 odst. 2 budou stanoveny podrobnosti o přiměřené náhradě, která se poskytne vlastníku, na jehož objektu bude umístěn plavební znak nebo světlo, o způsobu řízení při zřízení znaku a při stanovení náhrady, a další podrobnější předpisy týkající se umístění, zřízení, udržování a provozu plavebních znaků a světel.

K oddílu 3:

Řeší se tu věci nezbytné k bezpečnému provozu plavby, které byly dosud řešeny výpomocně koncesními podmínkami. Je nesporné, že povinnosti, o nichž se mluví v tomto oddíle, mohly být uloženy u t. zv. ryzích koncesí, t. j. u podniků paroplavebních podle nařízení č. 9/ 1855 ř. z., o provozování paroplavby na jezerech veletocích a řekách, včetně všech vnitro-
/emních pohraničních vod. U ostatních koncesí resp. povolení plavebních mohla být tato otázka sporná, třeba že v praxi ke sporům o povinnostech uložených v podmínkách nedocházelo. Je tedy třeba, aby se těmto opatřením dal

jasný zákonný podklad, aniž by se tím zavádělo nějaké nové zatížení plavby proti dosavadnímu stavu.

K § 10:

Ustanovením § 10 doplňuje se mezera v ohledu ručení. Upravuje se jen zásada ručení, důsledky náhrady a zadostiučinění se posuzují podle platných předpisů.

Ručení mezi účastníky plavby navzájem není zatím také ještě vyřešeno dostačujícím způsobem, to bude ale předmětem zvláštního předpisu o úpravě plavebního podnikání ve vnitrozemní plavbě.

Ochraně plavební trati i jejího zařízení je nutno věnovati zvýšenou pozornost, poněvadž prostředky trestněprávní jsou pro to nedostačující. Provozovatelé plavby musí míti sami na tom zájem, aby bylo dbáno i se strany jejich zaměstnanců potřebné opatrnosti. Vůdce plavidla narazí na př. chybným manévrováním nebo jinou neopatrností se svým plavidlem na vrata plavební komory a tyto značně poškodí, nebo zaviní potopení svého plavidla a tím zatarasení plavební dráhy a znemožnění plavby. Takto vzniklé nepostižitelné resp. těžko postižitelné škody zatěžují a zatěžovaly by i nadále státní správu velmi citelně a ohrožují ve svých důsledcích dodržení plánu, a to zcela zbytečně, poněvadž při správném výběru kvalifikovaného personálu a správném provozním dozoru lze se jim skoro úplně vyhnouti. Je proto v naléhavém veřejném zájmu, aby se takovým škodám předešlo. Bude nyní nejen věcí podnikatele plavby, ale všech provozovatelů plavby, aby obecné užívání vod bylo co nejméně rušeno.

K § 11:

Případy havárie se rozumí na př. uváznutí nebo potopení plavidel v plavební dráze. Je-li třeba odstraniti plavidlo na břeh (když jeho odvlečení po vodě není možné), musí je provozovatel odstraniti na takové místo na břehu, Aby plavidlo nemohlo být nějakou událostí zaneseno zpět do plavební dráhy (na př. vysokou vodou, ledy a pod. ); rozumí se tím místo mimo zátopové území.

Náhradní úkon, o němž jedná odstavec 2 a 3, je obsažen rámcově v plavebněbezpečnostních řádech a byl doplňován v koncesních podmínkách. Povinnosti, jež je nezbytně nutno uložiti provozovatelům plavby pro uvolnění plavební dráhy, nesnesou ve svém výkonu nějakého odkladu, poněvadž by jinak mohly býti vznikající škody a újmy velmi dalekosáhle. Někdy je třeba přikročiti k odstraňování havarovaného předmětu ihned. Těmto okolnostem musí býti náhradní úkon přizpůsoben, poněvadž nesnese těžkopádnosti nebo zdlouhavosti ani v rozhodování ani v provádění. O jiném naléhavém veřejném zájmu (odstavec 3) mluvíme na př. tehdy, když jde o nezbytnou ochranu lidských životů, o ochranu požární nebo zdravotní.

Plavební správě se za určitých předpokladů dává právo, aby s odstraněným plavidlem volné naložila. Toto ustanovení je pro plavební správu velmi nutné. Plavební správa musí mít možnost, aby s takovým plavidlem naložila podle potřeby a podle daných okolností (na př. prodala je, rozbila, spálila a pod. ) Jsou-li náklady vzniklé opatřením národního výboru vyšší, než činí částka získaná prodejem plavidla, musí provozovatel plavby nahradit i tyto vyšší náklady.

K § 12:

Z ustanovení odstavce l se podává, že provozovatelé plavby jsou povinni uposlechnouti výzvy plavebních orgánů, když tyto od nich požadují službu podle odstavce 1.

Použití, o němž se mluví v odstavci 2, bude přicházet v úvahu zpravidla za okolností dosti nebezpečných. Při takovém použití půjde o cizí disposice, proto provozovatel nebude přirozeně za úkony podle těchto disposic ručit. Jinak je spravedlivé, aby veškeré risiko zvláštního resp. mimořádného nasazení nesl stát (plavební správa), ježto jde o veřejný zájem.

K oddílu 4:

Ustanovení oddílu 4 obsahují některé odchylky resp. úlevy ve prospěch vojenské správy, a to se zřetelem jak na zájmy vojenské správy, tak i na nerušený provoz plavby.

Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a předpisů podle něho vydaných zůstávají nedotčena. Orgány veřejné správy vy-

konávajíce pravomoc podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných přihlížejí též k zájmům obrany státu, pokud by mohly být dotčeny.

K oddílu 5: K § 14:

Veškeré poplatky, které vybírají národní výbory a jiné správní orgány, budou jakožto příjmy celostátního rozpočtu upraveny jednotnými předpisy. Poplatky v plavbě, zejména poplatky přístavní, byly dosud upravovány na podkladě vládního nařízení č. 198/1940 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu. Toto vládní nařízení bude tímto zákonem zrušeno. Poněvadž se jeví naléhavá potřeba, nově upravit některé poplatky v plavbě, a nelze vyčkat, až budou vydány jednotné předpisy o poplatcích, dává se ministerstvu financí zmocnění, aby v dohodě s ministerstvem dopravy upravovalo pro přechodnou dobu poplatky v plavbě.

K § 16:

Odstavec l zrušuje všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu. V plavbě je dosud řada předpisů z doby první republiky i z doby starší, které není možno nahradit všechny najednou, jichž ustanovení je ale dosud třeba. Tomuto nedostatku odpomáhá ustanovení odstavce 2, podle něhož je možno po dobu, než budou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupovati i nadále přiměřeně podle dosavadních předpisů.

K § 17:

Ministerstvo dopravy se nemíní nikterak dotknout příslušnosti jiných ústředních úřadů, proto je stanovena pro provádění zákona součinnost zúčastněných členů vlády.

V Praze dne 11. července 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr dopravy: A. Petr v. r.

Státní tiskárna v Praze. —4076-50.