Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
504.
Společná zpráva
výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 485) o národních podnicích průmyslových.
Výbory hospodářský a ústavně-právní projednaly ve svých schůzích dne 27. a 28. června 1950 vládní návrh zákona (tisk 485) o národních podnicích průmyslových.
Po projednání vládního návrhu došly oba výbory k těmto závěrům:
I.
Osnovu o národních podnicích průmyslových projednal hospodářský a ústavně právní výbor současně s novelami znárodňovacích dekretů (tisky 483 a 482), neboť jde o látku velmi úzce souvislou. Souvislost je dána tím, že se všechny tři osnovy týkají znárodnění.
Jak bylo vyloženo ve společné zprávě výborů k tisku 483, obě novely jsou závěrečným právním aktem znárodňovacího procesu, neboť dávají konečnou právní úpravu velkému revolučnímu činu, jímž přešel průmysl z vlastnictví soukromých kapitalistů do vlastnictví státu, to jest do rukou všeho pracujícího lidu.
Tato osnova, která vstupuje na místo dřívějšího třetího oddílu původních znárodňovacích dekretů, dává znárodněnému průmyslu pevný a zároveň pružný právní rámec pro nejbližší etapu vývoje. Podle souhlasného názoru členů obou výborů lze proto tuto osnovu plným právem přičísti k nynějším velkým kodifikačním pracím, zejména spolu se "Statutem národních podniku průmyslových", který hodlá vláda vydat nařízením podle § 40 osnovy a jehož obsah byl mnohým poslancům již znám. V rozpravě se s uspokojením zdůrazňovalo, že při této tak důležité kodifikaci se vhodně uplatnila spolu-
práce mezi resorty a členy sněmovny, mezi parlamentem a vládou.
Pokud jde o obsah návrhu, setkala se osnova s jednomyslným souhlasem. V rozpravě vyjadřovali členové výboru přesvědčení, že se tato osnova stane základním zákonem našeho socialistického průmyslu a spolu se Statutem jakousi "průmyslovou ústavou" ve veřejném, socialistickém sektoru našeho národního hospodářství.
V rozpravě zdůrazňovali členové výborů zejména, že v osnově je důsledně proveden princip individuální odpovědnosti a že osnova svým obsahem vyjadřuje zejména také nový poměr pracujícího člověka k výrobním prostředkům. V této souvislosti se v rozpravě poukazovalo na to, že je povinností všech zúčastněných činitelů postarat se o to, aby v znárodněném průmyslu byla na nejvyšší míní zvýšena bezpečnost pracujících a aby pracovní úrazovost byla co nejvíce omezena.
Podle názoru obou výborů bude zákon o národních podnicích průmyslových, kde jsme zejména pro novou organisaci průmyslu využili plně. sovětských zkušeností, dalším významným krokem na naší cestě k socialismu. V rozpravě bylo vícekrát zdůrazněno, že bez pomoci Sovětského svazu a spolupráce s ním a se zeměmi lidové demokracie bychom vůbec nebyli mohli dospět k této etapě, která zaručuje všemu našemu pracujícímu lidu šťastnou budoucnost. Naše práce na organisaci socialistického průmyslu a na budování socialismu vůbec je podle názoru výborů také důležitým příspěvkem našeho lidu k udržení světového míru.
II.
V návrhu zákona byly po opravě některých tiskových chyb provedeny tyto změny:
§ 10.
V tomto paragrafu v odstavci třetím se v poslední řádce škrtají slova "generální ředitel" a nahrazují slovy "jím pověřený orgán".
§ 21. V tomto paragrafu se provádí tato úprava:
"§ 21.
Byl-li národnímu podniku určen základní závod, obstarává jeho správa zároveň správu národního podniku. "
Odůvodnění:
Ve snaze zameziti dojmu, že se instituce dřívějšího podnikového ředitelství v určité obměně přijímá přece jen v nové struktuře národních podniků, i když třeba jen slovním výrazem, upouští se v dikci § 21 od výslovného uvedení tohoto pojmu. Po věcné stránce nutno také uvésti, že organisačně v národních podnicích se základním závodem vymezení rozsahu pojmu "podnikového ředitelství" by mohlo vésti k roztržení jednolité organisace základních závodů.
§ 23.
Odstavec sedmý tohoto paragrafu správně zní: "(7) Na jmenování a odvolání ředitele se ne-
vztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru. "
Odůvodnění:
U tohoto ustanovení se pokládá navrhovaná změna potud za účelnější způsob uspořádání textu, poněvadž se v dřívějším znění bezprostředně po jmenování ředitele hovořilo o otázce propuštění, zatím co pojmově a podle přiloženého sledu nejdříve musí jíti o přijímání a zařazování zaměstnance.
§ 30.
V druhé a třetí řádce tohoto paragrafu se za slovy "národní podniky" vkládají slova "pečovat o prohloubení plánování, ".
Odůvodnění:
•
Uvedená věta vložena proto, že předpokladem výrobních sil a zvýšení produktivity práce je také prohlubování plánování.
III.
Takto upravený vládní návrh výbor hospodářský a výbor ústavné právní přijaly a doporučují jej plenu Národního shromáždění ke schválení.
V Praze dne 28. června 1950.
Za výbor hospodářský:
Ing. Miroslav Šmok v. r., místopředseda. •
Karel Poláček v. r.,
zpravodaj.
Za výbor ústavně-právní:
Dr. Jan Bartuška v. r.,
předseda.
Dr. Vladimír Procházka v. r., zpravodaj.
Zákon
ze dne 1950
o národních podnicích průmyslových.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Národní podniky průmyslové a jejich posláni. §1.
Ze znárodněných dolů a jiných průmyslových podniků vyrostly národní podniky průmyslové, v nichž kolektivy pracujících v soudružské spolupráci ovládané uvědomělou kázní a vzájemnou pomocí plní úkoly výstavby socialismu.
§2.
Posláním národních podniků průmyslových jest podle plánu přispívat výrobou k vzestupu národního bohatství, ke zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujících a k upevnění moci pracujícího lidu. Aby národní podniky průmyslové plnily toto poslání, dbají o soustavné rozvíjení výrobních sil a o zvyšování produktivity práce a hospodárnosti.
Oddíl II.
Rozsah platnosti a věcná příslušnost. § 3.
(1) Národní podniky průmyslové (dále jen "národní podniky") podle tohoto zákona jsou národní podniky v oboru ministerstev průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví.
(2) Ministři průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví jsou pro národní podniky z oboru svého ministerstva věcně příslušnými ministry podle tohoto zákona.
Oddíl III.
Zřízení národních podniků a jejich právní poměry.
§ 4.
(1) Národní podniky zřizuje věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí z majetku, kterého stát nabyl znárodněním, konfiskací nebo jiným způsobem, z prostředků Fondu znárodněného hospodářství nebo z jiného národního majetku. Takový majetek může věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí též začlenit do národního podniku již zřízeného. Spadá-li takový majetek do působnosti jiného ministra, činí tato opatření věcně příslušný ministr s ním v dohodě.
(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může zřídit národní podnik z majetku, který patří právnickým osobám, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky nebo osoby, které jednají z příkazu národních podniků (dále jen "podnik právnické osoby"), nebo z částí takového majetku, nebo může takový majetek nebo jeho část též začlenit do národního podniku již zřízeného.
§ 5.
(1) Předpisy o znárodnění stanoví, v které závazky vstupuje národní podnik, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může národní podnik domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do národního podniku, jakož i za kterých podmínek může národní podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku.
(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí na národní podnik dnem převzetí majetku jiného národního podniku, podniku právnické osoby nebo jiného národního majetku, který byl do něho začleněn. Přechodem závazku podle věty prvé se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.
§ 6.
Národní podnik nebo podnik právnické osoby, jejichž majetek byl začleněn podle § 4, zruší věcně příslušný ministr; na návrh věcně příslušného ministerstva se zrušení zapíše do podnikového rejstříku. Týká-li se opatření podle § 5 odst. 2 všech závazků zrušeného podniku, odpadá jeho likvidace.
§ 7.
(1) Národní podniky jsou samostatné právnické osoby.
(2) Národnímu podniku určí věcně příslušný ministr název, den vzniku, sídlo a zpravidla též základní závod (§ 21), pokud nebude výjimečně od určení základního závodu upuštěno.
(3) O zřízení národního podniku vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, den vzniku, sídlo, základní závod, jakož i den, ke kterému národní podnik převezme majetek do něho začleněný; totéž platí, dojde-li ke změnám.
(4) Potvrzení o přechodu závazků na národní podnik vydává příslušný generální ředitel (§§ 33 a násl. ) podle listin o tom vydaných (odstavec 3, § 5 odst. 2 a § 42).
§ 8.
(1) Národní podnik se zapisuje do podnikového rejstříku. V ohlášce k zápisu do rejstříku, která se odvolá na listinu podle § 7 odst. 3, sdělí podnik soudu:
a) název a sídlo,
b) den vzniku,
c) kdo podnik zastupuje a za něj podpisuje.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně také pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.
§ 9.
(1) Součástí názvu národního podniku je označení "národní podnik". Tohoto označení smějí užívat jen národní podniky.
(2) Dosavadní firma znárodněného podniku, jehož majetek byl z větší části začleněn do národního podniku, nebo část firmy takového znárodněného podniku může být pojata do názvu národního podniku bez svolení jinak nutného podle platných předpisů. Pokud dosavadní majitel provozuje jiný podnik, musí jeho firmu nebo název přiměřeně upravit, aby se zřetelně lišily od názvu národního podniku.
§ 10.
(1) Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2) Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto podniku.
(3) Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 4, konají se zápisy k návrhu tohoto podniku podle listiny, kterou o tom
vydá věcně příslušné ministerstvo nebo jím pověřený orgán.
§ 11.
(1) Národní podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.
(2) K majetkovým částem uvedeným v odstavci l nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.
(3) Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 1 povolují nadřízené orgány (§§ 32 a násl. ).
§ 12.
(1) Pro závazky národního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval (§ 11).
(2) Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.
§ 13.
Národní podnik nepotřebuje oprávnění, která by podle předpisů živnostenského nebo jiného práva byla jinak nutná k provozování jeho činnosti podle schváleného podnikového plánu. Národní podniky jsou však podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících a veřejné bezpečnosti a předpisům o výchově pracujícího dorostu.
Oddíl IV. Podnikový plán a hlavní zásady řízeni.
§ 14.
(1) činnost národního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem. Podnikové plány národních podniků jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.
(2) Podnikový plán schvaluje generální ředitel (§§ 33 a násl).
§ 15.
(1) Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.
(2) Národní podnik a všechny pracující v něm musí vésti snaha splnit uložené úkoly co nejhospodárněji.
§ 16.
V národním podniku odpovídá každý osobně za splnění úkolů mu připadajících.
§ 17.
V národním podniku se uplatňuje nejširší účast pracujících.
§ 18.
Vedení národního podniku a jeho částí přísluší vždy jednomu vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.
§ 19.
Národní podnik je povinen dbát, aby se dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců v něm pracujících a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.
O d d í l V. Organisace národního podniku.
§ 20.
Organisace národního podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.
§ 21.
Byl-li národnímu podniku určen základní závod, obstarává jeho správa zároveň správu národního podniku.
§ 22.
(1) V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Ředitel vede základní závod.
(2) O věcech národního podniku rozhoduje ředitel samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu generálního ředitele nebo věcně příslušného ministra.
(3) Ředitel je přímo podřízen generálnímu řediteli. Jemu odpovídá za splnění svých povinností.
(4) Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení, je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován z prostředků generálního ředitelství podle směrnic, které vydá věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem práce a sociální péče a s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
§ 23.
(1) Ředitele národního podniku jmenuje a odvolává generální ředitel po slyšení ústředního orgánu jednotné odborové organisace.
(2) Ředitelem může být toliko československý občan, který musí být státně spolehlivý, lidově — demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.
(3) Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.
(4) Ředitel slíbí generálnímu řediteli, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.
(5) Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí generální ředitel, čímž vzdání nabývá účinnosti.
(6i) Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušiti předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.
(7) Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.
§ 24.
(1) V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce podle předpisů o tom vydaných (§ 40). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.
(2) Jménem národního podniku mohou kromě ředitele a jeho zástupců jednat ještě osoby, které k tomu ředitel v rámci své pravomoci zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.
§ 25.
Národní podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého ředitele a jeho zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě. Za podnik se podepisuje tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému názvu podniku připojí ředitel (zástupce) svůj podpis.
§ 26.
(1) V národním podniku musí být ustanoven podnikový hospodář. Jeho povinností je dbát zejména, aby podnik hospodařil v souhlasu se svým rozpočtem a aby plnil uložené úkoly co nejhospodárněji. Setrvá-li ředitel přes jeho upozornění na původním rozhodnutí, jež odporuje rozpočtu, musí o tom podnikový hospodář podat zprávu nadřízenému orgánu.
(2) Podnikového hospodáře ustanovuje a zprošťuje ředitel se souhlasem generálního ředitele. Ustanovení § 24 odst. l věty druhé platí obdobně.
§ 27.
Ředitel a osoby, které zastupují národní podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu jimi způsobenou národnímu podniku. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva.
Oddíl VI. Zaměstnanci.
§ 28.
(1) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků se řídí předpisy platnými pro zaměstnance, na které se vztahuje zákon o státní mzdové politice.
(2) Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu těchto orgánů.
§ 29.
(1) Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců na výsledcích v plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících. Do něho plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.
(2) Národní podnik odvádí podnikovému fondu pracujících jeho podíl do 14 dnů po schválení účetní závěrky. Věcně příslušný ministr může národnímu podniku uložit, aby odváděl na podíl zálohy.
(3) Věcně příslušný ministr stanoví v dohodě s ministrem financí, který majetek a závazky patří v národním podniku podnikovému fondu pracujících.
(4) Prostředků podnikového fondu pracujících používá ředitel po projednání se závodními zastupitelstvy.
(5) O správě a provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení podnikových fondů pracujících, jakož i o používání prostředků těchto fondů, vydá věcně příslušné ministerstvo v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace směrnice v rámci předpisů podle § 40.
(6) Majetek a závazky patřící k podnikovému fondu pracujících a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně.
Oddíl VII.
Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce.
§ 30.
V zájmu rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce musí národní podniky pečovat o prohloubení plánování, zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu technické úrovně výroby, zdokonalovat organisaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a rikst kádrů a podporovat socialistické soutěžení, zejména údernictví a zlepšovatelské hnutí.
Oddíl VIII.
Finanční hospodaření.
§ 81.
Finanční hospodaření národních podniků a generálních a oblastních ředitelství (§§ 35 a násl. ) bude upraveno zvlášť.
Oddíl IX.
Vrchní vedení národních podniků a dozor
nad nimi.
§ 32.
(1) Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává věcně příslušný ministr, pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě.
(2) Pokud se v tomto zákoně již tak nestanoví, ureu je podrobný rozsah působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi věcně příslušný ministr.
§ 33.
(1) úkoly, které podle § 32 odst. 2 spadají do působnosti vrchního vedení a dozoru, obstarává věcně příslušný ministr zásadně prostřednictvím jemu podřízených generálních ředitelů, a to tak, že výkon těchto úkolů přísluší generálním ředitelům, nejde-li o věci, které si ministr vyhradil své bezprostřední pravomoci. Generální ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů věcně příslušného ministra.
(2) Pokud národní podniky na Slovensku nejsou z celostátních důvodů podřízeny přímo generálnímu řediteli nebo věcně příslušnému ministrovi, vykonávají generální ředitelé svou pravomoc nad nimi prostřednictvím oblastních ředitelů, podřízených věcně příslušnému pověřenci. Oblastní ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů generálního ředitele. S vědomím oblastního ředitele může generální ředitel kontrolovat národní podniky na Slovensku též přímo.
(3) Věcně příslušný ministr určí, kterému generálnímu řediteli jsou jednotlivé národní podniky podřízeny.
(4) Věcně příslušný ministr může národní podnik bezprostředně podřídit své pravomoci a vykonávat nad ním působnost ve všech jeho otázkách nebo v jednotlivých věcech a může pověřit prováděním úkolů v ostatních věcech generálního ředitele. Opatření učiněná v působnosti podle věty prvé nastupují na místo opatření orgánů jinak příslušných podle tohoto zákona.
§ 34.
(1) Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh věcně příslušného ministra. Oblastního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr.
(2) Na návrh generálního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr jeho zástupce, který zastupuje generálního ředitele v plném rozsahu jeho pravomoci v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění. Jménuje-li několik zástupců, určí jejich pořadí. Každému zástupci vymezí generální ředitel zvláštní úsek jeho působnosti, za nějž mu zástupce odpovídá.
(3) Generální ředitel odpovídá osobně za splnění úkolů, které připadají podřízeným národním podnikům podle jednotného hospodářského plánu.
(4) Ustanovení § 23 odst. 2 až 7 platí přiměřeně o generálním řediteli (zástupci); slib podle odstavce 4 téhož paragrafu vykoná generální ředitel nebo jeho zástupce věcně příslušnému ministrovi, který také bere na vědomí jejich prohlášení podle odstavce 5 téhož paragrafu.
§ 35.
(1) Opatření generálních ředitelů připravují a obstarávají generální (oblastní) ředitelství, která zřizuje vláda na návrh věcně příslušného ministra. Vláda určí generálnímu ředitelství jeho název a sídlo. Generální ředitelství zrušuje vláda na návrh věcně příslušného ministra.
(2) Generálnímu ředitelství může věcně příslušný ministr svěřit do správy národní majetek, který spadá do jeho působnosti.
(3) Se svěřením majetku znárodněného podniku do správy generálnímu ředitelství přecházejí závazky tohoto podniku podle předpisů o znárodnění. Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí se svěřením jiného národního majetku do správy generálnímu ředitelství; tyto závazky přecházejí za podmínek a s právními účinky podle § 5 odst. 2 věty druhé a třetí.
(4) O zřízení generálního ředitelství vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, sídlo, jakož i den, ke kterému generální ředitelství převezme majetek mu svěřený, a ke kterému přecházejí závazky k tomuto majetku patřící; totéž platí, dojde-li ke změnám.
§ 36.
(1) Generální (oblastní) ředitelství vede generální (oblastní) ředitel, který samostatně rozhoduje o jeho věcech, pokud není v jednotlivých případech stanoveno, že potřebuje předchozí souhlas věcně příslušného ministra (generálního ředitele). Generální ředitel odpovídá za činnost generálního ředitelství a za jeho hospodaření.
(2) činnost generálního ředitelství se řídí jeho plánem, který musí být zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků, částí plánu je rozpočet, podle něhož je generální ředitelství povinno hospodařit. Plán generálního (oblastního) ředitelství schvaluje věcně příslušný ministr (generální ředitel).
(3) Rozpočet generálního ředitelství stanoví, za kterých podmínek se poskytuje příděl jeho podnikovému fondu pracujících. Zásady pro stanovení těchto přídělů určí věcně příslušný ministr. Příděl se odvádí podnikovému fondu pracujících do 14 dnů po schválení účetní závěrky generálního ředitelství; věcně příslušný ministr může povolit odvádění záloh na příděl.
(4) Je-li oblastní ředitel výkonným orgánem dvou nebo více generálních ředitelů, určí věcně příslušný ministr, který generální ředitel a za jakých podmínek vykonává pravomoc generálního ředitele v poměru k oblastnímu ředitelství.
(5) O majetku svěřeném generálnímu ředitelství a o závazcích souvisících s jeho provozem platí přiměřeně ustanovení §§ 10, 11, 12, 47 a 48. Dále platí pro generální ředitelství přiměřeně ustanovení o národních podnicích obsažená v tomto zákoně kromě §§ l, 2 a 4 až 9, § 14, § 15 odst. l, § 21, § 22 odst. l až 3, §§ 24 a 25, § 29 odst. l věty druhé a třetí, §§ 39 a 41, § 42 odst. l a §§ 43 až 46; rovněž tak platí pro generální ředitelství ustanovení jiných předpisů vztahující se na národní podniky, pokud vládní nařízení nestanoví odchylku.