Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
498.
Zpráva
výborů hospodářského a rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 481) o financování národních a komunálních podniků.
I.
Výbor hospodářský projednal ve své schůzi konané dne 27. června 1950 vládní návrh zákona o financování národních a komunálních podniků (tisk 481) a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmito změnami:
v § 5 odst. l se ve větě prvé za slova "kmenového jmění" vkládají slova "ve výši podle §4, ";
v § 19 odst. 2 věta prvá bude zníti:
"(2) Pokud nejsou rozpočtované náklady orgánů uvedených v odstavci l kryty jejich výnosy, uhrazuje se nekrytý zbytek z rozpočtových prostředků věcně příslušného ministerstva. "
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava vyplývá z nové ustalované terminologie v početnictví, kde pojmu "výnosy" odpovídá pojem "náklady", nikoli pojem "potřeba", který byl dříve používán.
V Praze dne 27. června 1950.
Ing. Šmok v. r., místopředseda.
Dr. Steiner v. r.,
zpravodaj.
II.
Výbor rozpočtový projednal ve své schůzi konané dne 29. června 1950 vládní návrh zákona o financování národních a komunálních
podniků (tisk 481) a přijal jej ve znění, jak se na něm usnesl výbor hospodářský.
V Praze dne 29. června 1950.
Valo v. r., předseda.
Dr. Hulínský v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne ...................... 1950
o financování národních a komunálních podniků.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl L úvodní ustanovení.
§ 1.
(1) Aby finančně zajistil společenské poslání národních a komunálních podniků (dále jen
"podniky") v plánovaném hospodářství, svěřuje jim stát do správy prostředky k financování investic a provozu a upravuje financování jejich provozu úvěrem.
(2) Stát svěřuje podnikům prostředky k financování investic a provozu prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství (dále jen "Fond").
§ 2.
(1) Tento zákon upravuje financování všech národních a komunálních podniků s výjimkou bank — národních podniků a Československé pojišťovny, národního podniku, na něž se vztahuje pouze § 8.
(2) Ministr financí může v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem vnitra nařízením stanovit pro komunální podniky odchylky od tohoto zákona.
(3) Vláda může nařízením rozšířit platnost zákona i na jiné podniky, které vykonávají obdobné úkoly jako národní podniky a stanovit přitom nutné odchylky od ustanovení zákona.
Oddíl II.
Finanční služba Fondu. § 3.
(1) U Fondu se soustřeďují prostředky plynoucí z podniků a používá se jich spolu s příděly ze státní pokladny a s jinými příjmy Fondu především k financování podniků (finanční služba Fondu).
(2) Předpisy o náhradové službě Fondu zůstávají nedotčeny; její výdaje se hradí z prostředků Fondu.
§ 4.
(1) Finanční základnou podniku je kmenové jmění. Kmenové jmění se dělí na základní fond a obratový fond. Základním fondem podniku je
část kmenového jmění odpovídající hodnotě investičního majetku, obratovým fondem je část kmenového jmění ve výši stanovené plánem, určená k financování provozu.
(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy o kmenovém jmění. Ministerstvo financí vydá v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušným ministerstvem směrnice pro stanovení kmenového jmění, které podle potřeby vyhlásí v příslušném úředním listě; pokud nevyplývá výše kmenového jmění z plánu, bude též ve směrnicích stanoveno, v kterých případech a kdo schvaluje návrhy na stanovení kmenového jmění.
(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na bytový fond podniků a na podnikový fond pracujících; pro tyto fondy platí zvláštní předpisy.
§ 5.
(1) Nestačí-li při zřízeni podniku hodnota svěřeného majetku po odečtení závazků, které podnik převzal, k vytvoření jeho kmenového jmění ve výši podle § 4, doplní se rozdíl z prostředků Fondu. Přesahuje-li při zřízení podniku hodnota svěřeného majetku po odečtení závazků stanovenou výši kmenového jmění, odvede podnik Fondu částku, o kterou je rozdíl vyšší než kmenové jmění.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně též v případech, kdy se tímto zákonem na Fond zapojují svým hospodařením podniky již zřízené nebo kdy se za trvání podniku podle zvláštních předpisů začleňují nebo z podniku vyjímají majetkové části nebo kdy se na něj přenášejí nebo z něho vyjímají závazky.
§ 6.
(1) Podniky převedou na Fond majetkové části a závazky, které určí věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, a to v bilančních hodnotách. Ministr financí může v dohodě s věcně příslušným ministrem uložit podniku, aby obstarával pro Fond správu převedených majetkových částí a závazků.
(2) Přechodem závazku na Fond se podnik závazku zprošťuje; k přechodu není potřebí věřitelova přivolení. Fond má proti věřiteli veškeré námitky, které mohl uplatňovat podnik.
(3) Ministr financí může změnit podmínky splácení a úrokování závazků, které přešly na Fond.
(4) Podnik odvede Fondu částku rovnající se bilanční hodnotě převedeného závazku; Fond uhradí podniku částku rovnající se bilanční hodnotě převedené majetkové části. Budou-li majetkové části nebo závazky převedeny na Fond před stanovením nebo při stanovení kmenového jmění podniku, zúčtují se nároky Fondu nebo podniku při prvním stanovení kmenového jmění.
(5) Opatření všeobecné povahy učiněná podle odstavců l a 3 vyhlásí dotčená ministerstva v příslušném úředním listě.
(6) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k převodům podle tohoto paragrafu, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 7.
(1) Podniky odvádějí Fondu kromě částek podle § 5 odst. l věty druhé a odst. 2 a § 6 odst. 4:
a) zisk podle schválené účetní závěrky po odečtení přídělu podnikovému fondu pracujících,
b) úroky z kmenového jmění podle sazby stanovené vládou; vláda může povolit pro některé druhy podniků odchylky,
c) částky odpovídající odpisům z investičního majetku,
d) částky odpovídající zbytkové účetní ceně vyřazených investic,
e) částky odpovídající snížení obratového fondu.
(2) Fondu připadají likvidační přebytky zrušených podniků, částky odpovídající náhradám za znárodněný majetek osobám, kterým se podle příslušných předpisů o znárodnění nebo zestátnění náhrada neposkytuje, a jiné příjmy podle zvláštních předpisů.
(3) Ministr financí může v dohodě s věcně příslušným ministrem uložit podnikům zálohové odvádění zisku, úroků z kmenového jmění a částek odpovídajících odpisům z investičního majetku.
§ 8.
Banky — národní podniky a československá pojišťovna, národní podnik, odvádějí Fondu zisk po potřebné dotaci reservním fondům bank a fondům pojišťovny, po odvodu částky příslušející jednotnému fondu pracujících a po ode-
čtení částek, které určí ministr financí pro zvláštní účely peněžnictví a pojišťovnictví a zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví.
§ 9.
Z prostředků Fondu se hradí pořízení investic podniků, a to prostřednictvím Investiční banky, národního podniku.
§ 10.
(1) Z prostředků Fondu se doplňuje podnikům obratový fond na výši podle § 4.
(2) Prostředků určených k provozu nesmí podnik použít k účelům jiným.
§ 11.
(1) Z prostředků Fondu se hradí bilanční ztráty podniků, dá-li k tomu souhlas ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.
(2) Vláda může stanovit nařízením, aby byl podnikům hrazen z prostředků Fondu rozdíl mezi vyššími rozpočtovanými náklady a nižšími rozpočtovanými výnosy, a to ve stejných obdobích, v jakých podniky odvádějí zálohy na zisk.
§ 12.
(1) Nestačí-li příjmy Fondu k plnění jeho úkolů, opatří si Fond potřebné prostředky způsobem a za podmínek, které stanoví ministr financí.
(2) Přebytky Fondu plynou do státní pokladny.
§ 13.
(1) Fond podléhá dozoru ministerstva financí.
(2) Předpisy o organisaci, správě a o hospodaření Fondu vydá vláda nařízením, které může podrobnější úpravu organisace a správy ponechat jednacímu řádu. Jednací řád Fondu vydá ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
Oddíl III.
Úvěr, platební styk a peněžní kontrola podniků.
§ 14.
Není-li obratový fond stanoven nebo nestačí li k financování provozu podniku, opatří si podnik potřebné provozní prostředky úvěrem od Státní banky československé; podniky stavební a odděleně účtující stavební oddělení podniků si opatřují provozní úvěr u Investiční banky,
národního podniku, při čemž může ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem povolit odchylky. Banky mohou pověřit ústavy lidového peněžnictví, aby poskytovaly provozní úvěr komunálním podnikům. Podrobnosti upraví ministerstvo financí v dohodě s věcně příslušným ministerstvem směrnicemi, které vyhlásí v příslušném úředním listě.
§ 15.
Podniky nesmějí poskytovat finanční úvěry ani vyrovnávat své závazky kompensací. Ministerstvo financí může vyhláškou v příslušném úředním listě stanovit výjimky, kdy podnik smí své závazky vyrovnat kompensací.
§ 16.
(1) Podnik je povinen konat své platy převodem v úctě u peněžního ústavu. Platiti hotovými smí jen, nelze-li placení převodem v účtu provést nebo není-li takové placení účelné. Pokladní hotovosti musí podnik omezit na nezbytně nutnou výši. částky nad tuto výši musí odvádět na svůj účet u peněžního ústavu.
(2) Podrobné směrnice o placení hotovými a o přípustné výši pokladní hotovosti vydá ministerstvo financí v dohodě s věcně příslušnými ministerstvy vyhláškou v příslušném úředním listě.
§ 17.
(1) Podniky jsou povinny řídit se při fakturování a placení faktur směrnicemi, které vydá ministerstvo financí v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušnými ministerstvy vyhláškou v příslušném úředním listě. Tuto povinnost může ministerstvo financí v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušnými ministerstvy rozšířit i na jiné než národní a komunální podniky.
(2) Těmito směrnicemi jsou vázáni i všichni odběratelé podniků uvedených v odstavci 1.
§ 18.
(1) Vedle věcně příslušného ministra sleduje finanční hospodaření a plnění finančního plánu podniku ministr financí; oprávnění ministrapředsedy státního úřadu plánovacího podle zvláštních předpisů zůstává nedotčeno.
(2) Státní banka československá, Investiční banka, národní podnik, po případě ústavy lidového peněžnictví provádějí peněžní kontrolu podniků, zejména sledováním a řízením pohybu peněz. Údaje hlášené podnikem si může peněžní ústav ověřit nahlédnutím do jeho početních záznamů. Ministerstvo financí stanoví v dohodě
se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušným ministerstvem vyhláškou v příslušném úředním listě zásady pro tuto kontrolní činnost peněžních ústavu.
(3) O zjištěných závadách musí peněžní ústav podat ihned zprávu orgánu, který je podniku nadřízen, a v závažných případech také věcně příslušnému ministru a ministru financí; je-li podnik podřízen přímo věcně příslušnému ministru, podá peněžní ústav zprávu tomuto ministru a v závažných případech také ministru financí. Věcně příslušný ministr učiní' potřebná opatření v dohodě s ministrem financí.
Oddíl IV.
Generální (oblastní) ředitelství národních podniků a obdobné ústřední orgány komunálních podniků.
§ 19.
(1) Ministr financí stanoví v dohodě s věcně příslušným ministrem nařízením, která ustanovení zákona platí přiměřeně pro generální (oblastní) ředitelství národních podniků a pro obdobné ústřední orgány komunálních podniků, a případné odchylky od ustanovení zákona.
(2) Pokud nejsou rozpočtované náklady orgánů uvedených v odstavci l kryty jejich výnosy, uhrazuje se nekrytý zbytek z rozpočtových prostředků věcně příslušného ministerstva. Pro generální (oblastní) ředitelství národních podniků platí toto ustanovení počínajíc dnem 1. ledna 1951.
Oddíl V.
Závěrečná ustanovení.
§ 20.
Věcně příslušným ministrem je ministr, do jehož oboru působnosti podnik patří; pro komunální podniky je věcně příslušným ministrem pro obor tohoto zákona ministr vnitra.
§ 21.
(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které upravují věc, na niž se vztahuje tento zákon, zejména
zákon č. 51/1948 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských,
zákon č. 161/1949 Sb., o úpravě některých finančních poměrů dalších národních podniků.
(2) Dokud nebudou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních prováděcích předpisů.
§ 22.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem července 1950 s výjimkou ustanovení §§ 4 až 7, §§ 9 až 11 a § 21, u nichž stanoví ministr financí nařízením vydaným v dohodě s věcně příslušným ministrem, kterými dny pro jednotlivé druhy podniků nabudou účinnosti.
(2) Věcně příslušný ministr může v dohodě s ministrem financí ještě přede dnem, kdy pro jednotlivé druhy podniků nabudou účinnosti §§ 4 až 7,. §§ 9 až 11 a § 21, činiti opatření, jimiž se uvádí finanční hospodaření podniků v soulad s tímto zákonem.
(3) Zákon provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Státní tiskárna v Praze. — 3030-50.