dání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
(3) Zmocněncem zúčastněné osoby v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem může být jen advokát, který by ve věci mohl být obhájcem.
(4) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je oprávněn činit za poškozeného nebo zúčastněnou osobu návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se mohou zúčastnit poškozený nebo zúčastněná osoba.
(5) Nebude-li zmocněnec prokurátoru a v řízení před soudem soudu oznámen tím, kdo ho zmocnil, musí sám prokázat, že byl zmocněn.
Oddíl devátý.
Úkony mimo přípravné řízení a jiná obecná ustanovení.
úkony soudu.
§ 54. (1) úkony soudu koná zpravidla senát.
(2) úkony dožádaného soudu koná jediný soudce; tento soudce má práva a povinnosti předsedy senátu.
§ 55.
Jednotlivé úkony soudu, u nichž to zákon připouští, koná mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné a neveřejné zasedání předseda senátu. Provedení jednotlivých úkonů může svěřit soudci, který je členem senátu; tento soudce má v takovém případě práva a povinnosti předsedy senátu.
§ 56.
(1) Na výslech a vazbu obviněného, na výslech svědka a znalce, na ohledání, domovní a osobní prohlídku, vydání a odnětí věci a na otevření zásilek se v řízení před soudem přiměřeně užije ustanovení o přípravném řízení; o vazbě obviněného rozhoduje vždy senát.
(2) Stížnost prokurátora proti rozhodnutí soudu o vazbě má odkladný účinek; byl-li však prokurátor při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3) Dojde-li k zatčení nebo zadržení obviněného až v řízení před soudem, odevzdá orgán povolaný k vyhledávání (§ 76) obviněného přímo soudu.
§ 57.
Úkony prokurátora mimo přípravné řízení.
Na úkony, které prokurátor koná mimo přípravné řízeni, se přiměřeně užije ustanoveni o přípravném řízení.
§ 58. Tlumočník.
(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti, přibere se k tomu tlumočník.
(2) Jako tlumočník nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen (§ 39).
(a) Tlumočník se v předvolání upozorní na následky nedostavení (§§ 73 a 75) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl ve věci vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako tlumočník.
(4) Tlumočník musí být poučen o tom, že je povinen podle svých znalostí přesně přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti a zachovávat mlčenlivost o tom, co se jako tlumočník dověděl; dále musí být poučen o významu své funkce s hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi.
§ 59. účast při výslechu.
(1) Výslechu konaného mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání se mohou kromě vyslýchajícího, zapisovatele a vyslýchaného zúčastnit jiné osoby, jen pokud to zákon připouští.
(2) Výslech osoby mladší než osmnáct let nebo osoby, jejíž vyjadřovací schopnost je omezena, lze provést za pomoci jiné osoby, lze-li očekávat, že se tím výslech usnadní.
§ 60. Protokol.
(1) O jednání sepíše zapisovatel protokol, který musí obsahovat:
a) označení prokurátora nebo soudu,
b) místo, čas a předmět jednání,
c) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily,
d) vylíčení průběhu jednání, zejména podané návrhy, podstatný obsah rozhodnutí a udělená poučení, po případě vyjádření poučených osob.
(2) Nemůže-li zapisovatel, který se jednání zúčastnil, sepsat protokol pro nastalou překážku, sepíše jej osoba řídící jednání.
(3) Jako zapisovatel nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen (§ 39).
§ 61. Podání.
(1) Podání se posuzuje podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno.
(2) Podání lze učiniti písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky.
(3) Ten, kdo podání učinil písemně nebo telegraficky, může být prokurátorem a v řízení před soudem předsedou senátu vyzván, aby ve lhůtě, která se mu určí, dodal potřebný počet stejnopisů. Nevyhoví-li této výzvě, budou stejnopisy pořízeny na jeho náklad; na to musí být ve výzvě upozorněn.
Lhůty. § 62.
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kterého se stala událost určující počátek lhůty.
(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Padne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejblíže příští pracovní den.
(4) K zachování lhůty stačí, jestliže podání v ní bylo
a) dáno na poštu a adresováno prokurátoru nebo soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b) podáno u prokurátora nebo soudu, který ve věci má rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojeného sboru v činné službě u představeného,
d) učiněno u velitelství vězeňského ústavu, kde je obviněný uvězněn, nebo
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního prokurátora nebo okresního soudu.
§ 63.
(1) Zmešká-li obviněný z omluvitelného důvodu lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu prokurátor nebo soud, který ve věci rozhodoval v první stolici, navrácení lhůty, jestliže o to obviněný požádá do tří dnů od pominutí překážky a v téže lhůtě podá též promeškaný opravný prostředek. Bylo-li povoleno navrácení lhůty, považuje se lhůta k podání opravného prostředku za zachovanou.
(2) Proti rozhodnutí o žádosti za navrácení lhůty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
D o r u č e n í. § 64.
(1) Písemnosti určené pro obviněného, poškozeného nebe pro zúčastněnou osobu se doručují:
a) nejsou-li svéprávní, jejich zákonnému zástupci,
b) mají-li obhájce nebo zmocněnce, obhájci nebo zmocněnci, a to i když mají zákonného zástupce.
(2) Předvolání se doručuje vždy jen osobě, která se předvolává.
(3) žaloba a stejnopis vyhotovení rozsudku vyhlášeného v nepřítomnosti obviněného se doručí vždy též obviněnému.
§ 65.
(1) Do vlastních rukou adresáta se doručují:
a) předvolání,
b) žaloba, je-li adresátem obviněný,
c) stejnopis vyhotovení rozhodnutí, může-li adresát proti němu podat opravný prostředek.
(2) I tam, kde se doručuje do vlastních rukou, je zpravidla přípustné náhradní doručení. Náhradní doručení je však vyloučeno, doručuje-Ii se obviněnému:
a) předvolání k hlavnímu líčení,
b) žaloba,
c) stejnopis vyhotovení rozsudku, proti němuž může podat odvolání.
§ 66. Nahlížení do spisů.
(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba a jejich obhájci a zmocněnci, a nejsou-li svéprávní, též jejich zákonní zástupci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, a dělat si výpisky a poznámky.
(2) V přípravném řízení může prokurátor osobám uvedeným v odstavci l odepřít, aby
20.
nahlédly do spisu nebo jeho části, mohl-li by tím být zmařen účel trestního řízení; nesmí jim však být odepřeno nahlédnout do spisů o takových úkonech, při kterých mají právo být přítomny.
Náklady trestního řízení. § 67.
Náklady nutné k provedení trestního řízení hradí zálohově stát; nepočítají se k nim vlastní náklady obviněného, poškozeného a zúčastněné osoby.
§ 68.
(1) Byl-li obviněný pravomocně odsouzen, je povinen nahradit
a) náklady zálohované státem a
b) poškozenému na jeho žádost jeho nutná vydání a ušlou odměnu za práci a vydání způsobená přibráním zmocněnce; není-li svéprávný, též nutná vydání a ušlou odměnu za práci jeho zákonného zástupce.
(2) Bylo-li vedeno trestní řízení pro několik trestných činů nebo proti několika obviněným, je obviněný povinen nahradit jen ty náklady trestního řízení, které souvisí s trestným činem, jímž byl uznán vinným. Nelze-li náklady oddělit, stanoví soud, přihlížeje k stupni zavinění a k majetkovým poměrům obviněného, v jakém poměru je obviněný povinen náklady nahradit.
§ 69.
Byl-li obviněný pravomocně zproštěn, hradí stát náklady, které založil.
§ 70.
(1) Náklady trestního řízení způsobené zpět vzatým nebo bezvýsledným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu anebo bezvýsledným návrhem na obnovu trestního stíhání je povinen nahradit ten, kdo jej podal.
(2) Náklady, které by podle odstavce l měl nahradit prokurátor nebo orgán veřejné péče o mládež, hradí stát.
§ 71.
(1) Náklady souvisící s ochrannými opatřeními je povinna nahradit osoba, které bylo ochranné opatření pravomocně uloženo.
(2) Za náklady na ochrannou výchovu mladistvého ručí osoby, které mají vůči němu vyživovací povinnost.
§ 72.
(1) O povinnosti k náhradě nákladů podle §§ 68, 70 a 71 a o jejich výši rozhodne soud, který ve věci rozhodl v první stolici.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce l je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 73.
(1) Osobě, která bez dostatečné omluvy neuposlechla příkazu, daného jí podle tohoto zákona, může být uloženo, aby nahradila náklady, které tím způsobila. O povinnosti k náhradě těchto nákladů a o jejich výši rozhodne prokurátor, a jde-li o příkaz soudu, soud.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce l je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 74.
Určení svědečného, znalečného a tlumočného.
(1) Výši nutných vydání a ušlé odměny za práci svědka určí prokurátor nebo předseda senátu, který jej předvolal. Nárok svědka na náhradu nutných vydání a ušlé odměny za práci zaniká, neuplatní — li jej svědek nejpozději do tří dnů po svém výslechu, a jestliže k výslechu nedojde, do tří dnů potom, kdy mu to bylo sděleno.
(2) Výši nutných vydání a odměny znalce a tlumočníka určí prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 75. Pořádkový trest.
(1) Kdo ruší řízení nebo se k prokurátoru nebo k soudu chová urážlivě anebo neuposlechne příkazu daného mu podle tohoto zákona, může být potrestán pokutou do pěti tisíc Kčs. Jde-li o příslušníka ozbrojeného sboru v činné službě, může se jeho potrestání přenechat jeho představenému podle kázeňského řádu. Jde-li o uvězněného, může se jeho potrestání přenechat velitelství vězeňského ústavu podle vězeňského řádu. Tato rozhodnutí činí prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce l je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může prokurátor nebo předseda senátu, který pokutu uložil, ji prominout nebo zmírnit.
(4) Vydobytá pokuta připadá státu.
HLAVA DRUHA. PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENI.
Oddíl prvý. Průběh přípravného řízení.
§ 76. Vyhledávání.
(O Vyhledávání o trestných činech konají orgány národní bezpečnosti; za tím účelem mohou předvolat a vyslechnout každého, od koho se mohou nadít objasnění skutečností závažných pro zjištění trestného činu. Podle potřeby konají vyhledávání též v součinnosti s jinými veřejnými orgány.
(2) Vyhledávání o trestných činech příslušníků ozbrojených sborů v činné službě může konat i jejich představený nebo jím pověřený orgán; přitom mají vůči příslušníkům ozbrojeného sboru v činné službě, k němuž sami náleží, stejná práva a stejné povinnosti jako orgány národní bezpečnosti. Nemůže-li představený včas zakročit, má tato jeho práva a tyto jeho povinnosti místní velitel nejbližší místu činu nebo pobytu obviněného.
Vyšetřování. § 77.
Doví-ii se prokurátor o trestném činu, koná vyšetřování, pokud věc již není dostatečně vysvětlena.
§ 78.
Za vyšetřování učiní prokurátor vše, co je nutné k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení; za tím účelem především
a) sbírá důkazy o skutečnostech důležitých pro rozhodnutí soudu, ať již svědčí v neprospěch obviněného či v jeho prospěch, zejména vyslýchá obviněného a svědky,
b) pečuje o to, aby obviněný mohl být postaven před soud a aby nemařil trestní řízení, zejména rozhoduje o vazbě,
c) zajišťuje výkon trestu a ochranných opatření, k nimž by mohlo dojít,
d) zajišťuje uspokojení nároků poškozeného vzešlých z trestného činu.
§ 79.
Prokurátor může z důležitých důvodů nařídit osobám, které bude asi nutno vyslechnout jako obviněné nebo jako svědky, aby se téhož nebo i příštího dne nevzdalovaly z místa, které určí.
§ 80.
(1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení třeba odborné znalosti, přibere prokurátor znalce.
(2) Mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti závažné pro trestní řízení, koná prokurátor ohledání.
§ 81.
(1) Je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné místnosti je věc důležitá pro trestní řízení nebo že se tam skrývá obviněný, může prokurátor vykonat domovní prohlídku.
(2) Je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, může prokurátor vykonat jeho osobní prohlídku.
§ 82.
Věc důležitou pro trestní řízení může prokurátor vzít do úschovy. Kdo má takovou věc u sebe, je povinen ji na vyzvání vydat prokurátoru. Nebude-li vyzvání k vydání věci vyhověno, může být věc odňata.
§ 83.
Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pravděpodobně pocházejí od obviněného nebo jsou pro něho určeny, nařídí prokurátor, aby mu je podnik provádějící jejich dopravu vydal; prokurátor to však může nařídit jen tehdy, jestliže tu je některý z důvodů vazby (§ 96).
§ 84.
(1) Prokurátor koná vyšetřování zpravidla osobně; je oprávněn žádat od každého úřadu a veřejného orgánu vysvětlení a zprávy.
(2) Prokurátor je oprávněn při vyšetřování nařídit orgánům povolaným k vyhledávání, aby vykonaly jednotlivé vyšetřovací úkony. Tyto orgány mají vykonat i další vyšetřovací úkony, jejichž nutnost vyplynula z úkonu, o nějž byly požádány.
žaloba. §85.
(1) Je-li podezření z trestného činu proti obviněnému dostatečně odůvodněno, podá na něj prokurátor zpravidla žalobu, a to u soudu, u něhož je činný.
(2) Vezme-li prokurátor před zahájením hlavního líčení žalobu zpět, vrací se věc do stavu vyšetřování.
§ 86. žaloba musí obsahovat:
a) označení prokurátora a den sepsání žaloby,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození a jeho zaměstnání a bydliště,
c) označení trestného činu s uvedením všech jeho zákonných znaků, místa, času a jiných okolností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
d) označení důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení se navrhuje,
e) podstatné důvody podezření.
§ 87. Návrh na ochranné opatření.
(1) Je-li toho třeba, navrhne prokurátor soudu, u něhož je činný, aby nařídil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu anebo vyslovil zabrání.
(2) Návrh uvedený v odstavci l může prokurátor učinit též v žalobě.
§ 88.
Přerušení trestního stíhání. (1) Prokurátor přeruší trestní stíhání,
a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b) není-li obviněný pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání trestného činu, schopen chápat smysl trestního řízení, nebo
c) nemohl-li být pachatel zjištěn.
(2) Před přerušením trestního stíhání učiní prokurátor vše, co je nutné k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení.
(3) Pomine-li důvod přerušení, prokurátor v trestním stíhání pokračuje.
§ 89.
Zastavení trestního stíhání. (1) Prokurátor zastaví trestní stíhání,
a) je-li nepochybné, že skutek obviněného není trestným činem,
b) je-li nepochybné, že trestný čin nespáchal obviněný,
c) není-li podezření z trestného činu dostatečně odůvodněno,
d) je-li nepochybné, že trestnost činu zanikla,
e) je-li nepochybné, že obviněný není trestně odpovědný,
f) nelze-li obviněného stíhat, zejména proto, že president republiky nařídil, aby se v trestním řízení nepokračovalo, nebo
g) jestliže obviněný zemřel.
(2) Prokurátor může zastavit trestní stíhání,
a) jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná,
b) jestliže jde o trestný čin vojenský, který lze vyřídit kázeňsky, a prokurátor pokládá kázeňské vyřízení za dostačující,
c) je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný trestný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne,
d) byl-li obviněný pro týž skutek dostatečně potrestán národním výborem nebo kázeňsky anebo cizozemským soudem nebo úřadem, nebo
e) je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(3) O zastavení trestního stíhání prokurátor podle možnosti vyrozumí obviněného a poškozeného.
(4) Pomine — li důvod zastavení nebo objeví — li se dodatečně, že tu takový důvod není, prokurátor v trestním stíhání pokračuje.
§ 90. Postoupení věci.
Shledá-li prokurátor, že není příslušný, postoupí věc příslušnému prokurátoru; je však povinen před postoupením věci učinit vše, co je k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení neodkladně nutné.
§ 91. Žádost za milost.
(1) Řízení o žádosti za milost před podáním žaloby koná prokurátor, který ve věci koná nebo by byl příslušný konat přípravné řízení.
(2) Shledá-li prokurátor, že žádost za milost není důvodná, zamítne ji; jinak ji předloží se svým návrhem nadřízenému prokurátoru. Nezamítne-li žádost ani tento prokurátor, předloží ji se svým návrhem ministerstvu spravedlnosti.
(3) Nařídí — li to president republiky nebo ministr spravedlnosti, nesmí být žádost zamítnuta, nýbrž musí být s návrhem předložena. Nařídí — li to v takovém případě president republiky nebo ministr spravedlnosti, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení zatím nepokračuje.
Oddíl druhý. Výslech a vazba obviněného.
§ 92. Předvoláni a předvedení.
Jestliže se obviněný, který byl řádně předvolán, nedostaví bez dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§§ 73 a 75) musí být v předvolání upozorněn. Je-li to k úspěšnému provedení trestního řízení nutné, může být obviněný předveden i bez předchozího předvolání.
Výslech. § 93.
Na počátku výslechu označí prokurátor obviněnému trestný čin, ze kterého je obviněn. Vyzve ho, aby se k obvinění podrobně vyjádřil, zejména aby souvisle vylíčil skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, aby uvedl okolnosti, které zeslabují nebo vyvracejí podezření vůči němu, a aby nabídl důkazy o nich. Zároveň obviněného upozorní na polehčující okolnost doznání.
§ 94.
(1) Výslech se koná tak, aby podal pokud možno úplný a jasný obraz skutečností závažných pro trestní řízení. K výpovědi nebo k doznání nesmí být obviněný žádným způsobem donucován.
(2) Má-li se výslechem zjistit totožnost nějaké osoby nebo věci, vyzve prokurátor obviněného, aby ji popsal; teprve pak mu má být osoba nebo věc ukázána.
(3) Je-li třeba zjistit pravost rukopisu obviněného, může ho prokurátor vyzvat, aby napsal potřebný počet slov. K tomu však nesmí být obviněný žádným způsobem donucován.
(4) Obviněný je povinen strpět úkony potřebné k zjištění jeho totožnosti.
§ 95.
(1) Jestliže se výpověď obviněného odchyluje v podstatných bodech od výpovědi svědka nebo spoluobviněného a rozpor nelze vysvětlit jinak, může být obviněný postaven těmto osobám tváří v tvář.
(2) Osoba oprávněná odepřít vypovídat jako svědek podle § 111 odst. l nesmí být proti své vůli postavena obviněnému tváří v tvář ani tehdy, když neodepřela vypovídat, ledaže by o to požádal sám obviněný.
§ 96. Důvody vazby.
(1) Je-li obviněný naléhavě podezřelý z trestného činu, na který zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let, musí být vzat do vazby.
(2) Obviněný může být vzat do vazby též, jsou-li tu skutečnosti, které odůvodňují obavu,
a) že uprchne, zejména proto, že nelze ihned zjistit jeho totožnost nebo bydliště, nebo pro vysoký trest, který ho podle očekávání postihne,
b) že bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo že bude jinak mařit objasnění skutečností závažných pro trestní řízení, nebo
c) že se znovu dopustí trestného činu, který spáchal, nebo že dokoná trestný čin, o který se pokusil, anebo že vykoná trestný čin, kterým vyhrožoval.
Zatčení. § 97.
(1) Příkaz k zatčení vydá písemně předseda senátu na návrh prokurátora.
(2) V příkaze k zatčení se označí trestný čin, z něhož je obviněný podezřelý, a důvod zatčení. Není-li pobyt obviněného znám, uvede se v příkaze k zatčení též popis obviněného.
(3) Zatčení provede na základě příkazu k zatčení orgán povolaný k vyhledávání. Příkaz k zatčení budiž doručen obviněnému při zatčení, a není-li to možné, nejdéle do osmačtyřiceti hodin po něm.
(4) Příkaz k zatčení předseda senátu odvolá, jakmile důvod k němu pomine.
§ 98.
Orgán povolaný k vyhledávání smí provést zatčení i bez příkazu předsedy senátu, byl-li obviněný přistižen při činu samém. Obviněný je přistižen při činu samém i tehdy, byl-li ihned po činu jako podezřelý pronásledován nebo postižen za okolností, které ukazují na jeho účast při činu, zejména s věcmi, kterými byl trestný čin spáchán nebo které z něho pocházejí.
§ 99. Zadržení.
(1) Jestliže je nebezpečí v prodlení a je tu některý z důvodů vazby, smí orgán povolaný k vyhledávání zadržet obviněného za účelem jeho odevzdání prokurátoru.
(2) Osobu přistiženou při činu samém srní kdokoli zadržet, je-li toho nezbytně třeba k zjištění totožnosti, k zamezení útěku nebo k zabezpečení důkazů. Je však povinen odevzdat ji ihned nejbližšímu orgánu povolanému k vyhledávání, a není-li to možné, učinit mu o tom ihned oznámení.
§ 100.
Odevzdání obviněného prokurátoru.
(1) Osoba zatčená podle § 97 musí být orgánem povolaným k vyhledávání ihned vyslechnuta a nejdéle do osmačtyřiceti hodin odevzdána prokurátoru.
(2) Osoba zatčená podle § 98 nebo zadržená (§ 99) musí být orgánem povolaným k vyhledávání ihned vyslechnuta a
a) nejdéle do osmačtyřiceti hodin propuštěna, nebo
b) je-li tu některý z důvodů vazby, odevzdána prokurátoru.
(3) Příslušník ozbrojeného sboru v činné službě může být v případech uvedených v odstavcích l a 2 odevzdán též představenému.
Rozhodnutí o vazbě: § 101.
(1) O vazbě osoby odevzdané podle § 100 rozhodne prokurátor (představený) ihned, a to pokud možno po jejím výslechu. Shledá-li, že některý z. důvodů vazby trvá, rozhodne, že se obviněný ve vazbě ponechá; jinak jej propustí na svobodu.
(2) Mimo případ uvedený v odstavci l může prokurátor vzít obviněného do vazby, vyjde — li za jeho výslechu najevo, že tu je některý z důvodů vazby. Totéž může učinit představený, je-li obviněný příslušníkem ozbrojeného sboru v činné službě.
§ 102.
Nevezme — li prokurátor (představený) obviněného do vazby, ač je tu některý z důvodů vazby uvedených v § 96 odst. 2, nebo propustí-li v takovém případě obviněného z vazby, může mu uložit omezení stran místa pobytu nebo povinnost neprodleně prokurátoru oznámit změnu pobytu.
§ 103.
Přestože je tu některý z důvodů vazby uvedených v § 96 odst. 2, upustí prokurátor za
branné pohotovosti státu od vazby obviněného, který byl povolán k vojenské činné službě, k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby branné moci, jde-li o podezření z trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
§ 104.
Pomine-li důvod vazby, propustí prokurátor (představený) obviněného ihned na svobodu.
§ 105.
Proti rozhodnutí prokurátora o vazbě je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.
§ 106. Vyžádání obviněného z ciziny.
Zdržuje-li se obviněný v cizině, požádá předseda senátu podle předpisů vydaných o tom ministrem spravedlnosti na návrh prokurátora o vydání obviněného, po případě o jeho prozatímní zatčení.
§ 107.
Urychlení řízení ve vazebních věcech.
Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny působit k tomu, aby byla vazba pokud možno nejvíce zkrácena.
Oddíl třetí. Výslech svědka.
§ 108. Povinnost svědčit.
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek.
§ 109. Předvolání a předvedení.
Jestliže se svědek, který byl řádně předvolán, nedostaví bez dostatečné omluvy, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§§ 73 a 75) musí být v předvolání upozorněn.
§ 110. Zákaz výslechu.
Veřejný činitel nesmí být vyslýchán jako svědek o tom, o čem se dověděl při výkonu své pravomoci a co je povinen zachovávat v tajnosti, ledaže by byl této povinnosti svým nadřízeným orgánem zproštěn.
§ 111. Právo odepřít výpověď.
(1) Odepřít vypovídat jako svědek je oprávněn příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho osvojitel, osvojenec, manžel a sourozenec; je-li obviněných více, má taková osoba právo odepřít vypovídat stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká.
(2) Svědek je též oprávněn odepřít vypovídat, pokud by
a) porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, nebo
b) způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo sourozenci anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako těžkou újmu vlastní.
(3) Odepřít vypovídat jako svědek nemůže ten, kdo má povinnost podle § 165 odst. 2 tr. zák. oznámit trestný čin, jehož se svědecká výpověď má týkat.
(4) Kdo odpírá vypovídat jako svědek, je povinen na vyzvání prokurátora uvést důvod, pro který tak činí.
§ 112. Poučení svědka.
Před výslechem poučí prokurátor svědka o zákazu výslechu, o právu odepřít výpověď a o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčovat. Dále ho poučí o významu svědecké výpovědi s hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi.
§ 113. Výslech.
(1) Prokurátor vyslechne svědka o jeho poměru k projednávané věci, k obviněnému, poškozenému a zúčastněné osobě a po případě též o jiných skutečnostech, významných pro zjištění jeho hodnověrnosti. Potom ho vyzve, aby souvisle vypovídal všechno, co a odkud o věci ví. Otázky, jimiž by se svědkovi předkládaly okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi, nesmějí být svědkovi dávány.
(2) Má-li se výslechem zjistit totožnost nějaké osoby nebo věci, vyzve prokurátor svědka,