Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
480.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne . 1950
o podnikovém rejstříku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I. Základní ustanovení.
§ 1.
Vedení a složení podnikového rejstříku.
(1) Národní podniky, státní podniky, komunální podniky, lidová družstva a akciové společnosti (dále jen "podniky") se zapisují do podnikového rejstříku.
(2) Podnikový rejstřík vede okresní soud v sídle krajského soudu pro podniky, které mají sídlo v obvodu tohoto soudu (dále jen "rejstříkový soud").
(3) Podnikový rejstřík se skládá z rejstříkové knihy a z rejstříkových spisů.
§ 2. Obsah zápisů.
(1) U všech podniků se zapisuje: způsob a doba zřízení podniku, jeho název, sídlo, orgány oprávněné podnik zastupovat a členové těchto orgánů, jakož i způsob, jak podnik zastupují a za něj podpisují. U lidového družstva je třeba v podnikovém rejstříku zapsat také výši členského podílu, jak jej členové splácejí a jak přispívají k úhradě schodku, u akciové společnosti výši základního kapitálu, jmenovitou hodnotu akcií a jejich druh. Dále se zapisuje prokura a odštěpný podnik.
(2) Předmětem zápisu jsou i změny a zánik skutečností uvedených v odstavci 1.
(3) Rejstříkový soud může podle svého uvážení zapsat do podnikového rejstříku i takovou skutečnost, která není uvedena v odstavci l, jestliže to vyžaduje účel, jemuž slouží veřejnost podnikového rejstříku.
§ 3. Vyhlašování zápisů.
Zápisy v podnikovém rejstříku provedené se vyhlašují v příslušných úředních liftech.
§ 4.
Veřejnost podnikového rejstříku.
Do podnikového rejstříku má každý právo nahlížet a vyžádat z něho úřední opisy nebo potvrzení.
§ 5.
Účinky zápisů.
(1) Jakmile byl zápis v podnikovém rejstříku proveden a vyhlášen, nemůže se nikdo omlouvat jeho neznalostí.
(2) Skutečnost v podnikovém rejstříku nezapsanou možno uplatnit jen proti tomu, komu se dokáže, že o ní věděl.
(3) Osobě jednající v důvěře v rejstříkový zápis nemůže ten, v jehož věci k zápisu došlo, namítat, že se zápis nesrovnává s pravdou.
Oddíl II.
Zápisy.
Zápisy na návrh.
§ 6.
(1) Zápisy do podnikového rejstříku se konají na návrh osob k tomu podle právních předpisů povinných. Návrh třeba učinit bez odkladu. Nestane-li se tak ani na výzvu soudu, může být osoba k návrhu povinná donucována soudem k splnění své povinnosti peněžitými pokutami až do výše 50. 000 Kčs.
(2) Skutečnost k zápisu navržená musí být dokázána.
§ 7.
(1) Podpisy osob oprávněných podnik zastupovat a za něj podpisovat musí být rejstříkovému soudu předloženy ve formě úředně ověřené. Na návrzích není pak třeba podpisy těchto osob úředně ověřovat.
(2) Opírá-li se návrh o rozhodnutí orgánu podniku, stačí, je-li opis zápisu o něm pořízeného co do správnosti potvrzen osobami oprávněnými za podnik podpisovat.
§ 8.
Návrh na zápis do podnikového rejstříku může učinit i osoba jiná, osvědčí-li právní zájem a dokáže-li skutkový podklad dostačující k vykonání zápisu.
Zápisy z moci úřední.
§ 9.
Aby bylo dosaženo shody stavu rejstříkového se stavem skutečným, může rejstříkový soud vykonat zápis i z moci úřední a zjednat si k tomu potřebný skutkový podklad. V takovém případě vyzve nejprve, neučinil-li tak již dříve a je-li to podle povahy věci vhodné, osobu k návrhu povinnou, aby sama splnila svoji povinnost.
§ 10.
(1) Má-li odštěpný podnik sídlo mimo obvod rejstříkového soudu hlavního podniku, zapíše se z moci úřední také u rejstříkového soudu pro něj podle sídla příslušného. O obsahu zápisu platí obdobně ustanovení § 2.
(2) Tento zápis se vykoná po zápisu u rejstříkového soudu hlavního podniku a to na podkladě sdělení tohoto soudu. K sdělení se připojí výpis z podnikového rejstříku.
§ 11. Řízení.
Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o řízení ve věcech podnikového rejstříku obecné právní předpisy o soudním řízení ve věcech nesporných.
§ 12. Oznamovací povinnost.
Zjistí-li soud, úřad, jiný veřejný orgán nebo zájmová organisace v oboru své působnosti, že nebyla splněna povinnost navrhnout zápis do podnikového rejstříku, oznámí to neprodleně příslušnému rejstříkovému soudu.
Oddíl III.
Přechodná a závěrečná ustanoveni. § 13.
(1) Pokud jde o podniky uvedené v § l odst. 1, nahrazuje podnikový rejstřík ode dne počátku účinnosti tohoto zákona dosavadní rejstříky obchodní a společenstevní (firemní). Tyto podniky se převedou do podnikového rejstříku v rozsahu zápisů ke dni počátku účinnosti tohoto zákona nevymazaných. Dokud se tak nestane, hledí se k nim tak, jako by byly zapsány v podnikovém rejstříku podle tohoto zákona.
(2) Družstvo se do podnikového rejstříku převede bez dalšího, jen je-li lidovým družstvem zřízeným podle zvláštních právních předpisů. Jinak pouze tehdy, předloží-li potvrzení ústřední rady družstev, že je lidovým družstvem.
(3) Vládním nařízením bude stanoveno, kdy dosavadní rejstříky budou zrušeny. Pokud se tak nestane, platí pro řízení ve věcech těchto rejstříků dosavadní právní předpisy.
§ 14.
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby nařízením:
a) vydal podrobnější předpisy o rozdělení rejstříkové knihy;
b) stanovil, že se do podnikového rejstříku zapisují i jiné podniky a jiné skutečnosti než jev tomto zákoně nařízeno;
c) upravil, a vyžaduje-li to veřejný zájem, omezil rozsah vyhlašování zápisů (§ 3), jakož i právo nahlížet do podnikového rejstříku a vyžadovat si z něho úřední opisy nebo potvrzení (§4).
§ 15.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona se zrušuje s výhradou ustanovení § 13 odst. 3 platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují jeho ustanovením, zejména:
1. ustanovení §§ 10 až 18 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu č. 1/1863 ř. z. a čl. 12 až 14 obchodního zákona;
2. ustanovení §§ 7 až 9 zák. čl. XXXVII/ 1875;
3. nařízení č. 27/1863 ř. z., kterým se vydávají potřebná ustanovení o založení a vedení obchodního rejstříku;
4. nařízení č. 71/1873 ř. z., kterým se vydávají předpisy potřebné k provedení zákona z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, pokud se týče zřízení a vedení společenstevního rejstříku;
5. nařízení č. 26. 922/1875 L (uh. min. zeměd., obchodu a průmyslu), o zřízení a vedení rejstříků obchodních firem;
6. nařízení č. 40/1901 vest. min. práv, o vyhlašování zápisů do obchodního rejstříku;
7. nařízení č. 89/1906 ř. z., o změnách, jak má být obchodní rejstřík založen a veden;
8. vládní nařízení č. 397/1919 Sb., jímž se mění předpisy o uveřejňování rejstříkových zápisů;
9. vládní nařízení č. 272/1920 Sb., ku provedení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 271 Sb., jímž se rozšiřuje platnost zákona ze 6. března 1908 č. 58 ř. z.;
10. zákon č. 22/1948 Sb., o některých opatřeních v oboru rejstříkového práva.
§ 16.
Tento zákon nabývá účinnosti 30 dnů po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Obchodní rejstříky byly zřízeny v době rozvoje kapitalistického podnikání a měly za účel — jako vůbec právo obchodní — sloužit tomuto podnikání a je podporovat. Z jejich úpravy je na první pohled zřejmá tendence, aby tato podpora byla vyhrazena podnikatelům zvlášť kapitálově silným. Do obchodních rejstříků byly totiž zapisovány jen kapitalistické společnosti a z podnikatelů jednotlivců pouze ti, kteří vykazovali velké zisky, neboť podmínkou pro jejich protokolaci bylo dosažení určité výše základu pro vyměření výdělkové daně. Pokud jde o rejstříky společenstevní, využili i této instituce kapitálově silní jednotlivci, kteří zakládali pseudodružstva a pod pláštěm této sdružovací formy požívali daňových a jiných výhod.
Uvedená úprava obchodního rejstříku přispěla takto k vytvoření privilegované podnikatelské skupiny t. zv. "kupců plného práva", které byla přiznána obchodním právem různá oprávnění (na př. privilegované právo zástavní a zadržovací, udělení prokury) a která se těmito výsadami v právním a hospodářském styku jasně odlišovala od drobných živnostenských podnikatelů. Je dokladem toho, že za společnosti kapitalistické právo sledovalo především snahu chránit a privilegovat majetkově silné jednotlivce a společnosti.
Naproti tomu zásadní směrnicí pro novou úpravu je, aby podnikoví rejstřík sloužil především podpoře socialistického, "podnikání. Osnova vyhrazuje podnikový rejstřík národním, státním a komunálním podnikům, jakož i lidovým družstvům a konečně i novým akciovým společnostem, pokud je tohoto sdružovacího typu zapotřebí pro naše hospodářské pod-
nikání, zejména pro zahraniční obchod. Jde tu vesměs o podniky, které plní úkoly hospodářského plánu.
Veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, komanditní společnosti na akcie a společnosti s ručením obmezeným nemají jako ryze kapitalistické podnikatelské formy v novém právním řádu místo a přicházejí již z tohoto důvodu při úpravě podnikového rejstříku v úvahu. Stejně je tomu i pokud jde o vykořisťovatelské podnikání jednotlivců, jež je v lidové demokracii postupně nahrazováno socialistickými podnikatelskými formami.
Podnikový rejstřík, který je ovládán zásadou důvěry ve veřejnou knihu, je upraven tak, aby vnášel jistotu do právních poměrů podniků v něm zapsaných zvláště ve vztahu k třetím osobám a aby o těchto poměrech poskytoval veřejnosti potřebné a spolehlivé informace.
Osnova sleduje dále myšlenku sjednotit dosud rozptýlené předpisy rejstříkového práva v jeden zákon s příslušnými prováděcími normami a provést tak unifikaci tohoto práva pro území celé československé republiky.
Předpisy k provedení navrženého zákona budou se řídit především zásadou, aby v rejstříkové knize byly z důvodu snadnější orientace a větší přehlednosti pro jednotlivé typy socialistického podnikání, vyznačující se různou právní a hospodářskou strukturou, upraveny zvláštní oddíly. Složení a vedení podnikového rejstříku bude podstatně zjednodušeno, pokud jde o dosavadní administrativní pomůcky a zejména odstraněním knihy příloh, úprava vyhlašování rejstříkových zápisů a úprava nahlédacího práva do nich bude provedena v souladu s veřejným zájmem, zvláště pak ve shodě se zájmem obrany státu.
Provedení navrženého zákona nevyžádá si zvláštních nákladů ze státní pokladny a nebude s ním spojeno mimořádné zatížení veřejné správy.
část zvláštní. K § l odst. 1:
Již ve všeobecné části bylo řečeno, pro které podnikatelské typy je podnikový rejstřík určen a které důvody k tomu vedou. Ve zmocnění daném ministru spravedlnosti v § 14 písm. b) osnovy je pak pamatováno na případy, kdy by bylo třeba zapsat do podnikového rejstříku ještě jiné podniky než v § l odst. l uvedené. Tímto zmocněním se též umožňuje, aby do tohoto rejstříku byla z dosavadního rejstříku přenesena družstva ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky (zřízené zákonem č. 278/1948 Sb. ) a Velkodistribuční podnik v oboru potravinářském (zřízený zákonem č. 279/1948 Sb. ), která sice nespadají mezi podniky v § l odst. l vyjmenované, ale jejich celostátní hospodářský význam vyžaduje, aby byla v podnikovém rejstříku zapsána.
Odst. 2:
Poněvadž podnikový rejstřík nemá jen povahu administrativní pomůcky, nýbrž zápisy v něm provedené mají důležité materiálněprávní účinky, jak jest stanoveno v § 5. svěřuje se vedení podnikového rejstříku i nadále soudům. Dlužno si také uvědomit, že tu jde o dvojí činnost rejstříkového soudu, t. j. o soudcovské rozhodování, k němuž dochází na podkladě podaných návrhů, po př. z moci úřední a o vlastní vedení podnikového rejstříku a ostatní agendu s tím spojenou.
Odst. 3:
K rozdělení podnikového rejstříku na rejstříkovou knihu a rejstříkové spisy třeba poznamenat, že navržená úprava je odchylkou od dosavadního stavu potud, že odpadá kniha příloh, do které byly zakládány společenské smlouvy (stanovy) protokolovaných subjektů. Považuje se totiž za postačitelné, jestliže napříště stanovy, po případě jejich pozdější změny a dodatky k nim budou zakládány jen do rejstříkových spisů a to tím spíše, že v zásadě bude každému dovoleno do těchto spisů nahlížet (§ 4).
Podrobnější předpisy o rozdělení rejstříkové knihy budou obsaženy v nařízení ministra spravedlnosti vydaném na základě zmocnění v § 14 písm. a). Půjde především o rozdělení rejstříkové knihy na oddíly určené pro jednotlivé podnikatelské typy. Pokud tímto uspořádáním budou dotčeny zájmy jednotlivých hospodářských resortů, bude uspořádání provedeno po dohodě s nimi.
K § 2:
Při stanovení skutečností, jež podléhají povinné protokolaci v podnikovém rejstříku, rozhodovalo hledisko významu těchto skutečností pro veřejnost. Vedle skutečností, jež nutno zapisovat u každého podniku, bylo třeba stanovit u jednotlivých podnikatelských forem ještě další skutečnosti, které jsou pro tyto podniky zvláště typické. Od zápisu předmětu podnikání bylo upuštěno.
Pokud jde o zápis dat zřízení podniku, třeba poznamenat, že není-li tu zvláštního předpisu, jako je § 3 zák. č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, vzniká podnik dnem zřízení příslušným orgánem. Je tedy třeba, aby tato důležitá skutečnost byla v podnikovém rejstříku zapsána. Z toho také plyne, že zápis takového podniku do rejstříku má jen deklaratorní význám a že vznik podniku se připíná k zápisu pouze výjimečně, kdy to zákon výslovně předpisuje (konstitutivní účinek zápisu). Složitost hospodářského života nedovoluje, aby bylo možno předem vyjmenovat všechny důležité skutečnosti, jež mají být v podnikovém rejstříku u toho kterého podniku vyznačovány. Proto se v § 14 písm. b) zmocňuje ministr spravedlnosti, aby nařízením určil, které další skutečnosti mají být obligatorně do podnikového rejstříku zapisovány. Podnět k takové úpravě vyjde zpravidla od hospodářských resortů, jež budou mít zájem na zapisování určitých skutečností.
Vedle toho se dává ještě možnost, aby rejstříkový soud mohl sám od případu k případu vyznačit v podnikovém rejstříku skutečnost, jejíž zápis není právním předpisem nařízen. Sleduje se tím tendence, aby podnikový rejstřík poskytoval co možno úplné informace o právních poměrech protokolovaného podniku, pokud zajímají veřejnost.
K § 3:
Aby bylo usnadněno seznámení veřejnosti se zápisy provedenými v podnikovém rejstříku, stanoví se vyhlašování v příslušném úředním listě (t. j. úřední list nebo Úradný vestník).
Jako zásada se stanoví, že rejstříkové zápisy se uveřejňují v celém rozsahu. V § 14 písm. c) dává se však ministru spravedlnosti možnost, aby rozsah těchto publikací upravil, po případě i omezil tam, kde to bude žádoucí ve veřejném zájmu, aby snad provedené uveřejnění nezpůsobilo nějaké újmy, zejména hospodářské. Takovou újmou by bylo na př. uveřejnění skutečností, jež musí zůstat utajeny v zájmu obrany státu.
K § 4:
Z účelu podnikového rejstříku plyne, že má být veřejnou knihou a že je tedy třeba každému dovolit do něho nahlížet (zásada t. zv. formální publicity podnikového rejstříku). Mluví-li se o nahlédacím právu do podnikového rejstříku, nutno tím rozumět rejstřík ve vymezení podaném v § l odst. 3 osnovy. Nahlédací oprávnění se tedy vztahuje jak na rejstříkovou knihu, tak na rejstříkové spisy. Po této stránce se navržená úprava odchyluje od platného práva potud, že poskytuje v zásadě neomezené nahlédací oprávnění do rejstříkových spisů v celém rozsahu, kdežto platné právo dovoluje každému nahlížet jen do těch podání, listin a protokolů, na jejichž základě byl zápis proveden. Nahlédací oprávnění bylo rozšířeno proto, aby podnikový rejstřík plnil pokud možno dokonale svůj účel t. j. posky-
toval veřejnosti spolehlivou a úplnou informaci o subjektech v něm zapsaných. Poněvadž však nelze vyloučit, že by takto široce upraveným oprávněním mohl být v některých případech dotčen zájem státu, bude možno toto právo upravit, po případě i omezit nařízením ministra spravedlnosti [§ 14 písm. c)].
K § 5:
Již v odůvodnění k § l odst. 2 bylo uvedeno, že, i když zápisy do podnikového rejstříku jsou jen deklaratorní povahy, přece se k nim připínají významné materiálně-právní účinky. To, je vyjádřeno v § 5 odst. l (zásada t. zv. materiální publicity, která v dosavadním právu byla jen kuse vyslovena v jednotlivých ustanoveních obchodního zákona. Účinky plynoucí ze zásady materiální publicity neváží se na vlastní provedení zápisu, nýbrž až na jeho uveřejnění, poněvadž tím teprve provedený zápis vejde v širší známost. V ustanovení třetího odstavce i je ražena zásada veřejné víry v podnikový rejstřík, která dosud v platném právu vyslovena , "nebyla. Jde o spravedlivý protějšek k zásadě l materiální publicity. Jestliže třetí osoby se nemohou omlouvat neznalostí rejstříkového zápisu, je na místě poskytnout jim ochranu, a to v tom směru, že se mohou spoléhat na pravdivost tohoto zápisu a nemůže jim ten, v jehož věci byl zápis proveden, namítat, že zápis netodpovídá pravdě.
K §§ 6 až 8:
K zápisu určité skutečnosti do podnikového rejstříku dochází především na základě návrhu (odpovědi) osoby k tomu povinné. Projevuje se při tom snaha, aby k takovému návrhu docházelo bez průtahů a aby tak byl pokud možno
udržován soulad mezi stavem skutečným a stavem rejstříkovým. Proto se rejstříkovému soudu dává právo, aby splnění protokolační povinnosti vymáhal ukládáním peněžitých pokut. Další záruky spočívají v možnosti zápisu na návrh interesované osoby (§ 8), po případě v možnosti zápisu provedeného z moci úřední
(§ 9).
Z účelu podnikového rejstříku plyne, že je třeba, aby u soudu v rejstříkových spisech byly založeny v ověřené formě podpisy osob oprávněných za podnik podpisovat. Odchylkou od dosavadního stavu se však nevyžaduje, aby byly ověřeny podpisy těchto osob, i na podáních zápis navrhujících. Tím se ovšem klade zvýšený požadavek na svědomitost rejstříkového soudce, který musí podpis na podání porovnat s podpisem v rejstříkových spisech založeným. Tento požadavek je však vyvážen úsporou nákladů spojených s ověřováním podpisů na každém návrhu. Další odchylkou od dosavadního práva je přípustnost t. zv. domácího ověření v těch případech, kde podklad pro navrhovaný zápis tvoří rozhodnutí orgánu podniku. Takové ověření bylo dosud možné jen u družstev. Nyní se rozšiřuje na všechny protokolované subjekty. Nelze pochybovat, že ve všech těchto případech postačí, aby správnost opisu takového rozhodnutí byla potvrzena osobami oprávněnými za podnik podpisovat. Jinak o důkazu skutečnosti, jež má být v podnikovém rejstříku zapsána, platí obecné předpisy (§ 11).
K § 9:
Jednou ze záruk na dosažení souladu mezi stavem skutečným a stavem rejstříkovým je možnost zápisů z moci úřední. Proti úpravě provedené zákonem č. 22/1948 Sb. rozšiřuje se možnost provést takový zápis na všechny skutečnosti, které jsou předmětem zápisu a nikoliv tedy jen na zápis změny nebo zániku skutečnosti, která je již v podnikovém rejstříku vyznačena. Naproti tomu se nepřipouští výmaz zaniklého podniku jen na základě pouhé domněnky soudu, neboť toho není třeba se zřetelem na výběr podniků, které podléhají protokolaci. Naopak ukládá se soudu, aby se zpravidla pokusil o docílení rejstříkového pořádku pomocí osob oprávněných podnik zastupovat.
K § 10:
Jako zásada se stanoví, že především je třeba vykonat zápis odštěpného podniku u rejstříkového soudu hlavního podniku, neboť je nutno, aby v prvé řadě u něho byly vyznačeny všechny důležité skutečnosti podniku se týkající a tedy i zřízení odštěpného podniku.
Odštěpným podnikem rozumí se podnik v dosavadním pojetí a významu odštěpného závodu. Nová terminologie byla zvolena proto, že podniky socialistického sektoru, zejména podniky národní mají nyní zpravidla větši počet t. zv. pobočných či odštěpných závodů, které však jsou pouhými prodejnami a které se tedy do podnikového rejstříku nezapisují. Novým termínem má být zabráněno případným pochybnostem, jež by v tomto směru mohly u rejstříkových soudů vzniknout.
O obsahu zápisu platí ustanovení § 2 obdobně. Jinak se na řízení u rejstříkového soudu odštěpného podniku vztahují jak obecné předpisy (§ 11), tak i zvláštní předpisy osnovy.
K §11:
nížení ve věcech podnikového rejstříku patří svou povahou do řízení nesporného. Zvláštní úprava určitých otázek je odůvodněna účelem, jemuž rejstřík má sloužit.
K §12:
Aby mohly rejstříkové soudy liknavého účastníka nutit pořádkovými tresty k splnění jeho ohlašovací povinnosti, po případě, aby mohly provést místo něho zápis z moci úřední a udržovat tak rejstříkový stav v souladu se stavem skutečným, je třeba, aby jim v tom ostatní soudy, úřady, veřejné orgány a zájmové organisace (na př. ústřední rada družstev) byly nápomocny tím, že jim budou včas sdělovat svá zjištění, která učiní v mezích své působnosti, že ohlašovací povinnost nebyla splněna.
K §13:
Podniky, které podle nové úpravy budou podléhat i nadále protokolaci v podnikovém rejstříku, bude ovšem třeba přenést z dosavadních rejstříků do rejstříku nově zavedeného. Při tom postačí, aby byly takto převedeny jen zápisy nevymazané. Nebylo by účelné, aby v novém podnikovém rejstříku byly vyznačeny i zápisy již vymazané. Pokud by snad bylo nutno získat informaci i o takovém zápisu, bude možno opatřit si ji nahlédnutím do dřívějších rejstříků. Převedení zápisů z pů-
vodních rejstříků do nového rejstříku nebude možno provést současně, i když bude dbáno toho, aby se tak stalo v době pokud možno nejkratší. Bylo třeba vytvořit fikci, že dokud se tak nestane, hledí se na podniky zapsané v dosavadních rejstřících, jako by byly zapsány v novém rejstříku.
Zároveň bylo třeba stanoviti, že pokud nebudou dosavadní rejstříky zrušeny, bude se řízení ve věcech těchto rejstříků řídit dosavadními předpisy, což je výhrada z ustanovení § 15.
Podle § l odst. l je určen podnikový rejstřík pouze pro lidová družstva. Poněvadž tento charakter bude u některých dosud zapsaných družstev pochybný, bylo třeba určit, kdo má rozhodnout, zda jde o lidová družstva či nikoliv. Rozhodnutí toto se přiznává ústřední radě družstev jakožto vrcholné zájmové organisaci družstevní. Takové rozhodnutí není ovšem třeba u družstev, jimž charakter lidového družstva byl přiznán zákonem, jako je tomu u ústavů lidového peněžnictví (§ l zák. č. 181/1948 Sb. ) a u jednotlivých zemědělských družstev (§ l zák. č. 69/1949 Sb. ).
K §14:
Potřeba zmocňovacích předpisů je odůvodněna u jednotlivých ustanovení upravujících otázky, jichž se zmocnění týká.
K §15:
Výpočet předpisů, které se navrženým zákonem zrušují, po případě přestávají být použivatelnými (ovšem s výhradou ustanovení § 13 odst. 3) je příkladný.
K §16:
Poněvadž úprava navržená osnovou znamená podstatnou změnu v uspořádání a vedení rejstříku, navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti měsíc po svém vyhlášení; v této době budou se moci soudy seznámit s novou úpravou a učinit také potřebná opatření k převodu podniků z dosavadních rejstříků do nového rejstříku.
V Praze dne 20. června 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Rais v. r.
Státní tiskárna v Praze— 2859-50