sinci 1946 jevil tak, že proti majetku v hodnotě 216 mil. Kčs činila hodnota pojistných závazků 795 mil. Kčs, nepojistných závazků 63 mil. Kčs, takže schodek činil 642 mil. Kčs.

Osnova navrhuje, aby s Československou pojišťovnou byla sloučena Pojišťovna Star, jejíž práva a závazky však budou předtím upraveny tak, že

1. nároky z pojištění za jednorázové pojistné s vysokou pojistnou sumou a z pojištění, ke kterým nebylo po úpadku Fénixu placeno pojistné, budou dále kráceny nad míru danou již ve vládním nařízení č. 56/1937 Sb. (odstavec 5),

2. nepojistné nároky budou bez náhrady zrušeny (odstavec 2),

3. sanační dluhopisy (v úhrnné jmen. hodnotě 448, 110. 000 Kčs) budou bez náhrady zrušeny a zbytek sanačních prostředků asi 53 mil. Kčs, z nichž po zálohách poskytnutých Stáru zbývá jen 9 mil. Kčs, bude vydán Stáru — odstavec 3,

4. budou bez náhrady zrušeny nároky Fondu národní obnovy a Likvidačního fondu měnového na odvodní částky za pojištění konfiskovaná a za životní pojištění nepřihlášená k soupisu a k majetkovým dávkám (odstavec 4).

Hodnota pojištění nepřihlášených k soupisu činila ke dni 31. prosince 1946 asi 364 mil Kčs, hodnota pojištění přihlášených k soupisu, avšak nepřihlášených k majetkovým dávkám se odhaduje na 140 mil. Kčs. Při poměrném uspokojení podle skutečného stavu jmění by byly uspokojeny asi 20%. částečný příspěvek k úpravě poměrů Stáru na účet nápravy měny je odůvodněn tím, že zaniká státní záruka za sanační dluhopisy a příspěvková povinnost státu. Závazky Stáru z pojistných smluv jsou téměř úplně splatné ve vázané měně.

Provedením hořejších ustanovení vznikne pro československou pojišťovnu zatížení ve výši asi 125 mil. Kčs. Není třeba, se obávati, že by tento závazek byl pro pojišťovnu neúnosný, soudíc podle předběžných údajů o výsledcích hospodaření v roce 1948 a 1949.

K § 4:

V tomto paragrafu jsou upravovány poměry znárodněných ústavů (tuzemských), na které se nevztahují ustanovení §§ l až 3. Jejich majetek včetně pohledávek za Likvidačním fondem měnovým činil koncem roku 1946 asi 1026 mil. Kčs, z toho zmíněné pohledávky za Likvidačním fondem měnovým (bez vázaných vkladů asi 593 mil. Kčs. Pohledávky za Likvidačním fondem měnovým vznikly podle § 2 č. 3 zá-

kona č. 141/1947 Sb., o Likvidačním fondu měnovém, jako náhrady za pohledávky znárodněných ústavů za Německou říší a Maďarským státem, peněžními a pojišťovacími ústavy v Německu, Rakousku a Maďarsku. Závazky dotčených znárodněných ústavů lze odhadnouti na 1018 mil. Kčs, z čehož asi 244 mil. Kčs připadá na životní pojištění nepřihlášená k soupisu a 216 mil. Kčs na životní pojištění přihlášená k soupisu, avšak nepřihlášená k majetkovým dávkám.

Ministerstvu financí se ponechává volba, zda zlikviduje znárodněný ústav či zda nařídí jeho sloučení s československou pojišťovnou. Pravidlem bude sloučení; likvidaci nařídí ministerstvo financí jen tam, kde by se sloučením znárodněného ústavu předbíhalo mezistátní úpravě věci nebo kde by sloučením zahraniční věřitelé získali výhodu. Jde tu zejména o Dunaj-Concordii, živ. poj. akc. spol. v Liberci, která má značný stav pojištění v Rakousku, a o Union, poj. akc. spol. v Liberci se značnými závazky v cizině.

K § 5:

V tomto paragrafu jsou zatímně upravovány poměry tuzemských pojištění pojišťoven se sídlem v cizině; definitivní úpravu bude možno provésti teprve mezistátními dohodami. V zájmu československých pojistníků cizozemských pojišťoven (je mezi nimi mnoho sociálně slabých osob v pohraničí) se stanoví, že československá pojišťovna vstoupí v práva a závazky z tuzemských pojištění cizozemských pojišťoven s výjimkou nároků, které byly konfiskovány nebo přešly na stát pro nepřihlášení k soupisu nebo k majetkovým dávkám; tyto nároky budou i dále směřovati proti ústřednám pojišťoven v cizině. Podrobné vymezení pojištění, ve která československá pojišťovna vstoupí, by příliš zvětšilo rozsah osnovy (bude rozhodovati přihlášení k majetkovým dávkám, bydliště osoby oprávněné ze smlouvy v tuzemsku v určité dny a pod. ) Proto se k vymezení tuzemských pojištění cizozemských pojišťoven zmocňuje ministr financí. Na úhradu závazků z pojištění u cizozemských pojišťoven, ve která pojišťovna vstoupí, se jí přikazuje v odstavci 2 z celkového tuzemského jmění všech cizozemských pojišťoven potřebná úhrada, eventuální zbytek se přikazuje Likvidačnímu fondu měnovému, jenž poskytnutím náhrady za některá nehodnotná aktiva umožnil rovnováhu majetku a závazků tuzemských stavů pojištění u cizozemských pojišťoven.

Odstavec 3 má vyloučiti pochybnost, že ustanovení § 5 odst. l osnovy změnilo § 2 č. 3 zákona o Likvidačním fondu měnovém.

Majetek tuzemských stavů pojištění cizozemských pojišťoven včetně pohledávek za Likvidačním fondem měnovým činil koncem r. 1946 asi 1380 mil. Kčs, z toho zmíněné pohledávky za Likvidačním fondem měnovým (bez vázaných vkladů) asi 850 mil. Kčs. Pohledávky za Likvidačním fondem měnovým vznikly jako náhrady za pohledávky tuzemských závodů cizozemských pojišťoven za Německou říší a Maďarským státem, peněžními a pojišťovacími ústavy v Německu, Rakousku a Maďarsku a za pohledávky proti ústředně na doplnění tuzemského krytí pro předpokládaný stav pojištění ke skončení okupace na potřebnou výši. Závazky cizozemských pojišťoven z tohoto předpokládaného stavu pojištění tuzemských se odhadují ke konci roku 1946 na 1376 mil. Kčs, z čehož 489 mil. Kčs připadá na životní pojištění nepřihlášená k soupisu a 498 mil. Kčs na životní pojištění přihlášená k soupisu, avšak nepřihlášená k majetkovým dávkám.

K § 6:

Osvobození od daní v odstavci l se stanoví proto, že pro nedostatek podkladů nelze zjistiti základ daně. Náklad spojený s jeho zjištěním by nevyvážil prospěch z jejího vybrání.

Odstavec 2 má přivoditi právní zánik skutečně již neúčinných pojistných smluv u znárodněných ústavů a pojistných smluv u cizozemských pojišťoven a zbaviti tak československou pojišťovnu před vstupem v práva a závazky neznámých závazků, které tyto znárodněné ústavy a stavy pojištění cizozemských pojišťoven měly. (Jde zpravidla o pojištění odsunutých Němců. )

Odstavcem 3 je zamýšleno získati přehled

o nepojistných závazcích, aby pak podle § 5 odst. 1 mohly býti vypořádány.

K § 7:

Existují spolky podpůrné podle zákona č. 134/1867 ř. z., které podle svých stanov — nedopatřením vzatých na vědomí — vyvíjejí činnost pojišťovací, a dále spolky sice formálně podpůrné a podpůrná zařízení, které však ve skutečností vyvíjejí pojišťovací činnost. Jsou

i sdružení osob bez právní subjektivity, která byla utvořena za -účelem vzájemného pojišťování škod.

Takové spolky a sdružení pojišťují buď pohřební výlohy nebo plnění obdobná dávkám národního pojištění nebo pojišťují skot a koně, několik sdružení pojišťuje i jiný majetek. Tyto spolky a sdružení nejsou odborně vedeny, neposkytují záruky, že budou moci plniti své zá-

vazky vůči účastníkům, a ruší monopolní postavení československé pojišťovny: na venkově spolky a sdružení pro pojištění hospodářských zvířat brání rozvoji dobytčího pojištění. Je proto třeba zastaviti činnost popsaných spolků a sdružení, práva a závazky z ní vzniklé vypořádati obdobným způsobem jako v §§ 1 a 4. Půjde-li o spolky a sdružení pojišťující dávky obdobné dávkám národního pojištění, bude příslušným ministerstvo práce a sociální péče podle předpisů o národním pojištění, a proto jsou tyto případy v osnově vyloučeny.

K §§ 9, 10 a 11:

Tato ustanovení umožní zprostiti československou pojišťovnu a První českou zajišťovací banku neúnosných závazků personálních, zvláště neúměrných platů, pensí, provisí a odměn bývalým voleným činovníkům. Jde o závazky, které mají namnoze ráz třídních privilegií, provise pak jsou přežitkem kapitalistického řádu; členství ve správních orgánech pojišťoven byla sinekurami bývalých politiků a jejich přisluhovačů a proto se právem ruší jejich nároky na odměny.

Předpokladem pro opatření podle § 9 odst. 2 je, že služební smlouvy nejsou v souladu se zásadami jednotné mzdové politiky, ani s potřebami pojišťovny, jak se budou jeviti po provedené její reorganisaci.

K §12:

Z úpravy plnění peněžitých závazků znějících na říšské marky, která byla provedena dekretem č. 36/1945 Sb., byly vyloučeny závazky z pojistných smluv a vyhrazeny zvláštní úpravě, jež se provádí ustanovením § 12 osnovy. Poměr, ve kterém se plní závazky z pojistných smluv znějící na říšské marky, se stanoví stejně jako v citovaném dekretu tak, že 1 RM se rovná 10 Kčs, a stejnou účinností od 1. srpna 1945. Plnění markových závazků v československých korunách se omezuje na pojištění tuzemská; k vymezení tuzemského charakteru pojištění se zmocňuje ministr financí, aby osnova nebyla zatěžována úpravou této podrobnosti. Závazky znárodněných ústavů a československé pojišťovny proti cizozemcům z pojištění znějících na říšské marky zůstanou nepřepočteny a nelze je zatím plniti. Proto se podle odstavce 4 zmenšuje o pojistnou reservu na ně připadající náhrada, kterou poskytl Likvidační fond měnový podle § 2 č. 3 zákona o Likvidačním fondu měnovém.

Osnova by nebyla úplná, kdyby se nevypořádala s t. zv. Goeringovým kursem. Zvětšení pojistné sumy vzniklé tím, že Goeringův kurs

a kurs podle osnovy nejsou paritní, bude možno na základě zmocnění daného v odstavci 2 ministru financí odstraniti, pokud nebylo zaslouženo placením pojistného rovněž zvětšeného Goeringovým kursem.

Splatné závazky znějící na říšské marky nejsou od 1. srpna 1945 vypláceny, neboť říšská marka přestala býti uvedeného dne zákonným platidlem, a mohl by vzniknouti nárok na úroky z prodlení. Tento nárok se v odstavci 3 vylučuje, ježto pojišťovna neplnila bez své viny. Placením úroků by se zvětšovalo zatížení pojišťovny, resp. znárodněných ústavů.

K §§ 13 a 14:

Průměrné procento výnosu jmění pojišťoven v oboru životního pojištění kleslo v roce 1946 a 1947 na 2. 3%, kdežto úroková míra, vzatá za podklad výpočtu pojistného a sazeb životních pojištění sjednaných do 28. února 1947, činí 31/2%, od toho dne se užívá sazeb vypočtených při úrokové míře 21/2%. Pokles průměrného procenta výnosu jmění v roce 1946 a 1947 na 2. 3% byl způsoben zastavením úrokování vázaných vkladů, snížením zúročení státních půjček, zmenšením úvěrové činnosti a poklesem procenta výnosu nemovitostí. Poklesem výnosu jmění pojišťovny vznikají ztráty v životním pojištění, které v roce 1946 a 1947 činily kolem 120 mil. Kčs v každém roce (a zmenšily se úsporami na režii a zisky ze storen). Na rozdíl od peněžních ústavů, které mohou ihned újmu vznikající na úrokovém výnosu přenésti na vkladatele, nemají podobné možnosti pojišťovny u životních pojištění.

Těmto ztrátám nutno čeliti buď zvýšením pojistného nebo snížením plnění pojišťovny nebo obojím způsobem. Protože osnova by se úpravou této složité látky rozrostla do značných rozměrů, navrhuje se v § 14 zmocniti ministra financí, aby upravil výši plnění pojistníků i pojišťoven ze smluv o životním pojištění, avšak jen pokud je toho třeba k úhradě úrokových ztrát z minulosti nebo k zamezení dalších ztrát. Vzhledem k důležitosti věci se navrhuje úprava nařízením ministra financí, nikoli vyhláškou. Zmocnění k zavedení přirážek k pojistnému nebo srážek s pojistných plnění bude užito toliko k postižení životních pojištění, na která bylo za okupace zaplaceno pojistné napřed (pojištění šmelinářů), a k unifikaci vládního nařízení č. 233/1942 Sb. a nařízení SNR č. 10/1948 Sb. n. SNR. Na úhradu úrokových ztrát bude u pojištění sjednaných před tarifní reformou (t. j. do 28. února 1947) použito náhrady vybírané od pojistníků za státní poplatek pojišťovací vyměřovaný z pojistného (§ 17 odst. 3 osnovy).

Protože úrokové ztráty vznikají i v některých formách úrazového pojištění, navrhuje se u nich v § 14 odst. 2 osnovy obdobná úprava jako u životních pojištění.

úrokové ztráty v životním pojištění znemožňují, aby byly vypláceny podíly na přebytcích. U vzájemných pojišťoven byly zrušeny již v § 13 dekretu č. 103/1945 Sb., u ostatních se tak činí v osnově (§ 13).

K § 15:

U československé pojišťovny bylo k 1. květnu 1950 v platnosti asi 130. 000 smluv o nemocenském pojištění; jsou jimi pojištěny jednak osoby samostatně výdělečně činné, zejména živnostníci a rolníci, jednak — a to na denní podpory nemocenské — osoby mající nárok na nemocenské dávky podle zákona o národním pojištění. Nová nemocenská pojištění něj osu sjednávána, činnost pojišťovny na tomto úseku zasahuje do oblasti národního pojištění nemocenského. Provozování nemocenského pojištění na smluvním podkladě neposkytuje dostatečnou pojistnou ochranu (jsou poskytovány většinou jen peněžité dávky), ani záruku, že bude vždy postupováno v liniích sledovaných zdravotnickou politikou. Proto osnova navrhuje zrušení všech smluv o nemocenském pojištění.

Osoby, které nemají nárok na nemocenské dávky podle zákona o národním pojištění a jejichž smluvní pojištění nemocenské bude navrhovaným ustanovením zrušeno, se mohou pojistiti v dobrovolném pojištění nemocenském podle § 149 zákona o národním pojištění.

K § 16:

Připojování všeobecných pojistných podmínek k návrhu na ujednání pojištění, nejčastěji i k pojistce, vyžaduje velkého množství papíru a pojistníci zpravidla nevěnují těmto podmínkám pozornost. Osnova umožňuje pojišťovně vydati pro úsporu papíru a tisku vzorce návrhů a pojistek bez všeobecných pojistných podmínek, které by jinak podle §§ l a 8 zákona o pojistné smlouvě bylo třeba připojovati. Jde tu o zatímní ustanovení, které bude třeba pojmouti do nové kodifikace smluvního práva pojistného.

K § 17:

Státní poplatky pojišťovací ztrácejí v novém hospodářském řádu své odůvodnění. V kapitalistickém řádu je pojištění sjednáváno zámožnějšími osobami a kapitalistickými výrobci u kapitalistických pojišťoven a proto si stát může opatřovati příjem zdaněním pojistných

smluv. V socialistickém hospodářství, v němž je pojišťovnictví znárodněno a zisk národního podniku pojišťovacího plyne státu, není důvodu, aby státní poplatek pojišťovací byl dále vybírán; stává se ostatně málo významným zdrojem státních příjmů a znamená zatížení provozu pojišťoven. Proto osnova navrhuje zrušení státních pojišťovacích poplatků; předbíhá tak všeobecné likvidaci některých poplatků. Zrušení státního poplatku pojišťovacího se projeví zmenšením platu pojistníkova za životní pojištění sjednaná od 1. března 1947; u životních pojištění sjednaných před uvedeným dnem se plat pojistníkův nezmenší a jeho části uvolněné zrušením poplatku se použije k úhradě úrokových ztrát. V pojištění proti škodám a úrazům se pro úsporu práce nenavrhuje povinné zmenšení platu pojistníkova následkem zrušení poplatku; uvolněné části se použije k zvýšení pojistné ochrany nebo na zábrannou a záchrannou činnost. Zrušení státního poplatku a plnění pojistitelových přijde vždy ve prospěch osoby, které se plní.

Příjem na státních poplatcích pojišťovacích v roce 1948 činil 170, 743. 000" Kčs.

Stejné důvody, které svědčí pro zrušení státního poplatku pojišťovacího, mluví i pro zrušení daně z požární ochrany v českých zemích a hasičského příspěvku na Slovensku; likvidační přebytek fondu hasičských příspěvků (jen na Slovensku) připadne státní pokladně. Pojišťovna bude přispívati na provádění zábranných a záchranných opatření. Daň z požární ochrany poskytla v roce 1948 výnos 63, 375. 000 Kčs.

K § 18:

Instituce Pojišťovací rady, utvořené dekretem č. 103/1945 Sb., pozbyla svého oprávnění sloučením pojišťoven v jednu pojišťovnu.

Jmění Pojišťovací rady bylo utvořeno z příspěvků pojišťoven a musí proto připadnouti československé pojišťovně. Právy a závazky Pojišťovací rady se rozumějí i práva a závazky ze služebních smluv jejích zaměstnanců; ti ostatně již vykonávají službu v pojišťovně.

K § 20:

Toto ustanovení má dodatečně dáti podklad opatřením, která byla učiněna před účinností zákona ve shodě s ním. Jde tu zejména o provedení § 16 o zjednodušení pojistek a návrhů.

K § 21:

Předpisy dozorčího práva pojistného a předpisy s nimi souvisící budou zrušeny při příští zákonné úpravě organisace pojišťovnictví; v této osnově nutno z nich zrušiti oddíl VI dekretu č. 103/1945 Sb., obsahující ustanovení o Pojišťovací radě. Dále se zrušují předpisy pojistného práva, které nesouvisí přímo se státním dozorem a jež odporují ustanovením osnovy (odstavec 1) nebo pozbyly významu (odstavec 3).

Ustanovení § 20 odst. 2 této osnovy souvisí s jejím § 14 odst. l; předpisy o početní úrokové míře uvedené v § 20 odst. 2 budou nahrazeny nařízením ministra financí podle § 14 odst. l osnovy.

V Praze dne 13. června 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financi: J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna v Praze— 2757-50.