Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 5. zasedání.

473.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1950

o hospodaření s některými místnostmi.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ l.

(1) S místnostmi (po případě s celými budovami), které jsou určeny nebo jichž se užívá k jiným účelům než obytným nebo zemědělským, jako jsou na př. kanceláře, dílny, skladiště, obchodní místnosti, garáže a ateliery (dále jen "místnosti"), se hospodaří podle plánu. Hospodaření podle tohoto plánu je určováno potřebami veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů jednotného hospodářského plánu, požadavky hospodárného využití místností a účelného soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, jakož i účelem, pro něž jsou místnosti určeny.

(2) Při hospodaření s místnostmi podle tohoto zákona je třeba přihlížeti též k potřebám bydlení.

§ 2.

(1) Plán pro hospodaření s místnostmi sestavuje místní národní výbor, a to podle směrnic státního úřadu plánovacího, vydaných v dohodě s ministerstvem techniky a ostatními zúčastněnými ústředními úřady.

(2) K sestavení a provádění tohoto plánu místní národní výbor

a) může uložit vlastníkům budov nebo uživatelům místností, aby hlásili všechny místnosti nebo některé z nich (na př. určitého druhu nebo výměry anebo místnosti uvolněné),

b) může zrušit nájemní nebo jiné smlouvy o užívání místností anebo užívací práva k nim, při čemž uloží uživateli místností, aby je vyklidil do určité lhůty, a

c) přiděluje místnosti, po případě náhradní místnosti podle plánu.

§ 3.

(1) Ten, jemuž byla místnost přidělena, je oprávněn ji užívat dnem, kdy byl o pravomocném přidělení místnosti vyrozuměn, pokud je místnost vyklizena, jinak dnem skutečného vyklizení. Nedojde-li k dohodě o podmínkách užívání, rozhodne okresní národní výbor.

(2) V odůvodněných případech přizná místní národní výbor náhradu skutečné škody, již dosavadní uživatel utrpěl. Při určování náhrady se přihlédne také k výhodám, které budou spojeny s přidělením náhradních místností. Náhradu poskytuje ten, jemuž byla místnost přidělena.

§ 4.

Místnosti, jichž nebude použito k provedení plánu a které mohou být přizpůsobeny k bydlení, prohlásí místní národní výbor za obytné; není-li místní národní výbor stavebním úřadem, prohlásí je na jeho návrh za obytné okresní národní výbor.

§ 5.

Pokud je toho třeba k zjištění a přidělování místností, může místní národní výbor konat prohlídku místností a požadovat potřebná vysvětlení.

§ 6.

Vláda vydá nařízením bližší ustanovení o sestavení a provádění plánu; v tomto nařízení zejména také stanoví, které místnosti se vyjímají z účinnosti tohoto zákona, a může bližší úpravu podrobností svěřit vyhlášce státního úřadu plánovacího, vydané v dohodě s ministerstvem techniky a ostatními zúčastněnými ústředními úřady a uveřejněné v příslušném úředním listě.

§ 7.

(1) Zrušuje se zákon č. 304/1921 Sb., o zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné, ve znění zákona č. 112/1946 Sb.

(2) Řízení ve věcech zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné, zahájené před počátkem účinnosti tohoto zákona, bude dokončeno podle dosavadních předpisů; podle týchž předpisů bude postupováno v řízení o náhradě vyplývající z pravomocného rozhodnutí o zabrání.

(3) Nedotčena zůstávají ustanovení zákonů č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty.

§ 8.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který určí vláda nařízením; provede jej ministr — předseda státního úřadu plánovacího v dohodě s ministrem techniky a ostatními zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Hospodaření s místnostmi určenými k jiným účelům než k bydlení bylo až do konce roku 1945 řízeno podle vl. nař. č. 82/1942 Sb., o zajištění a usměrnění potřeby místností, určených k jiným účelům než k bydlení, jež pozbylo účinnosti dnem 31. prosince 1945. Podle tohoto vládního nařízení, které bylo vyvoláno válečnými poměry, podléhaly hlášení pouze místnosti ve výměře do 300 m2, takže postihovalo jen uživatele malých a středních provozoven, zatím co velké kapitalistické podniky byly z povinností uložených tímto nařízením vyňaty.

Na Slovensku platilo nařízení Slovenské národní rady č. 49/1946 Sb. n. SNR, o hlášení a nuceném pronájmu některých živnostenských místností, jehož účinnost byla prodloužena nařízením Slovenské národní rady č. 8/1948 Sb. n. SNR do 31. prosince 1948. Podle tohoto nařízení byla stanovena povinnost hlásit uvolněné místnosti a okresní národní výbory pro ně přidělovaly uživatele.

Po skončení okupace se projevil nedostatek místností určených k jiným účelům než bytovým (dále jen "místnosti"), který byl způsoben poklesem a později úplným zastavením stavební činnosti za okupace, jakož i zničením velkého počtu budov a místností válečnými událostmi. Při uspokojování potřeby místností bylo s nimi nakládáno bez jakéhokoli plánu.

Hospodářské změny vyplývající z nastoupení cesty k socialismu, zejména provedené znárodnění, vznik a vývoj socialistického hospodářského sektoru, reorganisace podniků tohoto sektoru (koncentrace průmyslu, závodů a pod-

niků a jejich administrativ, likvidace některých závodů a podniků a jejich administrativ, přemístění některých orgánů) a další omezování soukromohospodářského sektoru, stejně jako reorganisace veřejné správy stále mají vliv na potřebu místností. To se projevuje jednak uvolňováním některých druhů místností (na př. krámů), jednak novou potřebou (na př. kancelářských místností), kde na př. v oboru průmyslu byl jen v Praze v druhém pololetí 1949 vznesen požadavek další kancelářské plochy asi 50. 000 m2.

Proto se jeví nutným zavést opět hospodaření s místnostmi. Má-li však toto hospodaření být účelné, je třeba, aby se dalo podle plánu, který bude sestavovat místní národní výbor jako orgán znající nejlépe místní potřebu.

V obcích, kterých se budou dotýkat opatřeni vládní komise, jež byla zřízena vládním usnesením ze dne 17. ledna 1950 o rozmístění a účelném soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, budou tato opatření základem plánu, a to pokud jde o určení zásadních hledisek pro stanovení potřeby kancelářské plochy úřadů, orgánů, ústavů a podniků, stanovení přednostního pořadí, podle kterého budou místnosti přidělovány, vypracování návrhu na vysídlení některých úřadů, orgánů, ústavů a podniků z Prahy, opatření plánu rovnoměrného rozmístění a účelného soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků a jeho provedení. Na to bude pamatováno v prováděcích předpisech i pokynech, které budou vydány pro sestavení shora uvedeného plánu. Kromě toho bude třeba plán přizpůsobovat potřebě místností, která se

projeví po provedení uvedeného rozmístění a soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků nebo která se bude týkat případů, jež snad tímto rozmístěním a soustředěním nebudou dotčeny.

Ježto socialistický hospodářský sektor je ve vývoji a zejména organisace jeho podniků není dosud skončena, bude nutno plán stále přizpůsobovat měnícím se potřebám. Stejně je tomu, i pokud jde o další organisaci veřejné správy.

Místnosti, které by snad byly přebytečné, budou prohlášeny za obytné, pokud budou vyhovovat tomuto účelu.

Jako prostředku pro uskutečnění plánovaného hospodaření s místnostmi bude použito jednak jejich hlášení, jednak jejich přidělování a po případě rušení nájemních smluv a jiných užívacích práv.

Po zavedení plánovaného hospodaření s místnostmi již nebude třeba zabíraní budov nebo jejich částí pro účely veřejné podle zákona č. 304/1921 Sb., ve znění zákona č. 112/1946 Sb. Podle tohoto zákona bylo ovšem možno zabírat také byty. Jeho zrušením tato možnost odpadne a potřeba bytů bude uspokojována jen v rámci hospodaření s byty podle zákona č. 138/1948 Sb.

Provádění zákona bude znamenat určité zvětšení agendy u místních národních výborů; toto zvětšení však nezpůsobí zpravidla novou věcnou ani osobní potřebu, zejména bude-li tato agenda spojena s agendou bytovou. Nevyžádá si tedy navrhovaná úprava nových finančních nákladů.

K jednotlivým ustanovením je třeba ještě dodat:

K § 1:

Hlavním úkolem plánu bude nejúčelnější umístění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, zejména složek veřejné správy a podniků socialistického hospodářského sektoru, a to tak, aby jejich potřeby byly uspokojeny rovnoměrně a hospodárně; přitom ovšem bude třeba přihlížet také k důležitosti a významu jednotlivých těchto složek, zejména pro plnění úkolů jednotného hospodářského plánu.

Plán se bude týkat jen místností neobytných, avšak při jeho sestavování a provádění bude nutno mít náležitě na zřeteli též potřeby bydlení.

Plán bude závazný pro každého, kdo užívá místností nebo jemuž se místnosti přidělují, jakož i pro vlastníky příslušných budov.

K § 2:

Místní národní výbor opatří podklady, t. j. zjistí jednak z hlášení vlastníků budov nebo

uživatelů místností počet a rozsah místností podle jednotlivých druhů, jednak potřebu těchto místností pro účelné a hospodárné umístění jednotlivých úřadů, orgánů, ústavů a podniků. Na tomto podkladě a podle závazných směrnic vydaných státním úřadem plánovacím v dohodě s ministerstvem techniky a ostatními zúčastněnými ústředními úřady sestaví plán. Tyto směrnice se neomezí ovšem jen na stanovení všeobecných zásad, nýbrž budou obsahovati podrobné pokyny pro vypracování plánu. Těmito směrnicemi se dosáhne toho, aby rozmístění bylo účelné a hospodárné a aby nedocházelo k nežádoucím zásahům do veřejné správy ani do výroby a vůbec hospodářského života.

Plán musí být pružným operativním prostředkem pro hospodaření s místnostmi. Bude proto určovat nejen danou potřebu a pořadí důležitosti, ve kterém jednotlivé zájmy mají býti uspokojovány, nýbrž bude přihlížet i k potřebám vyplývajícím z pravděpodobného vývoje ve veřejné správě a jednotlivých hospodářských oborech; bude tedy co možná po-
' drobně určovat rozmístění úřadů, orgánů, ústavů a podniků a podle toho přidělování jednotlivých místností.

Při sestavování a provádění plánu není místní národní výbor vázán jen na místnosti uvolněné, neboť může provést výměnu místností, a to bez souhlasu dosavadních uživatelů tím, že zruší jejich užívací práva; není tedy třeba ani se výslovně zmiňovat o dobrovolných směnách místností.

Plán již zahrnuje také přidělení náhradních místností v případech, kde budou zrušena dosavadní užívací práva, pokud takové přidělení bude hospodářsky odůvodněno.

K § 3:

Při rozmísťování bude přihlíženo i k tomu, aby nevznikaly nepřiměřené národohospodářské škody, zejména neúměrné výdaje spojené na př. s nákladným přemísťováním zařízení používaných poštou a pod.

Dohoda a podmínkách užívání místností se bude samozřejmě vztahovat i na ujednání o úplatě za užívání.

Náhradu bude možno přiznat jen v případech skutečně odůvodněných.

K § 4:

K prohlášení místnosti za obytnou je třeba rozhodnutí stavebního úřadu, neboť tu jde o změnu využití a bude po případě třeba provést stavební úpravy. Bude-li třeba těchto úprav, bude jejich provedení stanoveno jako

podmínka prohlášení místnosti za obytnou, úhrada nákladů na tyto úpravy se bude řídit ustanovením zákona č. 138/1948 Sb. (§ 23), po případě zákonem č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí (§ 12).

K § 5:

Je samozřejmé, že u místností a budov, kam je přístup omezen z důvodů veřejných zájmů (na př. obrany státu), platí dále příslušná omezení, jak vyplývá také z ustanovení § 7 odst. 3. Další odůvodněná omezení přístupu do místností budou stanovena vládním nařízením podle § 6.

K § 6:

Z hospodaření bude nutno vyloučit některé druhy místností, jako na př. ty, jež jsou v užívání ozbrojených sborů, dále věznice nebo úřadovny cizích zastupitelských úřadů. Rovněž nutno počítat s určitými omezeními prohlídek některých druhů místností (na př. u podniků důležitých pro obranu státu).

K § 7:

Zrušením dosavadního zákona o zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné odpadne možnost zabrat obytné místnosti pro obytné i jiné účely. Ve výjimečných případech, kdy nebude lze vystačit s místnostmi, které jsou k disposici pro hospodaření s místnostmi podle tohoto zákona, bude lze postupovat jen podle § 19 zákona č. 138/1948 Sb.

Nedotčena zůstávají samozřejmě i ustanovení zákona č. 63/1935 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany státu.

K § 8:

Provedením zákona se pověřuje ministr — předseda státního úřadu plánovacího v dohodě s ministrem techniky a ostatními zúčastněnými členy vlády, ježto rozmístění úřadů, orgánů, ústavů a podniků je nutno provádět podle plánu, k němuž směrnice vydá státní úřad plánovací v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

V Praze dne 16. května 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr techniky: Ing. Dr. E. Šlechta v. r.

Státní tiskárna v Praze — 2607-50