kromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli k spáchání trestného činu.
Zákaz činnosti. § 51.
(1) Dopustil-li se pachatel při výkonu činnosti nebo povolání trestného činu, jímž poškodil nebo ohrozil hospodářské zájmy republiky, vysloví soud, že se pachateli zakazuje dočasně nebo navždy vykonávat takovou činnost nebo takové povolání.
(2) Soud může vyslovit, že se pachateli zakazuje dočasně nebo navždy vykonávat činnost nebo povolání, jestliže
a) pachatel se dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností nebo s tímto povoláním,
b) pachatel by jich mohl zneužít k spáchání trestného činu, nebo
c) jejich výkon pachatelem by odporoval obecnému zájmu.
(3) Dočasný zákaz uvedený v odstavci l nebo 2 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.
Vyhoštění. § 52.
Soud uloží pachateli, který není československým občanem, trest vyhoštění z území československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
Zákaz pobytu. § 53.
Soud vysloví, že se pachateli zakazuje dočasně nebo navždy pobyt v některé části území Československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
Uveřejnění rozsudku. § 54.
Soud vysloví, že se rozsudek uveřejní, vyžaduje-li to obecný zájem.
Propadnutí věci. § 55.
(1) Soud zpravidla prohlásí za propadlou věc, a) které bylo užito k spáchání trestného činu,
b) která byla k spáchání trestného činu určena,
c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
d) které pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm. c).
(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.
(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
Oddíl třetí.
Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých. § 56.
Mladiství.
Při trestání osob, které v době trestného činu dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladistvých), přihlédne soud k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.
§ 57. účel trestu.
Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.
§ 58.
Upuštění od potrestání. (1) Soud může upustit od potrestání,
a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné,
b) jde-li o trestný čin menšího významu, k němuž byl mladistvý sveden příležitostí nebo tíživými osobními nebo rodinnými poměry,
c) jde-li o trestný čin menšího významu, jehož se mladistvý dopustil z nerozvážnosti nebo pod vlivem jiné osoby, nebo
d) má-li soud za to, že ochranná výchova, kterou nařídí, splní účel trestu.
(2) Upustí-li soud od potrestání, hledí se na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.
§ 59.
Vyloučení některých druhů trestů.
Mladistvému nelze uložit:
a) trest smrti,
b) ztrátu státního občanství,
c) ztrátu čestných práv občanských,
d) vyloučení z vojska,
e) zákaz činnosti,
f) zákaz pobytu,
g) trest uveřejnění rozsudku.
§ 60. Ukládání trestu.
(1) Místo trestu smrti nebo odnětí svobody na doživotí stanoveného v zákoně nastupuje u mladistvého trest odnětí svobody na tři až patnáct let, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti, na deset až pětadvacet let. Snížení těchto trestů je vyloučeno.
(2) Trestní sazby dočasného odnětí svobody stanovené v zákoně se snižují u mladistvého na polovinu, při čemž však horní hranice snížené sazby nesmí nikdy převyšovat pět let, dolní jeden rok. Snížení těchto trestů je přípustné i tam, kde to zákon jinak vylučuje. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti.
(3) Náhradní trest za trest peněžitý soud mladistvému neuloží.
§ 61. Podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění.
(1/ Nepřevyšuje-li uložený trest odnětí svobody tři léta, může soud u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení, a to i tam, kde to zákon jinak vylučuje.
(2) Nedovršil-li mladistvý, který byl podmíněně odsouzen nebo podmíněně propuštěn, dvacátý rok v době, kdy zavdal příčinu k výkonu trestu nebo jeho zbytku, může se vzhledem k výjimečným okolnostem případu vyslovit, že podmíněné odsouzení nebo podmíněné propuštění zůstává v platnosti. Přitom se může zkušební doba přiměřeně prodloužit, nikoli však o více než o dvě léta.
§ 62. Výkon trestu odnětí svobody.
(1) Trest odnětí svobody uložený mladistvému se vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic. Jestliže však mladistvý dosáhl osmnáctého roku a je odůvodněna obava, že by působil zhoubně na mravní vývoj spoluvězňů, vykoná se trest nebo jeho zbytek v trestním ústavu, soudní věznici nebo v pracovním útvaru. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě.
(2) Trest odnětí svobody se vykonává s náležitým přihlédnutím k povahovým vlastnostem
mladistvého a k jeho schopnostem. Přitom budiž dbáno toho, aby byl mladistvý odborně připraven na budoucí povolání.
§ 63. úhrnný a dodatkový trest.
Zvláštních ustanovení o trestání mladistvých se neužije, jestliže soud pachateli ukládá úhrnný nebo dodatkový trest za trestné činy spáchané jednak před dovršeným osmnáctým rokem, jednak po něm, a zákon na trestný čin spáchaný po dovršeném osmnáctém roku stanoví trest stejný nebo přísnější.
HLAVA PÁTÁ.
Zánik trestnosti a trestu, § 64.
účinná lítost.
(1) Trestnost velezrady (§ 78), sdružování proti republice (§§ 79 a 80), sabotáže (§§ 84 a 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), ohrožení státního tajemství podle §§ 88 a 89, věrolomnosti (§§ 93 a 94), válečného škůdnictví (§§ 99 a 100), spolčení k útoku na ústavního činitele (§ 107), ohrožení hospodářského a služebního tajemství (§§ 112 až 114), nedovoleného ozbrojování (§§ 120 a 121), ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135, zkrácení a ohrožení daně podle § 149 odst. 2, porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 152 odst. 2, spolčení (§ 166), vzpoury vězňů podle § 170 odst. 2, obecného ohrožení (§§ 190 až 192), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení (§§ 194 a 195), šíření nakažlivých chorob (§§ 199 až 202), ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§§ 203 a 204), spolčení k zběhnutí (§ 275) a spolčení ke vzpouře (§ 277) zaniká, jestliže pachatel
a) škodlivý následek trestného činu dobrovolně zamezí nebo napraví, nebo
b) učiní o trestném činu dobrovolně oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení nutno učinit prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti; podléhá — li pachatel vojenské soudní pravomoci, může místo toho učinit oznámení představenému.
(2) Oznámením trestného činu nezanikne však trestnost toho, kdo trestný čin nastrojil nebo k němu navedl proto, aby dal podnět k trestnímu stíhání jiné osoby.
§ 65. Promlčení trestního stíhání.
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí
a) dvacet let, stanoví-li zákon na trestný čin trest smrti nebo odnětí svobody na doživotí,
b) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně deset let,
c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně tři léta,
d) tři léta u ostatních trestných činů.
(2) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou pachatele nelze postavit před soud pro zákonnou překážku nebo proto, že úmyslně maří trestní stíhání.
(3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje,
a) učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k stíhání pachatele pro trestný čin, o jehož promlčení jde, nebo
b) dopustí-li se pachatel v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
§ 66. Promlčení výkonu trestu.
(1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která činí
a) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu smrti nebo odnětí svobody na doživotí,
b) patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody převyšujícímu deset let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody nejméně na pět let,
d) pět let při odsouzení k jinému trestu.
(2) Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzení právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nelze trest vykonat proto, že se odsouzený zdržuje v cizině.
(3) Promlčení výkonu trestu se přerušuje,
a) učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo
b) dopustí-li se odsouzený v promlčecí době trestného činu nového, na Který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější než na trestný čin, za který byl pachatel odsouzen.
(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Zahlazení odsouzení. § 67.
(1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu nebo po promlčení jeho výkonu řádný život pracujícího člověka nepřetržitě po dobu nejméně
a) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody převyšujícímu jeden rok,
b) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody převyšujícímu tři měsíce,
c) tří let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody nepřevyšujícímu tři měsíce.
(2) Byl-li trestný čin spáchán ve věku do dvaceti let, snižují se lhůty uvedené v odstavci l na polovinu.
§ 68.
(1) Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(2) Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně zahladil odsouzení, vyjde najevo, že odsouzení zahlazeno být nemělo, soud své rozhodnutí zruší, nesplnily-li se zatím podmínky zahlazení.
HLAVA ŠESTÁ. Ochranná opatření.
§ 69. Účel ochranných opatření.
(1) Jako ochranná opatření lze uložit ochranné léčení, ochrannou výchovu a zabrání, a to jen za podmínek uvedených v §§ 70, 71 a 74; účelem ochranných opatření je:
a) chránit společnost před trestnými činy, k nimž by v budoucnu mohlo dojít,
b) osobám, které by pro svou chorobu nebo pro zanedbanou výchovu mohly spáchat trestný čin, léčením a výchovou umožnit, aby se staly platnými Sieny společnosti.
(2) Není-li účel ochranných opatření splněn již uložením a výkonem trestu, lze je uložit i vedle trestu.
§ 70. Ochranné léčení.
(1) Jestliže pachatel trestného činu není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nařídí soud jeho odevzdání do léčebného ústavu; soud tak může učinit též, dopustí-li se pachatel, který se oddává
nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, trestného činu v opilosti nebo v jiném podobném opojení.
(2) Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
(3) Od ochranného léčení může soud upustit, pominou-li před jeho započetím okolnosti, pro něž bylo nařízeno.
Ochranná výchova. § 71.
(1/ Sezná-li soud v trestním řízení proti mladistvému, že o jeho výchovu není náležitě postaráno nebo že jeho dosavadní výchova byla zanedbána anebo že to vyžaduje prostředí, v němž žije, nařídí jeho ochrannou výchovu.
(2) Dopustí-li se osoba, která dovršila dvanáctý rok a je mladší než patnáct let, činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest smrti nebo odnětí svobody na doživotí, nařídí poručenský (opatrovnický) soud její ochrannou výchovu; poručenský (opatrovnický) soud tak může učinit též, je-li to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která se dopustila činu jinak trestného.
(3) Ochranná výchova nemůže být nařízena vojenským soudem.
§ 72.
Ochranná výchova se vykonává ve výchovných ústavech; vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance, vykoná se v léčebném ústavě.
§ 73.
(1) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršeného osmnáctého roku; vyžaduje-li to zájem chovance, lze ji prodloužit do dovršeného dvacátého roku.
(2) Od ochranné výchovy může soud upustit, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla nařízena.
§ 74. Zabrání.
(1) Jestliže věc uvedená v § 55 odst. l nebyla prohlášena za propadlou, vysloví soud zpravidla, že se věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, jejž nelze stíhat nebo odsoudit,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud (upustil,
c) náleží-li osobě, která z nedbalosti přispěla k spáchání trestného činu, nebo
d) vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
HLAVA SEDMA. Společná ustanovení.
Výklad některých pojmů. § 75.
(1) Trestnými činy se rozumějí jen činy soudně trestné, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, též pokus, návod a pomoc.
(2) Jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.
(3) Výsledkem uvedeným v zákoně se rozumí souhrn znaků trestného činu, které jsou uvedeny ve zvláštní části, s výjimkou zavinění.
(4) Zvláště přitěžující okolností se rozumí taková okolnost, která s trestným činem zpravidla spojena nebývá a která pro svou důležitost zvyšuje nebezpečnost činu nebo pachatele pro společnost.
(5) Dobou zvýšeného ohrožení vlasti se rozumí doba, v níž republika vstoupila do stavu branné pohotovosti nebo v níž došlo k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, ústavní jednotu, územní celistvost, lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád republiky anebo veřejný klid a pořádek.
(6) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu republiky, zejména v zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském, má zůstat utajeno před nepovolanými osobami.
(7) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je příznačné nebo významné pro hospodářské podnikání a v obecném za jmu má zůstat utajeno před nepovolanými osobami.
(8) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu nebo jiného úřadu, veřejného orgánu nebo podniku anebo lidového družstva a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanými osobami.
(9) Volebním právem se rozumí právo volit nebo být zvolen do zákonodárných sborů nebo do národních výborů.
(10) Veřejným činitelem je ten, kdo obstarává veřejné věci, byv k tomu povolán; za těchto podmínek je veřejným činitelem zejména
a) člen národního výboru, jiný podle zákona zvolený zástupce lidu, soudce z lidu, funkcionář lidového družstva,
b) státní zaměstnanec,
c) řídící nebo rozhodující zaměstnanec státního, národního, komunálního nebo jiného veřejného podniku anebo lidového družstva,
d) příslušník branné moci nebo jiného ozbrojeného sboru, nebo
e) orgán povolaný chránit nebo zajišťovat bezpečnost lidí a majetku anebo provádět svým osobním úkonem rozhodnutí veřejného činitele.
(11) Za veřejnou se pokládá listina vydaná národním výborem, soudem nebo jiným úřadem nebo veřejným orgánem, která zakládá nějaké právo nebo povinnost anebo zjišťuje určitý stav.
(12) Daní se rozumí jakákoli veřejná dávka s příslušenstvím, jakkoli ukládaná nebo vybíraná.
(13) Těžkou újmou na zdraví se rozumí
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyždění,
g) onemocnění pohlavní chorobou,
h) přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné
ženy,
ch) mučivé útrapy, nebo i) delší dobu trvající porucha zdraví.
(14) Osobami blízkými se rozumějí příbuzní v pokolení přímém, osvojitelé a osvojenci, sourozenci a manželé; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako těžkou újmu vlastní.
§ 76.
(1) Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachateli nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
(2) Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí.
(3) Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán
a) obsahem tiskoviny, rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) alespoň před dvěma osobami, nebo
c) na místě veřejnosti přístupném a mohl být postřehnut alespoň dvěma osobami.
(4) Trestný čin je spáchán výdělečně, hledí-li si pachatel pácháním takových trestných činů opatřit alespoň na čas zdroj příjmů.
§ 77. Počítání doby a trestu.
(1) Kde zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký následek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující Její začátek.
(2) Kde je použití zákonného ustanovení závislé na délce trestu odnětí svobody, nepřihlíží se k náhradnímu trestu za trest peněžitý.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST.
HLAVA PRVÁ. Trestné činy proti republice.
Oddíl prvý. Trestné činy proti základům republiky.
§ 78. Velezrada.
(1) Kdo se pokusí
a) zničit samostatnost nebo ústavní jednotu republiky,
b) odtrhnout od republiky část jejího území,
c) zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád republiky, které jsou zaručeny ústavou, nebo
d) násilím nebo pohrůžkou násilí znemožnit ústavní činnost presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo sboru pověřenců,
bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let nebo na doživotí.
(2) Stejně bude. potrestán, kdo
a) k činu uvedenému v odstavci l s někým se spolčí, nebo
b) pro takový čin vejde ve styk s cizí mocí nebo s cizími činiteli.
(3) Smrtí bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l nebo 2 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b) je-li takovým činem značnou měrou ohrožena samostatnost, ústavní jednota nebo územní celistvost republiky anebo její lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád, které jsou zaručeny ústavou,
c) je-li takovým činem skutečně znemožněna ' ústavní činnost presidenta republiky nebo
jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo sboru pověřenou,
d) je-li k takovému činu zneužito branné moci nebo ozbrojeného nebo vojensky organisovaného sboru anebo jsou-li k takovému činu sbírány nebo organisovány branné, ozbrojené nebo pomocné síly nebo hromaděny zbraně, střelivo, výbušniny nebo jiné nebezpečné látky,
e) je-li při takovém činu kladen branné moci nebo ozbrojenému sboru násilný odpor, nebo
f) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(4) Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
Sdružování proti republice. § 79.
Kdo se s někým spolčí v úmyslu podvracet samostatnost, ústavní jednotu nebo územní celistvost republiky anebo její lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád, které jsou zaručeny ústavou, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až pět let; podmíněné odsouzení je vyloučeno.
§ 80.
(1) Kdo založí organisaci v úmyslu podvracet samostatnost, ústavní jednotu nebo územní celistvost republiky anebo její lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád, které jsou zaručeny ústavou,
kdo k organisaci, která má takové cíle, přistoupí nebo se zúčastní její činnosti, nebo
kdo organisaci, která má takové cíle, nebo její členy podporuje v podvratných snahách, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(3) Podmíněné odsouzení je vyloučeno a v případě uvedeném v odstavci 2 písm. a) je vyloučeno i snížení trestu.
Pobuřování proti republice. § 81.
C) Kdo veřejně nebo nejméně dvě osoby pobuřuje proti republice, proti její samostatnosti, ústavní jednotě nebo územní celistvosti anebo proti jejímu lidově demokratickému státnímu zřízení nebo společenskému řádu, které jsou zaručeny ústavou, nebo
kdo úmyslně umožňuje nebo usnadňuje šíření takového pobuřujícího projevu, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta; podmíněné odsouzení je vyloučeno.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l za zvýšeného ohrožení vlasti; podmíněné odsouzení a snížení trestu je vyloučeno.
§ 82.
Kdo z nedbalosti umožňuje nebo usnadňuje šíření projevu, jímž se pobuřuje proti republice, proti její samostatnosti, ústavní jednotě nebo územní celistvosti anebo proti jejímu lidově demokratickému státnímu zřízení nebo společenskému řádu, které jsou zaručeny ústavou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 83.
Podpora a propagace fašismu a podobných hnutí.
0) Kdo podporuje nebo propaguje fašismus, nacismus nebo podobné hnutí, které směřuje nebo vede k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let; podmíněné odsouzení je vyloučeno.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l tiskem, filmem, rozhlášeni nebo jiným podobně účinným způsobem; podmíněné odsouzení je vyloučeno.
(3) Odnětím svobody na deset až pětadvacet let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l za zvýšeného ohrožení vlasti; snížení trestu je vyloučeno.
Sabotáž. § 84.
(1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelným majetek národní nebo majetek lidového družstva v úmyslu mařit nebo ztěžovat
a) provoz nebo rozvoj státního, národního, komunálního nebo jiného veřejného podniku anebo lidového družstva, nebo
b) provoz důležitého obecně prospěšného zařízení,
bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se k činu uvedenému v odstavci l s někým spolčí.
(3) Odnětím svobody na doživotí nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l jako člen spolčení,
b) je-li takovým činem zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu ve zvláště důležitém úseku,
c) jsou-li takovým činem značnou měrou ohroženy zájmy obrany vlasti,
d) je-li takovým činem ohrožen život mnoha lidí, nebo
e) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(4) Vedle trestů uvedených v odstavcích l až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 85.
0) Kdo nesplní nebo poruší povinnost svého povolání, zaměstnání nebo své služby anebo plnění takové povinnosti obchází nebo se dopustí jiného jednání v úmyslu
a) mařit nebo ztěžovat provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v některém úseku, nebo
b) způsobit vážnou poruchu v činnosti úřadu anebo veřejného orgánu nebo podniku,
bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.
(2) Odnětím svobody na deset až pětadvacet let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l jako člen spolčení,
b) je-li takovým činem zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného 'hospodářského plánu ve zvláště důležitém úseku,
c) je-li v činnosti úřadu anebo veřejného orgánu nebo podniku skutečně způsobena vážná porucha, nebo
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(3) Odnětím svobody na doživotí nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a) jsou-li činem uvedeným v odstavci l značnou měrou ohroženy zájmy obrany vlasti,
b) je-li takovým činem způsobena vážná porucha v zásobování značného počtu obyvatelstva,
c) je-li takovým činem ohrožen život mnoha lidí, nebo
d) jestliže se dopustí takového činu za zvýšeného ohrození vlasti a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
(4) Vedle trestů uvedených v odstavcích 2 a 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží — li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
Oddíl druhý. Trestné činy proti bezpečnosti republiky.
Vyzvědačství.
§ 86.
(1) Kdo vyzvídá státní tajemství v úmyslu vyzradit je cizí moci, nebo
kdo státní tajemství úmyslně cizí moci vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let nebo na doživotí.
(2) Stejně bude potrestán, kdo
a) k činu uvedenému v odstavci l s někým se spolčí,
b) pro takový čin vejde ve styk s cizí mocí nebo s cizími činiteli, nebo
c) vejde ve styk s organisací, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství, v úmyslu podporovat její snahy.
(3) Smrtí bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l nebo 2 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b) dopustí-li se takového činu, ač mu bylá povinnost uchovávat státní tajemství výslovně uložena nebo ač je dána již jeho postavením.
c) dopustí-li se takového činu jako člen organisace, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství,
d) týká — li se takový čin státního tajemství zvláště důležitého,
e) dopustí-li se takového činu způsobem, zvláště nebezpečným, ve značném rozsahu nebo výdělečně anebo páchá — li takový čin po delší dobu, nebo
f) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(4) Vedle trestů uvedených v odstavcích l až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží — li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 87.
Kdo poškodí republiku tím, že se dopustí vyzvědačství proti spojenci, bude potrestán tresty stanovenými v § 86.
Ohrožení státního tajemství. § 88.
(1) Kdo vyzvídá státní tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané osobě, nebo
kdo státní tajemství úmyslně takové osobě vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci l za zvýšeného ohrožení vlasti,
b) dopustí-li se takového činu, ač mu byla povinnost uchovávat státní tajemství výslovně uložena nebo ač je dána již jeho postavením,
c) týká-li se takový čin státního tajemství zvláště důležitého, nebo
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. (8) Podmíněné odsouzení je vyloučeno a
v případě uvedeném v odstavci 2 písm. a) je vyloučeno i snížení trestu.
§ 89.
Kdo z nedbalosti způsobí, že se státní tajemství může stát známým cizí moci nebo že se stalo známým nepovolané osobě, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 90.
(1) Kdo úmyslně bez odkladu neoznámí, že sám nebo někdo jiný ztratil nebo jinak pozbyl listinu nebo jiný předmět státního tajemství, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2) Oznámení podle odstavce l nutno učinit prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti; osoba podléhající vojenské soudní pravomoci může místo toho učinit oznámení představenému.
§ 91.
(1) Kdo vyzvídá státní tajemství, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo záludně nebo lstivě vnikne do obvodu objektu důležitého pro obranu vlasti nebo na jiné takové místo.